čtvrtek 4. prosince 2014

Log Horizon: Volume 1 – Prolog

"Naotsugu, vpravo!"
"Jasně, nech to na mně!"
Odpověděl Naotsugu výkřikem na Shiroeovo varování, zvedl stříbrný štít a skolil Triffida.
"Můj pane!"
Jednou ranou Akatsuki rychle odrazila zelený zkroucený břečťan, který vystřelil zleva, a hned poté se skrčila, aby ochránila Shiroa.
Tohle bylo Bylinkářství Malého kamene.
Byla to malá oblast, ale ukrývala starověké zábavné zařízení, lišící se od trosek kolem ní. V terénu byly velké rozdíly a boj byl obtížný.
"Tak znova, není jich trochu moc?"
"Jejich počet se zvyšuje pokaždé, když Naotsugu řekne nějaký sprostý vtip."
"Takže je to moje vina?"
Aniž by odpověděl na Naogutsovo odseknutí, vsadil Shiroe do tětivy modrobílý magický šíp a vystřelil ho na Trnité lasice. Myšlenkový blesk byl základní magický útok kouzelníka, mentální energie v šípu, která zasáhne jednoho nepřítele.
Zatímco Shiroe sledoval stvoření podobné hlodavci, které bylo zhruba metr vysoké, jak zaječelo a poskakovalo, objevila se v jeho mysli ikona.
Ikona zbledla, aby ukazovala zbývající čas útoku, a pomalu se obnovovala jako přesýpací hodiny. Dokud ikona znovu nezíská lesk, bude kouzlo nepoužitelné. Nicméně Shiroe měl dalších 30 skillů, které mohl použít.
"Rozežeňte je! Akatsuki, zaútoč na jejich levé křídlo!"
"Rozumím!"
"Nech to na mně!"
Kromě toho, i kdyby nemohl použít žádný ze svých skillů, Shiroe měl s sebou momentálně dva kamarády.
"Haa, jdu na to! Úder štítem!"
Bojovník ve stříbrné zbroji, který rychle postupoval po mechem zarostlé cestě, přesunul štít stranou a skolil nepřátele, byl Naotsugu. Byl to vysoký kluk s krátkými vlasy a veselým pohledem a Shiroeův starý přítel.
Jeho třída byla ochránce. Mezi třemi třídami bojovníků, kteří dokázali bez pomoci zastavit v bitevním poli a vydržet útoky nepřátel, se chlubil největšími obrannými schopnostmi a, v Strarých Příbězích, mu říkali "Nezničitelný štít".
"... Moc pomalý!"
Mladá dívka, která budila dojem vlaštovky, udělal rychlý výpad v mezeře, která vznikla Naotsugovým útokem. Podivná bytost, která vypadala jako roztržený míč na rugby s jako by skelněnými zuby, zaútočila, ale ona ji odrazila krátkým mečem, jež ovládala, jak ji míjela.
Drobná dívka s černými vlasy vlajícími ve větru, byla Akatsuki.
Bez váhání říkala Shiroemu "Můj pane," a byla také jeho přítelkyní.
Její třída byla vrah. Byla to vynalézavá třída, která ovládala jedno zásahové zabíjecí skilly. Chlubili se nejsilnějším fyzickým útokem mezi 12 třídami Starých Příběhů.
Ačkoliv Shiroe fascinovaně sledoval pohyby těch dvou, spěšně postupoval vpřed.
Shiroeova třída byla kouzelník.
Mezi třídami používajícími magické útoky se jednalo o 100% podpůrnou třídu specializující se na podporu ostatních a magický charakter boje. Jak bylo obvyklé pro útoky magických tříd, kouzelníkova obrana nebyla nijak zvlášť spolehlivá. Opomeneme-li Naotsugovo plně kovové brnění, nemohl použít jiné vybavení než koženou zbroj Dobrodruhů, stejné, jaké na sobě měla i Akatsuki.
Pod obrovským bílým róbě podobným pláštěm neměl nic víc, než hodně obyčejnou tuniku a kalhoty.
Shiroe, který fungoval vzadu jako podpora bez obranných schopností, nesměl být na bojišti sám; potřeboval vzít v úvahu protivníkovo pole působnosti magie, zatímco musel myslet na to, že být příliš blízko předním liniím je pro něj nebezpečné. Takže nejlepším způsobem bylo mít se na pozoru před zálohami, které mohli číhat vzadu, mezitím co si od Akatsuki a Naotsugeho zachovával dohodnutou vzdálenost.

Netřeba dodat, že Bylinkářství malého kamene nebylo terénem s vysokou obtížností.
Monstra, která se zde objevovala, byly Triffidi, Trnité lasice, a Jedové můry; všechny kolem levelu 50.
Shiroe a ostatní byli 90-ti leveloví Dobrodruzi.
Ve světě MMORPG, ve světě Starých Příběhů, byli na nejvyšším stupínku síly. Ačkoliv byla Shiroeho obrana nízká, s tak velkou mezerou mezi úrovněmi neschytal moc poškození.
Kromě toho, i když stál Naotsugu proti takovému množství soupeřů, i kdyby šlo jen o deset nebo dvacet Triffidů, byli nepřáteli na úrovni, o které by se bez pomoci postaral kdokoliv z celé tříčlenné party.
(I tak, současná situace…)
Až doteď měli všichni tři bezstarostné tváře, povídali si a hašteřili se, ale Naotsugu i Akatsuki teď nasadily vážné výrazy.
Bitvy byly děsivé.
Dokonce, i když jste měli silné tělo nebo pohotovou psychiku, ať už jste používali magii nebo sword skilly, jakmile jste čelili monstru, usídlil se ve vás strach.
S oběma nohama na zemi, ruce pevně sevřené kolem hole, byli částmi jeho těla. Vítr ho šlehal do tváří, pronikavé vytí monster, adrenalin, který mu proudil krví, to vše najednou teď Shiroe prožíval.
Náhle se v jejich tvářích objevily zuby a drápy, napadaly je plameny nebo útoky kyseliny. V prvních liniích se museli se vyhnout nebo útoky odrazit, bylo to mnohem těžší, než si mysleli. Aby odrazili tento handycap, neměli na vybranou a shromáždili své bojové zkušenosti, to byl jediný závěr, k němuž došli.
"Bacha v pravo!"
"Mám to!"
I přes vážný výraz ve tváři se Naotsugu rychle podíval směrem, na nějž ho upozornil Shiroe, máchl dlouhým mečem, který svíral v pravačce. Přestože zásah nebyl kritický, stačil na to, aby omezil pohyby Trnité lasice.
Z lasice vyrazilo zelené trní, zírala na něj karmínovýma očima, jak dvakrát nebo třikrát zašvitořila, stahujíc své tělo do klubíčka.
Tenhle útok jim potvrdil jejich podezření.
Byli Dobrodruzi na úrovni 90, původně, kdyby potkali tato monstra okolo levelu 48, byli by v naprosto nemožné situaci, kde by mohlo dojít k "Selhání útoku".
To dokazovalo, že spolupráce mezi těmi dvěma je stále ještě nedostatečná.
Navzdory tomu, je byli Dobrodruzi úrovně 90, stále ještě nebyli schopni dostatečně ovládat skilly svých nejlepších schopností.
"Nebeská noční můra!"
Proto museli zastávat své úlohy, jak nejlépe uměli. Shiroe, který dospěl právě k tomuto závěru, vklouzl do oblasti účinného skillu. Nebeská noční můra byla oblast účinné útočné magie, kterou kouzelníci ovládali.
Ačkoliv šlo o útočný skill, škoda, kterou působil, byla vlastně velmi malá.
Kouzelnická třída nebyla od začátku zběhlá v útočné magii. V porovnání s ostatními třídami na stejném levelu, bylo útočné kouzlo, které dokázal sám vytvořit hodně slabé; to věděli všichni. Schopnost, kterou Shiroe použil, vykroužila nejistý oblouk a přistála přímo uprostřed lasic, přesunujíc rostliny a prudce explodujíc, zdálo se, že soupeřům nezpůsobilo nijak velkou újmu, což byl nejlepší důkaz předchozího tvrzení.

Ačkoliv byla monstra, která měla level poloviční, než byl ten jeho, stále je nedokázal skolit jedinou ranou; schopnost působit pouze útoky s nízkou škodou byl klasický rys kouzelníka.
S těmito schopnostmi nebyl mág ve Starých Příbězích zrovna populární třídou.
Jako hráči byli při hraní her nemilosrdní. Ve světě, kde jsou komunikace i jazyk omezeny, byly čísla něčím absolutním. Navzdory tomu, že jsou v herním vesmíru nebo snad právě proto, byl tento svět s kastovní společností ještě nemilosrdnější a přísnější než v reálném světě.
Třídy, které byly "vysoce populární" a ty vyvrženecké měly mezi sebou velkou mezeru v hodnocení.
Nicméně ačkoliv nebyla populární mezi normálními hráči, Shiroe nebyl se svou třídou nespokojený. Bylo by sice skvělé, kdyby měl nějaké zvláštní schopnosti, které by mohl používat, ale i přes tento nedostatek byl vždycky schopen najít způsob, jak si užít hraní ve své kastě. Tohle byl Shiroeův hrací styl a pravdou bylo, že Shiroe si při hraní ve své třídě ani jednou nepostěžoval.
Kromě toho, Shiroe měl kouzelnickou třídu rád.
Zahrnovalo to obtížnou cestu a slabé schopnosti, stejně jako skrytou všestrannost, Shiroe měl zájem o všechny aspekty kouzelníka. Třída, která byla "k ničemu, pokud jste jí nechaly o samotě", byla naprosto odlišná od Shiroeho vlastních nedostatků, Shiroe měl rád zejména tento bod.

Nebeská noční můra, kterou vyslal Shiroe se zvětšila v bezbarvou mentální vlnu ve svém poli působnosti, zachytil ve své oblasti mnoho nepřátel, ovlivnil je vlnou. Zdálo se, že utrpěli vážné psychické trauma, což vyústilo v obrovský pokles pohybové rychlosti.
Byl to stav nemoci, který snižoval pohybovou rychlost.
Nebeská noční můra byla schopností s krátkou dobou účinku, ale měla na svůj cíl ochromující efekt.
"Jo! Takhle dokážu bojovat líp!"
"Díky, můj pane."
Vykřikli oba radostí bez sebe. Monstra, s nimiž ti tři momentálně zápasili, byli Triffid a Trnitá lasice, ačkoliv vypadali hrozivě a odporně, byli vysocí asi jeden metr.
Jakmile jejich rychlost poklesla, budou potřebovat jen udělat smělý kok, a zasáhnout je svými útoky.
"Dobře! Jednoho mám!"
"Já taky!"
"To není špatný, Prcku!"

"Neříkej mi prcku, idiotskej Naotsugu!"
Oba spolubojovníci nepatřili mezi lidi, kteří by se zabývali pouze negativním smýšlením.
Naotsugovo pozitivní myšlení bylo výjimečné, ačkoliv Akatsuki byla obvykle tichá, na poli myšlenek za Naotsugem rozhodně nezaostávala.
Dokud se jim naskytla příležitost a byli dostatečně podporováni, byli schopni opakovaně porážet monstra. Shiroe jen potřeboval poskytnout těm dvěma podporu zezadu, v případě, že by za nimi zbyla monstra, která minuli, a on musel použít magii na svou obranu, stejně jako na poskytnutí konečné rány.
Snížení pohybové rychlosti nepřátel bylo něco, co dokázalo obrátit váhy v něčí prospěch. To bylo Shiroemu jasné, věděl, co musí udělat, což znamenalo použití Nebeské noční můry nebo Hvězdného svázání, tedy typy znehybňující magie, které měly omezit nepřítele a naprosto tak přebíraly roli podpory předních linií.
Při pečlivějším přemýšlení to nebyl vlastně až tak velký problém, byla to základní bitevní strategie, která se opakovala už nesčetněkrát.
(Přinejmenším nemůžeme pokračovat v pachtění se s nepřáteli na tak nízkém levelu; stále ještě jsem neotestoval novou formaci.)
Přemýšlel Shiroe.
"Vem to!"
"Haa!"
Zazněl ostrý výkřik. Naotsugu a Akatsuki byli ostřílení hráči s hromadou zkušeností.
Dokud měli příležitost, byli parťáky zaměřenými na týmovou spolupráci, kteří spolu vycházeli pozoruhodně dobře. Jeho předpojaté pochybnosti zmizely.
"Tímhle jsme skončili?"
Máchl Naotsugu jednoručním mečem ve velkém oblouku, stírajíc krev z jeho ostří, než ho navrátil do pochvy.
Když přišel zpět ke smyslům, bitva byla u konce.
Shiroe přikývl v odpověď na Naotsugovu otázku a rozptýlil magii, kterou si připravoval.
"Už jsme porazili spoustu monster."

"Zdá se, že v okolí už nejsou žádné náznaky nepřátel, možná by bylo nejlepší, kdybychom zůstali chvíli v pohotovosti--omlouvám se, ale pomůžete mi s kořistí?"
Zavolal Shiroe, zatímco pozoroval okolí.
Varovné znamení v mysli se změnilo z červené na uklidňující modrou, což znamenalo, že se bitevní mód deaktivoval.
Naotsugu s Akatsuki začali obírat monstra, které porazili, pravděpodobně se chystali zbavit lasice srsti.
Byl to pud sebezáchovy, který si zdokonalovali během posledních pár týdnů.
Bylo štěstí, že slunce stále ještě viselo vysoko na obloze.
Už by nemělo dojít k žádným náhlým událostem. Shiroe vytáhl z magického vaku u pasu láhev vody a napil se, našpicoval uši, aby zachytil jakýkoliv náznak problémů.
(Vážně teď, na konci, jsem to já, kdo dál myslí negativně.)
Shiroe si dlouze povzdechl.


Shlédl dolů na okraj bílého pláště vyrobeného z tvrdé látky, která byla vhodná pro outdoorové aktivity a dlouhé kalhoty, které se zdály být vysoce kvalitní. Pokud si to správně pamatoval, boty, které měl nyní na sobě, byly vyrobené z Hřmící lososí kůže, byly měkké a pohodlné.
Pokud jde o to, co nesl, šlo o hůl.
Hůl Moudré sovy--byl to vzácný item, který dokázal zvýšit magickou sílu a rychlost magických útoků, byl to Shiroeův poklad.
Asi dva metry dlouhá, byla delší než sám Shiroe.

Jeho vzhled mu dodával nádech tajemna.Shiroe si myslel, že takový design je skvělý, ačkoliv slovo "skvělý" nebyl zrovna výraz, který by používal v reálném světě, nýbrž pocit, jaký jste mohli získat jen v tom virtuálním.


Po dni, kdy se stal incident známý jako Katastrofa, se všechno kolem Shiroeho i ostatních naprosto změnilo.
Nebyl tak velkolepý ani sladký jako hrdinské eposy, ale plný sarkasmu, špíny, obtěžkaný stresem a těžkostmi--prostě další "Realita".
Zmíněnou "Realitu" představovala monstra, proti nimž právě Shiroe s přáteli bojovali; byli důvodem, proč Shiroe hlídal jakýkoliv pohyb v okolí, v ruinách zahalených zelení; byli to jeho společníci, kdo třímal zbraně a stahoval kořist.
Lesem vanul studený vítr, přinášel sebou chlad.
Stejně tak mu pod kůží zůstával zarytý strach z bitvy.
Všechno tohle bylo současnou "Realitou", v níž Shiroe žil.
Shiroe a jeho přátelé se zdáli být omezeni světem, který měl být pouhou hrou, Starými Příběhy. Po Katastrofě se vše změnilo.
(Nicméně dokud budeme bojovat, budeme vydělávat peníze. Máme postel, která čeká na náš návrat. Kromě toho, díky setkání s Naotsugem a Akatsuki, kvůli rozdílnosti úrovní, by se dalo říct, že to byl nejšťastnější zvrat událostí.)
Shiroe si opakovaně povzdechl, násilím stočil své myšlenky pozitivnějším směrem.

Den, kdy se stala Katastrofa, se Shiroemu neustále přehrával v hlavě, obraz nespočtu hráčů zalezlých v Akibě. Shiroe nechtěl jít jako oni, padat do bažiny zoufalství.
Shiroe pozoroval své okolí, zatímco líčil řetěz událostí, které předcházely dnu, kdy došlo ke Katastrofě.

Žádné komentáře:

Okomentovat