Část 1
PLESK!
Zvuk se ozvěnou nese klubovnou. Pochází od mé tváře.
Dostal jsem facku. Buchou mi dala facku na tvář.
Tváří se vážně. “Kolikrát to musím opakovat? Ne je ne. Nemůžu ti dovolit zachránit tu jeptišku.”
Poté, co se mi nepodařilo zachránit Asiu, jsem šel do školy a celý příběh převyprávěl Buchou.
I potom, co jsem jí pověděl, co se stalo, jsem navrhl jít do kostela.
Samozřejmě zachránit Asiu.
Jenže Buchou na druhou stranu řekla, že se do toho nenechá zatáhnout.
Nemohl jsem s ní souhlasit, takže jsem se ji pokusil přesvědčit, ačkoliv jsem věděl, že je to neslušné. Proto mi dala facku.
První facka, kterou jsem kdy v životě dostal, bolí víc, než jsem očekával. Hlavně v srdci.
Neustále jsem zrazoval Buchou, která na mě měla vysoké nároky.
Jenže stejně jsou věci, kterých se nedokážu vzdát.
“Tak půjdu sám. Bojím se o tu věc s rituálem. Padlá andělé něco skrytě chystají. Neexistuje žádná záruka, že je Asia v bezpečí.”
“To jsi vážně tak hloupý? Jestli půjdeš, určitě tě zabijí. Už se znovu neoživíš. Chápeš?”
Buchou se snaží působit klidně, jenže mluví, jako by mě varovala.
“Tvoje činy ovlivní nejenom mě ale i ostatní! Jsi démon skupiny Gremory! Buď si toho vědom!”
“Pak mě z té skupiny propusť. Půjdu tam jako jednotlivec.”
“To nemůžu! Proč to nechceš pochopit?”
Myslím si, že tohle je poprvé, co vidím Buchou tak rozzuřenou.
Už jsem jí způsobil hodně problémů. Ale jsou věci, od nichž se nemůžu držet dál.
“Spřátelil jsem se s Asii Argento. Asia je moje důležitá přítelkyně. Neopustím svou kamarádku!”
“……To je úžasné. Myslím si, že je úžasné, že to dokážeš říct tváří v tvář. Ale s tím, o čem mluvíme, to nemá nic společného. Vztah mezi Démonem a Padlým andělem není tak jednoduchý, jak si myslíš. Obě strany spolu bojují už stovky a tisíce let. Pokud jim ukážeš jedinou slabost, přijdou a zabijí nás. Jsou našimi nepřáteli.”
“Není zbavování se nepřátel způsob, jak Gremoriové řeší věci?”
“…………”
Zíráme na sebe.
Neustoupím. Dívám se jí přímo do očí.
“Ta dívka byla původně na straně Boha. Nemůžeme s ní koexistovat. I když je teď s Padlými, nemění to nic na faktu, že pro nás jako Démony zůstává nepřítelem.”
“Asia není náš nepřítel!”
Popřu to prudce. Tak milá dívka nemůže být naším nepřítelem!
“I kdyby nebyla, nemá s námi nic společného. Ise, musíš na ni zapomenout.”
I když to říká takhle, neexistuje možnost, že bych na ni dokázal zapomenout!
Pak přijde Akeno-san a cosi Buchou zašeptá do ucha.
O co de? Stalo se něco? I Akeno-san se tváří vážně. Ale nezdá se, že by to bylo kvůli mému rozhovoru s Buchou.
Buchou, naslouchajíc Akeno-san, zvážní.
Jak sem si myslel, něco se určitě stalo.
Buchou se na mě podívá a pak stočí pohled směrem k ostatním.
“Mám teď něco důležitého na práci. Půjdu na chvíli s Akeno ven.”
-!
N-Ne!
“B-Buchou! Ještě jsem neskončil-”
Buchou mi položí ukazováček na rty.
“Ise, musím ti něco říct. Za prvé. Myslíš si, že [Pěšec] je slabá figurka, že? Mám pravdu?”
Tiše přikývnu.
“To je velké nedorozumění. [Pěšec] má speciální schopnost, kterou nemá žádná další figurka. A tou je [Povýšení].”
Povýšení? Co je to?
“Stejně jako u skutečných šach se [Pěšec] může změnit v jinou třídu jakmile se dostane do protivníkovy základny. Jsou schopni povýšit do jakékoli jiné figurky mimo [Krále]. Ise, jakmile vkročíš na území uznané jako “Nepřátelská základna”, dokážeš se změnit v jakoukoli figurku kromě [Krále].”
Tý jo! Takže můžu povýšit na Kibovu úroveň [Jezdce], [Věž] Koneko-chan ale dokonce i na Akeninu [Královnu]!?
“Jelikož nejsi Démonem moc dlouho, existují jistá ometení, takže je pro tebe pravděpodobně stále ještě nemožné povýšit na konečnou figurku [Královny]. Ale můžeš povýšit na jiné třídy. Pokud budeš v srdci silně toužit po [Povýšení], tvé schopnosti se změní.”
Skvělý! Jen z toho, co řekla jsem dostal spoustu informací!
Pokud přidám podporu svýho Posvátnýho pohonu, pak možná dokážu prorazit toho kněze!
“Ještě jedna věc. O Posvátném pohonu. Až použiješ svůj Posvátný pohon, vzpomeň si na tohle."
Začne mě Buchou hladit po tváři.
“-Touha. Posvátný pohon je řízen silou tvé touhy. A stejně tak určuje tvou sílu. I když jsi Démon, tvá vůle toužit se neztratila. Čím silněji po něčem toužíš, tím silněji ti tvůj Posvátný pohon odpoví.” |pzn překladatele: Slovíčko "desire" se dá přeložit také jako přání/přát si, ale ve spojitosti s tím pohlazením atd. mi "touha" přišla adekvátnější|
-Touha.
Síla touhy aktivuje Posvátný pohon……
Takže pokud si to budu hodně moc přát, aktivuje se.
“Ještě je tu jedna věc, na kterou bys neměl nikdy zapomenout, Ise. Dokonce i [Pěšák] může vzít [Krále]. To je základní pravidlo šach. Stejně tak to platí i pro šachové figurky Démonů. Můžeš zesílit.”
Potom se skrze magický kruh teleportuje i s Akeno na nějaké jiné místo.
Zůstanu jen já, Kiba a Koneko-chan.
Po hlubokém nádechu už jsem rozhodnutý jít a chystám se odejít.
“Hyoudou-kun.”
Zavolá na mě Kiba.
“Jdeš?”
“Jo. Musím. Asia je koneckonců moje kamarádka. Jsem jedinej, kdo jí může zachránit.”
“……Zabijou tě. Dokonce i s Posvátným pohonem a [Povýšením] sám nesejmeš skupinu Exorcistů a Padlých andělů.”
Logická odpověď.
Vím to. Moc dobře to vím.
“I tak jdu. I kdybych měl umřít, osvobodím Asiu.”
“Skvělý odhodlání, chtěl by říct, jenže stejně je to nezodpovědné.”
“Tak co mám dělat!”
Zakřičím na něj, ale on mi zpříma odpoví.
“Jdu taky.”
“Co……”
Jeho nečekaná slova mě připraví o řeč.
Samozřejmě, zrovna sem slyšel něco, co sem fakt nečekal. ¨ “Moc toho o Asii-san nevím, ale jsi můj přítel. I když byla Buchou proti, část ze mě tvé rozhodnutí respektuje. Taky, osobně nemám rád Padlé anděly a kněze. Nenávidím je.”
……Tenhle kluk má za sebou pravděpodobně taky nějakou temnou minulost.
Ale slyšet od něj výraz “přítel”……
“Pamatuješ si, co řekla Buchou? “jakmile vkročíš na území uznané jako "Nepřátelská základna”, dokážeš se změnit v jakoukoli figurku kromě [Krále].” Není to snad tak, že nepřímo řekla “Uznávám kostel jako sídlo nepřítele Rias Gremory”?”
“Ach.”
Konečně mi to dojde.
Aha, tak to tím myslela.
Proto mi řekla o [Povýšení].
“Buchou ti nepřímo schválila, aby šel. Samozřejmě, také si myslím, že chtěla, abychom tě podpořili. Buchou má možná nějaký plán. Pokud ne, prostě by tě někam zamkla a zastavila tě tak.”
Zasměje se Kiba.
……Buchou, mockrát děkuju!
Opět jsem byl svědkem laskavosti Buchou a poděkoval jí z hloubi svého srdce.
Pokud se v bezpečí vrátím, budu makat ještě víc!
Děkuju Buchou, která tu není, tiše. Blíží se ke mně dívka drobné postavy.
“……Jdu taky.”
“Což-, Koneko-chan?”
“……Cítím se nesvá z toho, že byste šli sami.”
Koneko-chaaaaaaaan! Nedokážu říct, co se jí odehrává v mysli, jelikož neukazuje žádný výraz, nicméně jako bych byl právě svědkem skryté laskavosti v ní!
“Jsem dojat! Právě teď jsem hluboce dojat, Koneko-chan!”
Dívčina slova mě dostala.
“C-Co? Ale já jdu taky……?”
Nasadí Kiba smutný úsměv. Já vím, Kibo. Dík.
Napadne mě, že ztrápený krasavec je celkem roztomilej.
Ok! Takhle to můžeme zvládnout! Dokážeme to!
“Začíná tříčlenná záchranná mise! Čekej na nás, Asio!”
S tím naše trojice zamíří ke kostelu.
Část 2
Obloha už je tmavá, lampy se rozsvěcují.
Všichni tři, Kiba, Koneko-chan a já z viditelného místa zkoumáme kostel.
Nikdo do něj nevchází ani nevychází.
Ale čím blíž k němu jsme, tím víc sílí můj špatný pocit. Celej se potim.
Když se na to zeptám Kiby, řekne, že “Z téhle blízkosti je jasné, že jsou uvnitř Padlí andělé”.
Takže uvnitř je nepřátelský boss.
“Tady, podívej se do mapy.”
Kiba rozloží na cestě mapu budovy.
Je to mapa kostela. Kde jí vzal……?
“No, je to základní potřeba při vstupu na nepřátelské území.”
Usměje se krasavec.
Páni, jak pohotová podpora. Mně to ani nenapadlo a to jsem se do toho chystal pustit po hlavě.
Došlo mi, jak naivní jsem zase jednou byl.
“Kromě svatyně je tam také ubytovna. Ta svatyně vypadá podezřele.”
Ukáže na ni Kiba.
“Takže můžeme vynechat ubytovnu?”
“Pravděpodobně. Většina skupin “Zbloudilých exorcistů” si pozmění svatyni. Obvykle pod ní pak provádí různé podezřelé rituály.”
“Proč?"
Podělil jsem se o svou pochybnost. Kiba se hořce usměje.
“Považují ji za svaté místo a tak jsou spokojení, jelikož dělají něco, co odmítá Boha, uráží ho. Protože ho milovali ale byli jím odmítnuti, provádí pod svatyni záměrně zlá kouzla, aby ukázali svou nenávist.”
Jsou šílení. Ne, na vině je i Bůh, který zavrhne své věrné věřící.
Momentálně nenávidím Boha za to, co provedl Asie. Proto tak přemýšlím.
“Svatyně je umístěna hned za vchodem. Podle mě bychom měli jít rovnou do ní. Jakmile se tam dostaneme, bude problémem už jen nalezení dveří vedoucích do sklepa a také porážka vrahů, kteří tam na nás budou čekat.”
Vrazi……
To slovo ve mně vyvolá zlou předtuchu.
Před kostelem se podíváme na naše měsícem ozářené obličeje a pak kývneme.
Jsme připraveni!
Teď už musíme jenom vejít!
Čekej na mě, Asio!
Projdeme vchodem a vyrazíme rovnou ke svatyni.
V té chvíli si Padlí andělé všimnou našeho vniknutí.
Takže nepřítel ví, že jsme vstoupili na jeho území.
Není cesty zpět. Zbývá jen zamířit přímo vřed.
Otevřeme dveře a vstoupíme do svatyně.
Je tam oltář a dlouhé lavice. Vypadá jako běžná svatyně. Plameny svic a vnitřní osvětlení ji plní světlem.
……Ach, vlastně je tu něco neobvyklého.
Socha osoby na kříži. Její hlava je zničená.
Strašidelný místo.
KLAP KLAP KLAP KLAP
Svatyní se rozlehne klapavý zvuk. Zpoza sloupu vystoupí někdo podobný knězi.
Pohled na jeho obličej mě znechutí.
“Setkání! Opětovné shledání! To probouzí city!”
Je to ten bělovlasej zasranej kněz!
Myslím, že se jmenuje Freed. Je to on. Takže on je ten takzvaný vrah, jo.
Jako vždycky má ten svůj divnej úsměv.
“No, nikdy předtím jsem se se stejnym Démonem nepotkal dvakrát! Víš, jelikož sem super silnej, krájim Démony na kousíčky hned při prvnim setkání! Jakmile je uvidim, rozsekám je na místě! Pak dám mrtvole polibek na rozloučenou! Takhle sem žil! Ale protože ste mi zničili styl, sem naprosto ztracený! To není dobré~. Špatný zásah do mého života~! Proto~! Serete mě! Doufám, že chcípnete! Vlastně chcípněte hned! Vy bezcenný Déééééééééémoniiiiiii!”
Po radosti a smutku propadl vzteku.
Vytáhne pistoli a starý známi jednoruční meč.
BUUUM.
Objeví se světelné ostří. Jeho seknutí by bylo nepříjemné. Stejně tak ta pistole.
Ale teď je všechno jinak. Je to 3 na 1.
“Přišli ste zachránit Asiu-tan, co? Hahaha! Démoni-sama jsou tak srdnatí, že přišli zachránit mrchu, co dokonce léčí Démony! No, jen kvůli uchvácení Démonem by měla zemřít!”
Zemřít? Co tím myslí!?
“Hej! Kde je Asia!?”
“No, pod oltářem jsou ukryté schody. Po nich se dostaneš na místo konání rituálu.”
Vysypal ze sebe umístění tajného sklepa a ukázal na něj.
Došlo mu vůbec, že nás má zastavit? Nebo to řekl, protože si je jistej, že nás zabije a tím bude problém vyřešen?
“Posvátný pohon!”
Spolu s výkřikem se mi na levé paži objeví rudá rukavice.
Vyzbrojení Posvátným pohonem dokončeno! Dobře!
Kiba tasí meč z pochvy a Koneko-chan-
Ha! Jsem tak v šoku, že mi málem vypadnou voči.
GOGOGO……
Koneko-chan zvedá lavice několikanásobné výšky než je ona.
“……Rozmázni se.”
Hází je na kněze! Super dívka s naprosto neočekávaným útokem!
“Páni! Jó!”
Předvede kněz malý taneček a světelným ostřím přesekne lavici v půli, které neškodně dopadnou na zem.
“Tady.”
ŠVIH.
Když jsem si myslel, že Kiba vyrazil dopředu, zmizel. Je tak rychlej, že ho ani nevidim.
CIINK!
Mezi Kibovým mečem a světelným ostřím kněze vybuchne sprška jisker.
Takže i když je ze světla, je pevnej, hm. Konec konců, dokonce když Kiba sekne přímo po něm, slyším třeskot nárazu kovu na kov.
“Hmmm! Hmmm! Taková bolest! Proč jste tak hlučný!? Jsem opravdu velmi špatný! Promiň, že mluvím jazykem smrti! Odpusť mi, až zemřeš!”
Kiba se nohama vyhne nehlučné kulce, dál hrdě pokračuje v útoku na nepřítele.
Kiba uhýbající všem knězovým útokům je skvělej.
Ale kněz má taky něco do sebe, protože se v boji vyrovná Démonu.
Kruci, zase zablokoval Kibův výpad!
Nedokážu okem postřehnout Kibovy pohyby, ale kněz ano.
Takže ten zasranej kněz není soupeř, kterýho bych dokázal sundat sám.
Kiba s knězem přejdou do čelního souboje. Oba na sebe zírají.
“Působivé. Jsi docela silný.”
“Ahaha! Ty taky! [Rytíř], co!? Bez jediného slepého místa! Skvělé! Ano, ano, o tomhle mluvím. Už dlouho sem nezažil takhle úžasnej souboj! Málem sem se kvůli tomu rozbrečel! Hmmm! Hmmm! Zabiju tě!”
“Pak bych to měl možná taky začít brát vážně.”
Kiba to chce začít brát vážně? Co udělá?
“Sežer si to.”
Hluboký hlas. Nemůžu uvěřit, že patří Kibovi, takovou má v sobě sílu. Potom z Kibova meče vyšlehne cosi černého. Brzy ho to pokryje celý.
Temnota.
Takhle bych to popsal, kdybych musel.
Ten meč pokrývá temnota.
Ne, jako by se spíš temnota zformovala do Kibova meče.
Temný meč křížící se s knězovým světelným ostřím se začne zvětšovat a pohlcuje světelnou čepel.
“C, Co to kurva je!?”
Kněz vypadá zmateně.
“-[Svatý odstraňovač], temný meč pohlcující světlo.”
“T-Ty máš taky Posvátnej pohon!?”
Posvátný pohon! I Kiba!?
Myslím tím, meč temnoty vypadá úžasně!
Zatraceně! Takže hezouni dostávají hezké zbraně!?
Knězovo světelné ostří je plně pohlceno Kibovým mečem a po zmizení světla si nedokáže udržet tvar.
Teď! Teď mám šanci!
Dostanu se přímo za něj!
“Aktivovat Posvátný pohon!”
[Zesílení!!]
Ozve se ze šperku a do těla mi začne proudit síla.
Mým cílem je ten zasranej kněz.
Všimne si mě.
“Takže znova! Seš otravnej!”
Namíří na mě zbraní nabitou světelnými kulkami. Vystřelí, aniž by způsobila sebemenší hluk.
Teď!
“Povýšení, [Vež]!”
BASHIIN!
Kulka mnou neprojde, místo toho se rozpadne.
“-! Povýšení!? [Pěšec]!?”
Kněz vypadá šokovaně.
Jo, sem [Pěšec]! [Pěšec], kterej tě praští!
“Vlastnosti [Věže]! Neskutečná obrana a-!”
Moje levačka zasáhne knězův obličej. Alespoň jsem si to myslel, jenže na pěsti cítím cosi tvrdýho.
I tak praštím tak silně, jak jen dovedu.
Kněze to odhodí daleko dozadu!
“Směšná útočná síla.”
Zasměju se, ztěžka oddechujíc.
“To je za to, jak jsi tehdy uhodil Asiu. Celkem se mi ulevilo, že jsem tě praštil.”
Kněz je na zemi, ale pomalu vstává a vyplivne krev.
Pravou tvář má oteklou.
Jenom tohle? Povýšil jsem na [Věž], ale stejně nemám útočnou sílu Koneko-chan.
Ne, když se podívám pořádně, rukojeť jeho meče je rozbitá.
Použil to, aby se zaštítil těsně předtím, než jsem ho zasáhl?
Takže to byla ta tvrdá věc, co jsem cítil. Má rychlý reakce.
“……Hmm ……Ale, nejenže mě praštil špinavej Démon, ale ještě na mě chrlí nějaký divný kecy……-Nedělej si ze mě prdel.”
Kněz zavyje.
“Nedělej si ze mě prdel!! Ty zmetkuuuuu! Pouhej Démon se mnou nebude jednat tak nafoukaněéééé! Zabiju tě! Rozhodně! Rozhodně tě zabiju! Rozsekám tě na kousíčky, ty zmetkuuuu!”
Kněz vyndá druhý meč tvořený pouze jílcem.
Další!? Kolik jich u sebe má!?
Ale všichni tři, já, Kiba i Koneko-chan, ho obklopíme.
Kněz si toho všimne, rozhlédne se. Začne se šklebit.
“Páni, páni. Tomuhle se říká krize? Hmm, rozhodně se nenechám zabít Démonem, takže mám pocit, že ustoupím. Škoda, že vás nemohu vymítat, ale taky nechci umřít!”
Kněz cosi vyndá a rozbije to o podlahu.
Naše oči jsou okamžitě oslepeny zářivým světlem.
Kruci! Kouřová clona!?
Když bolest v očích ustane, rozhlédnu se, avšak kněz je pryč.
Pak se odněkud ozve jeho hlas.
“Hej. Ty tam, ukecanej Démone……Ise-kun, že jo? Abych řekl pravdu, zamiloval sem se do tebe. Takže tě rozhodně zabiju. Rozhodně, jasný? Neodpustím zkurvenýmu Démonovu, co mě praštil a ještě mi dal přednášku, jasný? Takže zatím.”
Když se mi oči konečně úplně zhojí, znovu se kolem sebe podívám, jenže kněz beze stopy zmizel.
……Utekl.
Dokonce za sebou nechal poslední slova……
Přemýšlel jsem nad tím a došlo mi, že nemám čas, kterým bych na něj plýtval.
Kiba, Koneko-chan a já na sebe kývneme a vyrazíme k skrytým schodům za oltářem.
Část 3
Všichni tři jsme sešli po schodišti pod oltářem.
Vypadá to, že i tady funguje elektřina.
S Kibou v čele postupujeme kupředu.
Pod schody je jediná chodba. Sem tam ji z obou stran lemují dveře. Takže tohle je sklep, jo.
Koneko-chan ukáže na opačný konec se slovy, “Pravděpodobně na konci téhle chodby…… Cítím ji……”.
Takže Asia je tam. To mě nabudí.
Počkej na mě, Asio. Hned tam budu!
“To je ono?”
“Možná. Jsem si jistý, že jsou uvnitř skupiny Exorcistů a Padlých andělů. Připraveni?”
S Koneko-chan přikývneme.
“Dobře. Takže otevřeme dveře-”
Zrovna se chystáme s Kibou otevřít dveře; když se otevřou samy od sebe.
S velkým hlukem spatříme vnitřek rituálního místa.
“Vítejte, Démoni.”
Padlý anděl, Raynare, promluví z konce místnosti.
Síň je plná kněžích. Všichni mají v rukou jílec, který dokáže vytvořit světelné ostří.
Podívám se na dívku připoutanou ke kříži a vykřiknu.
“Asiooo!”
Asia si všimne mého hlasu a pohlédne na mě.
“……Ise-san?”
“Jo! Přišel sem tě zachránit!”
Usměju se na ni, z oka jí steče slza.
“Jaké dojemné setkání, ale už je příliš pozdě. Rituál je téměř dokončen.”
Rituál je dokončen?
Co tím myslí-
Náhle se Asiino tělo rozzáří.
“……Aaah, ííáááááááááááá!"
Zakřičí Asia. Vypadá, že má velké bolesti.
“Asio!”
Pokusím se k ní dostat, avšak obklopí mě kněží.
“Nedovolím ti mísit se do toho!”
“Zatracení Démoni! zničím vás!”
“Uhněte! Zasraný kněží! Nemám čas se s váma otravovat!”
BAN!
Velký hluk. Když se podívám, Koneko-chan zrovna pěstí odráží jednoho z kněžích.
“……Prosím nedotýkejte se mě.”
Také Kiba tasí svůj temný meč.
“Zdá se, že do toho budu muset jít naplno už od začátku. Nenávidím kněze. Když je jich tolik, nebudu se v ničení jejich světla držet zpátky.”
Kibovy oči se zúží, cítím z něj chlad.
Z temnoty vychází hutný vražedný záměr. Tohle bude válka s nasazením všech sil.
“Ííáááááá……”
Ve stejnou chvíli vyšlehne z Asiina těla obrovské světlo.
Raynare ho uchopí do dlaní.
“To je ono! Tohle je moc, po níž jsem tak dlouho toužila! Posvátný pohon! S tímhle mě budou milovat!"
S výrazem naprosté extáze Raynare světlo obejme.
Pak zahalí rituální místnost jasné světlo.
Když zmizí, vychází z těla Padlého anděla zeleně zbarvené světlo.
“Ufufu. Ahahahahahaha! Konečně! Konečně mám nejvyšší moc! S tímhle se stanu nejvyšším Padlým andělem! S tímhle se pomstím všem, co se na mě dívali spatra!”
Padlý anděl vybuchne v řehot.
Nevěnuju jí pozornost, zamířím přímo k Asie.
Kněží se mě pokouší zastavit, avšak Kiba s Koneko-chan dostanou kněze beze zbraně jediným mocným zásahem. Kombinace těch dvou je pozoruhodná, je jasné, že nejde o kombinaci vzniklou pouhými pár dny cvičení.
“Díky, vám oběma!”
Asia je stále ještě připoutaná ke kříži. Vypadá jako bez života.
Ne, musí být v pořádku.
Rozvážu ty věci na jejích nohou a rukou, vezmi ji do náruče.
“……I-Ise-san……”
“Asio, přišel jsem, abych tě vzal zpátky.”
“…………Ano.”
Odpoví opravdu zesláblým hlasem, nezní moc živě.
Hej, hej!
Musí být v pořádku, ne? Nemůže……
“Je to marné.”
Ušklíbne se Raynare jako by znovu zamítla mé myšlenky.
“Vlastníci, jimž je z těla vyjmut Posvátný pohon, zemřou. Ona umírá.”
“-!Tak jí ho vrať!”
Zařvu na ni, ale ona se jen zasměje.
“Ani náhodou. Víš, dokonce jsem podvedla své nadřízené, abych ho dostala do rukou. Všechny zabiju a zbavím se tak důkazů.”
“……Sakra. Vůbec se nepodobáš Yuumě-chan, kterou si pamatuju."
Po mých slovech se hlasitě rozchcechtá.
“Fufufu, ano, to byla zábava. Když jsem s tebou randila.”
“……Byla jsi má první přítelkyně.”
“Ano, byl jsi vážně rozkošný. Je zábava hrát si s kluky, co nemají zkušenosti se ženou.”
“……Vážně jsem se o tebe chtěl starat.”
“Ufufu, ano, staral jsi se o mě. Když jsem měla potíže, povedlo se ti je vyřešit a ještě jsi se ujistil, že se mi nic nestalo. Jenže víš, já to všechno dělala naschvál. Byla prostě zábava sledovat tvůj obličej, když jsi panikařil.”
“……Ujistil jsem se, abych naše první rande pečlivě naplánoval. Abychom se to bylo úžasné.”
“Ahahaha! Jo! Bylo to obyčejný rande! Fakt mě to nudilo!”
“……Yuumo-chan.”
“Ufufu, vybrala jsem si to jméno, takže tě můžu zabít za úsvitu. Úžasné, že? Že, Ise-kun”
Můj vztek vyvřel. Vykřičím na ni svou zlost:
“Raynareeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!”
“Ahahahahaha! Nechci, aby takovej prohnilej spratek vyslovoval moje jméno!”
Raynare se ušklíbne.
Mám v sobě tolik nenávisti, až mi z ní černají střeva.
Neznám větší odpad než je ona.
Opravdu si zaslouží být zvána ďáblem.
“Hyoudou-kun! Dokud chráníme tu dívku, jsme v nevýhodě! Jdi nahoru! Prosekáme ti cestu! Dělej!”
Řekne Kiba, zatímco sejme pár knězů.
Má pravdu. Ještě pořád je jich tu hodně. Boj s Padlým andělem na tomhle místě a zároveň ochrana Asii je za hranicí.
Podívám se na Raynare, potom odejdu, Asiu v náručí.
“Koneko-chan, vytvoříme Hyoudou-kun únikovou cestu!”
“……Dobře.”
Odstraňují kněze, co se mi snaží dostat do cesty.
Díky jejich podpoře se mi podaří dostat se hned k východu z rituální síně.
“Kibo! Koneko-chan!”
“Jdi napřed! My se postaráme o tyhle!”
“……Prosím pospěš si.”
“Ale!”
“Prostě běž!”
Zatraceně! Kibo! Koneko-chan! Oba se moc předvádíte!
Ale pro teď se na ně budu muset spolehnout. Mí starší Démoni. Není možné, aby tady umřeli!
“Kibo! Koneko-chan! Až se vrátíme, říkejte mi “Ise”! Rozhodně! Jsme přátelé!”
Řeknu jim. Připadá mi, jako by se oba usmáli.
Odejdu z toho místa a zamířím rovnou do chodby.
Část 4
Vyšel jsem po schodech až do svatyně, Asiu jsem svíral v náručí.
Něco je s ní špatně.
Má bledý obličej. Položil jsem ji na jednu z lavic.
“Vydrž chvíli! Za chvíli už budeš svobodná, Asio! Ode dneška si spolu budeme moct hrát!”
Asia se slabě usměje.
Vezme mě za ruku. Z jejího stisku necítím žádnou sílu ani teplo.
“……Jsem šťastná, že……jsem měla přítele……i když jen na malou chvíli……”
Asia se i přes svou bolest zasměje.
“……Jestli se znovu narodím, staneš se znovu mým přítelem……?”
“C-Co to říkáš!? Takhle nemluv! Půjdeme se někam bavit! Vytáhnu tě, i když nechceš! Půjdeme na karaoke! Do herního centra! Taky na bowling! A na další místa! A taky támhle! A tam!”
Nedokážu zastavit slzy.
Měl bych s ní mluvit s úsměvem, ale nemůžu přestat brečet.
Já vím.
Už to vím.
Ona umírá.
Umře.
I tak, chci to popřít.
Tohle musí být vtip-
“Jsme přátelé! Navždy! Jo, je to pravda! Představím tě Motohamovi a Matsudovi! Jsou to sice trochu úchyláci, ale oba jsou to dobří kluci! Rozhodně se stanou tvými přáteli! Rozhodně! Užijeme si spolu spoustu zábavy! Budeme se bavit, dokud můžeme!”
“……Kdybych se narodila v téhle zemi……a chodila do stejné školy jako ty……”
“Tak jo! Přijď do naší školy!”
Asiina ruka mě pohladí po tváři.
“……Dokonce i brečíš pro někoho jako jsem já……teď můžu……”
Její ruka, která mě hladila po tvářích, pomalu klesne.
“……Děkuji ti……”
To byla její poslední slova.
Zemřela s úsměvem na rtech.
Ztratil jsem veškerou sílu. Prostě jsem tam stál a pozoroval její obličej.
Nedokážu zastavit slzy.
Proč? Proč musela zemřít zrovna ona?
Byla to hodná dívka. Byla ten typ dívky, co vyléčí každého zraněného.
Jak to, že se s ní nikdo neskamarádil?
Jak to, že jsem nikdy nestál po jejím boku?
“Hej, Bože!? Seš tam!? Démoni i Andělé existují, takže ty musíš taky existovat, viď, Bože!? Díval ses, co!? Celý si to sledoval, co!?”
Křičel jsem do stropu kostela.
Nevím, kdo mi odpoví. Ale prostě jsem chtěl křičet do stropu.
“Prosím, neber si ji! Prosím! Já tě žádám! Nic neudělala! Jen chtěla kamaráda! Budu jejím přítelem navždy! Tak prosím! Chci, aby se už napořád smála! Hej, prosím! Bože!”
Ačkoli jsem křičel do nebe, nikdo mi neodpověděl.
“Stalo se to, protože jsem se stal Démonem? Opustil jsi ji, protože jsem Démon a její přítel!?”
S lítostí scvaknu zuby.
Nemám žádnou sílu. Vůbec žádnou. Kdybych jen byl víc Démonem……
Kdybych měl přinejmenším sílu zachránit Asiu……
I když toho teď lituju, jí to úsměv nevrátí. Už nikdy.
“Ara, Démon činí pokání na místě jako je tohle? Nebo sis snad něco přál?”
Ten hlas za mnou patří Raynare.
Když se otočím, šklebí se mi do tváře Padlý anděl.
“Podívej se na tohle. To je zraněné utržené tím [Jezdcem], když jsem sem přicházela.”
Raynare si na něj položila ruku.
Mdlé zelené světlo ji začalo léčit.
“Podívej. Nádhera, že? Dokážu vyléčit jakékoliv zranění. Pro nás Padlé anděly, co ztratili ochranu Boha, je Posvátný pohon toho děcka nádherným dárkem.”
Hej.
To světlo patří Asii.
Proč ho používáš?
Jsou Kiba s Koneko-chan v bezpečí? Začnu se zajímat.
“Moje postavení jako Padlého anděla se schopností léčit se zvýší. Budu nápomocna velkému Azazelovi-sama a Shemehazovi-sama! Není nic krásnějšího než tohle! Ááách, Azezeli-sama…… Má síla je celá tvá……”
“Jako by mě to zajímalo.”
Zíral jsem na Raynare.
“Je mi to fuk. Padlí andělé, Bůh, Démoni…… Neměly s ní nic společnýho.”
“Ale měly. Byla vybrána jako člověk s Posvátným pohonem.”
“……I tak mohla žít klidně. Mohla žít normálně!”
“Nemohla. Ti s abnormálním Posvátným pohonem jsou vyloučeni ze světa i skupin. Protože vlastní tak silnou schopnost. Protože mají sílu odlišnou od ostatních. Takové věci lidi nenávidí, ne? I když jde o tak nádhernou sílu jako je tahle.”
“……Potom Asiu ochráním, jako její přítel!”
“Ahahahaha! Nemožné! Už zemřela! Ta dívka je mrtvá, víš? Nezáleží na tom, jestli ji ochráníš nebo ne. Nemůžeš ji zachránit! Nedokázal jsi ji zachránit tehdy a nedokážeš to ani teď! Jsi vážně zvláštní chlapec. Tak zábavný!”
“………… Ja vím. Proto ti nemůžu odpustit. Ani sobě-”
Nemůžu odpustit všechno.
Mně, který nedokázal ochránit Asiu. Raynare, která ji zabila.
Pak se mi v hlavě ozvou Buchouina slova.
--Touha. Posvátný pohon je řízen silou tvé touhy. A stejně tak určuje tvou sílu.
“Vrať ji.”
--I když jsi Démon, tvá vůle toužit se neztratila. Čím silněji po něčem toužíš, tím silněji ti tvůj Posvátný pohon odpoví.
“Vrať Asiu zpěěéééééééééééét!!”
[Dračí zesílení!!]
Posvátný pohon na mé levé paži se aktivuje jako by odpovídal na můj výkřik. Šperk v rukavici se jasně leskne a objeví se na ní nějaké záhadné značky. Zároveň mi do těla začne proudit síla. Z levé paže vybavené Posvátným pohonem se mi šíří do celého těla.
Vyrazím dopředu, zatímco mi tělo přetéká silou.
Máchnu pěsti kupředu směrem k šklebícímu se Padlému andělovi.
Raynare se snadno vyhne. Jako by tančila.
“Vysvětlím to tak, aby to pochopil dokonce i idiot jako ty. Je to jednoduchá rozdíl v síle. Moje je na úrovni 1000. Tvoje je na jedničce. Můžeš se snažit jak chceš, ale propast mezi námi nezmenšíš. Dokonce i s Posvátným pohonem se ti síla zdvojnásobí pouze na 2. Je to marné. Jak bys proti mě mohl vyhrát!? Ahahahahahahaha!”
[Zesílení!!]
Z klenotu vyjde další zvuk. Značka na něm se změní z [I] na [II].
BUCH BUCH
Mé tělo projde druhou změnou.
Síla-něco, čím porazím nepřítele před sebou se zvyšuje.
“Uoooooooooo!”
Vyrazím na ni, zatímco do pěsti soustředím svou překypující sílu. Už jsem se povýšil na [Věž].
“Heh! Trochu se ti zvýšila síla? Stejně to pořád nestačí!”
Znovu se mému útoku vyhne.
V příští chvíli se v její dlani shromáždí světlo a zformuje se do něčeho.
“Vložila jsem do toho hodně síly! Sežer si to!”
ZUDON!
Světelné kop mi probodne obě nohy. Zaboří se mi hluboko do stehen. I s obranou [Věže], se tomu neubráním.
“Guaaaaaaaaaah!”
Zařvu.
Tělem mi projede intenzivní bolest, ale nepůjdu do kolen jen kvůli něčemu takovému.
Okamžitě kopí popadnu.
SPÁLENÍ.
“Guaaaaaaaaaah!”
Zvuk mého pálícího se masa. Horký! Páááálíííí toooooo! To protože je ze světla!? Dlaň držící kopí mám úplně spálenou.
Z ruky mi stoupá kouř. Stejně tak i z ran na stehnech. Prudce mi spaluje ruku a nohy.
Raynare se při pohledu na mou snahu vytáhnout kopí rozesměje.
“Ahahahaha! Démon pokoušející se vytáhnout kopí je hlupák! Pro Démony představuje světlo intenzivní jed. Jen jeho dotekem se spálíš. Je to největší bolest, jakou může Démon okusit! Pro Démona nízké třídy jako seš ty je-”
“Nugaaaaaaaah!”
Vykřiknu nepopsatelným způsobem, ale dál se pomalu pokouším kopí vytáhnout, pevně ho uchopím.
Nohama mi projíždí intenzivní bolest, kterou do mě zasadila moc světla. Tolik to bolí. Skoro ztrácím vědomí. Kdybych nezaťal zuby, asi bych umřel.
Tak co s tím? Co s tím!?
“Tohle! Ta dívka! Tohle je nic v porovnání s tím, čím si prošla Asia!!”
Pomalu vytahuju kopí, zatímco mi po obličeji stékají slzy se slinami.
Bolí to. Kurevsky to bolíííííííí!
Zurjúúzurjúú.
S příšerným zvukem si z nohou vytáhnu kopí.
Když se mi to podaří, vypadne mi z ruky a zmizí ještě než stačí dopadnout na zem.
Šplouch.
Když už díry v mých nohách nic neblokuje, začne z nich proudit krev.
I když jsem kopí vyndal, bolest přetrvává.
[Zesílení!!]
Ačkoli mě probodla kopím a zastavila můj útok, rukavice na mé levé paži dál vydává zvuky.
Bolí to. Fakt to bolí.
Šíleně brečím a z úst mi tečou potoky slin.
Klouz.
Spadnu na zadek, jakmile v sobě ztratím část síly.
Nemůžu vstát. Sakra, nemám v nohou žádnou sílu. Ne, vlastně ji nemám v celém těle.
Jsem ve špatném stavu?
“……Pozoruhodné. Démon nízké třídy se vytahující světelné kopí Padlého anděla. Ale je to marné. Mé světlo není okázalé ale má vysokou schopnost zabíjet Démony. Má velkou hustotu. Tak silnou, že se používá jako světelné ostří knězů. Dokonce i jediné zraněné je těžce zhojitelné a to dokonce i pro Démony střední třídy. Pro Démony nízké třídy jako jsi ty, je to konečná. Fufufu, nedokážeš se podívat na škodu způsobenou silou světla, víš? Zvláště toho mého.”
Jako vždycky vede dlouhej monolog o něčem, čemu nerozumim.
“Tělem ti proudí světlo, způsobuje škody na každé buňce. Jestli tě brzy nevyléčí, zemřeš. Ne, obyčejně by nebylo zvláštní zemřít s takovým poškozením. Vážně máš v sobě velkou sílu, že?”
Ach, vážně? Takže pro odpad jako já, který se nedávno stal Démonem, je tohle zranění smrtelné, hm.
Přesně jak jsem si myslel. Cítím, jak mě bolest rozežírá dokonce i zevnitř. Nejde o bolest ze zásahu ale něco mnohem horšího. Jako by se mi kosti i svaly tavily teplem. Ta bolest se přenáší přímo nervy, takže spouštím ochranu jakmile ucítím, že se mi krade do hlavy.
Pokud mě brzy nevyléčí, tak pravděpodobně umřu.
Jenže.
Nemůžu tu jen tak sedět. Ale v nohách nemám žádnou sílu. Sakra.
Je tohle můj konec?
Potom se podívám na Asiu.
Tiše spící dívka.
Promiň, že jsem tak hlučný. Jo, jsem v pořádku. Vážně. Mý tělo je celkem silný. Takže to není problém. Vidíš? Chystám se ti ulehčit od nějaké lítosti, co ti zůstala, Asio.
“V takové době bychom se měli modlit k Bohu?”
Vyklouzne mi ze rtů, aniž bych si to uvědomil.
“?”
Raynare vypadá zmateně. Ale já pokračuju.
“Ale Bůh neni dobrej. Už předtím mi nenaslouchal a nepomohl dokonce ani tak hodné dívce jako je Asia. Hahaha, tak zbytečnej Bůh.”
“Zajímalo by mě, co se tím snažíš říct. Konečně ses zlomil?”
“Takže on, Maou-sama, vyslechneš mý přání? Existuješ, ne? Posloucháš? Sem taky Démon, takže vyslechneš mý přání?”
“……Naprostý ztroskotanec. Mluví si sám pro sebe na takovém místě.”
“Zmlátim tohohle zkurvenýho Padlýho anděla přede mnou, takže se prosím ujisti, že nezasáhneš. Vážně nechci, aby se do toho pletl někdo jinej. A taky nepotřebuju, aby mi někdo kryl záda. Udělám to sám. Moje nohy sou taky v pořádku. Vstanu sám. Takže z toho udělej boj jeden na jednoho. Je to dobrý situace. Můj vztek je na takový úrovni, že si myslim, že se s tou bolestí vypořádá. -Jeden zásah postačí. ……Prosím, nech mě jí zasáhnout.”
Můžu hýbat nohama. Už sem v nich dávno ztratil cit. I milimetrový pohyb mi působí intenzivní bolest.
Ale stejně se můžu hýbat. Zvednu zadek z podlahy.
Moje tělo se dál třese. I tak pomalu vstávám.
Bolí to. Celé moje tělo bolí. Ale můžu se hýbat. Pořád se můžu hýbat. Jen to musím vydržet, dokud jí jednou nezasáhnu.
“-! N-Nemožný! Tvoje tělo není ve stavu, aby se mohlo pohnout! Kvůli světelnému poškození-”
Pomalu přistoupím k Raynare, která má ve tváři šokovaný výraz.
Vstal jsem. Přímo před jejíma očima. S třesoucíma se nohama a potoky krve tekoucími z ran.
“Hej, expřítelkyně. Kvůli tobě jsem si toho dost prošel.”
“……Nemůžeš stát! Démon nízký třídy by neměl být schopen s takovými zraněními stát! Světlo tě spaluje zevnitř!? Démon nízký třídy co nemá démonickou sílu na zmírnění efektu světla by neměl bejt schopnej to snýst!”
“Jo, bolí to. Děsně. Skoro omdlívám. Ale víš, moje nenávist k tobě je tak velká, že to snesu.”
Bez mrknutí zírám přímo na svého protivníka.
Příští rána bude moje poslední. Když jí použiju, spadnu.
Proto to musím s příští ranou ukončit. Nesmím spustit oči z cíle.
“Hej, můj Posvátnej pohone. Ještě pořád máš sílu praštit tu věc přede mnou, ne? Tak to ukončíme.”
[Exploze!!]
Zvuk z klenotu teď zní obzvláště silně.
Drahokam září ještě jasněji. Takové jasné světlo. Je oslňující.
Ale na rozdíl od světla Padlého anděla mě tohle nezraňuje, místo toho mi přináší klid.
Pouhý jeho dotyk jako by mě naplňoval silou. Podobá se to Asiinu léčivému světlu.
Takže existuje světlo, co neubližuje Démonům.
Udělám krok vpřed. Z mých ran vytryskne na zem krev.
Taky nějakou vykašlu. Vypadá to, že jsem v kritickym stavu.
Bolest, kterou cítím, se nedá zastavit. Už se mi dostala do mozku. Ale nevadí. Pořád se můžu hýbat.
Dokonce i teď do mě z rukavice proudí síla.
Když jsem stál proti Raynare včera večer, byl jsem rozdílem v silách mezi námi vyděšenej.
Můj instinkt Démona zachytil ten propastný rozdíl mezi námi a moje tělo se kvůli tomu nedokázalo přestat třást. Tehdy jsem si myslel, že jí nikdy neporazím.
Ale teď je to jiný.
Síla, kterou mi dává rukavice, je šílená.
Nějak to vím. Je to možné, protože jsem vlastník Posvátného pohonu.
Tu sílu nebudu mít navždycky. Je jednorázová.
Pokud jí použiju proti nepříteli byť jen jednou, bude pryč. I když mi to Posvátný pohon neříká slovy, naznačuje to fyzicky.
Zaujmu úderný postoj. Nemám zkušenosti s bojem. Ale stačí, když jí zasáhnu jednou.
Mým cílem je zatracenej Padlej anděl přede mnou. Rozhodně jí praštím. A rozhodně neminu.
“……Nemožný. Co je to? Proč se to děje……? Neměl by bejt tvůj Posvátnej pohon [Dvojitej kritik], co zdvojnásobuje sílu vlastníka? ……To není možný. Ne. Proč tvoje síla předčila mojí……? Ty vlny démonický síly, co cítím...... jsou Démona střední třídy……ne, patří Démonovy první třídy……”
Mluví o mojí síle? To kvůli mýmu Posvátnýmu pohonu?
Hej hej, neměl si bejt Posvátnej pohon, co jen zdvojnásobuje mojí sílu?
Buchou je jedinej Démon první třídy, kterýho sem potkal, takže to znamená, že jsem právě teď na stejné úrovni jako ona.
“Lži! Tohle je lež! Jsem Padlý anděl, co dosáhl nejvyšší léčivé síly! Změnila jsem se v nejvyšší bytost získáním [Léčivého soumraku]! Obdržela jsem právo být milována Azazelem-sama a Shemhazou-sama! Neprohraju proti odpadu, jako seš ty!”
Raynare najednou znovu v obou rukou svírá světelné kopí.
BUUN.
Odrazím ho pěstí stranou. Světelné kopí jednoduše zmizí.
Při pohledu na to, jak snadno její kopí zmizelo, obličej Raynare ještě víc zbledne.
“N-Ne!”
Raynare zamává černými křídly a chystá se odletět.
Snaží se utýct? Hej hej, ještě před pár vteřinama si na mě shlížela a smála se mi.
Utečeš, jakmile zjistíš, že nemůžeš vyhrát? Kdo si myslíš, že seš? Ale já tě nenechám utýct. To sakra ne!
CHŇAP
Jdu na ní, jakmile se pokusí vzlétnout a popadnu jí za paži. Jsem neuvěřitelně rychlej. Tak rychlej, že dokonce ani Padlej anděl nestačí zareagovat.
Ruka, kterou držím, je nespolehlivá a tak malá, že vypadá slabě.
Stáhnu jí k sobě. Rozhodně jí nenechám zdrhnout.
“Nenechám tě vyváznout, blbko.”
“Jsem nejvyšší-!”
“Odleť, zasranej Anděli!”
“Zatracenčeeeeee! Nízkej Démoneeeeee!”
“Uorjáááááááá!”
Rukavice uvolní veškerou svou energii. Všechna síla shromážděná v mé levé paži se mi koncentruje do pěsti.
Použiju tu pěst, abych jí ji vrazil přímo do obličeje nenáviděného nepřítele.
PRÁSK!!
Ozve se nahlas. Moje pěst se jí zaboří do tváře a zatlačím ji ještě dál!
Raynare odletí dozadu.
GASHAAAAAAAAN!!
Padlý anděl s hlasitým zvukem narazí do zdi. Zeď se zlomí a objeví se v ní obrovská díra. Do vzduchu se vznese prach.
Když se usadí, ve směru, kam jsem odhodil Raynare, nic nezbylo.
Díra pokračuje až do vnější strany budovy, kde leží Raynare.
Nehýbe se. Nedokážu odhadnout, jestli je mrtvá, ale chvíli se nebude moct hejbat.
-Rozhodně jsem jí to vrátil.
“Dobře ti tak.”
Usmívám se z hloubi srdce. To je můj pravý pocit. Ten zásah mi udělal dobře.
Ale brzy se mi z očí vyvalí slzy.
“……Asia”
Už se nikdy znovu neusměje.
Část 5
Po zlikvidování Padlého anděla, do čehož jsem vložil veškerou svou sílu, jsem málem odpadl……
Ton.
Někdo mi podepřel rameno. Byl to Kiba.
“Dobrá práce. Vlastně jsi porazil Padlého anděla.”
S úsměvem mě podpírá. Co to, Kiba je rozpolcený.
“Jup, jdeš pozdě, Kasanovo.”
“Buchou mi řekla, abych nezasahoval.”
Vážně?
“Je to tak. Věřila jsem, že dokážeš porazit Padlého anděla Raynare.”
Otočím se ve směru hlasu. Kráčí ke mně Rias-buchou, na tváři úsměv a karmínové vlasy za ní vlají.
“Buchou? Odkud jdeš?”
“Ze sklepa. Dokončila jsem svou práci, tak jsem se sem přenesla pomocí magického kruhu. Tohle bylo poprvé, co jsem se teleportovala do kostela, takže jsem byla nervózní.”
Povzdechne si za chůze.
Aha. Tak proto přišla s Kibou a ostatními zezdola.
Potom jsou všichni Exorcisti zničeni. Jelikož byla jejich protivníkem Buchou, neměli šanci vyhrát.
Pak kolem mě projde Koneko-chan. Kam jde?
Buchou se přede mnou zastaví.
“Vypadá, to že jsi bezpečně vyhrál.”
“Buchou…… Hahaha, nějak se mi to povedlo.”
“Fufufu, výborně. Jak se dalo od mého služebníka očekávat.”
Poklepe mi na nos.
“Ara ara. Kostel je v chaosu. Buchou, je to tak v pořádku?”
Nasadí Akeno-san ustaraný obličej.
“……Děje se něco?”
Zeptám se Buchou nesměle.
“Kostel patří Bohu nebo víře souvisící s ním, ačkoli jsou případy jako tento, kdy je využíván Padlými anděli. V podobných situacích se občas stává, že pokud ho Démoni poškodí, stanou se cílem vrahů. Kvůli pomstě a odplatě.”
—!
V-Vážně?
“Ale to se tentokrát nestane.”
“Proč?”
“Tento kostel byl původně opuštěný. Takže sem přišla jistá skupina Padlých andělů, aby ho využili pro vlastní chamtivost a je jen náhoda, že jsme na tomto místě bojovali. Takže jsme vlastně nevkročili na nepřátelské území, abychom vyvolali válku. Jde jen o malou roztržku mezi Démony Padlými anděli. To se stává pokaždé. A to se stalo i dnes.”
Aha. Takže jde o to, jak se na to podíváte.
“Buchou. Přinesla jsem to.”
Objevila se Koneko-chan v doprovodu zvuku tažení čehosi.
Vyšla zpoza rozbořené zdi, v tukou černé křídlo, Padlého anděla Raynare.
Takže Koneko-chan táhne bezvědomou Raynare, kterou jsem udeřil.
Ale řekla, že to “přinesla” ……
Používá unikátní slovník malé holčičky.
“Děkuji, Koneko. Tak ji tedy probudíme, Akeno.”
“Ano.”
Akeno-san zvedne ruku, Pak se ve vzduchu objeví voda.
Je tohle moc Démona?
Raynare se rozkašle.
Padlý anděl se probere a pomalu otevře oči. Buchou na ni shlédne.
“Jak se daří, Padlý anděli Raynare.”
“……Dcera klanu Gremory……”
“Zdravím, mé jméno je Rias Gremory. Jsem příští dědičkou rodu Gremory. Bude to jen na chvíli, ale ráda tě poznávám.”
Pozdraví ji Buchou s úsměvem, ale Raynare na ni zírá.
Pak se ušklíbne.
“……Myslíš si, žes mě dostala, ale to se pleteš. Tenhle plán jsem sice držela v tajnosti i před nadřízenými, jenže jsou tu se mnou další Padlí andělé. Jakmile se dostanu do potíží, tak mi—”
“Nepřijdou ti na pomoc.”
Řekne Buchou jasně a zamítne tak Raynařina slova.
“To protože už jsem zlikvidovala všechny tři Padlé anděly, Kalawana, Donaseeka a Mitelta.”
“Kecy!”
Odmítne Raynare vzpřímeném sedu.
Buchou vytáhne tři černá pírka.
“Ta jsou jejich. Rozeznáš je, protože jsi stejný druh jako oni, že?”
Při pohledu na pírka Raynařin pohled potemní.
Vypadá to, že Buchou mluví pravdu.
“Když jsem se setkala s Padlým andělem Donaseekem, který předtím zaútočil na Iseho, odhadla jsem, že ve městě něco chystá pár Padlých andělů. Ignorovala jsem to, jelikož jsem si myslela, že ten plán zahrnuje všechny Padlé anděly. Ani já nejsem takový blázen, abych vyzvala všechny Padlé anděly. Potom jsem zaslechla, že se kolem tajně kradou Padlí andělé, takže jsem si s nimi spolu s Akeno šla promluvit. Když jsem se s nimi setkala osobně, vyzradili, že šlo o jejich vlastní plán. Podle nich jim prý pomoc tobě měla zvýšit postavení. Odpad, který se tajně plíží za svým cílem se obvykle chlubí svými plány.”
Uculuje se Buchou.
Raynare frustrovaně zaskřípe zuby,
“Museli se na nás dívat z vrchu, protože jsme byli jen dvě dívky, na něž narazili. Zeptala jsem se jich jako dárek na rozloučenou. Fufufu, byli to bláhoví Padlí andělé, co netušili, kdo zemře. Jelikož toužili pomoct ti v tvém ubohém plánu, stali se sami odpadem.”
Tak proto. Ta “věc”, o níž se Buchou musela postarat, bylo tohle.
Sejmula zbývající Padlé anděly……
I Buchou přemýšlela nad celou touhle událostí……
Aniž bych to tušil, řekl jsem o ní tolik špatných věcí……
Sakra. Jsem tak pohnutý, že skoro brečím.
“Zásah jedinou ranou nezanechá ani stopu. Princezna vévody se silou ničení. Buchou je koneckonců mocný Démon zvaný mezi skupinou mladých géniem.”
Okomentuje to Kiba chválou svého pána.
“Také ji nazývají “Karmínová princezna zkázy”, víš?”
Řekne Akeno-san s úsměvem.
P-Princezna zkázy…… Celkem děsivá přezdívka……
Takže to ze mě dělá součást skupiny Princezny ruin. D-Děsivý……
Buchou se podívá na mou levou paži. Myslím, že se dívá na mou rukavici.
“……Červený drak. Až do nedávna na něm nebyla ta značka…… Aha, takže takhle to je……”
Zdá se mi to, nebo je v Buchouiných očích opravdu náznak šoku?
“Zjistila jsem hlavní důvod, proč byl Ise schopný porazit Padlého anděla.”
Pronese Buchou tiše.
“Padlý anděli Raynare. Tento chlapec, Hyoudou Issei, nevlastní běžný Posvátný pohon. Proto jsi prohrála.”
Raynare se tváří zmateně.
“—[Zesílený pohon], Posvátný pohon považovaný za nejvzácnější z nejvzácnějších. Značka červeného draka na rukavici je jasný důkaz. I ty jsi to jménu už předtím slyšela, správně?”
Po vyslechnutí Buchou nasadí Raynare velmi šokovaný výraz.
“Z-Zesílený pohon…… Jeden z [Longina] …… Ačkoli je pouze dočasná, říká se, že jeho síla předčí Maoua i Boha…… Chceš mi tím říct, že takovejhle kluk vlastní nenáviděnou sílu!?”
“Jestli je to tak, jak praví legenda, pak [Zesílený pohon] každých deset vteřin zdvojnásobuje sílu vlastníka. I když začíná na 1, každých deset sekund mu sílu zdvojnásobí a dosáhne tak síly vedoucí třídy Padlých andělů a prvotřídních Démonů. A s jejím ovládnutím dokáže dokonce zabít Boha.”
To jako vážně, Buchou!? Můžu porazit Boha!?
……Takže taková je síla mého Posvátného pohonu.
Do rukavice mám vyrytou značku červeného draka.
Takže důvod, proč pořád říkal “zesílení, zesílení” je, protože mi zdvojnásoboval sílu. Proto se síla uvnitř mě zvětšovala.
Proto ze mě měla Raynare strach, aniž bych si to uvědomil, dosáhl jsem síly převyšující tu její.
Tak mocný Posvátný pohon……
Se strachem se podívám na svou levou ruku.
Zesílený pohon. Můj Posvátný pohon. Je neuvěřitelný.
Ach, znamená to, že po mně jako po Démonovi může zůstat legenda?
“No, bez ohledu na to, jak mocný je, Posvátný pohon s potřebou času je velký risk. Není moc nepřátel, kteří by byli ochotni čekat na zesílení jeho uživatele. Takhle to dopadlo, protože tě protivník bral na lehkou váhu.”
Ugh. Buchou to vystihla.
J-Jasně, není moc nepřátel, co by čekali, než zesílím.
Takže můj Posvátný pohon je mocný, ale má hodně slabin.
Buchou ke mně přistoupí. Její karmínové vlasy něčím pěkně voní.
Plác-plác.
Začne mě plácat po hlavě.
“Nicméně je to zajímavé. Jak se dalo očekávat od mého Služebníka-kun. Jak jsem si myslela, Ise je zajímavý chlapec. Zbožňuju tě ještě víc.”
Usměje se na mě Buchou.
Je to hezký úsměv, ale trochu děsivý……
“B-Buchou?”
“Copak je?”
Buchou se usmívá. Cítím se provinile a sklopím proto hlavu.
“Omlouvám se. Když jsem řekl, že jdu zachránit Asiu, byl jsem hrubý, protože jsi nechtěla pomoct…… Ale pomáhala si nám v pozadí a……”
Prostě se chci omluvit.
Považoval jsem Buchou za chladnokrevného Démona. Proto jsem na ni byl hrubý.
Takže jsem jí potřeboval říct, jak moc mě to mrzí. Ale Buchou mě dál hladí po hlavě.
Aniž bych si to uvědomil, rozbrečel jsem se. Jo, nedosáhl jsem svého cíle.
“B-Buchou……nedokázal jsem……ochránit Asiu……”
“Nemusíš brečet. Nikdo tě teď při pohledu na tebe nemůže z ničeho obviňovat.”
“Ale……Ale já……”
Buchou mi prsty otře slzy.
“To je v pořádku. Prostě ještě nejsi zkušený Démon. Toť vše. Staň se silným. Od teď tě přinutím tvrdě pracovat, takže se připrav. Můj Pěšče, Ise.”
“Ano.”
Budu tvrdě pracovat. Rozhodně zesílím.
Slibuji.
“A teď dokončím sovu poslední práci.”
Buchouiny oči se zostří a vypadají nemilosrdně.
Přiblíží se k Raynare. Padlý anděl je vystrašený.
“Vymažu tě, Padlý anděli-san.”
Promluví chladným tónem. Je naplněný vražedným záměrem.
“Samozřejmě si také vezmu zpátky ten Posvátný pohon.”
“T-To nemůžeš myslet vážně!? Tahle léčivá moc je pro Azazela-sama a Shemhazu-sama—”
“Žít pro lásku je krásné. Ale jsi příliš poznamenána špínou. Nemáš žádnou eleganci. A to nepřipustím.”
Namíří Buchou ruku na Raynare.
Vypadá to, že ji zabije jediným zásahem.
“Já, tady.”
Pak se za zničenou zdí objeví stín.
Kněz—, Freed Zelzan.
To je ten zasranej kněz! Vrátil se, přestože už jednou zdrhl!
“Páni! Můj nadřízenej je ve vážném nebezpečí! Co se teď jen stane!?”
Raynare zakřičí na příchozího kněze:
“Zachraň mě! Když mě zachráníš, dám ti za odměnu cokoli budeš chtít!”
Freed se sadisticky usměje.
“Hmm, hmm. Jaký krásný rozkaz od Anděla-sama. Ech. Takže bych se s tebou mohl i vyspat? Já a spát s Andělem-sama, to je nejlepší odměna a zajistí mi dobré společenské postavení.”
“Ku…… N-Nehraj si a zachraň mě!”
Tvář Padlého anděla je naplněná vztekem. Taky to vypadá, že chvátá. Ne, je to pravda. Pravděpodobně si myslí, “Pouhej člověk mě nezradí”.
“Ararararara, vím, já to opravdu beru vážně…… Chci říct, něco tak jednoduchýho by mělo bejt v pohodě, ne, Anděli-sama? Takže to znamená ne? Vážně? V tom případě odcházím. Je jedno, jak se na to koukneš, jsem v nevýhodě, takže prostě zmizím.”
Řekne Freed legračním tónem, zatímco kroutí celým tělem.
“S-Seš kněz, ne snad!? Musíš mě zachránit! Jsem všemocný Padlý anděl! Já—”
“Nepotřebuju nadřízenýho co prohraje s démonickym odpadem. Seš hezký, ale chybá ti plány a taky seš tvrdohlavá. Seš užitečná leda tak na masturbaci. Tak už konečně umři. No, Padlý anděl odvržený Bohem nepůjde do nebe ani do pekla, vrátí se k nicotě. Možná ti bude zkušenost proměny v nic nápomocná? Ach, to je nemožný. Protože po tobě nic nezůstane. Nemožný. Takže namusan |pzn překladatele: Vlastně jde o odkaz, "Namu" znamená vzívat, uctívat, následovat. Je to součást meditativního chvalozpěvu "Namu Myoho Renge Kyo". Jeho variace "Namah" znamená "Pokorně věřím, zbožňuji, uznávám Pána". dále se vztahuje k "Namaste", což je typ požehnání nebo přání vzájemného míru.|. Počkat, to patří k buddhismu. Ach, jsem bývalý křesťan! Jsem tak zlobivý kluk!”
Když domluví, uhne pohledem, jako by o Raynare ztratil zájem. Raynare se na obličeji rozprostře výraz zoufalství.
Vypadá mizerně. Je to snad osud Padlého anděla, který usiloval o moc a způsobil takové běsnění?
Freed mi věnuje velký úsměv.
Ech? Mně?
“Ise-kun, Ise-kun. Máš tak obdivuhodnou schopnost. Zajímáš mě čím dál víc.Vážně stojíš za zabití! Rozhodně jsi v mých top 5-ti “Démonech, co chci zabít”, takže buď připravenej, dobře? Až se příště setkáme, dáme si romantický souboj na život a na smrt, dobrá?”
Mrazení.
Cítím, jak mi po páteři běží chlad.
Směje se, ale vyzařuje z něj extrémní vražedný záměr.
Výzva zaměřená na mě. Ne, pokročilé oznámení, že mě zabije.
“Takže se uvidíme. Bye-bye! Nezapomínej si čistit zuby!”´
Zamává nám Freed rukama a okamžitě se odklidí ze scény.
Je rychlej. Prostě jen tak zmizel.
Není to předtucha ale něco mnohem podivnějšího.
“Nyní, Padlý anděli Raynare, opuštěná vlastním sluhou. Ubohé.”´
V Buchouině tónu není ani nejmenší náznak sympatie.
Raynare se roztřese.
Možná je mi jí trochu líto, protože byla mou ex-přítelkyní “Yuumou-chan”.
No, bylo to taky součást jejího špinavýho plánu.
Pak se na mě Raynare podívá. Upře na mě smutný pohled.
“Ise-kun! Prosím, zachraň mě!”
Má hlas Yuumy-chan, jako když byla mou přítelkyní.
“Tenhle Démon se mě pokouší zabít! Miluji tě! Tolik tě miluji! Proto toho Démona společně porazíme!”
Raynare si zase hraje na Yuumu-chan a s pláčem žadoní o pomoc.
Byl sem hloupej, že mi tě bylo líto, Yuumo-chan. Ne, zasranej Padlej anděli.
“Sbohem, má lásko. Buchou, víc nevydržím…… Mohla bys prosím……”
Po mých slovech výraz Padlého anděla ztuhne.
“……Nepokoušej se flirtovat s mým rozkošným služebníkem. Zmiz.”
DON!
Po výstřelu Buchouiny démonické síly nezbyde po Padlém andělovi vůbec nic.
Jediné, co zůstává, je můj tajemný pocit a černá pírka vířící kolem kostela.
Část 6
Svatyní se vznáší zelené světlo.
Asiin Posvátný pohon.
Po poražení Raynare byl propuštěn.
Zalévá mě teplé světlo. Buchou ho uchopí do ruky.
“Nyní ho vrátíme zpět Asii Argento-san.”
“A-Ale Asia je už……”
Jo, Asiu už nic nevzkřísí. Koneckonců jsem ji nedokázal zachránit.
Slíbil jsem, že ji ochráním! Slíbil jsem, že ji zachráním!
Sice jsem porazil Padlého anděla, jenže bylo k ničemu chodit sem, když jsem ji nezachránil……
Ne, to by byla urážka mých přátel.
Bojovali za mě a za Asiu, aniž by z toho cokoli měli.
“……B-Buchou, všichni, díky, že jste bojovali za mě i za Asiu. P-Přesto, i přes vaši pomoc Asia……”
Buchou něco vyndá z kapsy.
Karmínová—
Má to rudou barvu krve, šachová figurka zbarvená stejně jako Buchouiny vlasy.
“To je?”
“Ise, tohle je šachová figurka [střelce].”
“Co?”
Vypravím ze sebe kvůli té náhle odpovědi hloupě.
“Je celkem pozdě říkat ti to až teď, ale Démoni s šlechtickým titulem dostávají celkem 15 šachových figurek složených z 8 [pěšců], 2 [jezdců], 2 [střelců], 2 [věží], a 1 [královny]. Stejně jako u šachů. Jednoho [střelce] už jsem sice použila, ale stále mi jeden zbývá.”
Buchou vyrazí směrem k Asii, v ruce karmínovou figurku.
Položí karmínového [střelce] ba hruď již zesnulé Asie.
“Úlohou [střelce] je podporovat ostatní členy skupiny. Léčivá síla této dívky ubude u [střelce] užitečná. Nikdy předtím se to nestalo, ale můžu ji reinkarnovat jako Démona.”
Buchouino tělo obklopí karmínová démonická síla.
“Ve jménu Rias Gremory ti nařizuji. Tobě, Asio Argento. Přivádím tě zpět do tohoto světa jako mého služebníka, znovuzrodíš se jako Démon. Ty, můj [střelče], buď ve svém novém životě šťastná!”
Karmínová figurka se rozzáří a vsákne se do Asiina těla. Zároveň se jí do těla vrátí i Posvátný pohon.
Když si potvrdí, že jsou šachová figurka i Posvátný pohon v Asiině těle, zastaví Buchou svou démonickou sílu.
Potom si povzdechne.
Podívám se na ni jako ve snách.
Po chvíli Asia otevře oči.
Když se na ni podívám, nedokážu zabránit přívalu slz.
“Co?”
Asiin hlas.
Hlas, o němž jsem si myslel, že ho už nikdy znovu neuslyším.
Rias-buchou se na mě vřele usměje.
“Vzkřísila jsem ji kvůli její síle léčící i Démony. Fufufu, Ise, ode dneška ji budeš ochraňovat. Protože jsi její senpai.” Asia zvedne horní část těla. Rozhlédne se a najde mě.
“……Ise-san?”
Obejmu zmatenou Asiu.
“Pojďme domů, Asio.”
Žádné komentáře:
Okomentovat