Volume 1 – Začátek nového světa
Level: 90
Rasa: poloviční elf
Třída: Zaklínač
HP: 8303
MP: 12088
Vybavení
Prudent Horned Owl Cane <Hůl rozumné rohaté sovy> - Hůl obsahující svatou ochranu Rohaté sovy, posla boha poznání. Říká se, že pomáhá myšlenkám vlastníka svou moudrostí, osvětluje cestu nejistotou. Její magická síla pomáhá zvyšovat rychlost.
Celestial Spirit Cloak <Plášť nebeského ducha>- Plášť používaný výhradně mágy, tkán na trajektorii meteorů. Item řemeslně utkaný Výrobní třídou z materiálů Phantasmal, které jsou velmi vzácné. Má zvláštní schopnost absorbovat sílu z pozice nebeských těles, díky níž posiluje kouzla povahy astrálních elementů. /pzn korektora: …pozice nebeských těles… rozumějte tomu jako z "konstelace hvězd", ok?/
Millennium Bird's Crow <Tisíciletá vrána> - Talisman vyrobený z kusu dřeva ze Sacred Tree <Posvátneho stromu> 'Verdiria', které byly roztroušeny po zrození Sacred Bird <Posvátný pták>. Obsahuje nesmrtelný život, snižuje efekt statusu 'pohybová překážka'.
Kapitola 1 – Katastrofa
Část 1
Byl tam kořen stromu vysoký jen pár metrů-alespoň podle jeho odhadu. Chodil kolem toho kořene a otočil se u dvou patrové budovy, která byla přesně tam, kde si ji pamatoval.
Celou zemi pokrýval zelený mech, tu a tam se objevoval všudypřítomný asfalt. Shiroe kráčel mezi ruinami blízko stojících budov, kolem nichž se obtáčely, a místy je i propichovaly, obří starodávné stromy.
Běžel touto krajinou, kterou nikdy předtím neviděl, avšak cosi mu na ní bylo povědomé.
Na ulici byly siluety schoulených lidí.
Tohle budou Dobrodruzi /pzn překladatele: hráči/ ve stejné situaci jako Shiroe. Jejich sténání a výkřiky přinutily Shiroeho násilním potlačit strach, který mu postupně rostl v krku.
Ale on sotva nabízel nějakou podívanou.
"Co se to děje…"
"Já-já jsem…zvláštní, co to je!?"
"Ně-Někdo nás odsud dostaňte! Hej, game mastře! Posloucháš mě!"
Jejich výkřiky připomínaly zvuky umírajícího zvířete.
Tyhle až příliš ubohé výkřiky vrátily Shiroemu alespoň malé množství klidu natolik velké, aby také nezačal křičet. Jen tahle myšlenka ho donutila jít dál.
(Můžu hýbat tělem jakkoliv chci… Je to nepohodlné kvůli trochu rozdílné velikosti končetin…Naštěstí ne zas moc velké.)
Rozvaliny před ním byly části města Akiba.
Mnoho opuštěných budov bylo porostlých břečtanem, který tu a tam s elánem vyrůstal z asfaltu a mísil se s prastarými stromy, které dostali požehnání od duchů. Tohle bylo rodištěm mnoha hráčů. Cítil teď tak trochu nostalgii, protože tohle bylo největší město Japonského serveru Elder Tales, jaké znal.
"Akiba? Směšný! Už jsem se zbláznil?! Někdo, někdo, odpovězte mi!"
Křičel muž schovávající se blízko něj. Každý, kdo byl občanem středověkého fantasy světa, měl na sobě oděv nebo brnění.
Tohle se očekávalo.
Elder Tales byla největší světovou třídou masivních online her s motivem založeným na světě mečů a magie.
Ale i tak, byla to ´jen hra´.
Vítr vanoucí Shiroemu do tváře byl chladný, vlhký a svěží jako byste stáli uprostřed hustého lesa.
Vzduch byl odlišný od suchého a trochu pichlavého ovzduší Tokia, kde Shiroe žil. Vítr mísící se s vůní zeleně napovídal Shiroemu že tohle místo není svět, který znal.
Shiroe zavrtěl hlavou a zamyslel se.
Hrál hru Elder Tales.
Pamatoval si, že seděl tváří naproti stolu doma a užíval si hru běžící na LCD monitoru.
Elder Tales byl ve skutečnosti dlouho běžící titul, který se může chlubit více jak 20-ti letou historií. Samozřejmě, jeho obsah i herní mašina byly nahrazeny nejnovější aktualizací softwaru, ale faktory jako je množství dat a hluboké herní tradice, které se od její dlouhé operace nahromadily, byly věcmi, jež jí u uživatelů získávaly popularitu.
Dnes by měl být den na památku vydání dvanáctého datadisku hry Elder Tales. Data, která si stáhl před omezením jejich licence, mu přinesla nové, zóny s novými monstry a bitvami; a navíc zvyšovala maximální dosažitelný level ve světě Elder Tales.
Dnešek byl velikým dnem, kdy byl vydán datadisk, takže měl být připojen velký počet hráčů. Shiroe nedokázal moc zdravě uvažovat, ale fakt, že je spousta jeho přátel připojených, mu potvrzoval Seznam přátel.
Shiroe byl veteránem hry Elder Tales.
Začal s ní už na střední škole a hrál ji celkem 8 let.
Bylo tam 100 000 hráčů jen z Japonska. A počet fanoušků přesáhl 20 000 000. Tato MMO hra fascinovala Shiroeho již hodně dlouho.
Když už mluvíme o Shiroem, také byl z nového datadisku nadšený; nicméně cítil se trapně, jelikož byl v oblasti tohoto datadisku úplný nováček, a proto se rozhodl trávit čas jako obvykle. Procvičoval si lov v začátečnické oblasti spolu se dvěma dvojčaty, kterým dal pár základních rad a nějaká doporučení ohledně používání itemů.
Ale tím jeho vzpomínky náhle končily.
Shiroe si vzpomínal, že viděl nějaké demo. Slova ze zářících plamenů na černém pozadí. Nebe naplňovala rychle se posouvající lepkavá tma podobná asfaltu a temnotu prořezával bílý měsíc.
Nicméně, tak to bylo.
A teď, Shiroe běžel Akibou jako na vlastních nohách, které byly náhle reálné a odrážely se od země.
V uších mu zvonil zvuk podobný xylofonu.
Byl to známý tón upozorňující na příchozí telepatické volání.
Shiroe se soustředil na své čelo jako by šilhal, a zvolil menu, které se mu objevilo v mysli. Poté, co ho poslali přímo do tohoto herního světa, a zbavil se paniky, kterou prve cítil, Shiroe rychle znovu získal kontrolu nad tímto systémem.
"Už si tu, Shiro?"
"Skoro!"
Shiroe naslouchal hlasu svého starého dobrého přítele, zatímco se v běhu znovu obrátil vpravo k opuštěné budově, která byla na pokraji zhroucení.
Jeho jasný zvuk prořezával vrcholky stromů a jemný větřík k němu nesl vlhký zápach. A pak tu bylo to oslnivé světlo.
Ten jas byl něčím, s čím se člověk setká jen na začátku léta.
Za chladných větrů, místo toho, aby sluneční paprsky hřály, prostě jen svítily ohromující bílou září. Vyzařovaly čisté, neskutečně intenzivní světlo.
Město ozařovalo světlo počátečního léta. Starověké obří stromy vrhaly na hlavní ulice pokryté černou zemí a asfaltem hluboké tmavé stíny. Ten kontrast byl překrásný.
Výjev, který měl Shiroe před sebou už viděl nesčetněkrát; rodné město herního světa, Akiba.
Avšak ta scéna vydávala drtivě realistický, pro hru nemožný pocit, který Shiroeho zcela obklopil.
Shiroe tou krajinou sprintoval nohama, které jako by mu patřily až příliš.
Každý jeho krok drtil vlhký mech, jehož kluzkost cítil pod chodidly. Cítil, jako mu srdce pumpuje krev do všech častí těla, jak se zahřívalo z běhu.
O tomhle nemohl pohybovat; je to reálné.
Město bylo, přesně jak si to Shiroe pamatoval, Akiba.
Rozpadající se ruiny, opakovaně se prodlužující kusy domů, a staré stromy, jejichž kořeny pokrývaly cesty, to všechno pohltil zelený les, jako by spolu žili v symbióze. Tohle bylo herní nastavení svaté země starověku. Tohle byla Akiba.
V rámci League of Freedom Towns Eastal /pzn korektora: Liga svobody měst Eastalu/, východně od výklenku souostroví Yamato, byla Akiba rodným městem hráčů a hlavním městem japonského serveru Elder Tales.
Běžel středem ulice a zabočil za roh třípodlažního hostince.
Rozpadající se ruiny byly betonové stavby: Suftek, Yashica Yama Electronics, Kulta Tower a tak dále, všelijaké budovy a slavná místa dávala dojmem skutečného světa v Akihabaře a byly rekonstruovány jako ruiny staré éry Elder Tales.
Dědictví staré éry spalo na různých místech tohoto světa. Mohlo jít o obrovské podzemní ruiny nebo věže propichující oblohu, ale město Akiba bylo dědictvím samo o sobě.
Stavby z kmenů rozšířené o obří betonové konstrukce na pokraji rozsypání vypadaly, jako by na sebe byly nalepené. Tohle všechno bylo uzavřeno v lůně starých stromů. Přímo zázračná krajina.
Po Shiroeho příchodu, Naotsugu, sedící na betonové suti, vstal a přivítal ho.
Dovnitř zářila světla pronikající z otvorů bez okenních rámů ve zdi, ozařovala ty dva tak, jak by to nedokázala žádná herní mašina.
Naotsugu byl bledý, ale přesto se srdečně smál a pleskl ho po plášti.
Měl něco přes metr osmdesát, robustní tělo oděné do těžkopádné, ale pevné ocelové zbroje. Na zádech nesl štít a měl vzezření starověkého hrdinného válečníka.
"Ahoj, Shiroe!"
"Naotsugu, ech…dobré ráno."
Shiroe nevěděl, jak reagovat na Naotsugův pozdrav, a zmohl se jen na běžné chladné přivítání.
Elder Tales měl standardní systém hlasového chatu, díky kterému mohli hráči komunikovat během hry použitím reproduktorů a mikrofonu. Někteří hráči ale hlasový chat nepoužívali a trvali na textových zprávách, nicméně mezi ně Shiroe s Naotsugem nepatřili.
Proto si Shiroe pamatoval Naotsugův hlas, byl mu důvěrně známý.
Naotsugu Hasegawa.
Kdyby se Shiroeho někdo zeptal, kdo je nejspolehlivějším člověkem ve hře, byly by Naotsugu mezi prvními, kteří by ho napadli.
Online hraní je hraní her přes internet. Elder Tales byl 'Massively Multiplayer Online' nebo také 'Massively Multiuser Online' typ hry. Několik stovek až tisíc hráčů mohlo být při jeho hraní připojeno na stejném serveru. Jinými slovy, tenhle typ hry umožňuje hráčům spolupracovat nebo soutěžit s ostatními.
Shiroe hrál Elder Tales už mnoho let, takže tu znal celkem dost lidí. Jenže takové známosti prostě vznikají i zůstávají ve hře. Různí lidé, mají různý styl hry i názory, avšak většina z nich ve hře neodhalí svou skutečnou identitu.
S nárůstem online zločinů po roce 2000 byla ochrana osobních údajů součástí zdravého rozumu online života.
To ale neznamená, že si nemůžete udělat opravdové přátele.
Naotsugu znal Shiroeho skutečné jméno… což znamená, že mu dal své kontaktní údaje a byl jedním z mála hráčů, s nímž se setkal i offline.
Shiroe si při zvuku Naotsugova hlasu úlevně vyddechl.
Možná už se předtím setkali osobně, ale víc času strávili rozhovorem skrz herní monitor. Naotsugu strávil se Shiroem bezpočet nocí v 'Debauchery Tea Party' /pzn překladatele: Zhýralý čajový dýchánek/, navštívili spolu nespočet pohraničních oblastí, zažili nespočet bitev, a byl dokonce jedním z nejlepších Shiroeových přátel v Elder Tales.
Pod širým nebem spolu probrali tolik věcí.
Dokonce spolu diskutovali i o svých nudných pocitech. Naotsugu se naprosto lišil od přítele, kterého potkáte ´jen´ve hře.
Pro Shiroeho byl tenhle veselý a spolehlivý hlas Naotsugovým symbolem.
"Co se děje? Vyvinuly se Elder Tales na tuhle úroveň zrovna když jsem nehrál? Pokud mám být upřímný, tohle je pro mě až příliš reálné - navíc toho nedosáhneš pouhým vylepšováním jednotlivých efektů a systému renderingu, nemám pravdu? Má to snad bej vtip?"
Ušklíbl se Naotsugu, zatímco se ptal Shiroeho. Jeho veselý a upovídaný hlas zněl trochu depresivně.
"Je to nervy drásající."
Přikývl neurčitě Shiroe a pozdvihl magickou hůl, kterou svíral v ruce.
(No tak! Tohle je magická hůl, magická hůl!)
Tohle byl celkem běžně viditelný item fantasy her a Shiroemu sahala po hruď. Byla vyrobena broušením a ohýbáním dlouhé, štíhlé větve stromu a posílená kovem… stejně jako magická hůl využívaná mágy.
Jediné místo, kde jste ji mohli najít, byl role-playing obchod /pzn korektora: obchod s věcmi pro určitou postavu/.
Pravděpodobně si všiml Shiroeho tiché výčitky.
Naotsugu sklopil svou hlavu, aby si prohlédl své vzezření.
Měl na sobě ocelovou zbroj, která vypadala, že vážídesítky kilogramů, na zádech štít a u pasu meč s elegantní rukojetí. Připomínal válečníka ve fantasy.
"Ech, vypadám jako role player."
"Přesně."
I když nešlo o výraz radosti, podívali se na sebe a rozesmáli se.
"Teď když si to připomněl… vypadáš úplně stejně."
"Ty taky."
Navzájem studovali svůj vzhled.
Shiroe s Naotsugem byli v podstatě postavami Elder Tales. Ty byly původně konstruovány použitím 3D modelovací technologie do hry daleko od reálního světa. Ale oba doopravdy existovali v tomto světě, v němž bylo vše tak detailní jako ve skutečnosti.
Ale když se podíváte pozorněji, tohle nebylo přeměnění hry v realitu. Ve hře Elder Tales byly postavy modelované pro obě pohlaví.
Vzhledem k tomu, že šlo o měsíční předplatné, jen málo hráčů si úmyslně zvolilo ošklivý vzhled. Pro uspokojení poptávky se na trhu používaly krásné 3D modely.
Ale Naotsugu se v realitě nezměnil ve svou elegantní postavu ze Starých příběhů. Shiroe ho několikrát viděl v reálu a vypadal přesně tak, jak si ho pamatoval.
"Naotsugu, tvůj obličej se teď hodně podobá tomu reálnému, že?"
Bez jizvy, která mu ve hře vedla přes čelo, vynikly jeho vlastní světlé oči s lehce svěšenými koutky. Na rtech jinak dospělého obličeje měl Bukovský úsměv.
"Tvůj taky, Shiroe, učenec s brýlemi a zlýma korálkovýma očima."
Takhle by Shiroeho popsalo mnoho jeho přátel. Zdálo se, že na tomto těle byly vidět jeho rysy. Jak se nad tím tak zamyslel, odpověděl nakonec stejně jako vždycky: "Nemůžeš to prostě ignorovat?"
"Co se teď vlastně děje? Jestli něco víš, tak to řekni,'Black heart glasses´. /pzn korektora: Učenec s černým srdcem - vím, není to zrovna doslovný překlad, ale lepší než jiné varianty (které vás zajíté také napadly x), navíc to i docela zachovává původní význam a vychází to z předchozího popisu Shiroeho. Jestli máte lepší nápad, neváhejte a piště do komentů ;) SK/
"Fakt bych ti rád odpověděl, ale nic nevím."
Shiroe s Naotsugem odkopli úlomky zhrouceniny a sedli si. Shiroe neměl žádné informace, které by tuhle situaci vysvětlovaly.
V porovnáni s předměstím, kde se Shiroe probudil, bylo tohle blíž centru Akiby. Kdybyste pozorně poslouchali, zaslechli byste odtud šum města.
"Zaprvé, tohle není sen."
"Jo."
V přikývl Shiroe souhlasně na Naotsugův dotaz.
Jakmile si uvědomil, že je na známém místě… které neexistovalo v reálném světě, ale vypadalo jako hra, kterou hrál. Staré příběhy byla fantasy hra s meči a magií. Hráči si mohli vytvořit postavu, dobrodruha, a cestovat skrze ní po světě.
Tělo, které Shiroe ovládal jako své patřilo postavě, jíž byl ve hře, ´Shiroemu'. Ale její vzhled odrážel Shiroeho pravou tvář.
"Viděl si obrazovku statusů?"
"Viděl."
Vzhledem k tomu, že Staré příběhy jsou hra, jsou síla, výdrž a další atributy reprezentovány čísly. V menu bylo spousta příkazů na ovládání hry.
Kamkoliv jste se podívali, nikde nebyly obrazovky, které by s tím souvisely. Když jste se soustředili na oblast čela, svět vám ukázal průsvitný displej statusů zobrazující všechny druhy hodnot a grafů. Kurzorem ovládaným myslí jste mohli spustit jakoukoliv akci. Obojího si všiml asi půl hodiny po probuzení.
Také objevili funkci telepatie. Dali se tak kontaktovat přátelé, kteří byli online. Ve světě Starých příběhů se tato funkce podobala normálnímu volání jako na mobil, dali se tak kontaktovat i hodně vzdálení přátelé.
Nicméně kontaktovat můžete jen lidi, které máte v seznamu přátel.
Zaměřením na čelo a zoufalým prolistováním seznamu přátel s vybledlými kontrolkami, Shiroe šokovaně vykřikl, když zjistil, že je Naotsugu online.
Naotsuga překvapilo, když ho Shiroe telepaticky kontaktoval, ale okamžitě souhlasil se schůzkou v blízkých ruinách.
"…"
"…"
Viselo mezi nimi ticho, jak oba přemýšleli nad tím, co říct. Zřejmé však bylo, že Shiroe má do situace lepší vhled než Naotsugu. Z toho, co věděl, se Naotsugu v posledních dvou letech nepřihlásil do Starých příběhů ani jednou.
Shiroe řekl Naotsugovi vše, co věděl.
Moc toho nebylo.
Kdyby se bavili jen o tom, co se stalo během posledních dvou let, co se Naotsugu nepřihlásil, strávili by tím celý den. Ale Shiroe neměl ani ponětí o důvodu, natož pozadí toho, co se zrovna tak nepochopitelně odehrávalo.
Mohl potvrdit jen, že si nainstaloval rozšiřující datadisk 'Novasphere Pioneer' a že k té události došlo zrovna, když za městem hrál se začátečníky. To místo vypadalo stejně jako začátečnický bod Starých příběhů, Akiba, a zdálo se, že se nachází v herním světě. Vypadali jako jejich postavy a zůstalo jim i vybavení a věci, které měli ve hře.
(Když o tom tak přemýšlím, co asi teď dělají ta dvojčata? Měl bych se po nich podívat.)
Shiroe nevěděl, proč se to stalo.
Jak vše vyprávěl, Naotsugu pozorně poslouchal. Když došel k nějakému neznámému pojmu, požádal o vysvětlení, ale jinak nic neřekl.
Shiroe neměl rád hluk. Nevadila mu živá a slavnostní atmosféra, jen neměl rád chaos a shon.
Naotsugu byl sice veselý a zlomyslný, ale na druhou stranu taky natolik chytrý, aby naslouchal ostatním.
Měli sice odlišné povahy, ale vycházeli spolu dobře, snad kvůli své ochotě udělat kompromis.
"Aha, ech, alternativní svět…svět, který nás nasál a kde se fantazie stává realitou…"
"Tak, Naotsugu, proč si tady? Vracíš se snad?"
Naotsugu odpověděl:
"Jo, slyšel sem o novym datadisku, věci v práci se uklidnily, tak sem se přijel podívat…"
…vrátil se.
(Takže Naotsugu se vrátil. Měl v plánu vrátit se zpátky…)
Připomněl si, že je Naotsugu o dva roky starší.
Setkali se před čtyřmi lety.
Shiroe už byl veteránem Starých příběhů. V té době bylo pro každého středoškoláka normální, hrát počítačové hry, ale Shiroe byl jedním z mála domácích typů. Jednoduše řečeno, i když šel ven, myslí byl stále doma…byl klukem, který je osamělý i v davu.
I na střední a vysoké vydržel u her, každý den cestoval virtuálním světem.
Staré příběhy měly mezi online hrami zvláštní místo. Pokud jste chtěli hrát vzrušující hru s náročnými požadavky, byly pro vás to pravé; tak se na to alespoň dívali hráči.
Například, Staré příběhy měly velkou vizi, ' projekt Poloviční Gaia '. Možná to bude znít směšně, ale cílem bylo vytvořit Zemi v polovičním měřítku.
Výchozím městem byla pro japonský server Akiba, odpovídající Tokiu v japonském souostroví. Pro Severní Ameriku to bylo ,Velké jablko´ a ,Jižní Anděl´. Japonské a americké servery byly jen příhodná jména, na která se odkazovalo. Online svět se skládá z mnoha různých serverů propojených navzájem, díky čemu bylo možné zamířit na jiný kontinent nebo konec světa. Schopnost hráčů cestovat různými servery Starých příběhů byl jedním z důvodů prodejnosti hry, jelikož ostatní MMO tohle neuměly.
Projekt Poloviční Gaia byl dlouhodobým cílem; současné hře chybělo perfektní ztvárnění reálného světa.
Ve Starých příbězích byl svět rozdělen do mnoha oblastí s vlastními hranicemi a územím.
Rozlehlá moře stromů hory Fuji byla místem, kde číhala divoká monstra, dungeon složený z komplexu metra Shinshuku byl jedno velké dobrodružství, a Akiba byla neútočnou zónou.
Zašli ještě dál, místnost v hotelu byla také malým světem. Některé zóny se daly vyměnit. Pokud jste nahromadili dost herního platidla, mohli jste si koupit vlastní zem nebo dům.
Všechny zóny byly propojené vlastními cestami. Otevřené pláně, například, neměly vyznačené hranice, takže hráči nedokázali rozpoznat, v které oblasti se zrovna nachází. Když se jimi pohybovali, vlastně si toho ani nevšimli.
Jiné zóny měly jasné ohraničení, stejně jako některé budovy a místnosti, které byly individuálními zónami propojenými se zbytkem světa pomocí dveří.
Z toho co Shiroe věděl, řídil japonský server desítky tisíc zón.
V takovém měřítku musela rozvíjející se společnost spolupracovat s jinými hlavními herními společnostmi, a hra tak byla pro obeznámené veterány jako Shiroe pohodlná a spolehlivá.
Během jeho dlouhého působení ve hře Shiroeho přizvalo mnoho cechů a k některým z nich se i dočasně přidal. Vnímal to prostě jako proces.
Cechy byly ve Starých příbězích běžnou formou vytváření skupin.
Po vstupu do gildy získali hráči přístup k cechovnímu účtu v bance a mohli použít jejich sklad pro správu svého vybavení, stejně jako jiných výhodných služeb. Členové spolu byli navzájem kontaktu, takže bylo jednoduché vytvořit raidovou skupinu.
Kvůli výhodám vstoupila ve Starých příbězích do cechů většina hráčů.
Vzhledem k tomu že Shiroe rád prozkoumával hru a dokonce dostával i novinky ze zahraničních serverů, byly jeho znalosti lepší než u ostatních hráčů se stejnými zkušenostmi. Z tohohle pohledu, byl Shiroe někým, kdo mohl cechu, k němuž se připojil, významně přispět.
Žádný hráč nedokázal dokonale pochopit podrobnosti o všech oblastech; dokonce ani Shiroe nedosáhl téhle úrovně. Ale věci jako hlavní trasy, spojení mezi zónami, nebo dopravní zařízení známá jako Vílí kruhy mohly významně zkrátit čas přepravy. Co si můžete v které zóně koupit anebo kde se dá ulovit určité monstrum, tohle všechno se nahromadilo až postupem času.
Bezpočet zón, nekonečné varianty věcí a monster, mise známe jako questy, všechny druhy starověkých tradic a vědomostí…cokoliv, co se jen vývojářům podařilo vymyslet. Vyvrcholením toho byly Staré příběhy.
Ale Shiroe si nedokázal zvyknout na vztahy, které zahrnovaly prvky pohodlí a prospěchu. I když byl teď navenek klidný, byl Shiroe dřív hodně tvrdohlavý a naivní… a trapně čistý blázen.
I když Shiroe ostatní o nic nežádal, nevěděl jak je odmítnout.
Neodmítl je sice, ale jeho pocity je nepřijali.
V herním světě jsou všechny druhy lidí. Dokud v něm budou lidé, budou tu i čisté a nečisté vztahy. Pro středoškoláka Shiroeho bylo tohle zjištění až příliš šokující.
Všiml si, že ho zneužívali jako chodící encyklopedii. Spolu s vysokým ševelem se jevil jako všestranný nástroj pro boj a pohodlí všech ostatních.
Shiroe nemohl připustit tento typ vztahu ani ho taktně odmítnout a tak se rozhodl opustit cech a sám se s ostatními setkával jen v dočasných raidech.
A než si toho vůbec všiml, stal se slavným sólo hráčem s velkými znalostmi a postavou vysoké úrovně. Jako jeho sláva rostla, stával se čím dál osamělejším.
Naotsugu potkal Shiroeho když začínal sílit a cestoval sám, bez cechů. V té době začínal být se své samoty otupělý.
Setkali se spolu v Debauchery Tea Party.
Debauchery Tea Party nebyl gildou. Byl to prostě Debauchery Tea Party. Jinak se to ani popsat nedalo. Byla to skupina hráčů, která se tam 'jen' náhodou setkávala.
I když tam byli 'jen' občas, byli tam 'vždy' a ,připraveni' vyrazit.
…na tohle místo Shiroe patřil.
Cechy, v nichž byli, se lišily.
Jejich osobnosti byly rozdílné.
Neměli nic společného.
Prostě se setkali ve zničené budově. Někdy na planině, jindy v kopcích odkud byly vidět hvězdy.
Chodili na dobrodružství.
Staré příběhy byly fantasy světem na způsob meče a magie, umístěn tisíce let do budoucnosti. Tohle bylo nastavení, na které hráči letěli.
Podle legendy o Starých příbězích se na zemi odehrála obrovská válka, která zničila starý svět, jenž byl bohy zázračně zrekonstruován do této podoby.
To bylo běžný mýtus fantasy her.
Orkové, goblini, trolové, obři, chyméry a hydry, tito mytičtí tvorové se potulovali zemí.
Většina hráčů našla oblibu v boji. Získávaní EXP a levelovaní, plenění mocných a vzácných pokladů, to byl běžný způsob hraní Starých příběhů.
Ale tohle bylo jen broušení a farmaření, žádné dobrodružství. Opakované boje a dobrodružství byly dvě rozdílné věci, což Shiroe poprvé pochopil v Debauchery Tea Party. Taky tam vždycky mohl vidět 'ji', stejně jako společníky, kteří 'jí' pomáhali. Jedním z nich byl i Shiroe.
Lidi, které Shiroe potkal v Debauchery Tea Party možná byli první přátelé, jež ve Starých příbězích poznal. Naotsugu byl jedním z nich.
Část 2
"Jelikož ses vrátil, znamená to, že se to v práci uklidnilo?"
"Jo, více méně. Jop, byl to hektickej rok."
Debauchery Tea Party fungoval dva roky, a bylo to Shiroeovo nejvíce naplňující a nejradostnější období ve Starých příbězích. Ale po pár incidentech Debauchery Tea Party, který stvořil mnoho legend, skončil.
Jedním z důvodů byla Naotsugova pauza od hry.
Během zimy toho roku se Naotsugu nemohl nějaký čas přihlásit, kvůli svému nabitému pracovnímu programu. Dalších několik hráčů v tu dobu z osobních důvodů také opustilo hru.
Debauchery Tea Party nebyl cechem.
A proto vůči sobě neměli žádné povinnosti. Ačkoli všichni vyrostli a nechtěli to kvůli rozpakům říci, tahle skupina... velmi si cenil jejich přátelství.
Ne všichni o tom rozhodli, Debauchery Tea Party si prostě vzalo pauzu na dobu neurčitou. Přemýšlel, že pozvou nové přátele, a budou pokračovat ve scházení, ale to by bylo jiné dobrodružství, jiný příběh.
Ačkoli byli ze zrušení Debauchery Tea Party smutní, nikdo nevěsil hlavu. Užili si mnohem víc dobrodružství než většina lidí a to jako odměna stačilo.
"Práce se konečně dala do pohybu a jde teď dost hladce. Co je na tomhle opravdu na nic, je, že tu nikde nejsou žádný roztomilý holky."
"Na tom snad nezáleží, ne?"
Setřel Shiroe Naotsugovu stížnost.
Naotsugu by se dal popsat jako ´hrdina´ |pzn překladatele: V AJ je, že lépe by sedělo ´kámoš´. Vemte si z toho, co chcete ;)|
Shiroe si myslel, že je Naotsugu mnohem odvážnější. Možná to občas byla spíš nezodpovědnost, ale Shiroe nikdy neviděl Naotsuga přestat mluvit, bez ohledu na to, co se stalo.
"Co máš s očima? Tajný perverzní pohled?"
"To teda ne."
"Ale jo. V tomhle světě jsou jen dva typy mužů, otevření perverzáci, co to přiznávají a tajní, kteří ne. Já jsem otevřený perverzák, který má rád kalhotky, Shiroe je tajný perverzák, který rozhodně zbožňuje kalhotky."
Shiroe nad tou směšnou teorií našpulil ústa.
Ale naštvaný nebyl.
Naotsugu byl vůči ostatním vždy empatický a jeho slova měla odlehčovat náladu. I když jeho sprost vtipy mohly ostatní přivést do potíží, Shiroe byl zdravý mladík, takže se taky zajímal o opačné pohlaví. Věděl, že by měl přijmout tuhle úroveň vtipu a začít mluvit.
"Taky mám rád... Ach, i když mám rád holky, mám své standardy."
"Vím, osobnost je důležitá, ale to neznamená, že tě nemůže přitahovat jejich vzhled."
"...Asi máš pravdu, ale nemusíme klesnout tak nízko, ne?"
"Jo."
Povzdychl si Naotsugu zhluboka.
Shiroe přikývl, rozuměl Naotsugovi.
"I když se to v práci uklidnilo, nebylo nutné brát si ve virtuálním světě dovolenou. A s věcmi v tomhle stavu, můžeme se vážně vrátit?"
Řekl Naotsugu v žertu.
Všichni ostatní hráči uvěznění v tomto světě se museli ptát na to samé. Naotsugovo vyjádření toho dusivého problému tak žertovným způsobem ukázalo jeho duševní houževnatost a zájem o Shiroeho.
"Přemýšlel jsem, možná nás převzal nový bůh s klamnou fantazií." pzn překladatele: Chuunibyou|
"Je tak kruté nás takhle uvěznit. Vážně, celý svět se obrátil vzhůru nohama, je tohle nějaký druh festivalu?"
"Jo, nečekej, že se v dohledné době budeme moc vrátit."
"Tvůj způsob přijetí celé téhle situace je tak nějak nemilosrdný."
"Pouze sebevrazi ukážou slitování, když vědí, co se děje."
"Jak se dalo očekávat od taktika z Tea Party."
Odvětil Naotsugu blahosklonně, pak zavrtěl hlavou a s vážným výrazem řekl:
"Správně, pro teď žádná očekávání. Takže podle nastavení fantasy románu musíme od této chvíle přežít na vlastní pěst?"
Nebyl z toho nadšený, nicméně Shiroe přikývl a odsouhlasil tak Naotsugovu otázku. Podle Shiroeho paměti udělal všechno jako obvykle, normálně žil, vykoupal se, přihlásil se do Starých Příběhů, a bojoval s monstry s těmi dvojčaty-začátečníky, než se jeho vědomí vytratilo.
Vše, co udělal, bylo stejné jako jindy, ale byl uvězněn v téhle situaci.
Možná to způsobily nějaké vnější faktory nebo chyby, které udělal, ale Shiroe nemohl na nic přijít.
Z téhle situace i alternativního světa musela vést nějaké cesta, ale Shiroe v tuhle chvíli nevěděl jaká.
Jinými slovy, ať už naleznou cestu zpátky nebo se navrátí zpět do starého světa pomocí nějakého neznámého vnějšího mechanismu, potřebovali žít v tomhle světě než se tak stane.
"Možná se vzbudíme ve starém světě, když tady umřeme, ale nedoporučoval bych to. Takové chování by bylo stejné jako ´vypůjčit si od lichvářů miliardy dolaru, protože si myslíš, že by země mohla explodovat!"
"Nezdá se to jako moudrá volba. Jestli zemřít tady znamená zemřít doopravdy, byla by to škoda."
"To je pravda."
"Ale taktiku Shiro, pro nás by neměl být problém přežít, ne?"
"Vážně?"
"Jsme na 90-té úrovni, že? Možná by bylo špatné, kdybychom se dostali do obtížné zóny, ale prostě žít by nemělo být těžké, ne? Máme peníze, vybavení... Moje výstroj je trochu zastaralá, ale stále provozuschopná, takže by to neměl být problém, viď?"
Staré příběhy byla RPG používající systém levelů, oba, Shiroe i Naotsugu, byli na 90-té úrovni, předchozí závěrečné úrovni tohohle světa.
Ale to ani nestálo za zmínku, víc než polovina hráčů byla na 90.
Staré příběhy měly dlouhou historii a podobně jako u jiných online her prošly stovkami updatů, přidávajících všechny druhy herních prvků.
Ačkoliv Shiroe tohle období nezažil, závěrečná úroveň na začátku Starých příběhů byla 50. Hráči si užívali svět Starých příběhů a dřeli na svých postavách, aby dosáhli levelového vrcholu, a žádali od vývojářů další dobrodružství.
Aby splnili tyto požadavky, vydali vývojáři rozšiřující balíček. Byli v něm noví nepřátelé, dungeony a dobrodružství, stejně jako vyšší úrovňový strop pro hrdiny, aby se stali silnějšími. Od té doby tu bylo několik levlových vrcholů; poslední byl 90.
Ten přišel s ´Posvátným srdcem´, rozšířením starým tři roky. Oficiální oznámení pro rozšiřující balíček ´Novasphere průkopníků´ zahrnovalo zvýšení úrovňového stropu na 100.
To znamenalo, že hráči měli čas povýšit svého avatara Dobrodruha.
Před vydáním nového datadisku byla již polovina hráčů na levelovém stropu a nebylo to nic divného.
"...To si nemyslím."
"Proč?"
Naotsuga neodradila dokonce ani tahle situace.
Shiroe obdivoval Naotsugův optimismus. Shiroe neměl jeho duševní sílu.
Shiroeho naplnil neklid. Jeho srdce analyzovalo situaci jako by bylo poháněno právě tímto neklidem.
"Přišli jsme do tohohle alternativního světa... ačkoli nevíme, zda jde jednoduše o herní svět, nebo jsme byli zataženi do téhle situace... Už to je divné."
"Fakt? Ech, to není špatné... Hmmm?"
"Jednoduše řečeno, myslím, že ´Je logicky nemožné spadnout do alternativního světa. Jelikož se stalo něco mimořádného, nemůžeme brát nic jako samozřejmost. Pokud bychom brali jako jasnou věc, že budeme v pořádku, mohli bychom se zranit.´"
Shiroeova slova Naotsuga na chvíli ohromila, a odpověděl s vzdorovitým obličejem:
"Tvlj úsudek zní opravdu ošklivě."
"Tvrdím, že to prostě nemůžeme jen tak ignorovat."
"Máš pravdu, ale..."
Naotsugu opakovaně zatínal a povoloval pěsti, možná pochyboval o spolehlivosti jeho těla 90 úrovně.
"Ještě něco bych chtěl vyjasnit, možná sis toho nevšiml kvůli tomu pozdvižení... Ale nový datadisk už by měl teď fungovat."
"Novasphere Průkopníci, že?"
"Jo, to znamená nové vybavení, monstra, úkoly a stejně tak i více oblastí, ne? Možná také předělali některé oblasti."
"Když o tom teď mluvíš... máš naprostou pravdu."
Shrioe uhnul pohledem od Naotsuga a pokračoval:
"Zdá se, že tu funguje magie. Volba magie z menu je v přímém boji nebezpečná a pomalá, ale pokud si ji nastavíme pod klávesové zkratky, budeme moct kouzlit v krátkých časových intervalech, ověřil jsem si to."
"Jo, taky sem to zkoušel, všechny schopnosti, které jsem se naučil, mohu používat."
"Ale to neznamená, že můžeme vyhrávat bitvy."
"Vážně?"
"Jak jsi vysoký, Naotsugu? Myslím v realitě."
"183 cm, stejně jako moje postava ve hře."
Třel si Naotsugu temeno hlavy.
"Aha, takže to pro tebe není nijak zvláštní. Mezi mnou a výškou mé postavy je rozdíl několika centimetrů, takže se cítím trochu mimo. Ech, něco jako nosit boty s tlustými podrážkami... Je-li délka končetin různá, je tenhle pocit ještě zřejmější. Mezi tímhle a naším reálným tělem je pár rozdílů, tohle není nám známé tělo. Dokonce, i když používáme meče a magii, není známo, jak jsme navyklí na boj."
"Ach, máš pravdu, to je pěkný pytel nepříjemných problémů."
"...Další důležitá věc je obtížné sledování obrazovky se stavem postavy."
Naotsugu nasadil překvapený výraz, zatímco Shiroe pokračoval.
"Vidíme obrazovku stavu postavy zaměřením na čelo. Pokud utvoříme partu, uvidíme HP toho druhého, ale dělat něco takového v přímém boji bude těžké. Já jsem pořád v pohodě, ale pro Naotsuga, které je v přední linii, bude obtížné sledovat obrazovku stavu, zatímco budeš bojovat s nepřáteli před sebou."
"Myslíš tím, že je těžké bojovat?"
"Myslím, že je lepší na tohle pamatovat."
Naotsugovi to nevysvětlil, ale zorné pole bylo také důležité. Mohli jste zvětšit svůj rozhled, pokud jste hráli zpoza monitoru a viděli tak věci z širšího úhlu pohledu. Ale momentálně jste viděli pouze 120° před sebe.
Vezměme troly a obry jako příklady, souboj s těmito obřími nepřáteli vytvoří slepá místa, která tam předtím nebyla... Pokud šlo o bitvy, byla tam spousta problémů.
"Ještě něco?"
"Taky..."
"O co jde, je to těžké říct?"
Shiroeho překvapil jeho vlastní neklidný povzdech.
Upřímně řečeno, problémy s bitvami a rozdíly v herním prostředí byly triviální. Mohlo by to bý nepříjemnější a náročnější, ale Shiroe si myslel, tohle dokážou překonat.
To, co chtěl říct, říkal s těžkým srdcem, kupoval si čas mluvením o nedůležitých věcech, aby se na to připravil.
"Co se děje, slavný taktiku?"
I když mu tak Naotsugu říkal, Shiroe se necítil jako taktik.
Shiroe mohl vyjádřit své myšlenky, protože to byl Naotsugu, ale Shiroe si zvykl přemýšlet o všech možných věcech sám pro sebe.
Kvůli jeho důrazu na drobné detaily mu dal Debauchery Tea Party přezdívku ´taktik´. Uměl to se slovy, takže převzal povinnost nad plánováním a řízením bitev.
"...Japonský server Starých příběhů má 1 200 000 zaregistrovaných postav s 100 000 stálými hráči."
"Hmmm? To je pravda."
Pro hráče jako byl Shiroe byla takhle čísla jasná.
"Dnešek je dne spuštění nového datadisku, takže je online víc hráčů než obvykle. Vzhledem k počtu online lidí na mém seznamu přátel odhaduji, že je připojeno asi 30 000 lidí. Momentálně by to mělo být v pořádku... Tenhle alternativní svět zahrnuje 30 000 Japonců, ačkoli si nejsem jistý severoamerickým, evropským nebo čínským serverem."
Naotsugu přikývl na znamení souhlasu.
"Takže je tu 30 000 lidí..."
Shiroe úmyslně nepoužil slovo hráčů.
"Nemáme žádné zákony ani vládu."
Část 3
Naotsgu zamířil se Shiroem směrem k městu.
Snažili si spolu dál povídat, ale neměli informace, ze kterých by vycházeli, takže nemohli ani dojít k závěru. Potřebovali se pro tuto chvíli soustředit na jejich získávání.
Tohle byl jasný směr každého hráče Starých příběhů, nicméně nebyli si jisti, zda to platí i teď.
Aby hráli na jistotu, utvořili Shiroe s Naotsugem partu.
Party byly jednou z možností interakce, konkrétně bojového týmu. Na rozdíl od cechů byly party dočasné skupiny, které vám, pokud jste byli pohromadě, umožňovaly kontrolovat HP a status ostatních. Pokud jste byli ve stejné zóně, dokázali jste určit vzdálenost od ostatních a jejich směr.
Akiba byla nebojovou zónou.
Pokud jste zde bojovali, bez ohledu na to, zda byl váš protivník NPC nebo obyčejný hráč, městská stráž se v mžiku přihnala a poslala viníka za mříže. Pokud pachatel zaútočil na stráže, byl na místě popraven.
Ve Starých příbězích bylo mnoho postav neovládaných hráči. Byla to NPC-čka herního systému, v tomto světě známá jako Lidé Země.
Většinou pracovali jako prodavači, prodávali všechny druhy věcí, nebo pomáhali s administrativou, např. registrací cechu. Také se v ulicích chovali jako chodci, komunikovali s hráči poskytováním informací nebo úkolů.
Jelikož byli všichni strážci nad levelem 100, nemohli se jim hráči bránit.
Monstra se ve městě neobjevovala. Akiba byla dle pravidel Starých příběhů jednou z bezpečných oblastí tohoto světa.
Bylo letní počasí, když vyšli z opuštěné budovy; vlhký vítr vanul celým městem. Ve vzduchu se vznášela vůně bahna, a ve větru létala stébla trávy a listí.
Ten výjev byl tak přirozený, že se Shiroemu z hlavy úplně vykouřila myšlenka ´jsme ve hře´. Přítomnost tohoto světa působila na jeho smysly až příliš silně. Pocit, že je v alternativním světě byl stále silnější; tohle se hře vůbec nepodobalo.
Zahnuli na ulici a dostali se na hlavní cestu se čtyřmi pruhy. V rohu stála dobová budova ze smíšených materiálů, vypadala jako pomník. Pokud byste zamířili podél hlavní křižovatku Akiby a dostali byste se na náměstí před metrem. Každá budova byla buď rozpadlá, nebo pokrytá révou a pomalu nahrazována obřími starými stromy.
Tohle se nepodobalo Akibě z reálného světa, modernímu městu vyrobenému ze skla a oceli.
Barevné vývěsní štíty a honosné dekorace byly rozbité, svažovaly se nebo rozlomily v půli, a zavěšené na obrovském stromu se stříbrnými listy rostoucím vedle.
Cesty byly úplně vymleté bahnem, a záblesky asfaltu byly vidět jen na hlavních silnicích. Uličky byly pokryté blátem a mechem, stejně jako stezky v přírodním parku.
Hybridní automobily byly již dávno opuštěny a teď je obalovala tráva, staly se hnízdištěm malých zvířat.
Možná to byl smutný pohled, ale přesto krásný, jako malba. Nebyl to ten uhlazený druh krásy, avšak opuštěné domy zdobené tolika barvami přírody byly plné života a vitality.
Hráči a NPC-čka obsadili tyto ruiny jako domov a postavili si stánky či obchody na straně silnice, což jim dodávalo dojem bazaru. Dost se to podobalo Shiroeově domovskému městu ve Starých příbězích.
Kdyby šlo o obvyklé Staré příběhy, shromáždila by se před náměstím spousta hráčů, a lidé by si postavili obchůdky a prodávali ostatním hráčům. Někteří by zde zabíjeli čas čekáním na kamarády, s nimiž by vyrazili do raidů, bylo to místo plné života.
Avšak tohle místo bylo nyní plné zmatku, chaosu a smíšeného pocitu frustrace.
Viděl tu jenom několik stovek hráčů.
Nejen to, okolní ruiny a úzké uličky, které čněly nad náměstím... cítil na sobě pohledy ostatních lidí stojících na upadajících vysokorychlostních kolejí.
Všichni tu museli doufat v nějakou formu spasitele.
Herní úředníci by se tu měli objevit a vysvětlit celý incident oznámením ´Tímhle celá událost končí, není to působivé?´... Museli se tu shromáždit v naději na něco takového.
Dokonce i hráči s takovými nevyzpytatelnými nadějemi byli zklamaní svou stráží a povídali si s ostatními. Hladina hluku, který slyšel, byla nižší, než od takového davu předpokládal.
Shromáždili se v hloučcích po celém místě. Někteří kolem sebe vrhali ustarané pohledy, někteří vzlykali, zatímco jiní vypouštěli páru hlasitými kletbami.
Možná si podvědomě uvědomili, že se může stát cokoliv. Ale dav s tím neměl v úmyslu cokoli udělat, což Shiroeo štvalo.
(To tu chtějí navždycky jen tak sedět? Fakt? Wah, střetl jsem se s něčím pohledem!)
Shiroe se překvapeně podíval jinam.
Pár smutných očí ho pozoroval s jasnou prosbou o pomoc.
Shiroe si o sobě nemyslel, že je psychicky slabý, ale nechtěl se nechat zkoušet těmahle temnýma očima.
A...
(... Tohle je nepříjemný.)
Jen tam dřepěli jako by byli paralyzovaní.
Nic nedělání, stejně jako neustálé stěžování Shiroeho štvalo. Nedokázal se do nich vcítit, ale pohled několika stovek schlíplých hráčů nebyl pro jejich psychické zdraví zrovna tím nejlepším.
Shiroe byl náhodou schopen podniknout kroky k překonání své počáteční sklíčenosti, a od setkání s Naotsugem držel své emoce na uzdě. Nelišil se od ostatních hráčů, sedících tady a čekajících na záchranu, a Shrioe tomu rozuměl. Možná právě to bylo důvodem pro stále silnější pocit podráždění.
"Shrioe? Není to Shiro-bouyan?"
Zvolal ženský hlas. Nebyl moc hlasitý, ale v té tiché, depresivní atmosféře přitáhl jeho veselý zvonivý tón hodně pozornosti.
Shiroe se otočil a překvapeně se podíval na jeho zdroj.
"Mary-nee, Mary-nee. To bylo až moc hlasité. Tohle... tohle je moc nápadné!"
"Je to tu jak na pohřbu, co se děje?"
Maryele si Shiroeho přitáhla. Ta žena, která naprosto ignorovala jeho slova a dál mluvila, byla hráčka Maryele, také známá jako Mary-nee.
"Přišlels´ právě včas, zrovna jsem tě hledala, Shiro-bou."
"...Ech, můžu se zeptat proč?"
"Páni, jaká krásná dáma. Shiro, kdes tu kočku schovával? Ty kalhotkový úchyle."
"Prosím, nepoužívej teď slovo kalhotky, Naotsugu."
Všichni tři odešli pomalu z náměstí a vešli do nenápadné uličky. Neodešli, protože by dělali něco špatného, ale atmosféra na náměstí jim způsobovala břichabol. A mluvili s Maryele, která byla ještě slavnější než Shiroe, takže si také museli dávat pozor na své okolí.
"Jaký netrpělivý kluk to jsi, Shiro-bou, vzít mě na takové místo."
"Tohle nechci."
"Tak sis našel holku; to bylo rychlý."
"V tom to není. Promiň. Promiň. Ach, tohle je Naotsugu."
"Jsem Naotsugu, Shirův kámoš... Jak ti mám říkat?"
"Jsem Maryele, ale můžeš mi říkat Marie nebo Mary-nee. Páni páni! Naotsugu-yan je také krasavec. Vy jste dvojka?"
Maryele se lehce zasmála. Ačkoli ji Shiroe pozoroval a pokoušel se zjistit, zda nemá tohle všechno nějaký skrytý význam, nenašel v její usměvavé tváři ani stopy po zlém úmyslu. Bylo těžké s ní vycházet, protože říkala vždycky to, co si myslela.
Maryele, která se tak vřele usmívala i navzdory situaci, v níž se nacházeli, byla Klerička.
Ve Starých příbězích bylo 12 tříd, všichni hráči, myšleno všichni Dobrodruzi, si z nich museli vybrat, aby mohli začít své dobrodružství. Mezi třemi třídami léčitelů měli Klerikové nejsilnější léčivé schopnosti.
Léčitelé pomáhali ostatním přežít, ale byli slabí v útoku, třída vhodná pro dobrodružství v partě ale neschopná samostatné akce. Princip třídy léčitelů byl pomáhat ostatním, hráči, kteří si vybrali tuto třídu byli obvykle introverti, avšak Maryele byla výjimkou.
S dlouhou bílou róbou léčitelů a dlouhými zelenými vlasy byla elfkou s obvykle roztomilým vzhledem. Vypadala přesně jako ve Starých příbězích. Jelikož šlo o herní svět, byli všichni hráči fešáci a krasavice, ale někteří měli prostě kouzlo osobnosti, které k nim přitahovalo přízeň ostatních.
Ve Starých příbězích s funkcí hlasového chatu to bylo ještě markantnější. Maryele, která byla z Osaky, měla veselý hlas a pomocnou náturu, spousta hráčů ji znalo. Místo toho, aby byla populární jen u opačného pohlaví, byla díky své otevřenosti populární u všech.
Maryele se nechovala jako rozmazlená holčička a obdivovali ji obě pohlaví. Shiroe byl veterán, takže znal spoustu lidí. Ale Maryele byla jiná než Shiroe, hráčka, která si užívala pomáhání ostatním a měla širokou síť přátel.
Byla cechovním mistrem Aliance Srpku měsíce zahrnující asi tucet členů. Často pořádala párty v hospodě v Akibě, takže byla ve Starých příbězích dobře známá.
"Tváříš se dost pochmurně."
"... Ech, to je v pohodě."
(Vypadám tak zasmušile?) obával se Shiroe.
Mír protáhlý obličej bylo v téhle situaci normální, ale on přemýšlel nad tím, jak se mohly obličejové rysy z reálného světa odrážet do těla v tomto světě.
V realitě by Shiroeho popsali jako toho se ´zlýma očima´. Nevyužíval kontakty, aby nevypadal ještě děsivěji.
Ve Starých příbězích, které se staly realitou, přinutilo Shiroeho slyšet od ostatních, že je sklíčený, přemýšlet nad tím, zda nepřišli na jeho zlé oči z reálného světa, takže z toho byl trochu vyděšený.
(Ale Mary-nee je také...)
Při pohledu na Maryele přišel na nějaké rozdíly mezi ní a typickým lesním elfem.
"Každopádně, také nechci být sklíčený a rozumím tomu, jak se cítíš. Měl jsem dost, je to tak směšné, že se cítím jako psychopat."
Světle oříškové oči, elfské rysy s nádechem šlechtického původu, mírně hustší obočí, a velká ústa, která se vřele smála. Z jejího obličeje se dalo vyčíst, že je milá a laskavá, přesně taková, jak vypadala.
Nikdy předtím Maryele osobně neviděl, ale Shiroe se cítil jako ´Achach, tohle je rozhodně Mary-nee´.
"Co je tohle za pohled? Hmmpf, musíš si myslet, že tohle není můj styl, co?"
Maryele se prsty lehce dotkla Shiroeova čela.
"Moje veselá podstata je mým koníčkem, ale vtípky, které teď dělám, jsou jen únikem. Tohle mě opravdu trápí."
"To je vždycky taková, Shiro?"
"Jo, vždycky."
"Ale nepředstírá teď něco?"
"Nedokážu mezi tím poznat rozdíl."
Maryelina slova Naotsuga překvapila, ale začínal rozumět její povaze. Maryele se hlasitě rozesmála nad Naotsugovými výhradami vůči ní, ale přestala a pod pohledy Shiroeho s Naotsugem si povzdychla.
"Jup, hmmm... Situace je špatná."
"Jo... chceš si vyměnit informace?"
"Dobře, čím začneme? Ne, vzpomínám si, hmmm, buďme opatrní a popovídejme si u mě. Nevadí, Naotsugu-yan?"
Maryele je pozvala do haly svého cechu.
Mohli si tam odpočinout, takže se trojice vydala kolem hotelu Fulleger a zamířili k budově cechu.
Budova cechu byla zařízením dostupným ve všech městech a obvykle v ní byla umístěna další zařízení, utvářející tak víceúčelovou mega strukturu.
Pro Akibu byla cechovní budova samotná zónou s několika NPC-čky pracujícími v hale. Byli zaměstnanci této budovy, když jste za nimi přišli, pomohli vám vytvořit cech. Hráči mohli vstoupit nebo vystoupit z gildy rozhovorem s nimi a projitím celého administrativního procesu.
Taky zde byla pobočka banky. Všichni v tomhle herním světě měli bankovní konto používané k ukládání hotovosti nebo cenných předmětů.
Také zde byly další funkce důležité pro budovu cechu, pronájem cechovních síní. Cechovní síně byly nezávislé středně velké zóny čítající od 3 do 10 místností životního prostoru, které sloužily rovněž jako kanceláře.
Některé oblasti byly ve Starých příbězích otevřeně k prodeji a hráči si je mohli zakoupit a vlastnit je. Mohli si nastavit oprávnění pro zakoupené zóny a povolit tak vstup pouze určitým hráčům, a navrhnout si její interiér jak se jim jen zlíbilo, takže si většina hráčů také kupovala malé až středně velké oblasti jako svá bydliště.
I když si je koupili, museli zaplatit udržovací poplatek mimo uvedenou cenu. Ten dělal 0,2% prodejní ceny měsíčně, takže jen hráči s určitým bohatstvím se odvážili je koupit.
Odtud pocházely cechovní síně, oblasti speciálně stvořené pro pronajmutí cechy. Gilda, která si stála dostatečně vysoko, si mohla pronajmout cechovní síň v budově cechu. Takhle tu mohly být uskladněny předměty, ingredience a řemeslné položky, také povolovala členům shromažďovat se a komunikovat mezi sebou.
Aliance Srpku měsíce byla přesně takovým cechem, měli v této cechovní budově vlastní osobní prostor.
Shiroe s Naotsugem vyšli po schodech do druhého podlaží cechovní budovy.
Procházejíc skrze sadu dvojitých dveří, Shiroe s Naotsugem se zapsali jako návštěvníci a vstoupili do cechovní síně Aliance Srpku měsíce.
Cechovní síně v Akibské cechovní budově měly základní retro design. Dokonce, i když to byl základní design, byla to pouze podlaha s tapetami, které vydávaly tento dojem.
Mohli jste si vyzdobit oblast, již jste si pronajali nebo koupili tak, jak se vám zlíbilo. Cechovní síň Aliance Srpku měsíce byla důkladně vyčištěna svými členy, což z ní činilo příjemné místo.
Zdi z dřevěné dýhy vydávaly teplý familiární pocit.
"Tady nebudeme rušit ostatní, že?"
Maryele vcházela hlouběji do cechovní síně, zatímco mluvila.
Část 4
"Pojďte dál. Ach, nemusíte se držet zpátky, posaďte se. Ty prosím také, Naotsugu."
Po vstupu do místnosti hluboko v cechovním sálu se Maryele vrhla na gauč plný růžových polštářů a pokynula Shiroemu s Naotsugem, aby se posadili.
"Tohle je celkem ženskej pokoj."
"Jo. Konec konců jsem cechovní mistr, takže můj pokoj musí odrážet mou důstojnost."
Růžové polštáře, medvídci, princeznovská postel, obraz vznešeně vypadajícího psa, a záclony se žlutou krajkou. Tahle výzdoba neměla, v Shiroeových očích, nic společného se slovem důstojnost. Shiroe se na takovém místě cítil rozrušený.
Kdyby šlo jen o obrazovku, nikdy by se takhle necítil, ale jakmile vstoupil na tohle místo, vycítil jeho atmosféru jako by bylo opravdové.
Cítil se neklidně jako vetřelec v soukromé místnosti. Naštěstí šlo o Maryelinu otevřenou místnost; kdyby šlo o soukromý pokoj jiné dívky, Shiroe by určitě vycouval.
Ale ačkoli byla výzdoba až moc honosná, byla místnost cechovního mistra velmi prostorná. Také měli 5-6 místností sloužících jako sklad a pracovní prostor, nájem za takovouhle cechovní síň musel být celkem vysoký.
(Hmmm, 40 000, s údržbou 80… asi v takovéhle cena?)
Odhadoval Shiroe tajně. Tohle bylo poprvé, co zavítal do této cechovní síně.
"Jak se s tím s tvými lidmi vypořádáváte, Mary-nee?"
"Online je nás 19 včetně mě, 18 z nás je v Akibě. Všichni se bojí a zůstávají v cechovní síni… Ach, nedělej si příliš velké starosti, neuslyší nás, pokud nebudeme moc hluční."
Maryele by měla být na tohle připravena, když hladce odpovídala na Shiroeho dotaz.
18 v Akibě, to znamená, že jeden z nich byl v jiné oblasti. Shiroe po dotazu zjistil, že ten člen byl na pochůzce v jiném městě.
"Z toho, co víme, Shibuya, Minami, Susukino a Nakasu jsou ve stejném státě."
To znamená, že všech pět měst v Akibském serveru je na tom stejně. Maryele by to měla potvrdit použitím své široké sítě přátel.
"Je možné, že…"
"Pravda, vnitroměstská dopravní brána přestala fungovat, byli jsme izolováni."
Odpověděla Maryele na Naotsugovy dotazy, tohle byla nová informace.
Akiba, Shibuya, Minami, Susukino a Nakasu.
Těchto 5 míst bylo 5-ti hlavními hráčskými městy japonského serveru. Kromě těchto pěti bylo také mnoho měst obydlených obchody a NPC-čky, ale z hlediska úplnosti dostupných služeb byly těchto pět nejvyšší třídou.
Těchto 5 hlavních měst bylo nastaveno jako počáteční města v rozšiřujících datadiscích se zvýšením obsahu hry. Všichni hráči na japonských serverech si museli vybrat jedno z těchto 5-ti měst jako svou operační základnu.
V každém z nich také byly vnitroměstské teleportační brány, takže bylo možné se mezi nimi okamžitě přesouvat… Ale právě teď nefungovaly.
"Znamená to, že ještě pořád se dá jít do Shibuyi, ale s ostatními městy to bude těžší."
"Dokonce, i když jde o Shibuyu, kolik to bylo? Musíme přejít 7-8 zón, abychom se tam dostali?"
"Nejkratší vzdálenost vede přes 4 zóny."
Odpověděl Shiroe ležérně. Vypnutí vnitroměstských bran byl hlavní problém.
Staré příběhy, které měly fantasy nastavení, využívaly koně nebo chůzi jako základ přesunu pro Dobrodruhy. Ale s realizací projektu Poloviční Gaia, která stvořila tento svět v jeho polovičním rozsahu, zabíralo cestování těmito způsoby příliš mnoho času. Aby se s tímto problémem vypořádala, měla hra Vílí kruhy a vnitroměstské dopravní brány jako alternativní způsoby dopravy.
Vnitroměstské dopravní brány byly nastaveny v hráčských městech, umožňovaly okamžité přemístění do jakéhokoliv z 5-ti měst. S jejich vypnutím se obtížnost komunikace se vzdálenými městy rapidně zvýšila.
Vezměte si například Susukino, které je na mapě Japonska umístěno v Sapporu, z Akiby... Z Tokya do Susukina jste potřebovali projít přes ohromné množství zón, zabralo by vám to, dokonce i ve hře, minimálně týden.
To jest v herním čase, ale herní čas by měl být, jak se zdá, stejný jako čas v nové realitě.
"Dokážete si představit… proč se stalo zrovna tohle?"
Shiroe s ostatním na to dokázali odpovědět pouze tichem.
Při pohledu na Maryelin sklíčený výraz si přál Shiroe najít jinou odpověď, ale nedokázal to.
"Hlavu vzhůru, Oneesan… Situace je vážná, ale může být hůř."
"Vážně…?"
Naotsugu dál mluvil k depresivní Maryele:
"I když jsme chyceni v alternativním světě, měly by tu být desítky tisíc Japonců, ne? S těmi stovkami a tisíci hráči ze zámoří je nás na stejné lodi tolik, že to není až tak hrozné, ne? Máme společný jazyk, nějaké peníze na ruku, a i po vpádu do tohohle světa tu spolu ještě pořád můžeme mluvit, není to snad ten nejlepší důkaz? Ještě jsme si to nepotvrdil, ale naše stamina se zdá být vyšší vzhledem k statům našich postav, můžeme používat meče a magii. Jinými slovy, byla nám dána základní schopnost přežít v tomhle světě. V porovnání s klasickými fantasy novelami, kde postavy cestují do alternativního světa, máme mnohem víc štěstí, takže by se dokonce dalo říct, že je to hračka."
Povzbuzoval ji Naotsugu silně.
"Jsi si tím jistý, Naotsugu?"
"Celkem jo, docela dost jsem o tom přečetl, když jsem byl ještě na škole."
I když šlo o zbytečnou otázku, Shiroe byl Naotsugem stále ohromen. Dávalo to smysl. Obvykle viděl věci pesimisticky, proto opomenul tu veselou část.
"Jo… Máš pravdu!"
Zdálo se, že Maryele na to byla stejně.
S vděčností se podívala na Naotsuga a náhle ho objala.
"Jo! Máš opravdu! Naotsugu-yan! Úžasné! Jsem tak dojatá, zachránil jsi mě!"
"Počkat, hmmm? Co je to s ní?"
Pokoušel se Naotsugu dostat z jejího obětí, ale Maryele ho ignorovala a pevně ho objímala.
"Marie? Máš návštěvu?"
Zaklepala dáma s brýlemi, když vcházela. Jakmile spatřila Maryele s Naotsugem, zatvářila se nepohodlně.
"Omlouvám se, že ruším, Henrietto-san."
"Ahoj, Shiroe-sama. Mám přijít později?"
"Doufal jsem, že bys ji mohla zastavit."
"Jdu na to. Vážně… Hej, Marie! Nechovej se takhle ostudně!"
Dáma, která přistoupila na Shiroeho žádost, byla Henrietta, cechovní účetní. Odtáhla Maryele za ramena a dala jí přednášku.
"Wah! Henrietto? Slyšela jsem skvělé vysvětlení, Notsugu-yan má pravdu! Pronesl tak úžasnou řeč!"
"Na to se tě neptám! Teď jsme v klíčovém období, zvaž situaci!"
Při pohledu na červenajícího se vyčerpaného Naotsuga a rozhovor mezi Maryele a Henriettou se Shiroe zasmál.
Henrietta byla hlavním členem Aliance Srpku měsíce a se Shiroem měla dobré vztahy.
Byla bardem a měla na starosti cechovní finance, kompetentní postava. Z Shiroeho pohledu mu byla blízká, protože oba nosili brýle. Ale dívajíc se na Henriettu v tomto alternativním světě, věděl, že tenhle pocit je pouze jednostranný.
S vlnitými blond vlasy, oválným obličejem a ostrýma oříškovýma očima měla krásný styl jako sekretářka. Nosila kostýmek, který vystavoval její vyspělou a elegantní krásu, což jí velice slušelo.
Shiroe byl pouze vysokoškolák, který rád hrál. Když se jejich oči setkaly, Shiroe cítil, že na ni nemá.
Poté, co se Henrietta přidala, všichni čtyři prodiskutovali své dosavadní zkušenosti a shrnuli svou situaci… Ale uběhlo teprve půl dne, ještě pořád nechápali, co se stalo.
"Co teď budeme dělat…"
"Myslím, že bychom měli zůstat skrze telepatii v kontaktu se svými přáteli, abychom zabránili záměně."
Navrhla Henrietta klidně a Shiroe souhlasil. Nemyslet příliš dopředu, jen udělat, co se v danou chvíli dá, nebo nás současný stav věcí pohltí. Takhle to alespoň Shiroe cítil.
"Správně, Marie. Shiroe-sama a Naotsugu-sama mají oba dobré postřehy. Naštěstí máme cechovní síň, takže pro spánek v noci… Možná se tu budeme trochu mačkat, ale myslím, že bude lepší, když budeme zatím všichni spát tady."
"Určitě…"
Při rozhovoru mezi Henriettou a Maryele sebou Naotsugu cukl.
"Co se děje, Naotsugu?"
"Nic, jen je to tak náhlé, nejsem si jistý, co dělat."
Zapřel se Naotsugu spěšně, když zaslechl Shiroeho otázku. Vždycky dělal sprosté vtipy, ale proti přímému útoku se zdál být slabý.
"Je snad Naotsugu-yan příliš slabý proti ňadrům? Chceš se dotknout?"
Naotsugu odvrátil na Maryelina slova zrak, ačkoli se stejně podíval. Prsa v sobě pro muže konec konců skrývala naděje a touhy.
(Nakonec, Mary-nee je kráska s velkým poprsím, celkem mu rozumím.)
Souhlasil Shiroe v srdci.
I Shiroeho Maryele při jejich prvním setkání šikanovala. Ale Shiroe trval na chování ´Ach? A co tyhle dvě hroudy tuku? Jsou těžké, dej je prosím pryč´.
Není třeba zdůrazňovat, že se jen Shiroe snažil znít domýšlivý.
Staré příběhy byly pouhou hrou, takže škádlení probíhalo pouze skrze rozhovory, zatímco obrazovka ukazovala jejich postavy lepící se na sebe. Maryele tak brzy přestala Shiroeho tímhle způsobem trápit, protože už ji to nejspíš nudilo.
"Proč se oneechan chová tak směle? Je to děsivé."
"Marie je z dívčí školy, a lidé z Ósaky se prostě v takovém prostředí takhle chovají... Marie?! Je jedno, že je tohle hra, nyní jsme v klíčovém období, takže se drž zpátky!"
Maryele nasadila po Henriettině přednášce sklíčený výraz. Fakt, že i jako cechmistr dokázala přijmout pokorně kritiku, byl Maryele k dobru.
Shiroe se nepřipojil k žádnému cechu, ani nevěřil cechovnímu systému, to však neznamenalo, že neměl rád lidi z nich.
Už je to několik let, co vznikla jeho nenávist k cechům. Nedokázal se přes ni přenést, ale už ji byl schopen přijmout.
Několikrát vytvořil s Maryele a Henriettou partu; Maryele se svou širokou sítí přátel také Shiroemu hodně pomohla. Kdyby se Shiroe nemýlil, šťastná Maryele, která se ráda starala o ostatní, by si držela odstup od Shiroeho, který se bál osobních vztahů, jako způsob jak ukázat své obavy.
(Mary-nee je vyspělá jiným způsobem než Naotsugu.)
Nedělala to, aby podlézala Shiroemu nebo aby vyrovnala jejich vzájemně prospěšný vztah. Dary, které přicházely spolu s Maryelinou osobností a milou povahou, nedávala jen Shiroemu, ale všem kolem sebe. Shiroe souhlasil.
(Ale tenhle typ těsného vztahu… je obtížný. Ach, pravda, Naotsugu je na to podobně jako já, proto si padli do oka tak dobře…)
Členové Aliance Srpku měsíce se zde pravděpodobně sešli kvůli obdivu k Maryele. Byla to těžká zodpovědnost starat se o téměř 20 cechovních hráčů.
Jelikož byla Maryele důvěryhodný a milý hráč, Shiroe se rozhodl vysvětlit do detailu všechno, co zvažoval.
Jak se do toho pustil, Maryele věnovala zvýšenou pozornost zejména problémům s bitvami a zdůraznila pár otázek. Zamračila se, když slyšela o počtu lidí na serveru a konfliktu, do něhož se možná dostanou.
"Aha… máš pravdu. Po vyslechnutí si myslím, že je to vážně možné. Kromě násilí by mohlo dojít také k podvodům a darebáctví."
"Přesně tak! Poslechni ho, oneesan. Už to znovu nedělej, potřebuješ zdravý rozum, mít pidimozeček není k ničemu!"
"Woo! Pravda! Prsa mám velká, ale můj mozek je malý! Ale právě jsme se setkali, musíš být tak bezohledný, Naotsugu-yan? Naotsugu-yan je nepříjemný, idiot! Idiot!"
"Ne, Naotsugu-sama má pravdu. Musíš napravit ten svůj zvyk objímání ostatních jako na střední."
"Na tom snad nezáleží, ne? Herietto, tvoje pravé jméno je stejně Umeko!"
"Ehh! Říkala jsem ti, ať ho nepoužíváš!"
Ze způsobu, jakým spolu mluvily, se Henrietta s Maryele znaly i v reálném životě. Nebyl si jistý, na jak moc vážné téma narazily. Shiroeho z toho rozbolela hlava.
"Vážně, ignoruj tu hlupačku… Takže naši současnou situaci nemůžeme v dohledné době vyřešit..."
"Myslím, že by bylo lepší nemít podobná očekávání."
Odpověděl Shiroe na Henriettinu otázku.
"Není tu něco, co bychom s tím mohli udělat…"
Maryele se zamračila, když to říkala, neschopna přijmout ten fakt. Ačkoli s ní soucítil, Shiroe už nad tím přemýšlel. Proto teď sbírali informace.
I když ty, co měli, byly také příliš stručné.
Mezi všemi věcmi, které mohli udělat, bylo prioritou sbírat data, ale to nemohli dělat všichni.
Maryele nebyla jako Shiroe s Naotsugem, jako cechmistr ochraňovala spoustu lidí. Ale zároveň měla víc způsobů, jak se s věcmi vypořádat.
Cechy možná byly běžnou jednotkou, ale jejich struktury se lišily.
Cíle, aktivity a stupně se lišily cech od cechu, šlo o organizaci, které se jedna od druhé velmi diferencovala.
Z hlediska činnosti by mohly být příkladem cechovní bitvy. Jeden ze způsobů zábavy ve Starých příbězích bylo bojování, tyto typy cechů byly stvořeny jako podpora členů v bitvách, jejich činnost se soustředila na útočení v otevřeném světě nebo v dungeonech. Dobrodruzi se přidávali do těchto cechů tak, aby pro ně bylo výhodné tvořit party a bojovat jako tým. Jelikož se členové navzájem znali, měli sklony se navzájem zvát do party, a jejich týmová práce taky byla také lepší.
Akiba byla největším městem s nejvyšším počtem hráčů na japonském serveru, mezi slavné bojové cechy patřily Rytíři Černého meče, Poctivost, D.D.D. a Oddíl Západního větru.
Dalším typem byly výrobní cechy. Kromě bojových schopností hlavních tříd Starých příběhů tu byly také všechny druhy podtříd. Hráči, kteří si vybrali výrobní podtřídu, která kovala itemy, byli známí jako řemeslníci. Úrovně hlavních tříd a podtříd byly oddělené. Mohli jste trénovat obojí najednou, ale byli i tací, kteří se spoléhali výhradně na schopnosti podtřídy, aby si užili radost z klidného vedení podniku ve městě.
Tyto typy hráčů se přidávali do výrobních cechů, které měly velmi velké měřítko. Jako cechy měly schopnost poskytovat přísady ve velkém, stejně jako umožňovaly využití skladu, čím více lidí v něm bylo, tím více výhod požívali. Slavnými výrobními cechy byly v Akibě Mořský systém a Rodrickova firma.
Maryelina Aliance Srpku měsíce byla podpůrným cechem pro dobrodruhy s malým měřítkem. Takové cechy podporovaly obojí, bitvy i výrobu, cech, který pomáhal ostatním a svým členům dosáhnout jejich cíle. Jelikož se na nic nespecializovaly, jejich členové nezískávali zrovna moc výhod, ale oproti tomu oplývaly vřelou a klidnou atmosférou. Spousta menších cechů patřila k těm podpůrného stylu.
V této skupině cechů si Aliance Srpku měsíce užívala celkem dost slávy.
Nebyli tak slavní nebo vlivní jako hlavní bojové cechy, jejich příjem a rozsah v porovnání s výrobními cechy bledl, ale jejich podpora hráčů střední úrovně a jejich flexibilita ohledně věcí, získávala od ostatních hráčů dobré hodnocení.
"Každopádně myslím, že bychom se měli chránit."
"Přesně. Z toho, co vidím, je v tomhle cechu hodně dívek, že?"
Henrietta přikývla na Shiroeho a Naotsugovy postřehy. Ačkoli bitvy byly v městských zónách omezeny, nedalo se říct, co se může stát. Taky nebyl způsob, jak si potvrdit, zda bojová omezení stále ještě platí.
(Tohle musíme později také zjistit.)
Přidal si Shiroe novou položku na svůj pomyslný seznam.
"Také si myslím, že byste měli na trhu stáhnout všechny položky, které prodáváte."
"Hmmm? Trh? Proč?"
"Ahah, protože…"
Trh zde odkazoval na služby poskytované NPCčky ve větších městech. Hráči si mohli ukládat věci u konkrétních NPCček a nastavit jejich prodejní cenu.
Akoli hráči si je obvykle vyměňovali mezi sebou, pokud měli nějaké přebytečné vlastnoručně vyrobené věci nebo ingredience, trh byl velmi praktický.
"Aliance Srpku měsíce by měla mít spoustu zdrojů, ne? Myslím, že členové mají také spoustu itemů uloženo na prodej na trhu. I když je ještě pořád brzy, cena se možná drasticky změní, itemy můžou mít nějaké nové efekty, nový způsob použití. Můžete-li ušetřit peníze, myslím, že bude lepší neprodávat itemy, které máte po ruce."
"Jo, chápu, máš pravdu."
"Také, už nemůžeme věci kontrolovat online."
Maryele s Henriettou vážně přikývly.
Když byly Staré příběhy stále ještě hrou, Shiroe a ostatní seděli před monitorem a mohli surfovat po internetu jako hráči, což byl obvyklý způsob hraní téhle hry.
Staré příběhy byly obrovskou a neuvěřitelně komplexní hrou, množství informací v herním světě nedokázal jediný hráč uchopit.
Věrnými nástroji podporujícími tyto hráče byly online průvodci.
Mapy a rysy každé zóny, jak se dostat do určité oblasti, jaká monstra se tam mohou objevit, itemy, kdy se dá narazit na NPC a tak dále.
Procházení těchto informací v průběhu hry bylo běžným způsobem hraní Starých příběhů.
Ačkoli online průvodci nebyli dokonalí, stále obsahovali populární zóny nebo efektivní způsoby cestování.
Taky zaznamenávaly "místa, od nichž byste se měli rozhodně držet dál."
"Tentokrát jsme se sešli kvůli výměně informací, a informace budou od teď důležité. Všichni si pamatujte, že dnes je aktualizace rozšiřujícího balíčku, že?"
"Novasphere průkopníci, správně?"
"Ano, nejenom nové zóny, potřebujeme také informace… o starých zónách stejně jako o městě. Právě teď je nemůžeme zkontrolovat online, když se dostaneme do jakýchkoli problémů."
"To je pravda…"
Všichni čtyři pokračovali ve vykreslení mapy soustředěné na okolí Akiby založené na tom, co si ještě pamatovali.
I když na japonském serveru existovaly desítky tisíc zón. Zahrnuli do ní také všechny hotelové pokoje, malé zříceniny, a osobní prostor, které se pronajímal hráčům, jakým byla i cechovní síň.
´Zóny pole´ zahrnující lesy, kopce, zpustošená předměstí a památky, stejně jako relativně méně ´dungeonových zón´, které se týkaly podzemního metra nebo gigantických komplexů budov. Ale i takových zón bylo na tisíce, dokonce ani Shiroe si nemohl být jistý, že si je všechny jasně pamatuje.
Ale Shiroe byl stále 8 let veteránem, jeho znalost Starých příběhů překonávala ostatní hráče. Naotsugu si dal na chvíli přestávku, ale přesto si stále zachovával hlubokou znalost zón z předešlých let. Oba porovnávali své vzpomínky s Maryele a Henriettou a nakreslili provozuschopnou ale nedokonalou mapu napojení jednotlivých zón na sebe.
Při vypisování zón a jejich spoování liniemi uvedla Shiroeho skupina stovky názvů zón obklopujících tu Akibskou.
Ačkoli neznali nutnost prozkoumání všech zón, bylo to lepší než nic.
"Díky, Shiro-bou, Naotsugu-yan."
"Celou dobu jsem byl konec konců v tvojí péči."
"To nestojí za řeč."
"Opravdu jsi nám hodně pomohl, vím, že Shiroe je hodný chlapec."
Usmála se Maryele na Shiroeho jako slunečnice, zatímco mluvila.
(Úsměv Mary-nee... si zaslouží plný počet bodů. Ať už jsem unavený nebo frustrovaný, pořád má pný počet bodů... Doufám, že můžu být stejný jako ona.)
"Nemůžu přece nechat Mary-nee na holičkách."
I když si Shiroe myslel, že ze sebe vydal všechno, jeho slova nedokázala vyjádřit jeho pocity.
"Cože? Dokonce i Shiro-bou mluví takhle, já končím. Je mi souzeno být hloupou ženou bez mozku, co budu dělat, Henrietto?"
"Začneš tím, že omezíš svoují hravou povahu?"
Odvrátil Shiroe spěšně pohled.
"Chceš se dotknout mých prsou? Chceš?"
Pokoušela se Maryele nalákat Naotsuga, když si všimla, že ji Shiroe ignoruje. Naotsugu jí beze slova poklepal na hlavu.
"Ty, tys mě praštil?"
Shiroe si pomyslel, že Maryelina reakce je jen její způsob zakrytí rozpaků, ale při zpětném pohledu mu došlo, že Naotsugu dělá úplně to samé. Bylo zajímavé sledovat Naotsuga, jak ji zastavuje.
"Nedokážeš snad přemýšlet o tom, co děláš, ty kalhotková holko!"
"Neříkej kalhotky! A co je to s Naotsugem-yan? To má tak špatná prsa? Chováš se snad ke mně jako k babičce?"
"Nejsem si jistý, ale ještě nejsi na úrovni babičky, je nám stejně, ne?"
Pošeptal Naotsugu svůj rok narození Henriettě, která přikývla.
"Marie je o tři roky starší."
"Takže nakonec jsem na úrovni babičky… druhořadý výrobek zanechaný na polici, proto se Naotsugu-yan změnil v grázla a chová se ke mně vzdorovitě? Má ubohá prsa, už jsou jako vrásčité pudinky…"
Hodila si Maryele nohy na pohovku, aby vyjádřila svou nespokojenost.
(Ještě pořád je posedlá tímhle druhem situací, Mary-nee si zaslouží v jiném slova smyslu můj respekt.)
Takovou energii měla i první den, kdy na ni narazil, muselo to být jeho povahou. Shiroe oněměl.
Ale jak Naotsugu viděl Maryelin vztek, poplácal ji po hlavě. Ačkoli to vypadalo, jako když se někdo pokouší zklidnit velkého psa, nicméně Maryele se začala uklidňovat.
"Už je čas jít, zůstali jsme docela dlouho… Vysledujeme něco víc o situaci venku."
Když svůj zájem vyjevil nespokojené Maryele s Henriettou, která měla vážný výraz, Shiroe vstal.
"Jo, měli bychom jít… omlouváme se za vyrušení!"
Od té tragédie už uběhlo půl dne, někteří lidé se možná dali dohromady a už jednou či dvakrát bojovali s monstry.
Shiroe s Naotsugem se rozloučili s oběma dívkami sedícími na pohovce.
"Omlouvám se za mou špatnou pohostinnost," řekla Henrietta zdvořile, zatímco Maryele přestala mávat nohama, postavila se a zpříma se podívala na Naotsuga s Shiroem.
"Shiro-bou, Naotsugu-yan… to, možná není zrovna ta pravá chvíle na něco takového, ale uvažujte o vlastním pohodlí… Chtěli byste se k nám přidat… to jako přidat se k Alianci Srpku měsíce?"
Řekla Maryele váhavě, naprosto rozdílně od své povahy.
"Nejde o nic důležitého. Vím, že by ses necítil dobře, kdybys zůstal v cechu, Shiro-bou, ale při současném stavu věcí. Myslím, že by bylo užitečné připojit se k cechu. Myslím, že ani Naotsugu-yan není v cechu… Tak se chci zkusit zeptat."
Vkradl se jí do obličeje ustaraný výraz, jímž je chtěla přesvědčit.
Soudě dle jejího hlasu nechtěla posílit cech využitím Shiroeho s Naotsugem, vše vycházelo z její čisté laskavosti.
"Náš cech je velmi uvolněný a nesváže vás, ano? Nebudeme dělat nic, co by Shiroeho štvalo. Ti mladší už předtím chodili se Shiroem do dungeonů, že? Jako podzemí Shinshuku nebo komerční budova Nakusu. Nevím, proč se Shiroe ještě nepřipojil k cechu, ale cítím, že naše Aliance Srpku měsíce je příjemné místo k zabydlení. Co myslíte…?"
Maryele si nebyla jistá, jak si vyložit Shiroeho ticho a přidala další vysvětlení, zatímco gestikulovala rukama. Její hladké zelené vlasy se jí vlnily po bílém rouchu léčitele, vypadalo to jako její způsob vyjádření svého znepokojení Shiroeho očí.
"..."
Podíval se Naotsugu na Shiroeho tiše.
Ty oči říkaly ´Je to na tobě´. Zůstat zde nebo se dál volně pohybovat, je to na tvém rozhodnutí. Vyjádřil Naotsugu Shiroemu.
Shiroe už nebyl na střední škole.
Ačkoli stále ještě pochyboval o tom, že se ho snaží využít jako kus vybavení, byl schopný to nechat být. Ale za jeho rozhodnutím se skrýval pocit, který nedokázal vyjádřit.
"Promiň, Mary-nee, ale ještě nemůžu."
"Tak takhle je to… dobře, pak se nedá nic dělat."
Maryele na okamžik nasadila lítostivý výraz, ale pak se hned usmála jako obvykle. Její úsměv, stejně radostný jako slunečnice, dával Shiromu pocit spásy.
Kdyby se mohli vrátit do původního světa, kdyby se jim dostal zázrak od Boha nebo snad jen dílem náhody…
Kdyby ji Shiroe minul na ulici, byl přesvědčený, že by poznal, že je to Maryele.
Její léčitelské šaty, ta hlava plný hladkých vlasů, bylo to vybavení 3D modelů Starých příběhů. Ale Maryelin úsměv patřil Maryele, nikdo jiný by ho nenapodobil.
Každopádně to nebyl úsměv, který by mohl přetvořit herní stroj.
"Jen nám dejte vědět, kdybyste něco potřebovali, rádi vám pomůžeme."
"To je pravda, jen mě vyhledejte, když budete potřebovat spolehlivého ochránce."
"Jo. Shiro-bou, Naotsugu-yan, díky vám oběma. Také mě zkontaktujte, když budete něco potřebovat."
Shiroe jim zamával na rozloučenou a doufal, že bude stejně silný jako Maryele sama.
Žádné komentáře:
Okomentovat