tag:blogger.com,1999:blog-41967532603378130902024-02-01T23:25:44.784-08:00Translators never die. They're just missing in actionČeské překlady novel a mangyAnonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.comBlogger111125tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-89129751325774783522016-08-04T14:16:00.002-07:002016-08-04T14:16:16.751-07:00No. 6: Volume 2 – Kapitola 4<h2>
Anděl světa mrtvých</h2>
<div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<i>Miluju ho, miluju… </i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<i>Je to kámen na mém krku, táhne mě ke dnu,</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
<i>ale já ten kámen miluju a nemůžu bez něho žít.</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: center;">
| Čechov, Pavlovič Anton. Višňový sad, jednání třetí. Překlad Leoš Suchařípa|</div>
</div>
<div>
<br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Dívka dorazila, zrovna když se Karan chystala zatáhnout žaluzie prodejny.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Madam, zbyly nějaké muffiny?" Bylo to rozkošné dítě s kulatým obličejem, ještě ani desetileté.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Došly nám všechny sýrové, ale jestli máš ráda rozinkové, jeden ještě zbyl."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Dám si ho, prosím."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Dobrá, Lili. Počkej vteřinku." Karan vyndala zbylý muffin z tácku a spolu se dvěma donuty ho vložila do sáčku. </div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ty donuty jsou takový maličký bonus."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Děkuji, madam." Lili upustila pár měďáků do Karaniny dlaně. Asi je celou dobu pevně svírala v dlani, jelikož přestože jimi neproudila žádná krev, měly teplotu lidského těla.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Lili nakoukla do sáčku a obličej se jí rozzářil, jak hlasitě poznamenala, že jsou uvnitř dva celé donuty.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jsi přece jedna z mých pravidelných zákaznic, Lili. Příště ti upeču nějaké sýrové muffiny navíc."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Madam, nezrušíte tenhle obchod, že ne?" Lili zvedla hlavu od sáčku a s pochmurným výrazem položila Karan otázku.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nikdy. Jakpak tě to napadlo?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Maminka říkala, že to tu možná zavřete. Ale jsem ráda, že to není pravda." Na kulaté tvářičce se jí rozprostřel úlevný úsměv. Karan si dřepla a objala dívčinu drobnou postavu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Děkuji, že se o mě bojíš, Lili."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Její měkké tělíčko, vřelá přítomnost – byla tak maličká, přesto zahrnovala Karan určitou podporou.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Maminka s tatínkem se báli," řekla Lili. "Říkali, 'co kdybychom si už nemohli znovu dát chleba ani koláče z vašeho obchodu?'. Protože, víte, koláčovna před stanicí je hrozná, drahá a jsou tam zlí," prohlásila podrážděně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Opravdu?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo. Nedávno tam totiž vystavovali velký bílý dort, co vypadal jako hrad. A já s Ei– och, znáte Eie?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, to neznám."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to můj kamarád. A je vážně dobrý v dělání bublin. Takže s Eiem jsme se na něj společně dívali, protože byl tak krásnej."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže jste se dívali na výlohu?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Přesně tak. A ten stařík v obchodě na nás začal ječet. Prý, nesahejte těma špinavýma prackama na to sklo. Jen jsme se dívali. Ani jsme se ho nedotkli," řekla rozhořčeně Lili.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To je příšerné."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže na něj Ei zakřičel taky 'ty hloupej lakomej starče!' a tak jsem na něj taky křičela 'ty hloupej starej plešatče!'. A utekli jsme."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Karan se přistihla, jak propuká v smích. Už dlouho se nesmála nahlas. Dala Lili pusu na tvář.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nedokážu udělat něco tak velkého jako hrad, ale k narozeninám ti, Lili, upeču pěkný bílý koláč jen pro tebe."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Opravdu?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Opravdu. A koukej se o něj podělit taky s Eiem."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Děkuji, madam," prohlásila Lili vesele. "Mám ráda třešňový koláč."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Třešňový koláč― Šion ho taky miloval.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Lili zamávala a vyšla z obchodu. Karan sledovala její mizející záda, dokud se nerozplynuly do soumraku, potom spustila žaluzie. Sesunula se na židli.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Potom co ji Šion opustil, zjistila, že je těžké snášet večery. Vždycky ji uvěznily v hlubokém zklamání, že uplynul další den, kdy se Šion nevrátil domů. Ten pocit se změnil v těžké vyčerpání, díky kterému nedokázala skoro zvednout ani malíček.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Šione…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Někdy šepot, někdy bezhlesný vzdech, někdy jako by v rozhovoru, někdy skoro výkřik – zajímalo by ji, kolikrát denně zavolala synovo jméno.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Když se doslechla, že Bezpečnostní úřad vzal Šiona do vazby za občanské nepokoje a vraždu, myslela, že zešílí.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Buďte si prosím vědoma, že už se s podezřelým pravděpodobně nikdy nesetkáte.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Té noci kdy jí úředník Bezpečnostního úřadu tu zprávu sdělil, měla Karan zlou předtuchu, že její syn zemře. Věděla líp než kdokoliv jiný, že Šion by se na vraždě nikdy nepodílel. Nicméně matčiny zoufalé pocity se u Bezpečnostního nikdy neosvědčily – toho si byla také velmi dobře vědoma. V No. 6, kde se míra zločinu blížila téměř nule, nebyl soudní systém. Pouhé zatčení a vzetí do vazby Bezpečnostním úřadem potvrzovalo status vinného podezřelého. Proces viny nebo neviny nebyl povolen, stejně tak vznesení formální námitky.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Už byl odvlečen do Nápravného zařízení. Brzy bude jako VC první třídy odsouzen na doživotí; nebo na základě zvláštního práva k trestu smrti. Slova úředníka Bezpečnostního úřadu nebyla přehnaná ani nijak překroucená – pouhá holá pravda. Vždycky to tak bylo. Příště až se tato uniforma objeví před jejími dveřmi, bude už nad jejím synem vynesen rozsudek. V této chvíli Karan na vlastní kůži zažila, co je to fyzické zoufalství. Všechny zvuky kolem ní zmizely, všechny barvy vybledly. Necítila vůni ani pocity. Temnota byla to jediné, co před sebou viděla. Bylo tohle nejnižší dno tím, čemu se říkalo beznaděj―?</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Přišla jsem o všechno.</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Najednou jí myslí bleskl obličej jistého muže.<i> Kdybych ho požádala o pomoc, udělal by něco?</i> Ale záblesk světla, který pronikl do jejího srdce, brzy zablikal a zmizel. Ne― na to není čas. Nevěděla, kde ten muž právě teď je. Neměla čas hledat ho a žadonit o synův život.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Náhle překonaná nevolností, Karan vyzvracela veškerý obsah svého žaludku. Začala se potit. Napůl se doplazila do skladu a zhroutila se na Šionovu postel. Většinu jeho majetku zkonfiskoval Bezpečností úřad jako důkazy. Taky bych mohla prostě umřít, tady, v koutě tohohle skladu. Zavřu oči a budu ho následovat.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Lepší než žít tento krutý život, si můžu zvolit mírumilovnou smrt předcházenou krátkým utrpením. Nejsem dostatečně silná, abych v téhle temnotě žila sama.</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Písk písk.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Jak tam ležela, jako by u ucha zaslechla nějaké pištění. Asi šlo jen o její představivost. <i>Možná to není jen v mojí hlavě. Ale na to nezáleží, už jsem…</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Cosi ji kouslo do ušního lalůčku. Prohnala se jím tupá bolest. Zvedla horní polovinu těla. Malá myška pelášila do kouta skladu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>―Co tu dělá myš?</i></div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Polkla. Dotkla se ušního lalůčku. Na prstu jí zůstalo trochu krve. Ztracené město možná bylo v starších částech města, ale přesto bylo vzácné, aby kolem pobíhala zvířata, kromě mazlíčků. A tím spíš myši ―</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nezumi." Srdce jí hlasitě tlouklo.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi. Nezamumlal Šion to slovo víc než jednou?</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Když pil kakao; když se díval na stromy tančící ve větru; když pozoroval večerní oblohu, mumlal to slovo. Od toho dne, kdy je vystěhovali z Chronosu a přestěhovali do Ztraceného města kvůli tomu incidentu― bylo to toho dne, kdy Šion podstoupil vyšetřování a dostalo se mu tvrdého varování za krytí VC považovaného v No. 6 za násilného trestance. Skrývání a napomáhání uprchlému VC bylo normálně souzeno jako vážný zločin, nicméně vzhledem k jeho věku dvanácti let a emočnímu stavu ho propustili pouze s odebráním zvláštních privilegií.</div>
</div>
</div>
<div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Karan se z nějakého důvodu necítila s Chronem nijak zvlášť svázaná, ani jí její život ve Ztraceném světě nepřišel nijak zvlášť krutý. Přestože ostatní Šionovi jeho činy vytýkali pro jejich nesmyslnost, dokázala věřit, že na Šionových pocitech a přesvědčeních bylo něco, co ho vedlo k tomu, co udělal. Přestože mu byla jako nadanému dítěti díky jeho intelektuální úrovni věnována přednostní péče, možná si kdesi uvnitř začala uvědomovat, že její syn by měl upřednostňovat pocity před znalostmi a vybrat si spíš budoucnost, kterou může vzít do vlastních rukou před tou, která mu již byla přislíbena. To proto se rozhodla se ho na ten incident moc nevyptávat. Ale jednou se ho zeptala na Nezumiho.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co je to Nezumi? Kdo je to?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Cože?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to něčí jméno, ne?" Myslela si to díky něžnému způsobu, jakým ho její syn vyslovoval. Nostalgicky, láskyplně, někdy napjatě – dokonce neslo i nádech touhy. Rozhodně by takový tón nepoužíval pro nějakou obyčejnou myš nebo krysu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Zlomil ti snad ten člověk srdce?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ani nápad. Co to povídáš, mami?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"No, znělo to tak."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, tak to není. Celé jsi to špatně pochopila."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Ale tehdy byl Šion neobvykle rozrušený, zrudl do purpurova a upustil lžíci. Ano, teď už si vzpomínala. Nezumi...</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vstala. Srdeční tep se jí vrátil do normálu a tělo měla o něco lehčí. Rozhořela se v ní ― přestože nevěděla proč ― naděje. Mohla dýchat a znovu v ní ožila vůle hýbat se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vedle krabice s moukou se choulila malá myška. Navázala s Karan oční kontakt a v širokém kruhu otočila obličej. Z tlamičky jí vypadla kapsle. Pak zmizela v zadní části skladu. Uvnitř kapsle byl lísteček.</div>
</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUrFboOdQKJxGKr8GSE2WjXNPJOg02L_wgfmRB3FQlVr8QBQJmNWC9TiUUY-IJ2ZbPWL1JsiO29RZlbm6JWBZsUdtEn6owBfvr6UQEONjeXuP5ACWVmC1OLadXQIHjBQ26ByJerGXM5mI/s1600/No+kopie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="146" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUrFboOdQKJxGKr8GSE2WjXNPJOg02L_wgfmRB3FQlVr8QBQJmNWC9TiUUY-IJ2ZbPWL1JsiO29RZlbm6JWBZsUdtEn6owBfvr6UQEONjeXuP5ACWVmC1OLadXQIHjBQ26ByJerGXM5mI/s320/No+kopie.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Světýlko v ní se změnilo v řvoucí plamen. Pevně si přitiskla dlaň na ústa. Cítila, že kdyby to neudělala, vykřikla by radostí.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Je naživu. Moje dítě žije. Znovu ho uvidím.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan se nadechla a nenápadně se rozhlédla kolem.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Pokud měl ten lístek pravdu a Šion unikl živý do Západního bloku, pak byl tento dům pravděpodobně pod bedlivým dohledem Bezpečnostního úřadu. Malinké kamery. Odposlech. Bezdrátové sledování signálu. Nemohla si dovolit nedbalost.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Zašla dál do nitra skladu. Vedle bedny s marmeládou načmárala vzkaz na kousek balicího papíru. Slovo 'Západní blok' jí přineslo na mysl mlhavou postavu. Jak že se to jmenoval? Pracoval pro Zapadlý bulvár... byl to dobrý člověk. Tolik si o něm pamatovala. Možná by mohl― ale―</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Bylo tolik věcí, co chtěla Šionovi říct.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Šione, zůstaň naživu. Bez ohledu na to, co děláš, zůstaň naživu. Tvoje mamka je v pořádku. Dokud budeš naživu, budu v pořádku. Tak prosím neumírej.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Ale nemělo smysl, aby si teď vylévala srdce.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Písk písk!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
U nohou se jí objevila malá myška. Mrskala vousky, jako by na ni naléhala. Nemohla takhle dlouho zůstávat na jednom místě― hlavně protože neznala umístění bezpečnostních kamer. Spěšně něco naškrábala, srolovala papírek a hodila ho na podlahu. Myšička ho v mžiku sebrala do tlamičky a zmizela.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Kdybych ji sledovala, zavedla by mě k Šionovi?</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Byla to prchavá myšlenka. Odmávla ji a udělala krok kupředu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Počkám tu, dokud se ke mně moje dítě nevrátí. Zůstanu tu a počkám. Je to jednoduché. Je naživu a je v Západním bloku. Dokud je naživu, dokážu čekat. Naděje umírá poslední. Ještě jsem neprohrála.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Neprohrála? A s kým to vlastně vůbec bojuju?</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan se sama pro sebe pousmála, zvedla obličej a vyšla ze skladu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Od té chvíle už uplynul skoro měsíc. Myška se objevila jen jednou. Byla hnědá, což znamenalo, že Šion byl pořád naživu. Ulevilo se jí, ale zároveň jí to sklíčilo. Příště se možná objeví černá. Šionovo bezpečí nic nezaručovalo.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Chtěla ho vidět znovu. V poslední době se jí často zdávaly sny. V nich byl Šion ještě pořád malý a pokud si nestikli ruce, přepadal ji strach. Nepustím ho. Ale bez ohledu na to, jak moc na to myslela, chlapcova dlaň jí vždycky vyklouzla, když se před ní rozeběhl.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Šione, počkej."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Nechoď tam. Je to tam nebezpečné, strašlivě nebezpečné―</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Šione!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Probudil ji vlastní výkřik. Taková rána už se nějaký čas opakovala. Často sténala v závratích, s dušností a bolestmi hlavy. Ale přesto dál pekla a dál otevírala svůj obchod pro lidi, jako Lili.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Ani po zprávě, že se vysílalo Šionovo zatčení a uvěznění se chování lidí kolem ní nezměnilo. Dělník, který se u ní stavil vždycky na cestě do práce, si koupil rozinkový chléb a sendvič na oběd ― vysokoškolák, který si jednou týdně chodil kupovat ořechový koláč ―žena v domácnosti, která si každé ráno chodila pro čerstvý bochník chleba ― všichni se radovali, že Karan dál vede svůj podnik.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Kdykoliv jím vaše koláče, madam, naplní mě pocit štěstí. Nevím proč, ale prostě mám radost."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Kdybych si nemohl dát váš rozinkový chléb, vysálo by to z mého dne veškerou zábavu. Je to jedna z věcí, na které se těším, takže mi ho neberte, paní Karan."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Jste pekařka, ne? Je vaší prací péct bez ohledu na to, co se stane. Všichni čekáme, víte. Každé ráno všichni čekáme, až do ulic zavane vůně pečeného chleba."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Tato a mnoho dalších slov ji podporovala.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Přestože do síly měly daleko, slova ostatních pomáhala její duši držet se nohama na zemi, jelikož jí hrozilo zhroucení ze zoufalství, že si nemůže ověřit, zda se jejímu synovi daří dobře.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Opřela se o jejich ramena, aby vstala, zatnula zuby a dál pekla chléb a koláče.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Nicméně večery byly nesnesitelné. Pokud byli lidé míjející výlohu jejího obchodu mladíci, bylo to ještě horší. Chtělo se jí z toho vyplakat si srdce.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Zabořila se do židle, obličej si zakryla dlaněmi.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Písk písk!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Zvedla hlavu. Pod vitrínou se malé myšce škubala špička čumáčku. Byla hnědá.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Přišla jsi."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Myška se rozhlédla, potom vyplivla kapsli.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Instinktivně věděla, co bude uvnitř průhledného pouzdra.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan si pospíšila k vitríně. Vyděšená jejími rychlými pohyby odpelášila myška na druhý konec místnosti. Karan si vynadala za třesoucí se prsty a kapsli otevřela. Uvnitř ležel složený tenký kousek papírku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi37AYmEh8g_EAcLNrpwYYKsdtaINc0iIvyV9-iL3kPjzvzPMeQ_ZkiZmU4tSrhYWfWZERjsYDhLa4LgopxQiybl5RCpNKdk1mwjQOvVblmm02bW9DNMTt5XuekcrHglJ89B1fA100mHFg/s1600/Sion.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="28" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi37AYmEh8g_EAcLNrpwYYKsdtaINc0iIvyV9-iL3kPjzvzPMeQ_ZkiZmU4tSrhYWfWZERjsYDhLa4LgopxQiybl5RCpNKdk1mwjQOvVblmm02bW9DNMTt5XuekcrHglJ89B1fA100mHFg/s320/Sion.jpg" width="320" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Písmo bylo trochu nakloněné a osobité. Nebylo pochyb, že je psané Šionovou rukou.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Mami</i>. Ta slova jí v uších zněla jeho hlasem. Teď, právě v tuhle chvíli, byl její syn naživu. Když psal matce ten vzkaz, žil. Na ten tenký kousek papíru napsal jen několik málo slov. Ale stačila na to, aby Karan rozplakala. Nedokázala zastavit slzy, které jí stékaly po obličeji. Znovu a znovu po těch slovech přejížděla prsty.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Šion byl asi v zoufalé situaci. Možná dost dobře trpěl nejistotou. Ale nebyl naprosto sklíčený. Vyjadřovalo to jeho stísněné, ale energické písmo.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Mami, jsem v pořádku. Ne nešťastný. Vážně nejsem zoufalý.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan si otřela slzy do zástěry. Přísahala, že budou její poslední. Příště bude brečet, až bude v rukách svírat svého syna. Do toho dne nebude plakat. Nebude si zoufat. <i>Budu každý den péct chleba, prodávat ho, starat se o finance, uklízet obchod, zasadit nějaké květiny a dál žít. Budu pokračovat v práci.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
„Zítřkem počínaje začnu dělat další druhy muffinů. Už vím, udělám z toho Dětský den."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan přitakala vlastním slovům a natáhla se po skleněné vitríně, aby z ní vyndala kulatý pikantní válec. Chléb posypaný sýrem v prášku ještě pořád voněl a byl chutný i po vychladnutí. Se svou příznivou zaváděcí cenou byl v jejím pekařství oblíbenou volbou. Tenhle byl z poslední várky, kterou dnes upekla.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Děkuji. Velmi vám děkuji, pane Myško." Kousek odlomila a hodila ho před myšku. Tmavě hnědá myš chvíli na kousek chleba ostražitě hleděla, přičichla k němu a začala ho opatrně oždibovat.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Je tvým pánem Nezumi? Řekneš mu, že jsem mu velmi, velmi vděčná? A ještě mu prosím vyřiď, aby sem jednoho dne přišel na něco k jídlu. Dám mu tolik chleba, kolik dokáže sníst. A tobě také, samozřejmě."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Kdosi zaklepal na dveře. Neznělo to tvrdě; naopak, bylo to tiché a téměř váhavé. Nicméně Karanino srdce se scvrklo strachy.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Ale ne. Existovala možnost, že byl tento dům součástí sledovací sítě Bezpečnostního. Šionův vzkaz ji natolik zaujal, že na to úplně zapomněla.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Je to Bezpečnostní úřad? Přišli, aby mi ten dopis sebrali―?</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
V Chronu nebyl kompletní bezpečnostní systém. Žádný bezpečnostní alarm nebo kamera, ani automatický zámek v zabudovaném rozpoznávacím senzoru. Jen dveře vyplněné tenkým sklem, žaluzie, které je zakrývaly a zastaralý manuální zámek. Jeden silný muž by si snadno dokázal prorazit cestu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan zmačkala lístek v ruce do kuličky. Kdyby došlo na nejhorší, byla připravena ho spolknout. Klepání pokračovalo. Pomalu vstala. Pevně zaťala dlaň v pěst.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Promiňte." Hlas mladé ženy. "Promiňte... je někdo doma―?"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Hlas se chabě vytratil. Na okamžik jí v mysli vyvstala tvář univerzitní studentky, která milovala ořechové koláče. Ale to nebyla ona. Karan stiskla tlačítko na otevření žaluzií.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Za skleněnou tabulí dveří stála štíhlá dívka. Měla na sobě po stehna dlouhý šedý kabát, který jako by se rozplýval do soumraku. Karan si vybavila tvář, která k ní s úsměvem vzhlížela.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Jestlipak to není Safu." Karan rychle otevřela dveře. Dívka vstoupila do obchodu spolu s večerním vánkem a komentovala lahodné aroma. Potom sklopila hlavu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Madam, dlouho jsme se neviděly."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"To ano. Kolik let vlastně? Opravdu jsi vyrostla do krásy. Překvapilo mě to."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Dřív si mě často pletli s klukem," zasmála se Safu, v obou tvářích dolíčky. Úsměv měla stejný jako předtím. Stejně jako Šion se v městských Dětských testech umístila pro svou inteligenci na horních příčkách. Byla jeho spolužačkou ve třídě pro Nadané až do dvanácti. Karan si vzpomněla, že Safu jako malá přišla o rodiče a žila se svou babičkou.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Potom co byli Karan s Šionem vykázáni z Chronu byla Safu jediným spolužákem, který se k Šionovi choval jako předtím. Také jednou přišla sem do obchodu. Tehdy měla ve tváři stále ještě něco ze své dívčí nevinnosti.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Ale nynější Safu, omotaná svou světle růžovou šálou, měla hedvábnou pokožku a jemná ústa. Vykazovala známky krásné ženy, v níž nakonec vyroste.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Ale nejela jsi na výměnu do jiného města? Pamatuju si, že mi o tom Šion něco povídal," řekla Karan.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Vrátila jsem se. Babička zemřela. Zanedlouho poté, co jsem tam dorazila, mi přišla ta zpráva, takže jsem se sbalila a hned jela zpátky."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Tvoje babička? Ach zlato..."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<i>Přišla o posledního ze svých příbuzných.</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Safu... Nevím, co na to říct. Cítím s tebou."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Ta dívka si také prožila své. Zažila samotu člověka v nekonečné temnotě. A byla tak mladá.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Můžu pro tebe něco udělat? Safu, můžu ti nějak pomoct, jakkoliv?"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Ano." Safu si stoupla před Karan a podívala se jí zpříma do očí. Nebyla zdrcená žalem. Nesoužila se, ani nebyla vyčerpaná. Měla nezlomný a vzdorný pohled. Ten druh pohledu, jaký mívala v dětství.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Přišla jsem, protože bych od vás potřebovala laskavost, madam."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Copak?"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Řekněte mi prosím, kde je Šion."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
Karan se nadechla a pohlédla Safu do očí.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
"Prosím, řekněte mi to," trvala na svém Safu. "Je naživu, ne snad? Nevězní ho v Nápravném zařízení. Je naživu― kde je?" Hlas jí podbarvovala touha po odpovědi. Karan pevněji sevřela ruku v pěst kolem malého zmačkaného papírku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<div>
"Safu, takže ty víš o Šionovi?"</div>
<div>
"Vím jen, co vysílá Úřad. Což znamená, že nevím nic. Všechno jsou to lži, ne snad?"</div>
<div>
"Safu."</div>
<div>
"To co říkali o tom, jak Šion plánoval náhodnou vraždu kvůli pokroucené nenávisti― to je obrovská lež. Šion není pokroucený a nechová vůči nikomu zášť."</div>
<div>
Karan zatahala dívku za ruku a odvedla ji do skladu.</div>
<div>
"Vypadá to, že tady nejsou žádné bezpečnostní kamery ani odposlech. Ačkoli si nejsem jistá, jak bezpečné to tu je―"</div>
<div>
Safu zajiskřily oči.</div>
<div>
"Pokud vás sledují, znamená to, že Šiona nechytili, ne? Někam utekl, že ano? Povedlo se mu bezpečně utéct a ještě pořád je někde tam venku naživu― Madam, jste si tím jistá, že ano?"</div>
<div>
"Jak jsi na to přišla?"</div>
<div>
"Protože jste tak klidná… Stačí pohled a dokážu to odhadnout. Vypadáte vyhuble a ztrhaně, ale ještě jste se úplně nevzdala. To není tvář matky, která přišla o syna."</div>
<div>
"Jsem unešená, Safu. Byl by z tebe skvělý detektiv."</div>
<div>
"Madam, Šion žije, že? A vede se mu dobře, je to tak?"</div>
<div>
Karan dál snášela Safuin pohled, rty pevně semknuté. Existovala možnost, že Bezpečnostní požádal Safu, aby sem přišla zjistit, kde se Šion zrovna nachází? Karan se nad tím na moment zamyslela. Odpověď zněla ne. Pokud by to měl Úřad vážně v úmyslu, nepotřebovali by využívat Safu. Bylo by dostatečně snadné dostat informace z Karan samotné pomocí séra doznání.</div>
<div>
Opravdu pronásledoval Úřad jejího syna ve vší vážnosti?</div>
<div>
Blesklo jí najednou hlavou. Celou tu dobu jí tolik zmítalo emocionální vyčerpání a zmatek, že se nad tím ani nezamyslela, ale kdyby se ho vážně Bezpečnostní úřad snažil všemi silami chytit, nebylo by tak těžké zavřít pouhého mladíka, jako je on. I kdyby odhodil svou ID kartu, sledovací satelity by dokázaly potvrdit jeho lokaci. Pokud by nezůstával v podzemí, bylo by téměř nemožné uniknout vysoce propracovaným sledovacím satelitům.</div>
<div>
"Madam."</div>
<div>
Safuina ruka popadla tu Karaninu.</div>
<div>
"Šion je mimo No. 6, že ano?"</div>
<div>
"Ano."</div>
<div>
"Věděla jsem to… Ale je to jen logické, že? Ve městě je všude dozor. Bylo by nemožné se tu schovat…“</div>
<div>
<div>
"Safu, jaké je dnes rozlišení obrazu sledovacích satelitů?"</div>
<div>
"Ty nejnovější by měly být pod 50 centimetrů. Slyšela jsem, že je nyní možné zaostřit vysláním příkazu ze země. Což znamená, že se dá získat jasný obrázek člověka na úrovni země." Chytrá dívka uhádla Karaninu myšlenku. Safu polkla, pak pokračovala: "Kdyby do systému vložili Šionova data, satelity by ho začaly automaticky stopovat. Pokud je nad zemí, bylo by pro něj nemožné skrýt se."</div>
<div>
"Potom by mě zajímalo, jestli zmizel do podzemí. Nebo―"</div>
<div>
Nebo se jeho data od nahraných dat drasticky změnila ― bylo něco takového vůbec možné?</div>
<div>
"Madam... Myslím, že dokud bude Šion mimo město, bude v bezpečí."</div>
<div>
"Bezpečí?" zopakovala Karan její slova tázavě. Nechápala, co tím Safu myslela.</div>
<div>
"Nedokážu to dost dobře vysvětlit. Jen mám takové tušení… nikdy jsme se nenaučili, jak vložit do slov věci jako jsou pocity nebo tušení. Ale potom, co jsem strávila nějaký čas mimo město, jsem na něco přišla…“ Safuina slova byla neobratná a nepříjemná. Zoufale pátrala po slovech, kterými by vyjádřila ne teorii, ale něco, co spočívalo v ní samotné. "Ach… Mám pocit, že je tohle město skutečně uzavřené― jako by se uzavřelo samo v sobě. Jako že se naprosto stáhlo do sebe, všechno řešilo samo… a nezajímá se ani neřeší nic zvnějšku."</div>
<div>
"A mluvíš o tomhle městě, tady."</div>
<div>
"Ano. Tak to cítím. Takže dokud je Šion mimo město, myslím si, že ho Úřad nechá na pokoji bez ohledu na to, zda je podezřelý z vážného zločinu. Kdyby se však vrátil, asi by ho okamžitě zavřeli."</div>
<div>
"Což znamená, že by se neměl vrátit už nikdy, tak to myslíš?"</div>
<div>
"Dokud město samotné nepodstoupí nějaké změny― Přijde mi, že tak by to mohlo jít."</div>
<div>
"To je kruté, Safu."</div>
<div>
Safu zavrtěla hlavou a znovu popadla Karan za paži.</div>
<div>
"Madam, kde je Šion?"</div>
<div>
"V Západním bloku. Víc nevím."</div>
<div>
"Západní blok― opravdu?"</div>
<div>
Ze Safuiných rtů unikl výdech. Na okamžik pohledem bloudila ve vzduchu. Potom se Karan hluboce uklonila.</div>
<div>
"Děkuji vám. Ráda jsem vás viděla, Madam."</div>
<div>
Tentokrát to byla Karan, kdo chytil Safu za ruku.</div>
<div>
"Počkej," řekla. "Co se chystáš udělat, když teď víš, kde Šion je?"</div>
<div>
"Půjdu za ním."<br />
Karan ztratila řeč. Nedokázala pusit ruku, kterou svírala. Štíhlá šestnáctiletá dívka před ní tiše stála.<br />
"Safu... co to proboha říkáš? Víš vůbec, co je Západní blok zač?"<br />
"Ne. Jen jsem slyšela, že je to děsivé místo. Ale i tak jdu."<br />
"Ale― ale― sama jsi to teď řekla. Možná se dokážeš dostat z města, jenže zpátky…“<br />
"Na tom mi nezáleží," prohlásila Safu odhodlaně. "I kdybych se sem neměla nikdy vrátit, nebudu toho litovat. Jestli je Šion v Západním bloku, půjdu tam i já."<br />
"Safu."<br />
"Chci ho vidět. Chci vidět Šiona." V Safuiných očích se nahromadily slzy. Kousla se do rtu.<br />
<i>Je to silná dívka,</i> pomyslela si Karan. <i>Takhle mladá a stejně už se naučila zastavit slzy.</i><br />
Karan se natáhla a přitiskla si ji k hrudi.<br />
"Děkuji, Safu."<br />
"Madam..."<br />
"Víš, vždycky jsem si myslela, že jsem sama. Myslela jsem si, že to břemeno musím nést sama... ale bylas tu se mnou. Taky jsi měla v srdci místo pro Šiona― děkuji."<br />
"M... miluju ho," řekla Safu třesoucím se hlasem. "Z hloubi svého srdce, vždycky, vždycky jsem milovala jen jeho."<br />
"Mmhmm," zamumlala Karan souhlasně.<br />
"Nechci ho ztratit. Chci být s ním."<br />
"Já vím." Pohladila Safu po zádech.<br />
<i>Kdysi dávno jsem jednou řekla to samé. Potkala jsem muže, o nějž jsem se starala víc než o kohokoli jiného a nikdy jsem ho nechtěla ztratit. Přála jsem si, abych s ním mohla zůstat navždy.</i><br />
Ale rozdělili se. Jediné, co jí zbylo, bylo novorozeně. 'Šion', tak ten muž pojmenoval svého syna. Byl to jeho poslední a jediný dárek pro ni.<br />
"Ženy dokáží žít bez mužů, abys věděla," zašeptala. Možná ji Safu neslyšela, jelikož zvedla tvář a zamrkala jako by v otázce. Když zamrkala, přelila se jí slza a skutálela se po hladké tváři.<br />
"Safu, mohla bych tě požádat, abys v něj věřila?"<br />
"Co?"<br />
"Věř v něj. Jednoho dne se vrátí domů. Nevím jak, ale vím, že to dokáže. Není tak slabý, jak vypadá."<br />
"To vím až moc dobře."<br />
"Tak na něj prosím počkej," prosila Karan. "Dej si nějaký čas, abys viděla, jak se situace vyvine. Nemyslím, že by bylo dobré jednat ukvapeně."<br />
Safuina ramena se zdvihla a poklesla spolu s hlubokým nádechem.<br />
"Madam, můžu se vás ještě na něco zeptat?"<br />
"Samozřejmě."<br />
"Kdo je teď s ním?"<br />
Byla to nečekaná otázka. Někdo, kdo byl s Šionem― neviděný, nicméně s ním. Kdo to byl?<br />
"Že by Nezumi, řekla bych?"<br />
"Nezumi?"<br />
"Ano, Nezumi. Je jediný, koho si dokážu představit."<br />
"Zajímalo by mě, jestli je pro Šiona hodně důležitý?" zeptala se Safu.<br />
"Myslím, že ano. Možná dokonce tak důležitý jako jsme pro něj ty a já."<br />
Safu se usmála a oznámila, že půjde domů.<br />
"Počkej, Safu," vyhrkla Karan naléhavě. "Slib mi, že neuděláš nic ukvapeného. Počkat na něj, než se vrátí, že ano? Slibuješ?"<br />
Dívčin úsměv nezmizel. Ale v očích jí svítil vzdor a skrýval jasný záměr.<br />
"Nemám ráda čekání."<br />
"Safu..."<br />
"Vždycky jsem byla taková. Nemůžu při čekání jen klidně sedět a nic nedělat. Dnes ráno jsem si šla vyřídit veškeré papírování potřebné k zrušení výměny. Teď jsem volná. Takže půjdu. Dostanu se tam, kde je Šion bez ohledu na to, co je k tomu třeba."<br />
Karan zavrtěla hlavou. Cítila, že je jedno, co řekne, všechno bude zbytečné. Ale musela Safu zastavit. Nemohla ji nechat udělat tu dětinskou volbu nakráčet přímo do pavoučí sítě.<br />
"Safu, možná jsem Šionova matka, ale nevím o něm každou podrobnost. Existuje asi hodně věcí, co o něm <i>nevím</i>. Ale― ale víš, vím jistě, že by nechtěl, aby ses dostala do nebezpečí jen proto, abys ho viděla. Kdyby se ti kvůli tomu něco stalo, celý život by tím trpěl. To vím jistě. Takže prosím..."<br />
Safu zdvihla bradu. Pevně našpulila rty.<br />
"To nemá s Šionovými pocity nic společného."<br />
"Co?"<br />
"Dělám to, protože chci. Jsem sobecká, vím. Ale v tomhle stavu nemůžu jen sedět a čekat na něj. Tolik ho chci vidět. Proto jdu. Víc v tom není... Nejsem matka, madam ― nemohu být tak silná jako vy. Nemohu čekat bez víry. Nechci ničeho litovat. Kdyby―kdyby se náhodou nikdy nevrátil… To já bych pak celý život trpěla. A to nechci. Nechci ho ztratit."<br />
"Ale Safu..." Karan ta samá slova zopakovala něžně v duchu.<br />
<i>Ale Safu, víš, ženy dokážou žít bez mužů. Může to být bolestivé a můžeš si připadat, jako by ti rvali končetiny, ale pořád s tou ránou dokážeš žít. I s tím břemenem se jednou dokážeš zase smát. A proto― prosím, neriskuj svůj život pro žádného muže. Prosím, žij sama pro sebe.</i><br />
Jak mohla odpovědět na pocity této tvrdohlavé a divoce oddané dívky? Jak ji mohla přesvědčit? Karan se nešikovně, ale zoufale pokoušela najít správná slova. Jenže Safu už se od ní odvrátila.<br />
"Madam, ráda jsem vás viděla. Sbohem."<br />
<i>Ne, Safu―nikdy se takhle neluč.</i><br />
"Příště přijď před polednem," zavolala Karan. Přála si, aby její slova dosáhla k zádům oděným do šedé.<br />
"Před polednem?"<br />
"Ano. Od brzkého rána peču chleba až do poledne. Předtím peču hlavně rohlíky a bochníky, ale k poledni dělám sladké chleby a koláče. Hodlám upéct tři druhy muffinů. Přijď a dej si. Mám k nim vynikající černý čaj."<br />
Mezi oběma se na okamžik rozhostilo ticho.<br />
"Já vím," pokračovala Karan. "Safu, jestli chceš, mohla bys mi pomáhat v obchodě? Naučila bych tě, jak péct chleba. Celou dobu jsem hrozně osamělá. Kdybys přišla a pracovala tu, byla bych moc šťastná."<br />
Věděla, že se chová hloupě. <i>Ale co jiného jsem měla říct? Jak jinak můžu její srdce rozptýlit od Šiona? Jak ji mám ochránit před nebezpečím?</i><br />
"Děkuji, madam. Miluji muffiny. Těším se na den, kdy je budu moct ochutnat."<br />
Dívka se ještě jednou rozloučila a vyšla do nočních ulic. Karan tiše sledovala její záda zmizet. Ruce a nohy měla ztěžklé. Ze rtů jí unikal jeden povzdech za druhým. Proč jsou dětské lásky tak rozechvělé, úzkostné a slepě oddané? Dívky v tomto věku nedokáží ani ve víře trpělivě čekat. Jejich pocity jsou tak rozbouřené, tak rozvášněné toužením a tak bolestivé.<br />
<i>Naprosto jsem zapomněla, jaký je to pocit.</i><br />
Karan si znovu povzdechla.<br />
Stalo se to potom, co zamkla a chystala se zhasnout, když si všimla dětsky růžové šály. Zapomenutý šál. Skoro cítila Safuino rozrušení.<br />
Ano, Safu pořád kolísala ve svém rozhodnutí. Kdyby byla jen trošičku nejistá, mohlo by se jí podařit zastavit ji. <i>Konec konců ještě nemusí být pozdě.</i><br />
Karan v obou rukách sevřela šálu a otevřela dveře svého obchodu.<br />
<br />
Chystala se vyjít z uličky na hlavní ulici, když si uvědomila, že si zapomněla šálu. Ručně jí ji upletla babička.<br />
Ručně pletené šály a svetry se právě vracely do módy kvůli tomu, že mnoho lidí shledávalo vlnu příjemnou. Ale tehdy, když byla Safu malá, nikdo v No. 6 šály nenosil. Většina lidí nosila pod oblečením spodní prádlo ze speciální látky a všechny části, které se dotýkaly těla, si udržovaly stálou teplotu. Lidé nemuseli nosit šály, dokonce ani svetr nebo rukavice.<br />
Safuina babička měla pletení jako koníčka a vždycky pro svou vnučku dělala svetry a šály. Safu se kvůli nim spolužáci vždycky smáli. Přestože byli ve stejném elitním programu, děti si našly jakoukoli odlišnost a vysmívali se ostatním, nebo je kvůli tomu ponižovali. Ručně pletené šály a svetry, které nosila, se staly terčem posměchu.<br />
"Páni, to je vykopávka z minulýho století?"<br />
"Takovou jsem nedávno viděl v muzeu."<br />
Nikdo nechápal, co je to ohled k okolí, nebo něco o lidských duších či lidské důstojnosti. To protože se o tom nikdy neučili. Všichni si mysleli, že jsou vyvolení. A vyvoleným bylo dovoleno udělat cokoliv. Lidé se dělili do tříd: ti vyvolení a ti co jimi nebyli. Kromě velkého množství teoretických znalostí se ve třídách, vybavených nejmodernějším zařízením, nic jiného neučili. Ale Šion byl jiný. On věděl, jak zacházet s ostatními s takovou dávkou respektu, s jakou se choval k sobě. Nad nikoho se nepovyšoval ani nesnižoval. Byl odchylkou. Tak o něm Safu smýšlela.<br />
<i>Je jiný než ostatní.</i><br />
Nepamatovala si kdy, ale jednou jí pochválil černý svetr, který měla na sobě. Svetr s červeno-růžovými proužky přes hrudník a kolem konců rukávů.<br />
"Opravdu ti sluší."<br />
Safu sledovala rozvrh pro daný den na EL displeji na stole. Na chvíli zaváhala, když na ni tak náhle promluvil.<br />
"Ten svetr je vážně hezký. Jen od pohledu vypadá opravdu teple."<br />
"D―děkuju."<br />
"Za málo. Ale teď jsem se naučil něco nového."<br />
"Co?"<br />
"Černá s růžovou spolu docela pěkně ladí. O tom jsem neměl ani tušení."<br />
Nešlo o pořádný rozhovor. Bylo to náhlé a jednostranné. Ale v tu chvíli vyvstal v její duši chlapec s jemnou tváří a zanechal v ní otisk.<br />
<i>Takový podivín…</i><br />
<i>Byl podivín. Lišil se od ostatních. Takže jednoho dne asi také půjde jinou cestou než ostatní. Asi odejde, bez jediné vteřiny zamyšlení odhodí všechno, na čem my tak visíme, všechno, čeho nás učili, abychom si vážili nejvíce.</i><br />
Takový pocit předtím měla.<br />
Takže když Šion prošel výběrovými zkouškami do Studia pro nadané od Vyššího institutu, jen aby krátce poté přišel o svá privilegia a přestěhoval se do Ztraceného města, Safu to nepřekvapilo. Pouze se naplnila její předtucha. Nebylo na tom nic překvapujícího. Ale chtěla vědět proč. Chtěla znát, co je za očima, které Šion vždycky tak často dělal.<br />
<i>Na co se díváš? Koho hledáš?</i><br />
<i>Nenech své oči bloudit tak daleko. Dívej se na mě. Stojím přímo před tebou.</i><br />
Byla to tak jednoduchá slova, ale nedokázala se přimět vyslovit je. Panovaly tam tak silné pocity, ale nezdálo se, že by se měly střetnout. Komunikační zařízení den za dnem zvyšovaly kvalitu a mobily na kartu, přenosné počítače a elektronické papíry, to všechno se reálně používalo ― ale všechny pro ni byly nepoužitelné. Neměly funkci, aby spojily její duši s tím, kdo stál vedle. Naplňovalo ji to úzkostí. Byla na sebe naštvaná, že se jí nedostává slov vyznání a na Šiona, že se její pocity ani nesnaží vycítit. Ale i tak obnažila svou duši těsně před odjezdem na výměnu. Z vlastní přímosti jí bylo trapně, ale byl to jediný způsob, jakým to dokázala říct.<br />
<i>Chci tě. Vždycky jsem tě chtěla.</i><br />
Jednoduchá a přímá slova. Nejlepší vyznání, jaké dokázala dát dohromady. Ale tak jednoduše ho smetl.<br />
<i>Vždycky jsem na tebe myslel jen jako na kamarádku.</i><br />
Jaká oscarová odpověď. Bylo to tak směšné, až se jí chtělo vybuchnout smíchy. Tak směšné, až to bolelo.<br />
<i>Ty dutohlavče, idiote, nemohl bys trochu dospět?</i><br />
Nadávala mu v hlavě. Ale stejně mu dokázala říct, co chtěla. A to stačilo. Jako by z ní sejmuli mlýnský kámen. <i>Za dva roky, až se vrátím z výměny, začnu znova. Znovu se mu podívám tváří v tvář, až budu o dva roky vyspělejší.</i> Její duše zůstane nezměněná. Stále po něm bude bolestivě toužit.<br />
Ale Šion se většinou na Safu ani nepodíval. Jeho duši zachytil někdo jiný a on na ni zapomněl. Poprvé viděla na vlastní oči tohoto klidného a upřímného, nemluvného chlapce neupraveného.<br />
Šionovy pocity ztratily svou rovnováhu a byl rozčilený.<br />
Pokoušela se sledovat Šionův pohled skrze stanici, dav lidí, jenže nic neviděla. Kdokoli byl ten, koho neviděla, pravděpodobně byl tím, koho Šion hledal. A právě teď byl ten někdo s ním. Přestože neměla žádný důkaz, byla si jistá, že je to tak. Nemělo cenu přemítat nad tím, kdo by to mohl být. Byl neznámým.<br />
<i>Že by Nezumi, řekla bych. </i>Tak to Karan řekla.<br />
<i>Myš?</i><br />
Byla tam. Byla tam myš. Než se rozdělili na stanici, vylezla Šionovi na rameno malá myška.<br />
"Nezumi." Snažila se to vyslovit nahlas. Vybavil se jí pouze obrázek laboratorní krysy. Zafoukal vítr. Na krku ji záblo. <i>Měla bych se pro tu šálu vrátit?</i> Zrovna když se chystala změnit směr, objevil se před ní temný stín.<br />
"Jste slečna Safu?" Zavolal na ni jménem. Po páteři jí přeběhlo slabé zamrazení. Ty uniformy ― byli to policisté z vnucování pořádku z Bezpečnostního úřadu.<br />
Proč by policisté z Úřadu―?<br />
"Slečna Safu, pokud se nepletu?" Jeden z mužů zopakoval otázku. Otázku, na kterou už znal odpověď.<br />
"Ano."<br />
"Mohl bych vidět vaši ID kartu?" Po potvrzení průkazu, který jim Safu ukázala, se na sebe policisté podívali a přikývli. Měli v hlase zdvořilý tón, ale rozhodně ne přátelský. Spíš mechanický a bez lidské vřelosti. Mrazení se zhoršilo.<br />
"Pokud by vám to nevadilo, ocenili bychom, kdybyste s námi šla na Bezpečnostní úřad."<br />
"Cože?"<br />
Ve chvíli, kdy slabě vykřikla, ji z obou stran obklopili policisté a vzali ji za ramena.<br />
"Nasedněte si prosím do auta."<br />
"Ne, nechte mě jít!" Bránila se. Sevření nepovolilo.<br />
"Přestaňte! Za co mě zatýkáte? Řekněte proč," požadovala Safu.<br />
"Tak si sakra nasedněte a brzy to zjistíte." Jejich slova zhrubla. Zdálo se, že mají v úmyslu převézt ji násilím. Safu uvolnila tělo.<br />
"Dobrá. Jen mi prosím neubližujte." Vykročila dopředu.<br />
"Ach―!"<br />
Předstírala zakopnutí a nechala tělo padnout dopředu. Ruce mužů povolily stisk. Vrazila do muže vpravo. Zavrávoral o několik kroků dozadu. Safu máchla taškou a srazila dalšího. Prohnala se prostorem mezi nimi.<br />
Musela se dostat pryč. Kdyby jí chytili, už nikdy by Šiona neviděla.<br />
Co znamenal násilný převoz Bezpečnostním úřadem―to jí došlo instinktivně, ne logicky. <i>Už bych ho nikdy neviděla.</i><br />
Na konci uličky spatřila stín. Byl příliš daleko, než aby ho viděla jasně, ale všimla si, že v rukách drží něco světle zbarveného.<br />
Její dětsky růžová šála.<br />
"Madam."<br />
Její nohy se zastavily.<br />
<i>Madam, ne. Tudy nechoďte.</i><br />
Zkusila se otočit, ale popadli ji za rameno. Trhli jí se zápěstím a zkroutili ho za zády. Vystřelující bolest. Když otevřela ústa k výkřiku, zakryli jí je.<br />
<i>Dost.</i><br />
Muž už neřekl ani slovo. Tiše pokračovali v jejím chycení. Celým tělem jí projela hrůza.<br />
<i>Bojím se. Ne. Pomozte mi</i>. Snažila se vykroutit. Slyšela zvuk trhajícího se kabátu. Utrhl se jí knoflík a odkutálel na ulici.<br />
<i>Pomozte mi. Ne―pomoc―</i><br />
Na krku ucítila náraz. Tělo jí otupělo a nedokázala se hýbat, jak chtěla.<br />
"Ne... pomozte mi..." Ztrácela vědomí. Noc se před jí rozmazávala před očima.<br />
<i>Šione.</i><br />
Než dokázala zamumlat jeho jméno, byla vtažena do temnoty.<br />
<br />
Karan viděla stíny zamotané v boji. Slyšela slabý výkřik. Okamžitě poznala Safuin hlas. Na moment zaváhala, pak se rozeběhla. Ale nohy se nehýbaly, jak chtěla, zakopla a upadla, tvrdě se udeřila do kolene o chodník.<br />
Když vstávala, muži táhli Safuino bezvládné tělo do auta. Jako by se na prázdné ulici odehrávala tichá stínohra. Ale co se před ní odehrávalo pod pouličními lampami ve stejných rozestupech, nebylo nic jiného než realita. Muži nejednali ve lži― bez jediného slova plnili své poslání.<br />
Bezpečnostní úřad.<br />
Dech se jí zasekl v krku. Schoulená na chodníku se nedokázala ani hnout. Nebyla to bolest, ale strach, co bránilo jejím nohám v pohybu.<br />
Jeden z mužů pohlédl jejím směrem. Nebo si to přinejmenším myslela. Tělo se jí scvrklo hrůzou. Karan se choulila vedle osvětleného místa, takže bylo těžké ji v temnotě spatřit. Ale s brýlemi s nočním viděním nezáleželo na denní době. Viděli ve tmě, jako by bylo poledne. Pravděpodobně Karan viděli křišťálově jasně.<br />
Byla vyděšená.<br />
Ale muži rychle nasedli do auta. Černý kombi tiše klouzal dopředu a v několika vteřinách zmizel Karan z dohledu. Karan se zvedla a v rukách sevřela šálu.<br />
"Safu," vyslovila její jméno nahlas, usadila se jí v něm pravá hrůza.<br />
Ruce se jí třásly. Dopotácela se domů a zamkla dveře. Slabá vůně chleba ji trošku uklidnila.<br />
Bezpečnostní úřad odvlekl Safu. Byl to skoro únos.<br />
<i>Proč? Proč ji museli chytit? Kvůli Šionovi? Pokud ano, proč potom Safu a ne mě? Proč proboha―</i><br />
Nevěděla. Nic nevěděla.<br />
<i>Písk.</i><br />
Malá myška vykoukla zpod vitríny. V packách držela drobek sýrového chleba.<br />
"Nezumi."<br />
Dokázal by jí Nezumi pomoct? Zachránil by ji? Vzal by ji za ruku, kdyby ji k němu natáhla?<br />
Karan natáhla dlaň k malému zvířátku s vínovýma očima.</div>
</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-536910118865788652016-08-02T13:58:00.003-07:002016-08-02T13:58:54.411-07:00No. 6: Volume 2 – Kapitola 3<div style="text-align: justify;">
<i>Poznámka překladatele: Přestože v anime je Inukaši uveden jako dívka, držím se anglického překladu a budu na něj odkazovat jako na muže.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<a name='more'></a></div>
<h2 style="text-align: justify;">
Hřích a svátost</h2>
<div>
<div>
<i>Lidé jsou měniči; nicota světem nevídaná.</i><br />
–Ihara Saikaku, 'Saikakuovy příběhy z provincií'</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Ze svahu, z něhož Šion sklouzl, se nakonec vyklubal obrovský sloup převrácený na bok. Při bližším pohledu zjistil, že má na konci vytesány postavy několika žen v tenounkých, průsvitných závojích. Rezavý kovový podklad byl vše, co zbylo z kdysi klenutého stropu a viselo na něm několik stonků suché vinné révy. Zeď se zcela zhroutila a sem tam se kolem povalovaly kusy kamene různých velikostí.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby se o jeden z nich náhodou udeřil do hlavy― Šion se otřásl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
To co měl před očima, viděl poprvé.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
V No.6, přirozeně, takové polorozbořené budovy neexistovaly. Veškeré stavby byly samoúčelné, prioritou byla účinnost a funkčnost. Takovéto pozůstatky poznamenané časem, vystavené větru a dešti byly synonymem pro iluzi a reálně se nevyskytovaly.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nadechl se a opět se kolem sebe rozhlédl. Vítr ho bičoval v divokém tanci. Jako by pokračovala v cestě k žalostnějšímu stavu, vydala část zdi suchý praskavý zvuk a přímo před Šionovýma očima se zhroutila.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nezumi," zavolal. Nebylo to volání o pomoc. Jen chtěl zavolat jeho jméno. "Seš tu, ne? Tak už vylez."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Čím dál ostřejší," ozval se odkudsi shora hlas. Šion vzhlédl a spatřil Nezumiho sedícího několik metrů nad ním na okenním parapetu. Z okna samotného až na rám nic nezbylo. Obdélníková prázdnota, lemovaná černotou, vypadala jako zející ústa v drolící se zdi, doširoka otevřená k výkřiku.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi seskočil ze svého místečka několik metrů nad zemí. Přistál kolmo na měkké hlíně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Hbitej jak kočka," poznamenal Šion.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Vaše Výsosti, Váš milostivý kompliment mě uvádí do rozpaků."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Celkem úchvatný," zavtipkoval Šion. "Nemluvě o tvé působivé schopnosti bleskurychle zmizet, jakmile se dostaneš do úzkých."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi lehce pokrčil rameny a měkce se zasmál.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Dokonce ses naučil používat sarkasmus. To už je na tebe něco. Trochu si povyrost, ne?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jen cesta přes tržiště musela stát za deset let zkušeností."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi mu lenivě zamával rukou před obličejem.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak tě skoro zastřelili, svedla tě ženská, zakopls' o mrtvolu a balil tě nějakej stařík. No, pro chlapečka jako seš ty, by se to mohlo brát jako deset let. Ale―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Hm?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Rozhodně ses zlepšil v utíkání," souhlasil Nezumi. "O dost lepší než tvůj poslední pokus s tím tlusťochem."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Myslíš s Drtiči?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jop. Vypadalo to, že je do tebe ten chlápek fakt udělanej. Upřímně, myslel sem, že seš mrtvej, jestli tě zatáhnout dovnitř."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Proto si zmizel jak pára nad hrncem."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nerad se zapojuju do větších problémů než je nutno," zasmál se Nezumi tiše. "Ale při útěku si odvedl dobrou práci. Ačkoli nech mě upozornit tě, že ti chlápci se nevzdaj tak lehko. A vzhledem k tomu, jak vyčníváš, bych si na tvym místě dal pozor."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"S největší vděčností přijímám Vaši radu, Vaše Veličenstvo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Páni, dokonce ses zlepšil i v sarkastických odpovědích," rozesmál se Nezumi tentokrát nahlas, ale měkce. Vyhublý pes se natáhl na zem, vrtěl ocasem ze strany na stranu. Špína tržiště byla najednou pouhým snem. Místo prostoupilo klidné ticho, jako by hory sutin absorbovaly veškerý okolní hluk.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nezumi, kde to jsme?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Hádej."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemám ponětí― vypadá to na pěkně velkou budovu..."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to hotel. A naproti bývala nemocnice. Vedle bylo, myslím, divadlo― i když toho o tomhle místě moc nevim."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Hotel, nemocnice, divadlo...</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže to vážně bývalo slušné město."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Asi jo. Tím chci říct, že nemám páru, jak má vypadat slušný město, ale přinejmenším bych tipnul, že se tu všude neválely mrtvoly. Alespoň tenkrát."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Tenkrát?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Před No.6.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šiona to nepřekvapilo. Čekal to. Lehce zaťal ruku v pěst.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Bral jsem dějiny No.6 a jaké bývalo. Byla to jedna z prvních hodin, co jsme měli."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Mm-hmm," odpověděl Nezumi ledabyle.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"S blížícím se koncem minulého století propukla po celém světě řada rozsáhlých válek. Stalo se to ještě předtím, než jsme se narodili. V důsledku nadměrného použití bomb a biologických zbraní došlo k naprostému zničení země a vážně se zhoršilo i klima. Většina zemské pevniny, až na pár výjimek, ztratila schopnost udržení lidského života. Padlo velké množství obětí. Přeživší lidé přísahali, že už nikdy nebudou válčit a regiony ušetřené zničení vytvořily šest utopických měst. No.6 je jedním z nich."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To tě naučili."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"A tos vždycky věřil, že je to pravda?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To je pravda, v kterou nás naučili věřit."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pamatuješ, cos řekl tehdy, když jsme se poprvý potkali?" zeptal se Nezumi. "Řekls', že si nemyslíš, že je No.6 dokonalý."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To jo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Lhal si?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne," odpověděl Šion, "vážně sem si to myslel. Ale než jsem tě potkal, neuvědomil jsem si, že to tak cítím. Když jsem tě potkal– konečně mi to došlo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Setkal se s Nezumim a uvědomil si to. Konečně slyšel skřípění vlastního svědomí vzpírajícího se poutům. Vždycky jako by se dusil. V No.6 měl všechno. Hromady jídla, teplou postel, plný přístup k zdravotnické péči na dosah ruky. A tím to nekončilo― když ho ve dvou letech uznali ve Zkoušce jako nejlépe hodnoceného, získal privilegium žít v luxusním sousedství Chronosu. Všem obyvatelům se dostávalo prvotřídního prostředí a to v mnoha aspektech.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Než oné bouřlivé noci svých dvanáctých narozenin potkal Nezumiho, byl zahrnut vším, co si jen mohl přát a to v prvotřídní kvalitě. Nicméně toho dne při pohledu na vítr a déšť rachotící za jeho oknem, cítil ničivý impuls, který dosáhl až k samému jeho jádru.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Připadal si nesnesitelně utlačovaný. Jako zvíře v ohradě, které instinktivně vráží do plotu, se chtěl z té neviditelné klece, v níž ho věznili, osvobodit. Z nejhlubší části jeho vědomí se ozýval hlas.</div>
</div>
<div>
<i>Tohle je jen maska.</i></div>
<div>
<i>Máš tu všechno.</i></div>
<div>
<i>Ale nic tu není.</i></div>
<div>
<i>Už tu nemůžeš dál žít.</i></div>
<div>
<i>Tak uteč.</i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
<i>Rozbij to.</i></div>
<div>
<i>Znič to.</i></div>
<div>
<i>Znič co?</i></div>
<div>
<i>Všechno.</i></div>
<div>
<i>Všechno?</i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Když se dal hlas uvnitř něj dohromady s Nezumiho slovy, Šion konečně pochopil. Neznám pravdu. Nevím nic.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumiho pohled z něj sklouzl, jak se k němu obrátil zády. Šion ho popadl za paži.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nezumi, řekni mi to."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Řekni mi pravdu. Ne lži nebo chaotické výmluvy. Řekni mi pravou povahu―Svatého města, No.6.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Prsty se mu mocně třásly.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nejsem tvoje chůva. Jestli to chceš vědět, zjisti si to sám."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Znovu ho setřásl. Bez ohledu na to, kolikrát se ho pokusil chytit, vždycky ho odstrčil. Nemilosrdně odmítl. Ale přesto Šion dál natahoval ruku.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Přitiskl se k němu pes. Byl tak vychrtlý, že mu vykukovala žebra, ale i tak hřál. Hodně. Bylo to teplo něčeho živého.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Není ti mě náhodou líto?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Pes škubl svěšeným, světle hnědým uchem. Na okamžik to vypadalo, jako by se na něj šklebil. Pak se ztěžka dovlekl před něj k Nezumimu. Ten psa pomalu a něžně polaskal.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže na psy seš hodnej, jo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Psi se nechovaj jako mimina."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale neumí šít."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Psi ti nezašijou ránu. Všiml jsem si, že máš lékárničku i s šitím pro jistotu pořád po ruce. Kdyby ses někdy zranil, hned ti tu ránu sešiju."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"No díky," řekl Nezumi sarkasticky. "Tvoje nabídka je tak velkolepá, až mě z ní mrazí. Abys věděl, po tom dni se mi o tvym obličeji ještě hezky dlouho zdálo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To mi to tak slušelo?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tlemil ses. Tvářil ses, jako bys prožíval nejlepší chvíli v životě. Pokaždý, když se mi o tom zdálo, byla to noční můra."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"No, bylo to poprvé v mém životě, co jsem dělal stehy. Vzpomínám si, jak moc vzrušující to bylo. Řekni," nadhodil Šion nadšeně, "vyndaval sis je sám?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Samozřejmě. Bylo to snadnější než uvařit polívku."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Zůstala ti jizva?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo. Ale neukážu ti jí."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion našpulil rty.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nebuď lakomej."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Dávej pozor, kam šlapeš,“ přerušil ho Nezumi hlasitě. "Tady začínají schody. Jdeme nahoru."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Slunce zapadalo a temnota houstla. Velká část schodů byla stejně rozbořená jako zeď a jejich zbytek se vinul nahoru v pravotočivé široké křivce. Tady byl ještě znatelný strop. Zdálo se, že byl původně natřený na bílo a ačkoli se většina nátěru oloupala, zůstaly tu a tam skvrnky bílé barvy. Přes schodišťovou šachtu visel lustr a k Šionově překvapení byl prakticky neponičený.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže tohle vážně býval hotel."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pořád ještě je."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pořád to tu slouží jako hotel."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Kecáš."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vynořili se na vrcholu schodiště, kde je uvítal velký, prázdný salón. Pravděpodobně vstupní hala. Zdi byly od podlahy ke stropu ze skla. Tabule v horní polovině byly roztříštěné a rozházené po podlaze, nicméně ty spodní zůstaly neporušené. Bez života přes ně visely potrhané a vybledlé závěsy. Vinná réva, která pravděpodobně pronikla rozbitými okny, hustě porůstala stěny, křížila se jako síť kapilár. Padaly z ní listy, dávaly už tak hustému koberci na podlaze další vrstvu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Díky tlumenému světlu v pokoji dokázal Šion navzdory šířící se tmě tohle všechno rozeznat. Vycházelo ze svíčky hořící na kamenném stole.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nezumi, necítíš něco?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Hořící svíčku, řekl bych?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, tohle není vosk. Smrdí to― skoro jako nějaký zvíře..."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se zasmál. "Fakt už si ušel kus cesty. Zlepšil se ti čich. Teď zapracujeme na zraku. Dívej."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
V temnotě, kam nedosáhlo světlo, se pohnul stín. Nepatřil člověku. Měl čtyři nohy, dvě špičaté uši a hrozivě vrčel.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pes," zašeptal.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo to obrovské psisko pokryté krátkou tmavě hnědou srstí s divokým zábleskem v očích. Hrdlo mu chrčelo tichým vrčením. Šion ustoupil.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Není tu sám," dodal Nezumi.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
V hlase měl náznak pobavení― užíval si Šionovu reakci.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion odolal nutkání otočit se a podívat se na něj. Na to neměl čas.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
S prvním psem v čele se vynořilo z temnoty několik dalších různých tvarů, velikostí a barev. Ani zdaleka se nedali nazvat mazlíčky. Byli špinaví, oči se jim zlomyslně leskly a tesáky měli obnažené.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tohle je pelech divokých psů?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Asi jo. Co uděláš? Zdrhneš? Jestli se brzy nerozhodneš, rozervou ti hrdlo."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Tmavě hnědý pes se k němu ostražitě přibližoval. Už nevrčel. Tiše, ale stabilně, k němu kráčel, aniž by sklopil pohled.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion opětoval pohled do karamelových očí stejně zbarvených jako srst. Za krutým svitem v nich spočívalo cosi překvapivě něžného. Šion to cítil.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Intelekt?</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion si klekl. Pod kolenem v džínách mu zaskřípalo rozbité sklo. Nezumi sebou trhl. Šion se nepohnul. Krčil se na zemi a zíral na psa.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Ten se zastavil. Klidně před ním stál. Otevřel tlamu, vyplázl růžový jazyk a olízl Šionovi špičku nosu. Pak si na místě lehl a zívl. Všichni ostatní psi se začali sami od sebe pohybovat. Někteří se začali olizovat navzájem, jiní se natáhli na podlahu; další očichávali okolí a žádný z nich jako by se nestaral o Šionovu přítomnost.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Prošel jsem přijímacím řízením," vzhlédl k Nezumimu s úšklebkem. Nezumi mlaskl a odvrátil se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To tě divocí psi vůbec neděsí?" řekl kysele.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale jo. Jenže divocí psi nezapalují svíčky."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi si posměšně odfrkl. "Vždyť si svíčku nikdy předtím neviděl."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tohle bylo poprvý. Je jasnější, než jsem si myslel. Hej, Nezumi, žije tu někdo?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Odněkud zazvonil smích. Rozléhal se ruinami a mizel v temnotách.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jaký to potěšení mít tu hosta." Hlas patřil člověku, jenže nikoho neviděl. Rozléhal se tolika směry, že nedokázal odhadnout, kde je jeho zdroj. Odrážel se a překrýval v několika vrstvách. Jen z jeho poslouchání mu bylo nevolno.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Přestaň blbnout." Nezumi se sehnul. Sebral kousek trosek a mrštil jím přímo do temnoty, odkud přišli psi. Šero ho nasálo, ale rozhodně slyšel, jak v dálce dopadl na podlahu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Bacha." Hlas se usadil v jednom bodu ve tmě. Byl mladý. V inkoustové tmě se zamihotalo světlo. "To je pěkně násilný uvítání, Nezumi. Nemáš žádný vychování."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Sám by ses po nějakym měl podívat, jestli se takhle podle tebe správně vítaj hosti."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Mezi psy se proplétala postava se svícnem. I v jeho svitu to vypadalo, jako by ji obklopovaly stíny.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vlasy po pás, oči, tepláky rozervané u kolen, pytlovitý svetr, všechno v černé. Opálená pleť.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Chlapec? Dívka?</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion se nemohl rozhodnout. Špičatá brada a kulaté oči mu připomínaly malého hlodavce. Cizinec byl hodně malý a vyhublý, Šionovi sahal jen po ramena.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Žije tady," řekl Nezumi. "Nevím, jak se jmenuje. Prostě mu říkáme Inukaši."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jako―pronajímatel psů?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Přesně," odpověděl cizinec. "Pronajímám psy. Těší mě, Šione," zazubil se Inukaši. Šion byl zaskočený.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Znáš mý jméno."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jakmile se tu něco šustne, hned se to dozvim. Dokud budu mít svý psy, bude hračka získat jakoukoli zdejší informaci. Vim, jak se jmenuješ a taky to, že než si sem zdrhl, nakop si toho drtiče do koulí. Oni mi to všechno řekli."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vychrtlý pes z místa u Inukašiho nohou zavrtěl ocasem.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Mluvíš se psy?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Budu mluvit s kýmkoli krom lidí. Kdykoli budeš potřebovat informace, klidně se stav." Natáhl Inukaši s úsměvem ruku. Na prstě měl tlustý stříbrný prsten. Na opálené kůži hezky vynikal.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Taky tě rád poznávám." Natáhl Šion taky ruku.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Už to bylo dlouho, co si s někým naposledy potřásl rukou. Do teď se jeho zkušenosti skládaly z útěků, křiku nebo kutálení. Inukašiho tvář byla otevřená a laskavá a připomínala mu štěně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Dlaní mu projela ostrá bolest.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Au!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion rychle stáhl ruku. U konečku ukazováčku měl malou ranku o velikosti špendlíkové hlavičky. Už se v ní začala hromadit krev. Stékala mu po dlani v jediné červené stružce. Přišlo mu, jako by mu otupěly konečky prstů.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši zaklonil hlavu a zachechtal se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Za co to bylo?" řekl nevěřícně Šion.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"On ptá, za co to bylo!" zakokrhal Inukaši. "Haha, to je dobrý! Skočils' po tom potřesení a ptáš se mě, 'za co to bylo'? Klasika."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši ukázal Šionovi ruku a lehce ohnul prsty. Ze středu prstenu vyrazila malá jehla. Když prsty zase natáhl, zatáhla se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Celé věky se to používalo jako zbraň vrahů. No, správně by se ta jehla měla pokrýt jedem. Ale s touhle sem nic neudělal, tak klídek."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion si tvrdě stiskl kořen prstu. Olízl si vyschlé rty a v otázce otevřel ústa: "Proč si to udělal?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach Bože," přeháněl Inukaši, "teď se mě pro změnu ptá, proč sem to udělal?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukašiho pohled se přesunul k tiše stojícímu Nezumimu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tos ho o zdejším životě vůbec nic nenaučil?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Proč bych měl."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Vzal sis ho a přived domů, ne? Když sebereš zaběhlý zvíře, měl by ses o něj postarat. Jednoho dne bude užitečnej."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tím bych si nebyl zase tak jistej."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši se znovu zasmál.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jestli ne, prostě ho sníš. Nebo je snad―" Inukašiho pohled doputoval k Šionovým vlasům. "Má zajímavý vlasy. Dostal se do problémů nebo co?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi stočil vzhůru koutek úst a krátce odpověděl: "Tolik, co ty psů. Ani bys je nespočítal."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Aha. Takže je pravda, co se říká. Vážně si chováš mladíčka jako domácího mazlíčka." Inukašiho tvář zvážněla, jak si tak Šiona prohlížel od hlavy až po paty. Byl to odvážný a drzý pohled. Vyhublý pes se najednou zvedl z podlahy a štěknul. Ze tmy se najednou vykutálely dvě hnědé chlupaté kuličky. Byla to štěňata, zhruba měsíc nebo dva stará. Špičky čenichů a ocasů měla bílé. Vyhublý pes si znovu lehl, nastavil břicho. Žalostně mu z něj visely struky. Štěňata se na ně hladově zavěsila. Kulaté zadečky se jim vrtěly ze strany na stranu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Páni, štěňátka!" vykřikl Šion. Něžně je pohladil po zádech, takže se jim nepletl do jídla. "Páni, Nezumi, koukej. Jsou tak měkoučcí. Proč si je taky nezkusíš ochočit?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, díky."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale dívej, jsou to štěňátka. Takže jsi máma, jo. Musí to pro tebe být těžké, vychovávat všechny tyhle děti."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši se zamračil a o půl kroku od něj ustoupil.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co to s ním je? To se fakt vážně baví se psem? Kape mu na maják nebo co?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi si ukázal na hlavu. "Má tady trochu vzduchoprázdno. Je to pro něj přirozený."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Přirozený, jo? Proč se staráš o takovýho podivína?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jak jsem řekl, má problémy. A možná na to nevypadá, ale má celkem šikovný ruce. Zvládne i jednoduchou operaci."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Je mi fuk, co umí, nic bych z toho neměl. Nikdy nebude víc přítěž."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Sám bych to líp neřekl," odpověděl Nezumi. "Takže, našlels‘, o co sem tě požádal?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Samozřejmě. Práce je práce. Pojďte nahoru." Inukaši si přendal svícen do druhé ruky a zmizel zpátky ve tmě. Byly tam další schody. Jako ty předtím se v ladné křivce vinuly vzhůru. Nebyly tak rozpadlé. Sutiny byly odklizené natolik, aby se tudy dalo projít.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Och–" zamumlal překvapeně Šion, když se dostali na vrchol schodiště.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Před ním se otevírala úzká chodba. Na jejím konci se kdosi choulil do klubíčka, vedle sebe pár psů s dlouhou bílou srstí natisklých tak natěsno, jako by ho chránili. Šion přimhouřil oči a rozeznal víc takových skupinek.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co jsou zač?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši přes rameno houkl: "To jsou mí zákazníci."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Zákazníci?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tohle bejval hotel a je to tak dodnes. Prej to tu bejvalo celkem velký, ale teď sem choděj přenocovat lidi s pár drobnejma, co nemaj kde přespat. Taky máme postele. Když vysolíš něco navíc, připravim jí."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"A co ti psi?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pronajímám je jako zdroj tepla. V noci je dost kosa, ale když se můžeš přitulit s psovi nebo dvěma, neni to tak hrozný. Přinejmenším neumrzneš."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak proto 'pronajímatel psů'."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Psi se hoděj na hodně věcí. Sbíraj informace, chrání tvůj majetek nebo nosej věci. Udělají všechno. Pravděpodobně jsou užitečnější než přirozenej blb jako si ty."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi mlaskl: "To je moje hláška."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Na samém konci chodby byly dřevěné dveře. Za nimi se nacházela malá místnost bez oken a s nízkými okny. Ve středu stál kulatý stůl. Inukaši na něj položil svícen a rozložil starou mapu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tahle mapa, co dostal Nezumi do rukou, je asi dvacet let stará. Tohle tady je můj hotel a LK-3000 by měla bejt někde tady."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Zapadlá budova tam není označená," dodal Nezumi. "Požádal jsem Inkukašiho, aby se na to mrkl."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Zlehka přejel prsty po mapě. Bylo to ležérní gesto, nicméně nepostrádalo eleganci. Byl to pohyb vypočítaný a dopilovaný k dokonalosti, plně si vědomý faktu, že je pozorován.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co?" Naklonil Nezumi hlavu na stranu pod Šionovým pohledem.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nic– Jen mě tak napadlo, že se občas pohybuješ vážně elegantně."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Někdy jsou tvoje gesta vážně podmanivá. Nemůžu si pak pomoct a prostě zírám."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši k nim vzhlédl, střídavě se díval z Nezumiho na Šiona.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jak před nim můžeš říct něco takovýho?" zeptal se nevěřícně. "Nezumi, tenhle týpek je fakt přirozeně nedbalej. Jak to s ním zvládáš?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nějak se mi to daří."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Šione, copak nevíš, co dělá Nezumi za práci?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši napřáhl k Šionovi ruku.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Když zaplatíš, řeknu ti to. Prodávání informací je další z mých živností."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemám peníze."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co? Nemáš? Nezumi, ty se staráš o někoho s nahym zadkem?" Inukaši přimhouřil oči. "Takže má divný vlasy, je to blb, bez přemýšlení třese rukama a nemá peníze― Kdes ho vyhrabal?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Kde myslíš?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To já se tady ptám."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Když mi zaplatíš, řeknu ti to."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nedělej si ze mě srandu," odsekl Inukaši. "To ty bys měl platit."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi vyndal z kapsy malý kožený váček.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Na."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Její obsah dopadl na mapu. Byla to malá šedá myška.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to mikrorobot. Má v sobě audio a video rozlišení a nahrávací senzory a běží na solární mikrobaterii. Jedno nabytí vydrží třicet šest hodin. Může se při sběru informací volně pohybovat kolem. Najdeš pro ní spoustu využití na místech, kam se tví psi nedostanou. Říkals mi, že jednu chceš, ne?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Inukaši mlčky přikývl. Přehnaně, skoro jako malé dítě.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Fakt mi jí dáš?" zeptal se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo. Jestli za to bude tvoje informace stát."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi znovu vložil myšku zpátky do váčku a zlehka ji sevřel. Inukašiho mluva zrychlila.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Fajn. Přejdu rovnou k závěru. Západní budova neexistuje.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To je všechno, co máš?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Samozřejmě že ne. Neexistuje, ale je tu něco, co pod tímhle jménem běží."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Západní budova?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Zapadlej bulvár, jde o název novin. Kdysi dávno tu bývala novinářská firma s tímhle názvem, hned vedle hotelu. Bylo to ještě před vytvořením týhle mapy, proto neexistuje."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže Zapad. bu. 3P znamená―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pokud to znamená třetí patro novinářský firmy, tak–"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemám ponětí," řekl Inukaši náhle. "Není možný, abych věděl, co je ve třetím patře novinářský budovy, co zkrachovala před dvacetiněco lety. Měli byste se potkat rovnou s chlápkem, co je na to místo napojenej.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Někdo takovej existuje?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo. Mám pozici týpka, co má vazby na Zapadlej buvlár. A náhodou má taky zajímavý spojení s No.6, poslouchejte pozorně―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se naklonil. Šion polkl.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
No.6 se choulilo v načervenalé záři západu slunce. Není nic krásnějšího než západ slunce v pozdním podzimu. Muž si spokojeně povzdechl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Jaká krása, jak křehký výjev. Lesopark jen před pár dny ukazoval živý kontrast mezi padajícími listy a těmi stále zelenými, ale teď už stromy ztratily skoro všechny. Byla to mírumilovná krása přírody tiše se připravující na přicházející zimu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Shromáždil zde výdobytky moderní vědy; měl pod palcem přírodu a zcela utopické město se blížilo ke svému dokončení. Lidé byli šťastní, že se tu mohli narodit, žít a dožít se vysokého věku. Byli vyvolení.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Neexistovalo tu neštěstí. I občasný hurikán, který sem zavítal, byl bohatým zdrojem přírodního zavlažování, který poskytoval vodu zemědělství a pastvinám táhnoucím se od Východního k Jižnímu bloku.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Chtělo to už jen trochu víc. Trochu víc a země bohů bude konečně dokončená. Utopie, kde žijí jen ti vyvolení. Už schází jen kousek.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Vážně musíš milovat zdejší výhled," ozval se za ním hlas s náznakem smíchu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Podle tebe snad není úchvatný?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž, který se smál, tiše zavrtěl hlavou, aby vyjádřil nesouhlas. Měl na sobě bílý laboratorní plášť.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Dávám přednost mikrovesmíru. Světu bakterií, mikrobů, neuronů, makrofágů, virů. Když se dostaneš k něčemu, jako jsou viry, jsi v měřítku nanometrů. Vidět se dají jen elektronovým mikroskopem. Jsou nádherní, abys věděl. Opravdu krásné věci jsou ty, co nelze spatřit samotným okem. Je jen tak málo věcí, které ti oči ukážou v jejich opravdové formě."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To bylo vždycky tvojí mantrou, že. Alespoň to říkáš, co si pamatuju."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Má neměnná mantra.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"A ještě pořád piješ před a po večeři silnou kávu."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To je můj další nezměněný zvyk."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muži se na sebe podívali a tiše se zasmáli. Znali se už odnepaměti. Dobře věděli, co se na tom druhém změnilo a co zůstalo stejné.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak co teď? Myslím, že už je načase." Muž zvedl svůj zvykový šálek s kávou, kouřící a voňavou, jako by si ji právě nalil díky mechanismu zabudovanému do šálku. Muž oděný v plášti si olízl spodní ret. Dělal to vždycky, když se ponořil do myšlenek.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Mluvíš o shromáždění většího množství vzorků," řekl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Těch živých."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano, už jsme sebrali pár ukázkových mrtvých těl. Ačkoli nemůžeme říct, že by to zrovna stačilo. Chceme pár dalších."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jestli je to tak, najdu cestu, jak to zařídit. Kolik?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Dám ti vědět později, kolik chceme od každé podmínky na základě pohlaví, věku a průběhu nemoci."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To by bylo skvělé. Tak co ti živí? Chceš, abych se dal do přípravy sběru?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, potřebuju víc času."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Na co?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Data nashromážděná ze sesbíraných vzorků jsou stále nekompletní. Ještě pořád je analyzujeme a nahráváme do databáze. Chci to nejdřív dát dohromady."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Trvá ti to nějak moc dlouho. To je u tebe neobvyklé."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Kdybychom to mohli dělat veřejně, věci by probíhaly hladce. Jenže takhle, pod pokličkou, to zabere dvojnásobek času. Chci, abys na to pamatoval. Kromě toho na živé vzorky budeme moct přejít až potom, co bude databáze těch mrtvých dokončena. Což byl velmi nečekaný vývoj― musíme prošetřit, proč k tomu došlo v této fázi. Nějaký čas to zabere..."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Já vím," připustil muž. "Netlačím na tebe. Ujisti se, že všechno provedete pečlivě, důkladně a bez chybičky. Celé je to propojeno s kořeny budoucího No.6. Ano― poslední dílek skládanky."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Poslední dílek skládanky k dotvoření Svatého města v pravém slova smyslu, hmm." Laboratorní krysa se zasmála. "Ať žije Velký vůdce." Pozvedl zlehka hrnek s kávou.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ať žije Velký mozek stojící za tím vším." Nelenil ani muž a taky pozvedl hrnek. Nastalo chvilkové ticho. Muž v laboratorním plášti o něco tišeji promluvil: "Ale je to vážně dobrý nápad?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Cože?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Sběr živého vzorku. Slyšel jsem, že je s ním jistá Krysa."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž položil hrnek a prsty si otřel ústa.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to jen osamocená myšička. Nebude žádnou překážkou."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Kdybys dostal do rukou živého i jeho― Měl bych zájem."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Chceš ho rozříznout?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pitva, hmm. To by bylo pěkné. Rád bych prozkoumal každý koutek jeho těla. Ale předtím― potřebujeme víc vzorků."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž v laboratorním plášti najednou vstal a začal nehlučně přecházet po tlustém koberci. Neklidně, dlouhými kroky, pendloval sem a tam, ruce složené za zády. Byl to špatný zvyk, co si osvojil ještě v mládí. Zatímco pohledem sledoval dlouhánovy pohyby, zabořil se druhý muž hluboko do židle.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano, to je hlavní problém," pokračoval vědec. "Celkový počet vzorků je nedostačující. Potřebujeme jich víc, Fenku." Fenek byla jeho přezdívka z mládí. Pouštní liška. Má nejmenší tělo a největší uši svého druhu. Ty uši, dosahující až patnácti centimetrů délky, byly nejen dobře stavěné pro efektivní uvolňování tělesného tepla, ale navíc byly vybavené tak dobrým sluchem, že zachytily i kobylku poskakující v písku. Také slyšel, že navzdory svému roztomilému vzhledu, má fenek zlou osobnost.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Neměl tu přezdívku zrovna v lásce. Nezvykl si na ni a navíc už mu tak nikdo nějakou dobu neřekl. Skoro na ni zapomněl. Ale necítil k ní stejný odpor, jako když byl mladší. Dokonce se mu jaksi zamlouvala.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Fenek. Pouštní liška. Proč ne.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemáme ani dostatek živých vzorků. Chtěl bych, aby se mi do ruky dostaly alespoň dva, ne, tři další. Ale to by bylo složité..." mumlal si pro sebe muž v laboratorním plášti. Naprosto zapomněl na svět kolem sebe. Asi si ani neuvědomil, že druhého muže nazval Fenkem. Už zamlada byl takový. Jeho výzkum a experimenty, jeho hypotézy, jeho uspokojení. Nic jiného ho nezajímalo. Nikdy nevykázal ani špetku zájmu o věci mimo něj. Žádnou touhu po moci, penězích nebo ženách. Nepotřeboval v životě víru, filozofii nebo morálku. Mozek s vzácnou inteligencí a prázdnou duší...</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
―Díky čemuž je ještě užitečnější.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž pohledem zkoumal rázující postavu v laboratorním plášti a usmál se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
―Neměl bys pro duši využití. Kdyby ano, tak jen pro prokázání věrnosti vůči mně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž v plášti zastavil.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Fenku, stvořme další živý vzorek. Tentokrát chci ženský. Možná to bude složité. Ano, v tomto stádiu to určitě bude složité... ale proto bychom si měli pro strýčka příhodu jeden připravit."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Jen do toho."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nicméně vystavujeme se velkému riziku selhání―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Selhání a oběti jsou v zájmu pokroku nutné. Bez obav, my je překonáme, pro dobro konečného míru, který bude v našich rukách."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Asi máš pravdu," souhlasil muž v plášti.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak se snad navečeříme, ne? Asi to jde úplně mimo tebe, ale už jsem ji připravil, hlavním chodem bude jehněčí. Mám k němu také mimořádné víno."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"A káva po jídle?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Samozřejmě. Ale na kolenou tě prosím, alespoň při jídle si sundej ten plášť."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž lehce poklepal na vědcovo rameno. Pak věnoval postranní pohled výjevu za oknem. Za tlustým, průzračným sklem, začaly vycházet hvězdy.</div>
</div>
<div>
<br />
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"Jsme tu."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi zastavil. Stáli před třípodlažní budovou. Přinejmenším to byla víc budova než ruiny, z nichž se sestával hotel, ale ve smyslu rozkladu se tak moc nelišily.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Klenutý vchod a zdi z červených cihel možná kdysi nesly nádech okázalosti, nicméně teď je v škrtícím sevření svírala vinná réva, místy se rozpadaly a vyzařovaly auru chátrání. Nezumi ukázal bradou nahoru.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Někdo je doma."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Ve třetím patře se svítilo v prostředním okně. Soudě podle jasu šlo o elektrické osvětlení. Což znamenalo, že v budově je funkční elektřina.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rozrazili dřevěné dveře dokořán a vešli. V prvním ani druhém patře nebyla ani stopa po lidech. Schody, také ze dřeva, při každém jejich kroku hlasitě skřípaly.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Jestli byl Inukašiho tip správný, bývalý reportér Zapadlého bulváru by měl žít tady.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vyšplhali se do třetího patra. Světlo se vylévalo mezerou otevřených dveří do dřevěné chodby, jejíž koberec pokrývala hustá vrstva prachu. V jezírku světla se koupalo několik prázdných skleněných lahví. Bylo snadné uhádnout, co v nich bylo. Šion se nemusel ani dívat, tak silný pach alkoholu se kolem nich vznášel. V ztemnělém koutu chodby se tyčily hromady balíků novin, kolem nich rozeseté prázdné plechovky. Jen dveře, z nichž se vylévalo světlo, nebyly špinavé ani rozbité, přestože velmi staré. Šion zvedl ruku, aby zaklepal, ale Nezumi ho zadržel.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co je?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nic, jen– atmosféra je dost divná."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Atmosféra? Co to–"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Než mohl Šion dokončit větu, zaslechl z pokoje výkřik. Patřil muži. Ozval se zvuk převraceného nábytku. Vysoký pronikavý hlas rozzlobeně zařval. Slyšel zvuk rozbíjeného skla.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To zní vážně. Co teď, Šione?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co myslíš tím 'co teď'?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Zdá se, že má zrovna nějakou prácičku. Neměli bysme přijít jindy?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To těžko."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"To sem si myslel."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Znovu se ozval ten hluk. Hluboký mužský hlas křičel o pomoc. Šion se pokusil vrazit do místnosti, ale Nezumi ho zadržel a otevřel dveře.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Pokoj plně osvětlovala velká lampa. Bylo to nejjasnější světlo, jaké Šion od svého příchodu do Západního bloku viděl. Ozařovalo každičký koutek místnosti.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Vedle okna stál velký stůl a naproti zdi nevýrazná pohovka. Podlahu, opět, pokrývaly hromady papírů a knih, které se buďto vršily nebo byly nahodile roztroušené. Nicméně všech těchto věcí si všiml až později, kdy si místnost pořádně prohlédl. Co Šion hned zahlédl přes Nezumiho rameno, byli dva propletení lidé. Muž a žena. Muž měl oblečené kalhoty, ale jinak byl do půl těla nahý. Žena byla celá v černém. Vlasy, na ramenou rovně střižené, měla také černé. Seděla obkročmo na muži. Lem sukně s rozparkem se jí vyhrnul nad stehna. Tělesně byla velmi obdařená, s pěknými křivkami. Měla kulatý obličej, kulatý nos a kulaté oči. V obličeji se jí zračilo napětí.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Zdvihla ruce vzhůru.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Pomoc!" zařval muž. Šionovi došlo, že žena má v ruce nůž. Nezumi krátce mlaskl jazykem.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ty budižkničemu!" vykřikla žena. Zároveň Nezumi vyrazil. Beze zvuku a jako blesk sevřel ženino zápěstí v půli pohybu. Beze slova ho zkroutil.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nůž zazvonil o podlahu. Šion ho rychle sebral. Koutkem oka si všiml červené pochvy a reflexivně ji sebral, aby do ní nůž uložil. Ulevilo se mu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Co to sakra děláte?" zavřeštěla žena pronikavě. Jak ji Nezumi táhl, padla na zadek.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemyslím, že byste se měla ohánět takovou hračkou, slečno. Je to nebezpečné," řekl Nezumi měkce.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Nech mě na pokoji. Co se do toho motáte? Tenhle budižkničemu, kreténskej kurevník si zaslouží chcípnout."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Žena na podlaze propukla v pláč. Šion, nůž pořád v ruce, sledoval její nahrbená záda. Nevěděl, co má dělat. V manuálu neměl nic, co by mu pomohlo vypořádat se s touhle situací. Nezumi si klekl a něžně ji pohladil po zádech třesoucích se jejími vzlyky. Snížil hlas do tichého mumlání.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Neplač. Ne–měla bys brečet. Co hrdlo ráčí. Uleví se ti. No tak, jen si poplač–"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Znělo to jako ukolébavka. Jeho šepot byl tichý a uklidňující a vsakoval se do Šionovy duše jako zvuk deště prosakujícího do sklepa. Viděl, jak ženino rozrušení ustupuje, jak ji zaplavila jeho vlídnost a klid. Nicméně v Nezumiho pohledu po nich nebylo ani stopy. Rychle se rozhlédl po místnosti, pohledem se zastavil na muži ve středním věku, polonahém a lapajícím po dechu na podlaze. Pak jeho oči zalétly ke zkamenělému Šionovi přirostlému na místě. Šion udělal krok dopředu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Um– pan Rikiga? Ten, co pracoval pro Zapadlej bulvár?"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Muž se roztřeseně zvedl a začal prostrkovat ruce košilí, která byla přehozená přes pohovku. Přestože nebyl úplně obézní, kolem ramen a pasu byl poněkud tělnatý. Pod pravou lopatkou se mu diagonálně táhla bílá jizva.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Uch – takže máme špatného člověka?“ zeptal se Šion nejistě. „Přišli jsme sem, protože jsme slyšeli, že tu můžeme narazit na pana Rikigu―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Máte správného člověka.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
To odpověděla ta žena. Obličej měla ubrečený, zpocený a unudlaný, ale už neplakala.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Tenhle budižkničemu si tak nechává říkat. Kdysi byl novinářem, ale teď se tahle zatracená náhražka chlapa snížila k vyrábění zatracených porno časopisů, aby zaplatil svůj alkoholismus.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„A kdo měl hysterák, když jí ta náhražka chlapa oblbla, hm?“ odsekl muž, kterému říkali Rikiga.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Co to meleš?“ vrátila mu to žena. „To tys říkal, že se chceš oženit!“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„A já ti říkám, že nastaly jisté okolnosti a už si tě prostě nemůžu vzít.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jaké okolnosti?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„No–ach, um–víš…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jestli mi hodláš něco nakecat, alespoň si dej čas na vymyšlení pořádný lži. Se mnou si nikdo zahrávat nebude.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
K zlosti rozpálená vlastními slovy, ženin vztek hrozil, že znovu překypí. Najednou se vrhla k Šionovi, dech zrychlený.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Vrať mi ten nůž!“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne–to nemůžu–“ odporoval Šion. „Přestaňte prosím. Je to nebezpečné.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Říkám ti, abys mi tu zatracenou věc vrátil. Jaké ‚okolnosti‘, hm? Poslechneme si tvojí výmluvu. Nemůžu uvěřit, žes se mnou takhle vyjebal. Zabiju tě!“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Přestaň, dívej―"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi vstal. Jedním krokem přešel k Rikigovi a položil mu ruku na rameno.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Otče, bude ode dneška naší novou maminkou?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Žena ztuhla. Otevřela ústa dokořán, víčka jí škubala.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Otče?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi s láskyplným úsměvem přikývl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo. Jsme jeho synové.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ty–ty máš děti? Nikdy ses o tom nezmínil.“ Ženin hlas se změnil v chrapot. Rikiga zamrkal.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Otec s matkou se rozešli už dávno,“ vysvětlil Nezumi. „Ale maminka minulý měsíc zemřela, takže jsme přišli žít s otcem. Už předtím jsme slyšeli, že je do někoho zamilovaný. Ale řekl, že se neožení, abysme znovu mohli žít jako rodina, všichni tři. Že jo, brácho?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Co?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Přišli jsme až sem, protože jsme hledali otce, viď?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Cože? Och–jo, přesně tak. Jsme jeho synové. Rádi tě poznáváme.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga si několikrát odkašlal.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"―Tak, takhle to je. To jsou mí synové. Musím si je vzít do péče… sám je vychovat. Živobytí bude tvrdší. To ti nemůžu udělat, zlatíčko. Miluju tě, tolik tě miluju. Ale tyhle děti potřebují otce… Nemůžu tě zatěžovat tím, že tě budu žádat, aby ses stala jejich matkou. Nemám na vybranou a musím tě požádat, aby ses se mnou rozešla.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Takže tohle se stalo…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo–tak nějak.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Žena si rukou projela vlasy a povzdechla si. „Tak takhle to je.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Přesně tak.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Žena si opět projela vlasy rukou, pak sebrala kabát a peněženku ležící na podlaze. Prohlédla si Šiona a trochu sklonila bradu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Máš divný vlasy. Paruka?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Och, um–Tak nějak se to seběhlo…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Další okolnosti? Jaký otec, takový syn, vy prostě musíte milovat okolnosti. No dobrá, nevadí. Jestli je to takhle, rozejdu se s tebou. Stejně nestojím o chlapa ve středních letech s děckama na krku.“ Žena jim energicky zamávala. „Tak se tu mějte. Byla to zábava.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Dveře se zavřely. Šion upustil nůž na podlahu. Dlaně měl z nervozity zpocené.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga zvedl židli, postavil ji a začal sbírat rozbitou sklenici. Asi v ní bylo nějaké pití, protože její obsah vytvořil na koberci skvrny tak omamně páchnoucí alkoholem, až se z toho Šionovi udělalo špatně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Dobrý Bože, fakt se nechala unést,“ zahřměl Rikiga. „Byla to zábava, jo? V poslední minutě nasadí chladnou tvář. Bože.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga se podíval ze Šiona na Nezumiho a ušklíbl se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Zachránili jste mě z rukou kata. Takže mě nechte vám nejdřív poděkovat.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Měl silná, široká ramena a byl poměrně vysoký. Kořen nosu měl vysoko, což sedlo jeho kníru. Obličej neměl ani pohledný ani ošklivý. Byla to energická a optimistická tvář stejně jako strhaná tvář někoho, kdo si prošel těžkostmi; obličej vychytralé, železné a nezlomné vůle.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„I když, mohls‘ to zahrát líp. Hlavně na hvězdu tvýho formátu, Eve.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi sebral se země nůž a pousmál se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ty mě znáš?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jsem tvůj fanda. Minulý týden jsem byl na tvym vystoupení.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„To rád slyším, ale minulej tejden sem žádný neměl.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Vážně? No, každopádně, chtěli jsme o tobě v časopise napsat speciální článek. Požádali jsme tvýho manažera o interview, ale poslal nás do háje.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„To se s tímhle časopisem ani nedivím.“ Nezumi prsty zběžně prolétl stránky. Na obálce byla fotografie nahé ženy. Celkově byla trochu rozmazaná. Všechny ostatní stránky byly více méně podobné. Nahé ženy, polonazí muži. Chatrně svázané stránky přímo přetékaly obscénností a provokací.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Je to návod pro mladistvé,“ řekl Rikiga. „Učí je všechno od antikoncepce po balení žen.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Příště bys měl napsat článek o tom, jak dát někomu kopačky, staříku.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi odhodil časopis. Rikiga v přehnaném gestu zvedl ruce. „Au, Eve, to bylo pěkně zlý. Myslel sem, že budeš zženštilejší.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Je hezký tohle slyšet od někoho, koho ještě před chvílí držela v šachu ženská.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Byl sem nalitej, jasný? A prostě na mě najednou skočila – ale nikdy by mě nenapadlo, že bude mít nůž. Děsivý bytosti, tyhle ženský.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion udělal půl kroku dopředu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Eve… takhle se doopravdy jmenuješ, Nezumi?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ani náhodou. Je to pseudonym.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Pseudonym… takže jsi herec.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Nic ani z poloviny tak nóbl. Možná pár příček nad tímhle časopisem.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ale–ou,“ zamumlal Šion v uvědomění. „Tak proto se pohybuješ a mluvíš tak elegantně.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Reflektor svítí na temné jeviště, ozařuje osamoceného herce, jak vyplouvá z temnoty. Přitahuje oči, uši i duše, co ho sledují, jeho hlas zazní – jednou se vzletným, půvabným nádechem; jindy zabarvený strachem jako vítr šepotající nízko u země.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi si odfrkl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Na co myslíš, Šione? Mluvíme o divadle v Západním bloku. Lidi tu nemají peněz nazbyt, aby na okamžik zapomněli na starosti. Nemáme žádnou vyšívanou oponu, co by se mohla spouštět, kloudný kostýmy ani techniky. Většinou jde o improvizovaný zpěv nebo tance. Toť vše.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ale lidé u toho stejně zapomínají na starosti, ne?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Cože?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion bez mrknutí oka zíral na Nezumiho. V těch několika uplynulých hodinách toho prožil skoro –ne – asi mnohem víc než v celém svém životě. Samozřejmě to byl stále jen střípek. Jenže pořád to byl střípek toho, jak kruté a brutální to je žít den, hodinu, dokonce jen okamžik, v tomto světě. Pokud si tito lidé ve své krátké chvilce volna z vlastní vůle vybrali jít tam, kde byl Nezumi, pak to podle něj bylo úžasné. Nenaplnilo jim to žaludky ani neuhasilo žízeň, ale stejně toužili po hrubém jevišti a příbězích, které se na něm vyprávěly, do nichž se ponořili a při nichž zapomínali na svůj smutek. Tleskali, plakali, smáli se a hlasitě pískali. V žádném případě nemohli předpovědět, kdy si pro ně přijde smrt. Ale v tom okamžiku můžou pořád žít a užívat si život. Díky tomu můžou žít a užívat si tak život ještě mnohem víc.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Podle mě je to skvělý, Nezumi.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi si povzdechl, rychle se sebral a zašklebil se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Přestaň s tím. Není to tak růžový, jak si to představuješ. Asi si divadlo nikdy neviděl.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„To máš pravdu – V No. 6 neměli studenti dovoleno sledovat hry.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„To sem si myslel. Hlavně géniové jako ty, pane Elito. Všechno, cos viděl nebo četl, bylo přísně okleštěno – i když ti asi nikdy nedošlo, že ti to odpírali.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„No. 6?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga se zastavil v půli pohybu, zrovna si do úst vkládal cigaretu. „Hej, zadržte chviličku. Chceš tím říct, že tady parukáč je z No. 6? To si děláš srandu.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Žádná sranda, staříku. A nemá paruku.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Tak nějakou novou čepici? Je to teď snad v módě?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne, to jsou mý opravdový vlasy,“ odpověděl Šion. „Jen – se stalo hodně věcí díky – uch – jistým okolnostem.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ó?“ divil se Rikiga. „Nic nemiluju víc než okolnosti. Jestli tě vážně vyhodili z No. 6, musely to být okolnosti jako žádné jiné. Chci si poslechnout tvůj příběh. A taky co stojí za těmi tvými vlasy.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se vytáhl na stůl, kýval nohama.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Smrdí to, staříku?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Cože?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Škubl si nosem. Čmucháš zajímavej sólokapr nebo co?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga si připlácl ruce na nos. Nezumi se dál tiše smál.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Stejně škubnou nosem divocí psi, když ucejtěj žrádlo. Nejdřív si jím škubl a pak se ti rozšířily nosní dírky.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga se zamračil a rysy se mu zkroutily v jasné nelibosti.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Už jsem to zmínil předtím, Eve. Myslím, že jsem tě špatně odhadl. Myslel jsem si, že budeš jemnější a kultivovanější. Nikdy by mě nenapadlo, že budeš tak drzý a neomalený děcko. Opravdu jsi mě zklamal.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Myslel sem, že si můj fanda?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Od teď už mě nemusíš počítat. Dobrý Bože, nechápu, proč tě tak baví vysmívat se takhle dospělým.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Karan,“ promluvil Nezumi tiše. Rikiga ztuhl. „Znáš tu ženu?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikigovo tělo, počínající vykazovat známky tloustnutí, co přichází se středním věkem, se nebezpečně zapotácel. Hrdlo se mu při polknutí stáhlo.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Znáš Karan…? Jste známí?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Je moje matka.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga jako by nedokázal Šionova slova hned pochopit. Zhluboka se nadechl.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Matka?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Já―och, jmenuju se Šion. Jsem Karanin syn.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Syn… Karanin syn, jo… kdo je otec?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„To nedokážu říct.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Nedokážeš―takže to nevíš? Zemřel snad?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne―matka říkala, že se rozešli krátce po mém narození. Celý můj život jsme to byli jen my dva. S otcem jsem se nikdy nesetkal.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se dál smál.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Snažíš se mi namluvit, že je šance, že je <i>tvůj</i>?“</div>
</div>
</div>
<div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne―to není možný―počkej chvíli, er, jak že si to říkal, že se jmenuješ?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Šion.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Šion―astra, jo. Karan měla tu kytku dost ráda. Uch―Šione, vydržíš chvíli? Přinesu ti něco k pití―ach, chci říct, něco nealkoholickýho samozřejmě… co bys rád? Mám všechno. Och, jo, tady―přesuneme se někam, kde se nám bude líp mluvit.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga poklepal na zeď za pohovkou a přitlačil na ni pravou ruku. Stěna se nehlučně zasunula ke straně.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Páni,“ hvízdnul Nezumi. „Biometrickej zámek? Máte tu slušný vychytávky. Řek‘ bych, že to tu není tak sešlý, jak to vypadá.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Za zdí se objevila poměrně výstřední místnost. Podlahu pokrýval luxusní koberec, byla tu kožená křesla, kožená pohovka a stůl. V krbu instalovaném do zdi praskal oheň.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Tudy, jen dovnitř. Naliju vám trochu kávy. Máte hlad? Mám vynikající koláč.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion úplně zapomněl, že má hlad. Prázdný žaludek ho bolel.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jakej koláč?“ zeptal se Nezumi. „Mám radši maso.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ty můžeš sklapnout.“ Mávl Rikiga naštvaně rukou na Nezumiho.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Seš děsnej, chovat se k nám tak rozdílně.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga ho ignoroval a zmizel v malé přilehlé místnosti. Brzy k nim zavanulo aroma kávy.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Káva a koláč, hm. Nemůžu tomu uvěřit.“ Šion od útěku z No. 6 sotva kdy ochutnal něco tak lahodného. Nezumi zapátral očima po místnosti.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Máš pravdu. Určitě je to luxus. A při pohledu na to, jak je to tu vybavený… Zdá se, že Inukašiho informace byly dokonale přesné.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Pokud je to tak…“ řekl Šion zamyšleně. „Ne, to nemůže být pravda…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Co nemůže být pravda?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Matka mi kdysi řekla, že můj otec byl nevázaný a neudržel korunu ani ženu a byl krůček od alkoholismu, beznadějný―“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Budižkničemu?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo. Beznadějný budižkničemu… ale říkala, že byl vážně laskavý, upřímný a přímočarý.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Co to má znamenat? To je do něj tvoje matka ještě pořád zamilovaná?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Netuším… ale sedí to na něj, ne?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi vrhl pohled na vchod do malé místnosti a protáhl obličej.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Co se týče té laskavosti, upřímnosti a přímočarosti, tak nevím nevím, ale co se týče žen, je rozhodně nevázaný a nedbalý a napůl cesty k alkoholismu. Když to teď zmiňuješ, kolem očí ste si dost podobný. No, nemáme tu DNA testy, takže najisto to vědět rozhodně nebudeme. ―Šione, nevypadáš moc dobře.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ach, ne… Asi mám jen hlad…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Neboj. Jen z pomyšlení na to, že by to bylo <i>mým</i> otcem, by mi taky bylo zle. Asi bych z toho dostal horečku.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Máš horečku? Jdi v pořádku?“ Rikiga položil na stůl podnos. Byla na něm káva, koláč a sklenka whisky. Šionova ústa zaplnily sliny.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Karan měla taky ráda koláče,“ řekl Rikiga hloubavě. „A taky chleba a dorty.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Pořád je miluje,“ odpověděl Šion. „Teď si pečením vydělává na živobytí.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Pečení, hm… mm-hmm. Aha.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion dostal nápad.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Pamatujete se na třešňový koláč?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Třešňový koláč? Nejsem si moc jistej… copak, dal by sis ho?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne, jen… moje matka mi kdysi řekla, že když jsem se narodil, přišel otec domů se třemi krabicemi, v každé třešňový koláč. A společně je snědli.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga zvedl sklenici jantarové tekutiny a přimhouřil oči.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Opravdu… Jedna z Karaniných milovaných vzpomínek, co? Ale naneštěstí žádnou takovou nemám. Nikdy jsem Karan nekoupil, ani s ní nejedl třešňový koláč. Nikdy jsem nebyl občanem No. 6, Šione, nejsem tvůj otec.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi spolkl plnou pusu koláče a žďuchl do Šiona ramenem.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Tak.“ řekl. „Ulevilo se, ti, co, Šione?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Co to má znamenat, Eve?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Přesně to, co jsem řekl.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Šion vylovil Karanin vzkaz.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz-N_oXp4bhlE1gXmQWZOc4cJ5Gko4cg1sQOwyK6XU0VzPx8ohWExA738bkGxb4UXHjOejSwsiZsz0gbe_CPcMDzohgFvC4dpUBn1XPemlN-5dMDAuMHb0bMUB-QmSFovH_wMqeAfiWBQ/s1600/memo1+kopie.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="30" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiz-N_oXp4bhlE1gXmQWZOc4cJ5Gko4cg1sQOwyK6XU0VzPx8ohWExA738bkGxb4UXHjOejSwsiZsz0gbe_CPcMDzohgFvC4dpUBn1XPemlN-5dMDAuMHb0bMUB-QmSFovH_wMqeAfiWBQ/s320/memo1+kopie.jpg" width="320" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Spolehli jsme se na to, že nás sem dostane tohle.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga intenzivně zíral na Karanino nečitelné písmo. Šion promluvil: „Krátce poté, co jsem… unikl z No.6, mi to matka poslala. Musela si myslet, že tu ještě pořád jste. Jen by mě zajímalo, jak―“</div>
<div style="text-align: justify;">
‚Znáte moji matku‘ chystal se Šion říct, ale slova mu uvízla v hrdle. Z Rikigova oka stekla slza.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Karan…na mě nezapomněla…pamatuje si mě…její písmo…stejné, jaké si ho pamatuju…“</div>
<div style="text-align: justify;">
Sklopená hlava i široká ramena se mu třásly. Nezumi do Šiona znovu šťouchl ramenem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Egh, dívej na to. Tenhle stařík je ufňukanej ožrala. Navíc v tomhle věku ― mluvit o trapnosti, hah.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Sklapni. Co je na tom trochu si pobrečet? Ty na jevišti pořád naříkáš a skučíš.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To je všechno hraní. Copak, chceš říct, že to taky hraješ, staříku?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga zíral na Nezumiho vodnatýma očima a ztěžka se zvedl. Vytáhl ze zadní části robustní knihovničky desky. Vyndal z nich fotku a položil ji před Šiona.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tohle je Karan a já.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Smál se na něj obrázek jeho matky, mladé, krásné a v jednodílných šatech bez rukávů. Stála vedle Rikigy, mnohem štíhlejšího a vypracovanějšího než teď, dokonce i s náznakem chlapectví v rysech.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Je to focený před desítkama let, nedlouho potom, co jsme se potkali. Karan byla ještě studentka a zajímaly jí moje články, takže mě přišla navštívit. Třetí patro budovy společnosti bylo mým pracovištěm a zrovna když jsem se vrátil z interview, seděla tam. Ten den byl deštivej, venku se blýskalo, ale stejně přišla až sem, aby mě viděla…“ Rikiga posmrkl. Šion s Nezumim si vyměnili pohledy. Nezumi si dlouze, přehnaně povzdechl.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Býval si reportér, ne, staříku? Nemůžeš to shrnout nějak pořádně? Tak v podstatě říkáš, že jste se s Šionovou mamkou poprvé potkali ve třetím patře Zapadlýho bulváru, je to tak?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Přesně. Rozuměli jsme si… Užíval jsem si čas strávený s Karan. Myslím, že to určitě byla láska. Tehdy nebylo No. 6 tak uzavřený jako teď. Lidé mohli více méně volně vycházet a vcházet. Zrovna jsem začal svou novinářskou kariéru a jedna z věcí, ve kterých jsem čmuchal, se točila kolem No. 6.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Čmuchal? Takže si měl vůči městu určitý podezření, co, staříku? Tehdy si musel mít slušnej nos. Škoda, že je teď k ničemu.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga upřeně zíral na Nezumiho a zkřivil obličej ve zvláštní polovičaté grimase.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Eve, nežertoval jsem, když jsem říkal, že jsem byl tvůj fanoušek. Když jsem se na tebe poprvé přišel podívat, stál jsi uprostřed jeviště a recitoval báseň. Arthura Rimbauda, myslím… Tvůj vzhled i hlas mě uchvátily.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi si olízl zbytky koláče z prstů a překřížil nohy.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<i>„Však příliš plakal jsem. Úsvity vždycky drtí.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Vždy slunce kruté je a z luny vždy jde strach.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Zpil jsem se láskou, vzdul a zmalátněl až k smrti.</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Ó kéž mi praskne kýl! Kéž zmizím v hlubinách!</i></div>
<div style="text-align: center;">
|Arthur Rimbaud, Opilý Koráb v překladu Františka Hrubína|</div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
―Šione, znáš to?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Strofa z ‚Opilého korábu‘, pokud se nepletu.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se uchechtl. „Ženeš tu učící křivku pěkně nahoru, co? Jestli chceš, staříku, můžu tě v rámci služby fanouškům počastovat ještě další. Co ty na to?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne, díky. Ale jedno mě nech říct, na jevišti jsi skvostný. Skoro nemůžu uvěřit, že to byla stejná osoba jako tenhle drzý spratek, co stojí přede mnou. Takže mi prokaž laskavost a zmlkni.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nebuď naštvanej,“ protáhl pomalu Nezumi. Spustil nohy a jeho tvář zvážněla. Z hlasu mu zmizel výraz. Najednou byl plochý a těžkopádný. Byl překvapivě odlišný od toho předchozího.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Na počátku bylo založeno šest měst, včetně No. 6, jako prototyp měst budoucnosti. Šlo o modely stvořené na základě hledání způsobu, jak by mohlo lidstvo pohodlně žít v zemi osekané na štěrk, stíhané abnormálním počasím hlavně díky oxidu uhličitému z masivní spotřeby fosilních paliv během válek. Takové bylo, alespoň zprvu. Plán byl, že se bude každé z měst podílet na výzkumu a vývoji věcí jako je úspora energie, která by mohla být masově rozšířená a nahradila by fosilní paliva a nukleární energii, a vědecké technologie od nanometrie po vesmírné měřítko a to způsobem odpovídajícím každému z měst. Doufali, že jednoho dne bude každý na této zemi osvobozen od jakéhokoli ohrožení života―ať už války, katastrofy nebo epidemie―a prvním krokem za životem bez ohrožení, základnímu kamenu naděje, bylo No. 6. Ve všech ohledech to byl prvotní cíl. Pletu se snad, staříku?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga do sebe kopl zbytek sklenky whisky na jeden zátah. Zlehka zakašlal.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Takže hádám, že klasici nejsou to jediné, co dokážeš procítěně zarecitovat, Eve. Tvůj manažer mi řekl, že nezná tvoje pravý jméno, věk ani místo narození. Říkal, žes byl tulák, co se prostě z ničeho nic objevil odnikud. To neberu―nejsi žádnej potulnej komediant. Kdo doopravdy jsi?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„V mých záležitostech můžeš čmuchat pozdějc‘ Takže v době, kdy je tohle focený, bylo No. 6 ještě pořád symbolem naděje pro celé lidstvo, ne? Ale tys měl pochyby. Ten dobrej nos, cos ho musel mít, v tom čmuchal něco zkaženýho.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Když jsem se stal novinářem, bylo už No. 6 v procesu změny,“ řekl Rikiga. „Výzkumné organizace shromažďovaly různé druhy schopných vědců a jejich oddělení vzkvétala. Na druhou stranu zveřejňování informací a svoboda projevu se stávaly čím dál omezenějšími. Myslel jsem si, vážně se z tohohle stane utopické město? Pochyboval jsem. Ty a tvoje vychytralá klapačka máte pravdu. Tehdy jsem měl nos, co vyčmuchal, co jsem neviděl. Zatímco jsem se honil kolem, bariéry se rozšířily a jejich zabezpečení zvětšilo a jít dovnitř a ven do vnějších částí bylo těžší. Brzy jsi nemohl vejít ani odejít bez povolení města. Stalo se to z ničeho nic. Jelikož jsem byl novinář, ujistili se, že už na to místo nikdy znovu nevkročím. Potlačili svobodu tisku, jen tak. Což samozřejmě znamenalo, že už jsem víckrát neviděl ani Karan. Abych pravdu řekl, myslím, že to na mě mělo větší dopad než to, že už jsem nemohl dělat svoji práci.</div>
<div style="text-align: justify;">
O nějakých deset let a nějaké drobné později… chápete, co vidíte. Z okolí No. 6 se stala místa, jejichž jediný účel je sloužit jednomu, hlavnímu městu. Agrikulturní krajiny, pastviny pro dobytek, rekreační lesy―a tohle je jejich skládka. Bída, hádky, nemoci, násilí―odpad odhozený z No. 6 nakonec všechen skončí tady. Vy dva to asi nevíte, ale tohle bývalo malé, nicméně slušnější místo než je teď. Přinejmenším nešlo o místo, co by bylo zařazeno a odhozeno pod neosobní jmenovkou ‚Západní blok‘. Ale oni tu z toho udělali skládku. Co je zač ta <i>naděje</i>, co o ní mluví? Prý Svaté město―dělají tomu jménu ostudu. Spíš jako by kolem sebe démon na každém kroku rozséval toxiny.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„V tom případě hádám, že lidi a města toho mají dost společného,“ poznamenal Nezumi. „Jakmile zapomenou na cíl, který si stanovili, zkazí se k nepoznání.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi dopil zbytek kávy a vrhl pohled na muže, co zrovna domluvil.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co to mělo znamenat? Tím chceš říct, že sem zkaženej?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Můžeš snad prohlásit, že ne?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šion pohledem přelétl Nezumiho profil. Cítil, že Rikigu provokuje. A Rikiga na tu provokaci odpověděl. Ne―možná ho jen navedl do zkušené pasti.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Kritizuješ mě, že sem se stal opilcem, co? Jak jsem se snížil k vyrábění časopisu plnýho nahotinek, pití tolika chlastu, že bych se v něm mohl koupat a navrch se skoro nechal zabít ženskou.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zníš zahořkle, staříku. Ale pěkná slovíčka ti tu s přežitím nepomůžou.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To ví každý.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To, co mě zajímá, je, jak vyšňořená tahle místnost je. Je tu teplo a dobré jídlo. Tohle jen tak jednoduše nezískáš. Těžko sis na to vydělal porno časopisy. Což znamená―máš přístup k něčí peněžence. Nemám pravdu?“ usmál se Nezumi povýšeně, ale elegantně, jako někdo udělující boží soud. „Slyšel jsem, že úředníci z No. 6 sem tajně dost často chodí.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga pohnul ústy, jako by žvýkal.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Staříku, slyšel jsem, že od nich bereš objednávky a jako prostředník jim dovážíš ženy podle jejich chuti. Hádám, že se tvoje konexe z doby, kdys byl novinářem, celkem vyplatily. A obří částky, co od těch chlapů dostáváš, ti platí tenhle luxusní životní styl. Vysáváš chlapy, co jsou dost dobře srdcem města, které si právě nazval Ďáblem a hoduješ na tom dobrém, zatímco se přiživuješ na ženách, co jim nezbývá než prodávat se, aby se vyhnuly zimě a hladovění. A to podle tebe není korupce?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Z Rikigovy tváře vyprchal veškerý výraz. Nebylo na něm světlo ani stín a vypadal podivně ploše. Plameny z krbu mu ozařovaly pravou stranu tváře.</div>
<div style="text-align: justify;">
„…Kdes to slyšel?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Od psa.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Psa?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Pes mi vyštěkal, že slyšel, jak si s nějakým chlapem šeptáte pod schody. Konec konců ten muž nasedl do auta a jel speciálními bránami Úřadu pro kontrolu přístupu a rovnou do No. 6 a to bez potíží. Není moc lidí, co by mohli volně projíždět mezi No. 6 a Západním blokem. Jen vysocí úředníci se speciální identifikační kartou. Všechny ostatní by u bran zničili.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šion polkl. Přišlo mu, jako by sledoval hru. Nedokázal z jeho od plamenů karmínem zbarvené tváře nic vyčíst. Náhle se jeho ústa zkroutila.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jak by ses potom chtěl připojit?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Připojit?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„No. 6 je nudné místo. Nemůžete žít neukázněně. Žebráci a prostitutky tam nesmí existovat. Všichni jsou apatičtí. Takže přichází sem, aby roztáhli křídla. Přijdou, zasmějí se se ženami, co se prodávají za jakkoli hubený výdělek. Muži si dokáží, že jsou speciální privilegovaná třída a znovu si to užijí. Po chvilce zábavy se vrátí do svých nudných domovů. Takoví se neustále vrací.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Takže byznys vzkvétá, co? To je fajn.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Díky Bohu ano. Ale jejich požadavky jako by neměly konce. Pokaždé dostanu jinou objednávku. Nejdřív chtějí černošku, pak mladou holku s tetováním přes celý záda. Někdy je to dost stresující.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šion měl skloněnou hlavu. Bolelo ho, slyšet Rikigu takhle mluvit. No. 6 bylo na povrchu krásné. Teď váhal, zda to zvát pravou krásou, nicméně bylo systematické. Příroda i budovy udržovaly choulostivou rovnováhu, ani jedno se neprosazovalo přes druhé a zdejší lidé byli milí a slušní. Za tím vším se skrývala pravda, kterou právě slyšel. Jeho oči se setkaly s těmi Karaninými na fotografii.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Mami, místo, kde jsem žil, místo, kde pořád žiješ, byla jen obluda s krásnou maskou. Mami…</i></div>
<div style="text-align: justify;">
„A ty mě zveš, abych se přidal do čela lovu na ženy?“ ozval se Nezumiho chladný, pronikavý hlas. Rikiga se zasmál. Znělo to vulgárně a urážlivě.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nikdy. Bylo by to plýtvání dobrým materiálem, pro které by se našlo lepší využití. Vlastně jsem nad tím přemýšlel od chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl na jevišti. Shrábl bys tolik peněz, kolik bys chtěl. Víst sladký řečičky k těm znuděným prkenáčům, aby tě sprchovali penězma, by pro tebe měla bejt hračka. Co ty na to? Zaplatím ti o dost víc než ta mizerná díra, co si říká divadlo.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Chceš po mně, abych bral zákazníky? Poškodil ti snad alkohol mozek, staříku?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga se ušklíbl. „Na mě nemusíš hrát tvrďáka. Bůh ví, odkud seš a kdes byl―potulnej herec jako ty s tím asi stejně má zkušenosti. Nemá cenu předstírat, že seš nevinnej―“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Drž hubu!“</div>
<div style="text-align: justify;">
To zařval Šion. Prudce převrhl hrnek s kávou i jeho obsahem na Rikigu. Naklonil se přes stůl a popadl ho za košili, promočenou skrz na skrz, a opřel se do něj celou svou vahou. Rikiga slabě vykřikl, jak padl na podlahu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To stačilo!“ řval Šion naštvaně. „Jak se opovažuješ říct něco tak ponižujícího! Omluv se―omluv se mu!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šion si na Rikigu obkročmo sedl a hrubě jím třásl. Zadní část Rikigovy hlavy narážela o podlahu. Zatímco ho pořád držel za límec, sevřely se Šionovy ruce kolem Rikigova krku.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nemůžu―dýchat―“ zalapal Rikiga po dechu. „Šione, prosím―vážně nemůžu―omluvím se…tak přestaň―“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Drž hubu! Ty špinavej―styď se―“</div>
<div style="text-align: justify;">
Pár rukou mu vjel do podpaždí a odtáhl ho dozadu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Šione, to stačilo. Ještě trochu a stařík nám tu vypustí duši.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga se stulil do klubíčka a zakašlal.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To bylo překvapení,“ zamumlal Nezumi, ještě pořád držel zezadu Šiona. Opravdu zněl ohromeně. „Nikdy by mě ani nenapadlo, že by ses uchýlil k násilí. Hádám, že i <i>tobě</i> se někdy zatmí před očima, co. Dostatečně na to, abys takhle zaútočil na lidi.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„…Poprvé v životě…“ řekl Šion, trochu mu docházel dech.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To sem poznal. Srdce ti jede jak splašený.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šion se otočil a netrpělivě setřásl Nezumiho ruku.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Proč nejsi naštvanej?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Naštvanej? Kdybych se pokaždý nechal vytočit takovym vtipem, byl by ze mě permanentní vztekloun. Jsem na to zvyklej. O nic nejde.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Blbečku!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Blbečku? Šione, co ti tak strašně vadí?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Seš blbeček. On to nemyslel jako vtip. Neříkej, že si na to zvyklej. Ne―“</div>
<div style="text-align: justify;">
Oči mu planuly. Než je mohl zavřít, stekla mu slza.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Šione―no tak, nebreč. Proč bys…―Nemůžu uvěřit, že brečíš,“ řekl Nezumi rozhořčeně.</div>
<div style="text-align: justify;">
„On…tě urazil.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Cože?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Urazil tě. Říkal strašný věci―házel tě do jednoho pytle s špinavýma úředníkama z No. 6. A ty říkáš, že o nic nejde. Ani tě to nenaštvalo… a z toho jsem se cítil ještě bezmocnější a naštvanější―tak naštvanej… Ani nevím, co mám dělat…“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi otevřel ústa, aby něco řekl a zase je zavřel. Strhl ubrus a jeho konec vrazil Šionovi do ruky.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Víc nemám, ale můžeš si tím utřít obličej.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dobře.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Šione, to mě urazil, ne tebe. Neplač pro jiné lidi. Nebojuj za ně. Bojuj a plač za sebe.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nechápu, co říkáš.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To jsem si myslel―někdy jako bysme každej mluvil jinou řečí. Dívej, teče ti z nosu nudle. Utři si to, šup.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Mm-hmm.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nikdy ti nerozumím. I kdybysme spolu strávili celej život, asi bych ti stejně nerozuměl. Stojíš přede mnou, ale zároveň jako bys byl na míle daleko. Asi proto―“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rikiga se za Šionem zvedl na nohy.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Je mi líto, že ruším vaši chvíli, ale rád bych, abyste věděli, že ten ubrus je z hedvábí. A bylo dost těžký se k němu dostat, takže bych ocenil, kdyby sis do něj neutíral nos.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zíral Šionovi do obličeje.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Když se naštveš, vypadáš úplně jako Karan. Jako by mi vynadala ona sama. I když ona do toho nikdy nezapojila násilí.“ Pak se otočil k Nezumimu a sklonil hlavu v omluvě. „Omlouvám se, zašel jsem moc daleko. Zasloužil jsem si to. Zdá se, že moje morálka je prohnilá skrz naskrz.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Neshnila. Jen plave v alkoholu, to je všechno.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi zlehka strčil Šiona do zad.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asi bysme s tím už dneska měli seknout. Jde se domů.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jasně. Ale nejdřív to musím uklidit.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se zasmál. „Vážně jsi dobře vychovaný, klouček, co?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dělej si ze mě srandu, jak chceš, ale stejně to tu uklidím.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šion se ohnul, aby zvedl hrnek od kávy. Nezumi se taky natáhl pro složky a talíře roztroušené po podlaze. Tělo mu ztuhlo. Dech mu uvázl v hrdle a ztuhl.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nezumi, co se děje?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tohle―“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumiho konečky prstů se slabě třásly, jak v nich svíral fotografii. Asi vypadla z nějakých desek. Rikiga přimhouřil oči.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co je? Och, tohle.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo na ní několik mužů a žen s Karan uprostřed.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To je z mé poslední návštěvy v No. 6. Je tam Karan se svými přáteli.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tenhle chlap…“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi ukázal na muže stojícího po Karanině boku.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tenhle, jo,“ řekl Rikiga roztržitě. „Kdo to jen byl? Myslím, že byl v institutu biologického výzkumu―vypadá jako chytrej chlap, že jo? I když si na něj moc nevzpomínám. Vážně moc nevyčníval. Ty ho znáš, Eve?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Snad.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jak ho znáš?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nezumi se nadechl a tiše odpověděl: „Je to můj kmotr.“ |Původně ‚godfather‘[名付け親], v japonštině „ochránce“ nebo „ten, co pojmenuje dítě“. Nezumi zde naráží na oba významy. České ‚kmotr‘ mi k tomu poměrně sedělo|</div>
</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-46175187677565549622016-08-02T13:22:00.002-07:002016-08-02T13:22:43.382-07:00Toradora!: Volume 2 – Kapitola 3<h2>
<div style="text-align: justify;">
Kapitola 3</div>
<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
Pár dní proběhlo v klidu a zdánlivě bez komplikací.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože Taiga byla stejně problematická a citlivá jako jindy, absolutně ignorovala Ami, zatímco Ami, která se horečně snažila hrát si před novými přáteli na hodnou holku, nevypadala, že by se snažila vyprovokovat Taigu k boji nebo něčemu podobnému. Zašla jen tak daleko, že sem tam zalétla svým čivavím pohledem Rjúdžiho směrem, ale nic víc.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně obě dvě, naplněné vzájemným odporem, se konec konců nacházely ve stejné třídě. Když se náhodou minuly nebo zaslechly hlas té druhé, obešlo se to naštěstí bez nehody, i když jen těsně---nicméně to neznamenalo, že na sebe tiše nezíraly nebo se na několik vteřin nezapletly do souboje vůle. Ale i tak, z toho, co Rjúdži v posledních několika dnech vysledoval, nedošlo mezi Ami a Taigou ani jedenkrát k výměně názorů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby takhle mírumilovně dokázaly překlenout celý rok... Ne, opravdu doufal, že takhle to dokážou dotáhnout až do maturity. Událost, která rozdrtila Rjúdžiho skromné naděje na kousíčky, se udála zhruba v době, kdy si měnili uniformy, v druhé polovině května.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takasu~! Máš teď volno?! Mám bombový novinky!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo pozdě odpoledne, vyučování konečně skončilo a mohli odejít ze školy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Noto s lesklými černými obroučkami brýlí si hrál s konečky schválně rozcuchaných vlasů a štěstím bez sebe přišel k Rjúdžiho lavici.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Haruta říkal, že nás dneska představí třem prvačkám z atletiky! A my přirozeně jdem, ne?!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Promiň, nechám si to ujít. Už něco mám. A stejně, i kdybych šel, stejně by řekli něco jako 'Ten týpek je děsivej' a bylo by po všem. Neutekly by tak nakonec?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Blbost! Byl bys s Harutou a se mnou, takže by s náma určitě šly! No tak, no tak, musíš jít; budem v McDonaldu před nádražím!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Nadmíru šťastný Noto popadl Rjúdžiho za ramena a s nepopsatelně rozjásaným úsměvem začal poskakovat jako idiot. Nicméně Rjúdži jeho sevření hned setřásl.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Vážně mám něco na práci. Dívej, jen se tam podívej."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ukazoval na místo u vchodu do učebny. Přímo tam,</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Gwa, to je Kapesní tygr. Je děsně děsivá..."</div>
<div style="text-align: justify;">
V agresivním postoji a s překříženýma rukama neúmyslně děsila k smrti kluky, co se kolem ní pokoušeli projít. Taiga upřeně zírala na Rjúdžiho. Vráska v jejím obočí naznačovala tichý příkaz---Pojď sem a to hned.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jde o žádost od ní. Proto dneska nemůžu, promiň."</div>
<div style="text-align: justify;">
"É, co to má bejt... Taková nuda. No, asi se nedá nic dělat, co, asi prostě půjdeme 3na2. Pokud jde o Kapesního tygra, nemůžu jí nic říct."</div>
<div style="text-align: justify;">
Noto se vzdal a otočil, ale,</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Jde o to, Takasu."</div>
<div style="text-align: justify;">
Znovu se z ničeho nic obrátil čelem k němu a nezvykle zamyšleným tónem začal mumlat: "Kapesní tygr je fajn a tak vůbec... No, je fakt dost kočka a dokonce se sem tam stane, že vás dva vidím pohromadě a napadne mě, 'No není to pěkný~'. Jenže myslím, že takhle nemůžeš bejt doopravdy šťastnej, víš? Je ten typ divocha, co si navrší stoly a židle, než je začne metat po třídě."</div>
<div style="text-align: justify;">
Poznámkou o lavicích a židlích pravděpodobně odkazoval na minulý měsíc, kdy Taiga začala vyvádět a všem říkala, že spolu nechodí.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...A proč bych měl vůbec mít potřebu být s Taigou šťastnej? Už od začátku jsme řekli, že takhle to mezi náma není."</div>
<div style="text-align: justify;">
"No, fajn, když to říkáš. Ale nech mě poradit ti. Neměl bys zkusit pořádně si vyrazit s nějakou jinou a normálnější roztomilou holkou, alespoň jednou? Neříkám, že bys měl zkusit pozvat ven nějakou top krásku jako je Kawašima nebo tak něco, ale alespoň zkus holku, co neni tygr."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kdyby to bylo možný, neměl bych žádný problémy, víš."</div>
<div style="text-align: justify;">
"No jo, ale stejně, jen říkám 'zkus se porozhlídnout po někom jinym'. Jestli to takhle půjde dál, nebudeš moct mít s nikym romantickej vztah, protože se budeš celej život starat o Kapesního tygra? No, každopádně, čau zítra!" Noto jen řekl, co měl na srdci, než lehkým krokem sedícím k jeho náladě, odešel z místnosti. Rjúdži uvažující nad Notovým slovy o 'jiné, normálnější roztomilé dívce' si nemohl pomoct a myslel na Kušiedu Minori. Nebo si spíš myslel, že je to neomalené---Samozřejmě, že nehodlal Taigu hlídat celý svůj život. Ve správný čas si hodlal najít dívku, pokud možno Minori, a náležitě žít šťastně až do smrti.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, Rjúdži! Říkala sem ti, abys sem hned přišel; to ti snad slovo 'hned' nic neříká?' Nebo sis nastavil mírnější tempo?! Lohasianskej úskok! Háá...Lohas! Ha!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Jasně, jasně, jasně..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zatímco Rjúdži pokrčil rameny nad jejím vzteklým řvaním, poslušně zrychlil, jak Taiga přikázala. Pak ho prostě vtáhla na chodbu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jen se na to podívej! Tohle je prostě hrůza, co budu dělat?!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"T, to je...!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jen se podíval, kam Taiga ukazovala, ztuhla mu krev v žilách. Bylo to hrozné...</div>
<div style="text-align: justify;">
Na chodbě byly seřazené jedna vedle druhé studentské skříňky, ale úplně vlevo byla ta Taidžina otevřená a celý její vnitřek politý sladkým jahodovým mlékem; dres, učebnice a dokonce i slovník pokrývala světle růžová, mléčná tekutina.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pachatelem byla Ami... tím si byl jistý, jenže,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jak se to mohlo stát, nemůžu tomu uvěřit!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nebylo to naschvál! Prostě se to stalo!"</div>
<div style="text-align: justify;">
...Mohla za to sama, tahle holka, nejnešikovnější člověk v dějinách.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak se Taiga snažila připravit k odchodu domů, čelem ke skříňce pila jahodové mléko. Otevřela ji a chystala se v ní nechat nějaké knihy, které si nemusela vzít domů---Jenže spadla. Mléko jí vyletělo z ruky a přistálo ve skříňce.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tohle... bude chtít trochu víc práce, než jsem si myslel...!" zamumlal tiše, ale zároveň mu oči zaplanuly nebezpečným pohledem. Po zádech mu přeběhlo vzrušující mrazení, téměř horečka podobná chtíči.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejdřív bude muset všechno vyndat... Vzít domů teplákovku a vyprat jí... Co se týče knížek, bylo třeba otřít je a vysušit nebo budou zapáchat... Pak se postará o celý vnitřek skříňky a to důkladně... velmi důkladně!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dokážeš to uklidit? Tohle."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Ach... to půjde... rozhodně to uklidím..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži si pohodlně natáhl gumové rukavice, které měl vždy v zásobě, a cítil, jak se mu do mladistvé tváře vášnivě nahnala krev. Do určité míry na tom bylo něco, co si naprosto užíval---samotné čištění, ten celek, nebo snad důkladnost. Nepořádek, který na pohled postrádal jakoukoli naději na obnovení; když něco takového vlastníma rukama dostal do původního stavu, cítil se živější než kdy jindy. Důkazem byla Taidžina kuchyně. Poprvé, kdy do ní vešel, byla naprosto pohlcená plísní a odtok ucpaného dřezu vydával mdle nasládlý zápach, ale teď byla tak dokonale čistá, že se z ní dalo bezpečně jíst. Vzdal se nějakého svého volného času, aby ji uklidil a dokonale zorganizoval všechno kolem jednoduchého moderního stylu, takže se nebránil vychloubání, že těžko najdete kuchyni tak dokonale bez poskvrnky.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Teď je řada na tobě'... Rjúdži horečnatě skenoval Taidžinu skříňku s nebezpečným vzrušením v očích. Nicméně tentokrát ho nenaplňovalo jen nutkání uklízet.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Taigo... To je slib, jo? Dostanu to výměnou za uklizení tohohle."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jasně, jasně, dobře."</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži nakonec spáchal vážně do nebe volající čin---Nebo tak by to možná řekl, jenže byla to Taiga, která ho požádala, aby to pro ni uklidil, s níž uzavřel ten výjimečně jasný slib. Velká neotevřená taška od Hermese, kterou měl Rjúdži už nějakou tu dobu v merku... Taiga slíbila, že mu dá tu tašku se dvěma tlustými značkovými osuškami jako kompenzaci za jeho služby.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Óóó, moje vytoužené ručníky od Hermese... Můžeš si myslet, že je to jen výstřelek nebo tak něco, pokud dostanu ty oranžové osušky od Hermese do skříně, je mi fuk, co mi na to řekneš! Od chvíle, co jsem je uviděl v časopisu s interiérem, jsem po nich toužil... Vážně..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"D, dělej, jak myslíš..."</div>
<div style="text-align: justify;">
”Říkám to jen tak v předstihu, ale taky mi padly do oka ty tvoje lněné ručníky z egyptské bavlny. Sem si docela jistej, že je všechny nevyužiješ. Nedávno jsem je viděl, jak jsem ti dělal pořádek ve skříni... Příště, až se něco takovýho stane, můžeš mi jich pár dát."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak takhle je to... Vrátím se do třídy a počkám tam."</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako by nemohla vystát pohled na Rjúdžiho chováním připomínajícího nadšenou hospodyňku, věnovala mu Taiga jeden děsivě chladný pohled, pohodila dlouhými vlasy a nakonec nakráčela do třídy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když teď odešla, byl Rjúdži ve svém živlu. Se zvířecím pohledem se chystal dát do práce, ale počkat, potřeboval zástěru, takže se nejdřív obrátil k vlastní skříňce. S broukáním vytáhl ze své nepřetržitě čisté skříňky náhradní a poněkud vzrušeně si ji začal uvazovat--- Pak ho napadlo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vynechal setkání s prvačkami, aby mohl dělat něco takového. To bylo. To bylo prostě...</div>
<div style="text-align: justify;">
"...No... klasika...nikdy nejdu, ne..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Více méně ve snaze přesvědčit sám sebe mocně přikývl. Konec konců miloval uklízení. Protože miloval uspořádávání tolik, až ho to samotného udivovalo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Není to tak, že by zahodil šanci na vztah, aby se postaral o Taigu, to rozhodně ne. Jen si uskromnil trochu času, aby uklidil něco, co Taiga zašpinila.Taize se vážně podařilo pár těžko uvěřitelných chyb, takže po ní jen uklízel. Neustále jí byl po boku, takže ji pochopitelně chtěl jen následovat. Takže tu byl rozdíl.</div>
<div style="text-align: justify;">
---'Jestli to takhle půjde dál, nebudeš moct mít s nikym romantickej vztah, protože se budeš celej život starat o Kapesního tygra?'</div>
<div style="text-align: justify;">
V tom, co Noto řekl, byla jemná, nicméně podstatná mýlka. Nebyla to pravda, ne s takovou konotací; chtěl do budoucna zůstat po Taidžině boku, aby bděle ohlídal šance na čištění. Myslel jenom na tohle. Protože dokud následoval Taigu, bylo stejně jisté jako že dýchá, že něco zkazí a nevyhnutelně zašpiní.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Háá, háá', zatímco Rjúdži vyndával Taidžiny věci, zadýchal se, jako závislý v abstinenci, jak se dál snažil přesvědčit sám sebe. Rozhodně byl určitým způsobem závislý, ale je možné, že si toho ani sám nebyl vědom.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Od doby, kdy začal s uklízením, uplynula hodina---Ne, počkat, možná trochu víc. Možná vypadalo divně, že má hlavu vraženou v cizí skříňce, jak vážně začal, nicméně ti, co mu snad věnovali nějaké podivné pohledy, už před nějakou dobou odešli; chodba upadla do naprostého ticha a Taiga zůstala ve třídě asi jako jediná.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ještě trochu a bude to dokonalý..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Proklouzla mu rty trocha samomluvy a rozlehla se stísněným prostorem.</div>
<div style="text-align: justify;">
V uklízení už došel k vrcholu, a když už byl plně ponořen do skříňky, nemohl si s vatovou tyčinkou v ruce odpustit malé detaily jako rohy. Nevypadalo to, že by se jahodové mléko dostalo tak daleko, nicméně špína je špína.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak zaslechl drobné kroky, jak se někdo blížil chodbou. Vypadalo to na dívku. Kdyby ho takhle viděla, když byla škola bez života, asi by ji skoro určitě zaskočil. Úplně pohlcený vlastním nepodloženým dojmem se schoval jejímu pohledu za téměř zavřenými dveřmi skříňky a zadržel dech. Nicméně když nakoukl mezerou ve dvířkách, málem bezmyšlenkovitě vykřikl při pohledu na osobu, co ho míjela jen o pár centimetrů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ta nezaměnitelná krása nemohla patřit nikomu jinému než Ami Kawašimě. A přesto, aniž by si uvědomila Rjúdžiho přítomnost, vešla do třídy, kde už zbyla jen Taiga.</div>
<div style="text-align: justify;">
Měl strašnou předtuchu. Opravdu strašnou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Podivín, který se skrýval ve skříňce, se tiše proplížil chodbou a, po sporu nad tím, zda vejít do třídy nebo ne, se rozhodl zkusit nakouknout prozatím oknem.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ááá, to snad ne... Co tu ještě chceš. Seš fakt otravná~."</div>
<div style="text-align: justify;">
...Zdálo se, že se svou předtuchou strefil do černého. Ami ze sebe hned vysypala něco výsměšného. Zatímco se otočila k Taize, která utírala jednu ze svých učebnic, Ami si ji opovržlivě změřila. Rty se jí zkroutily do úšklebku. Už se to nějakou dobu nestalo, ale slečna Ami Kawašima (ta opravdová) se zase jednou objevila.</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga, stále na svém místě, přimhouřila oči: "Nepřibližuj se, ty zatracenej spratku."</div>
<div style="text-align: justify;">
S hlasem bez emocí Taiga ignorovala Amina slova.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ami se na chvíli odhlédla, jak se překvapeně zarazila, ale byl to jen mžik. S 'Hmpf' se od Taigy odvrátila a Malá miss dvou tváří spustila: "Kjá~, děsně děsivý~! Celá Aisaka! Proto si o tobě určitě učitelé myslí, že jsi otravná! Když jsem zrovna byla ve sborovně a ptala se na třídu, všichni učitelé děsně vyváděli jako 'Amička je ach, tak rozkošná' nebo 'Jsem tak šťastná, že jsi přišla na naši školu' nebo 'Nešikanuje tě Aisaka, že ne', abys věděla! A všichni se jen smáli a smáli~! Jenže byla jsem trochu otrávená~! Pořád omílali 'Amička je tak roztomilá', jenže i kdyby to neudělali, já to přece vím!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Ééé?" S pobaveným úsměvem na růžových rtech se Taiga Aminým slovům téměř vysmála.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to prostě k ničemu. Když seš taková, jak dlouho budu muset snášet tvojí odpornou rozdvojenou osobnost; přinejmenším mi dopřej tu zábavu sledovat tě. Áách, i když mě přiřadí k jiné třídě, i když odmaturuju, skončí to někdy? Ce~lou tu dobu jsem tě pozorně sledovala."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Co?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Och, už se těším, až ukážeš svoje chyby. Říkám to předem, ale odhalení tvý pravý povahy by byla 'hračka'. Ale byla by to nuda, takže nic neudělám. Chvíli tě budu sledovat, tak mě nech užít si to co nejdýl. Jen... Asi by sis měla dávat pozor na pusu. Život je konec konců dlouhý... Teda jen jestli chceš ještě žít."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na okamžik zbarvil Taidžin jemný hlas atmosféru ve třídě do černa jako nějaká zpěvavá kletba. Nicméně Rjúdži pochopil situaci. Taiga ještě nebyla doopravdy rozzlobená. Jako kočka, co si hraje s myší v pasti si jen pohrávala s tou, kterou nemohla vystát a jednoduše si to užívala... Protože pohled měla klidný a dokonce se vší silou držela zpátky. Kdyby byl tygr doopravdy naštvaný, nedokázala by to. Nezvládla by zastavit příval útoků, dokud by zuby a drápy svou kořist neroztrhala na titěrné kousíčky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jenže Ami neměla ani ponětí, že se Taiga drží zpátky.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ty...stalkerko!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi ji nadmíru znechutilo, co Taiga řekla. Amin obličej se viditelně zkroutil odporem, jak vykřikla to jediné slovo. Atmosféru ve třídě, kde se vyvíjela nevyzpytatelná bitva, zaplnilo napětí.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Haha! Vážně, jsi tak na nervy lezoucí šprček, co?" Přeskupila se Ami, pohodila vlasy a s úsměvem vyrazila do útoku. "Není to snad protože nemáš žádné přátele? Opovrženíhodná a sama samotinká, jak, strašlivě, smutňoučké~. I když kdyby Amička věděla, že budeme spolužačky, asi by si s tebou povídala ve své super rozkošné verzi hodné holčičky, víš? Je politováníhodné, že se nemůžeš kamarádit s oblíbenou Amičkou~...Huhu, nevypadá to snad, že Rjúdži Takasu je Amičkou naprosto beznadějně posedlý? Pořád se na mě dívá s jiskrou v oku. Je to vážně otravné, takže nemohla bys mu říct, aby toho konečně nechal?"</div>
<div style="text-align: justify;">
---Po tomhle už pro Rjúdžiho nebylo možné, aby vešel do třídy nebo udělal cokoliv jiného. Spíš ho zajímalo, co myslela tou 'jiskrou v oku'...To byl prostě jeho normální děsný výraz. Konec konců ho měl v genech.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jsem tak ráda, žes tu chybu udělala... Hej, mohla by sis chvátnout, udělat mi tu laskavost a odpálit domů? Z pohledu na tvůj divnej obličej je mi na zvracení."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Chystala jsem se odejít, ještě než jsi to řekla, protože na rozdíl od podělaného skrčka jako jsi ty má populární Amička něco na práci... A to... Možná by tě Amičce mělo být líto? Dokonce ani Júsaku, nejlaskavější člověk, jakého Amička zná, tě nemá rád."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Cos to řekla?" Taidžin tón se ještě snížil. Velké oči namířené na Ami vydávaly krvavě rudou záři. Aniž by si to Ami uvědomila, šlápla na minu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Přesně tak, napadlo mě to, potom co jsme se poprvé potkaly, ale znáš Júsakua, nikdy se o tobě ani slovíčkem nezmínil, jako že jste třeba spolužáci nebo tak... I když jsem se ho zeptala 'Kdo je ta dívka?', nic neřekl, takže se zdá, že tě zas tak moc nemusí... Nebo, abych to řekla přesněji, nepřítel Amičky je i Júsakuův nepřítel. Šla jsem napřed a pověděla mu všechno, cos mi v té rodinné restauraci provedla, takže myslím, že tě touhle dobou už dost nesnáší. Pokud tě nenávidí i šlechetný Júsaku, pak jsi skončila," vychrlila ze sebe.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak,</div>
<div style="text-align: justify;">
"No, čau zítra!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vzala si tašku a usmála se! V tom výrazu v jejím pěkném obličeji nebyla ani stopa po škodolibosti. A s tím ihned odešla, zatímco si pro sebe vesele broukala.</div>
<div style="text-align: justify;">
"U, uvava...~"</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži se dal do běhu. V pravý čas vklouzl do skříňky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi by nevadilo, kdyby se neschoval, jenže---Nemohl si pomoct. Počkal, dokud Aminy kroky neodezněly v dáli a potom opatrně vkročil do haly.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ta...Tai,go?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Podíval se na ni oknem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ještě pořád tam stála, zády k němu, a velmi pomalu naklonila hlavu. Vypadalo to, jako by uvažovala o významu slov, co na ni Ami vyplivla.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Nesnáší tě'.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Zdá se, že tě až tak moc nemusí'.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Řekla bych, že teď už tě dost nesnáší'.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Skončila si'.</div>
<div style="text-align: justify;">
"U, u, u, u..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Podívala se na nebe.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nuceně zařvala: "...Ten. Zatracenej. Spratek...!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, Taigo! Zklidni se!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga po jeho zoufalém výkřiku vyskočila a otočila se. Jakmile si všimla Rjúdžiho za okenním parapetem, udělala náhlý krok kupředu a v prázdné oblasti ho popadla za rukáv uniformy.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rjúdži~!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Taidžiny oči nebyly zaostřené, dost kroužily kolem dokola.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rjúdži, Rjúdži, Rjúdži, Rjúdži~! Slyšel si to?! Hej, právě teď, slyšel si to?! Slyšel?! Slyšel?! Co si o tom myslíš o tom a o tamtom a o všem, co řekla... Hej, je to pravda?! Vážně?! Jsem opovrženíhodná?!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"U, uklidni se trochu! Rozhodně to není pravda, jen se nad tím rozumně zamysli!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo, ale ten spratek, o, ona, o mně, Ki, Ki, Kiki, Kita, nenávidí...Kíííííí~!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...U, uach..."</div>
<div style="text-align: justify;">
---Chtěl se prostě zhroutit. Taiga nakonec vážně ztratila nervy. Prudce nakopla tři poblíž stojící židle v řadě, obnažila tesáky, vzhlédla k obloze a tiše zařvala.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Grr, ty zatracenej spratkůůůů! Hned teď, hááá...Jí zabiju!!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKJ2N9xiOuWi3sdgrYPIQ7vgn8WQXv-Jr6gq1tgraDwL9p_qmeez7nAyMpKOp4qRfgziqFMU3xoQaP5ziF-0KPncXSJh4hf1pZfTJnPdCmHqboDJrWXmsN0MUXfFOrAfjEi8RsaZ8OEmo/s1600/Toradora_vol02_109.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKJ2N9xiOuWi3sdgrYPIQ7vgn8WQXv-Jr6gq1tgraDwL9p_qmeez7nAyMpKOp4qRfgziqFMU3xoQaP5ziF-0KPncXSJh4hf1pZfTJnPdCmHqboDJrWXmsN0MUXfFOrAfjEi8RsaZ8OEmo/s320/Toradora_vol02_109.jpg" width="225" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
"Uklidni se! Neukvap se, no tak, jen se zhluboka nadechni."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sklapni!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej! vykřikla stroze a odtlačila Rjúdžiho s autoritou pána, než se ze všech si rozeběhla. Asi měla v úmyslu dohnat Ami, která odešla ven. Tohle bylo špatný, jestli to tak půjde dál, někdo umře.</div>
<div style="text-align: justify;">
V pokusu zastavit Taigu, která zamířila ke dveřím, vyběhl Rjúdži ze třídy stejnými dveřmi,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Stůj, nechoď! Uklidni..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"---!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Prásk! Byl to strašlivý zvuk.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži otevíral dveře, zrovna když se Taiga pokoušela je zavřit. Oba zatáhli za posuvné dveře v opačných směrech, každý na své straně. Takže Taiga, v plné rychlosti, narazila čelem do dveří, které Rjúdži posouval na její stranu. Bylo to takové překvapení, že jakmile si potvrdil, co se stalo, Rjúdži oněměl. Taiga se potácela jako opilá kočka... dva, tři kroky dozadu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Au...to...bolí..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Taigo~!" Skoro zakřičel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak balancovala na pokraji pádu, chytil ji vteřinu předtím, než upadla.</div>
<div style="text-align: justify;">
"P, p, promiň! Jsi v pohodě?!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo...Sem v pohodě...V pořádku...Je mi, d, obř..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Vypadala vážně špatně. Zdálo se, že nemá ani sílu na to, aby ho ponížila.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Rjúí, Taiga má zhasnutá světla a ještě pořád zatažené záclony."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zatímco si žehličkou kroutila vlasy, vešla Jasuko naboso do kuchyně. Rjúdži pokrčil rameny, zatímco dokončoval jejich poslední tonkacu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Vážně? ...I když nejlíp chutná čerstvě usmažený."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Óóó, to vypadá dobře~ ...Jasu vážně miluje tonkacu."</div>
<div style="text-align: justify;">
S podobným načasováním pozorovala matka se synem tři porce tonkacu vydávající lahodivý syčivý zvuk. Přestože se jejich výrazy tak úplně neshodovaly, myšlenky měli stejné---Jestli to rychle nesnědí, vystydne to.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po tom incidentu ve škole vypadala Taiga opravdu divně. Pěkně tvrdě se udeřila do hlavy, ale nevykazovala žádné znepokojivé příznaky jako nevolnost nebo krvácení a celkem brzy vrátila ke svému obvyklému já. 'Ty, kam ses to sakra koukal?'. 'Pokoušel ses mě zabít, ty psisko?', začala zase říkat podobné věci.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně přestože byla nepříjemná jako obvykle, občas vypadala trochu 'depresivně'. Po té události Taiga, obvykle spontánní ohňostroj, připomínala spíš kus ovoce hnijící vlastním jedem. Jakmile si pár slovy postěžovala, naprosto ztichla a celou cestu k sobě domů ani jednou neotevřela pusu. Ani se nezmínila o Ami.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nebylo to stejné, jako když ho ignorovala. Spíš než to se možná ponořila do myšlenek, nebo lépe řečeno, její odpovědi byly tak zoufale stručné, protože byla tak hluboce zahloubaná.</div>
<div style="text-align: justify;">
A pak, přestože se pro Taigu stalo zvykem chodit v půl sedmé na večeři, se neukázala u Takasuů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži si založil paže, v jedné ruce hůlky, podíval se na tonkacu a zamumlal: "Že by se jí přitížilo? Možná by teda měla jít do nemocnice... sama? Jestli je to tak, možná jsem jí měl vzít do nemocnice, hned jak jsme se vrátili, i kdybych jí musel donutit...třeba není zrovna nejlepší čas na smažení tonkacu."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ijá~, vsadím se, že tam je. Tak nějak cítím přes okno její přítomnost, víš."</div>
<div style="text-align: justify;">
Prohlásila Jasuko, jak se dívala z okna, před hrudí svírala šaty.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jasučka je konec konců na přítomnost jiných žen velmi citlivá. Inička taky souhlasí!"</div>
<div style="text-align: justify;">
'Ech...? Áách, jo', pták, zmatený a trochu přihlouple vypadající, byl náhle zatažen do konverzace a kupodivu jim věnoval podezřele lidskou odpověď, která by mohla být zaměněna se skutečnou reakcí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Inko mohla mít v této situaci určitým způsobem pravdu, jelikož Jasučina intuice byla ve většině případů přesná. Jinými slovy, jako by byla 'mini esper'.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rjúí, jestli máš strach, tak běž a přiveď ji sem~." Zatímco Jasuko mluvila, vybrala si šaty a pověsila je na stranu, levou rukou si dělala vlasy a pravou zručně psala email. Jasuko nebyla zrovna ten typ, co zvládá víc věcí najednou, ale touhle dobou mívala obvykle naspěch a v procesu oblékání hlučně rozesílala pracovní emaily.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži neměl na vybranou a tak jen kývl na tonkacu. Jelikož se nemohl dál takhle strachovat, nemohl ani nechat Jasuko čekat, jelikož brzy potřebovala odejít do práce.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak já budu za chvilku zpátky. Klidně se najez, až se to dodělá, dobře?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Uvá~o."</div>
<div style="text-align: justify;">
Odvrátil zrak od své biologické matky, která jako součást své odpovědi nasadila sexy pózu a v tričku vyšel ze vstupní haly.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jeho sandály při sestupu po železném schodišti zvonily; byl večer brzkého léta. Na nebi nádherně bojovaly o nadvládu indigová s karmínovou, zatímco pofukoval něžný, poklidný větřík.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži se zhluboka nadechl, jako by si chtěl z hrudi vyhnat pach domácího odéru smaženého oleje. S dobrou zásobou kyslíku v hlavě byly i jeho přehnané starosti jasnější.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zajímalo ho, jak hodlaly pro všechno na světě Taiga s Ami přežít den za dnem ve stejné třídě. Takové zrádné hádky v přeplněné třídě, jestli měly v plánu oslabit navzájem své zásahy, dokud jedna nepadne---mělo to nějaký smysl? Rjúdži absolutně nechápal svět agresivity.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi po minutě chůze dorazil do známého mramorového vchodu buržoazního domu, ale nijak se svými starostmi nepohnul.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jen z pohledu na ty dvě věděl, že spolu nebudou vycházet, ale zároveň tušil, že zašly až příliš daleko. I tak přemýšlel. Nemohly by se alespoň trochu respektovat, takže by mohly žít mnohem poklidnější životy, spíš než litovat skutečnost, že se staly spolužačkami?</div>
<div style="text-align: justify;">
Vybavily se mu obrázky <naprosto zdrcené> Taigy zírající k obloze s jasně viditelnou touhou vraždit a <nevypočitatelnou> Ami ostře odvracející pohled, než nasadila slabý úsměv. Pokud byla Taiga Kapesním tygrem, pak byla Ami pravděpodobně čistokrevná Čivava, která se přátelsky chová jen ke svému pánovi. Mohla štěkat a chovat se agresivně, ale když došlo na nebezpečí, skočila do náruče svého pána (Kitamury) a uchýlila se jen k dělání obličejů. Dokonce byla oblečená ve značkovém oblečení.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Je to až moc dokonalý."</div>
<div style="text-align: justify;">
Jen si představil, jak se Tygřice s Čivavou nutí přinutit tu druhou, aby uhnula pohledem, což ho naprosto vyčerpalo a zazvonil na zvonek brány na automatické zamykání. Když ani po chvíli nikdo neodpověděl, zazvonil znovu, pak potřetí a sám pro sebe kývl. Možná trochu mama-con, byl přesvědčený, že Jasučina intuice byla správná, takže zazvonil ještě jednou. Pak,</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Kdo je to?"</div>
<div style="text-align: justify;">
S napjatou úsečností, která působila jako by se ptala 'Co seš k sakru zač?!' zněl Taidžin hlas zachmuřeně.</div>
<div style="text-align: justify;">
"T...To jsem já. Udělal jsem večeři, tak koukej jít dolů a přijď. Máme tonkacu."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Nepotřebuju."</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdžiho běžně ostrý výraz vypadal zbarvený trochou šílenství---Nebyl to náznak hněvu, ale překvapení. Taiga, která patřila mezi lidi s bezmeznou chutí k jídlu, říkala, že nechce jít na večeři. Tohle mohlo být vážnější, než si myslel.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, co je to s tebou? Není ti snad dobře? Bolí tě hlava?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Sklapni. Nejsem nikde zraněná."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jestli vynecháš večeři, zase se zhroutíš."</div>
<div style="text-align: justify;">
Taidžino malé tělíčko mělo velkou energickou spotřebu, takže pokud vynechala jídlo, okamžitě se scvrkla a začala být anemická. Rjúdži věděl, že by se to stalo, a proto nasadil ostrý úsečný tón.</div>
<div style="text-align: justify;">
"I tak otevři, nehodlám přestat krmit někoho, kdo mi pořádně nevysvětlí, proč nechce jíst."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zanedlouho se ozvalo téměř tiché mlasknutí. A potom se dveře na automatické zamykání otevřely.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"...Och."</div>
<div style="text-align: justify;">
Nacházel se v prvotřídním bytě ve druhém patře.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži bezmyšlenkovitě vykřikl překvapením z obličeje, který se objevil za pomalu otevřenými dubovými dveřmi.</div>
<div style="text-align: justify;">
"C, co se stalo...?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tichá Taiga měla přes hlavu deku a bavlněné krajkové šaty měla celé zaneřáděné. Vlasy měla celé zacuchané a přilepené k obličeji, jako by se ho snažila zakrýt a jedno oko, které z nich čouhalo, měla celé zarudlé, naprosto zakrvácené---Její obličej vypadal ještě vlhký, takže bylo zřejmé, že o samotě plakala.</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga byla dívka se sklonem k pláči, ale i tak to bylo...</div>
<div style="text-align: justify;">
"H, hej. Tak moment."</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga nakonec prošla elegantně navrženou béžovou chodbou k obývacímu pokoji, deku při tom táhla za sebou. Nicméně Rjúdži, trochu na vážkách, si sundal boty a hnal se za ní.</div>
<div style="text-align: justify;">
Za masivními skleněnými dveřmi se nacházel nádherný obývací pokoj o rozloze větší než 20 tatami, úžasně nazdobený jako by ho vystřihli ze zahraničního časopisu, jenže,</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Áách..." zamumlal Rjúdži a poškrábal se na hlavě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na koberci kousek od pohovky se vršily prostěradla a přikrývky, které vypadaly, že je donesla z ložnice, a ve středu toho všechno seděla obří deprese o velikosti Taigy. Dokonale zapadala, dřepěla v mezeře a dokončovala kruhovou hromadu. Jako by použila přikrývku, kterou měla na hlavě jako poklop, schovala celé své tělo a změnila se v naprostého Hikikomori tygra.</div>
<div style="text-align: justify;">
Křišťálový lustr nesvítil a pouze zapuštěná světla vrhala ze stropu jemné osvětlení. Asi takhle byla ještě před chvílí, seděla v ponuré místnosti, aniž by dokázala skrze zatažené záclony poznat barvu oblohy.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Hej."</div>
<div style="text-align: justify;">
"..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ležela takhle stočená, vážně v depresi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na moment zaváhal. Přesto se zaměřil na své rozhodnutí, odtáhl část jejího krytu a naklonil se, aby se posadil vedle Taigy připomínající ptáčátko skryté ve svém hnízdě.</div>
<div style="text-align: justify;">
"No tak, co se děje? ...Bolí tě snad to místo, kam ses předtím udeřila? Chceš, abych tě odvedl do nemocnice?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Každopádně přestože šlo o nehodu, byl to Rjúdži, kdo ji zranil. I když si o něm mohla myslet, že je otravný, nemohl si pomoct a mluvil dál. Nicméně Taiga, aniž by odpověděla, se jen stočila do klubíčka jako tygří mládě a vtiskla tvář do povlečení.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Jsi v pořádku...jako doopravdy...?"</div>
<div style="text-align: justify;">
O chvíli později konečně hlasem bzučivým jako od komára, něco řekla: "...Hej..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hm?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kitamura, mohl by mě vážně... teď nenávidět?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Když trochu pootočila svůj schovaný obličej jen trochu na stranu, její oči, mokré slzami a vykukující zpod vlasů, vypadaly prostě trochu zoufale. Taiga napjatě sledovala Rjúdžiho.</div>
<div style="text-align: justify;">
---Zdlouha, opravdu zdlouha si povzdechl.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, no tak... To tě to ještě pořád žere?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jenže-"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Už jsem ti to říkal, ne? Kitamura, on viděl všechno, co se v restauraci stalo. Chápal, že tě vyprovokovala a proto jsi to udělala, prvořadě už zná Kawašiminu pravou osobnost. A stejně, Kitamura není ten typ kluka, co by jen kvůli tomuhle začal někoho nenávidět; to bys měla vědět líp než kdokoliv jiný, ne? Vážně bys neměla být v depresi kvůli takový blbině."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Myslíš to, vážně...?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"To si piš."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...No tak... Proč jsem takovej prcek?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ech?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Ta otázka ho zasáhla doopravdy nepřipraveného, jelikož nikdy netrávil čas přemýšlením nad tím, proč jsou lidé takoví, jací jsou. O pár vteřin později se ze sebe pokusil něco vymáčknout.</div>
<div style="text-align: justify;">
"T, to je... Asi dědičné, ne..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Podařilo se mu vytvořit ucházející, relativně bezpečný pokus. Nicméně Taiga tiše pokračovala ve stejném duchu: "...Jsem prcek s divným jménem...a sama nic nedokážu..." V tu chvíli ztichla.</div>
<div style="text-align: justify;">
Něco takového slyšel vůbec poprvé. Že by chtěla něco udělat se jménem 'Taiga', které bylo trochu přes čáru s hledem na to, že je dívka drobné postavy, což byl také důvod, proč jí říkali 'Kapesní'. Když to teď zmínila, byla vlastně pravda, že Taiga neustále hladově jedla mléčné výrobky.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemám ponětí... Tak tebe trápí něco tak směšného."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Není to směšné. Na rozdíl od tebe jsem citlivější."</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga, zatímco si drobnýma pěstičkama mnula oči, se konečně zvedla a posadila se k Rjúdžimu. Předtím to neviděl, protože ji zakrývaly vlasy, ale kolem čela měla omotanou chladící podložku. Možná, že jí to nateklo. S bodavou bolestí v srdci začal Rjúdži skoro nevědomky špičkou prstu něžně hladit část chladící podložky. Taiga ho nechala.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Co to má bejt...Mám 165 centimetrů, takže..." Na rtech se jí zračila nelibost, když to mumlala a trochu svěsila hlavu. 'Jsem jen o něco málo vyšší,' pomyslel si, ale pak mu to došlo. Ona tu nemluvila o sobě---</div>
<div style="text-align: justify;">
"...A moje jméno zní tak trochu jako něco z Merkuru, takže...takže, takže..."</div>
<div style="text-align: justify;">
To byly řeči Ami Kawašimy.</div>
<div style="text-align: justify;">
S její stylově přiměřenou osmičkovou postavou a jménem rozkošným jako od anime postavy. Taidžina ideální žena, která měla vše, po čem toužila, byla Ami Kawašima.</div>
<div style="text-align: justify;">
'Tak takhle to je', vydechl Rjúdži. Taiga se dostala do takové deprese, protože nejenže se bála, co si o ní Kitamura myslí, ale navíc jí Ami způsobila komplex méněcennosti. Nevypočitatelná dívka, kterou pohrdala, měla všechno, co chtěla. Neměla šanci na vítězství...V tomhle stavu by se asi každý chtěl skrčit v temné místnosti a ponuře se zavřít.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ne že by ji Rjúdži nechápal. Několikrát vážně přikývl,</div>
<div style="text-align: justify;">
"A navíc je Kitamurovou starou přítelkyní. Dokonce i jejich rodiny mají dobrý vztah."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Auh..."</div>
<div style="text-align: justify;">
---Chtěl jí tím ukázat svou podporu, jako 'Vím, co tím chceš říct', a přesto. Určitým způsobem připomínajícím tání ledu se Taidžin obličej zkroutil lítostí.</div>
<div style="text-align: justify;">
...Sakra. Nakonec jsem zasáhl nejsilnější komplex...</div>
<div style="text-align: justify;">
Když šlo jen o Aminy proporce a roztomilé jméno, Taiga nebyla tak v depresi, jenže k tomu všemu měla s Kitamurou blízký vztah. Byl to ten nejdůležitější bod, protože Ami měla tu výhodu, o níž se Taiga nejvíc zajímala, že upadla do takové deprese. Marně se hnala za věcmi, co měla Ami a ona ne.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži si konečně uvědomil svou chybu, jenže už bylo příliš pozdě. Taiga vypadající jako zmatený klaun v krabičce se schoulila zpátky do svého hikikomori rohu. Nakonec se naprosto uzavřela dekou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Zajímalo by mě, proč seš takhle necitlivej...Tvoje tupost mě prostě udivuje..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Její tiché mumlání zabarvovala hořkost. Jenže tohle nemohl Rjúdži nechat bez odpovědi: "No, nad tím, jak žiješ svůj život mi teda rozum stojí vždycky."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Cože!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jeho náhle hrubý komentář Taigu okamžitě rozzuřil.</div>
<div style="text-align: justify;">
"T, to je ale energie?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pověz, která, moje, část, je, tak, překvapující!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"No, tahle! Zrovna teď! Počk! Och! Auh!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Přerušila ho tím, že ho začala bít zespoda nahoru polštářem, "Ty! Ty! Pse! Čokle!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Prach! Je všude! Dost! Pah!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ticho! Sklapni! Hep...číííííí!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach! Och! ...Ua, teče ti z nosu!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Spíše než o fyzický útok šlo o emocionální degradaci...Stačilo to, aby se nepokusil ani bránit, jenže potom...Taidžin žaludek zaburácel zvukem připomínajícím zemětřesení.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Huh?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vytřeštila prázdně vypadající oči a zastavila svůj útok, Taiga s překvapeným výrazem shlédla na svůj žaludek vydávající tak ohromný zvuk.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zajímalo by mě, co to bylo za zvuk."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nedělej 'Huh'! To bylo tvoje břicho!...Bože, já to věděl, máš hlad, co? No tak, jdeme si dát tonkacu."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Řekla jsem ti, že nechci, ne snad?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Věřím víc tvýmu žaludku než tomu, co říkáš. Jasuko už za chvíli půjde, tak dělej, vstávej."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...To maso, je to červené vepřové?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Červené vepřové."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...A ty tlusté části, můžu je sníst?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach, jasně."</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga se, lehce zdráhavě, zvedla ze svého hnízdečka z přikrývek. Nejdřív jí nechal vysmrkat se, potom zkontroloval, zda jsou dveře zamčené a ona má klíč a na bosých nohou nazuté sandály; s tím Rjúdži Taigu úspěšně odvedl z jejího bytu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom kráčeli pod oblohou, která se víc než předtím změnila do indigova a po vystoupání schodů k pronajatému domu vedle,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rjúí!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jasučin uplakaný obličej vykoukl ze vchodu do předsíně. Jako by na ně až do teď vážně čekala s jídlem.</div>
<div style="text-align: justify;">
"I když máme tonkacu, došla nám omáčka; to je děs~!"</div>
<div style="text-align: justify;">
V jedné ruce držela lahev s prázdnou omáčkou a sdělovala synovi ty šokující novinky.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Rjúdži s Taigou se okamžitě otočili na místě a vyrazili rychlým tempem do nejbližší samoobsluhy. Rjúdži vešel do uličky s omáčkami, zatímco Taiga vyrazila sama prolistovávat časopisy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile zaplatil za omáčku,</div>
<div style="text-align: justify;">
"No tak, spěcháme, tak si pospěš."</div>
<div style="text-align: justify;">
Udeřil Taigu zadní částí tašky z obchodu. Taiga se na něj uraženě otočila,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jasně, jasně, zmlkni a nesahej mi na zadek, ty úchylnej pse. Jen mi dej... Ach."</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak listovala časopisem, prsty otáčející stránky se najednou zastavily. Pak když byl Rjúdži téměř na odchodu, Taiga ho chytila za tričko a stáhla zpátky.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, dívej."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ukazovala mu nějakou stránku. Otočil se s myšlenkou 'Co?', instinktivně se zarazil a pohledem zachytil ukazovaný obrázek.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Jestlipak to není Ami Kawašima."</div>
<div style="text-align: justify;">
Dole v otevřeném časopise byl malý sloupec ukazující Ami v ležérním oblečení s následujícími slovy.</div>
<div style="text-align: justify;">
---Počínaje číslem z tohoto měsíce si Ami vezme na chvíli volno, aby se postarala o školní záležitosti. Těšíme se, až ji znovu uvidíme!</div>
<div style="text-align: justify;">
"To znamená, že si bere volno. To tím myslí."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže si v práci dá pauzu, protože se sem přestěhovala? ...Naše škola, to je vážně tak skvělá..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Nějak mu přišlo, že to nedává moc smysl, ale</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pf, teď není čas zdržovat se takovýma věcma. Jestli si nepospíšíme, Jasuko přijde pozdě do práce."</div>
<div style="text-align: justify;">
Odložili časopis a oba vyběhli z obchodu, proběhli přes parkoviště a akorát vběhli do ulice.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Hm?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Co se děje?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Prakticky ve stejnou chvíli uviděli něco divného a zastavili. Instinktivně se na sebe obrátili.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kousek před nimi procházela bizarní a tajemně vypadající osoba. Měla na sobě tmavý celotělový trikot a sluneční brýle, přestože byla noc, takže šlo jednoznačně o přestrojení a navrch měla klobouk se širokou krempou. Přesto díky svým dlouhým štíhlým končetinám, odhaleným zářivým vlasům, drobnému obličeji a skvělému stylu mohlo jít jen o osobu, která byla zajisté jedinou modelkou ve městě--- A tu osobu právě viděli v časopise.</div>
<div style="text-align: justify;">
Taiga se pochopitelně zamračila znechucením,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Co, ptáš se...To je ona..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...My o vlku...Ale co to má na sobě?"</div>
<div style="text-align: justify;">
V tak bizarním oděvu nakonec vyčnívala ještě víc. Kdyby to bylo Hiroo nebo Azabu, pak by se možná smíchala s ostatními ve městě v nádechu soukromého umělce skrývajícího svou identitu. Nicméně v této obytné čtvrti by si nikdo nestěžoval na přestupky, dokonce i kdyby si jí spletli se zlodějíčkem módních obchodů a nahlásili ji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ami vešla takto oblečená do samoobsluhy a přirozeně si vzala košík, ale potom to začalo být zajímavé. Prostě vzala všechny zákusky a zmrzlinové výrobky seřazené na policích a s velkou dávkou agresivity je naházela do košíku. Následovaly je benta, přílohy a dokonce i sladké pečivo. PET lahve s nedietními nápoji---a taky sycené sladké nápoje. Dokonce i prodavač se nakláněl od pokladny, aby pozorně dohlížel na její divné chování.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Taková podivínka...Pořádá domácí večírek nebo tak něco?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne...Tak to není, ne s těmahle věcma. Fu~n, aha... Povedlo se mi narazit na něco zajímavého."</div>
<div style="text-align: justify;">
S drobným úsměškem si Taiga stoupla před Rjúdžiho a rychle vyrazila. Zdálo se, že jí samotné něco došlo, ale nevypadalo to, že by se o tu informaci hodlala podělit.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rjúdži, poběžme."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach, jasně."</div>
<div style="text-align: justify;">
Konec konců spěchali. Prozatím odložili stranou, co se stalo a vyrazili po asfaltové cestě směrem k domu Takasuových, kde na ně čekalo jejich tonkacu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale tehdy, kupodivu, jako by si to užívala, se Taidžina ústa zkroutila do úšklebku.</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-24422367364233506362016-07-27T05:59:00.002-07:002016-07-27T05:59:20.491-07:00MKnR: Volume 2 – Kapitola 7<h2>
<div style="text-align: justify;">
Kapitola 7</div>
<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
Obědové dění v místnosti studentské rady se od začátku – to jest před 2 týdny – dost změnilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Za prvé, modul Obsluhy jídla už ležel ladem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejdřív Mari následovala Mijuki a teď si i Majumi přinesla svoje bento.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože to provázel počáteční skepticismus vůči Majumině dosud neznámým kulinářským dovednostem (toto podezření přišlo od Mari), jak se její schopnosti zlepšovaly, plně se ponořila do praktikování výměny dezertů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Taky se zvýšil počet osadníků.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud nebyla přímo vyzvána, jedla Azusa obvykle se svými vrstevníky ve třídě. Za těchto okolností byla v posledních dnech přivolávána do místnosti studentské rady, aby s nimi denně obědvala.</div>
<div style="text-align: justify;">
Skrytým důvodem, dá-li se to tak nazvat, bylo, že přítomnost pouze prváků a třeťáků by narušila rovnováhu. Tváří v tvář tomuto faktu mohla Azusa takový vývoj jen bezmocně skousnout — což se jí dost podobalo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Do záznamu, poměr mužů ku ženám byl jedna ku čtyřem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby byla rovnováha opravdu tím hlavním důvodem, pak by byl záměr předem odsouzen k zániku, nicméně nakonec se to nejevilo jako problém.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tacujo."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano, šéfko?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Právě když všichni dojedli, zavolala Mari z druhé strany stolu na Tacuju. (Zasedací pořádek byl následující: Mijuki seděla vedle Tacuji, Mari naproti němu, Majumi seděla proti Mijuki a Azusa po Majumině druhém boku.)</div>
<div style="text-align: justify;">
Mari se pokusila zanechat bezvýraznou tvář, ale nedokázala zakrýt rozpustilý úsměv.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesto navzdory tomuto výrazu zůstávala krásnou mladou dámou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je pravda, že jsi měl včera dostaveníčko s Mibu z druhého ročníku?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Díky Bohu, že už jsme dojedli, pomyslel si Tacuja.</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Byla by asi strašná chyba mít teď něco v puse.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
"Vážně, použít tak hrubé slovo jako 'dostaveníčko' rozhodně k takové dámě nesedí."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ha ha ha, díky za připomínku. Tacuja je asi z těch, co mě vidí jako slečinku."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Opravdu? Pokud tě tvůj kluk nevidí jako dámu, zdá se, že není moc gentleman."</div>
<div style="text-align: justify;">
"To není pravda! Nao je..."</div>
<div style="text-align: justify;">
V tu chvíli Mari zmlkla; její výraz jasně říkal "A je to venku."</div>
<div style="text-align: justify;">
"..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacujův obličej naproti jeho přímému nadřízenému — přestože se jednalo jen o vedoucí školního Výboru pro veřejnou morálku — zůstával prázdný, jak jí opětoval pohled.</div>
<div style="text-align: justify;">
"..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Proč nic neříkáš?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Nemáš k tomu co dodat?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Mari viděla periferním viděním poskakovat nahoru a dolů kštici hustých vlnitých černých vlasů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože nechtěla, podívala se tím směrem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesně jak si myslela.</div>
<div style="text-align: justify;">
Majumi, jejíž ramena se nekontrolovatelně otřásala, byla k Mari zády.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zlomek vteřiny ten výjev pozorovala.</div>
<div style="text-align: justify;">
A ihned se podívala jinam.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zachytila Tacujův pohled.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Takže, je pravda, že jsi měl 'dostaveníčko' s Mibu z klubu kendó?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako by se snažila vymazat předchozí scénu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja se po ní ohlédl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Majumi ovládla svůj smích a pokrčila rameny jako herečka.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Bylo to nevyhnutelné.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi bude lepší jít s proudem, pomyslel si Tacuja.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Můžeme konečně přestat používat slovo 'dostaveníčko'... Nedává to Mijuki zrovna dobrý příklad..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Um, bráško? Nepleteš se náhodou v tom, kolik mi je...?" vyjádřila Mijuki neochotně svou námitku, ale pod Tacujovým pohledem rychle ustoupila.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na scénu se opět navrátilo ticho.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bohužel, kostky již byly vrženy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby to byly šogi, mohl by se tomu nějak vyhnout.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale vzhledem k panující náladě... Bohužel, dokonce ani Tacuja ji nemohl nijak změnit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dle definice, s perspektivou se operovalo v zákulisí pro dosažení určitého výsledku.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Nic takového se nestalo."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Och, vážně?</div>
<div style="text-align: justify;">
Slyšela jsem, že někdo na vlastní oči viděl, jak se Mibu červená jak rajče v přítomnosti jisté osoby."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja ucítil mrazení. Vyzařovala ho osoba vedle něj.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Bráško...? O čem to prosím tě mluví?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Nebyl to omyl. V prostoru kolem Mijuki drasticky klesla teplota.</div>
<div style="text-align: justify;">
"M-magie...?" vyjekla Azusa překvapeně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Teorie moderní magie se rozšířila do oblasti výzkumu supervelmocí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jinými slovy, jedno odvětví moderní magie se soustředí výhradně na vývoj supersil.</div>
<div style="text-align: justify;">
Největší rozdíl mezi starověkou magií a supersilou je potřeba dodatečné aktivace nad rámec pouhé myšlenky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Příkladem by mohl být fakt, že moderní magie nevyžaduje pro aktivaci CAD.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zároveň to ale neznamená, že je moderní magie to samé co supersíla.</div>
<div style="text-align: justify;">
Obecně lze říci, že "uživatelé supersíly" mohou používat jen jeden typ; každý další bude pouze variací na ten původní.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Supersíla" systematizovala moderní magii. Použitím aktivačních sekvencí jako materiálu a kouzelných sekvencí jako metody umožňuje exponenciální růst mnoha různých kouzel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně moderní magie byla příliš derivována, takže za použití měření pomocí stejných standardů jako u supersíly, by existovalo zhruba dvacet až třicet typů. Ale i tak jde o mnohem větší číslo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Moderní kouzelníci používají magické sekvence k vytvoření komplikované magie. Zároveň využívají mimo použití kouzelných sekvencí jako média rozmanité typy kouzel, k jejich adaptaci navíc musí použít vlastní podstatu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Specializovaná magie, bavíme-li se o rovině, kde je na stejné úrovni jako supersíla ovládaná kouzelníky, se dá aktivovat čistou myšlenkou, aniž by bylo třeba záměru či vůle.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně pro kouzelníky, kteří využívají desítky druhů kouzel, je téměř nemožné aktivovat magii bez záměru.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože kouzelné sekvence se zpracovávají v podvědomí, pořád pracují se záměrem, protože je nemožné neúmyslně vytvořit magickou sekvenci a dodatečně ji aktivovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud kouzelník, ovládající několik typů kouzel, neúmyslně vyvolá magii...</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ta ukázka přepisovací schopnosti je poměrně silná..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na Majumino mumlání dokázal Tacuja odpovědět pouze nuceným úsměvem.</div>
<div style="text-align: justify;">
I po vynaložení velkého množství "supersíly" má zbytek stále ještě přepisovací schopnost změnit "realitu".</div>
<div style="text-align: justify;">
Náhodná magie, mimo to, že je znakem magické nevyspělosti, je také jasným důkazem vynikajícího kouzelného nadání.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Uklidni se, Mijuki. Zrovna jsem začal něco vysvětlovat. Takže drž svojí magii na uzdě."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Moc se omlouvám..."</div>
<div style="text-align: justify;">
V reakci na bratrův hlas zahanbeně sklopila hlavu a usměrnila svůj dech.</div>
<div style="text-align: justify;">
Teplota v místnosti přestala klesat.</div>
<div style="text-align: justify;">
"V létě nepotřebujeme klimatizaci."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to jen mžik a letní vedro se změní v omrzliny." Majumin komentář měl spíš než zlehčit atmosféru pomoct jako vtípek, co by ji uklidnil, což Tacuja záměrně přehlížel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom všem přítomným vyložil svůj rozhovor se Sajakou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zdá se, že činy Výboru pro veřejnou morálku způsobily mezi studenty jistý odpor."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ta poslední slova vyvolala na tvářích Mari s Majumi depresivní mrak.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale je snad pravda, že to děláme, abychom se zalíbili? Přinejmenším se ke mně minulý týden nic takového nedoneslo."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ani ke mně ne.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vzhledem k své pozici jsem neprověřovala současné předpoklady, ale dle chaotického stavu věcí by bylo přesnější říct, že Výbor pro veřejnou morálku až moc zpohodlněl."</div>
<div style="text-align: justify;">
V odpovědi na Tacujovy a Mijučiny poznámky se Majumi zatvářila bezútěšně, zatímco Mari zavrtěla </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfLvssFiN2wsXUgB8EcSL5A-DhR7ysDLnAgxJypQDQOTbpF8xqg0XNkcPRxVucqPUKb3lmMXPgzO2WxdMg_OZwn0xpfuzhIu36gomewp-zWMCWBJHgBYYSRpePhJ7jFKqYgB05oCwRS8U/s1600/408px-Mkr_02_069.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em; text-align: justify;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfLvssFiN2wsXUgB8EcSL5A-DhR7ysDLnAgxJypQDQOTbpF8xqg0XNkcPRxVucqPUKb3lmMXPgzO2WxdMg_OZwn0xpfuzhIu36gomewp-zWMCWBJHgBYYSRpePhJ7jFKqYgB05oCwRS8U/s320/408px-Mkr_02_069.jpg" width="217" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
hlavou a odpověděla: "Mibu se mohla prostě splést. Možná dělá z komára velblouda. Výbor pro veřejnou morálku je čistě čestná funkce, což znamená, že nemůže být řeč o oceněních nebo odměnách. Stejně jako ve skutečných bojových situacích nemá zhodnocení cvičných manévrů žádnou dodatkovou hodnotu."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Takže je pravda, že mají v prostorách školy značnou moc. Hlavně pro studenty nespokojené se školním systémem nejsou členové Výboru pro veřejnou morálku, zodpovědní za dodržování školních pravidel, lepší než psi těch u moci.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jinými slovy, někdo tímhle dojmem skrytě manipuluje."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuje nemohl nad Majuminými slovy necítit překvapení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nečekaně hluboká slova.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Víme kdo?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Pro něj to byl jediný další logický krok.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ech? Ne, kvůli zdroji těch pomluv není zrovna snadné to zjistit..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Kdybychom šli přímo po dotyčném, je pravda, že bychom to možná zastavili."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale pro Majumi s Mari šlo o nečekanou řadu otázek.</div>
<div style="text-align: justify;">
Majumin předchozí komentář jí taky uklouzl jen náhodou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja se jí zpříma podíval do očí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Majumi se okamžitě odvrátila, aby se mu vyhnula.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle bylo poprvé, co ji Tacuja viděl takhle nejistou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Neptám se po identitě těch, co ty drby šíří, ale na identitu manipulátora, co tahá za nitky."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja ucítil, jak ho cosi tahá za rukáv.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když zvedl pohled, zjistil, že ho Mijuki tahá pod stolem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi naznačovala, že je konverzace až příliš konfrontační.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně Tacuja teď neměl v nejmenším úmyslu vycouvat.</div>
<div style="text-align: justify;">
V duchu viděl obraz cizince, co poté, co se ho pokusil přepadnout ze zálohy, unikl. Taky nemohl zapomenout na červenozelený náramek, který nosili někteří ze studentů.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Na příklad organizace jako 'Blanche'?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejistota se změnila v naprostý šok.</div>
<div style="text-align: justify;">
Majumi s Mari ztuhly.</div>
<div style="text-align: justify;">
Azusiny oči se rozšířily, jak na ně zírala.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dle její reakce neměla Azusa ponětí, co se děje — odhadoval Tacuja.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Odkud to jméno znáš..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Opravdu o nic nejde, protože jde o sotva utajovanou informaci. I když je to trochu cenzurované, je v podstatě nemožné zcela zabránit veškerým únikům informací od zdroje."</div>
<div style="text-align: justify;">
Z Tacujovy perspektivy bylo ještě úžasnější, že to Majumi tak moc šokovalo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mezinárodní proti-magická politická organizace "Blanche".</div>
<div style="text-align: justify;">
Manifest volající po ukončení politických systémů, které jednaly s Kouzelníky jako nadřazenými a odstranění rozdílu v chování způsobeném přítomností magických schopností.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně myšlenka, že se kouzelníkům dostávalo od politického systému přednostního zacházení, byla mylná.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesněji, jelikož se s kouzelníky zacházelo jako s nástroji ve vojenských a dalších vládních pobočkách, bylo by pravdivější říct, že se k nim chovají "nehumánně".</div>
<div style="text-align: justify;">
To protože v porovnání se sousední zemí s největší populací na světě nebyla jiná možnost jak srovnat naprostý rozdíl v počtu jednotek, které mohly být mobilizovány, až na upřednostnění kvality nad kvantitou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Byla pravda, že kouzelníci sloužící v armádě nebo vládě dostávali vyšší plat, ale šlo pouze o kompenzaci za navýšení pracovní síly stejně jako vynaloženou životní energii.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kritika ze strany proti-magických organizací se zaměřovala výhradně na nedostatek jejich vlastních osobních benefitů a proto došlo k vzniku protistátních organizací, z nichž byla nejaktivnější právě "Blanche".</div>
<div style="text-align: justify;">
Díky státem zaručené politické svobodě nebyla kritika naměřená proti vládě ani zakázána ani potlačena.</div>
<div style="text-align: justify;">
Historicky byly proti-magické zásahy vždycky snadno spojeny s trestnou činností. Ve skutečnosti existovalo hned několik proti-magických organizací uchylujících se k terorismu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Současné ztělesnění Blanche, organizace, která držela ministerstvo veřejné bezpečnosti v pohotovosti, bylo takovým příkladem.</div>
<div style="text-align: justify;">
I náramky na rukou studentů, co se pokusili při napadení Tacuji použít magii, neslo znak patřící "Egalite", jedné z podřízených organizací "Blanche".</div>
<div style="text-align: justify;">
V současnosti neexistovalo žádné přímé spojení mezi Blanche a Egalite, nicméně použití jména Blanche bylo efektivní reklamní metodou pro získání mladých zaměřených proti státnímu zřízení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Každý, kdo byl vzdáleně obeznámený s protokolem, to věděl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Celkový počet lidí, kteří v současnosti infiltrovali kampus, nebyl známý, nemluvě o tom, že ten, kdo stál za napadeními, měl na svědomí i všechno ostatní.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně vzhledem k tomu, že infiltrátoři měli skutečné bojové schopnosti a nešlo tak jen o ideologické sympatizanty, bylo velmi pravděpodobné, že se na První střední důkladně připravili.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pokud se to pokusíme pokrýt jen polovičatě, nevzejde z toho nic dobrého. Hm, nekritizoval jsem předsedkyni, to jen že přístup ze strany vlády je hrozně neefektivní."</div>
<div style="text-align: justify;">
Navzdory Tacujovým smířlivým slovům se Majumin výraz nerozzářil.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Ne, je to přesně, jak Tacuja řekl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jelikož organizace, co vidí Kouzelníky jako nepřátele, už existují, je jedno jak nesmyslné jsou, spíše než používat metody na udržení jejich existence pod pokličkou, bychom měli jít s pravdou ven a podpořit výměnu informací na obou stranách...</div>
<div style="text-align: justify;">
Vyhýbali jsme se přímé konfrontaci – ne, utíkali jsme od ní." Hlas měla plný sebevýčitek.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nedá se nic dělat." Osvobozující odpověď obsahovala chladný podtón.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tato škola je spravovaná státem.</div>
<div style="text-align: justify;">
S naším statutem studentů, navzdory tomu, že nejsme skuteční státní zaměstnanci, nemůžeme uniknout faktu, že jakékoli se školou spojené aktivity nebo studentská rada jsou omezeni vládní politikou."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ech?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Hlasem postrádajícím vřelost, jako by v hlavě nedokázala zpracovat právě příchozí poznámku, Majumi prázdně zírala na Tacuju.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Jinými slovy, vzhledem k tvé pozici předsedkyně se s tím můžeš potýkat pouze v tajnosti."</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak pozorovala Tacuju, který odhlédl jiným směrem, Mari zkroutila ústa.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ho ho, takže dokonce i Tacuja má něžnou stránku."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale ten kdo se neustále vyptával předsedkyně, byl Šiba..." zamumlala tiše Azusa.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mari okamžitě navázala na útok.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nejdřív je rozdrť, pak nabídni pomocnou ruku, to je celkem trik hodný gigola. Ani Majumi není vůči takovému chování imunní. Zdá se, že Tacuju nemůžeme podceňovat."</div>
<div style="text-align: justify;">
"M-Mari, počkej, neříkej takové divné věci!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ty se červenáš, Majumi."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Mari!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Předsedkyně studentské rady a hlava Výboru pro veřejnou morálku se začaly dohadovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mezitím se Tacuja s nečitelným výrazem zadíval na oblohu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesto že věděl, že ho sestra celou dobu chladně pozoruje, mohl jen předstírat, že to nevidí.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dobře... Je skoro načase vrátit se do třídy. Jdeme, Mijuki," vyjádřil Tacuja úmysl vrátit se směrem k stále se hašteřícím Majumi a Mari a zvedl se.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mijučina mizerná nálada se naštěstí Tacujovým upřímným konejšením rozptýlila.</div>
<div style="text-align: justify;">
I když viděl naprosto rudou Azusu uprchnout směrem ke konzoli v rohu místnosti, nevěnoval tomu nějakou zvláštní pozornost.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach, Tacujo, na minutku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Řekla jsem dost, stačí, Majumi, musím mu říct něco důležitého."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Asi bude nejlepší počkat, až skončí výuka, pak si budeme moct promluvit pořádně."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dobře, dobře... Vážně, nemyslela jsem si, že ho to bude tolik zajímat...</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže, Tacujo, jak jsi nakonec odpověděl?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"To já čekám na odpověď, na jejímž základě se rozhodnu."</div>
<div style="text-align: justify;">
Včera v kavárně mu Sajaka na jeho otázku nedokázala odpovědět.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Co uděláš, až škole sdělíš své myšlenky?</div>
<div style="text-align: justify;">
Sajaka ze sebe dostala jen zvuky jako "Ach" a "Och" a nedokázala zformulovat smysluplnou odpověď.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proto ji Tacuja zanechal s domácím úkolem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Znovu si ji vyslechne, až si utřídí myšlenky.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Na základě našeho dřívějšího rozhovoru mám pocit, že to není věc, co bychom měli ignorovat."</div>
<div style="text-align: justify;">
"—Spoléháme na tebe."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Není třeba. Pořád nemám jistotu, o co v tom všem vůbec jde."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dokud to bude v tvých schopnostech."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dá se jen těžko říct, zda za tím stojí nějaká očekávání, nebo ne... To je jedno, jestli je to jen na téhle úrovni, mohu přijmout."</div>
<div style="text-align: justify;">
Opravdu nešlo o něco, co by mohl ignorovat a Tacuja nebyl jen zdvořilý. Z hlediska činností proti-magických organizací, pokud zůstávali jen na systémové úrovni, neměl potřebu zasahovat, nicméně násilí namířené na lidi na důležitých pozicích bylo něco jiného. Jako zástupce všech prváků nebyla žádná záruka, že se Mijuki nestane terčem. Je pravda, že nevěřil, že by jí jakýkoli levný zločinecký trik mohl ublížit, ale bylo lepší chybovat na straně opatrnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Udělám vše, co je v mých silách."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zatímco sledovala Tacuju odpovídat a Mijuki uklonit se před odchodem, Mari sama pro sebe tiše zamumlala: "To bude pravděpodobně ze všeho nejlepší."</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kvůli povaze jejich práce se nemuseli členové výboru pro veřejnou morálku hlásit každý den na ústředí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce i jejich vedoucí trávila většinu času v místnosti studentské rady.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jelikož si většinu členů volila pro bojové schopnosti, pracovní zdatnost a organizace nebyly jejich silnou stránkou. Přihoďte k tomu nedostatek tlaku z vedení a hned je jasné, jak se ta místnost změnila v dějiště katastrofy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Před Tacujovou intervencí během náborového týdne byl jediný s pracovními dovednostmi a proto — ať už chtěl nebo ne — to určilo jeho pozici ve Výboru pro veřejnou morálku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dnes, navzdory tomu, že měl volno, byl předvolán Mari, aby pomohl zorganizovat a sepsat zprávy ohledně incidentů během náborového týdne. —Přestože ho přivolala jako výpomoc, ve skutečnosti na tom pracoval sám.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vážně se mu to vymklo z rukou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Původně plánoval využít čas po škole k vyhledání nevydaných souborů uložených na magických univerzitách a přidružených magických středních školách za použití terminálů ve školní knihovně, jenže díky tomuhle byl jeho výzkum bez šance.</div>
<div style="text-align: justify;">
(Každopádně, jdu na to, ať to dneska všechno dokončím...)</div>
<div style="text-align: justify;">
I když věděl, že je to k ničemu, Tacuja si nemohl pomoct a povzdechl si. Měl v úmyslu odhlásit se z terminálu a pak se sejít s Mijuki.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak se díval na stopky na obrazovce, zazvonila upozorněním na příchozí zprávu. Měla dokonce i školní znak.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jinými slovy něco, co by student neměl ignorovat — předvolání, které obvykle znamenalo úkol od učitelského sboru.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja poposedl na židli a, samozřejmě, neignoroval příchozí zprávu a otevřel ji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jméno odesilatele bylo "Ono Haruka".</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"Omlouvám se, že jsem tě sem tak z ničeho nic zavolala."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, stejně jsem zrovna neměl na práci nic důležitého."</div>
<div style="text-align: justify;">
V místnosti poradce odpověděl na Haručin zcela vinný nenucený úsměv a omluvu jen vlažně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ve skutečnosti mu předvolání zkřížilo plány.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ačkoli nešlo o nic urgentního, odmítnutí Mariny žádosti a omluva za nepříjemnosti jen vedly k nahromadění další práce navíc.</div>
<div style="text-align: justify;">
A když řekl Mijuki, že s ní nemůže jít domů, tak přestože navenek zůstávala klidná, jen z pomyšlení na to, jak ji zklidnit, až se vrátí, ho rozbolela hlava.</div>
<div style="text-align: justify;">
Navrch nebyl žádný důvod, proč by se potřeboval setkat se školním poradcem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja si vážně přál, aby mu vysvětlila, proč si ho zavolala.</div>
<div style="text-align: justify;">
"No? Už sis zvykl na školní život?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Neměla možnost číst mu myšlenky — což bylo jen přirozené, pomyslel si Tacuja — takže Haruka začala typickou otázkou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu Tacuja odpověděl netypicky.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Máš snad nějaké potíže?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Došlo k hodně nečekaným situacím, které mě odvedly od studia."</div>
<div style="text-align: justify;">
Jinými slovy, přejdi k věci a přestaň plýtvat mým časem.</div>
<div style="text-align: justify;">
I kdyby ten hlas neslyšela, mohla více méně odezírat z jeho nepřátelského chování. Haruka překřížila nohy a její úsměv se stal trochu nuceným.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zpod minisukně jí skoro vykukoval zadek v hedvábných punčochách. Když takhle seděli naproti sobě, nic tomu pohledu nebránilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Podle moderního dekóra bylo vhodné udržovat odhalené části na minimu. Protože ženy obvykle nosily silné punčochy, které zakrývaly všechno pod jejich šaty, přestože vyzařovaly vyzrálost, ten pohled byl pro oči poměrně stimulující. (Navíc díky pokrokům u vláknitých materiálů je mohly bez problémů nosit i v parném létě).</div>
<div style="text-align: justify;">
Když už jsme u toho, také nosila spíše rozevřenou košili, pod níž se rýsovaly linie spodního prádla.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na člena fakulty byl takový oděv před očima studenta příliš koketní.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Děje se něco?" zeptala se Haruka škodolibě Tacuji, který na ni nevědomky zíral. Rychle zdvihl pohled a odpověděl roztržitým hlasem — kdyby byl jakýkoliv obyčejný muž.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Z perspektivy moderního dress kódu mám pocit, že je váš vzhled poněkud přehnaný."</div>
<div style="text-align: justify;">
"O-Omlouvám se."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na Tacujův chladný pohled a naprosto nevzrušené důrazné varování se Haruka rychle vrátila ke svému běžnému postoji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Použití svádění k rozhození protivníka bylo jednou z nejčastějších taktik pro uchopení iniciativy v rozhovorech. Bylo pravděpodobné, že Haruka zvolila tento konkrétní outfit s touhle myšlenkou. Jenže tento student (Tacuja) neměl při odpovědi žádný výraz.</div>
<div style="text-align: justify;">
Neměla nad ním žádnou kontrolu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Haruku zmátlo, že se nedokázala ujmout iniciativy.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže proč jste si mě zavolala?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože potlačené, stejně měl v hlase náznak pokárání.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemohl mít tohle chování předem propočítané, nebo snad ano? pomyslela si Haruka.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo mu jen šestnáct, ale právě protože se chtěla vyhnout této aroganci, přinutila se využít metody svádění, na níž nebyla zvyklá. Nicméně momentálně byla donucena od této kličkovací taktiky upustit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Haruka si srovnala myšlenky a znovu se obrátila na Tacuju: "Dnes jsem tě chtěla požádat o pomoc s naší prací."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Vaší prací, ech?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jeho intelekt byl pozoruhodný už jen na základě výsledku přijímacích testů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Navzdory tomu kdyby přešla rovnou k jádru problému, mohl by být ještě víc ve střehu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano, naší, jako práce Oddělení životního poradenství," řekla mu Haruka přímo, ačkoli už to pravděpodobně prohlédl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně jelikož už řekla "práce Oddělení životního poradenství", mohla jen dokončit větu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Psychická orientace studentů se každoročně mění. Například ty používáš termín 'já' k odkazování na sebe. Pro kouzelníky, co usilují o vstup do armády, to není nic neobvyklého. Vzhledem k tomu, že studenti tak na sebe odkazovali po vítězství v Okinawské obranné bitvě před třemi roky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Změny ve společnosti sebou přináší jemné změny v osobnostech studentů. To zejména v případě po velké události, která nutí jednotlivce nahlížet na svůj věk nebo vztahy s ostatními odlišně."</div>
<div style="text-align: justify;">
Po tomhle Haruka studovala mladíkův výraz.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacujův obličej nevykazoval žádné zmatení, přestože by možná bylo přesnější říct, že mu její slova šla jedním uchem tam a druhým ven.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže každý rok zkoumáme zhruba 10% studentů. Cílem je pečlivě posoudit a poradit s jejich primárními dojmy a ideologiemi."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jinými slovy jsme sledovací vzorky?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Rovnou a bez okolků k věci, nicméně jeho prohlášení sebou neneslo urážku ani vztek.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jestli je to všechno, tak s tím nemám problém. Ale je to opravdu váš pravý zájem?" odpověděl s lehkým úsměvem vlastní otázkou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Haruka použila každý ždibec vůle, aby odolala zaváhání.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Myslíš, že mám nějaký postranní motiv? To mi trochu ubližuje. Nejsem taková pletichářka, víš?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Koketní, téměř žertovný tón měl spíše než nabídnout smír, pomoct jí přehodnotit její panikařící já.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nemyslím, že se zrovna hodím na vzorek."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pravda. Také si myslím, že nejsi typický student.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale díky tomu doufám, že mi budeš ochoten pomoci.</div>
<div style="text-align: justify;">
Můžeš být první vzorek, který prolomí bariéru mezi studenty Prvního a Druhého kurzu, nicméně není žádná záruka, že budeš posledním."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...V tom případě s tím tak budeme zacházet."</div>
<div style="text-align: justify;">
Haruka se po jeho konečném přesvědčení uvolnila. Přestože nevypadal úplně utvrzený, pomoc složité osobnosti byla součást popisu práce poradce, říkala si Haruka — s nádechem úniku před skutečností.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zdá se, že mi díky mé nevyspělosti nevěříš. To je škoda. ...Takže nevadí, když ti položím pár otázek?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach, jen si poslužte."</div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože věděla, že je vůči ní stále na pozoru, nemohli plýtvat dalším časem. Haruka vyndala připravené otázky a prošla je s Tacujou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poradenství byla řada práce, která kladla silný důraz na soukromí. Utajení bylo jeho důležitou součástí. S tím stále závisela na zvoleném tématu. Třetí strana mohla být zapojena, aby pomohla v dané oblasti, nicméně Haručina žádost o asistenci se jen stěží dotýkala soukromí jedinců mimo kampus. Poměrně jednoduché otázky zahrnovaly události mezi zápisem a dneškem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po Tacujově popisu neklidu na akademické půdě byla Haručina odpověď: "...Mnohokrát ti děkuji. Mimochodem, vedl sis moc dobře. Po takovém psychickém tlaku by nebylo překvapující ani duševní zhroucení." Svůj názor vyslovila s výrazem doktora.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ve skutečnosti ji Tacuja oslovoval "učitelko", protože byla licencovaným psychologem, nicméně její současná kapacita by měla být studijní poradce.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Z lékařského hlediska by k tomu mělo dojít. Ale z hlediska statistik existují výjimky."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na tvrzení, že klinická data nejsou ničím než vedlejším produktem statistických údajů Haruka se studem odvrátila zrak.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak odhlédla, Haruka si všimla, že Tacuja pozoruje starožitné (nebo možná z jiného období) hodiny na zdi — samozřejmě, protože úmyslně chtěl, aby si toho všimla — a rychle přesunula pohled zpět.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Uch, to je pro dnešek vše. ...Och, ano, i když nejde zrovna o otázku spojenou s poradenstvím..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Co?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je pravda, že tě Mibu z druhého ročníku pozvala na rande?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"...To s tím opravdu nesouvisí." Tacuja nedokázal skrýt ohromený výraz.</div>
<div style="text-align: justify;">
Haruka rychle navázala: "Co se týče Mibu, mám jisté obavy o... Naneštěstí nesmím nic prozradit."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zjištění informací z cizího soukromí by mi taky způsobilo potíže. Takže, kde jste slyšela tyhle pomluvy, paní učitelko?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže jsou to... pomluvy?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Přesně, nebo je snad něco špatně?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, vůbec ne... Hm, jen že kdyby ses rozhodl vyjít si s ní, chtěla jsem tě požádat o laskavost. Nicméně pokud to nemáš v plánu, tak se nic neděje."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Už jsem řekl, že to tak zvané rande je pouhou fámou. Takže odkud vítr vane?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Haručin pohled sklouzl po Tacujově opakované otázce na podlahu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Omlouvám se, to je důvěrné."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja na ni netlačil. "V tom případě půjdu."</div>
<div style="text-align: justify;">
Než aby naléhal, vybral si vstát a zamířil ke dveřím, aniž by čekal na odpověď.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pokud budeš mít v souvislosti s Mibu nějaké potíže, klidně si přijď promluvit," zazněl Haručin hlas, jako by tomu pevně věřila.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proč z toho měl pocit, jako by měla jistotu, že "nějaké potíže" nastanou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuju nezajímalo, co stojí za její vírou, takže pokračoval v chůzi, aniž by se byť jedinkrát otočil. Jeho osobnost nebyla natolik lehkovážná, aby se chytil na takovou vějičku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Po večeři Tacuja ve svém pokoji čelil konzoli, když se zpoza dveří ozval hlas: "Bráško, tady Mijuki."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ve skutečnosti byli doma sami dva.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo jasné, že jde o ni, i kdyby po zaklepání nic neřekla. Jednoduché zavolání by stačilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
I tak Mijuki vážně vyslovila své jméno.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako by ho chtěla vyrýt do Tacujova srdce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako by se bála, že by ho mohl zapomenout.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pojď dál," řekl Tacuja, obličej stále upřený na obrazovku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ode dveří se zdálo, jako by byla konzole zabudována do stěny.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zatímco rychle procházel dlouhé linie textu, Tacuja zároveň periferním viděním zachytil sestřinu siluetu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dorazil koláč, co jsi chtěl... Dáš si k němu čaj?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Nabídka s trochou zaváhání měla vzbudit pozornost staršího bratra.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pro Tacuju to byl jen koláč, ale slušné vychování bylo jednou z pozitivních stránek jeho sestry — zda dokázal ještě někdo jiný dosáhnout takové úrovně, už bylo něco jiného.</div>
<div style="text-align: justify;">
Navíc by před sto lety nikdo neužil větu "Dorazil koláč", ale nyní šlo o běžnou frázi.</div>
<div style="text-align: justify;">
S pokrokem v logistice se "nošení zavazadel" stalo minulostí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce i malé věci jako koláč se daly doručit bezplatně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Samozřejmě co se týče obchodů, objednávky a následné doručování zboží se porovnávalo s dvěma výhodami "snížení přeplnění" a "zvýšení proudu zákazníků", což vedlo k službám, jak je známe dnes.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Už jdu." Jen co odpověděl, uložil Tacuja zpravodajství jako jednu z domácích stránek.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Poté co si vychutnal Mijučin čokoládový dort a smyl zbývající sladkost trochou hořké kávy, přepnul konzoli obývacího pokoje na mód prohlížení dat.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Můžu se taky kouknout?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja ještě ani nedojedl koláč, nemluvě o Mijuki, která byla ještě pomalejší.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně i tak otevřel datové soubory, což znamenalo souhlas.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Samozřejmě."</div>
<div style="text-align: justify;">
I potom, co tak učinil, stejně Mijuki, čekající na povolení, souhlas jasně potvrdil, dovolil jí přisednout si.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tohle bychom běžně během společného času vytahovat neměli, ale posluž si. Ne že by to s tebou nemělo nic dělat, takže je lepší, když se to dozvíš co nejdříve.</div>
<div style="text-align: justify;">
...Ne, chci říct, nemusíš být tak nervózní."</div>
<div style="text-align: justify;">
Když uviděl sestru odložit vidličku a zaujmout správné držení těla, Tacuja naznačil, že nic z toho není třeba.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na jeho hořký úsměv odpověděla Mijuki rozpačitým pousmáním a znovu vidličku zvedla.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Datový soubor Blanche, otevřít."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na jídelním stole samozřejmě chyběla klávesnice.</div>
<div style="text-align: justify;">
I když se mu to nelíbilo, stejně používal hlasové příkazy mířené k systému, aby na obrazovce ukázal soubory s výsledky pátrání.</div>
<div style="text-align: justify;">
"To je ta politická organizace, co se zabývá nemagickými aktivitami, o které byla řeč během oběda?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Členové si říkají občanské hnutí. Za oponou jde ale o poměrně neslavnou teroristickou skupinu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Také se zdá, že je pravda, že jsou její členové aktivní ve škole. Blanche je podřízená další organizace, Egalite. Během doby, co jsem pracoval jako člen Výboru pro veřejnou morálku, jsem viděl pár studentů, co se k ní možná přidali."</div>
<div style="text-align: justify;">
Mijuki zpočátku Tacujova slova překvapila, pak přikývla.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Profesionální proti-magičtí studenti na magické střední škole?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tvoje skepse je přirozená," přikývl na Mijučino zmatení, aby naznačil souhlas.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nejen na První střední. Lidé věří, že magické školy jim pomohou zlepšit magii, což je vede k zápisu. Zda se snaží povýšit sami sebe nebo někoho jiného, to už je něco jiného.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proto se zdá, že si studenti na magické škole odmítající magii protiřečí."</div>
<div style="text-align: justify;">
Naprosto si protiřečí. Z Tacujova úhlu pohledu, přestože byl podle společnosti zaškatulkovaný jako druhořadá osoba, z perspektivy magického výzkumníka neměl v úmyslu magii odmítnout.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ačkoli z pohledu volby zjevně logické cesty to může vypadat divně... To právě protože tato organizace následuje 'zjevnou logiku' se šíří tak rychle."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...Proč je to tak?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Když se na to podíváš z pohledu tradice, dostaneš se do slepé uličky. Neuzavírej se do hranic vlastního názoru, zvaž to z jiného úhlu.</div>
<div style="text-align: justify;">
První co musíš zvážit je, proč tak hrdě mávají svými prapory anti-magické ideologie, ale nikdy přímo neodmítnou magii samotnou."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Když o tom teď mluvíš... Máš pravdu."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jejich žádostí je zrušit rozdíly ve společnosti způsobené magií. Jen tohle samotné je bezúhonný a správný nápad."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...To jo."</div>
<div style="text-align: justify;">
"V tom případě, co je ten tak zvaný rozdíl?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Talent jednotlivce nebo tvrdá práce neodráží adekvátní kompenzaci ve společnosti...?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zrovna jsem ti řekl, Mijuki, abys své myšlení posunula za viditelné hranice." Jak tohle řekl, Tacuja sebral ze stolu dálkové ovládání a otočil se k obrazovce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo na ní šestnáct rozdílných obrázků, jeden z nich přiblížil a zvětšil.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Blanche je politickou organizací na povrchu. Jejich důkaz pro kouzelníky, co dostávají přednostní zacházení, vychází z rozdílu v platech mezi kouzelníky a těmi, co nekouzlí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozdíl, o němž mluví, je rozdíl v průměrných mzdách.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale nejde o nic víc než jen průměrný, jediný výsledek.</div>
<div style="text-align: justify;">
Neberou v úvahu míru strádání, jíž si kouzelníci prochází na cestě za těmi vysokými platy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Také ignorují fakt, že kouzelníkům je povoleno pracovat pouze v oblastech týkajících se magie, přestože tato spodní vrstva kouzelníků dosahuje nižších platů než běžný kancelářský pracovník." Tacujův hlas byl bezvýrazný a téměř bez emocí. Nicméně dal se v něm zaznamenat jistý náznak melancholie.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je jedno, jak schopné nebo silné, dokud společnost tu magii nebude potřebovat, je peněžní odškodnění a uznání nemožné."</div>
<div style="text-align: justify;">
Mijuki bolestivě sklopila pohled.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja vstal, ušel pár kroků, pak něžně položil ruku na sestřino rameno.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Existuje důvod, proč kouzelníci dostávají tak vysoké průměrné platy. To protože společnost vyžaduje specializované kouzelníky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Protože je malý počet outsiderů, kteří snižují průměr, je průměrný plat nasazený tak vysoko.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dále, pro kouzelníky aktivní v předních liniích a schopných napomáhat společnosti — ne, to je jen okrasa. To protože kouzelníci poskytují společnosti určitý prospěch, finanční či jiný, poskytuje jim to větší kompenzaci a nejen v závislosti na faktu, že se narodili jako kouzelníci.</div>
<div style="text-align: justify;">
Svět magie není natolik naivní, aby věřil, že prosperitu zaručí, když se narodíš s talentem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Toho jsme si dostatečně vědomi, řekl bych. Že, Mijuki?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano... Velmi dobře." Mijuki přikývne a položí svou dlaň na bratrovu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tedy, Blanche navrhuje zrušení v platech způsobených magií, ale ve výsledku doopravdy obhajují zrušení použití magie k získávání peněžní náhrady.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jinými slovy, žádají kouzelníky, aby nezištně přispívali společnosti."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...To je poměrně sobecký návrh.</div>
<div style="text-align: justify;">
Všichni potřebují peníze na živobytí nehledě na to, zda používají magii nebo ne. Jenže oni jim nedovolí použít kouzla pro výdělek, dokonce i lidé, co jsou toho schopni musí použít jiné dovednosti, aby se uživili...</div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec, jen protože neumí používat magii, nechtějí, aby se stala měřítkem hodnoty člověka?</div>
<div style="text-align: justify;">
Tvrdí, že je v pořádku, pokud kouzelníci za svou tvrdou práci nedostanou kompenzaci? Mělo by být zřejmé, že jejich tvrdá práce není oceněna...</div>
<div style="text-align: justify;">
Nebo ti lidé nevědí, že narodit se s talentem pro magii jednoduše nestačí? Že použití kouzel vyžaduje mnoho let intenzivního studia a tréninku?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja se přesunul zpoza Mijučiných zad a s lehkým úsměvem na rtech se vrátil na své místo.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, vědí to.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vědí to, ale mlčí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Protože pokud mlčí a nepřemýšlejí nad informacemi, jež jim odporují, jsou schopni využívat rovnost, aby lhali sobě i jiným.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na začátku ses na to ptala.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proč by se studenti magie zapojovali do proti-magické organizace jako je Blanche nebo Egalite?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hm... To protože neznají pravou filozofii proti-magických stran?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Lidé, co nedokáží magii používat, se jí nenaučí bez ohledu na to, jak moc se snaží a proto mají pocit, že je nespravedlivé, aby společnost odměňovala mágy za její používání.</div>
<div style="text-align: justify;">
A co potom studenti, co ji umí používat, ale chybí jim talent, aby dohnali skutečně nadané studenty bez ohledu na jejich píli, a na oplátku se na ně dívají spatra — také smýšlení by bylo naprosto racionální, ne?</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozdíly v talentu nejsou pro magii ničím výjimečným. Je to patrné i v jiných oblastech, třeba umění nebo atletika.</div>
<div style="text-align: justify;">
I když nemají talent na magii, možná jsou talentovaní v jiných oblastech. Pokud fakt, že nemají dostatek nadání, neunesou, měli by si najít jinou cestu."</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby někdo, kdo znal Tacuju jen povrchně, zaslechl jeho slova, napadlo by ho, že mluví sám k sobě. Ale Mijuki, jediná přítomná, by takovou chybu nikdy neudělala.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Věřím, že ti, co se učí magii, odmítají 'rozdíly', které způsobuje, protože nejsou ochotni se jí vzdát.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nechtějí se vzdát, ale nedokážou přijmout druhořadost.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nedokážou přijmout skutečnost, že jsou lidé s nadáním naprosto mimo jejich možnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nedokážou přijmout možnost, že to, že pokud do toho vloží mnohonásobně více práce, stejně budou nedosažitelní.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proto odmítají používat magii jako hodnocení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Faktem je, že vědí, že lidé s nadáním do toho vkládají stejné množství práce. To je zjevné, mají to na očích. Ale raději to ignorují a hážou všechnu vinu na vrozený talent a odmítají to.</div>
<div style="text-align: justify;">
No... Ne že bych taký pocit slabosti nedokázal pochopit. Samotného mě napadá něco podobného."</div>
<div style="text-align: justify;">
"To ani náhodou!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Mijuki věděla, že Tacuja se ve skutečnosti nesnižuje. I tak nedokázala ovládnout svůj hlas.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Bráška má schopnosti, jaké nikdo jiný nenapodobí, a i když nejsi stejně talentovaný jako ostatní, nevložil si do toho i tak exponenciálně víc tvrdé práce, aby ses na tuhle úroveň dostal?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja neměl žádné obyčejné schopnosti, nýbrž nadání, co daleko předčilo jiné. To Mijuki věděla lépe než kdokoliv jiný. A přestože to dělal Tacuja sám, nedopustila, aby to kdokoli popřel.</div>
<div style="text-align: justify;">
"To protože mám i jiné schopnosti."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale Tacuja byl člověk, co chápal Mijučino prohlášení a i tak stále "chápal ten pocit slabosti". Mijuki zrudla, když si uvědomila, jak povrchní její vyvrácení bylo.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pokud někdo není dostatečně nadaný v moderní magii, tak použije jinou metodu, aby ten rozdíl vyrovnal.</div>
<div style="text-align: justify;">
Protože je tu ta možnost, mohou to objektivně posoudit jako třetí strana.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokud to není možné... Pak není překvapující, že se utápí do tak jedinečné fantazie 'rovnosti'. Přestože ve výsledku vědí, že je to všechno jen iluze."</div>
<div style="text-align: justify;">
"..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Mijuki nedokázala vyvrátit nic z toho, co Tacuja tak chladně pronesl. Už chápala, co se snažil říct. Nevyjadřoval k ostatním sentiment ani lítost, pouze mluvil o "slabosti, co dlí v lidech", včetně něj.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Lidé bez talentu nahlas pějí chvály o rovnosti, aby se vyhnuli skutečnosti, že se nemohou srovnávat s ostatními.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ti bez magie se vyhýbají skutečnosti, že magie je pouze jeden druh talentu, a proto tu výru zakrývají žárlivostí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile pochopíš tyhle základy, co je tajným účelem toho, kdo je podněcuje k akci?</div>
<div style="text-align: justify;">
Rovnost, na níž se odkazují, je rovnocenné zacházení bez ohledu na přítomnost magických schopností.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zrušení společenských rozdílů způsobených magii je to samé jako nedávat magii žádnou hodnotu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Výsledkem by bylo, že by kouzla ztratila ve společnosti jakýkoli význam.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ve společnosti, kde nemá magie žádnou hodnotu, už nemůže nijak pokročit ani se zlepšit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Za kouzelníky a obyčejnými lidmi, co volají po konci rozdílů způsobených magií je síla, která má v plánu vymýtit z této země magii."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak co...?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Bez ohledu na dobro a zlo, magie je síla. Ekonomika je síla, technologie je síla, armáda je síla.</div>
<div style="text-align: justify;">
Magie se může stát stejnou silou jako bitevní lodě nebo stíhačky. V současnosti se každá země zabývá výzkumem magie jako vojenského nástroje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kolem magických schopností a informací o ní se pohybuje mnoho vojenských špehů."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže zatímco původní cíl proti-magických stran je zrušení magie v této zemi, konečným cílem je snížit národní sílu?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pravděpodobně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proto se dokonce uchylují k metodám, jako je terorismus.</div>
<div style="text-align: justify;">
A jakmile je moc státu snížena, kdo z toho nejvíc vytěží?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tím myslíš... Chceš snad říct, že za tím je..."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Přesně tak to je.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když na ně přijde, nenechá to Deset hlavních klanů jen tak.</div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavně klan Jocuba.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže od teď musíme být velmi opatrní."</div>
<div style="text-align: justify;">
Víc už nic neřekli.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ani nebylo třeba.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bílá jako stěna, Mijuki kývla na staršího bratra.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-29233419291180397442016-07-27T02:20:00.001-07:002016-07-27T02:20:37.030-07:00High School DxD manga – Kapitola 6<div style="text-align: center;">
<i><a href="https://uloz.to/!XdWpo4LiW/high-school-dxd-6-manga-cz-rar" target="_blank">ke stažení</a> <b>|</b> <a href="http://imgur.com/a/lEhDm" target="_blank">online</a></i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-29490792956745091192016-07-20T08:25:00.002-07:002016-07-20T08:25:40.774-07:00High School DxD: Volume 3 – Rytíř pomsty<h2 style="text-align: justify;">
Rytíř pomsty<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
Bez deštníku kráčím hustým deštěm.</div>
<div style="text-align: justify;">
Řekl bych, že je to dobrý déšť, co mi schladí hlavu.</div>
<div style="text-align: justify;">
——Pohádal jsem se s Bučó.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle bylo vůbec poprvé, co jsem se vzepřel pánovi, který mi daroval život. Jako „Kiba Júto“ jsem selhal.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně nikdy jsem nezapomněl na svou pomstu svatému meči Excalibru. Jen jsem za ten školní život otupěl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Udělal jsem si přátele, získal život a jméno. Můj pán, Rias Gremory, mi taky dal důvod žít.</div>
<div style="text-align: justify;">
Žádat víc štěstí je špatné. Rozhodně špatné.</div>
<div style="text-align: justify;">
Než dosáhnu svého cíle, nikdy mě nenapadlo, že můžu dál žít kvůli svům "kamarádům"——.</div>
<div style="text-align: justify;">
Cák.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaslechnu zvuk vody odlišný od šumění deště.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přede mnou stojí kněz. Pověšením kříže kolem krku mluví o svatosti ve jméně Boha, kterým tak pohrdám.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsou jedněmi z těch, co nenávidím. Cíl mé nenávisti. Dokonce si myslím, že mi nevadí zabít ho, pokud je exorcista.</div>
<div style="text-align: justify;">
——!</div>
<div style="text-align: justify;">
Kněz má na břiše zakrvácený flek, a jakmile vykašle krev, padne k zemi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaútočil na něj někdo? Kdo? ——Nepřítel?</div>
<div style="text-align: justify;">
“—!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Vycítím abnormální přítomnost a okamžitě vytvořím démonický meč. ——Jde o vražedný úmysl!</div>
<div style="text-align: justify;">
PRSK!</div>
<div style="text-align: justify;">
V dešti zabliká kov, pak vyletí jiskra.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když pohnu tělem k místu, odkud vychází úmysl zabíjet, kdosi tam svírá dlouhý meč, jímž na mě zaútočil.</div>
<div style="text-align: justify;">
Má na sobě to samé co kněz, který přede mnou před chvílí zemřel. —Kněz. Až na to, že z tohohle jasně vyzařuje mocný vražedný úmysl.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jahóóóóó. Dlouho jsme se neviděli."</div>
<div style="text-align: justify;">
Znám toho klučičího kněže s nechutným úsměvem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bělovlasý šílený kněz, Freed Zelzan. To s ním jsme bojovali v předchozím incidentu zahrnujícím padlé anděly.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Směje se stejně nechutným způsobem, z něhož mě mrazí, jako předtím.</div>
<div style="text-align: justify;">
"......Tak jsi pořád ještě ve městě? Co máš dnes na práci? Omlouvám se, ale dnes mám opravdu špatnou náladu," řeknu rozzlobeně, ale on se mi jednoduše vysměje.</div>
<div style="text-align: justify;">
"No tomu říkám dobré načasování. Úžasné! To já jsem tak šťastný, že z našeho shledání uroním pár slziček!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže pořád mluví stejně namyšleně. Vážně mi jde na nervy. A to ho nenávidím už jen za to, že je kněz.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když zkusím v levé ruce vytvořit démonický meč, dlouhá zbraň, kterou svírá, začne vyzařovat svatou auru.</div>
<div style="text-align: justify;">
—! To světlo! Ta aura! Ta záře!</div>
<div style="text-align: justify;">
——Jak bych mohl zapomenout!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Už mě začínalo nudit lovit kněze, takže tohle přišlo akorát včas. Na vteřinu přesně. Opravdu krásné načasování. Můj Excalibur a tvůj démonický meč, necháš mě zkusit, který z nich je silnější? Hjahahahhaha! Splatím ti to tím, že tě zabiju!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Ano, meč, který svírá, je sám Svatý meč Excalibur.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-89309685521446619632016-07-20T08:04:00.002-07:002016-07-20T08:05:50.343-07:00High School DxD: Volume 3 – Život.1<h2 style="text-align: justify;">
Nažhav Klub okultních záhad!<a name='more'></a></h2>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 1</h3>
<div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
[PRÁSK!]</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Azurovou oblohu rozeznělo tupé zvonění kovu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Još. Mám jí."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Obratem chytím plachtící míček rukou v rukavici.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Hezky, Ise," usměje se Bučó a ukáže mi palec nahoru. My, Klub okultních záhad, procvičujeme baseball na zadním beztravnatém dvorku staré školní budovy. Ne, nejde o démonickou práci.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Příští týden je na Akademii Kuó 'Míčový turnaj'. Jde o souboj mezi kluby, který nemůžeme prohrát," prohlásila Bučó pevným hlasem.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, jedna z největších školních akcí, 'Míčový turnaj', se blíží. Celkově se jedná o akci, kde se hrají míčové sporty jako je baseball, fotbal, basket a tenis. Zápasy zahrnují soutěže mezi třídami, pohlavími a samozřejmě taky mezi kluby. Ať už jste nebo nejste sportovní klub, je to povinné; což přirozeně zahrnuje i Klub okultních záhad. Co budou kluby přesně hrát, se oznamuje až v den události, takže nevíme, co to bude. Pokud se počet členů liší, nastaví se pravidla pro férovou hru, alespoň co se týče počtu. Podle oznámení studentské rady mohou některé hry vyžadovat více hráčů, takže se potřebujeme ujistit, že máme rezervy. A nakonec procvičujeme sporty, které by mohly být vybrány. Dneska je to baseball. Jelikož je večer, začne se stmívat.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Typicky trávíme čas klábosením v klubovně. Poslední dobou jsme se začali převlékat do tělocvičných úborů a trénovat. No, i když mi nevadí pohyb pro zábavu, jelikož ráno trénuju, jsem celej den vymačkanej jak citron. Trénink ráno, přednášky ve škole, trénování sportů a práce démona přes noc... Abych pravdu řekl, nedivil bych se, kdybych umřel... Jediný důvod, proč ještě přežívám, je moje existence démona.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Trénink odpalu je u konce. Pokud jde o baseball, bude Koneko čtvrtým pálkařem."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"...Souhlasím."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
No je přirozený, aby byla superdívka, Konečka, čtvrtým pálkařem. Není na co si stěžovat. I kdybysme hlasovali, vyhrála by.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Tak! Procvičíme si 'knock' |jeden člověk na pálce, ostatní chytají|! Tak, všichni! Nasaďte si rukavice a rozmistěte se!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó má dobrou náladu. Je tak energická a temperamentní, že v podstatě hoří.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Ufufufu. Bučó se tyhle věci líbí,“ zachichotala se Akeno. „Myslím, že tomu rozumím. Má ‚velká sestra‘ nenávidí prohru.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Jop, přesně tak. Samozřejmě nemůžeme prohrát, pokud neuděláme nějaké chyby.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Souhlasím. Jako démoni, kteří jsou v podstatě silnější než lidé, se budeme muset na sportovním dnu držet zpátky. Je zjevné, že to pro nás nebude velká výzva. Na druhou stranu se musíme naučit pravidla a hlavní body baseballu. Což je důvod, proč nás Bučó nutí trénovat.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"I když to máš v hlavě, musíš to dostat do těla," řekla. Poněkud úchavtně silný duch. To je naše Bučó, teorie a praxe. Bez ohledu na naší skvělou fyzičku je to nezbytné, jelikož nevíme, co se může stát.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Asio! Jdu na to!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
[ŘACH!]</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó nasměřuje míček na Asiu.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Hááán! Ááááu-ááááu-áááu... Aach!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Míč jí proletí mezi nohama. Netřeba říkat, že Asiino sportovní nadání je podprůměrné. Někdy dokonce zakopne o vzduch.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Asio! Když ho nedokážeš chytit, přines ho!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"D-Dobře!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Od incidentu s Raiserem se začala Bučó víc zajímat o zápasy. Jako by vážně litovala prohry s ním. Nicméně je zjevné, že jsme byli v nevýhodě. Jenže skutečnost, že jsme to projeli, pošramotila její pýchu... Řekla, že vážně chtěla vyhrát... Kdybych jen nebyl k ničemu...</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Další na řadě je Júto! Na!"</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
[ŘACH!]</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó nahraje Kibovi. Měl by to pro něj bejt máček, je z nás nerychlejší běžec. Zvládne prakticky cokoliv. –To jsem si alespoň myslel...</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
“...”</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
[PRÁSK!]</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba tam stál jak idiot a schytal to. Hej hej hej!</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Kibo! Vzchop se!" zaječím na něj. Zmateně se na mě podívá!</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"...Áách, promiň. Nedával jsem pozor."</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba sebere míč a hodí ho Bučó. Ta ho s povzdechem zachytí.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Júto, co se děje? Poslední dobou se chováš dost divně. To se ti vůbec nepodobá.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Omlouvám se,“ omluví se Kiba upřímně. Bučó má pravdu. Posledních pár dní Kiba přemýšlí nad něčím vážným. Dokonce i během rozhovorů v Klubu okultních záhad se dívá jinam a nezapojuje se. Dokonce jsem slyšel, že se to stalo horkým drbem v jeho třídě. „Zahloubaný princ.“ Dívky se o něj bojí a jeho výraz je rozrušuje. Chcípni, krasoni! –Na to obvykle myslím… jenže dokonce i mně přijde, že se poslední dobou chová nějak divně. Vždycky se tak tlemil, takže je to dost nečekaný… Pokud je moje intuice správná, začal se chovat divně od chvíle, kdy se klubové „aktivity“ odehrály v mym domě. Mohla za to ta fotka? Během souboje s Raiserem skrýval v hlase při rozhovoru s nepřátelským „jezdcem“ nenávist. Zjevně je takový kvůli „Svatému meči“. Jenže to je fuk; teď se musíme soustředit na ‚Míčový turnaj‘.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Hmmmm…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Och, Bučó vyndala pravidla baseballu. Nějak inklinuje k čtení, když se něco pokazí. Je celkem knihomol. Doma čte nějaké komplikované texty.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ara ara. Mimochodem, Ise, věděl si to?“ zeptá se Akeno.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Věděl co?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Nedávno začala Bučó s příručkou jak na lásku.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„…Milostná příručka!?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
S-Sem celkem v šoku… Aby zrovna Bučó začala s knížkou o lásce… Znamená to, že našla někoho, kdo se jí líbí…? Moje Bučó… pod doteky jiného muže… Néééééééé! Nechci na to myslet! Když mě Akeno viděla, jak se v šoku chytám za hlavu, rozesmála se.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Ufufufu, Ise, nemusíš se bát. Všechno bude v pořádku. Není možné, aby měla Bučó milence, když u toho nebudeš.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„U-Určitě? Věřím ti. Ááách, kdyby si Bučó někdy našla kluka, umřel bych…“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Kdyby byla Bučó na tvém místě, byla by v hrozném, šoku. Ufufufu, je to její poprvé. Připrav se na potíže, Ise.“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„?“</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Přestože nemám páru, co se to Akeno snaží říct, je to fuk, dokud se Bučó nezamiluje do někoho jinýho.</div>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
„Dobře, pokračujem!“ Bučó máchne pálkou a trénink pokračuje.<br />
<br /></div>
</div>
</div>
<div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 2</h3>
<div style="text-align: justify;">
Oběd dalšího dne.</div>
<div style="text-align: justify;">
‚Míčový turnaj‘ se blíží. Dneska asi taky budeme s největší pravděpodobností tvrdě dřít. Po obědě se máme dostavit do klubové místnosti. Zjevně půjde o naše poslední setkání. Bučó je fakt vážná.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dneska taky v klubovně?“ zeptá se Macuda během pojídání svého kari chleba.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo, trénujem na turnaj.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hah… Klub okultních záhad cvičí míčový hry. Ale… všichni v tvym klubu sou sportovci, ne?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Konec konců sme démoni. V porovnání s lidma sme silný.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise. Měl by sis dát bacha. Šířej se o tobě hnusný řeči,“ řekne Motohama najednou, zatímco si upravuje brýle.</div>
<div style="text-align: justify;">
„O…O čem to mluvíš?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Divoký zvíře Ise, co si hraje s kráskama. Dostal do spárů Rias a Himedžimu. Proti jejich vůli je nutí k ďábelským sexuálním aktům. ‚Fufufu. Ctěná slečinka se pro mě tváří tak chlípně! Ty prase!‘ Pak je napadáš slovně i fyzicky.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Héééééééééj!! Co to má kurva bééééjt!?“ zařvu nad těma šílenejma pomluvama. Jasně! Co to sakra je!?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Je toho víc. Zvíře nakonec dostalo do svých špinavých pracek i školního maskota, Konečku, s tělem lolitky. Pak ji navedl k intenzivnímu pohlavnímu styku, který mohl snadno rozervat její tělo. Hodoval na nedovivinutém těle. "Senpai... přestaň prosím...". Ale zvíře bylo k jejím slovům hluché. Jeho sexuální apetit pak sáhl po Andělu, který právě přestoupil na naši školu; zaútočil na Siu hned první den. "Naučím tě víc o japonské kultuře na vlastní speciální lekci po škole". Nechal Anděla po úsvitu padnout do pekel... Vzal sis ji k sobě domů. V tvém malém pokoji se odehrává nikdy nekončící peklo. Lov krásek brutálního Iseho nikdy neskončí. ...No, tak nějak."</div>
<div style="text-align: justify;">
"...To myslíš vážně? Takhle mě všichni viděj?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vrhnu rychlý pohled na třídu. Možná se pletu, ale mám pocit, jako by to byli lidi, co se na mě koukaj, jako bych byl zvíře plný chtíče... Úúúú! Jde jen o mojí představivost! Jen si to představuju! K čertu! Kdo o mě sakra šíří takový pomluvy!?</div>
<div style="text-align: justify;">
"No, vlastně je šíříme my."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Přésně."</div>
<div style="text-align: justify;">
Motohama s Macudou se bez výčitek svědomí přiznají. Zní to jako lež, ne? Vždyť ti dva sou mí kámoši!</div>
<div style="text-align: justify;">
[PRÁSK!] [BUM!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Bez jedinýho slova jim jednu vrazím! Jasně! Ti zatracení kreténi!</div>
<div style="text-align: justify;">
"To bolí, surovče!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo. Nezkoušej to na nás, zvíře!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nedělejte si ze mě prdel! Pomlouváte mě?! Vy! To jako fakt chcete umřít!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hm... Kdybysme to nedělali, hrábne nám žárlivostí."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hahaha! Jako, spíš už toho máme plný zuby!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Co takhle trochu lítosti! Co se snažíte udělat mýmu školnímu životu!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Mimochodem, taky o tobě kolují drby, že ste s Kibou gay páreček."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zvířecí touha po sexu konečně dosáhla až na školního prince! To je taky naše dílo."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Mezi některýma holkama je to dost populární."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kjáá! Kdo je uke a kdo seme?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Chcípněte! Fakt chcípněte!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Sou to fakt ti nejhorší kámoši na světě! Kurva! Kdybych je neznal tak dlouho, vymlátil bych z nich už duši! Fakt, ti dva! Hah...</div>
<div style="text-align: justify;">
I přes to, jak úžasnej je můj oběd s kámošema, musim jít do klubovny. Poté co dám do tašky prázdnou krabičku od oběda, odejdu. Kde je Asia? Och, v koutě obědvá s další holkou. Sem rád, že zapadá. Povídala mi, že se skamarádila.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sorry, Macudo, Motohamo, jdu do klubovny."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Och, makáš fakt tvrdě. To je dobře."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Vždycky si byl tak zažranej do sportu?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nedá se nic dělat. Bučóin rozkaz. A jelikož trénuju, rozhodně to vyhraju."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Energický. Nedávno tě nastartovalo jen porno a podobný věci."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Fakt ses změnil. Nesnědls' něco špatnýho? Změnil ti pohled na pravý prsa život?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"No, je jedno, kolikrát je vidíte, sou pořád boží."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Chcípni!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Chcípni!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Hmpf! Můžete mě nenávidět, jak chcete. Zatímco o mně budete vykládat blbosti, budu mít možnost zírat na Bučóina prsa! Ale... fakt sem se změnil? Fakt? No... Změnil sem se v démona.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, Asio. Už jsi dojedla?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Obrýlená dívka vedle ní, Kirjú Aika, řekne se zvrhlým výrazem: "Asio, volá tě tvůj kluk."</div>
<div style="text-align: justify;">
"K-k-k-kluk!!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Nervózní. Takhle jsem jí ještě nikdy předtím neviděl. No, každou holku by znevóznilo, kdyby někdo nazval jejího blízkýho kámoše jejím "klukem".</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ech? Spletla jsem se? Ale jste pořád spolu, tak jsem si myslela, že jste pár."</div>
<div style="text-align: justify;">
"T-t-to je...Auuu..."</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia zrudne. Kdybys něco takovýho řekla ve třídě, všichni by zírali... A mně by bylo trapně!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hmmm. Fakt? Vypadáte jako pár. Pořád jste pohromadě a vycházíte spolu, to je celkem dobrá kombinace. Iseho rodiče taky dovolili, abyste spolu bydleli, ne? Mladej kluk a holka pod jednou střechou. To je... Mufufufu. Mimochodem, to já jí řekla o 'společných koupelích'! Tak?! Užili ste si to?!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tos byla ty! Co myslíš tou 'kombinací'!? Nemluv, jako bysme byli roboti, co můžeš zkombinovat! To je sprostý! No... Chci dělat takový věci, ale ne s Asiou!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesně tak! Já jí musím chránit! Takže něco takovýho nepřichází v úvahu!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hmm. To je divný. Asia tě... Mugah!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia zakryje oběma rukama Kirjú pusu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Áááách! Přestaň prosím, Kirjú!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Asio...? Nikdy sem jí neviděl takhle červenou... A v očích má slzy. Ví snad Kirjú nějaký tajemství, co Asia nechce, abych se dozvěděl? Hmmmm... asi jde o holčičí řeči, takže se těžko vnutím.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Každopádně, Asio. Máme jít do klubovny, tak jdeme."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dobře!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia už se uklidnila. No, mluvit o takových věcech je pro ní až moc, s ohledem na to, kde jí vychovali. I já bych se cítil trapně, kdyby mi řekli, že je moje holka... Ale kdyby byla moje holka, žil bych šťastnej život. Nicméně zrovna teď k ní cítím silnej ochranitelskej pud. Už si nedokážu představit, že bych žil život bez ní. Asiin úsměv se stal jeho součástí. S úvahama o mým šťastným životě jsme se blížili ke klubovně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 3</h3>
<div style="text-align: justify;">
Když vejdeme, ostatní už tam jsou......a dokonce i někdo, kdo ani nepatří do klubu.</div>
<div style="text-align: justify;">
! Sem v šoku, když si na pohovce mezi členy klubu všimnu dalšího člověka.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Předsedkyně......"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, ten, kdo sedí na pohovce, je předsedkyně studentské rady Akademie Kuó. Je to krásná a štíhlá studentka s chladnou, přísnou atmosférou kolem sebe. Je tak krásná, až nevypadá japonsky, ale jmenuje se Šitori Sóna. Je mojí starší spolužačkou ze třeťáku. Na škole je třetí nejoblíbenější. Samozřejmě první je Rias Bučó následovaná Akeno. Má kolem sebe děsivé ovzduší, přes které k sobě nikoho nepustí. Taky protože má oči někoho přísného, ale i tak je celkem krásná. Je populárnější mezi studentkama než studenty a možná je mezi nima dokonce oblíbenější než Rias s Akeno. Když se podívám pořádně, je vedle předsedkyně ještě jeden student, taky ze studentské rady.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Och, takže jsi o nás Hjódóovi neřekla, Rias? Je divné, že si nás nevšiml, když jsme taky démoni."</div>
<div style="text-align: justify;">
Není ten kluk, co se nedávno přidal ke studentské radě, její tajmeník? Pak mu předsedkyně tiše řekne: "Sadži, to je v pořádku, protože za normálních okolností bychom se neměli vzájemně kontaktovat. Navíc to není zas tak dlouho, co se stal démonem. Hjódó reaguje přesně tak, jak by měl."</div>
<div style="text-align: justify;">
......C......cože!? Z toho, jak to teď vysvětlila vyplývá, že lidi ze studentský rady jsou taky.........? Takže kromě mě a členů Klubu okultních záhad jsou tu ještě další démoni!? Akeno vysvětlí mému šokovanému já:</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pravé jméno předsedkyně, Šitori Sóny, je Sona Sitri. Je prvotřídní démon a další dědička rodu Sitri."</div>
<div style="text-align: justify;">
P-Prvotřídní démon!? A rod Sitri!? Nejsem si moc jistej, ale vím, že je to stejně důležitej rod jako ten Bučóin a Fénixův! C...... Dojdou mi slova. Sem fakt v šoku ze zjištění, že je na škole další prvotřídní démon! Akeno mi to pak dál vysvětlí.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rod Sitri je jedním z 72 pilířů, které přežily Velkou válku stejně jako rod Gremory a Fénix. Ve skutečnosti je škola ovládána rodem Gremory, ale přes den je to studentská rada......jinými slovy je pod kontrolou rodu Sitri. Období vlády je rozděleno na den a noc."</div>
<div style="text-align: justify;">
Aha......... Takže členové studentský rady sou...... Tajemník promluví,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Vy vedete svůj klidnej školní život, jen protože předsedkyně a my, démoničtí služebníci Sitri, pracujeme přes den. Nebylo by špatný, kdybyste to měli na paměti, víte? Mimochodem, jmenuju se Sadži Genširó. Jsem v druháku a jsem 'pěšec'."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Óóóó, stejnej ročník a taky 'pěšec' jako já!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Takový nečekaný setkání! Mám celkem radost. Kromě mě je tu další [pěšec] a je ve stejnym ročníku! Tajemník, Sadži, zareaguje opačně a povzdechne si.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Vlastně si celkem tvrdě pošramotil mojí pýchu. Abys ty, jeden ze tří úchylů, byl 'pěšec' jako já......"</div>
<div style="text-align: justify;">
"C-Cos to řek'!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten zmetek! A to sem myslel, že spolu budem vycházet!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Och? Chceš si to rozdat? I když vypadám takhle, jsem 'pěšec', co spotřeboval 4 figurky. I když jsem se zrovna proměnil, proti někomu jako je Hjódó, neprohraju." Prohodí Sadži mým směrem provokující komentář, ale předsedkyně ho sjede ostrým pohledem.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sadži, stačí."</div>
<div style="text-align: justify;">
"A...ale předsedkyně!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Přišli jsme sem, abychom mezi spřátelenými prvotřídními démony se stejnou základnou představili své nové služebníky. Jinými slovy, tohle je setkání za účelem představení tebe a Riasiných služebníků, Hjódóa a Asii. Jsi můj služebník, tak mi nedělej ostudu. Kromě toho......" Předsedkyně se na mě zadívá. "Sadži, proti Hjódóovi bys teď vyhrát nedokázal. To on porazil třetího syna rodu Fénixe. Pohlcení 8 figurek není jen na efekt."</div>
<div style="text-align: justify;">
"8 figurek!? Počkat, to on porazil Fénixe!? Aby někdo takovej porazil Raisera...... Myslel jsem, že Rias zachránil Kiba nebo Himedžima......"</div>
<div style="text-align: justify;">
Co to, co to? O čem to mluví? A mohli byste se na mě přestat tak divně dívat. Nejsem divně se chovající zvíře v zoo. Pak předsedkyně sklopí hlavu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Omlouvám se, Hjódó Issei, Asio Argento. Můj služeník si neprošel tolika bitvami jako vy dva a přesto se chová poměrně neslušně. Pokud vám to nevadí, mohli byste s ním prosím vycházet?" řekne nám předsedkyně s úsměvem. Myslím, že se tomu říká chladný psměv. Necítím z něj nic špatnýho, takže je prostě ten typ člověka, co se takhle směje.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sadži."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ech? J...jo! Prosím, vydržte to se mnou........." Sadži se neochotně taky ukloní. Vypadá, že s tím není zrovna spokojený.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano. Budeme spolu vycházet," odpoví Asia s obřím úsměvem. Rozhodně je dobrá dívka.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jestli Asia souhlasí, potom jsem šťastný i já!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Sadži popadne Asiu za ruku a chová se k ní úplně jinak než ke mně. T...Ten bastard! Smetu jeho ruce z Asiiných a s tvrdým stiskem si s ním potřesu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hahaha! Sadži! Taky se o mě prosím postarej! Fakt tě zabiju, ty zmetku, jestli Asie zkřivíš jen vlásek na hlavě. Rozumíme si, Sadži!?" řeknu s falešným úsměvem. Taky se usměje a stiskne mi ruku ještě víc.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jasně! Jasně! Budeme spolu vycházet, Hjódó! Mít blonďatou krásku jen pro sebe. Fakt jsi Bestie. Chlape, přál bych si, aby tě dostihl boží trest! Abys zemřel na cestě domů po zásahu bleskem!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vyměníme si negativní poznámky. Musí to vypadat divně. Ale já mu neodpustím! Je jinej než Kiba, ale kluky jako je on nemůžu vystát! Vlastně ho fakt chci praštit! Jestli se Asii jen dotkne, tak ho rozhodně nenechám naživu!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Musíš to mít těžké."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ty také."</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó s předsedkyní si při pohledu na nás povzdechnou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Tsch. Členové studentské rady jsou silnější než ti z tvýho klubu," řekne Sadži, zatímco pouští moji ruku. Takže studentská rada patří k domácnosti předsedkyně a jsou jejími služebníky. Předsedkyně si usrkne zeleného čaje a tiše pronese: "Miluju tuhle školu. Také si myslím, že si práce studentské rady zaslouží uznání. Proto neodpustím těm, kdo poruší zdejší mír. Komukoliv, člověku nebo démonovi. To platí i pro vás všechny tady, i tebe, Rias."</div>
<div style="text-align: justify;">
Okamžitě mi došlo, že tím myslí nás, nové démony, tedy mě, Asiu a Sadžiho. Jinými slovy, neodpustí nikomu, kdo by zničil školní život. Takže až natolik miluje tuhle školu, Akademii Kuó. Není divu, že je předsedkyně.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Myslím, že to by, co se týče představení našich nováčků, stačilo. Takže se nyní omluvíme. Mám ještě nějaké papírování, které bych chtěla během oběda dokončít.“ Předsedkyně vstane a pokusí se odejít.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Předsedkyně. Ne, Sóno Sitri… ……slečno Sóno Sitri. Rád jsem vás poznal.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„A…ano! Také jsem vás ráda poznala!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokloním se jejím směrem a rozloučím se, Asia mé gesto zopakuje. Je to pozdrav patřící démonu-nováčkovi. Je prvotřídní démon a také Bučóina známá. Přestože má za služebníka „tamto“, myslím, že je to moje povinnost jakožto démona rodu Gremory.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ano, budeme spolu vycházet,“ odpoví předsedkyně a usměje se na nás. „Rias, budu se těšit na ‚Míčový turnaj‘,“ řekne Bučó s úsměvem, než odejde.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To my také,“ vrátí jí Bučó úsměv. Och, hned mi dojde, že jsou si blízké. Pak nám mohla pomoct v roztržce mezi starými rody předtím. Jenže potom mě napadne, že není tak snadné strkat nos do problémů mezi prvotřídními démony. Nebo věřila, že Bučó ten problém zvládne sama? Předsedkyně po svých slovech odejde.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, Asio. Koukejte se Sadžim vycházet. Taky se setkáte s ostaními členy studentské rady, dalšími démony, ale nebojujte s nimi. Všichni trávíme svá školní léta na stejné škole, platí?“ řekne nám Bučó s úsměvem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Rozhodně!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Když to Bučó říká, pak jí bez odmlouvání poslechnu! Nebudu se prát, i když je ten kluk blb! Ale že jsou na škole kromě nás další démoni… Zdá se, že škola skrývá mnohem víc tajemství……</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 4</h3>
<div style="text-align: justify;">
BUM! BUM!</div>
<div style="text-align: justify;">
Oblohou se rozlehne zvuk oznamující začátek festivalu. Podle dnešní předpovědi počasí má večer pršet. Prosím, ať neprší, dokud turnaj neskončí.</div>
<div style="text-align: justify;">
[Cukumoto z ‚Klubu výzkumu mangy‘, volá tě profesorka Hašioka. Dostav se prosím ihned do sborovny.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Školní rozhlas rozmístěný po celé škole neustále chrlí oznámení. Všichni naši členové se převlékli do cvičebních úborů a shromáždili se na jednom místě, kde až do začátku zápasu odpočíváme. Jenže ten bude až jako poslední. Nejdřív jsou zápasy tříd. Myslím, že moje třída bude soutěžit v baseballu. Potom následuje souboj mezi pohlavím. Potom oběd a soutěž mezi kluby. Provedl jsem pár lehkých cviků na rozehřátí. Asia se s Akeninou pomocí protahuje. Konečka sedí na umělohmotné žíněnce na zemi a čte si pravidla míčových her. Kiba…… pořád nad něčím přemejšlí. Zírá na oblohu; Bučó šla zkontrolovat sportovní kategorie pro souboj klubů…… Och, vrací se a nebojácně se usmívá.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Fufufu, už jsme prakticky vyhráli.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Bučó, tak co budeme hrát?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Vybíjenou!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nějak z toho nemám moc dobrej pocit.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 5</h3>
<div style="text-align: justify;">
„Bučóóóóóóóó!! Do toho!!“ povzbuzuju ji zpoza plotu tenisového hřiště. Smrk……Bučó v tenisovym oblečku! Stehna čouhající zpod minisukýnky jsou božský! Bučó reprezentuje dívky ze svý třídy a soupeří s dalšími staršími dívkami.</div>
<div style="text-align: justify;">
„PRÁSK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó si hladkými pohyby pohrává se svou protivnicí, ale i ta je celkem dobrá.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Předsedkyněéééééé! Kjáááááá!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ječí holky pronikavě. Jo, Bučóinou protivnicí není nikdo jiný než předsedkyně studentské rady, Šitori Sóna.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ufufufu. Je úžasné sledovat na takovém místě zápas mezi prvotřídními démony.“ Akeno vedle mě si zápas taky užívá. Přesně jak řekla. Nečekal bych, že se tady odehraje souboj mezi prvotřídními démony. A ani jedna z nich se nedrží zpátky. Raketami vážně odráží míček.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jde se na to, Sóno!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Posluž si, Rias!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Probíhá mezi nimi slovní přestřelka. Obě sou do toho dost zařraný. Je to jako vystřižený ze sportovní mangy! Pohled na ně rozehřívá dokonce i mě!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Předsedkyněééééé! Prosím vyhráááááááj!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ach, Sadži na druhé straně za plotem taky povzbuzuje. Dokonce máchá vlaječkou s nápisem ‚Studentská rada‘. Taky je dost nažhavenej!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Sežer si to! Topspin ve stylu Šitori!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Míček, který předsedkyně právě zasáhla, míří na Bučó.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Naivko! Odraz ve stylu Gremory!“ Bučó se ho pokusí trefit raketou, ale míček změní směr a proletí dolů! Uóóóóóóóó! Magickej míč!?</div>
<div style="text-align: justify;">
„15-30“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Néééééé, bod pro předsedkyni!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Vedeš si dobře, Sóno. To se od mojí rivalky dalo čekat.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ufufu, Rias, nezapomněla jsi na náš slib, že ne? Poražený platí udon se všemi přísadami navíc v Kobašiji, že?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nezapomněla. Byla by ostuda, kdybys ho ochutnala přede mnou. A proto rozhodně vyhraju! Vědělas, že umím 108 stylů magických míčků?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tu výzvu přijímám. Všechny je odrazím svou ‚Šitori zónou‘.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemám páru proč, ale oběma planou oči…… Ale princezny, proč jste se vsadily o něco tak…. běžnýho? No, možná právě to je na nich dobrý. Možná protože obě žijou v lidskym světě tak dlouho, dostalo se jim naše uvažování pod kůži. Potom co všechny konečné zápasy mezi Bučó a předsedkyní trvaly tak dlouho, že obě zlomily rakety, získaly obě první místo. No, samozřejmě že se běžná raketa rozbije, když si tak intenzivně vyměňujete míče. Pak se turnaj přesunul ke klubovým zápasům……</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 6</h3>
<div style="text-align: justify;">
„Cvič…cvičební úbory.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Šokovalo mě, když jsem uviděl, co má Asia na sobě. Nebyly to šortky z tělocvičný uniformy naší školy, ale cvičební úbor! Před začátkem turnaje mezi kluby Asia najednou zmizela, a když jsem zjistil, že se vrátila, byla v tomhle. Óóóóóó……ty bílý nohy……ty stehna……! Bože! Má nádherný nohy jako vždycky! Asia se celá červená zavrtí.</div>
<div style="text-align: justify;">
„………Ummm……Kirjú mi říkala, že správné oblečení na vybíjenou je cvičební úbor…..A…a taky že bys mě v něm moc rád viděl……“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ki…Kirjúúúúúúúú! Ta zatracená mrcha! Proč proboha učí mojí rozkošnou Siu takový úžasný…chtěl jsem říct příšerný věci! Kurňa! Činy Kirjú, také známé jako ‚Génius‘ otřásají mým srdcem!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nelíbí se ti?“ zeptá se mě Asia stydlivě, zatímco ke mně vzhlíží. !............ Jako by ve mně něco vybuchlo.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne, ne. Vypadá skvěle, Asio. Mockrát děkuju. Fakt mockrát děkuju!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Popadnu jí za ruku a třesu s ní jak šílenec. Ale Asia sama nemá ponětí, co se děje.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hlavu vzhůru, vy dva.“ Bučó má dokonce i po tom pekelnym tenise energie na rozdávání. No, taky sem dost nažhavenej!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Još! Asiin cvičební úbor mě nastartoval! S tím nehodlám prohrát!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dobře řečeno, Ise! Jestli budeš pracovat tvrdě, odměním tě!“</div>
<div style="text-align: justify;">
………! C……cože!! Myslíš to vážně, Bučó!? Jako by se ve mně vzedmula neznámá síla!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Uóóóóóóóóó! Kozy!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozhodně nesmim prohrát! Bučóiny prsa sou jen moje!</div>
<div style="text-align: justify;">
ŤAP!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Gjááá!“ zaječím. Samozřejmě, protože mi Asia šlápla na nohu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, co kdybys ‚to‘ všem rozdal?“ řekne nespokojeně. Když se na ní podívám, tváří se nepříjemně. Má špatnou náladu. Fňuk……poslední dobou se proti mně Sia naučila používat násilí. Musí být ve věku vzdoru. Přesně jak řekla, něco pro ostatní mám. Fufufu, udělal jsem to minulou noc.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Všichni! Nasadíme si tohle jako tým!“</div>
<div style="text-align: justify;">
A vytáhnu čelenky s výšivkou ‚Klub okultních záhad‘. Dělal sem je sám.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ara, jsi dobře připravený.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako první si ji ode mě vezme Bučó.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ano, Ise je šikovnější, než jsem si myslela. Jsou dobré.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hehehe. Potají sem cvičil.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, ve svém volném čase jsem si to procvičoval. Nejsem moc dobrej, když přijde na domácnost, ale věřil jsem, že jestli to budu každej den trochu procvičovat, zlepším se v tom. Díky tomu jsem se v tom stal celkem zručnym. No, nejsou tak dobrý, pokud to porovnáte s prací někoho, komu to de, ale stejně by měly vypadat dobře.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Vypadají nečekaně dobře.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Díky, Konečko!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ara, ara. Ostatní kluby určitě také nosí něco, co symbolizuje tým. Jako uniformy a čepice.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Díky, Akeno! Proto jsem to udělal!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Všichni si je ode mě vezmou a nasadí si je na čelo. Mám z toho radost. Stálo to za to, makat na nich v noci. Potom ji dám Kibovi, kterej se ještě furt chová divně.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Na.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……J…jo. Díky.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Teď se soustřeďme na výhru.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Výhru, hm. Jasně…… Výhra je důležitá.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Hm? To znělo, jako by tím něco myslel. Jako by v něčem prohrál.</div>
<div style="text-align: justify;">
[Členové klubu okultních záhad a baseballového klubu, shromažděte se prosím na hřišti.]</div>
<div style="text-align: justify;">
To je oznámení pro nás! Naše bitva co nevidět začne!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 7</h3>
<div style="text-align: justify;">
„Miřte na něj! Miřte na Hjódóa!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Uóóóóóóó! Běžte do prdele!“ zařvu s brekem, zatímco uhýbám neskutečně rychlejm míčům. Zápas mezi kluby začal! Ze sportů na nás vyšla vybíjená a našim prvním protivníkem je baseballovej klub. Ti týpci podle sebe nedokážou trefit nikoho jinýho než mě!</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó. Jedna z ‚Dvou velkých sestřiček‘. Velmi oblíbený školní idol. Na ní mířit nemůžou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Akeno. Jedna z ‚Dvou velkých sestřiček‘. Školní idol. Na ní mířit nemůžou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia. Anděl a nejkrásnější druhačka. A navíc blondýnka! Na ní mířit nemůžou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Konečka. Lolitka a školní maskot v jednom. Kdyby jí zasáhli, byli by z toho špatní.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba. Nepřítel všech kluků na škole, jenže kdybyste ho trefili, holky by vás nenáviděly. Na něj mířit nemůžou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Já, Ise. Všichni si myslí ‚Nechápu, proč je ten týpek v Klubu okultních záhad‘. Můžem ho bez problému trefit. Ne, musíme ho trefit. Sakra. Chcípni. Miřte na něj vším, co máte! Do hlavy! Chcípni, chcípni, ty bestie!</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako bych slyšel jejich myšlenky. Konečná cesta k mému zničení! A zlý záměr všech ostatních se na mě soustředí! Každýho studenta na týhle škole!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zabte Isehooooooo!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Siooooooooo! Cvičební úbory jsou nejlepšíííííííííí! Iseeeeee, chcipni!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Prosím! Sejměte Hjódóa! Pro dobro sestřičky Rias! Pro dobro sestřičky Akeno!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Musíme Asiu přivést zpět na stranu dobra!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Chcípni! Jo! Ne, miřte na hlavu!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zabte ho!! Chcipni!! Tady je místo jen pro jednoho loli-cona a tím sem já!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Kdybys nevylejzal, nezabili bysme tě!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce i dav mě chce zabít! Běžte všichni do prdele! Oči všech ke mně vysílaj vražednej úmysl! K čertu! Proč se to muselo stát! Můj špatnej pocit se změnil v realitu!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Všechny míče se soustředí na Iseho! Podle strategie bude ‚obětí‘! Ise, využij té šance!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Bučóóóóóó! Dám do toho všechno! Kurva! Tohle nedělám pro srandu!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Jestli na mě Bučó spolíhá, pak musím zamakat, i kdyby to znamenalo použít svý tělo jako štít! Konečka zablokovala míč mířenej na mě a použila ho, aby jedinou ranou sejmula protivníka! Jo! Takhle budeme první! Už zbývá jen abych uhejbal a utíkal! Jak takhle přemejšim, přijde jedna baseballová vazba a zamíří na Kibu!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Sakra! Je mi jedno, jestli mě budou nenávidět! Ty zasranej krasavče!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Óóóó! Ten kluk tak nenávidí krasavce, že se místo mě zaměřil na Kibu! Schytá to! No, to jsem si myslel……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Kam sakra čumíš!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozeběhnu se ke Kibovi s řevem, protože je ještě furt mimo. Stoupnu si před něj, abych ho ochránil.</div>
<div style="text-align: justify;">
„…Ach. Ise?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ach, Ise? Do prdele! Co to ksakru vyvádíš!? A míč se na mě řítí! Nedá se nic dělat! Použiju svý tělo, abych ho zastavil! Když se takhle rozhodnu, míč změní směr. Klesne dolů jako forkball a trefí mě do rozkroku…</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁSK!!</div>
<div style="text-align: justify;">
„……!!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Přímej zásah…… Moje koule…rozdrcený…koulí…… Guháá… Klesnu k zemi, rukama se kvůli intenzivní bolesti držím za rozkrok…… Ani nedokážu říct, jak moc to bolí………Bolest, jakou znaj jen chlapi…… Členové klubu ke mně přispěchají. Bučó mě zvedne.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Bu…Bučó…moje……míčky……“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Míč mám já! Vedl sis dobře, Ise! Teď je načase ulovit kořist, která zabila mého rozkošného Iseho!“</div>
<div style="text-align: justify;">
R…Rias… Máš fakt děsivý oči… Ale… Vážně, moje koule….. Nemůžu ani dýchat…… Auaa auuuuuu…………</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ara ara. Bučó. Pleteš se. Zdá se, že je na tom špatně úplně jiný druh míčků.“</div>
<div style="text-align: justify;">
P…Přesně tak, Akeno……Zdá se, že Bučó pochopila situaci a ztratí řeč.</div>
<div style="text-align: justify;">
„…! Jak je to jen možný! Asio, pojď sem prosím. Bylo by nepříjemné, kdyby už se kvůli tomuhle nedaly použít!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„A…ano. Zranil se Ise……?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ano, zjevně na své nejdůležitější části. Vyléčíš ho prosím za budovou?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nejdůležitější části? Nechápu to, ale dobře!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Koneko. Můžeš vzít Iseho někam, kde je prázdno?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Rozkaz.“</div>
<div style="text-align: justify;">
…Zdá se, že nad něčím debatují, zatímco omdlívám v agónii.</div>
<div style="text-align: justify;">
„B-Bučó……Je mi líto, že jsem nebyl užitečnější……“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To je v pořádku, Ise. Vedl sis dobře. Zbytek nech na nás.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó mě rukou něžně pohladí po tváři.</div>
<div style="text-align: justify;">
[CHŇAP]</div>
<div style="text-align: justify;">
Někdo mě popadne za límec.</div>
<div style="text-align: justify;">
[TÁH]</div>
<div style="text-align: justify;">
Táhne mě. Jasně že je to Konečka.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, vydrž prosím!“ povzbuzuje mě Asia, jak jde za námi.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tohle je bitva, která pomstí Iseho!“ slyším z dálky Bučóin energický a šílený hlas. Zní, jako bych umřel… Ááách, jestli to začne brát vážně, tak budou v pohodě i bez Konečky… Takhle jsem dočasně opustil první zápas a byl odtáhnut za tělocvičnu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 8</h3>
<div style="text-align: justify;">
Vzali mě za tělocvičnu, kde nikdo nebyl…… Pořád mě bolí rozkrok……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, začnu s léčením. Prosím, ukaž mi, kde ses zranil.“</div>
<div style="text-align: justify;">
……! Něco takovýho udělat nemůžu……</div>
<div style="text-align: justify;">
„N…ne, to nejde……“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co to říkáš!? Jestli mi neukážeš, kde ses zranil, tak tě nevyléčím!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Vypadá fakt motivovaně, jenže nemůžu… Mluvíme o mých koulích, víš? Moje koule. Kdybych to udělal, pak by vypadla i ‚pálka‘…… Není možný, aby Asia něco takovýho zvládla…</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Asio……já tě prosím……Prosím, nepřidělávej mi starosti……“</div>
<div style="text-align: justify;">
„N…ne! Jen se snažím pomoct……“</div>
<div style="text-align: justify;">
Áááách. Tváří se vážně smutně…</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asio, neplač… Nemůžeš svou sílu použít jen na v okolí mých boků…? Myslím, že se to vyléčí i tak…“</div>
<div style="text-align: justify;">
Asiin posvátný pohon je ‚Léčivý soumrak‘, kterým vyléčí dokonce i démony. Taky je záchranným lanem naší skupiny. Má úžasnou léčivou schopnost a většinu zranění vyléčí okamžitě. Jsem si jistej, že dokáže vyléčit i ‚tohle‘ poškození, jenže prostě jí to nemůžu ukázat…… Z jejích rukou začne vycházet hřejivé světlo. Zároveň cítím, jak bolest mizí. Úžasný…… Takový teploučký světlo…… Ááááách, bolest mizí, jako by byla jen snem… Takže Asiin posvátný pohon funguje dost dobře i na pochroumaný koule…</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Situace slovy nepopsatelná,“ povzdechne si Konečka. To je vzácnej moment.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, odpočiň si trochu, prosím.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ležím, Asia si mě přitáhne a zvedne mi hlavu… Pak pod ní ucítím něco fakt měkkýho!? Jsou to stehna! Je to snad ‚Klínovej polštář‘!? Jako vážně!?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, vypadáš vážně šťastně, když ti tohle Bučó dovolí…… Možná nejsem dost dobrá……“</div>
<div style="text-align: justify;">
To není pravda! To ten cvičební úbor, víš? Klínovej polštář, víš? Dostat klínovej polštář od holky v cvičebním úboru je sen!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Smrk… Díky. Díky,“ poděkuju jí s brekem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ufufufu. Ise je dnes vážně vděčný.“</div>
<div style="text-align: justify;">
[Vítězí Klub okultních záhad!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Právě se k mým uším dostalo oznámení nesoucí dobrou zprávu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 9</h3>
<div style="text-align: justify;">
ŠŠŠŠŠŠŠŠ</div>
<div style="text-align: justify;">
Venku prší. Máme štěstí, že se to spustilo až po turnaji.</div>
<div style="text-align: justify;">
PLESK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Spolu se zvukem deště se rozlehne ještě trpčí zvuk. Bučó právě dala někomu facku. Ne mně. Kibovi.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tak co? Už ses probral?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó je celkem naštvaná. V Míčovém turnaji jsme získali první místo. Já, Asia a Konečka jsme se vrátili a jako tým získali první místo…… Ale někdo nespolupracoval. Mám na mysli Kibu. Párkrát přispěl, ale většinu času nedělal nic. Bučó se na něj během zápasu několikrát naštvala, ale nevypadalo to, že by mu to vadilo. Kdyby se Bučó nenaštvala, tak já jo. Přestože mu dala facku, pořád nemá žádnej výraz, ani nemluví. Co je to s nim…… Je to fakt Kiba? Protože díky tý náhlý změně vypadá jako někdo totálně jinej. Vždycky to byl krasavec s miloučkým výrazem. A pak najednou nasadí svůj běžnej usměvavej obličej.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Skončilas? I Míčovej turnaj skončil. Už nebudeme trénovat, takže si můžu vzít až do noci volno? Sem trochu unavenej, takže si dám od klubových aktivit volno. Omlouvám se za své chování během poledne. Zdá se, že mi dneska nebylo dobře.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Kibo, poslední dobou seš divnej?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Po tom ti nic není.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Zeptám se ho, ale Kiba odpoví s chladným úsměvem ve tváři.</div>
<div style="text-align: justify;">
„I já mám o tebe starost.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Starost? Kdo se o koho stará? Řekl bych, že pro démony je normální žít na vlastní pěst. No, myslím, že tentokrát je chyba na mojí straně, za neuposlechnutí pána.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Hmmm, možná bych mu měl něco říct. Ale proč to mám dělat? Většinou je to opačně. Řeknu něco šílenýho a Kiba mě usadí.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Takováhle situace, kdy se snažíme dát dohromady pořádnou skupinu, je celkem na nic. Tak jsme se cítili po té hořké zkušenosti z předchozího zápasu, pamatuješ. Nemáme si od teď krýt záda? Jsme přátelé.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Přátelé……“ Kiba se zachmuří.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo, přátelé.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Vždycky tak nažhavenej…… Ise, v poslední době se mi začaly vybavovat základy.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Základy?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo, přesně tak. Důvod, proč bojuju.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Není to Bučó?“</div>
<div style="text-align: justify;">
To jsem si myslel. Tomu jsem tolik věřil. Jen podle svýho smýšlení. Ale on to okamžitě odmítne.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne. Žiju, abych dostal svoji pomstu. Posvátný meč, Excalibur. Jeho zničení je důvod, proč žiju.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba má ve tváři silný odhodlání. Myslím, že tentokrát vidím jeho skutečný já.</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-33987676180358310602016-03-28T13:28:00.001-07:002016-03-28T13:28:40.927-07:00High School DxD: Volume 3 – Život.0<div style="text-align: justify;">
<i>Nikdy Excaliburu neodpustím—.</i></div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h2 style="text-align: justify;">
Život.0</h2>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 1</h3>
<div style="text-align: justify;">
Ahojte, všichni. Tady Hjódó Issei.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je to dost náhlý, ale i vám se jednou nebo dvakrát staly takové ty postelové věci, ne?</div>
<div style="text-align: justify;">
Například že přijdete pozdě, protože vám nezazvonil budík nebo jste spadli z postele, protože jste se ve spaní moc převalovali.</div>
<div style="text-align: justify;">
V mém případě je to, co se mi právě děje, daleko za mýma očekáváníma……</div>
<div style="text-align: justify;">
“Unnn……”</div>
<div style="text-align: justify;">
Slyším svůdný zvuk. Jo, je mi to dost blízko.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když se podívám vedle sebe, spí tam karmínovlasá sestřička, Rias bučó. Moje paní, prvotřídní démon.</div>
<div style="text-align: justify;">
V podstatě se před několika dny vnutila ke mně domů a začala se mnou žít.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zdá se, že se mi pokaždé vloudí do postele, než si toho všimnu… A bývá u toho nahá……</div>
<div style="text-align: justify;">
Ne, věděl jsem to. Bučó mi řekla, že spí nahá a to samé udělala, když jsem spal na ošetřovně ve škole.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kuuuu! Z levé strany cítím něco měkkýho! Ve spaní mě používá jako objímací polštář!</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučóina vůně stimuluje moje čichové buňky! Proč voní tak dobře?</div>
<div style="text-align: justify;">
Chci říct, prsa má totálně namáčknutý na mojí levou paži! A moje ruka noha je naprosto zakrytá něčím totálně měkkým! Musí to bejt její stehno. Moje levá ruka je mezi jejíma stehnama jako v sendviči! “Stehnovej sendvič”! To je tak boží!</div>
<div style="text-align: justify;">
Díky tomu se nemůžu hýbat. Ne, nechci se hýbat. Ani náhodou bych tak snadno nepřerušil tak skvělou situaci!</div>
<div style="text-align: justify;">
Stalo se to jen několik dní potom, co se nastěhovala! Myslel sem, že bude divný žít s ní, ale jestli to tak pude dál, sem pro všema deseti! Banzai!</div>
<div style="text-align: justify;">
“……Och, jsi vzhůru?”</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže Bučó je taky vzhůru!</div>
<div style="text-align: justify;">
“J-Jo, sem. Když jsem se probudil, leželi jsme takhle, takže jsem nevěděl, co dělat……”</div>
<div style="text-align: justify;">
No, tak se fakt cítím. Nemám tušení, co mám dělat. A jelikož je moje paní vzhůru, už vůbec netuším, co se ode mě očekává, že udělám.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Omlouvám se. Dobře se mi spí, když tě mám jako objímací polštář. Přišla jsem, když jsi usnul.”</div>
<div style="text-align: justify;">
To se děje!? Vážně nerozumím Bučóiným pocitům!</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó pak ještě pevněji obejme levou stranu mého těla. Uóóóóóóóó!</div>
<div style="text-align: justify;">
“Co bychom měli dělat? Bylo by krásné zůstat takhle, než bude čas vstávat…… Možná že trochu těch lechtivých věcí by bylo dobrou komunikací s mým rozkošným služebníkem.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Mlask.</div>
<div style="text-align: justify;">
Prezidentka mi dá pusu na tvář. P-Proč mě tak zbožňuje!? Je to jen můj pocit nebo mě po tom incidentu s Raiserem začala zbožňovat ještě víc? Je pravda, že každej den krvácím z nosu.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Umm, Bučó……Jsem taky kluk……t-takže když budeš říkat takové věci……”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Máš v úmyslu na mě něco zkusit?” odpoví Bučó rozpustile. Proč je tak dobrá v rozpalování!? “Určitě, udělám cokoli, co by tě potěšilo.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“—!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak zašeptá takhle sexy hlasem, moje mysl je s to odplout do věčných lovišť, když—.</div>
<div style="text-align: justify;">
ŤUK ŤUK. Někdo klepe na dveře.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ise, už je skoro čas na ranní trénink.” Ten hlas z druhé strany patří Asii.</div>
<div style="text-align: justify;">
……Takový načasování! Z-Zrovna jsme se dostávali k tý dobrý části— ne, není to Asiina vina!</div>
<div style="text-align: justify;">
Každé ráno tvrdě trénuju. To protože jsem ještě pořád slabej démon.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pořád trénuju pod vedením Bučó. Asia mě podporuje tím, že se chová jako manažerka. Moc díky, Bučó, Asie.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ise? Ještě spíš?”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ne, jsem vzhůru. P-Počkej chvíli! Chci říct, počkej na mě dole!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesně tak! Nemůžu dopustit, aby tohle Asia viděla. Už tak je to dost blbý, co začala soupeřit s Bučó, jakmile se nastěhovala.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nevím, proč se na ní Asia dívá takhle, ale Bučó tu výzvu taky přijala.</div>
<div style="text-align: justify;">
No, obvykle spolu mluví normálně, takže to nevypadá na vážnej souboj. Každopádně, mohly byste spolu prosím vycházet……? Nechci vidět holky, jak se perou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Aniž by věděla, co se mi honí hlavou, nasadí Bučó ďábelský úsměv.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Asie, počkej na nás ještě chvíli. Musíme se s Isem připravit.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“—!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle Bučó řekne za dveřmi stojící Asii. Bučóooooo! Proč to ještě zhoršuješ!?</div>
<div style="text-align: justify;">
I když je za dveřmi, dokážu si představit, jak jí tím připravila o řeč.</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁSK! Dveře mojí ložnice jsou násilím otevřeny.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia uvidí mě, horní polovinu těla vztyčenou, s Bučó.</div>
<div style="text-align: justify;">
V očích má slzy. Vypadá nespokojeně a tváří se nepřátelsky……</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó při pohledu na její výraz obejme mojí levou paži. H, hej!?</div>
<div style="text-align: justify;">
“Dobré ráno, Asie,” usměje se. Asia, už naštvaná, se roztřese.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak si položí ruku na oblečení. U-Umm, Asie?</div>
<div style="text-align: justify;">
“Taky se svleču! Nechci, abyste mě vynechali!”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Asie!?”</div>
<div style="text-align: justify;">
Zdá se, že dnešek taky začne žhavou situací.</div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 2</h3>
<div style="text-align: justify;">
“Dobrou chuť.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Čas snídaně. Bučó s Asií sedí vedle mě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je tak fajn sedět mezi dvěma kráskama! No, to bych rád řekl, jenže není to tak, že bych na to myslel každej den. Asia má i dneska od rána špatnou náladu.</div>
<div style="text-align: justify;">
No, když jako bývalá jeptiška viděla tu situaci, asi si pomyslela “nečisté!”. Počkat, v tom případě to “Taky se svleču!” zní divně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tak proč je potom naštvaná? Hmm, kluk jako já jen stěží chápe panenské pocity.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó to na druhou stranu očividně nijak netrápí a za živé konverzace s mými rodiči snídá.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Páni, Rias zvládá také vynikající japonské jídlo.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Děkuji, otče. Už nějakou tu dobu žiju v Japonsku, takže jsem se docela naučila vařit.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, co se týče snídaně, co zrovna máme, je to částešně její práce. Jako smažená vejce tak vynikající, že už je do sebe nějakou dobu cpu ve velkém. Fakt jsou vynikající.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ise, ještě je na přidání, tak jez klidně.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“D-Dobře, Bučó……”</div>
<div style="text-align: justify;">
Než jsem s ní začal bydlet, nedošlo mi, že je tak dobrá ve vaření japonského, západního i čínského jídla. Má široký spektrum vařících schopností a dokáže udělat jídlo nejlepší kvality.</div>
<div style="text-align: justify;">
Myslel jsem, že jelikož je princezna, nebude v takových věcech dobrá, ale je to naopak.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nežije sama v Japonsku jen tak, takže toho hodně zvládá jako vaření, praní a uklízení.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Nemám ráda, když někdo říká, že tyhle věci nemůžu dělat, protože jsem princezna. Chci dělat, co dokážu.”</div>
<div style="text-align: justify;">
To mi předtím řekla. Vážně úchvatné! Vážně jí z hloubi duše obdivuju. Si skvělá, Bučó. Na mojí paní se dá spolehnout I v běžnym životě!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A Asia, která vidí Bučó jako svou rivalku, se také začala soustředit na studium japonské kultury, jakmile viděla rozdíl mezi nimi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale taky je úžasná. Zakrátko se začala učit japonské písmo. Už zvládla hiraganu a katakanu a teď se přesunula k čtení a psaní znaků.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pravděpodobně už umí znaky na úrovni základní školy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavně protože se tolik snaží, nicména zdá se, že má taky nadání pro studium. Nedávno začala školu, ale nemá problémy s matikou, vědami nebo jazyky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Navíc říká, že si učení užívá, což může být důvod, proč jí to jde tak rychle. Dokonce jsou předměty, co mě učí. Měl bych jí chránit, ale vypadám tak uboze.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia, která si všechno užívá, začala soupeřit s Bučó, když na to dojde.</div>
<div style="text-align: justify;">
H-Hmm. Asia je úžasná i z mýho úhlu pohledu, protože tvrdě pracuje, ale když jí porovnáte s Bučó ……</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó je co se týče vaření o něco lepší. Asiino jídlo je taky dobrý, jenže její protivnice je prostě moc……</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak si dám trochu miso polévky. Ach, to miso od Bučó je vynikající! Z očí mi vytrysknou slzy!</div>
<div style="text-align: justify;">
Holky, co uměj vařit, sou tak přitažlivý. A když sou to elegantní krásky, nemám si na co stěžovat……</div>
<div style="text-align: justify;">
Máčk.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia, ještě pořád s utrápeným výrazem, mě pod stolem popadne za oblečení. Je to její zvyk, který ukazuje jen mně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdykoli má špatnou náladu, bez jedinýho slova udělá tohle. No, je to fakt roztomilý a rozkošný. Jo, podle mě by se takhle zachovala mladší sestra.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Och, zapomněla jsem ti něco říct, Ise. Dnes sem přijdou ostatní z klubu,” sdělí mi Bučó.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Co? Konečka a ostatní? Budeme něco dělat tady v domě?”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ano, přemýšlím, že bychom se tu setkávali.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Cože, u mě doma?”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Pamatuješ, co jsem řekla předtím? Je načase vycídit celou starou školní budovu. Zjevně požádali uklízeče, aby se o to postarali.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Je to napůl lež. Pravdou je, že používá své známé, aby tam uklidili. Říká to, aby to vysvětlila mým rodičům.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže aktivity Klubu okultních záhad se budou konat u mě doma, jo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó před rodiči sklopí hlavu: “Je mi to velmi líto, tatínku, maminko.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“To nevadí, Rias. Slyšela jsem, že se o Iseho moc hezky staráš. Také jsem šťastná, že má víc kamarádek,” řekne matka a otec přikývne.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Má pravdu. Macudu s Motohamou mám rád, ale myslím, že je důležité mít také bezpečné kamarády. Válením v pokoji a žvaněním o sprosťárnách si mládí neužiješ.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Přesně tak, drahý. Macuda s Motohamou jsou hodní kluci, ale dívají se tak oplzle. No, jsou to smilníci, je jasné, že mají na Iseho špatný vliv. A protože tu teď žijí Asia s Rias, nesmí překročit práh tohoto domu. Ještě by je zneuctili.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Říkají si o vás, co chtějí, chlapi, Macudo, Motohamo. Nemůžu vás bránit, protože maj pravdu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale, mami, víš, je fajn mít kámoše, co s nima můžeš mluvit na rovinu a o všem? To sou přesně oni a do teď jsem se bavil jen díky nim.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Takže dnes se sejdeme tady. Jsme v tvých rukách, Ise.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Zajímalo by mě, co se teď stane.</div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 3</h3>
<div style="text-align: justify;">
“A tohle je fotka Iseho na základní škole.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ara ara, takže chodil na pláž nahatý.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Hej, Akeno! Hej, mami, přestaň jí to ukazovat!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Schůzka klubu, jo. Rozpadla se, jakmile matka přinesla album.</div>
<div style="text-align: justify;">
“……Iseho trapná minulost.”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Ty se taky nedívej, Konečkoooooooooo!”</div>
<div style="text-align: justify;">
To je děs. Objekt skrývající mojí trapnou minulost. Uááááá, chce se mi umřít!</div>
<div style="text-align: justify;">
Řekl bych, že mamka kdysi říkala něco takovýho: “Jednou, až si domů přivedeš hodně dívek, ukážu jim tvoje fotky.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Myslela, že to zůstane snem, protože u holek nejsem zrovna oblíbenej. Ale život se mi obrátil naruby a vyvinulo se to takhle…… bože, její sen se splnil, zrovna když jsem o to nestál!</div>
<div style="text-align: justify;">
“……Maličký Ise.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Bučó, bude mi trapně, jestli takhle budeš zírat na obrázek mě jako dítěte.</div>
<div style="text-align: justify;">
Umm, Bučó? Proč se červenáš?</div>
<div style="text-align: justify;">
“…Ise jako dítě, Ise jako dítě, Ise jako dítě, Ise jako dítě…”</div>
<div style="text-align: justify;">
Mumlá něco?</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale vypadá spokojeně. Je ta fotka podle tvého gusta, Bučó? Je snad šotacon? O tom jsem nikdy nic neslyšel……</div>
<div style="text-align: justify;">
“Myslím, že chápu, jak se Bučó cítí!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia popadne Bučóinu ruku. Oči jí září.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Takže chápeš, jak se cítím. Jsem tak šťastná.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Hej, hej. Obě jsou v jiný realitě……</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce i Kiba si album prohlíží s úsměvem! Sakra, proč mě tak otravuje, že se na něj dívá!?</div>
<div style="text-align: justify;">
“H-Hej, Kibo! Nedívej se!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Snažím se mu album vyrvat, ale hladce se mi vyhne.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Hahaha, žádný strach. Nech mě si to ještě trochu užít.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Unnnnngh! Neužívej si tooooo!</div>
<div style="text-align: justify;">
Znovu se ho snažím získat, takže na něj skočím! Ale zase se vyhne jako by nic!</div>
<div style="text-align: justify;">
Kurňa! Jsem tu svědkem rozdílu v našich schopnostech!</div>
<div style="text-align: justify;">
Stejně jako Asia vidí rivalku v Bučó, mám já rivala v Kibovi. Stejně jako je Bučó velkou překážkou pro Asii, je Kiba překážkou pro mě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale jednoho dne ho rozhodně překonám!</div>
<div style="text-align: justify;">
Zrovna když jsem si stavěl nový cíl, podívá se Kiba na jeden obrázek. Spíš než aby si ho užíval, tváří se překvapeně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přistoupím k němu a taky se na tu stránku kouknu. Je tam fotka mě ve školce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je tam moje fotka s dalším stejně starým klukem s někým, kdo vypadá na jeho otce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Toho kluka si pamatuju. V době, kdy jsem chodil do školky, žil v sousedství. Často jsme si spolu hráli na “hrdiny”.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kvůli práci jeho rodičů se před nástupem na základku odstěhoval do jiné země. Od té doby jsem ho neviděl.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale proč Kibu ta fotka zaujala? Neříkejte mi, že ten kluk je Kiba……</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba ukáže na chlapcova otce na fotce. Přesněji na to, co má v ruce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Meč—.</div>
<div style="text-align: justify;">
Řekl bych, že je falešnej, ale chlapcův otec nese starý evropský meč.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Pamatuješ si to?” zeptá se mě Kiba vážně. Hej, mluvíš jinak.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Hmm, ne, tenkrát sem byl fakt malej……”</div>
<div style="text-align: justify;">
“Takže takové věci se opravdu dějí. Nečekaně na to narazit……” Směje se Kiba pro sebe. Ale oči má naplněné takovou nenávistí, až z toho mrazí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ta fotka je začátek jisté události—.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Tohle je Svatý meč.”</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-82265299915070787352016-02-14T14:14:00.000-08:002016-02-14T14:14:09.234-08:00High School DxD – Doslov k druhému svazku<div style="text-align: justify;">
No, je to tady. Konečně, po dlouhé době, jsem se doplácala ke konci druhé knihy. Neberte to negativně, musím přiznat, že si ten překlad dost užívám (nevyznívá to vzhledem k obsahu knihy poněkud úchylně?), na druhou stranu bych si přála rychlejší tempo. Při pohledu na nově přeložené a hlavně napsané knihy mně totiž pokaždé napadne "Proboha on napsal další!? Kde na to bere čas!? A kam až je ochoten zajít!!?" Nebudu totiž lhát, některé scény pro mě totiž jsou (a ještě budou) oříšek. Každopádně nehodlám prohrát! Slyšíš, autore? Všechny knihy budou přeloženy!</div>
<div style="text-align: justify;">
Hm, teď jsem se zase pro změnu nechala trochu unést já.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co dodat k druhé knize? Moc toho není. Pracovalo se na ní celý rok a za tu dobu jsem se hodně nasmála a doufám, že vy taky. Z poslední kapitoly mě nejvíc pobavilo "<i>Jebnul jsem sebou o zeď. Takový zklamání! Promrhaná šance!</i>" protože přesně takhle se cítím při pohledu na všechny své rozdělané projekty, hahaha. Asi jsem taky nenasytný démon...</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně doufám, že si trpělivě počkáte i na další ukázky prsou a dalších částí (sem tam nějaký boj a hodně citů, kdo na rozdíl ode mě viděl anime, ví, na čem je), za což vám předem i zpětně děkuji. Asi bych byla schopná překládat i jen tak do prázdna, ale s vámi je to rozhodně lepší! Tak prosím, zůstaňte věrni našemu porno autorovi a zmatené překladatelce i nadále!</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: right;">
Scaren Kage</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-52192456660683188172016-02-14T13:59:00.001-08:002016-02-14T13:59:24.838-08:00High School DxD: Volume 2 – Doslov<h2>
<div style="text-align: justify;">
Doslov</div>
<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
Kolikrát se v prvních dvou svazcích objevilo slovo „prsa“?</div>
<div style="text-align: justify;">
Každý, kdo to spočítá a pošle odpověď, dostane podložku pod myš s Riasinýma prsama. Jo, kecám. Žádný takový ceny neexistujou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dlouho jsme se neviděli. Tady Išibumi. Jak se Vám líbila druhá kniha?</div>
<div style="text-align: justify;">
Začíná se to zvrtávat v porno knížku a dokonce ani já, autor, si nedokážu představit, jak dopadne ta třetí. Mimochodem, způsob snížení dračí síly je pěkně nemravnej. Takže se těšte na pokračování!</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia se pod vlivem Prezidentky změní v pěkně smyslnou dívku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Hodlám napsat knihu, kterou se budou studenti středních škol stydět koupit!</div>
<div style="text-align: justify;">
Začínám se bát, že mě možná nemine věkové omezení, nicméně hodlám z toho udělat light novelu v chlapeckém stylu, tak mě prosím podpořte! </div>
<div style="text-align: justify;">
Posvátné pohony, jako vývojová schopnost „Dar Zesíleného pohonu“, mají také při dohnání na hranici a ovládnutí supersílu nazvanou „Porušení rovnováhy“. Dokážou to všechny Posvátné pohony.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia s Kibou taky, pokud to ovládnou. Dost se tomu podobá „Super Saijan“ nebo „Bankai“.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ise zazdil postup využitím síly Dračího císaře a ledabyle ji použil, takže musel něco obětovat. A protože nemá zkušenosti, nemohl tu sílu využít naplno.</div>
<div style="text-align: justify;">
Říká se tomu „Porušení rovnováhy“, protože dokáže porušit rovnováhu světa.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ise se stane talentovaným nejen na útok, ale i podporu.</div>
<div style="text-align: justify;">
A teď, kdy dojde na setkání s tím „Bílým“……</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A teď k poděkováním.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mému editorovi, co mě zkouší vést na mé cestě porno autora, panu H. Díky, že se o mě celou dobu staráte. Dejte si prosím večeři pokaždé, když svléknu postavy. Panu Mijamovi Zerovi. Díky za krásné a přenádherné ilustrace. Omlouvám se za obtěžování ohledně podoby. I dál budu ve Vaší péči.</div>
<div style="text-align: justify;">
A tak budeme pokračovat do třetí knihy. Vložte prosím své nejvyšší naděje v Prezidentčina prsa i ve třetí knize.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-47427951473576910072016-02-14T13:51:00.001-08:002016-02-14T13:51:23.948-08:00High School DxD: Volume 2 – Nový život<h2 style="text-align: justify;">
Nový život<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
„Takže, jak už jsem říkala, já, Rias Gremory, tu teď také budu bydlet. Nemám moc zkušeností, tak se o mě prosím postarejte, tatínku, maminko.“</div>
<div style="text-align: justify;">
V obýváku u Hyoudouových. Karmínovlasá kráska vedle mě se vítá s mými rodiči.</div>
<div style="text-align: justify;">
A z druhé strany sedí další s plavými vlasy, uslzenýma očima a nepříjemným výrazem. Vypadá to, že má vážně špatnou náladu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Po té události se Buchou najednou rozhodla, že bude žít se mnou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nechápu, co tím myslela, ale dost se snažila, aby se tohle uskutečnilo. Řekla, „Chci posílit vztah se svým služebníkem“, ale vážně jí nevadí, že bude u mě doma?</div>
<div style="text-align: justify;">
Moc nechápu, co se démonickým šlechticům honí hlavou.</div>
<div style="text-align: justify;">
A takhle byly zásnuby mezi rodem Gremory a Fénix zrušeny. Buchou je taky šťastná, takže je to happy end.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten zmetek Raiser po svý první prohře v životě propadl depresi.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Och, co bych měla dělat? Sia a Rias, takže teď už budu mít dvě dcery.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Moje matka, po soužití s Asií, ji začala zbožňovat jako vlastní dceru, takže jí další dívka nevadila. Můj otec, na druhou stranu, dost brečí.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jup, jup. Tohle je konec konců mužský sen. Chci říct, tolik dívek! Dokážeš splnit můj mladistvý sen!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Och, aha. No, koneckonců jsem jeho syn. Nemůžu uvěřit, že míval stejnej sen jako já.</div>
<div style="text-align: justify;">
A ta moje ošemetná levá ruka, na druhou stranu—.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pořád patří drakovi. Ale díky Buchouině a Akenině vážnému výzkumu o dracích se v každodenním životě vrátila do normálu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zjevně, soudě podle zvětšující se aury draka, se zdrakovatění nedá zastavit. Každých pár dní musím něco udělat, abych snížil dračí sílu. Kdybych to neudělal, zase by se z ní stala dračí paže.</div>
<div style="text-align: justify;">
No, povedlo se mi dostat zpátky Buchou. Jak jsem si myslel, rozhodně šlo o levnej obchod.</div>
<div style="text-align: justify;">
I když způsob, jak se zbavit dračí síly je poměrně erotickej. Gufufu, nikdy by mě ani nenapadlo, že mi Buchou s Akeno budou dělat něco takového…… Jinými slovy, tahle ruka byla dobrej kauf.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ddraig po tom incidentu utichl. Když na něj mluvím, neodpovídá. Je tu tolik věcí, na který bych se ho chtěl zeptat……</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten „Bílej“—ta věc, o které mluvil Ddraig. Očividně si pro mě přijde. Nemám páru, co to je, ale nejdřív musím udělat něco s tímhle.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tak, Ise. Máme povolení tvých rodičů. Tímto jsem se stala členem téhle rodiny. Takže, mohl bys hned odnést má zavazadla ke mně do pokoje?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„J-Jasně!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, taky pomůžu.“ Asia mě následuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Aúúú, zdá se, že jedinou nadějí je polygamie…… ……Ale, ale……to by bylo proti božímu učení……jenže, jenže tímhle tempem……haúúú……“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co? Co bylo to s tou polygamií?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nic.“ </div>
<div style="text-align: justify;">
Když se jí zeptám, podívá se jiným směrem. Hmm, od doby, co Buchou přišla, je očividně ve špatné náladě…… Že by nenáviděla Buchou?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Sem, Ise. Tohle přijde támhle.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Začne mi rozkazovat, jakmile odtáhneme zavazadla do jejího pokoje.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dobře!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise, potom se chci vykoupat…… Jo, umyju ti záda.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To jako vážně!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Óóóóóóóóóó! Chci, aby my myla záda každej déééééén!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Bože! Jestli se vy dva budete koupat spolu, tak já taky! Ise, Buchou! Nevynechávejte mě z toho!“ Začne si Asia s uslzenýma očima stěžovat. To ne, Asie! Nemůžeš soutěžit s Buchou! Takhle to bude jen ještě víc stimulující!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asie, omlouvám se, ale takhle to prostě je. Nevadí, že je tohle vyhlášení války?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Úúú, nechci prohrát, ale vypadá to tak!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Tak nějak si přijdu, jako by mezi těma dvěma lítaly jiskry……</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak Buchou, tak Asia……Fakt nerozumím tomu, co se holkám honí v hlavě! Můžu mít takhle vůbec harém?</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně jednu věc vím jistě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Můj život bude ještě živější.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-6020978242167193742016-02-14T13:40:00.002-08:002016-02-14T13:44:46.077-08:00High School DxD: Volume 2 – Poslední polibek<h2 style="text-align: justify;">
Poslední polibek<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
Na rozdíl od oblohy v lidském světě je ta v Podsvětí fialová.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vypadá to děsivě, ale kupodivu se tak cítím v bezpečí. To protože sem démon?</div>
<div style="text-align: justify;">
DOTEK</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou se dotkne mé tváře, zatímco pozoruju oblohu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hlupáčku,“ řekne s hořkým úsměvem. Vypadá, že se jí ulevilo. Jako by se konečně zbavila něčeho bolestivého.</div>
<div style="text-align: justify;">
“——!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Když uvidí mou levou ruku, ztratí řeč. Se smutným výrazem se jí dotkne.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi je to správná reakce. Je pokrytá rudými šupinami a je dokonce tak divná, že z ní trčí drápy.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tvoje ruka—. Takže jako odměnu za vypůjčenou sílu si ji dal drakovi, že ano?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo. Byl to dobrej obchod. Někdo jako já bez talentu a bez ničeho dostal ultimátní sílu jen za levou ruku! Díky tomu jsem dokázal porazit Raisera a dostat tě zpátky!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nasadím úsměv, ale Buchou přimhouří oči a vypadá ještě smutněji.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dochází ti, že tu levou ruku už nikdy nevrátíš do normálního stavu, že jo?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ach, to je trochu problém. Součást cosplaye! Och, to ve škole nezabere. Bože, co budu dělat?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asia se určitě rozbrečí, až na to přijde.“</div>
<div style="text-align: justify;">
……Ugh, to storpocentně. Pořád a pořád jí nutím k slzám……</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Možná jsi přerušil tyhle zásnuby. Ale, víš, třeba se objeví další. Jestli budeš takhle pokračovat……“</div>
<div style="text-align: justify;">
S úsměvem odpovím smutné Buchou: „Tak příště zaplatím pravačkou. A jestli se potom objeví někdo další, tak očima. Neustále tě budu zachraňovat. To jediný dokážu. Ale rozhodně přijdu a zachráním tě. To protože jsem [pěšec] Rias Gremory.“</div>
<div style="text-align: justify;">
——!</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile to dopovím, cosi se dotkne mých rtů. A to cosi je——.</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou mi položí ruku kolem krku a přiloží své rty na mé. Nestalo se to jen na okamžik.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJQjvEUS9qCATJlaHXv5ZuUOE7eJ_oN5pqywutjR1mf3VKEXENcue2DpL5E8g4zhndY2jjhXaKndPZo6H4xAbzyrV8frps4FNnLPloAIJvLmMB2g56pJJ49W66pG1JGJ60q5vr1LlDerQ/s1600/High_school_dxd_307.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJQjvEUS9qCATJlaHXv5ZuUOE7eJ_oN5pqywutjR1mf3VKEXENcue2DpL5E8g4zhndY2jjhXaKndPZo6H4xAbzyrV8frps4FNnLPloAIJvLmMB2g56pJJ49W66pG1JGJ60q5vr1LlDerQ/s320/High_school_dxd_307.jpg" width="220" /></a></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
—— Polibek</div>
<div style="text-align: justify;">
Nebyl to hlubokej francouzák, ale z toho měkkého polibku cítím její city. Její měkké rty a vůně karmínových vlasů mi naprosto zmrazí mozek.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi minutu, co se naše rty dotýkaly, byly ty Buchouiny jen moje. Pak se Buchou zasměje.</div>
<div style="text-align: justify;">
............</div>
<div style="text-align: justify;">
P-Polibeeeeek!?</div>
<div style="text-align: justify;">
Já! J-Já se právě líbal s Buchou! Polibek! Polibeeeeeeek!!</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak mi vybuchne mozek. Páni, páni, páni, páááááááááááániiiiii!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Můj první polibek. To je něco, čeho si japonské dívky cení, ne?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ech? J-Jo, to rozhodně jo! Co? Tvůj první polibeeeeeeek!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Fakt mě to dostalo! T-To protože pro holky je první polibek fakt důležitej!</div>
<div style="text-align: justify;">
„N-Nevadí to!? Ž-Že sem to byl já?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Udělal jsi pro mě něco, co za ten polibek stálo. Tohle je odměna,“ prohlásí s úsměvem. Áááááá, jako by se mi mělo něco stát! Jen za tenhle polibek všechna ta námaha fakt stála!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Když už jsme u prvního polibku, to vážně tolik stojíš o moje panenství?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Rozhodně! Ach!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Odpověděl jsem hned z fleku. Bože, ohledně svých tužeb sem fakt moc upřímnej……</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale tak to doopravdy cítím. Samozřejmě, že ho chci! Dokonce jsem o něj žadonil před celym davem!</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Bože, ty jsi v těchhle věcech vážně upřímnej.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou se zatváří utrápeně, ale směje se. Umm, omlouvám se, že jsem v těchhle věcech takovej.</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou mě pohladí po tváři, zatímco se v duchu omlouvám. Buchou se jen šťastně zasměje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem tak šťastnej. Fakt šťastnej, že se Buchou zase směje.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-57231562586458256542016-02-14T13:35:00.001-08:002016-02-14T13:35:18.383-08:00High School DxD: Volume 2 – Otec x Otec<h2 style="text-align: justify;">
Otec x Otec<a name='more'></a></h2>
<div style="text-align: justify;">
„Lorde Fénixi, je velmi politováníhodné, že se zásnuby takto zvrtly. Vím, že je to hrubé, nicméně—.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Netřeba pokračovat, lorde Gremory. Pro čisté démony by to byl vynikající svazek, nicméně vypadá to, že jsme byli příliš nenasytní. Oba máme čistokrevná vnoučata. Možná nás naše démonická nenasytnost přinutila dychtit po tom. Nebo protože jsme byli v poslední válce svědky pekla.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Ne, také jsem kvůli tomu tlačil na dceru.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jmenuje se Hyoudou, je to tak? Chtěl jsem mu poděkovat. Mému synovi chyběla právě porážka. Přeceňoval schopnosti našeho klanu. Bude to pro něj dobrou lekcí. Fénix není neporazitelný. To samotné stačilo pro splnění tohoto závazku, lorde Gremory.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Lorde Fénixi……“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Vaše dcera má dobrého sluhu. Zdá se, že se Podsvětí v budoucnu rozhodně nudit nebude.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Nicméně nikdy by mě ani nenapadlo, že ho najde zrovna má dcera.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„——Velšský drak. Nemohl jsem uvěřit, že tak odpudivá bytost skutečně přešla na naši stranu, dokud jsem to nespatřil na vlastní oči.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„V tom případě bude dalším—.”</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ano, to rozhodně. Ne, možná už existuje.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Mizející drak——. Je jen otázkou času, než se rudý střetne s bílým.“</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-4263963286401530342016-02-14T13:27:00.001-08:002016-02-14T13:27:33.587-08:00High School DxD: Volume 2 – Život. ∞ vs Síla ∞ Přišel jsem splnit svůj slib!<h2 style="text-align: justify;">
Život. ∞ vs Síla ∞ Přišel jsem splnit svůj slib!<a name='more'></a></h2>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 1</h3>
<div style="text-align: justify;">
Po probuzení mě čekal pohled na známý strop.</div>
<div style="text-align: justify;">
——Jsem ve svém pokoji.</div>
<div style="text-align: justify;">
……Co tu dělám?</div>
<div style="text-align: justify;">
Zoufale se pokusím vybavit si, co se stalo.</div>
<div style="text-align: justify;">
…Měl jsem bojovat. V [Hodnotící hře] mezi Buchou a Raiserem. Odehrálo se to v replice školy, kam chodím.</div>
<div style="text-align: justify;">
Naší základnou byla stará školní budova, spolu s Kibou a Konečkou jsem běžel bojištěm, mířil k nepřátelské základně, tedy nové školní budově.</div>
<div style="text-align: justify;">
Konečka padla, Kiba padl, Akeno padla a pak——.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak mám okno.</div>
<div style="text-align: justify;">
Co se stalo s Buchou!? Co zápas!? Výsledek!? Porazili jsme Raisera? Proč—jsem tady?</div>
<div style="text-align: justify;">
Když napřímím horní polovinu těla.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zdá se, že už jste se probudil,“ promluví ke mně žena vedle mě. Stříbrovlasá služka, Grayfia.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Grayfio! Co zápas? Co se stalo s Buchou!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Pan Raiser vyhrál. Slečna Rias odstoupila.“</div>
<div style="text-align: justify;">
——! T-To ne…… Připraví mě o řeč. Nevím, co na to říct.</div>
<div style="text-align: justify;">
Prohrál jsem? Porazil mě Raiser?</div>
<div style="text-align: justify;">
——Ostuda.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jsem tak ostudný a k ničemu……</div>
<div style="text-align: justify;">
Dělal sem machra, ale na nic se nezmohl a ještě k tomu šel k zemi přímo před Buchou……</div>
<div style="text-align: justify;">
Sem slaboch…… Proč sem takovej slaboch……? Dokonce i Asia by mohla dál žít jako člověk, kdybych byl tehdy jen o trochu silnější.</div>
<div style="text-align: justify;">
A dokonce i Buchou, kdybych dokázal efektivnějc využít svůj Posvátnej pohon, neskončilo by to takhle……</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemůžu zastavit slzy. Přestože vedle mě sedí Grayfia, nedokážu to. Sem zklamanej. Tolik se za sebe stydím. Sem tak slabej. A patetickej……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Právě teď se koná zásnubní večírek slečny Rias s panem Raiserem. Rod Gremory ho připravil v aule v Podsvětí.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Kde je Kiba s ostatníma?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Šli doprovodit mladou paní. Jediný, kdo je s ní nějak spojený a nedostavil se tam, je pan Issei se slečnou Asií.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia? Takže taky nešla.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Slečna Asia tu zůstala na přání mladé paní, aby se o vás postarala, Issei. Jen šla dolů pro nový ručník.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Aha. Takže Buchou ji tu nechala kvůli mně……</div>
<div style="text-align: justify;">
Vypadá to, že si o mně dělala starosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou……zásnuby……Asi je právě uprostřed oslavy……</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Příčí se vám to snad?“ zeptá se mě Grayfia.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo. I když boj skončil, nemůžu to jen tak přijmout.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Víte, že slečna Rias uposlechla rozhodnutí rodiny?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Já to chápu! Vím to! Ale i tak—”</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemůžu souhlasit s něčím, co je Buchou proti srsti! Nechci ji vidět, jak následuje přání rodičů proti svý vůli! Ten zmetek! Nechci Buchou nechat takovýmu sráči!</div>
<div style="text-align: justify;">
Já vím. Žárlím. Fakt žárlim na toho zmetka jako na chlapa! Nechci nechat Buchou někomu, jako je on!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Fufufu,“ zasměje se najednou Grayfia tiše. Tohle je poprvé, co jí vidim smát se. Vždycky je tak chladná a klidná……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jste velmi zajímavá osůbka. Za tu dlouhou dobu jsem poznala mnoho démonů, nicméně tohle je poprvé, co vidím někoho, jako jste vy, komu se ve tváři odráží myšlenky a jedná podle toho, v co věří. Můj pán, pán Sirzechs, sledoval vaši snahu v bitvě a řekl, že jste „zajímavý“, víte?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Fakt? Pán Maou si o mně myslí tohle? Když si o mně Buchouin bratr, kterej je zároveň králem </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRKFXEvfLbwz2aDhF1B7TlXE4inqz99A8uS7v54v2vtGlesTcj71uYR7Pu1mGdLqP5KbnFBb-xRbyDBVuAJA5gkKGbwZXRw5wNyH_64pBEa0Lnm3R5sa5YFSqclTC2AJdOis3JBdHeJMI/s1600/High_school_dxd_269.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjRKFXEvfLbwz2aDhF1B7TlXE4inqz99A8uS7v54v2vtGlesTcj71uYR7Pu1mGdLqP5KbnFBb-xRbyDBVuAJA5gkKGbwZXRw5wNyH_64pBEa0Lnm3R5sa5YFSqclTC2AJdOis3JBdHeJMI/s320/High_school_dxd_269.jpg" width="218" /></a></div>
démonů, prohlásil, že sem „zajímavej“, nemám páru, jak zareagovat.<br />
<div style="text-align: justify;">
Grayfia vyndá kousek papíru. Je na něm magický kruh.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Magický kruh vám dovolí přenést se na zásnubní večírek rodu Gremory a Fénix.“</div>
<div style="text-align: justify;">
——!</div>
<div style="text-align: justify;">
P-Proč má u sebe něco takovýho!?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Mám pro vás zprávu od pána Sirzechse.“ Na okamžik se odmlčí a pak s vážným výrazem promluví: „[Jestli chceš zpátky moji sestru, vtrhni na oslavu]. Vzkazuje. Na zadní straně papíru je další magický kruh. Použijte ho prosím, až se budete vracet s mladou paní. Jsem si stoprocentně jistá, že vám přijde vhod.“</div>
<div style="text-align: justify;">
…………</div>
<div style="text-align: justify;">
Nevím, jak odpovědět. Grayfia mi nechá papír s magickým kruhem v ruce, vstane a pokusí se odejít z pokoje.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Když jste spal, Issei, cítila jsem ve vás ohromnou sílu. Drak je jedinou bytostí, co neuzavřela spojenectví s Bohem, démony ani padlými anděly. Pokud je to ta strašlivá síla, tak—” odmlčí se a odejde.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nechá mě v pokoji samotného. ……Není nad čím přemýšlet.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vstanu z postele a začnu hledat nějaké oblečení. Na stole najdu novou uniformu.</div>
<div style="text-align: justify;">
……Takže ta stará byla rozervána v bitvě. Připravil jí pro mě někdo? Grayfia? Buchou? Kdokoli to byl, díky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Stane se to, zrovna když si obleču uniformu a popadnu papír. Dveře se otevřou a vejde Asia.</div>
<div style="text-align: justify;">
„——! Ise!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile mě uvidí, upustí ručník i nádobu s vodou na zem. Pak mi skočí do náruče.</div>
<div style="text-align: justify;">
Páni. Asie, co je……? Jsem dost v rozpacích, když na mě takhle najednou skočíš.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Díky Bohu. Jsem tak ráda. Prospal jsi dva dny, dokonce i když se tvoje rány zahojily…… Myslela jsem, že už nikdy neotevřeš oči…… Ise……</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia se mi rozbrečí v náručí. Páni, znova sem jí rozbrečel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pokusím se jí uklidnit a hladím jí po hlavě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Co je však důležitější, já prospal dva dny……? Takže od naší prohry jsou to dva dny, jo.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asie, poslouchej. Půjdu teď za Buchou.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Zdá se, že ji moje slova šokovala. Asi ví, co se chystám udělat.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Nechystáš……se slavit……že ne?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne. Přivedu ji zpátky. O nic nejde. Dostala se mi do rukou vstupenka.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Půjdu taky!“ prohlásí Asia bez přemýšlení. Tváří se vážně. Páni……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nemůžeš. Zůstaneš tady, Asie.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nechci! Můžu bojovat s tebou, Ise! Naučila jsem se používat démonické síly! Už nechci, aby mě pořád někdo ochraňoval!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia mě popadne za ruku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako by říkala, že už se ode mě nechce odloučit. Ne, právě tohle tím musí myslet.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne. Zůstaneš tady, Asie. Přivedu Buchou zpátky. Víš, Zesílenej pohon je pro tohle jako stvořenej. Bude to v pohodě. S prstem v nose porazím Rasera a—“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Není to v pohodě!“ zvýší Asia hlas. Smísí se se vzlyky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ze zelených očí jí kanou slzy a tváří se opravdu smutně.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Zase budeš zakrvácený, dobitý a pomlácený…… To si chceš zase prožít všechnu tu bolest……? Už nikdy nechci vidět Iseho v takovém stavu……“</div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem Asii vyrval ze spárů padlých andělů a zbloudilých exorcistů, schytal jsem vážná zranění. V bitvě proti Raiserovi mě taky slušně domlátili.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdyby mě Asia nevyléčila, asi bych umřel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokonce si dokážu představit, jak Asia brečí, zatímco mě léčí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Od teď už kvůli mně asi bude pořád procházet smutkem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takhle nějak jsem si představil záblesk budoucnosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
Se širokým úsměvem jsem ji popadl za ruku.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Neumřu. Rozhodně ne. Slibuju. Pamatuješ, jak jsem byl živý, když sem tě zachránil? Proto budu v pořádku. Neumřu. Budu žít a dál budeme spolu.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia přikývne a otře si slzy.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Tak mi prosím slib ještě něco.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Že se určitě vrátíš i s Buchou,“ řekne mi s úsměvem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo, jasnačka.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Když jí takhle odpovím, Asia se opravdu šťastně usměje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ach, už si vzpomínám. Chtěl jsem jí o něco požádat.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asie, pravdou je—“</div>
<div style="text-align: justify;">
Když jí vylíčím podrobnosti, souhlasí a jde do svého pokoje, aby přinesla jistou věc.</div>
<div style="text-align: justify;">
Teď už zbývá jen maličkost…… Zavřu oči a promluvím v srdci.</div>
<div style="text-align: justify;">
(Hej, vylez a poslouchej. Seš tu, ne snad? Velšský draku Ddraigu! Jestli seš tu, potřebuju s tebou mluvit. Vylez!)</div>
<div style="text-align: justify;">
Krátce po tom, co na něj zavolám, se ve mně rozezní ozvěna děsivýho smíchu.</div>
<div style="text-align: justify;">
[O co jde, spratku? Co po mně chceš?]</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 2</h3>
<div style="text-align: justify;">
VHUUUUUUUUUŠŠ……</div>
<div style="text-align: justify;">
Kouzelný kruh od Grayfie mě přenesl na neznámé místo. Myslel jsem si, že přenášení je pro mě kvůli nedostatku démonických sil nemožný, ale vypadá to, že to zabralo, asi protože je ten kruh nějak výjimečnej.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozhlédnu se kolem. Jsem v hodně prostorný chodbě. Na zdech sou řady svící táhnoucí se až do konce budovy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ou, na zdi visí taky velkej obraz chlapa s karmínovýma vlasama. Buchouin příbuznej?</div>
<div style="text-align: justify;">
Hm, nemám čas tu lelkovat. Vyrazím směrem, odkud slyším hluk.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak se objeví obří otevřený dveře. Na křídlech maj velký rytiny. ……Je to model nějakýho mýtickýho tvora? No, na tom teď nesejde.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když se těma dveřma podívám dovnitř, uvidím spoustu načančaných démonů, co se dobře bavěj. Dost se to podobá večírku lidský smetánky. I když, sám sem se nikdy žádnýho nezúčastnil. Ale podle mě to vypadá přesně takhle.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pomalu si démony prohlédnu a snažím se najít známé tváře.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně je to tu dost velký. Není to náhodou větší než školní pozemky? Strop je fakt dost vysoko. A monstrózní lustr je taky boží. Takže tohle je recepce pořádaná Buchouinou rodinou. Páni, boháči sou fakt úžasní. Chci rychle svůj šlechtickej titul a zařadit se mezi důležitý lidi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zrovna když mě tohle napadne, zachytím koutkem oka karmínovou barvu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Žena se svázanýma karmínovýma vlasama—. V rudých šatech. Poznám jí na první pohled. Samozřejmě. To protože jí obdivuju——.</div>
<div style="text-align: justify;">
“Buchooooooooou!!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile mi to dojde, zavolám na ní tak hlasitě, že se to rozlehne celou halou. Přitáhne to pozornost démonů kolem mě a i Buchou se podívá mým směrem.</div>
<div style="text-align: justify;">
V tom okamžiku mi neujde záblesk, kdy Buchou vytřeští oči a po tváři jí steče jedna jediná slza.</div>
<div style="text-align: justify;">
Taky mi dojde, že rty zformovala „Ise“.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten kretén Raiser, co stojí vedle ní, si mě taky všimne. Ten hajzl se snaží vytáhnout tím, že má na sobě módní smoking! Jakmile se zhluboka nadechnu, oznámím: „Všem démonickejm šlechticům tady! A taky bratrovi Buchou, pánovi Maou! Jmenuju se Hyoudou Isse z akademie Kuou! Přišel sem, abych si odvedl Buchou, slečnu Rias Gremory!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Celá místnost se rozhlučí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Aniž bych se o ně staral, vyrazím k Buchou s Raiserem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hej, ty! Víš, kde to——”</div>
<div style="text-align: justify;">
Někdo, kdo vypadá na stráž, mě přijde zastavit. Nicméně je tu i někdo, kdo zastaví jeho.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ise! Nech to na nás!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba. Kiba v bílym smokingu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Jdeš pozdě.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Zastavit stráž dorazí i drobná dívka v šatech.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ara ara, konečně ses ukázal.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Je tu i Akeno v draze vypadajícím kimonu. Všichni blokují ty, co se mi pokouší dostat do cesty.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Díky,“ poděkuju jim tiše a sebejistě vyrazím k Raiserovi. Když mu čelím tváří v tvář, řeknu mu na rovinu: „Buchouino — Riasino panenství patří mně!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
“…………!!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser se zatváří nepopsatelným způsobem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co to má znamenat, Raisere?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hej, slečno Rias. Co má tohle znamenat?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Příbuzní i zplnomocnění lidé se zatváří neklidně a panikaří. Takže i démony, stejně jako lidi, zmate, když čelej něčemu nečekanýmu, jo.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tohle je moje dílo.“</div>
<div style="text-align: justify;">
V tom okamžiku k nám přistoupí muž, co seděl daleko vzadu. Je to ten z obrazu na chodbě. Je Buchou dost podobnej……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Bratře,“ nazve ho Buchou. Počkat, bratřeeeeeeeeeeeee!?</div>
<div style="text-align: justify;">
T-Tohle je… Pán M, M, M, M, Maou Sirzechs Lucifer!?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Chtěl jsem na vlastní oči vidět sílu Draka, tak jsem požádal Grayfiu.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„P-Pane Sirzechsi!? Nemůžete přece dělat něco tak nezodpovědného!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemám páru, čí je to příbuznej, ale chlapík ve středních letech dost panikaří.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nic se neděje. Ta [Hodnotící hra] byla dost zábavná. Ale taky trochu znevýhodňovala mojí malou sestřičku, když bez zkušeností čelila Raiserovi, géniovi z rodu Fénixů.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Tím chcete říct, pane Sirzechsi, že ta hra nebyla férová?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne, ne, to vůbec ne. Kdyby Maou jako já řekl něco takového, postavlo by to staré zvyky do špatného světla. Konec konců pouto mezi šlechtici je důležité,“ řekne pán Maou s úsměvem. Podle toho jak mluví, pomáhá Buchou?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tak, Sirzechsi, co máš za lubem?“ zeptá se pána Maou karmínovlasý muž ve středních letech. Karmínové vlasy…… Buchouin otec!?</div>
<div style="text-align: justify;">
„Otče. Chci, aby byl zásnubní večírek mé roztomilé malé sestřičky co nejokázalejší. Drak proti Fénixovi. Není to snad ta největší událost? Rozproudit zábavou malým soubojem mezi legendárními stvořeními. Neznám moc podívaných, co by tohle předčily.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Všichni v sále po jeho slovech ztichnou. Pán Sirzechs se na mě podívá. „Dračí nositeli. Máš mé svolení. Raisere, ukázal bys mně a Rias ještě jednou svou sílu?!</div>
<div style="text-align: justify;">
Když vyslechne přání pána Maoua, vykouzlí Raiser nebojácný úsměv. „Samozřejmě. Není možné, abych odmítl, pokud mě požádá velký pán Sirzechs. Ukáži vám poslední představení před svatbou!“</div>
<div style="text-align: justify;">
……Nějakej dychtivej. A takhle je připraveno jeviště pro náš souboj.</div>
<div style="text-align: justify;">
K mé výhře už chybí jen jedno! Povzbudím se a pán Maou se mě zeptá: „Dračí nositeli, co by sis přál jako odměnu za výhru v souboji?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Pane Sirzechsi!?“ začnou příbuzní vyšilovat nad jeho nabídkou. Nicméně—.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Je démon, takže pokud ho žádáme o laskavost, musímě ho odměnit něčím odpovídající hodnoty. Tak tedy, dám ti, cokoli jen budeš chtít. Titul? Nebo nejkrásnější ženu?“ zeptá se mě pán Maou, zatímco ignoruje hlasy ostatních kolem.</div>
<div style="text-align: justify;">
—!</div>
<div style="text-align: justify;">
To je ta nejlepší nabídka, jakou bych si jen mohl přát. Svůj sen mám na dosah. Titul. A nejkrásnější ženu. Stačí jediný slovo a jedno z toho bude moje. Nicméně já už se rozhodl, co si budu přát.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Žádám vás, abyste mi vrátil Rias Gremory.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Pán Maou se zatváří opravdu šťastně, když mu bez váhání odpovím.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nuže dobrá. Pokud vyhraješ, můžeš si odvést Rias.“</div>
<div style="text-align: justify;">
A takhle je ujednáno, že souboj mezi mnou a Raiserem začne tady v sále.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Mockrát Vám děkuju.“ Ukloním se pánovi Maou, který se vrátil na konec sálu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 3</h3>
<div style="text-align: justify;">
Střed sálu se spěšně vyklidí.</div>
<div style="text-align: justify;">
Démoni se kolem toho prostoru postaví, oči na vrch hlavy. Členové klubu sedí poblíž Buchou, stejně jako pán Maou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu na straně rodu Fénixe sedí jejich příbuzní, sluhové a Raiserova sestra.</div>
<div style="text-align: justify;">
S Raiserem si čelíme ve středu toho prostoru. Takže tohle musí bejt démonickej ring. Na levačce už mám Zesílenej pohon. Raiser se tváří dost samolibě.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Začněte prosím!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Démon, který má souboj na starosti, ho výkřikem zahájí. Boj začíná! Už není cesty zpět! Jo, prostě musim vyhrát! Ale než na to dojde!</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser, s aktivovanými ohnivými křídly, ukáže na mojí rukavici.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Všechny tvý schopnosti už sou venku. Posvátný pohon, co dvojnásobí sílu uživatele, [Zesílený pohon]. Taky to vypadá, že si získal novou schopnost, co dokáže předat znásobenou sílu tvým spojencům nebo nějaké věci.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže zná [Dar Zesíleného pohonu].</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, to sem čekal. Navíc, „Dar“ je milionkrát silnější, když bojuju se svýma spojencema. Zeširoka se zazubím na Buchou.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Buchou, skončím to v deseti vteřinách.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Ise?“ Buchou se zatváří pochybovačně. To je v pohodě. Hned ti to ukážu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Fakt vedeš velký řeči, myslet si, že to skončíš v deseti vteřinách. Tak v tom případě tě oddělám v pěti. Nebude to jako posledně, Riasin [pěšče]!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Raisere Fénixi! Hodlám tě zničit vším, co mám!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Buchou! Dovol mi prosím použít tu „Povýšení“!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou na mou žádost přikývne.</div>
<div style="text-align: justify;">
TU-TUM.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaslechnu v sobě zvuk. Ten pocit je povolení od Buchou k použití „Povýšení“.</div>
<div style="text-align: justify;">
“[Povýšení]! [Královna]!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom povýším na konečnou figurku! Cítím, jak ve mně koluje síla! Počátek bitvy bude i jejím vyvrcholením! A teď další! Jdem na to, Rudý dračí císaři! Jdem na to, Posvátnej pohone!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Buchou!“ zakřičím jejím směrem. „Nemám talent pro meče jako Kiba! Ani nejsem génius v používání démonických sil jako Akeno! Nejsem šíleně silnej jako Konečka, ani neumím léčit jako Asia! I tak se ale stanu „Nejsilnějším pěšcem“!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Slibuju. To ti slibuju, Buchou!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Pro tebe bych porazil dokonce i Boha! Tímhle Zesíleným pohonem! Mojí jedinou zbraní! Zaručeně tě ochráním!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozhodně tě ochráním a zesílím spolu s ostatními!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zazaaaaař!! Mega zesílení!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
[Mega zesílení velšského draka!!!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Šperk v rukavici uvolní červené světlo, které prozáří celý sál. Zakryje mě temně karmínová aura.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Tahle síla.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Proudí do mě tvoje síla.</div>
<div style="text-align: justify;">
[Jo, použij jí. Ale jen na deset vteřin. Tvoje tělo víc neunese.]</div>
<div style="text-align: justify;">
To je mi jasný, pane Červenej draku. Vyřeším to v deseti vteřinách!</div>
<div style="text-align: justify;">
[To je pravda. Za deset vteřin bys mohl—]</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, za deset vteřin to dám—.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Sejmeme ho!!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Skočím kupředu, zatímco vyzařuju rudou auru.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tělo mám vyzbrojené červeným brněním. Plátovým brněním s motivem draka.</div>
<div style="text-align: justify;">
Celé má ostrý tvar. Rukavici, kterou mívám vždycky na levé ruce, mám teď i na pravé.</div>
<div style="text-align: justify;">
Šperk z rukavice je taky na obou rukách a taky na ramenou, kolenou a uprostřed trupu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na zádech mám něco jako raketový pohon.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Brnění!? Dal si síle Sekirjútei fyzickou formu!?“ Raiser je v šoku. Bystrý poznatek.</div>
<div style="text-align: justify;">
No, vypadám jako malej červenej drak. Brnění mi zakrývá dokonce i obličej.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tohle je síla Dračího císaře! Porušení rovnováhy, [Šupinové brnění Zesíleného pohonu]! —Jestli mě chceš zastavit, běž a zeptej se pána Maou! Konec konců to vypadá, že jde o „Nenáviděnou zakázanou techniku“!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Schopností Šupinového brnění je uvolňování ničivé síly po dobu deseti sekund.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile to začne, budu na deset vteřin neporazitelnej.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně je v tom velkej risk. Deset vteřin po aktivaci této schopnosti nebudu moct tři dny používat svůj Posvátnej pohon. Tak mi to červenej Drak—Ddraig—vysvětlil. Takže je to neporazitelnej mód teď nebo nikdy.</div>
<div style="text-align: justify;">
[X]</div>
<div style="text-align: justify;">
Odpočítávání začalo. Nemám času nazbyt!</div>
<div style="text-align: justify;">
Hned to skončím, Raisere Fénixi!</div>
<div style="text-align: justify;">
Dám ruce k sobě, ale nechám mezi nima malou mezeru, potom vytvořím masu démonický síly.</div>
<div style="text-align: justify;">
Okamžitě ji vystřelím na Raisera.</div>
<div style="text-align: justify;">
Démonická síla vytvořená v mých dlaních se neskutečně zvětší a míří na Raisera!</div>
<div style="text-align: justify;">
Takový děsný množství démonický síly! Je tak obří, že zabere zhruba půlku haly. I já sem v šoku a to sem jí vystřelil!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Je to obří!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Protože byla tak velká, že předčila Raiserova očekávání, vybral si místo čelit jí, vyhnutí.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Teď mám šanci!</div>
<div style="text-align: justify;">
[IX]</div>
<div style="text-align: justify;">
Odpočítávání začalo. Já vim. Netlač na mě!</div>
<div style="text-align: justify;">
Skočím k místu, kam pravděpodobně Raiser poběží.</div>
<div style="text-align: justify;">
Z pohonu na zádech vystřelí démonická síla. Za okamžik dosáhne výbušný rychlosti!</div>
<div style="text-align: justify;">
Díky gravitačnímu zrychlení nemůžu hýbat tělem, nicméně zmenší to vzdálenost mezi mnou a Raiserem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jelikož se šílenou rychlostí blížím k místu, kam měl namířeno, zatváří se šokovaně a zaujme postoj, přestože mu v obraně bude na houby.</div>
<div style="text-align: justify;">
Teď zaútočím! No, to bych rád řekl, ale aniž bych cokoli udělal—.</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁÁÁÁÁÁSK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Jebnul jsem sebou o zeď. Takový zklamání! Promrhaná šance!</div>
<div style="text-align: justify;">
Když jsem naboural, chránil jsem se oběma rukama, takže se to obešlo bez poškození. Nicméně ve zdi je obrovská díra.</div>
<div style="text-align: justify;">
Páni, boží! Ani tělo, ani zbroj nejsou poškozený, přestože sem to do tý zdi nabořil v šílený rychlosti! S tak tvrdou zbrojí, není snad zaručený, že jestli do svýho protivníka narazím v nemyslitelný rychlosti, způsobím mu kritický poškození?</div>
<div style="text-align: justify;">
[VIII]</div>
<div style="text-align: justify;">
Zbývá 8 vteřin!</div>
<div style="text-align: justify;">
Vstanu, setřesu ze sebe zbytky zdi a znovu čelím Raiserovi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten je ostražitější než předtím, když teď viděl mý útoky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jeho tělo začne pokrývat duhová aura. Na kůži cítím jeho neskutečný množství démonický síly.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zasranej Sekirjútei spratku! Sorry, ale nehodlám se držet zpátky! Nerad to přiznávám, ale právě teď seš monstrum! Chcípni před svým pánem Riaaaaaaaaaaas!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Na zádech vyjícího Raisera se objeví pár křídel. Obklopí ho vír plamenů a halu zahalí intenzivní oheň.</div>
<div style="text-align: justify;">
Je tak silnej, že dokonce i démoni v sále si vytvoří bariéry, aby se chránili. To musí znamenat, že jestli mě tím trefí, nezbyde po mně ani kost.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ohnivý pták a Fenghuang! Pekelný oheň našeho klanu je ceněn jako ten Fénixův! Okus ho na vlastní kůži a změň se v popel!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser, pokrytý plameny, se na mě dost rychle žene. Přímo před sebou mám šílený množství ohně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Silueta připomíná obřího ohnivýho ptáka.</div>
<div style="text-align: justify;">
Intenzivní masa ohně tvořená jeho křídly. Bylo by zlý, kdybych se jich dotkl?</div>
<div style="text-align: justify;">
[Oheň nemrtvého Fénixe může zanechat šrámy i na dračích šupinách. Není dobrej nápad nechat se jím zasáhnout.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Fakt, Ddraigu?</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale nemůžu to udělat. Ona se dívá.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zastavím ten útok s Buchouiným pohledem upřeným mým směrem!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Neni možný, aby mě zničil tak mizernej oheň jako je ten tvůj!“ křičím v běhu jeho směrem! Pohon na zádech vychrlí oheň z démonických sil!</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁSK!!</div>
<div style="text-align: justify;">
Když naše pěsti zasáhnou obličej toho druhého, otřese dopad ze střetu našich sil celým sálem. Uprostřed si s Raiserem začneme vyměňovat údery.</div>
<div style="text-align: justify;">
Gúú! Pokaždý, když to od něj schytám, je to slušnej náraz!</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak na mě zaútočí horkej plamen! Pálí! Sakra! Děsně to pálí! To teplo, co cejtim z Raiserový pěsti. Kdybych na sobě neměl to brnění, nezbyl by ze mě ani popel.</div>
<div style="text-align: justify;">
Sem vyděšenej! Chci zdrhnout! Nechci umřít! Čím víc úderů si s Raiserem vyměním, tím víc mi dochází rozdíl mezi naší opravdovou silou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdybych odstranil tohle brnění, bylo by to jako postavit mravence proti slonovi. Konec konců sem jen démon nízký třídy a on je šlechtic. Možná mu došlo, že sem vyděšenej a ušklíbne se.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Vyděšenej!? Bojíš se mě!? Samozřejmě! Bez Zesílenýho pohonu seš jen odpad! Kdybys neměl to brnění, pošel bys hned po první ráně! Přesně tak! Kdyby sis sundal tu rukavici, byl bys bezcennej!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Řekne, co mu přijde na jazyk! Ale má pravdu, bez té rukavice bych byl nicka!</div>
<div style="text-align: justify;">
[VII]</div>
<div style="text-align: justify;">
Vážný souboj mezi démony. Tělem mi projede hrůza. Nechci zažít něco tak děsivýho!</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale!</div>
<div style="text-align: justify;">
Vytáhnu cosi, co jsem skrýval v rukavici.</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁSK!!</div>
<div style="text-align: justify;">
Pěstí uštědřím Raiserovi hák do obličeje, až se ohne dozadu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To na mě nezabe—“</div>
<div style="text-align: justify;">
Kašel!</div>
<div style="text-align: justify;">
Z úst vychrlí hromadu krve. Můj zásah byl kritickej.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jasně že jo. Když mám v ruce tohle.</div>
<div style="text-align: justify;">
Roztáhnu prsty a ukážu Raiserovi, co držím!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Kříž!? Ty máš kříž!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser je v šoku. Od démonů v sále dokonce slyším výkřiky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesně tak, věc, proti který jsou démoni bez šance. Kříž. Praštil jsem Raisera s křížem v ruce.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tohle jsem si vypůjčil od Asie. Dostal jsem to od ní na cestě sem a schoval ho.</div>
<div style="text-align: justify;">
[VI]</div>
<div style="text-align: justify;">
„Praštil jsem tě, zatímco jsem svým Posvátným pohonem zvětšil efekt kříže. Drasticky posílenej posvátnej útok funguje i proti démonickejm šlechticům. Můžeš bejt klidně nemrtvej pták Fénix, ale tohle jen tak nevyléčíš, co?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Absurdní! Kříže přináší démonům nesnesitelné utrpení! I s Dračím brněním je naprosté bláznovství dotýkat se něčeho takovýho—.“</div>
<div style="text-align: justify;">
V tu chvíli si Raiser poprvé všimne změny na mé levé paži. Nepostřehneš, že levá ruka je jen součástí Dračí zbroje pokrývající celý moje tělo, ale když se na to zaměříš, dojde ti to.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozdíl mezi celým brněním, které je jako vyrobené z anorganického materiálu a levou rukou, co pravidelně pulzuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Dal si……levou ruku Drakovi sídlícímu v rukavici……? Tak proto ta šílená síla……!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo, přesně tak. Obětoval jsem levou ruku, abych mohl dočasně používat tuhle sílu. Moje levá ruka je fakt dračí. Proto na mě ten kříž nepůsobí.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Výměna levé ruky byla oběť potřebná k využití Ddraigovy absolutní síly. Dal jsem mu jí, takže můžu s Raiserem bojovat rovnocenně. Rukavice se stala součástí mý levý paže.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Když to uděláš, levá ruka už se ti nevrátí zpátky! Víš to vůbec!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„A co má bejt?“</div>
<div style="text-align: justify;">
[V]</div>
<div style="text-align: justify;">
Odpočítávání se snižuje, zatímco takhle zbytečně tlacháme.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Buchou se vrátí jen za jednu ruku někoho jako sem já, chápeš? To je dost výhodná dohoda, nemyslíš?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserovy oči se po mém prohlášení změní.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Seš šílenec…… Tak proto rozdáváš údery bez váhání…… Děsivý. Poprvý z tebe mám fakt hrůzu. A za to!“ Obě Raiserova křídla mohutně vzplanou, „Z tebe vytluču duši veškerou svojí silou!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ohnivý pták—. Žene se na mě, okolí pohlcené ohněm.</div>
<div style="text-align: justify;">
Neprohraju! Nemůžu prohrát!</div>
<div style="text-align: justify;">
[IV]</div>
<div style="text-align: justify;">
„Uoooooooooooooooo!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Vložím do kříže ve svých rukách veškerou svou sílu! Jeden zásah! Dám do něj všechno! Raiserova pěst! A moje pěst! Srazí se!</div>
<div style="text-align: justify;">
BLESK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Střet dvou neuvěřitelných sil stvoří oslepující záblesk!</div>
<div style="text-align: justify;">
Taky cítím, jak oblečení, které mám na sobě, mizí. Jako když si za deštivého dne po příchodu domů sundáte pláštěnku. Je to dost podobný.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zároveň cítím, jak moje tělo zahalí teplo. Pekelně to pálí! Až do teď jsem ještě něco tak horkýho necejtil!</div>
<div style="text-align: justify;">
Když se mi vrátí zrak, dojde mi, co se změnilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
–Zbroj je pryč!</div>
<div style="text-align: justify;">
Brnění Červeného draka, které mi pokrývalo celé tělo, zmizelo! Nechráněné tělo. Zůstala mi jen levá ruka Draka.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kříž, který mi při minulém útoku vyrazil z ruky, leží na podlaze kousek ode mě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Hej, Dračí císaři! Co to má jako bejt!?</div>
<div style="text-align: justify;">
To ještě nebylo deset vteřin! Tak proč je to brnění fuč!? Počkej, chceš mi snad říct, že to, co jsem zaplatil, stačilo jen na tohle!?</div>
<div style="text-align: justify;">
[Ne. Zaplatil jsi dost. Ale tvoje základní statistiky jsou na kontrolu mojí síly moc nízký. Chybí ti trénink.]</div>
<div style="text-align: justify;">
……Do hajzlu! Tolik jsem s ostatními trénoval a stejně to nestačí!?</div>
<div style="text-align: justify;">
[V porovnání s dlouhověkým démonem to nic nebylo. Trénink démona má nějaký význam až po desítkách let.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Ach, do prdele! To mi tak ještě scházelo!?</div>
<div style="text-align: justify;">
Dej mi to brnění ještě jednou! Čím musim zaplatit tentokrát!? Očima!? Nohama!? Dám ti cokoliv!</div>
<div style="text-align: justify;">
[Momentálně je pro tebe nemožný použít to brnění dvakrát v tak krátkym časovym intervalu.]</div>
<div style="text-align: justify;">
……To protože sem slabej……? Kurva, proč vypadám v klíčových momentech jako totální lama……?</div>
<div style="text-align: justify;">
To bylo to jediný, co někdo tak zbytečnej jako já, dokáže!</div>
<div style="text-align: justify;">
[Ve chvíli, kdy síla brnění zmizela, jsem přesunul trochu síly do šperku. Na krátkou dobu můžeš přemoct Raisera Fénixe, ale v tom to vězí. Abys porazil někoho z klanu Fénixe—.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Musím ho buď stokrát dostat k zemi, nebo ho zničit absolutní silou.</div>
<div style="text-align: justify;">
[Přesně. Bohužel, se současnou silou rukavice ho stokrát porazit nedokážeš. Dokonce i znásobená síla má dost daleko od „absolutní“. Nemáš ani na jedno z toho.]</div>
<div style="text-align: justify;">
STISK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Někdo mě prudce popadne za límec. –Raiser. Zvedne mě ze země a přidusí.</div>
<div style="text-align: justify;">
S úšklebkem mě dusí. Bolí to……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Na [pěšce] sis vedl dobře, za to tě chválím. Fakt jo. Upřímně, nečekal jsem, že si povedeš až takhle dobře. Uživatel dračí síly, mohl jsem to pocítit na vlastní kůži. Kdybys měl rok, ne, šest měsíců, aby sis na ní zvykl, prohrál bych.“</div>
<div style="text-align: justify;">
……Nevypadá, že by si dělal srandu. Tváří se vážně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jen šest měsíců……tak s tou svatbou počkejte dalších šest měsíců! To chci říct.</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser má poničené oblečení i tělo. Jak jsem si myslel, i pro Raisera s velmi dobrou regenerační schopností, je tempo hojení ran způsobených svatými útoky, pomalé</div>
<div style="text-align: justify;">
Ohnivá křídla má menší než předtím. Takže to ode mě taky dost schytal……</div>
<div style="text-align: justify;">
„Není za co se stydět. Až se stanu Riasiným snoubencem, budu tě trénovat. Může z tebe být silný démon.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Sklapni! Do toho ti nic není!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Teď je načase, abys šel spát. Na chvíli ztratíš vědomí. Až se vzbudíš, obřad bude bezpečně dokončen. Už nechceš trpět víc než do teď, ne? Nejsem sadista, takže to hned ukončím.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser nasadí výraz potvrzující jeho vítězství. To jako prohraju? Ne, to by bylo neodpustitelné.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
—Prosím, určitě se vrať i s Buchou.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, já vím, Asie.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
—Nejdřív ze všeho se staň nejsilnějším [pěšcem].</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, já vím, Buchou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vraťme se spolu domů. Akeno, Kiba, Konečka, Asia i já čekáme, až se vrátíš!</div>
<div style="text-align: justify;">
A proto—.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vyndám z kapsy malou věcičku.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Oheň musíš uhasit vodou, že jo!?“</div>
<div style="text-align: justify;">
To, co držím, je malá lahvička se svěcenou vodou. Tohle byla ta další věc, co jsem si před příchodem sem připravil.</div>
<div style="text-align: justify;">
Věc, co nemá proti prvotřídním démonům skoro žádný efekt. Kdyby to démoni v sále viděli, prostě by se mi vysmáli tím svým nosovým smíchem. Nicméně Raiser zbledne v obličeji.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přesně tak. Co mám v levé paži? Jakou schopnost má moje levá ruka?</div>
<div style="text-align: justify;">
Odpověz mi, Raisere Fénixi!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zatraceně!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Ruka, kterou mě Raiser škrtí, ještě zesílí stisk. Ku, rozdrtí mi hrdlo……ale ještě předtím!</div>
<div style="text-align: justify;">
Otevřu víčko a pokropím Raisera svěcenou vodou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom zvýším její účinek! Až na úroveň, kterou nemůže ignorovat ani prvotřídní démon!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dar Zesíleného pohonu!“</div>
<div style="text-align: justify;">
[Přenos!!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Znásobená síla se přelije z mé rukavice do svěcené vody na Raiserově těle.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Sak—.”</div>
<div style="text-align: justify;">
Když Raiserovi došel můj útok, bylo příliš pozdě. Přenesená síla znásobila efekt svěcené vody na Raiserovo tělo.</div>
<div style="text-align: justify;">
PRSK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Celým sálem se rozlehne zvuk ozvěny odpařující se vody.</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova ohnivá křídla najednou vypadají divně, protože si nedokážou udržet formu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Svěcená voda šíleně spálí Raiserovo tělo. Kouří se z něj.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vymaním se z jeho sevření a s rukama na krku mezi námi vytvořím mezeru. Bože, fakt mě dost krutě dusil!</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ugááááááááááááách!“ Začne se Raiser pod vlivem svěcené vody svíjet.</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Umře?“</div>
<div style="text-align: justify;">
[Ne, i když jsi zvýšil efekt svěcený vody, zabít někoho z klanu Fénixe není tak snadný.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Určitě, Ddraigu?</div>
<div style="text-align: justify;">
[Nicméně její efekt uhasí dost z jejich výdrže a síly vůle. I Fénix, co dokáže povstat z popela, pokud ztratí velké množství energie a síly vůle— Svojí emoční sílu jen tak dohromady nedá.]</div>
<div style="text-align: justify;">
FÚÚÚÚÚÚ……</div>
<div style="text-align: justify;">
Kouř vycházející z Raiserova těla zeslábne. Zbylo z něj jen strhané oblečení a tělo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dračí paží seberu ze země kříž. Pevně ho sevřu a vložím do něj svou sílu. Taky jsem rozprášil druhou svěcenou vodu, co jsem skrýval v ruce.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Asia mi řekla tohle. Démoni jsou proti kříži a svěcené vodě slabí. Takže zvýšení schopnosti obou zároveň by jim mělo způsobit obrovskou ránu, ne?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ku……“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser, trpící vlivem svěcené vody, se při pohledu na můj další pohled zatváří vyděšeně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozhlédnu se po Raiserovi a okolí. Kromě něj tu nic není. Super, takže žádný problém.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Kiba mi řekl tohle. Abych rozšířil svoje zorné pole a prohlédl si nepřítele a jeho okolí.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Shromáždím démonickou sílu v mém těle do jednoho bodu. Potom jí přeměním na dračí a přenesu do svěcené vody a kříže.</div>
<div style="text-align: justify;">
[Přenos!!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Takhle nabere svatej útok neuvěřitelnou sílu.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Akeno mi řekla tohle. Nahromaď démonické síly, co ti protékají tělem. Soustřeď se a vnímej vlnu démonické síly. Jo, dokonce i idiot jako já to cítí, Akeno.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom změním postoj, takže můžu praštit svýho protivníka.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Konečka mi čekla tohle. Když někoho udeříš, zamiř na střed jeho těla a s přesností mu vraž pěst co nejhloubějc do těla!“</div>
<div style="text-align: justify;">
To všechno jsem se naučil během tréninku. Jo, všichni. Pamatuju si to do detailu. Všechny sou užitečný.</div>
<div style="text-align: justify;">
Přivedu Buchou zpátky silou vás všech!</div>
<div style="text-align: justify;">
Když namířím pěstí na Raisera, začne panikařit.</div>
<div style="text-align: justify;">
„P-Počkej! Máš vůbec ponětí, co děláš!? Tyhle zásnuby sou důležitý a pro budoucnost démonů nezbytný! Neměl bys do toho strkat nos!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Komplikovaný věci moc nepobírám. Ale něco si matně vybavuju. Když sem proti tobě tenkrát prohrál a ztratil vědomí. –Buchou brečela. Brečela! A předtím taky! To je pro mě dostatečněj důvod, abych z tebe vymlátil duši—!”</div>
<div style="text-align: justify;">
BUCH!!</div>
<div style="text-align: justify;">
Moje pěst i s křížem a efektem svěcené vody se zaboří hluboko a přesně do jeho břicha.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Gaháá!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser o několik kroků zacouvá a chrchlá krev.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Takhle prohrát… já……“ řekne a padne k zemi.</div>
<div style="text-align: justify;">
A už nevstane.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 4</h3>
<div style="text-align: justify;">
Mrknu na Raisera, který nevypadá, že by se měl pohnout a pak přejdu rovnou k Buchou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak se mi cosi připlete do cesty. Raiserova sestra.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tiše si mě změří pohledem, jako by si chtěla stěžovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ukážu na ni svou Dračí paží a řeknu: „Jestli máš něco na srdci, vybal to. Kdykoli si to s tebou rozdám!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova sesta kvůli intenzitě mýho projevu vycouvá a uvolní mi cestu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Projdu kolem ní a zastavím se před Buchou. S úsměvem jí řeknu: „Jdeme domů, Buchou.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„……Ise.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom se podívám na osobu vedle ní.</div>
<div style="text-align: justify;">
Frajer s karmínovýma vlasama. Její otec. Přejdu k němu a pokloním se mu. Pak jasně prohlásím: „Beru si zpátky Buchou, Rias Gremory. Velmi se omlouvám za to, co jsem provedl. Ale hodlám si ji odvést.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchouin otec na to nic neřekne, jen zavře oči.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pán Maou, který měl sedět hned vedle něj, je pryč.</div>
<div style="text-align: justify;">
Chci mu poděkovat…… Udělám to, až se příště potkáme—.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vezmi Buchou za ruku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Potom vyndám magický kruh, co jsem dostal od Grayfie. Myslím, že mi řekla, abych použil druhou stranu, jakmile dostanu Buchou zpátky……</div>
<div style="text-align: justify;">
Když papír otočím, objeví se záře.</div>
<div style="text-align: justify;">
VŠÚÚÚÚÚÚÚÚ!</div>
<div style="text-align: justify;">
Z magického kruhu vyskočí čtyřnohé zvíře s křídly, u kterého nevím jistě, jestli jde o lva nebo orla.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Gryf……“</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaslechnu někoho v sále. Och, takže tomuhle se říká gryf.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže Grayfia po mně chtěla, abychom utekli na tomhle?</div>
<div style="text-align: justify;">
GRUÁÁÁÁÁ!</div>
<div style="text-align: justify;">
Zařve gryf a pak se pohne směrem k díře, kterou jsem předtím udělal. Kibovi s ostatními ještě řeknu, než odejdu: „Počkám na vás v klubovně!“ S těmito slovy mi všichni s úsměvem zamávají. A gryf vzlétne k obloze Podsvětí, na zádech mě s Buchou.</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-1008499707023063092016-01-01T02:06:00.000-08:002016-01-01T02:06:06.380-08:00ŽádostRáda bych zneužila vaší (snad) dobré nálady na Nový rok a požádala vás o <a href="https://docs.google.com/forms/d/1PnW7Umgf49aMUV16fzoiGmTKpPgAXH1GoHJUV9qVQ0s/viewform?c=0&w=1">vyplnění dotazníku</a> ohledně novel pro seminárku. Samozřejmě to dělat nemusíte, ale kdyby se vám chtělo, byla bych ráda. :)Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-47916169031081817282016-01-01T02:00:00.002-08:002016-01-01T02:00:40.851-08:00Šťastný Nový rok!<div style="text-align: justify;">
Ahoj,</div>
<div style="text-align: justify;">
veselé svátky. Problém je, že jsem absolutně neschopnej vymyslet jakékoli přání či cokoli jiného :D No dobře, trošku alibismus. Každopádně přeji všem do nového roku hodně štěstí, zdraví, přečtené mangy a novel. A celému týmu ať se daří jak s překlady, tak v soukromém životě.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: right;">
Sephiroth</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ahojky!</div>
<div style="text-align: justify;">
Doufám, že jste si pořádně užili Silvestra a první den tohoto roku trávíte bez kocoviny a pokud možno někde, kde je vám dobře (tj. ne v práci, na podivném místě, kam nevíte, jak jste se dostali nebo uvěznění v RPG hře). Moc děkuji za přání a za váš zájem o naše překlady. I přes chudší polovinu druhého roku koukám, že je stále zájem, což je fajn.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže všem (vám, našemu týmu i dalším překladatelům) přeji do roku 2016, aby jste byli optimističtí jako Naotsugu, přirozeně natvrdlí a našli na všem tu lepší stránku věci jako Shion, umínění jako Taiga a potkali nové přátele jako Tatsuya. A samozřejmě nějakou krásku jako je Asuna, Miyuki, Ami a spoustu dalších, nebo nějakého bišíka typu Kiba, Tatsuya nebo lehce úchylnější Ise (i ten má své kouzlo, ne?) :D Protože jde hlavně o to si ten život pořádně užít, ma?</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: right;">
Scaren</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Ahoooooooj,</div>
<div style="text-align: justify;">
je tu novej rok a s tim daalší (nudnej) projev, kterej musim napsat, takže: hodně štěstí do novýho roku, spoustu trpělivosti s mym překladem (vážně lidi, trpělivost) a vydržte to s náma, máme to těžký a i tak se snažíme jak můžem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: right;">
Ame</div>
<div style="text-align: right;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
A na závěr nezbývá než přidat jeden skvělý citát, na který jsem narazila na Baka Tsuki:</div>
<div style="text-align: center;">
<i>TRANSLATORS NEVER DIE, THEY JUST MISSING IN ACTION!</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3663o-tPfu7ALegYO3OKmXlIlPj_cUYwfsscHCe4IUee_UK2eSvl-CP6s6F5CzN_sVxSTyA8-p_NqpgEAKMo9OpspcmWXhoUWk900eX4VSnMkbZPLfo5ml2EwS4Hj6l6MvQTp-gy_CuA/s1600/translating+war1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="214" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh3663o-tPfu7ALegYO3OKmXlIlPj_cUYwfsscHCe4IUee_UK2eSvl-CP6s6F5CzN_sVxSTyA8-p_NqpgEAKMo9OpspcmWXhoUWk900eX4VSnMkbZPLfo5ml2EwS4Hj6l6MvQTp-gy_CuA/s320/translating+war1.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-46230130479470045412015-12-31T08:51:00.001-08:002015-12-31T08:51:13.273-08:00High School DxD: Volume 2 – Konec hry<h2 style="text-align: justify;">
Konec hry<a name='more'></a></h2>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Červená——. Mám červený sen.</div>
<div style="text-align: justify;">
Něco si ve mně náhle stěžuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Říká to, že síla, kterou právě používám, není skutečnou silou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kdo je to? Posvátný pohon? Něco uvnitř mě?</div>
<div style="text-align: justify;">
Pohne rty, zatímco setřese svůj spalující oheň.</div>
<div style="text-align: justify;">
[Takhle nikdy nezesílíš.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaslechnu cosi takového v hlavě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nejsou to moje myšlenky. Jde to z hloubi mého srdce...... Ne, vlastně to jde z mé levé ruky......</div>
<div style="text-align: justify;">
[Jsi neobyčejná bytost, co má v sobě draka. Neukazuj se v tak mizernym stavu. Ten "Bílej" by se ti vysmál.]</div>
<div style="text-align: justify;">
To ty jsi ten drak ze snu? To díky tobě mám to nový zesílení?</div>
<div style="text-align: justify;">
[Jo, po tom jsi toužil ty, já i ten "Bílej". Proto ses dostal do další fáze.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Toužil? Co tím myslíš......?</div>
<div style="text-align: justify;">
Jako, kdo je sakra ten "Bílej"!?</div>
<div style="text-align: justify;">
[Dřív nebo později se objeví. Jo, je nám souzeno spolu bojovat. Och, jasně, mimochodem, jde o mojí sílu. Naučím tě, jak používat skutečnou sílu.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Co to?</div>
<div style="text-align: justify;">
......Co to sakra......?</div>
<div style="text-align: justify;">
[Velšský drak, Ddraig. Hyoudou Issei, to já jsem v tvé levé paži.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Velšský drak......Ddraig......</div>
<div style="text-align: justify;">
[Prohra by neměla vadit. Jestli neumřeš, může tě prohra posílit. Nicméně něco to bude znamenat, až příště vyhraješ. Prohraj, pak vyhraj. A pak dál vyhrávej. Jestli to uděláš, setkáš se s ním.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže co se mezi mnou a "ním" stane......?</div>
<div style="text-align: justify;">
[To se brzy dozvíš. A než ten den nastane, zesil. Dám ti svou sílu, kdykoli budeš chtít. Nicméně měj na paměti, že za ní budeš muset obětovat něco velkého. Dám ti něco, co bude té oběti hodno. Můžeš to nandat těm, kdo se ti smáli. Ukázat jim existenci "Draka".]</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-24215958724360041222015-12-31T08:47:00.001-08:002015-12-31T08:47:35.123-08:00High School DxD: Volume 2 – Šachmat<h2 style="text-align: justify;">
Šachmat<a name='more'></a></h2>
<div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Bitva vrcholí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Já to vím. Já, Rias Gremory, už nemám kam táhnout. Jinými
slovy, šachmat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Na mé straně už není nikdo, komu by zůstala síla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ale ten chlapec pořád vstává.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
——Ise.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
On jediný se neustále přibližuje k Raiserovi, dokonce i teď.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nicméně je po všem. Ta předchozí ho dodělala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jakmile ho uvidím padat, moje tělo k němu nevědomky
přispěchá.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tělo, které svírám v náručí, je zakrvácené a zpocené, je v
příšerném stavu. I tak ho stále miluji.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......Ise, vedl sis dobře. Ale už to stačilo. Dobrá
práce," zašeptám něžně, ale pokusí se vymanit a vstát.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Stačilo! Ise!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Odtlačí mé ruce a pokusí se vstát.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Udělá krok a další, aniž by cokoli řekl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je to bizarní pohled a zároveň tak intenzivní.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Všichni ho sledují se zadrženým dechem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Protivník, Raiser, se k němu taky bez výrazu přibližuje.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ne!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jestli to nechám pokračovat, ztratím Iseho!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Mého rozkošného služebníka. Mého Iseho. Chci ho ještě víc
rozmazlovat, takže ho tady nechci ztratit!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dostanu se mezi ně a postavím se před Iseho.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ise! Přestaň! Neposlechneš snad můj——" Dál to
nedořeknu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Samozřejmě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Tohle...... On je...... Ise......jsi......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Už ztratil vědomí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Obě oči má prázdné a ústa otevřená. Přesto se dál pohybuje
kupředu, třesoucí ruce zaťaté v pěst......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......I v tomhle stavu chceš dál bojovat......"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Aniž bych si to uvědomovala, po tváři mi stékají slzy.
Natáhnu ruku k obličeji tohoto rozkošného chlapce.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Má ho nateklý a z jeho tváří nevycítím nic z toho, co mi
obvykle dává sílu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......Hlupáčku."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Obejmu Iseho, který se zkouší drát kupředu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Dobrá práce, Ise." Jakmile to vyslovím, opustí
jeho tělo síla a upadne na zem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Obejmu jeho tělo a položím si ho na klín. Říkal jsi, že
chceš klínový polštář......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
——Buchou! Rozhodně se postarám o to, abys vyhrála!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ise se sotva naučil, jako používat svou démonickou moc a
přesto se na bojišti pohybuje vší silou. Má sotva nějakou zkušenost s bitvou.
Měl by být vyděšený. Několikrát měl skoro přijít o život......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
——Já to nevzdám. Jsem blb, takže věci jako
"předvídání" nebo "šachmat" mi nic neříkaj. Ale pořád můžu
bojovat. Budu bojovat, dokud dokážu zatnout ruku v pěst!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
I s takto nateklými pěstmi za mě dál bojoval......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vždycky to dělal. Vždycky se smál. Vždycky se snažil ze
všech sil a dál za mě bojoval.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Skoro jsem ho navždycky ztratila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Děkuji, Akeno, Yuuto, Koneko, Asie a......Ise. Děkuji,
že jste bojovali za někoho tak bezcenného, jako jsem já."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Potom co něžně pohladím Iseho po hlavě, řeknu Raiserovi:
"Prohrála jsem. Odstupuji."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Moje první Hodnotící hra.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Začíná hořkou a bolestivou porážkou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nikdy na ní nezapomenu.<o:p></o:p></div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-47936667727152142642015-12-31T08:41:00.000-08:002015-12-31T08:41:26.207-08:00High School DxD: Volume 2 – Život.5 Velká pochvala během rozhodující bitvy<h2>
<div style="text-align: justify;">
Život.5 Velká pochvala během rozhodující bitvy</div>
<a name='more'></a></h2>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 1</h3>
<div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Stane se to na mojí cestě ke sportovišti, kde na mě čeká
Kiba.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Tři [pěšci] pána Raisera Fénixe vyřazeni.]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
To je oznámení! Tři Raiserovi [pěšci] jsou ze hry!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kdo to udělal? Já jsem pořád na cestě, Akeno-san bojuje s
[královnou] a Buchou s Asií jsou na cestě sem......takže to musel bejt Kiba!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takhle už maj po sedmi figurkách. Takže jich zbylo devět
včetně Raisera. Nás je jen pět, když Koneko-chan skončila. Ještě pořád si
nemůžeme dovolit polevit v ostražitosti!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
–! Někdo mě na cestě k hřišti popadne za ruku! Nepřítel!?
Zaujmu postoj, ale je to jen Kiba. Jako vždycky nasadí osvěžující úsměv.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Och, to seš ty."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jup."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kiba pozoruje sportoviště zpoza skladu, což je při pohledu z
hřiště slepé místo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Promiň, Kibo. Koneko-chan je......"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Já to vím, taky jsem slyšel oznámení. Určitě je jí to
líto. Nikdy nevím, co si zrovna myslí, ale na tenhle zápas byla vážně natěšená.
Při pokládání pastí v lese tvrdě pracovala.“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......Vyhrajem to."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Samozřejmě, Ise-kun."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ťukneme si pěstmi. Kiba mě normálně ve škole štve, ale v
boji je nejspolehlivějším spojencem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Mužský pár Klubu okultních záhad! Jestli se tu nevytáhnem,
budeme před holkama za totální ztroskotance.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jo, to tys zničil ty [pěšce]?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kiba přikývne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jo. Klubovna na sportovišti je důležitým bodem. Takže
je přirozené, že je tam hodně nepřátel. Nějak se mi povedlo nalákat [pěšce],
kteří tam hlídkovali, a zlikvidovat je. Ale ten, kdo má tuhle oblast na
starosti, je poměrně klidnej a nereagoval na moje provokace. No, zdá se, že
použila [pěšce], aby vysledovala moje útoky. Zdá se, že Raiser Fénix rád bojuje
obětováním svých služebných. Na to má jen díky svý nesmrtelnosti a počtu
služebníků."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kiba se usmívá, ale jeho oči ne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Nepřátelé, co to tu mají na starosti, jsou [jezdec],
[věž] a [střelec]. Celkem tři figurky."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......To je celkem drsná obrana."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"No, tolik to tu stráží. Proti našemu vniknutí, tak to
je. Jelikož jsme vyřadili tělocvičnu, zesílili to tady."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dvě cesty, které se braly jako průchod k základnám. Cesta z
tělocvičny a cesta ze sportoviště, které je za novou školní budovou. Buchou si
vybrala zničit jednu, takže jim na obranu zbyla jen ta druhá.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takže je přirozené, že tady zesílili obranu. No, náš
předchozí plán přiměl jejich [královnu] k přesunu do předních linií......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vypadá to, že zdejší souboj bude intenzivnější než ten v
tělocvičně. Ugh, sem z toho trochu nervní!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Nervózní?" zeptá se mě Kiba s úsměvem, což mě
přinutí zrudnout.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"S-Samozřejmě! V podstatě mám nulový bojový zkušenosti!
A teď sem ve skutečnym boji. Proti tobě, plnýmu bitevních zkušeností, sem
pěšáček."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Mám mocnej Zesilující pohon. To by mělo k úžasnosti stačit.
Ale uživatel, tedy já, je v rámci bitvy pořád nováček. Je to plýtvání pokladem.
<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ale stejně chci za Buchou bojovat. Chci pro ní něco udělat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Přestože sem tu na bojišti slaboch, nevzdám to bez boje.
Jestli mě maj porazit, přinejmenším jich pár stáhnu sebou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Dívej."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zatímco se snažím zesílit svoje odhodlání, ukáže mi Kiba
ruce.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—! Třesou se mu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ise-kun, řekl jsi, že mám hodně bitevních zkušeností.
To je rozhodně pravda. Ale tohle je moje první účast v Hodnotící hře. Ve vážném
souboji mezi démony. Přestože jde o výjimku, nemění to nic na faktu, že jde o
vážný boj. Zapojili jsme se do soubojů démonů, ať už se nám to líbí nebo ne. A
tohle je naše první hra. Nemůžeme si dovolit ukázat jim v obraně sebemenší
skulinku. Tohle je zápas, kterému jako Buchouini démoničtí služebníci musíme
dát všechno. Tohle bude důležité i do budoucna. Cítím radost a zároveň strach.
Nechci zapomenout na ten pocit třesoucích se rukou. Na tu nervozitu, intenzivní
atmosféru, chci to všechno cítit a změnit ve zkušenost. Zesílíme společně,
Ise-kun."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kiba......nad tímhle zápasem přemýšlel...... Jak jsem si
myslel, co se týče boje, je—.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Uděláme kombinaci, která ty holky pořádně
nažhaví."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Hahaha! To znamená, že já na to půjdu
"zezadu"?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Pitomče! Přirážení je moje práce! Tak jsem to
nemyslel! Chcípni, krasavče!“<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Naprosto mě dostal! Ugh, co to dělám?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pak zaslechnu hlasitý hlas statečné ženy.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jsem [jezdec] pána Raisera Fénixe, Carlamaine! Už mě
nudí snahy prokouknout strategii toho druhého! [Jezdče] Rias Gremory, tímto tě
vyzývám na souboj!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Uprostřed baseballového hřiště stojí odvážně žena v brnění.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takový nebojácný [jezdec]! Ať si nestěžuje, až jí někdo
střelí do zad!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Fu. Kiba se vedle mě zasměje.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jelikož se představila, nemůžu se schovávat, jako
[jezdec] ani jako šermíř," zamumlá a odejde ze skladu, míří přímo na
baseballové hřiště.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"To je blb."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
I když si stěžuju, taky ho následuju..<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—Je cool.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
To jsem si myslel, když jsem ho zezadu pozoroval.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jsem [jezdec] Rias Gremory, Kiba Yuuto."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Já jsem [pěšec], Hyoudou Issei!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
S Kibou se představíme Raiserově [jezdci], Carlamaine.
Jezdkyně se zatváří šťastně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jsem ráda, že jsou ve skupině Rias Gremory válečníci
jako vy. Přijít sem přímo středem. To by člověk se zdravým rozumem
neudělal."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takže sme vyšinutý, jo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ale miluju idioty, jako jste vy dva. Tak
začněme."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Carlamaine vytáhne meč z pochvy. I Kiba se připraví tasit
meč.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Souboj mezi [jezdci]. Na tohle jsem čekal. Osobně bych
dal přednost intenzivnímu šermířskému souboji."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kibovo agresivní prohlášení. Páni, směje se dost vesele!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Dobře řečeno, [jezdče] Rias Gremory!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Carlamaine začala sekat, jako by tancovala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
CINK!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Meče se s jiskřením střetly! Oba jsou jako [jezdci] božsky
rychlí!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Začali svůj souboj! Výměna seků, které ani nestíhám
sledovat. Oba se díky své vysoké rychlosti objevují a zase mizí!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Takže, co mám dělat? ......Hmm, když Kibovi pomůžu, zničím
napětí. Bez ohledu na úhel pohledu je tohle souboj jeden na jednoho.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Hmm, možná bych ho měl povzbuzovat jako, "Do toho,
Kibo!" nebo "To zmákneš, Kibo."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Vypadáš znuděně."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"—!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když se podívám ve směru hlasu, stojí tam žena s maskou,
která jí zakrývá půlku tváře.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je mi jasný, že jde o [věž].<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Pak se stěžováním přijde další osoba.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Bože, tohle vypadá na děsnej boj. Oba myslí jen na
meče, meče, meče. Carlamaine se tvářila zahořkle, když jsme obětovali [pěšce],
takže nenávidí bitevní strategii vytvořenou jejím pánem, který je zároveň i
její [král]? Navíc, zrovna když jsem si myslela, že jsem našla roztomilého
kluka, stane se z něj šermířskej maniak, je mi z toho nanic."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Objeví se nádherná dívka v šatech, jaké kdysi nosily západní
princezny. Řek' bych, že je to Raiserův [střelec]. Na obou stranách hlavy má
spirálovitě zakroucené vlasy. Vypadá jako opravdová princezna. Páni! Obklíčili
mě démoni, co to tu maj na starost!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Střelecká] princezna se na mě divně podívá. C-Co to má
bejt?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Hmm. Tenhle kluk je ten [pěšec], co ho Rias Gremory
tak zbožňuje? To nemá ráda žádnej vkus?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Začne ze sebe sypat urážky. Ku! Přestože má roztomilou
tvářičku, je pěkně nezdvořilá!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vzdálím se od místa, kde jsem stál a zaujmu proti těm dvěma
bojový postoj.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Zesílený pohon, spustit!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Zesílení!!]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Začne zesilování Posvátného pohonu. Musím nechat [jezdkyni]
na Kibovi a postarat se o tyhle dvě! Ale [střelkyně] si jen povzdechne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Já s tebou bojovat nebudu. Isabello, proč to neuděláš
ty?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Maskovaná žena jménem Isabella poslušně přikývne. Dívka v
šatech se po Isabellině potvrzení vzdálí a zpovzdálí nás sleduje.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ech!? Spirálovlasá holka nebojuje!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"To jsem měla samozřejmě v plánu. Tak se do toho dejme,
oba už se přece nudíme."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ach, jasně. Dobře, ale to ta [střelkyně] nebude
bojovat?" zeptám se jí. To protože to měl bejt zajímavej zápas, ne? Ani já
nemám tušení, jak zareagovat, když se rozhodla takhle vycouvat z boje......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Isabella maskovaná žena si po mé otázce položí ruku na čelo
a zatváří se ustaraně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ach, neměj péči. Ona je výjimečná. Bude boj hlavně
pozorovat."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"A-A to sakra proč!?" vyklouzne mi. Vážně, nemohla
bys zkusit lepší výmluvu než "pozorování"!? Tohle má bejt důležitej
souboj!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ona je–. Ne, ta osoba je Ravel Fénixová. Raiserova
malá sestřička. Stala se jeho služebníkem díky speciální metodě, ale vlastně je
jeho sestra."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
............Co?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ta kráska? Toho opeřence? Co?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Coooooooooooooooožeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee!!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ségra toho ptačího zmetka mi s úsměvem zamává, jako by jí
došlo, že mě zjištění pravdy naprosto odrovnalo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
............Hej, je to vůbec dovolený? Přimíchat sestru do
svý skupiny a donutit jí k účasti v boji!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Podle pána Raisera, "Mít svou sestru v harému má
značný význam. Znáš významné hledisko toho mít blízké příbuzné? Existují lidi,
co k tobě pak vzhlíží a zároveň žárlí? No, nejsem na sestřičky, takže jí mám ve
skupině jako ozdobu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
......Takže ten opeřenec je fakt úchyl a taky kretén!
Sestřičky sou fajn! Taky jednu chci!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ne, tak sem to nemyslel! Tak jo! Takže ta holka je jeho
sestra a nebude se mnou bojovat, jo!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Tak jdu na to! [Pěšče] Rias Gremory!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
MÁCH!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Když jsem si myslel, že se [věž] Isabella přiblížila, mine
mojí tvář ostrý zásah!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Uach! Díky Bohu jsem se instinktivně vyhnul!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Aha. Takže takovému výpadu se vyhneš. Promiň. Brala
jsem tě trochu na lehkou váhu. Zapojím jeden pohon, ne, navýším teda o
dva!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Isabella se podezřele pohne. Ale—.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
SVIST! SVIST!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Začne útočit z nepředvídatelných úhlů a míst! Páni! Když
jsem si myslel, že sem se vyhnul útoku, který udělala ohnutím ruky, vrátí se
jako bič!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je tohle jeden z direktů, které vidíte při boxu!? Kdyby mě
trefila, rozhodně by mě zranila! Nemůžu zaútočit, dokud můj Posvátnej pohon nedosáhne
určitýho stupně! Teď se musím vyhejbat! Vyhýbat se útokům jako šílenej a pak—<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
KOP!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"……Gah!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Najednou ucítím v žaludku intenzivní bolest. Kop. Kopla mě!
Tolik sem se zaměřil na údery rukama, že sem nedával pozor na nohy......!
Vyvede mě z rovnováhy a další údery pěstí mi prší na obličej!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Hodně direktama mě trefí do tváře. To bolí! Tohle je
rozhodně špatný!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Zesílení!!]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ku! Tohle bylo určitě mý pátý zesílení! Stačilo by to, kdyby
byl mým protivníkem [pěšec], jenže na [věž] to nemá! Podle hodnoty figurek je
[věž] hned za [královnou]! Nedokážu jí sejmout polovičatýma útokama!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Překřížím ruce, abych se bránil jejím zásahům. Jsou tvrdý
dokonce i přes obranu! Jestli to tak půjde dál, tak mě brzy odvolaj!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ustoupím, když se napřáhne pěstí!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Útoky přestanou. Ale pořád je v pohybu. Nevím, kdy znovu
zaútočí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Sem rád, že jsem zápasil s Kibou a Koneko-chan. Ukázalo se
to být velmi užitečný. Díky tomu vycítím, kdy přestane protivník s útoky.
Buchou mi taky řekla, jak utýct, takže jsem se teď dokázal vyhýbat. Pak se
[věž] Isabella usměje.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Šla sem na tebe zlehka. Popravdě, myslela jsem, že sem
tě dostala, když tě zasáhl můj kop... ...Vypadá to, že si tě Rias Gramory dobře
vytrénovala. Hlavně výdrž máš úchvatnou."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Výdrž......? Udělal sem něco úžasnýho?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ve vážnym boji je nejdůležitější právě výdrž. Dokonce
i debil dokáže bojovat. Ale potřebuješ výdrž, abys to pár minut vydržel. Bitvy
sežerou dost výdrže a soustředění. Jen vyhýbání se vyžaduje celkem snahu. Takže
zvládnout to až do teď znamená, žes svý tělo dost vytrénoval."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Srdce si mi naplní. Hořkej trénink. Ďábelskej křik Buchou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Od rána mě nutila běhat a dokonce sem po horský cestě tahal
na zádech šutry. Myslel sem, že umřu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dokonce mě napadlo, jestli je to vůbec nutný. Ale Buchou
zůstala po mým boku od úsvitu do západu slunce. Oči se mi zaplní slzami.
Pateticky se před nepřítelem rozbulím.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Buchou!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Buchou! Dokážu bojovat! Stojím!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Všechno, cos pro mě udělala, nese ovoce!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nemůžu prohrát. Neprohraju! S mojí pomocí Buchou rozhodně
vyhraje! Tahle ženská! Porazím tuhle [věž], co stojí přímo přede mnou!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......Vypadá to, že jsem řekla něco zbytečného. Cítím,
jak se ti zvýšil tlak."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"[Věži] Isabello. Jsem ten nejslabší a nejnezkušenější
člen ve skupině Rias Gremory. Ale stejně tě porazím!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Stalo se to, když jsem se rozhodl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
BUZZ!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zaslechl jsem zvuk větru. Když se podívám, jsem svědkem
Kibova mizícího temného meče.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—Svatý odstraňovač.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Posvátný pohon, kdy temný meč pohlcuje světlo a jeho ostří
obklopuje temnota. Jde o Kibův Posvátný pohon, ale vypadá to, že nepřátelská
[jezdkyně] ho kus urazila.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Tvůj Posvátný pohon na mě naneštěstí nebude
fungovat."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Carlamainin meč pokrývají plameny. Plamenný meč? Takže tím
se dá porazit meč temnoty, jo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ale Kiba nevypadá, že by ho to trápilo, místo toho se
ušklíbne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"V tom případě ti řeknu tohle. Naneštěstí tohle není
celý můj Posvátný pohon."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Cože? Nesmysl. [Jezdče] Gremorijů, není správné, aby
šermíř......"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"—Zmrzni."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Poté co to Kiba tiše vysloví, začne se v meči bez ostří cosi
shromažďovat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Co? Jako by se tu ochladilo...... Kolem začne mrznout.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jakmile získám tenhle pocit, Kibův meč začne mrznout. Hromadí
se na něm led ve tvaru zbraně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
PRASK!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ve chvíli, kdy led pukne, se Kibův meč zformuje v ledové
ostří.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Před tímhle mečem, "Ničitelem plamenů",
zmizí všechny typy ohně."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—L-Ledovej meč!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Hej, hej, hej, hej! Temnej meč neni jediná Kibova zbraň!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Všichni kromě něj jsou v šoku. To je jasný. Je to vůbec
možný!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"A-Absurdní! Chceš mi snad namluvit, že máš dva
Posvátný pohony!?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Carlamaine máchne plamenným mečem ke straně! Tváří se
netrpělivě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
KŘACH KŘACH KŘACH......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V okamžiku, kdy se její meč dotkne Kibova, začnou plameny
mrznout a měnit se v pevnou hmotu. Pak—.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zařinčí a zlomí se. Potom zmizí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ale ona dál pokračuje v útoku. Jakmile odhodí svou zbraň,
tasí od pasu krátký meč. Pak ho zdvihne a vykřikne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Jsme členové všemocného rodu Fénixů vládnoucímu nad
ohněm a větrem! Okus to! Ohnivou smršť!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
VHUUUUUUUŠ!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Okolo baseballového hřiště se žene ohnivý vichr s Carlamaine a Kibou uprostřed. Jeho horkost
mě pálí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ta Carlamaine. Zapomněla snad, že tu má i
spojence!?" okomentuje to Isabella, zatímco si rukou chrání tvář.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kibův ledový meč začne pod ohnivým větrem tát. I tak Kiba
nevypadá nijak rozrušeně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Aha, snažíš se nás upálit větrnou smrští......
Jenže."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kiba před sebe dá meč bez ostří. Pak silným hlasem řekne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"—Přestaň."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
SÁÁÁÁÁNÍÍÍÍÍÍÍ!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kibův meč s hlasitým rachotem nasaje vítr, který v několika
vteřinách ustane. Baseballové hřiště opět ztichne.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
""Zklidňovač". Už je to celkem dlouho, co
jsem naposledy v jednom boji ukázal víc než dva démonické meče."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kibův meč má unikátní ostří. Uprostřed má záhadnou vichřici.
To tam nasál vichry?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
To dovede udělat i takovej meč!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"......Několikanásobný Posvátný pohon. Jsi snad
vlastník, co krade zbraně ostatních s Posvátným pohonem a přivlastňuje si
je?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Kiba na Carlamaininu otázku zavrtí hlavou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Nemám několikanásobný pohon. Taky nekradu Posvátné
pohony jiným a nepřivlastňuju si je. Vytvářím je."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Vy......tváříš?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ano. "Zrození meče". Dokážu udělat jakýkoli
druh démonického meče. To je název mého Posvátného pohonu a jeho pravá
schopnost."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jakmile položí ruku na zem, vynoří se z ní spousta mečů!
Mají různé tvary a dokonce i ostří. Podle Kibových slov to musej bejt všechno
démonický meče!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Zesílení!!]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—Jde se na to!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Stopadesát vteřin přesně! Už sem taky připravenej!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—Když vytvoříš blok démonické síly, vystřel ho v takovém
tvaru, jaký si představíš nejlíp.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V mysli mi vytanou Buchouina slova. Nejjednodušší způsob
vystřelení bloku síly je pro mě po vzoru hlavní postavy "Dragon
Ballu", "Son Gokua", "Kamehameha"!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Zesílený pohon! Výbuch!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Výbuch!!]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V rukou se mi shromáždí obrovská masa energie.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Natáhnu ruce, překřížím je a přiložím k sobě! Představím si,
jak střílím a pak ji odpálím pocitem energie, která ve mně koluje!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Ale musím se držet zpátky. Síla, která zničila tu horu, je
špatná. Mohlo by to ovlivnit Buchouinu strategii, kdybych zničil školní budovu.
Vystřelím jí a budu se u toho držet zpátky—.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Můj speciální pohyb! "Dračí střela"!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vykřiknu v duchu jméno svýho spešl pohybu, jelikož nepřítel
by podle toho mohl odhadnout, na co se chystám.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
DON!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Uvolním z rukou masu démonické síly.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Guach!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zpětný náraz mě zatlačí zpátky. Přesto "Dračí
střelu" pořád pozoruju!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je obří!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dokonce i ve srovnání se mnou je to pětkrát tak větší než
já. A dost rychle se řítí na mý protivníky. Mým cílem je Raiserova [věž].<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Podle Buchou jsou [věže] ve hře nejproblematičtější. Jejich
útoky i obrana se zvýší.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je to jejich úloha a zároveň nejděsivější aspekt. Role
[věže] se běžně přisuzuje někomu se silnou obranou i útokem, ale používá se i
jinak.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Můžete jí dát někomu s velkou rychlostí a démonickou silou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Lidé bojující za pomoci démonických sil mají většinou slabé
tělo. Proto využívají svou úlohu k překonání slabosti. Takže pokud dáte roli
[věže] někomu s rychlýma nohama, změní se na všestranný typ s rychlýma nohama,
silnou obranou a útokem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Navíc má [věž] speciální schopnost podobnou [pěšcově]
povýšení.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—Rošáda.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Můžou v mžiku vyměnit svojí pozici s pozicí [krále]. Buchou
mi řekla, že je to nejotravnější technika. Po "šach matu" nemá
účinek, ale výměna pozic je rozhodně mocná. Zvýšení jejich silných míst nebo
zakrytí těch slabých je na pánovi. Existuje tolik způsobů využití figurek.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Proto jsem si vybral [věž] Isabellu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Isabello! Neodrážej to! Vyhni se!" zakřičí
Raiserův [jezdec] Carlamaine. Isabella, která se snažila útok odrazit, než
změnila svůj pohyb vyhnutím-<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
MIMO!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Isabella se prostě vyhne útoku. Moje Dračí střela mine cíl a
žene se do dálky.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Přímo na tenisové hřiště.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
V příští vteřině—.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
BUUUUUUUUUM!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zvuk třesoucí se země! Zasáhne nás rudá záře a vichřice!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Dívám se na Dračí střelu, která zasáhla tenisové hřiště, a
nemůžu uvěřit vlastním očím.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
—Je pryč! Tenisový hřiště i s okolníma sportovištěma sou
pryč!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vyhodil je do vzduchu můj útok!? Fakt!? I když jde o
repliku, škola vypadá úplně jinak než předtím! Není tu ani stopa po tenisovym
hřišti! Místo toho je tam obrovskej kráter! Držel sem se zpátky, a přesto způsobil
takovou destrukci!?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Znovu mi dojde, jak abnormální Posvátnej pohon mám!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Isabello! Znič toho [pěšce]! Toho kluka! Ten Posvátnej
pohon by mohl změnit výsledek bitvy!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Isabella následuje Carlamaininy výkřiky a zaměří se na mě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Rozkaz! Zesílený pohon! Byl by velkou hrozbou,
kdybysme mu dovolily použít "povýšení"! Sejmu ho, než na to
dojde!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Je to jiný než předtím, Isabello! Moje současná útočná síle
je na úrovni démona vysoký třídy!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Nepřítel se na mě žene, začne rozdávat kopy a údery. Ubráním
se jim a vložím sílu do levé ruky!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Dáá!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Udeřím na Isabellu. Překříží ruce a chrání se, ale......<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
BUCH!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Silným úderem prolomím její obranu, maska [věže] odletí!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Jo! Dotkl sem se jí! Teď to můžu použít!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Výbuch! Trhač šatů!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
POP! V tom momentě se její šaty rozervou a odhalí její nahé
tělo. Páni, má fakt velký kozy! Což je dost fajn, protože má pevný tělo!
Uloženo do paměti!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Co! Co je to!?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Isabella zareaguje zakrytím privátních partií. No,
samozřejmě! A je to tu! Aniž bych ztrácel čas, vyšlu dopředu malý blok démonické
síly, kterou jsem vytvořil v pravé ruce! Představím si blok démonické síly
prýštící z mé ruky! Vystřelím jí na nepřítele!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Běééééééž!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
STŘELA!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Masa démonické síly, která znatelně zesílila, vystřelí
dopředu i s rukavicí!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Ku! S takovým pohybem!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Vlny démonické síly pokryjí Isabellino nahé tělo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
BUUUUUUUM!<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Okolím se rozšíří velká šoková vlna. Když se zklidní, Isabellu
ležící na zemi začne zahalovat světlo. Začne se vytrácet, až zmizí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[Reset]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Účinek Zesíleného pohonu pominul. Pak—.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
[[Věž] pána Raisera Fénixe vyřazena.]<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Zachytím Grayfiino oznámení.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
"Sakra joooooo!!" zařvu radostí, protože sem
porazil [věž].<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
Můžu bojovat! Pro tebe, Buchou, můžu bojovat!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 2</h3>
</div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Po boji s Isabellou se zkusím pořádně nadechnout.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Spotřeboval jsem dost energie a démonický síly. Co se té týče, využil jsem vlastní potencionální energii, takže čím silnější útok, tím větší vyčerpání.</div>
<div style="text-align: justify;">
Asi bych byl v pohodě ještě pod dalších dvou střelách démonický síly stejných jako ta, co už jsem udělal. Ne, po druhý střele by hrozilo, že mi démonický síly dojdou a odpadnu. Musím to brát tak, že už mám jen jednu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova [jezdkyně] Carlamaine se po ztrátě Isabelly ušklíbne.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zjevně jsme s Isabellou braly toho [pěšce] s jeho Zesilujícím pohonem na lehkou váhu. Přesně jak jsem si myslela, není obyčejný," pochválí mě nepřítel. To není vůbec špatný. Celkem mě to potěšilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale je to hrozný útok. Ne, měla bych spíš říct děsivý. R-roztrhat dámě oblečení......"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo, fakt se omlouvám. Taky mě to mrzí. Mrzí mě, že je Ise úchyl." Omluví se takhle Kiba Carlamaine. ......Proč se omlouváš? Cítím se zmateně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zatímco Carlamaine uchopí mečík druhou rukou, řekne: "Ale šermíř démonického meče......takové štěstí. Asi je mým osudem setkávat se s držiteli výjimečných mečů."</div>
<div style="text-align: justify;">
Kibu její slova poměrně zaujala.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hmm, takže kromě mě je ještě někdo další, kdo používá démonické meče?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ne, nebyl to démonický meč. Byl svatý."</div>
<div style="text-align: justify;">
"—!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Všem dojde, že se Kibův výraz náhle změnil.</div>
<div style="text-align: justify;">
Okamžitě ho obklopí obrovský mrak vražedného úmyslu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Páni. Takovej vražednej záměr! Dost z toho mrazí. Celým tělem se mi šíří chlad.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba se s chladným pohledem tiše zeptá: "Řekni mi o něm něco."</div>
<div style="text-align: justify;">
......Takovej intenzivní nátlak. Je na stejně nepřátelský úrovni jako Buchou, když se naštve.</div>
<div style="text-align: justify;">
Svatej meč? Co to s ním má společnýho?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hmm, vypadá to, že se znáte. Ale vzhledem k tomu, že jsme oba šermíři, bylo by mluvení neslušné. Odpovím ti svým mečem!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"......Ach tak. ...Jestli nehodláš mluvit, tak nevadí, když tě dostanu do stavu na pokraji smrti."</div>
<div style="text-align: justify;">
MRAZENÍ.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mezi těma dvěma je cítit vražednej úmysl. A to tak silnej, až se z toho rozklepu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kibo! Co to s tebou je!? Kde je tvůj obvyklej osvěžující úsměv!?</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak začnu plašit nad Kibovou změnou, někdo se ke mně přiblíží.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže je to tady."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Co? Kde je Isabella-neesan?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Neříkej, že jí porazili?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Začne se tu shromažďovat spousta Raiserových služebnic.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jejich tváře si pamatuju. Dva [pěšci], [střelec] a [jezdec]......hej, tohle je seskupení zbývajících služebníků!</div>
<div style="text-align: justify;">
Co to. To tu chtěj rozpoutat epickou bitvu!? Od nás jsem tu jen já a Kiba!?</div>
<div style="text-align: justify;">
Akeno asi ještě pořád bojuje s nepřátelskou [královnou]. Po obloze stále křižují blesky.</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou s Asií jsou...... Jo, co je s nima? Podle plánu měly opustit základnu......</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hej, ty [pěšče] támhle."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zavolá na mě Raiserova holka. Co je?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Pán Raiser říkal, že bude s tvojí princeznou bojovat jeden na jednoho. Támhle."</div>
<div style="text-align: justify;">
Dívka ukáže vysoko na oblohu. Když se tím směrem podívám, uvidím dva stíny, jeden s ohnivými a jeden s černými křídly, jak se vznáší nad střechou nové školní budovy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten člověk s černými křídly má rozhodně karmínové vlasy!</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou!</div>
<div style="text-align: justify;">
[Ise! Slyšíš mě, Ise!?]</div>
<div style="text-align: justify;">
Ozve se z mikrofonu Asiin hlas.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Asie! Co se stalo? Jde o Buchou?"</div>
<div style="text-align: justify;">
[Ano. Právě jsme na střeše. Pan Raiser vyzval Buchou na souboj a ona přijala! Díky tomu jsme se sem dostaly bez problémů……]</div>
<div style="text-align: justify;">
......Co se to děje?</div>
<div style="text-align: justify;">
Nasadím bezradný obličej, Raiserova sestra ke mně s nepatrným úsměvem přistoupí a řekne: "Vypadá to, že bratříček přišel s výzvou, protože si Rias vedla nečekaně dobře. Kdyby šlo o normální boj, vyhráli bysme, takže jí lituje. Takhle jí porazí, než se k němu dostaneš," rozesměje se, ruku na ústech. Začíná mě štvát!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Buchou je silná! Akeno sem taky brzy dorazí, hned jak porazí [královnu]! A Kiba svým kombem démonických mečů porazí vás všechny tady! A já použiju svůj Zesílenej pohon a......"</div>
<div style="text-align: justify;">
""Rudovlasá princezna zkázy", "Kněžka blesků", "Zrození meče" a "Zesílený pohon". Jen z těch jmen mě mrazí. Ale vašim protivníkem je "nesmrtelný pták". Je jedno, jakou sílu máte, proti němu jste nicky."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale i "Fénix" má svá slabá místa!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jeho sestra se mému argumentu nosově vysměje.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hodláš do něj mlátit, dokud neztratí vůli bojovat? Nebo ho zničíš úderem rovným božskému? Snažíš se tenhle zápas vyhrát? K smíchu."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Proč!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Protože už od začátku bylo jasné, že velká Rias nemá šanci vyhrát. Až tak zoufalá je pro vás naše "nesmrtelnost"."</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova sestra luskne prsty.</div>
<div style="text-align: justify;">
Obklopí mě démonické služebné.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Carlamaine. [Jezdec] je tvůj, ale jestli prohraješ, nebudeme moct jít jeden na jednoho. Porazíme ho společně. Nebo se snažíš ponížit jméno Fénix?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Carlamaine neochotně souhlasí se slovy Raiserovy sestry.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sieris."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano."</div>
<div style="text-align: justify;">
Vpřed vystoupí žena divokého vzezření. Na zádech má meč.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je druhým bratříčkovým [jezdcem]. Na rozdíl od Carlamaine v sobě nemá nic z "rytířské cti". Porazí protivníka. Přesně takhle."</div>
<div style="text-align: justify;">
Žena jménem Sieris si sundá ze zad meč...... Sakra velkej meč. A širokej. Zabije mě, když mě tím sekne?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale ona to skončí. Ni, Li."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Mňau."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Mňau-mňau."</div>
<div style="text-align: justify;">
Na její slova odpoví dvě holky se zvířecíma ušima. Myslím, že jsou to [pěšci].</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jsou to zvířecí válečnice. Jejich společný útok je pozoruhodný, abys věděl."</div>
<div style="text-align: justify;">
SVIST!</div>
<div style="text-align: justify;">
Obě zvířecí holky mi zmizely z dohledu! Pak schytám ránu do břicha a do hlavy!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Guháá!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Bez ztráty jediné vteřiny se objevovaly další rány do nohou, rukou, ramen, zad. Do každého místa na mém těle!</div>
<div style="text-align: justify;">
A-Ani nevidím jejich pěsti! Ta rychlost!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Z-Zesílenej pohon!"</div>
<div style="text-align: justify;">
[Zesílení!!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Zesílení začalo! Ale útoky nepřátel se zvýšily.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ni! Li! Zesílený pohon je Posvátný pohon, co každých deset vteřin násobí sílu! Podle toho, jak byla poražena motorová dvojčata, Eel a Nel, ho nedokážete porazit po třetím zesílení! Dokončete souboj do dvaceti vteřin. Kvůli schopnosti jeho Posvátnýho pohonu, nemůže během zesílení bojovat! Může jen utíkat! Zaměřte se mu na nohy! Taky se nedotýkejte jeho rukou! Zdá se, že má nemravný pohyb, co trhá šaty jen dotykem protivníka!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile to zaslechnou, objeví se ve tvářích dvojčat strach.</div>
<div style="text-align: justify;">
"To je ubohý!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zvíře!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Sklapněte! A co má bejt!? Co je na získání pohybu, co svlíkne holky do naha!?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je sprostý myslet dolní částí těla!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Co je na tom špatnýho!? Sem přece kluk!!"</div>
<div style="text-align: justify;">
No, asi je zbytečný snažit se s nima mluvit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale Raiserova sestra dost dobře rozumí mým slabinám!</div>
<div style="text-align: justify;">
BUM!</div>
<div style="text-align: justify;">
Au! Ksakru! Teď mi mířej na nohy! Podle mě nakoply do lýtek!</div>
<div style="text-align: justify;">
Má takhle děsně bolet kop od zvířecí holky!? Maj tak velkou fyzičku, protože sou to zvířata!?</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemůžu nedbale zaútočit, zatímco mi Zesílený pohon násobí sílu! Začínat od nuly, když nemám času nazbyt, by byl ten nehorší scénář! Musím utíkat a vyhejbat se......</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁSK!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Au!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Další podlej kop! To bolí! Nejde jenom o tohle! Nohy mám rozklepaný bolestí! Takhle nemůžu utýct—.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Guháá!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Schytám zásah do obličeje. Vystříkne mi krev. Krev. Krev! Z pusy a nosu!</div>
<div style="text-align: justify;">
Bolestí začnu slzet!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ise! Sakra!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Když Kiba uvidí mojí situaci, chytne meč oběma rukama a začne sekat, aby co nejrychleji porazil Carlamaine!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Carlamaine! Zabav ho na dalších deset vteřin! Je mi jasné, že proti tomuhle [rytíři] nemůžeš vyhrát! Ale zanedlouho porazíme tohohle dračího kluka! Zaměstnej toho [rytíře]!”</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova sestra se pobaveně zasměje. Prostě jen pozoruješ jako král!? Fakt mrcha!</div>
<div style="text-align: justify;">
DUP.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nakonec nemůžu hejbat nohama. Dopadnu kolenem na zem. ......Sakra, nemám v nich žádnou sílu. Hlava mi taky těžkne. Schytal jsem moc ran......</div>
<div style="text-align: justify;">
Kurva! Jestli teď omdlím, odvolají mě! To nechci! Nechci prohrát, aniž dokázal pomoct Buchou!</div>
<div style="text-align: justify;">
BUUUUUUUUM!</div>
<div style="text-align: justify;">
Celé hřiště roztřásla šoková vlna! Vzhlédnu, protože jsem si myslel, že by to mohlo znamenat, a taky znamenalo, že Buchou bojuje s Raiserem. Vysoko ve vzduchu se střetávají za použití karmínové a ohnivé démonické síly.</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser nemá ani škrábanec. Ani oblečení nemá natržené.</div>
<div style="text-align: justify;">
Na druhou stranu některé části Buchouina oblečení jsou spálené. Myslím, že taky dost ztěžka oddychuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
—To protože od začátku neměla paní Rias šanci vyhrát. Tak moc zoufalá je pro vás záležitost "nesmrtelnosti".</div>
<div style="text-align: justify;">
Hlavou se mi mihnou slova Raiserovy sestry.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Prohrát? My? Buchou?</div>
<div style="text-align: justify;">
Co se stane, když prohrajeme? Potom Buchou......s ním......</div>
<div style="text-align: justify;">
To! To nedopustím!</div>
<div style="text-align: justify;">
Musím vstát. Musím vstát, i kdyby se mi mělo rozpadnout tělo.</div>
<div style="text-align: justify;">
To protože jí mám rád? Částečně. Láska je jen částečným důvodem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale spíš než to jí chci ochránit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Chci ji ochránit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tady nejde o kontrakt nebo donucení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ona musí zůstat silná s vlajícími karmínovými vlasy.</div>
<div style="text-align: justify;">
Taková je Buchou. Taková je ta, kterou jsem začal obdivovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou mi řekla, že ho nechce. Řekla mi, abych bojoval.</div>
<div style="text-align: justify;">
Takže— takže prostě musím bojovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Hej, pane Červený dračí císaři. Odpověz, jestli mě slyšíš.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dej mi sílu! Zesílený pohon!</div>
<div style="text-align: justify;">
[Dračí zesílení!!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Můj Posvátný pohon se rudě rozzáří.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nestačí to. Tohle nestačí! Chci víc síly!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Víc! Tehdy to byla Asie! Teď je to Buchou! Odpověz na moje pocity! Zesílenej pohooooooooooon!"</div>
<div style="text-align: justify;">
[Dračí zesílení, druhé Osvobození!!]</div>
<div style="text-align: justify;">
Rukavice vydá zvuk, jako nikdy předtím a v levé ruce cítím změnu. Obklopí ji červená aura a do něčeho se zformuje. Rukavice začne měnit tvar a formu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když aura zmizí, Zesílený pohon—</div>
<div style="text-align: justify;">
"......Změnil se?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Rukavice, která bývala vykrystalizovanou šílenou mocí, se změnila do nové formy. Drahokam na její dlani se ukázal i na paži. Proto se celkový vzhled změnil.</div>
<div style="text-align: justify;">
……Co? Co je to—? Zaujme mě to a šperk mi vyšle do hlavy informaci.</div>
<div style="text-align: justify;">
…………</div>
<div style="text-align: justify;">
……Takže tak používám svojí sílu...... Na tváři se mi objeví úšklebek, přirozeně a sám od sebe. Pořád můžu, můžeme být silnější!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kibooooo!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vložím do nohou veškerou svou sílu a vstanu! Haha, z různých částí svého těla slyším výkřiky! Ale pohni se alespoň trochu, tělo! A—</div>
<div style="text-align: justify;">
Běžím! Běžím ke Kibovi!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Uvolni svůj Posvátnej pohooooon!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Zdá se, že Kibu můj výkřik zmátl. Ale položí meč na zem a hlasitě zavyje!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zrození meče!"</div>
<div style="text-align: justify;">
PINK!</div>
<div style="text-align: justify;">
Země se rozzáří a objeví se spousta démonických mečů. Je to tu!</div>
<div style="text-align: justify;">
Praštím pěstí o zářící zemi a zařvu!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Zesílený pohon! Druhá schopnost!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vyšlu sílu k zemi zvýšenou Posvátným pohonem!</div>
<div style="text-align: justify;">
Mám jen jeden cíl! Kibovu schopnost tvorby démonických mečů!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dar Zesíleného pohonu!"</div>
<div style="text-align: justify;">
[Přenos.]</div>
<div style="text-align: justify;">
PINK!!</div>
<div style="text-align: justify;">
Oblastí se hlasitě ozve dunivý kovový zvuk.</div>
<div style="text-align: justify;">
Z celého sportoviště se stane moře mečů. Mají různé tvary a jsou všemožně rozházené s ostřími namířenými k nebi. Celá oblast je jako výstava démonických mečů.</div>
<div style="text-align: justify;">
Všechny je vytvořil Kiba.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Druhá moc, "Dar Zesíleného pohonu".</div>
<div style="text-align: justify;">
Účinkuje tak, že vyšle sílu, kterou jsem v rukavici nashromáždil, do jiných lidí nebo věcí a drasticky zvýší jejich moc. Skrze zemi jsem vyslal svou sílu Kibovým démonickým mečům. A tohle je výsledek.</div>
<div style="text-align: justify;">
Zvýšilo to moc tvorby démonických mečů a celá oblast kolem nás se stala polem ostří.</div>
<div style="text-align: justify;">
"......Nemožné."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Chceš říct, že i tohle je síla Draka......?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vyhrknou Raiserovy služebnice ztrýzněně. Nedá se nic dělat. Jejich těla protínají ostré meče trčící ze země.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak se jejich těla rozzáří a zmizí z bojiště.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Sou vyřazený!</div>
<div style="text-align: justify;">
[Dva [pěšci], dva [rytíři] a [věž] pána Raisera vyřazeni.]</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Jakmile si vyslechnu Grayfiino oznámení, zaujmu vítěznou pózu.</div>
<div style="text-align: justify;">
S tím útokem jsme sejmuli dost služebníků!</div>
<div style="text-align: justify;">
Dokážu to! My to dokážeme! S touhle novou silou, "Darem", se Buchouina, Akenina a Kibova síla zvýší! A jo! Dokonce můžeme zvýšit i Asiinu sílu léčit!</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, s tímhle můžeme Raisera porazit!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ise, překvapil si mě. Tahle síla......"</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba se ohromeně rozhlédne po rozličných démonických mečích. Vypadá překvapeně, protože jeho schopnost byla efektivnější, než si myslel.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jo, Kibo. Použil jsem rukavici, abych zesílil tvůj—”</div>
<div style="text-align: justify;">
V tom okamžiku přišlo oznámení, kterému jsme nemohli uvěřit.</div>
<div style="text-align: justify;">
[[Královna] paní Rias Gremory vyřazena.]</div>
<div style="text-align: justify;">
"—!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Cože!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
S Kibou nevěříme vlastním uším. Jasně! Nemůžu tomu uvěřit!</div>
<div style="text-align: justify;">
A-Akeno…… To ne! Akeno je z nás nejsilnější—</div>
<div style="text-align: justify;">
BUUUUUUUUUM!</div>
<div style="text-align: justify;">
Země se prudce roztřese a já zaslechnu známý zvuk. Přišel z místa, kde stojí Kiba. Když se tím směrem bázlivě podívám, přijdu o řeč.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kiba–. Náš [jezdec] leží na zemi s kouřícím tělem.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kolem sebe má krev. Přestože mi nezabere ani vteřinu, než se k němu dostanu, pokryje jeho tělo světlo a zmizí.</div>
<div style="text-align: justify;">
[[Jezdec] paní Rias Gremory vyřazen.]</div>
<div style="text-align: justify;">
Bojištěm se ozve další neuvěřitelné oznámení.</div>
<div style="text-align: justify;">
Díky tomu nečekanému vývoji událostí tam zvládnu jen stát jako v mrákotách......</div>
</div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 3</h3>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Jako jediný jsem zůstal na atletickém stadionu zaplaveným jak mými přáteli, tak i nepřáteli.</div>
<div style="text-align: justify;">
KŘACH……</div>
<div style="text-align: justify;">
Svět démonických mečů, který pokrývá sportoviště. Ale se ztrátou svého pána vydají meče tento zvuk a začnou se jeden po druhém rozpadat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jejich kousíčky se v stříbrné záři vznáší ve vzduchu. Třpytivé světlo vytváří kouzelnou atmosféru. V průběhu několika vteřin zmizí ze sportoviště všechny démonické meče.</div>
<div style="text-align: justify;">
—!</div>
<div style="text-align: justify;">
Bez ztráty jediné vteřiny zahlédnu ve vzduchu stín. Když vzhlédnu, je tam kouzelnice v kápi.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Raiserova [královna]!</div>
<div style="text-align: justify;">
Měla bojovat proti Akeno! Ale jen Akeno byla vyřazena!? Nevypadá to, že by nepřítel utržil jediné zranění! O co tu jde! Není možné, aby Akeno prohrála, aniž by něčeho dosáhla!</div>
<div style="text-align: justify;">
"[Jezdec], odstraněn," zasměje se posměšně Raiserova [královna] s těmito chladnými slovy. </div>
<div style="text-align: justify;">
"To s Kibou a Akeno je tvoje práce!?" odseknu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ten výbuch. Jo, vyřadil i Koneko! K čertu s tím! Dokonce sejmula i Kibu!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Koukej jít sem dolu! Akeno! Koneko! A taky Kiba! Pomstím je! Slez dolů! Dostanu tě svým Posvátným pohonem, tak pojď dolůůůůůůůůůů!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Máchnu pěstí do vzduchu a provokuju jí. S úšklebkem se na mě podívá a odlétne ke střeše nové školní budovy, jako by o mě ztratila zájem.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Počkej! Řek‘ sem, abys počkala, sakra!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Vztekle se za ní ženu! Nenechám tě odejít! Jak bych mohl! Je tam Buchou! A taky Asia! Už tě nenechám zranit další z mých přátel! Nenechááááááám!</div>
<div style="text-align: justify;">
KLOUZ!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Agah!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Nemám v nohou žádnou sílu a upadnu. Rychle se pokusím vstát, ale v těle už mi nezůstala ani špetka síly......! Moje tělo už se nepohne, třese se jak šílený......!</div>
<div style="text-align: justify;">
I já to vím. Jsem úplně bez energie—.</div>
<div style="text-align: justify;">
Vydržel jsem tak dlouho, protože mě Buchou trénovala, jenže tohle je výsledek, když někdo jako já, bez bitevních zkušeností, bojuje takhle dlouho. I srdce mi tluče zatraceně rychle. Taky těžce dýchám.</div>
<div style="text-align: justify;">
Rány se zhoršují a vypadají dost špatně. Obličej, ruce, nohy i břicho mě bolí tak, že skoro ztrácím vědomí.</div>
<div style="text-align: justify;">
A protože mi přátelé zmizeli přímo před očima, nedokážu uvažovat jasně. To asi protože jsem byl právě svědkem situace, díky který mi je, jako by mi vyrvali srdce z těla.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Ale musím vstát.</div>
<div style="text-align: justify;">
Co mě i v takovéhle situaci pohání, je má povinnost jít tam, kde je zrovna Buchou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ngáááááááááááááá!" vykřiknu fakt nahlas, abych pozvedl svého ducha. Zdá se, že mi v nohách zbyla trocha síly. Takže můžu vstát!</div>
<div style="text-align: justify;">
Pomalu vstanu a povede se mi obrátit se směrem ke školní budově. Jo, musím se dostat na střechu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když začnu přemýšlet nad odchodem, někdo na mě promluví.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ještě hodláš pokračovat v boji?"</div>
<div style="text-align: justify;">
Otočím se, z nebe se na ohnivých křídlech snáší Raiserova sestra.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Nezničily ji démonické meče? Uletěla tomu? Když se nad tím zamyslím, v oznámení byl pouze jeden vyřazený [střelec].</div>
<div style="text-align: justify;">
Zaujmu proti ní postoj, ale pokrčí rameny.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Já už bojovat nebudu. Je jedno, jak se nad tím zamyslíš, tvoje skupina prohrála."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sklapni. Ani já, ani Buchou jsme ještě nepadli."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ta dračí síla z dřívějška. Bylo to něco obrovského. Přesunout sílu získanou zesílením na libovolnou osobu. Podle mě je to výjimečná moc a pomyšlení na ničivou sílu velké Rias a "Kněžky blesku" mě děsí. Ta síla bude v budoucnosti v Hodnotící hře hrozbou. –Ale tenhle boj jste prohráli."</div>
<div style="text-align: justify;">
"......To protože je Fénix nesmrtelný?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"To je sice částečně pravda, ale taky protože s Rias už nemáte žádnou energii, je to tak? I když dokážeš vyléčit jakékoli zranění, energii nedoplníš. Za těchto okolností prohraješ, protože se ještě víc opotřebuješ. Navíc–"</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova sestra vyndá malou lahvičku...... Co je to? Svěcená voda? Blbost.</div>
<div style="text-align: justify;">
"–Slzy Fénixe. Slyšel si o nich už někdy? To je ono. Naše slzy vyléčí jakékoliv zranění."</div>
<div style="text-align: justify;">
Slzy Fénixe!? Buchou se o nich zmínila v táboře v horách.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale je to vůbec povolené!?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Neříkej tomu podvádění. Vaše skupina má taky Léčivý soumrak, ne?" řekne, jako by mi četla myšlenky. "A v knize je dokonce i pravidlo, že "Použít ho mohou pouze dva démoni v Hodnotící hře". Omezili to, protože byly příliš mocné. No, je to jen přirozené. V našem případě je máme já a [královna]. Proto dokázala porazit Kněžku blesku. Naše slzy se taky prodávají pěkně draho. Díky tomu je rod Fénixů dost bohatý. Od vytvoření hry máme samé štěstí. Nesmrtelnost a slzy, rozhodně ovládáme dobu," rozmluví se Raiserova sestra hrdě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Slzy Fénixe. ......N-Ne, jestli se protivník může léčit během bitvy, pak ani Akeno... Myslet na negativní věci nikam nepovede.</div>
<div style="text-align: justify;">
Znovu si to srovnám v hlavě a vyrazím směrem k budově.</div>
<div style="text-align: justify;">
"P-Počkej! Ignoruješ mě!? Stejně prohraješ, takže není bezpečnější zůstat tu se mnou!?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sklapni. Klidně si povídej sama se sebou, kuře. Jestli se ke mně přiblížíš, oškubu tě donaha."</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova sestra zaujme obranný postoj. Jo, na holku je to správná odezva.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pohnu se směrem k budově. Po chvíli zaslechnu zezadu pronikavý hlas.</div>
</div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 4</h3>
<div>
<div style="text-align: justify;">
Zadními dveřmi jsem se dostal do budovy a teď běžím chodbou. Mým cílem je střecha! A Buchou!</div>
<div style="text-align: justify;">
BUCH-BUCH.</div>
<div style="text-align: justify;">
Uvnitř mě dojde k změně "úlohy". Splnil jsem kritéria, protože jsem se dostal na nepřátelskou základnu!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Povýšení! [královna]!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Ucítím v těle nápor síly. Rozeběhnu chodbou! Jenže—.</div>
<div style="text-align: justify;">
KLOOOUUUZ! </div>
<div style="text-align: justify;">
Tvrdě spadnu. Ztratil jsem cit v nohách. Je mi jasný proč. Moje energie je na dně, co? I když jsem získal novou schopnost, nemám sílu, abych jí využil.</div>
<div style="text-align: justify;">
I tak musím vstát. Musím se dostat na střechu, i kdybych se tam měl doplazit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Akeno je pryč. Konečka je pryč. Kiba je pryč.</div>
<div style="text-align: justify;">
Všichni mí kamarádi jsou ze scény. Jsem jediný, kdo ještě může ochránit Buchou! Musím se dostat na střechu!</div>
<div style="text-align: justify;">
Nechci prohrát! Nemůžu! Buchou! Pomůžu ti k výhře, Buchou!</div>
<div style="text-align: justify;">
Vstanu a upadnu. Vstanu a znovu upadnu...... Dál se tím opakovaným pohybem sunu kupředu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mířím za Buchou, zatímco roním krev, pot a slzy—.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak zahlédnu dveře na střechu! Bez nádechu je prudce otevřu!</div>
<div style="text-align: justify;">
—!</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou s Raiserem jsou v sobě. Asia je nervózně pozoruje z dálky. Super. Obě jsou v pořádku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale Buchou dýchá dost bolestivě. Své nádherné karmínové vlasy má rozcuchané a uniformu potrhanou. Zhluboka se nadechnu a,</div>
<div style="text-align: justify;">
"Buchooooooou! Hyoudou Isse, k službááááááám!" Vykřiknu to tak nahlas, aby mě slyšeli všichni na střeše. Jejich pohledy se ke mně stočí.</div>
<div style="text-align: justify;">
""Ise!"" vykřiknou Buchou s Asií radostně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Hehehe, a jsem tu! Nemůžu přece nechat holky čekat!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ten dračí spratek, hm. Ta Ravel, nechala ho utéct, hm."</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser mlaskne. Zdá se, že jeho sestra prochází obdobím vzdoru. Díky tomu jsem se sem v bezpečí dostal.</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak vedle Raisera sestoupí jeho [královna].</div>
<div style="text-align: justify;">
"Raisere-sama. Mám se postarat o toho [pěšce] a [střelkyni]? Síla toho [pěšce] by mohla být problémem. Jeho schopnost zbavit protivníka jeho šatů—"</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiser rukou zadrží [královnu], která vystoupí dopředu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Schválně jestli by se něco stalo, kdyby zničil plameny pokrývající mé tělo? Podle té schopnosti a jeho osobnosti to pravděpodobně funguje jen na ženy. Já budu jejich protivníkem. To je přesvědčí."</div>
<div style="text-align: justify;">
......To má bejt jako co? To se jako snaží říct "Tohle je konečná, tak ať si dělaj, co chtěj"?</div>
<div style="text-align: justify;">
Taky naprosto prokoukl schopnosti mýho "Trhače šatů". Jo, funguje to jen na holky. Stvořil jsem ho touhle představou. Nahýho chlapa nechci ani vidět, ani na něj šahat.</div>
<div style="text-align: justify;">
No, sice to dokáže oloupat ovoce a zeleninu, ale kromě holek to nemá žádnej efekt.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Nehraj si s náma, Raisere!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Naštvaná Buchou střelí Raiserovi kouli démonické síly do ksichtu! Ani se jí nevyhne a nechá se zasáhnout.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ach, urazilo mu to hlavu! Jo! Zatímco naznačím radostné znamení, vyšlehne ze zničené části jeho obličeje oheň a začne se formovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova tvář se vrátí do původního stavu, protože plameny se přemění v obličej a vlasy. Raiser si začne protahovat krk, jako by se nic nestalo.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Nesmrtelný.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tak tohle je regenerační schopnost ohnivého ptáka, Fénixe......</div>
<div style="text-align: justify;">
"Rias, odstup. Takhle zesměšníš své otce a pána Sirzechse, co nás pozorují. Už nemáš na vybranou. Všichni už ví, jak to dopadne. —Šachmat, Rias," řekne Raiser, jako by znal výsledek. Ale Buchou mu jen věnuje pohled.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Sklapni, Raisere. Já se nevzdám! Že vědí, jak to dopadne? Že už nemám na vybranou? Já, [král], jsem stále ještě aktivní, víš?" zasměje se nebojácně Buchou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo! Když to Buchou říká, tak můžu dál bojovat! Ještě není po všem! Je načase obrátit ručičky vah! Šel jsem k Buchou a teď stojím mezi ní a Raiserem.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Asie!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Když na ní zavolám, nervózně přejede pohledem Raisera a jeho [královnu], a pak ke mně přijde.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ani jeden z nich se po ní ani nepokusí vystřelit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tak nějak jsem si to myslel, ale že si až takhle věřej!</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia mě začne s Buchou léčit. Když se nás dotkne, obklopí naše těla odstín zeleného světla.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Tělesná bolest zmizí, jako by ani neexistovala. Nateklý obličej se mi začne hojit a otupělé nohy se pomalu vrací do normálu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale energie se mi nevrátila. I když mi zahojí rány, energie...... hm......</div>
<div style="text-align: justify;">
"Asie, až nás vyléčíš, drž se zpátky."</div>
<div style="text-align: justify;">
"!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Asia se zatváří šokovaně. Z jejího výrazu vyčtu, že jí ani nenapadlo, že bych tohle řekl.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dokud tu zůstaneš, můžeš nás s Buchou léčit. Jsi naše záchranné lano."</div>
<div style="text-align: justify;">
Asie se tváří smutně a vypadá to, že chce něco říct. Ale semkne rty a ustoupí dozadu. To je dobře. Dokud bude Asia v bezpečí—.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kjáá!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Co!? Slyším Asiin výkřik. Pod jejíma nohama uvidím neznámý magický kruh. Jako by jí bránil v pohybu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Za to se omlouvám. Kdyby to trvalo moc dlouho, vypadali byste uboze. Měl bych tu dívku zničit, ale...... Jen se ujistím, že už vás nebude moct vyléčit. Ten magický kruh se uvolní jen tehdy, když je poražena má [královna]," řekne Raiser jasně. Nepřítelova [královna] natáhne ruku, prsty jí září.</div>
<div style="text-align: justify;">
Aha, takže to ona omezuje Asii......</div>
<div style="text-align: justify;">
Sakra! Asia je poslední z našich trumfů!</div>
<div style="text-align: justify;">
Ale nemám čas si stěžovat! Poslední souboj!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Buchou. Boj pokračuje, že jo?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Samozřejmě!" Buchou zní, jako by to ještě nevzdala! Jo! Ještě pořád to můžeme dokázat!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jenže už jsem zůstal jen já, Buchou a Asia. A Asia je chycená. Na druhou stranu on je nesmrtelnej. Taky má ještě dva služebníky. Tohle je nejhorší možná situace," řeknu nahlas a ušklíbnu se. "Ale já to nevzdám. Jsem blb, takže věci jako "předvídání" nebo "šachmat" mi nic neříkaj. Ale pořád můžu bojovat. Budu bojovat, dokud dokážu zatnout ruku v pěst!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Dobře řečeno! Ise, zničíme společně Raisera!"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano, Buchou!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou mi jako vždycky hrdě rozkazuje.</div>
<div style="text-align: justify;">
Slyšels to, Zesílenej pohone? Můj pán mi dal rozkaz! Je to jednoduchý. Prostě musim porazit toho chlápka přede mnou.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, to je všechno!</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jdem na to!"</div>
<div style="text-align: justify;">
[Záchvat]</div>
<div style="text-align: justify;">
To jsem neměl slyšet.</div>
<div style="text-align: justify;">
Když šperk vydá tenhle zvuk, tělo mi najednou ztěžkne a jako by přestalo pracovat—. Ztrácím vědomí! Ne! Jen to ne!</div>
<div style="text-align: justify;">
Padnu na zem a vyzvracím, co se mi navalilo do úst.</div>
<div style="text-align: justify;">
—Je to krev.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dojde mi, když to uvidím. Dojde mi, že i moje vnitřnosti jsou na pokraji sil.</div>
<div style="text-align: justify;">
Z drahokamu zmizí světlo. To protože já, vlastník, jsem dosáhl hranice, přestal fungovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Nejsem zraněný...... Pořád můžu bojovat......</div>
<div style="text-align: justify;">
Zatímco jsem na zemi, Raiser mi řekne: "Zesílený pohon vyčerpává vlastníka víc, než si vůbec dokážeš představit. Znásobení síly je velmi neobvyklé. Břemeno kladené na tvé tělo je několikrát větší než u běžného posvátného pohonu. Proháněl ses po bojišti, bojoval s mými služebníky a neustále používal Zesílený pohon. —Riasin [pěšče], už dávno jsi dosáhl svého limitu."</div>
<div style="text-align: justify;">
......Ještě ne. I když to řekneš, i když je to pravda, pořád můžu......</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou vedle mě se zatváří smutně. Promiň, že máš o mě starosti. O nic nejde. Teď vstanu. Dokážu to.</div>
<div style="text-align: justify;">
Shromáždím sílu do nohou a vstanu. Kolikrát už jsem spadl a zase vstal?</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jdeme, Buchou!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Rozeběhnu se na Raisera.</div>
</div>
<h3 style="text-align: justify;">
Část 5</h3>
<div>
<div style="text-align: justify;">
"Guháá!"</div>
<div style="text-align: justify;">
Projede mnou prudká bolest.</div>
<div style="text-align: justify;">
Už jsem ztratil přehled, kolikrát jsem jí dneska cítil. ......Nespočtukrát jsem šel k zemi. Taková lama......</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou......, vyhrajeme. Určitě.</div>
<div style="text-align: justify;">
Buchou už je na kolenou a nesnaží se vstát.</div>
<div style="text-align: justify;">
Došla jí démonická síla. Asi milionkrát vyhodila Raisera do vzduchu, ale vždycky se díky ohni vzkřísil. Jako by se ani nic nestalo. Musím ochránit Buchou s Asií...... Teď jsem jediný, kdo je může ochránit......</div>
<div style="text-align: justify;">
Já—.</div>
<div style="text-align: justify;">
BUM!</div>
<div style="text-align: justify;">
Raiserova pěst se mi zaboří hluboko do břicha a zakroutí rukou, aby šla ještě hloubějc.</div>
<div style="text-align: justify;">
KAŠEL.</div>
<div style="text-align: justify;">
Z úst mi vyteče krev. ......Takže dokážu vykašlávat krev i po tom množství, co ze mě vyšlo předtím......</div>
<div style="text-align: justify;">
Vidím rozmazaně...... Zavrtím hlavou, abych si projasnil zrak.</div>
<div style="text-align: justify;">
Dobrý...... Vyhraju...... Porazím tohohle Raisera......a obdařím tě vítězstvím, Buchou......</div>
<div style="text-align: justify;">
Pak se budeš smát, viď......?</div>
<div style="text-align: justify;">
Když se budete s Asií smát, tak já......</div>
<div style="text-align: justify;">
Jo, ......Buchou...... ......Díky, žes mě trénovala......</div>
<div style="text-align: justify;">
Ještě pořád stojím jen díky tobě......</div>
<div style="text-align: justify;">
......Vyhraju. Jsem [pěšec]......</div>
<div style="text-align: justify;">
Stanu se nejsilnějším [pěšcem]. Jo, nejsilnějším—.</div>
<div style="text-align: justify;">
PRÁSK.</div>
<div style="text-align: justify;">
Trefí mě pěstí do obličeje. Když mě zasáhne, jako by se pohybovala zpomaleně.</div>
<div style="text-align: justify;">
......Pořád můžu bojovat......, Buchou......</div>
<div style="text-align: justify;">
......Dodržím svůj slib......</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Vyhraju......</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-3101955491162702072015-12-24T01:30:00.000-08:002015-12-24T01:30:30.145-08:00Veselé Vánoce<div style="text-align: justify;">
Letos pro vás nemám žádný překlad navíc, ani převratné oznámení. Asi stárnu :D</div>
<div style="text-align: justify;">
Jediný, kdo se drží tradice, je Alkenak, která i letos připravila vánoční přání (viz o kousek níž). Druhý půlrok stál za houby, přiznejme si to, ale snad jste na mě ještě nezanevřeli. Výjimečně nebudu nic slibovat, ani se omlouvat, protože to prostě nemá cenu. Dokonce jsem si ani nepřipravila žádnou výmluvu. Zkrátka~</div>
<div style="text-align: justify;">
Krásné Vánoce, pořádně si je užijte a mrkněte na výsledek Alkenačiny snahy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx5GOyHpgJQSqvSJtn0lWZLbFjQuY3Y70BA1pI0YBGJbsQonSo1DzjG4Zb-KtSS6X5mapTlefs2h9YH2lldlLbrkzfe9FLrtmbabPtpFKO-DaZUKTHl9j3_vKhbp4IhPGayG3KSQEGu3w/s1600/491e1748dca03d5fe7d6bb21972ddd7f15ff22ac4b61ade94d848f04f0a10463.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgx5GOyHpgJQSqvSJtn0lWZLbFjQuY3Y70BA1pI0YBGJbsQonSo1DzjG4Zb-KtSS6X5mapTlefs2h9YH2lldlLbrkzfe9FLrtmbabPtpFKO-DaZUKTHl9j3_vKhbp4IhPGayG3KSQEGu3w/s320/491e1748dca03d5fe7d6bb21972ddd7f15ff22ac4b61ade94d848f04f0a10463.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-47957811310809627462015-12-14T12:07:00.001-08:002015-12-14T12:07:32.139-08:00High School DxD manga – 1. svazek<div style="text-align: center;">
<a href="http://uloz.to/xSqrThxv/high-school-dxd-1-4-manga-cz-rar" target="_blank">ke stažení</a></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-60457576676831330282015-12-14T12:02:00.001-08:002015-12-14T12:02:48.846-08:00High School DxD manga – Kapitola 5<div style="text-align: center;">
<i><a href="http://uloz.to/x4wGWdoZ/high-school-dxd-5-manga-cz-rar" target="_blank">ke stažení </a>|<a href="http://imgur.com/a/8BURU" target="_blank"> online</a></i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-80763715969830720942015-12-03T13:25:00.004-08:002015-12-03T13:25:48.939-08:00MKnR: Volume 2 – Kapitola 6<h2 style="text-align: justify;">
Kapitola 6</h2>
<div>
<a name='more'></a><div style="text-align: justify;">
Těsně před zavřením školních bran v ústředí klubu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Mluvíme ve věci vpádu klubu kendžucu do představení klubu kendó pro nové členy."</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja, který byl svědkem celé události, poskytl detaily ohledně pokusu o rvačku – včetně toho, jak se Mibu Sajaka rozhádala s Kiriharou Takeakim, jak vstoupil do jejich souboje a osobně se stal soupeřem klubu kendžucu – třem lidem před sebou.</div>
<div style="text-align: justify;">
"I tak, po zvládnutí víc jak deseti protivníků je zázrak, že stojíš na nohou."</div>
<div style="text-align: justify;">
Zprava předsedkyně studentského sboru, Saegusa Majumi.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Přesněji řečeno čtrnácti. Jak se dalo čekat od žáka Kokonoe-sensei, řekla bych."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ve středu, v jistém slova smyslu jeho šéfka, vedoucí výboru pro veřejnou morálku, Watanabe Mari.</div>
<div style="text-align: justify;">
S nádechem zájmu se zasmála – ne ve smyslu 'divné', ale spíš 'zábavné' – zatímco to spíše ironicky okomentovala. Přestože se tvářila trochu neupřímně, asi ho chválila.</div>
<div style="text-align: justify;">
Co na Majumi s Mari zapůsobilo nejvíce, bylo, že se Tacuja po přemožení Kirihary bránil proti šílenému davu členů kendžucu, aniž by zaútočil. Nicméně neukázal žádné techniky hodné chvály. Vypadalo to, že má schopnosti průměrného středoškoláka, jenže nevěděly, jaké úrovně.</div>
<div style="text-align: justify;">
Proto útočníci pochodili hůř než studenti chrámu Jakumo – neměli ponětí, že zvládne čtrnáct protivníků najednou, aniž by utržil nějaké zranění, a jak cenné to bylo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Místo toho se Tacujovo podvědomí zaměřilo na třeťáka po levici.</div>
<div style="text-align: justify;">
Bylo jasné, že jde o šéfa z vedení klubů, Džúmondžiho Kacuta. Podle 'desítky' ve jméně muselo jít o nejstaršího potomka rodiny Džúmondži. |pzn překladatele: džú (十) = 10|</div>
<div style="text-align: justify;">
(Vypadá nepochybně celkem příkře...)</div>
<div style="text-align: justify;">
V celé své výšce měl asi 185 cm. To z něj samo o sobě nedělalo velkého muže, ke kterému by se vzhlíželo.</div>
<div style="text-align: justify;">
Spíš to byl silný hrudník, široká ramena a vystupující svaly, pod uniformou snadno rozeznatelné.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nešlo jen o fyzický vzhled; každý prvek tvořící člověka jako by se v něm kondenzoval, dával mu neuvěřitelné vážnou atmosféru. </div>
<div style="text-align: justify;">
To se dalo čekat od někoho, kdo je spolu s Majumi a Mari součástí Velké trojky První střední školy, pomyslel si Tacuja, srozuměný s tím vším jen z jeho vzhledu a dojmu.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Neviděl jsi průvodní okolnosti incidentu?" zeptala se ho Mari se změněným výrazem a Tacuja přepnul zpátky do reality. Znovu si vybavil události zprávy, kterou právě dokončil a kladně jí odpověděl:</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano. Nemůžeme jistě říct, zda Kirihara vyprovokoval klub kendó, nebo lidé z kendó předtím způsobili klubu kendžucu nějakou křivdu."</div>
<div style="text-align: justify;">
Viděl události od bodu, kdy se Mibu s Kiriharou začali hádat. Spolu s Erikou stáli za tribunami a chystali se odejít z tělocvičny, když zaslechli ruch propukající hádky, nicméně obsah nezachytili. V době, kdy se brodil davem a dorazil na scénu, už byli Mibu s Kiriharou na meče.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Proto jsi nejednal ihned?" Přišla otázka od Majumi.</div>
<div style="text-align: justify;">
Kacuto vypadal, že přijal pozici posluchače.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hodlal jsem zasáhnout pouze v případě, že bych považoval situaci za příliš nebezpečnou. Kdyby si nakonec přivodili jen pár modřin, byl by to jejich problém," odpověděl podmínečně Tacuja na její otázku.</div>
<div style="text-align: justify;">
Jak řekla Majumi, Tacuja zpočátku zaujal postoj nezúčastněného diváka, protože nevěděl, koho zastavit.</div>
<div style="text-align: justify;">
Mohli byste namítnout, že měl prostě zastavit oba, ale jelikož by potom získal reputaci člověka, co je porazil oba najednou a proslul tím, nepřipadalo něco takového v úvahu.</div>
<div style="text-align: justify;">
Nicméně to byl jen jeden z důvodů. Jeho povinnosti jakožto člena výboru pro veřejnou morálku zahrnovaly opatření před magickým násilím. Ani Kirihara ani Mibu na začátku zápasu nepoužili kouzlo. Kdyby Kirihara nepoužil "Sonické ostří", sledoval by Tacuja zápas pravděpodobně až do konce.</div>
<div style="text-align: justify;">
"...No, v pořádku. Rozhodně je pravda, že nemáme personál, abychom zabránili každému boji."</div>
<div style="text-align: justify;">
Problémy během náboru byly většinou způsobem, jak se klubová ústředí vypořádávala se svými záležitostmi. Mari založila svou poznámku na této skutečnosti, takže Majumi ani Kacuto nic nenamítali.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Takže co jsi udělal s Kiriharou?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Kirihara měl zlomenou klíční kost, tak jsem ho předal zdravotnické komisi. Zranění se dalo snadno a rychle uzdravit magií. Na ošetřovně přiznal svou chybu, takže jsem usoudil, že není třeba podniknout žádné další kroky."</div>
<div style="text-align: justify;">
Pravdou bylo, že zásah, který Kirihara utržil šinaiem, mu kost jen nakřápl, kdežto Tacujova rána ji zlomila. Tacuja necítil potřebu dodávat takový irelevantní detail.</div>
<div style="text-align: justify;">
A jelikož Mari dosud neviděla Kiriharův stav, nebude ani mít možnost jim to sdělit.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Hm... dobrý tedy. Zahájení trestního stíhání je konec konců ponecháno na rozhodnutí zatýkajícího."</div>
<div style="text-align: justify;">
Mari přikývla na Tacujova slova a obrátila pohled ke Kacutovi.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Je to, jak jsi slyšel, Džúmondži. Jako velitelka výboru pro veřejnou morálku nemám v úmyslu předat tuto záležitost disciplinární komisi."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Jsem ti vděčný za tvou shovívavost. Použití vysoce smrtícího kouzla jako je Sonické ostří na takovém místě, přestože se nikdo nezranil, mysleli jsme, že suspendování je přinejmenším nevyhnutelné. Jsem si jistý, že si to uvědomila i dotyčná osoba. Dáme mu lekci a ujistíme se, že si ji vezme k srdci."</div>
<div style="text-align: justify;">
"Necháme to na tobě."</div>
<div style="text-align: justify;">
Kacuto se zlehka uklonil, což mu Mari vrátila.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ale spokojí se s tím klub kendó?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Podílejí se na stejném trestném činu provokace. Nejsou v postavení, aby mohli tropit povyk," zamítla Mari příkře Majumino znepokojení. Majumi jí to nevyvracela. Tahle záležitost spadala pod kompetenci velitele výboru pro veřejnou morálku. Šéf vedení klubů rozhodnutí přijal a předsedkyně studentského představenstva nic nenamítala. Tímto byla záležitost uzavřena.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tacuja nevěnoval výměně žádnou pozornost. Nebylo jeho prací dusit doutnající uhlíky nespokojenosti.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Šéfko, omlouvám se za svou nezdvořilost." Tímto Mari naznačoval, že žádá o povolení odejít.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ach, ještě předtím si chci něco potvrdit."</div>
<div style="text-align: justify;">
Ani Mari neměla v úmyslu zdržovat Tacuju od jeho povinností (ačkoli dnes už asi skončily), takže se zeptala jen krátce: "Jenom Kirihara použil magii?"</div>
<div style="text-align: justify;">
"Ano," odpověděl Tacuja jednoduše.</div>
<div style="text-align: justify;">
Abych byl přesnější, Kirihara ji jako jediný úspěšně aktivoval, měl by spíš říct, nicméně Tacuja neměl v úmyslu zabíhat do takových detailů.</div>
<div style="text-align: justify;">
"Aha. Děkuji za tvou tvrdou práci."</div>
<div style="text-align: justify;">
S povolením se Tacuja otočil a odešel z velína klubu.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div>
Jakmile vyšel z ústředny, ohlédl se směrem k místnosti studentské rady.</div>
<div>
Slunce už za chvíli zapadne.</div>
<div>
Jakkoli jen byla zručná v magii, bylo nevhodné, aby dívka v tuto dobu chodila sama, a proto Mijuki předem požádala Tacuju, aby se vrátil domů s ní.</div>
<div>
Měl v plánu setkat se s ní napůl cesty.</div>
<div>
Ústředna klubu byla v budově oddělené od hlavního komplexu, v němž sídlila studentská rada.</div>
<div>
Aby se tam z velína dostal, musel na chvíli opustit kampus (přestože si nemusel měnit boty, jev známý jako sálová obuv byl velmi vzácný) a tak přešel k hlavnímu vchodu, jenže tam už na něj čekaly známé tváře.</div>
<div>
"Ach, dobrá práce~"</div>
<div>
"Bratříčku."</div>
<div>
Nejprve na něj zavolala Erika, ale byla to Mijuki, kdo k němu přispěchal.</div>
<div>
Ostatní tu nečekanou čilost ohromeně sledovali.</div>
<div>
"Děkuji za veškerou tvou snahu. Dnešek byl velmi únavný, že."</div>
<div>
"O nic moc nešlo. Dobrá práce, Mijuki."</div>
<div>
Jak před ním jeho sestra stála, obě ruce sepjaté přes tašku před sebou, pohladil ji Tacuja s laskavým výrazem párkrát po hlavě.</div>
<div>
Mijuki blaženě přivřela oči upřené vzhůru k bratrovi a jejich pohledy se setkaly.</div>
<div>
"Je mi jasný, že sou sourozenci, ale víte..." zamumlal si Leo sám pro sebe, když s rozpačitými výrazy vyrazili k těm dvěma.</div>
<div>
Je to skoro jako vystřižené z fotky..." Zírala na ně Mizuki vedle něj, jako by je hltala, s obličejem celým rudým.</div>
<div>
Na to Erika přimhouřila jejich směrem oči.</div>
<div>
"Hej, vy dva... co od nich čekáte?" Přehnaně pokrčila rameny s rukama od těla a ležérně zavrtěla hlavou, díky čemuž vypadala dost nepřirozeně, ale nějak jí to sedělo. "Jak si říkal, jsou sourozenci, ne?"</div>
<div>
Její výraz při té větě jako by ty dva přivedl zpátky na zem.</div>
<div>
V panice na tu událost zareagovali Leo s Mizuki naprosto výřečným způsobem.</div>
<div>
"N-N-N-N-Neříkej něco tak zjevnýho! V, Vůbec nic jsem nečekal!"</div>
<div>
"P-P-Přesně tak, Eriko! N-Neplácej hlouposti!"</div>
<div>
"...Jasně, jasně, nechám to plavat."</div>
<div>
Kdyby nebylo Eričina škádlivého odseknutí, ti dva by s největší pravděpodobností nevěděli, kde ve svém nedorozumění přestat.</div>
<div>
Nevědom Eričina osamoceného boje, sundal Tacuja po dlouhé době ruku ze sestřiny hlavy a otočil se k trojici.</div>
<div>
Mijuki ho neochotně následovala.</div>
<div>
Při pohledu na její výraz byste se snadno spletli.</div>
<div>
Nicméně Tacuja nevykazoval žádné barvitě podezřelé chování a, s upřímnou tváří, omluvně zavolal na přátele: "Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat, lidi."</div>
<div>
Choulostivá atmosféra zmizela a Leo s rázným úsměvem zavrtěl hlavou.</div>
<div>
"Nebuď tak formální, Tacujo. Nemusíš se omlouvat."</div>
<div>
"Zrovna jsem přišla z konce orienťáku. Vůbec jsem nečekala, abys věděl," souhlasila Mizuki s jemným úsměvem a také trvala na tom, že nevyžaduje omluvu.</div>
<div>
"Taky se zrovna vrátila z klubu. Nemusíš se bát."</div>
<div>
Erika se jako obvykle uličnicky zasmála a utrousila kousavou poznámku.</div>
<div>
Leo, Mizuki a Erika; každý z nich přivítal Tacuju vlastní usměvavou tváří.</div>
<div>
Tacuja okamžitě pochopil, že jejich slova se neshodují s pravdou, ale nechtěl plýtvat jejich ohleduplností.</div>
<div>
"Jelikož už je takhle pozdě, nevyrazíme se někam najíst? Jestli si každý dáte něco pod 1000 jenů, platím."</div>
<div>
Současná hodnota měny byla dvojnásobná oproti té před sto lety.</div>
<div>
Pro středoškoláka bylo 1000 jenů trochu nadprůměr, ale pořád v mezích.</div>
<div>
Namísto toho, aby dál odvolával svou omluvu, je pozval.</div>
<div>
Nebyl nikdo, kdo by to nepochopil, nebo cítil potřebu být zbytečně rezervovaný.</div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
* * *</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<div>
Dalšího dne přijímacího obřadu si pětice povídala o denních událostech – do jakých klubů se přidali, o nudných domácích záležitostech, o lidech, co je požádali o jména, aby je mohli pozvat ven, všemožných zkušenostech, ale konečným tématem, které přitahovalo nejvíce pozornosti, bylo drama zahrnující Tacuju.</div>
<div>
"Ten druhák, Kirihara, použil smrtící magii úrovně B, ne? Je zázrak, že tě nezranil."</div>
<div>
"Podle tebe je sice smrtelný, jenže ve výsledku je Sonické ostří kouzlem s omezeným použitím. Na rozdíl od nedotknutelného ostří se moc neliší od ostrého meče. Není tak těžké se s takovou magií vypořádat," odpověděl Tacuja unaveně viditelně ohromenému Leovi.</div>
<div>
"Ale nezastavils ho, když ho navážno použil, jen holýma rukama? Nebylo to nebezpečné?"</div>
<div>
"Neboj, Mizuki. Není třeba se o bratříčka bát."</div>
<div>
"Tebe to vůbec nerozhodilo, co, Mijuki?"</div>
<div>
Když Mijuki uklidnila nově zádumčivou Mizuki, přitáhla Erika pozornost k její nepřirozené sebedůvěře.</div>
<div>
"Rozhodně ne. Mohu jen ocenit Tacujův vynikající výkon, když se při rvačce vypořádal s více jak deseti soupeři, ale Kiriharova zbraň rozhodně nebyla tupým mečem. Spíš jako by nakonec uprostřed všech těch lidí uklouzl. Mijuki, to ses vůbec nebála?" zaútočila na ni Erika, nicméně Mijučina odpověď byla snadná.</div>
<div>
"Samozřejmě že ne. Není nikdo, kdo by bratra porazil," odpověděla bez sebemenšího zaváhání.</div>
<div>
"—Uhhm…"</div>
<div>
Dokonce i Erika přišla o řeč.</div>
<div>
Tehdy viděla Tacujovy techniky dostatečně zblízka.</div>
<div>
Podle toho, co viděla na vlastní oči, mohla říct, že je Kiriharovo šermířství bezchybné. A Tacuja by si měl také uvědomit, že řezná hrana se od reálného meče nijak nelišila. Nejen to, ale on dokonce ani trochu neztuhl – což bylo důkazem toho, že necítil ani ždibec úzkosti nebo strachu, dokonce ani na podvědomé úrovni – a natáhl se rychleji, než zvládl Kirihara vůbec seknout šinaiem, popadl jílec a za zápěstí jím v podstatě ve stylu aikida praštil o zem. Ne, spíš než aikido se na to hodí pojmenování 'neozbrojený styl'.</div>
<div>
Bez nadsázky platilo, že takové techniky jsou na úrovni experta.</div>
<div>
Dlouho před svým současným věkem už Tacuja zvládl dostatek technik, aby se dal nazvat když už ne mistrem, tak něčím hodně tomu blízkým. Přesto Erika prostě nedokázala s jistotou ty věci bez obav odsunout.</div>
<div>
"...Nechtěla jsem zpochybňovat Tacujovy schopnosti, ale Sonické ostří daleko přesahuje běžný meč. Chci říct, vyzařuje ultrasonické vlny, ne snad?"</div>
<div>
"Když se nad tím zamyslím, něco takového se ke mně taky dostalo. Existují odborníci, co nosí špunty do uší, aby ultrazvuk zastavili. Ačkoli na to si mohl být připravený už od začátku."</div>
<div>
"Tak to není. Bratříčkovo taidžucu je prostě lepší," zasmála se Mijuki zlehka v odpovědi na Leovy a Mizučiny obavy.</div>
<div>
"Boj proti magickým rituálům je bráškovou specialitou."</div>
<div>
Erika hned chytila Mijuki za slovo: "Boj proti magickým rituálům? Nejen Zesílení dat nebo Rušička?"</div>
<div>
"Ano."</div>
<div>
S pohledem těkajícím mezi hrdě přikyvující Mijuki a usmívajícím se Tacujou s výrazem "nedá se nic dělat", se Erika zmohla jen na obdivný výraz a šokované zamumlání: "To musí být neskutečně vzácná dovednost."</div>
<div>
"Přesně tak. Nebo se to alespoň nevyučuje na střední. A i kdyby jo, neznamenalo by to, že se to každý naučí. Eriko, když bratr vyskočil, pamatuješ na ten pocit, jako by se země zatřásla?"</div>
<div>
"Jó~ mně se nic moc nestalo, ale vypadalo to, že dost studentů trpí symptomy podobnými vážné kinetóze. Když se nad tím zamyslím, nedělo se to jen na začátku, ale kolísavě to proudilo v průběhu bitvy...?"</div>
<div>
"To bylo bratrovo dílo. Použil jsi Rušení, že jo?"</div>
<div>
Tváří v tvář Mijučině širokému úsměvu se Tacuja zmohl jen na rezignovaný povzdech.</div>
<div>
"Jako vždy se ti nevyrovnám, co."</div>
<div>
"Ale no tak. Já o tobě přece vím všechno."</div>
<div>
"Ne ne ne ne," přerušil je Leo, když si začali vyměňovat úsměvy a smích.</div>
<div>
"Tohle není rozhovor mezi sourozenci, ne? Ve skutečnosti to přesahuje úroveň milenců."</div>
<div>
"Myslíš?" "Vážně?"</div>
<div>
Po chvíli, konfrontován dokonale sladěným Tacujou s Mijuki, padl Leo na stůl.</div>
<div>
"...Zkusit to na tyhle zaláskované sourozence přes tsukkomi bude těžký úkol. Už od začátku si bez šance."</div>
<div>
K lítostivé Erice:</div>
<div>
"Ááá, moje chyba..." odpověděl Leo kajícně, zatímco se zvedl.</div>
<div>
"S tímhle opravdu nesouhlasím," namítl Tacuje tónem, který by se dal popsat jako strašně neochotný, a: </div>
<div>
"O nic nejde. Jde jen o skutečnost, že s bráškou sdílíme silné pouto sourozenecké lásky," uklidňovala Mijuki lehce svého bratra.</div>
<div>
Tentokrát to byli Erika s Leem, kdo zároveň praštil hlavou o stůl.</div>
<div>
"Gáááh!" vyjádřil Leo své pocity zvukem podobným prýštění krve.</div>
<div>
"To protože svého bratra miluji a respektuji víc než cokoli jiného na tomto světě."</div>
<div>
Mijuki nezůstala jen u tohohle. S plným výhledem na své přátele si přisunula židli blíž a přitulila se k Tacujovi, celá zrudlá vzhlédla k bratrovu blízkému obličeji.</div>
<div>
"Áááー Asi teďー půjduー domů."</div>
<div>
S tváří ještě pořád pevně přitisknutou ke stolu, začala Erika trucovat.</div>
<div>
"Mijuki, nemusíš se nechávat tak unést, ne? Jsme s lidmi, co úplně nechápou, že si prostě děláme legraci."</div>
<div>
"…" "…" "…"</div>
<div>
Když se Tacuja při plísnění Mijuki trpce usmál, stočil se Mijučin, Eričin i Leův pohled k poslední zbývající osobě.</div>
<div>
"...Ech? Ech? Děláte legraci?"</div>
<div>
Mizuki, v obličeji jasně rudá, začala v náhlém tichu neklidně těkat očima, zatímco ostatní zadržovali dech.</div>
<div>
"...No, tohle je prostě pro Mizuki typické."</div>
<div>
"Auu..."</div>
<div>
Při Eričině soucitném zamumlání zrudla Mizuki z úplně jiného důvodu.</div>
<div>
"...Každopádně, mluvili jste o něčem jako Rušení?"</div>
<div>
Neschopen už se déle vyrovnávat s ožehavou atmosférou, se Leo nuceně vrátil k původnímu tématu.</div>
<div>
"Jelikož už to bylo odhaleno, tak ano."</div>
<div>
Pro Tacuju šlo o velmi nežádoucí téma, nicméně mnohem víc chtěl něco udělat s tou atmosférou. Bez jiné možnosti se připojil k Leově rozhovoru.</div>
<div>
"Rušení, jde o nějaký druh elektromagnetické vlny, co brání magii?"</div>
<div>
"Není zrovna elektromagnetický."</div>
<div>
"To byl řečnický obrat!" odsekl Leo a Erika mu s vážnou tváří dala facku, potom se podívala na Tacuju, jako by se nic nestalo.</div>
<div>
Rušení je také magický rituál, ale jde o druh magie ovlivňující pozměnění úkazu v mechanice Eidosu. Jasně řečeno, jeho povaha se podobá systému zrušení kouzla.</div>
<div>
Existuje podobná magie znemožňující protivníkova kouzla nazvaná "Rušička". Tato procedura ovlivňuje pevnou oblast s kolečkem ve středu, aniž by přivodila změnu v informaci, a technika je taková, že pokud by byla síla rušení menší než definovaný magický rituál, pak by se rušení vyplo. Oproti tomu Rušení rozptyluje množství bezvýznamných psionových vln a jako takové jde o techniku, která ovlivněním Eidosu zabraňuje vzniku rituálů.</div>
<div>
<div class="MsoNormal">
Rušička v jistém smyslu nezachová magii, spíš přímo blokuje
nepřátelská kouzla, a je nezbytné, aby byla síla rušení větší než protivníkova
magie.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na druhou stranu Rušení pracuje na principu překonání
kouzelníkových dat velkým množstvím extra informací, ve velkém snižujícím rychlost
kouzelníkových dat načítaných do základní stanice. Proto není síla rušení až
tak důležitá. Místo toho rozšiřuje náhodně a rychle zvuk psionů všemi osmi
škálami čtyř Systematických frekvencí a v podstatě se stává anténou blokující
všechny přenosy.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ale nepotřeboval bys na něco takového nějaký výjimečný
druh kamene? Anti... anti něco..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
To že se Erika snažila přijít na zbytek slova, nějak
přivedlo k životu Mizuki, která jí přispěchala na pomoc.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5eWMsvSeU6pA75ie4YMaz9F8g1XG5aRqisoSx1gP0ZVWqowj_s8WCHVnTqD5KLApeTV_hMLqd3aQvGPtySrZxMcYvdhkcGpn7qQ9NGl-onOtWAphdFGiSFQowYNMen6vaHONadLAP0i8/s1600/408px-Mkr_02_029.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5eWMsvSeU6pA75ie4YMaz9F8g1XG5aRqisoSx1gP0ZVWqowj_s8WCHVnTqD5KLApeTV_hMLqd3aQvGPtySrZxMcYvdhkcGpn7qQ9NGl-onOtWAphdFGiSFQowYNMen6vaHONadLAP0i8/s320/408px-Mkr_02_029.jpg" width="217" /></a>"Antinit, Eriko. Tacujo, máš antinit? Myslela jsem, že
je velmi drahý."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
O antinitu je známo, že vyzařováním psionového zvuku
naplňuje stejné podmínky. Teoreticky je pro kouzelníka možné, aby sám vyvolal
šum potřebný pro Rušení, ale v praxi je to mimořádně obtížné.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na rozdíl od Rušičky, Rušení neovlivňuje magii uživatele,
dokonce ani když se dotyčný kouzelník snaží přizpůsobit se jeho zvuku, jeho
podvědomí ho odmítne. (Zpracovávání kouzla zaujímá místo v podvědomí a proto
mají podvědomé akce přednost před vědomými.)<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Díky tomu panuje názor, že pro použití Rušení je nutné mít
antinit, který splňuje podmínku vylučování pouze psionového zvuku... jenže
Tacujova odpověď tu logiku převrátí vzhůru nohama.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ne, nemám. Za prvé jde o armádní zdroj. Bez ohledu na
cenu se k němu civilista ani nedostane."</div>
<o:p></o:p><br />
<div class="MsoNormal">
"Ech. Ale říkal jsi, žes použil Rušení..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Nejen Erika se zatvářila zmateně, když promluvila, Leo s
Mizuki ji následovali.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ach– rád bych, aby tenhle rozhovor zůstal mimo záznam,
ano?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Trojice se na něj zmateně podívala, když ztlumil hlas a
naklonil se přes stůl, nicméně poslechli.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Abych byl přesnější, nejde o Rušení. To, co jsem
použil, je jeho aplikace v praxi, 'Rušení specifického kouzla'."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na jeho slova Mizučina tvář ztratila výraz a dívka párkrát
zamrkala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Uhmm... něco takového existuje?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Podle mě ne," odpověděla na Mizučinu otázku
zpříma Erika.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Takže to vlastně znamená, že teoreticky jde o novou
magii?" Tentokrát měl v sobě Eričin hlas ani ne tak odstín obdivu a
překvapení, jako spíš naprostého šoku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Počet kouzelníků s originální magií není zanedbatelný. Také
je spousta expertů, kteří na ní pracovali už od dětství. Nicméně jde jen o
instinktivní a svým způsobem intuitivně vypracovanou přirozenou magii člověka,
a kouzelníků, kteří vymysleli teoreticky celou novou magii, je opravdu jen
málo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Magie je vysoce závislá na podvědomí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Přestože je jednoduché pracovat s teorií o magii využitelnou
něčím podvědomím, k vytvoření nové teorie kouzla, dokonce i jako variace na již
existující magii, je třeba plně a do detailu porozumět struktuře a zásadám
jejího fungování.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Není přehnané říct, že skutečnost, že by středoškolák vymyslel
teoreticky kompletně novou magii, je šílenství.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Lepší než vymyslel, by asi bylo lepší říct, že jsem ji
náhodou objevil," zasmál se Tacuja Eričině upřímné reakci a odpověděl.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Víte, že při současném použití dvou CAD dochází k
vyzařování psionových vln a ve většině případů je tak nemožné použít magii,
že?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ach, to už se mi stalo!" přikývl Leo.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Uach, pěkně arogantní!" zareagovala Erika
šokovaně na Leoovo prohlášení.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Co sakra!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Použití dvou CAD naráz... snažil ses o paralelní
vyvolání? Při pomyšlení, že bys zrovna ty měl na něco na tak vysoké úrovni,
nemám slov."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Sklapni. Myslel jsem, že na to mám! Jednoho dne, za
správných okolností, to rozhodně dokážu!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ani náhodou<span lang="JA" style="font-family: "MS Mincho"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "MS Mincho"; mso-fareast-theme-font: minor-fareast; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ー</span>si děláš srandu<span lang="JA" style="font-family: "MS Mincho"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "MS Mincho"; mso-fareast-theme-font: minor-fareast; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ー</span>stačilo<span lang="JA" style="font-family: "MS Mincho"; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-ascii-theme-font: minor-latin; mso-fareast-font-family: "MS Mincho"; mso-fareast-theme-font: minor-fareast; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-hansi-theme-font: minor-latin;">ー</span>"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"...Jasně, máš ze mě srandu, takže mohla bys prosím
přestat s tím tónem? Je to hrozně otravný!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"O, oba dva, neposlechneme si prostě Tacujovo
vysvětlení? Co vy na to?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Hmpf."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Erika s Leem se od sebe odvrátili.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jak mezi nimi Mijuki nervózně těkala pohledem, Tacuja
pokrčil rameny.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Myslím, že už jsme toho o mně namluvili dost, ale...
chcete, abych pokračoval? No, to asi půjde, řekl bych...<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Důležité při současném použití dvou CAD je, že náhodné
psionové vlny připomínající Rušení obklopí kouzelníka a vyzařují Myšlenku
obsahující jevy Eidosu. Pokud začnete s jedním z CAD aktivační rituál k
přerušení magie a s druhým obrácený rituál, obě aktivace se navzájem zesílí,
aniž by musely být přeloženy do magických rituálů. Když pak ty psionové vlny
vypustíte jako Nesystematickou magii, aktivační rituál z každého CAD se přirozeně
nahromadí a výsledné dva typy magických rituálů mohou do určité míry způsobit
rušení.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dokonce i přetrvávající kouzlo jako je Sonické ostří nelze
donekonečna udržet jen jedním magickým rituálem. Po nějakém čase se musí
formule obnovit. No a já si prostě vytipuju tuhle chvíli."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Leo tiše zašeptal, "Si děláš srandu..." Zamumlání
postrádalo jakoukoli modulaci a spolu s jeho ohromeným výrazem ukazovalo, že je
naprosto vážný.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Mizuki se najednou rozkašlala. Protože srkala brčkem i
potom, co dopila, zdálo se, že jí zaskočilo. Jakmile záchvat kašle ustoupil a
zase se uklidnila, ustálil se její výraz v šoku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Erika nakrčila obočí a tiše přemýšlela. Dle jejího
pochmurného výrazu si to moc neužívala, ale nezdálo se, že by myslela na něco
špatného.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"...Nemám ponětí, jak to vlastně udělat, i když myslím,
že teorii celkem dávám. Ale proč je to všechno mimo záznam? Kdyby sis to
patentoval, dost by ti to hodilo."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja ukázal Leovi, kterému se nějak vrátily schopnosti,
tajemný výraz. Při odpovědi se hořce usmál a Leovi, s hlavou nakloněnou na
stranu, bylo jasné, že je ta hořkost zakořeněná hodně hluboko.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Pro začátek, ta technika ještě pořád ještě není
dokončená. Dá se použít jen na napůl vyvolanou magii a navíc, ne že by ji pak
nemohli použít, jen je to prostě těžší. A samozřejmě, já také nemůžu použít
žádné kouzlo. To je samo o sobě dostatečně fatální, ale zásadním problémem je
schopnost přerušit magii bez použití antinitu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"...Nějak nechápu proč?" zeptal se Leo ani ne tak
zmateně jako nespokojeně, a Erika mu vážně vynadala.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Nebuď blbej. Důvod je obrovskej. V oblasti národní
obrany a bezpečnosti je teď magie nezbytná. Kdyby se rozšířila schopnost
přerušit magii bez velké kouzelné síly nebo mimořádně drahého antinitu,
zhroutily by se základy společnosti."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Taky věří tomu, co řekla Erika. Na světě jsou rasisté
diskriminující magii, stejně jako extremisté, co ji odsuzují. Přesto, jelikož
je produkce antinitu tak malá, zůstávají pod povrchem a nejsou nijak velkou
hrozbou. Dokud nebude existovat způsob, jak se s tím vypořádat, nemám v úmyslu
zveřejnit tohle falešné Rušení."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Ať už ho nakonec přesvědčili nebo ne, Leo několikrát sklopil
hlavu. Mizuki z nějakého důvodu také podobným způsobem několikrát kývla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"To je úžasné... domyslet to tak do důsledků,"
uniklo jí ze rtů obdivně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Kdyby to bylo na mně, asi bych skočil po šanci
proslavit se," vzdychal dál Leo a Mijuki se tiše usmála.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Bratříček nad tím trochu moc přemýšlí, nemyslíte? Za
prvé, přečíst aktivační rituál, když je protivník uprostřed jeho vytváření a
promítnout skrze CAD rušivé vlny nedokáže jen tak někdo. A pak, řekla bych, že
je můj bratr prostě takový."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"...Naznačuješ, že jsem nerozhodný budižkničemu?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Na sestřinu poznámku nasadil Tacuja výraz, který by se dal
nejlépe popsat jako nelítostný.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Kdo ví? Co bys řekla, Eriko?" nahrála Mijuki
nenuceně Erice.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Nemám ponětí? Myslím, že bych ráda slyšela Mizučin
názor na věc." Hodila to Erika promyšleně na Mizuki.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Éééé? Já, uhm, to je..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Takže to nikdo z vás nepopře..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Mijuki se s veselým úšklebkem odvrátila od Tacujova pohledu,
Erika schovala tvář za menu a Mizuki se dívala kamsi do dáli. Ale pomoc odnikud
nepřišla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
* * *<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Uplynul týden.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Pro Tacuju byl náborový týden bouřlivým obdobím.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Mezi členy výboru pro veřejnou morálku byl asi
nejzaměstnanější.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
—A navíc se jeho povinnosti trochu změnily.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
První den přemohl Kiriharu Takeakiho, člověka s nejslibnější
bojovou magií na škole.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Ve chvíli, kdy do toho Tacuja vstoupil, už Kirihara schytal
pár ran od Mibu Sajaki, což byl pro některé důvod, proč ho tak lehce přemohl,
nicméně ti, kteří neznali okolnosti zápasu, se pouze vyžívali ve zveličeném
vychvalování, že student prvního ročníku, a navrch Plevel, porazil
profesionálního bojovníka.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
A výsledkem bylo—<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Tacujo, máš dneska zase práci ve výboru?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Podal mu Leo tašku, zatímco se připravoval.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Dnes mám volno. Zdá se, že jsem konečně dostal
pauzu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Udělals' kus práce, co?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ne že bych z toho byl nějak nadšený."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Leo, stojící před zklamaně vzdychajícím Tacujou, se
zatvářil, jako by stěží potlačoval smích.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Seš teď fakt slavnej, Tacujo. Záhadný prvák, co bez
magie porazil bandu kouzelníků."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Co má znamenat to 'záhadný'..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Podle toho, co jsem slyšela, máš být nájemnej vrah
vyslanej odpůrci magie."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Erika nečekaně vystrčila hlavu, jelikož už se také
připravila k odchodu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Kdo ksakru rozhlašuje takové nepodložené fámy..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Já~"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Hej!"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Jasně že si dělám srandu."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Dejte mi svátek... to už bylo moc."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Ale obsah je fakt pravdivej."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Když si od Eriky vyslechl údaje o zvěstech, povzdechl si
Tacuja ještě jednou.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Bylo by hezké myslet si, že nikdo takovému podvodu neuvěří,
ale už se toho chytilo dost lidí na to, aby zvýšili důvěryhodnost těch příběhů.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"To byl pěkně velkej povzdech."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Takhle přehnaně se zajímat o záležitosti jiných
lidí... Tenhle týden už se mi chtělo třikrát umřít."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"To je dost zlý."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja měl chuť dát Leovi, který se ani nesnažil skrývat
pobavený výraz, pěstí, ale nakonec se spokojil s třetím povzdechem.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Další eso klubu kendžucu, druhák Kirihara Takeaki, jehož
síla byla širokou veřejností vnímána jako prvotřídní, byl poražen Plevelem z
prváku.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jak bylo řečeno předtím, tato novinka značně překvapila ty,
co věřili v "dokonalý" magický hodnotící proces, a způsobila
nezanedbatelný rozruch.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Namířili svůj bezdůvodný vztek a vzájemné nepřátelství proti
Tacujovi, dokonce zašli tak daleko, aby došli k pomýlené odvetě.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
To znamená, že jejich konflikt z něj udělal terč jejich
očištění.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Dokonce i ti, co nevěděli nic bližšího, jednoduše uhádli, že
vedoucí výboru pro veřejnou morálku byla na Tacujově straně a že předsedkyně
studentské rady i šéf vedení klubů přispěli k jeho obraně.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Je-li tomu tak, co mají dělat?<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
V takových časech je zavedenou taktikou udělat z toho
nehodu.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Což přesně udělali.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Počkají si, až se Tacuja na své hlídce přiblíží, pak způsobí
rozruch.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jakmile přijde zasáhnout, vystřelí kouzelné útoky pod
záminkou náhodné trefy.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Podle tohoto modelu zhruba postupovali.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Z Tacujova pohledu to prostě vypadalo, jako by jedna po druhé
propukaly poruchy a vybraly si svou daň.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Kvůli jeho pozici člena výboru pro veřejnou morálku to
nemohl jen tak přejít a musel se situaci pokusit uklidnit.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Navrch jeho směrem denně náhodně létala magie. Většině se
dokázal vyhnout, nebo ji zrušit, ještě než nabyla efektu, nicméně vždycky se
objevila nějaká, kterou nedokázal včas zablokovat.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Během dne mu došlo, že se na něj zaměřují, jenže dokud
nenašel důkazy o tajné dohodě, bylo to mimo jeho pravomoc a jakmile se mu to
povedlo, byl týden pryč.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jinými slovy, neustále se mu jen dařilo unikat z jejich
pastí.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Čtvrtého dne pouze chytil někoho s červenýma rukama, ale ve
výsledku ona osoba utekla.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
Jak se dalo čekat od studentů prestižní První střední školy,
v podstatě byly jejich triky úspěšné. Sice z toho spíš vycházelo, že využívali
veškerou svou sílu, aby prokázali své skvělé schopnosti ve zcela špatném čase,
místě a způsobu, ale i tak.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"...Když se nad tím zamyslím, vyšel jsem z toho celkem
dobře, ne..."<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Od dneška zase vstoupí v platnost omezení na zařízení,
takže už máš po starostech, že jo?"<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
"Doufám," přikývl Tacuja unaveně na Mizučina
uklidňující slova.<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
* * *<o:p></o:p></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
I když měl volno od studentské rady, nebyl mimo službu. Prvořadě nešlo o systém založený na směnách.</div>
<div class="MsoNormal">
I Mijuki dnes pracovala v místnosti studentské rady.</div>
<div class="MsoNormal">
Přesto pro sourozence prostě neexistoval pojem opuštění toho druhého a vrácení se jako první.</div>
<div class="MsoNormal">
—Objektivně, už ani nebyl důvod škádlit je štítky jako "brocon" nebo "siscon".</div>
<div class="MsoNormal">
I tak,</div>
<div class="MsoNormal">
"Strašně se omlouvám, brácho. Pořád na mě musíš čekat..."</div>
<div class="MsoNormal">
Jen tyto obavy jako pocit viny, že nechávají toho druhého čekat, ukazovaly, že ještě pořád mají šanci na záchranu.</div>
<div class="MsoNormal">
"I kdyby ti řekl, že to nevadí, nezabralo by to..." zasmál se Tacuja laskavě a s *pon* *pon* poplácal sestru po hlavě.</div>
<div class="MsoNormal">
Spíš než poplácal, by bylo přesnější říct pohladil, a, na mírné pokárání, Mijuki přivřela oči v naprosté blaženosti. Chodbou náhodou procházeli na cestě domů tam i zpátky i další studenti.</div>
<div class="MsoNormal">
Konfrontováni touto scénou, která by samozřejmě kdekoli způsobila nedorozumění, se objevila spousta nepřátelských pohledů namířených na ty dva mířící k místnosti studentské rady. Nicméně v pocitech namířených na pár s až příliš dobrým vztahem byl patrný rozdíl, jak Tacuja bezmocně nasával všechnu zášť.</div>
<div class="MsoNormal">
Až do minulého týdne byl hlavním důvodem zlostných pohledů na jeho chůzi s Mijuki pohrdání.</div>
<div class="MsoNormal">
Teď se za nenávistí při pečlivém rozlišení skrýval strach.</div>
<div class="MsoNormal">
Ne ze síly, nýbrž z neznáma.</div>
<div class="MsoNormal">
Také ti, kteří by měli nad jeho "činnostmi" cítit méně hořkosti, Plevel, se cítili stejně.</div>
<div class="MsoNormal">
Kvůli tomu bylo tohle poprvé, co na ně zavolal někdo neznámý.</div>
<div class="MsoNormal">
"Šibo."</div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja s Mijuki se najednou ohlédli.</div>
<div class="MsoNormal">
Co se týče fyzické stránky Tacuja sestru dalece překonal.</div>
<div class="MsoNormal">
Přesto důvod, proč zareagovali najednou je, že zatímco Mijuki se otočila reflexivně, Tacuja strávil nějakou dobu přemítáním nad tím, zda bylo volání určeno jemu.</div>
<div class="MsoNormal">
Hlas byl poněkud zastřený, ale rozhodně ženský.</div>
<div class="MsoNormal">
"Dobré odpoledne. Měla bych začít s 'ráda vás poznávám'?"</div>
<div class="MsoNormal">
S polodlouhými vlasy v culíku jí to dost slušelo. Změnila si účes, ale obličej byl Tacujovi povědomý.</div>
<div class="MsoNormal">
"Ach, také mě těší. Mibu, je to tak?"</div>
<div class="MsoNormal">
Pro Tacuju byla druhačkou z klubu kendó, která odstartovala celý týden bolehlavu.</div>
<div class="MsoNormal">
Kendó klub byl druhou stranou v onom incidentu.</div>
<div class="MsoNormal">
Bez váhání rychle mířila k nehybnému Tacujovi.</div>
<div class="MsoNormal">
Možná nebyla plachý typ, nebo se nebála, protože byla ze staršího ročníku – nebo ho prostě brala na lehkou váhu.</div>
<div class="MsoNormal">
Bez ohledu na to to bylo kupodivu méně neuvěřitelné, než kdyby měla výhrady.</div>
<div class="MsoNormal">
Mijuki, přestože byla Květ, předtím zastavila před bratrem, ale teď se přesunula za něj.</div>
<div class="MsoNormal">
Stála tak, aby nebyla v Tacujově výhledu, kdyby se potřeboval soustředit, a přesto přirozeně na dohled, přesně taková byla její pozice.</div>
<div class="MsoNormal">
"Jsem Mibu Sajaka. Třída E, stejně jako ty."</div>
<div class="MsoNormal">
Tacujovy oči automaticky sjely k levé části její hrudi.</div>
<div class="MsoNormal">
Na zelené sako byla našitá zelená kapsička bez potisku.</div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja si okamžitě odvodil význam toho 'stejně'.</div>
<div class="MsoNormal">
"Díky za to předtím. I když jsi mě zachránil, nepoděkovala jsem ti."</div>
<div class="MsoNormal">
Spoutáni tím přátelským úsměvem, většina mužů stejného věku by se nechala okamžitě nalákat.</div>
<div class="MsoNormal">
––Snadno napadlo někoho dobře znalého v užívání magie, nicméně asi by bylo vhodnější použít literární výraz, že 'oplývala mocí někoho lehce okouzlit', ačkoli když se řekne literárně, odkazuje to spíše na populární tvorbu.</div>
<div class="MsoNormal">
"Chtěla jsem ti pořádně poděkovat a taky si s tebou trochu popovídat... Mohl bys mě na chvíli doprovodit?"</div>
<div class="MsoNormal">
Asi si byla dobře vědoma síly svého úsměvu poutajícího mužské studenty, ať už vědomě nebo ne.</div>
<div class="MsoNormal">
Nicméně jelikož měl u sebe Tacuja neustále svou krásnou sestřičku, měl malou výhodu.</div>
<div class="MsoNormal">
"Teď nemůžu." Přestože ji tak bez okolků zamítl, nevypadala ani tak uraženě jako spíš zaskočeně. "Jestli se ti nevadí sejít se za čtvrt hodiny..." Při Tacujově následující větě Sajačin výraz zmizel, nebo se spíš zatvářila prázdně a teprve když několikrát zamrkala, konečně jako by pobrala, co právě řekl.</div>
<div class="MsoNormal">
"Um, tak, počkám na tebe v kavárně."</div>
<div class="MsoNormal">
S úplně jinou odpovědí, než jakou čekala, se Sajace podařilo úspěšně dostat z Tacuji slib.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
* * *</div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja ji doprovodil jen ke vchodu do místnosti studentské rady.</div>
<div class="MsoNormal">
Kdyby vešel, bylo dost pravděpodobné, že by se tam potkal s Hatorim. A jelikož by z toho ani jeden z nich nebyl nadšený, přirozeně se místnosti studentské rady, kde neměl nic na práci, vyhýbal.</div>
<div class="MsoNormal">
"Pak na tebe počkám v knihovně."</div>
<div class="MsoNormal">
Až do včerejška to byla vždycky Mijuki, kdo čekal.</div>
<div class="MsoNormal">
Dnes to bylo poprvé naopak, ale už před přijetím takovou situaci napodoboval.</div>
<div class="MsoNormal">
Neměl pochybnosti, že jeho sestra získá nějakou úřednickou funkci.</div>
<div class="MsoNormal">
Proto nebyl na rozpacích, co s volným časem.</div>
<div class="MsoNormal">
Jeden z důvodů, proč původně přišel na tuhle školu, bylo velké množství soukromé literatury, ke které nikdo nezískal přístup, pokud nebyl nějak napojený na organizaci Národní magické univerzity.</div>
<div class="MsoNormal">
"V knihovně, jo?"</div>
<div class="MsoNormal">
Nicméně Mijuki, která by to měla vědět, tázavě naklonila hlavu na stranu. Moc tomu nepomohlo ani to, že vypadala trochu podezřívavě.</div>
<div class="MsoNormal">
"...Takový je plán, ale proč ty pochybnosti?"</div>
<div class="MsoNormal">
"Ne, jen jsem myslela, že máš v kavárně schůzku s Mibu..."</div>
<div class="MsoNormal">
Mijučin pohled se zaměřil na oblast Tacujova krku.</div>
<div class="MsoNormal">
"Mijuki?" Nezvedla hlavu ani na jeho zavolání.</div>
<div class="MsoNormal">
Vypadalo to, že se vyhýbá jeho pohledu.</div>
<div class="MsoNormal">
Trochu odvrátila oči.</div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja neměl ponětí, proč se takhle chovala.</div>
<div class="MsoNormal">
Racionálně vzato by mohlo jít o trucování, ale pokud vzal v úvahu konkrétně jeho sestru, tak to nestačilo.</div>
<div class="MsoNormal">
I kdyby se zeptal, stáli přímo před místností studentské rady a brzy začnou zdržovat ostatní.</div>
<div class="MsoNormal">
"Až tak dlouho si s ní povídat nebudu. Každopádně se mě stejně prostě pokusí naverbovat do svého klubu."</div>
<div class="MsoNormal">
Spíš to vypadalo, že hádá naprosto špatně.</div>
<div class="MsoNormal">
Nicméně objevila se možnost zmírnění situace.</div>
<div class="MsoNormal">
"...Je to, opravdu všechno?"</div>
<div class="MsoNormal">
"Co?"</div>
<div class="MsoNormal">
"Zajímalo by mě, jestli se tě vážně pokusí jen naverbovat.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkNwG3Zwu4aZJYoHmcQLSbl3PsCAQMHm7s8eEQfv7iUVxA3DxsVWHvaaJSbef_63kkrl6Epf36OsZEQRT3oJM-fEgFIcl0Hfcx6XDsynZ0m9MGKgJShkjIoKQP8X8avQ7yuQZJwxZ3wRs/s1600/408px-Mkr_02_049.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkNwG3Zwu4aZJYoHmcQLSbl3PsCAQMHm7s8eEQfv7iUVxA3DxsVWHvaaJSbef_63kkrl6Epf36OsZEQRT3oJM-fEgFIcl0Hfcx6XDsynZ0m9MGKgJShkjIoKQP8X8avQ7yuQZJwxZ3wRs/s320/408px-Mkr_02_049.jpg" width="217" /></a></div>
<div class="MsoNormal">
Myslím, že je to jinak.</div>
<div class="MsoNormal">
Nejsem si jistá proč.</div>
<div class="MsoNormal">
Ale... Mám strach.</div>
<div class="MsoNormal">
Že má bráška takovou pověst, mi dělá radost... ale jestli přijdou na tvou pravou sílu, objeví se spousta takových, co se kolem tebe shluknou kvůli vlastním zájmům nebo zisku.</div>
<div class="MsoNormal">
Ti, co to neudělají, budou jen výjimkou.</div>
<div class="MsoNormal">
Prosím, buď opatrný."</div>
<div class="MsoNormal">
Bylo by jednoduché zasmát se tomu a smést to ze stolu jako zbytečnou starost.</div>
<div class="MsoNormal">
Kdyby to nebyl Šiba Tacuja.</div>
<div class="MsoNormal">
Kdyby to nebyla Šiba Mijuki.</div>
<div class="MsoNormal">
"...Nemusíš se bát. Ať už se stane cokoli, budu v pořádku."</div>
<div class="MsoNormal">
"Přesně tohle! To je přesně to, čeho se bojím!"</div>
<div class="MsoNormal">
Tacuja konečně začal slabě chápat, co trápí jeho sestru.</div>
<div class="MsoNormal">
"...To nebude problém. Ať už se stane cokoli, nikomu nezpůsobím smutek."</div>
<div class="MsoNormal">
"...To je slib, bráško."</div>
<div class="MsoNormal">
"Dobře.</div>
<div class="MsoNormal">
...Když už jsme u toho, Mijuki, tvrdit, že mám pověst jen kvůli aktivitám ve středoškolském výboru, je trochu přehnané."</div>
<div class="MsoNormal">
"...Není!</div>
<div class="MsoNormal">
Není na tom nic špatného, ne?</div>
<div class="MsoNormal">
Pro mě má tvé jméno tu nejlepší možnou pověst tady!"</div>
<div class="MsoNormal">
Jak se Mijuki otočila a udeřila do čtečky karet, tváře, skryté za vlajícími černými vlasy, jako by lehce zářily červení.</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="text-align: center;">
* * *</div>
</div>
<div>
<div>
<br /></div>
<div>
Dívku, se kterou se měl setkat, našel poměrně brzy.</div>
<div>
To protože Sajaka stála stranou davu.</div>
<div>
"Myslím, že by bylo lepší, kdyby ses k tomu čekání posadila."</div>
<div>
"Kdybych to udělala, Šiba by mě nemusel najít, ne? To já tě pozvala, takže by to byla moje chyba."</div>
<div>
Ať už šlo o ženskou záležitost, nebo měla jako starší spolužačka obavy, vypadá to, že se v sobě vážně moc nevyzná, pomyslel si Tacuja. Vyčnívala, jak to jen šlo.</div>
<div>
Teď se samozřejmě vynoří další nepříjemné drby.</div>
<div>
<i>Tak dychtivé uvítání od starší spolužačky. </i>Vyplulo Tacujovi na mysl a v duchu si povzdechl.</div>
<div>
A znovu, i když jen navenek, nebyl tím, kdo by nedbale předstíral.</div>
<div>
Při prvním setkání s dámou by bylo neslušné, nechat ji čekat.</div>
<div>
"Každopádně si někam sedneme, ne? Pak si můžeme promluvit."</div>
<div>
"Není tu tolik lidí, takže by bylo lepší sednout si, až si koupíme něco k pití."</div>
<div>
To nebyla otázka ani návrh, ale příkaz.</div>
<div>
Matně si vzpomněl na něco zarážejícího.</div>
<div>
Nicméně nevzpíral se.</div>
<div>
Tacuja si objednal kávu a Sajaka džus; posadili se naproti sobě k prázdnému stolu.</div>
<div>
Tacuja se posadil s hrnkem v ruce, usrkával kávu a zaměřil se na protější židli.</div>
<div>
Sajaka nepřítomně upíjela brčkem jasně červenou tekutinu.</div>
<div>
Když vypila zhruba tři čtvrtiny svého pití, konečně vzhlédla.</div>
<div>
Jejich pohledy se setkaly.</div>
<div>
Výraz měla prázdný, ale tváře zarudlé.</div>
<div>
Skoro jako by jí je obarvil ten džus.</div>
<div>
"...Chutná ti to?" zeptal se Tacuja jednoduše, jenže,</div>
<div>
"Úú... A co je na tom, že mám ráda sladké?! Klidně si říkej, že jsem dětinská!"</div>
<div>
Najednou se naštvala... nebo spíš začala trucovat.</div>
<div>
Jestli tě to tak hrozně uvádí do rozpaků, neměla sis to vůbec objednávat, pomyslel si Tacuja.</div>
<div>
Aby řádně zakryla své rozpaky, možná by podle něj bylo nezbytné napravit její bezradnost.</div>
<div>
Ale jeho slova se stáčela zcela jiným směrem.</div>
<div>
"Taky mám rád sladké. Zrovna tenhle jsem nikdy předtím neměl, ale doma piju džus dost často."</div>
<div>
"Vážně?"</div>
<div>
"Jo."</div>
<div>
"Aha..."</div>
<div>
Nebyla to až tak úplně pravda, ale Sajaka, pohled upřený na svůj hrudník, nevypadala starší než Tacuja. Budila docela odlišný dojem než minulý týden.</div>
<div>
"Um, přehodnocovala jsem to...</div>
<div>
Díky za ten minulý týden. Jen díky Šibovi jsem se vážně nezranila."</div>
<div>
Položila ruce na kolena a, poté co upravila svůj postoj, uklonila se.</div>
<div>
To se dalo od "kendó krásky" čekat; znatelně se změnila z "roztomilé školačky", jakou byla ještě před chvílí.</div>
<div>
"Nemusíš mi děkovat. Prostě jsem dělal svou práci," odpověděl nevýrazně Tacuja, zatímco napůl automaticky zpracovával své myšlenky, aniž by jim vlastně věnoval pozornost.</div>
<div>
"Ne, to není jen za zastavení Kirihary." Nicméně Sajaka se tou formální odpovědí nenechala odbýt, "I přes tak divoký duel díky tvému naléhání ušetřili od trestu nejen mě a Kiriharu, ale i kluby kendó a kendžucu, je to tak, Šibo?"</div>
<div>
"Pravdou je, že prostě o tak moc nešlo. Na rozdíl od Mibu a Kirihary se nikdo další nezranil. Za následnou rvačku nese úplnou vinu klub kendžucu, takže klub kendó by neměl být ani v nejmenším obviňován."</div>
<div>
"Jen díky tobě z toho nebyl nijak velký problém. Kdokoli jiný by nedokázal přihlížející ochránit od dalších zranění. Sice by možná bez poškození přemohli protivníka, ale ani teď skoro nemůžu uvěřit, že ses z toho dostal, aniž by vznikly další škody. Přestože podle mě jsi na ně šel zlehka, má ti být klub kendžucu za co vděčný. Co se toho týče, zranila jsem Kiriharu, ale... tuhle výmluvu slyším často a Šiba si možná pomyslí 'jsi jen holka'... kdybych znala umění na takovém stupni, cítila bych to. Rozhodně by s tím přišla i výzva k nepotlačení síly a její otevřené vystavení publiku.</div>
<div>
Znáš to, Šibo?"</div>
<div>
"Jo. Vím, co tím myslíš."</div>
<div>
—To byla lež.</div>
<div>
Přinejmenším poloviční.</div>
<div>
Neměl žádnou představu o konceptu u cvičení bojových umění.</div>
<div>
Co se naučil, byl koncept boje. Viděl výzvu k získání účinnosti k dokončení cílů, ale prostě neměl touhu tu sílu jakkoli projevovat.</div>
<div>
"Vážně?"</div>
<div>
Nicméně Sajaka, která s Tacujou dnes mluvila poprvé, to nemohla v žádném případě vědět.</div>
<div>
"Není třeba dělat z toho takovou vědu.</div>
<div>
Každopádně, kdyby bylo v té rvačce hodně zraněných, pravděpodobně by z toho bylo dost problémů, jenže jediný, kdo utrpěl vůbec nějaké poranění, byl Kirihara. Oba jsme na tu možnost byli připravení, takže do toho nikomu nic není."</div>
<div>
To není pravda, pomyslel si Tacuja. Jedním z problémů bylo, že Kirihara porušil použitím vysoce riskantní magie pravidla. Princip při náboru byl nechat kluby vypořádat se s jejich vlastními problémy vnitřně. Kdyby si Sajaka s Kiriharou jen zašermovali šinaii, Tacuja by nezasáhl a ani Mari by asi necítila potřebu zapojit se.</div>
<div>
To si myslel, nicméně nahlas to neřekl.</div>
<div>
"A stejně to vypadá, že s tím má dost lidí problém. Dokonce i teď je hodně studentů, co ten incident pořád dokola omílají. To se výbor pro veřejnou morálku snaží získat body nebo co?"</div>
<div>
"...Vlastně jsem taky členem výboru... Omlouvám se."</div>
<div>
"Ach, p, promiň! Já to tak nemyslela, vážně!"</div>
<div>
Panikařící Sajaka, náhle nervózní, se s pohledem na uklánějícího Tacuju dala do překotného vysvětlování.</div>
<div>
"Chtěla jsem říct, že Šiba se od ostatních liší. To protože jsi mě zachránil a, uhm, nechtěla jsem výbor pro veřejnou morálku pomlouvat, jediný, koho nemám ráda, jsou tamti, a, uch, co?"</div>
<div>
Tacuja bezvýrazně sledoval divoce gestikulující Sajaku.</div>
<div>
...Ale oči měl,</div>
<div>
plné smíchu.</div>
<div>
Nesourodý proud řeči se postupně vytratil, až Sajaka nakonec jen tiše otevírala a zavírala ústa, konečně si všimla Tacujova úsměvu a začala se cítit rozpačitě.</div>
<div>
"...Hej, Šiba, je vlastně celkem tyran...?"</div>
<div>
Ta slova mu byla docela povědomá.</div>
<div>
"Žádnou takovou speciální vlastností neoplývám."</div>
<div>
Taková malá nevinná lež. Pak rovnou zpátky k věci.</div>
<div>
"Každopádně, o čem jsi to se mnou chtěla mluvit?"</div>
<div>
"...Řeknu to na rovinu." Rty formovaly jiné zvuky, ale ať už to bylo, protože se smířila sama se sebou, nebo se jí obnovil smysl pro rozhodnost, "Nepřidal by ses do klubu kendó?" Přešla nakonec Sajaka k věci.</div>
<div>
Jelikož to nepřekročilo jeho očekávání a nedalo se popřít, že to byl v jistém smyslu naprostý propadák, měl už připravenou odpověď. Kdyby prostě přišla a řekla to hned na začátku, mohli to pěkně rychle ukončit, jenže teď Tacuja s náznakem podráždění vyslovil svou předem připravenou odpověď, "Budu muset odmítnout."</div>
<div>
"...Mohla bych se zeptat proč?"</div>
<div>
"Nech mě se radši zeptat, proč chceš, abych se k vám přidal. Mé schopnosti se naprosto liší od těch, co jsou potřeba v kendó. Někdo tak zkušený jako ty by to měl vědět, ne?" V hlase neměl náznak hrubosti ani provokace, ale dal jasně najevo, že nepřipustí žádné zatajování.</div>
<div>
Sajaka těkala pohledem kolem.</div>
<div>
S tímto gestem jako by se zoufale snažila najít únikovou cestu.</div>
<div>
V jistém slova smyslu to byla pravda.</div>
<div>
Nakonec si povzdechla a rezignovaně promluvila, "Na magické akademii je prvořadá magie... To jsem věděla už od začátku a rozhodně jsem si to vryla do paměti, ale že to tak bude ve všem, ale úplně ve všem, nemyslíš, že je to špatné?"</div>
<div>
"Pokračuj, prosím."</div>
<div>
"Rozhodně je pravda, že jsme ve třídě diskriminovaní. Jednoduše protože jsme bez schopností. Jenže středoškolský život by neměl být jen o tom. Je naprosto špatné, aby magie tolik převládala nad kluby."</div>
<div>
Podle toho, co Tacuja za minulý týden viděl, chápal, že s kluby, které nezahrnují použití magie, se zachází nespravedlivě. Kluby, co ji měly, od školy rozhodně získávaly různou podporu.</div>
<div>
Nicméně šlo jen o druh propagace k pozdvihnutí tváře Akademie vykonávané školním vedením.</div>
<div>
Když se nad tím zamyslel, tato zapálená dívka nedělala rozdíl mezi "přednostním zacházením" a "odbýváním".</div>
<div>
Nicméně takový závěr se zdál být ukvapený.</div>
<div>
"Jen protože to neumím moc dobře s magií, zachází až tak daleko, aby zesměšňovali mé šermířství. Už to přehlížení nemůžu vydržet. Neměli by všechno na mě odmítnout jen kvůli magii." Bez přemýšlení začala mluvit nahlas.</div>
<div>
V těch slovech bylo něco za přesvědčením hraničícím z posedlostí. Tacuja to rozhodně vycítil.</div>
<div>
Přestože to vypadalo, že se Tacujovi nedokáže podívat do očí, odkašlala si a pokračovala, "Lidé jako my hledají útěchu v klubech nevyžadujících magii. Podobně smýšlí hodně lidí v kendó klubu.</div>
<div>
Letos chceme vytvořit jinou organizaci klubu a sdělit vedení naše nápady.</div>
<div>
Magie by neměla být vším.</div>
<div>
Šibo, půjčíš nám k tomu svou sílu?"</div>
<div>
"Aha..."</div>
<div>
Považoval za modlu, ale měla blíž ke křižákovi.</div>
<div>
Tacuja se zasmál vlastní slepotě.</div>
<div>
"...Jsem ti k smíchu?"<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR8wG6yxbH39mnnGEFlqM30CVdtSH9vJfTOOiMW_3k8t1r1auAaIHCqu8xyGrLX6mNBjenIUSoNtZeq2QC57mWlRHxyZjKi8XoDToN9RJkabXV8BMWxXt3A64_1X1Qglerwfc09zwQBt4/s1600/408px-Mkr_02_061.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiR8wG6yxbH39mnnGEFlqM30CVdtSH9vJfTOOiMW_3k8t1r1auAaIHCqu8xyGrLX6mNBjenIUSoNtZeq2QC57mWlRHxyZjKi8XoDToN9RJkabXV8BMWxXt3A64_1X1Qglerwfc09zwQBt4/s320/408px-Mkr_02_061.jpg" width="217" /></a></div>
</div>
<div>
Zdálo se, že to špatně pochopila.</div>
<div>
Kdyby to tak nechal, ušetřilo by mu to později spoustu starostí, jenže Tacuja místo toho řekl něco zbytečného, "Vůbec ne. Jen jsem se smál vlastní nevědomosti. Myslel jsem, že jsi jen kendó kráska, takže jsem neviděl za tvoji..." Zbytek dořekl v duchu.</div>
<div>
Od doby co nastoupil, potkával další a další krásky, s nimiž se dalo jen těžko vypořádat, takže proč čekal, že tahle bude obyčejná? Měl chuť se zasmát sám sobě.</div>
<div>
"Krásu..."</div>
<div>
Jelikož byl zaměřený sám do sebe, ani si nevšiml, že se Sajaka podezřele drasticky začervenala a zamumlala.</div>
<div>
"Mibu."</div>
<div>
"N, No?"</div>
<div>
Tacuja nevědomky potlačil nutkání se zasmát a změnil výraz.</div>
<div>
Sajačin hlas, když odpovídala, byl poněkud rozzlobený, avšak Tacuja si toho nevšiml.</div>
<div>
Pak konečně vyslovil poslední zbytečnou větu.</div>
<div>
"Co uděláš, až sdělíš své myšlenky škole?"</div>
<div>
"...Ech?"</div>
</div>
</div>
</div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-25342984129726570752015-11-30T14:02:00.001-08:002015-11-30T14:02:19.127-08:00MKnR: Volume 2 – Casting Assistant Device<h2>
Casting Assistant Device<a name='more'></a></h2>
Zkratka: CAD. Známé také jako Zařízení, Podpora, Hóki. Hodně se od sebe liší a vychází ve dvou typech: základní a specializované. Aktivuje se za účelem sestavení zaklínání a kouzel, muder, kouzelných zaříkávadel; alternativa k tradičním technikám a možnostem nalezeným v knihách kouzel, jde o zásadní zařízení nutné pro zvládnutí moderní magie. Rychlost aktivačního rituálu a množství rozmístitelných informací je dáno kapacitou pevného disku v CAD; velikost rozšíření propracování a účinnosti aktivace je závislá na výkonu softwaru zabudovaného do něj. Dokonce i CAD s nižším výkonem může zjednodušením aktivačního rituálu zvýšit sílu úseku magického zpracování, nicméně jde o schopnost vysoké úrovně a obecně je síla zpracování CAD primárně omezena rychlostí možné aktivace magie.<br />
Všeobecný účel CAD leží v důrazu na rozmanitost; bez ohledu na kombinaci systémů dokáže nainstalovat 99 druhů aktivačních rituálů. Nejrozšířenější je forma náramku, nicméně v oběhu jsou také přenosné počítače preferované staršími magickými mistry, kteří nechtějí mít při akci obě ruce zaneprázdněné.<br />
Specializovaná CAD kladou důraz na rychlost na úkor rozmanitosti a hlavním proudem je zacílení na podporu integrovaných subsystémů. Kombinace systému umožňuje instalaci stejného aktivačního rituálu až devětkrát. Často mají podobu pistolí a pušek. Do hlavně, kam normálně přijde munice, jsou začleněny zaměřovací systémy a CAD s rozšířenými "hlavněmi" má rozšířenou doplňkovou zaměřovací funkci. To, které má Šiba Tacuja, seřízený "Trojzubec" Stříbrorohého, je jedním z nich.Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4196753260337813090.post-32964595355348043412015-11-15T15:26:00.000-08:002015-11-15T15:26:20.345-08:00Brave 10: Volume 2, chapter 7<div style="text-align: justify;">
Máme po půlnoci a já jsem tu s další slíbenou kapitolou a dalším Brave 10 (je to jedno a to samé, neradujte se, žádné dvojité vydání, bohuže~l). Tahle kapitola mě vede k úvaze, že nebýt novel, dokázala bych vydat cca 5-7 kapitol této mangy měsíčně, což by se mi u novely nikdy nepovedlo O.O Že bych přesedlala na mangu? Ne, asi ne, ne každá je na editaci takhle jednoduchá... HA, shazuji vlastní práci, už radši mlčím.</div>
<div style="text-align: justify;">
PS: Kdybyste měl někdo zájem dělat editaci, rozhodně se ozvěte, měla bych pro vás hafo práce :D</div>
<div style="text-align: center;">
<i><a href="http://ulozto.cz/xL9KB8Nx/ag-brave-10-v2ch7-rar" target="_blank">ke stažení</a> <b>| </b><a href="http://imgur.com/a/EaexB" target="_blank">online</a></i></div>
Anonymoushttp://www.blogger.com/profile/05788460258028103587noreply@blogger.com0