Kapitola 3
"Dovolte! Znáte Bartoloměje Estheima?" vykřikl Hope zoufale na modře oděné jezdce. Kdyby tak mezi nimi byl Rygdea nebo někdo z jeho mužů, pomyslel si, ale nevypadalo to na Rygdeovu jednotku. Nerozpoznal žádný z obličejů a nikdo z nich se k němu neotočil.
"Slyšel jsem, že byl s Kavalérií v Palupolomu. Možná někdo z vás..."
"Copak ty to nevíš?" řekl hlas a Hopa poklepala po rameni čísi ruka. Když se otočil, spatřil tvář muže, kterého nepoznával, přesto mu jeho instinkty napovídaly, že mu může věřit.
"Tvůj otec je v pořádku. Dostali jsme zprávu, že je v mu dobře a je v bezpečí."
Tolik se mu ulevilo, až skoro zkolaboval. Poprvé si uvědomil strašlivou váhu myšlenky na to, že je jeho rodina pryč. A zároveň pochopil... Pochopil, jak se jeho otec musel cítit, když viděl svou rodinu zapletenou do řetězce událostí vedoucích z Bodhumu do Purge.
"Omlouvám se, ale musíme dostat uprchlíky do bezpečí. Tvůj otec bude muset počkat."
"To nevadí. Díky. Vědomí, že je v pořádku, mi úplně stačí."
Nespočet obyvatel Cocoonu ztratilo ve zlomku vteřiny domov. Úkol dostat je do bezpečí byl ohromný, nemluvě o skutečnosti, že jakmile se tam všichni dostanou, budou potřebovat jídlo a vodu. A navzdory tomu všemu si tento muž udělal čas, aby mu řekl, že je jeho otec v bezpečí. Bylo to víc než dost...
Lightning položila Hopovi ruku na rameno v uklidňujícím gestu. Otočil se a spatřil, jak na něj Sazh se Snowem kývají ve směsici povzbuzení a úlevy. Taky se měli strach.
"Takže, máte zprávu o škodě v Cocoonu?"
Lightning se v okamžiku zase stala vojákem.
"Dvě třetiny jsou v pořádku. Dvě třetiny lidí, dvě třetiny měst. Vypadá to, že někdo použil nějaký druh gravitačního zařízení, aby změkčil dopad."
Dvě třetiny byly v bezpečí. Což znamenalo, že ta poslední třetina nebyla. Třetina měst, třetina lidí... byla pryč.
"Největší poškození je kolem Bodhumu, ale díky Purge je celé místo celkem vyklizené. Zdá se, že v těch částech nebylo moc obětí."
Hope nevěděl, zda v tom vidět štěstí, nebo strašlivou ironii. Bodhum bylo konec konců Lightninino a Snowovo rodné město.
"Udělat nový, hm? Dobře, jsem pro."
Vzpomněl si na Lightninina slova. Viděla poškození Cocoonu a věděla, jak těžce to postihlo Bodhum?
"Mimochodem, brzy dorazí vzducholoď plná uprchlíků."
Než pokračoval, ztišil hlas.
"Možná by bylo lepší, kdybyste odsud zmizeli. Vaše krytí je v háji."
"Ještě pořád jsme pro Cocoon nepřátelé?"
A byli. Většina tamějších obyvatel ještě pořád neznala pravdu. Stále věřili, že Cocoon byl zničen Pulse l'Cie. Stále si mysleli, že to l'Cie byli zpodpovědní za jejich vyhnání z ráje.
"Obávám se, že je to tak. A je jen jedna věc, kterou by chtěli udělat, kdyby teď narazili na skupinku l'Cií."
Myslí jim probleskly obrázky Palupolumu. Nenávist v očích měšťanů...
"Dobrá. Uděláme, jak říkáte. Nechceme vyvolat scénu."
Na Lightnininu odpověď nikdo nic nenamítal.
"Je mi to líto. Doufejme, že jde pouze o dočasné opatření. Jakmile se lidi dozví, kdo byl pravým nepřítelem, dojde jim, že se ve vás pletli. Do té doby buďte prosím trpěliví."
Hopa zajímalo, zda je to pravda. I když to bylo pro záchranu jejich vlastních životů, bojovali a zabíjeli vojáky PSICOMu. A ti vojáci měli rodiny. Pro ty rodiny budou pulské l'Cie stejní nepřátelé jaké dosud.
Ti lidé nedokážou zapomenout na svou nenávist a hořkost vůči nim. Myšlenka na zdržování kolem, aby jim čelili, ho naplňovala hrůzou, nicméně nápad na prosté stažení ocasu mezi nohy a útěk se zdála být mnohem horší. Neexistovali nic, čím by to mohli napravit. Lidem nezáleželo na tom, že už nejsou l'Cie, že teď jsou jen lidské bytosti. Ale nechtěl znovu začít utíkat od věcí, které nemohl nijak změnit. Znal tu strašlivou nejistotu myšlenky na to, že je jeho rodina možná mrtvá. A znal smutek z jejich opravdové ztráty...
Otočil se směrem k ustupujícím jezdcům a zavolal: "Uch... Je tu něco, čím bych vám mohl pomoci?"
Žádné komentáře:
Okomentovat