Final Fantasy XIII-2 -Episode I, kapitola 8 (konec)

Kapitola 8

Od obzoru k obzoru se táhl obrovský, tmavý oceán.
Nebo to přinejmenším oceán připomínalo. Hluboké, černé vlny se převalovaly dovnitř a ven, ale neslyšela žádné výkřiky mořských ptákům, ani necítila ostrou pachuť soli. Byla to hluboká hustá temnota, kypící v hlubinách noci. Nebylo to jako moře, které znala.
A nebylo to jen jím. Celé to místo se lišilo od všeho, co znala. Cítila monstrózní přítomnost, ale nezachytila ani náznak zvířete či rostliny. Nebylo tam ani stopy po životě.
Žádný zvuk, žádná barva. Nevěděla, zda to způsobilo ticho a tma, nebo jí snad selhaly smysly.
A nejen obvyklých pět – její smysl pro čas byl také... zamlžený. Jako by uplynula nepochopitelně dlouhá doba... ale stejně tak to mohl být okamžik. V tepu srdce cítila věčnost.
Tak proto...
Ve chvíli, kdy se přestala bránit, začala to místo přijímat. Uvědomila si, že tady nemůže setrvat lidské tělo. Bylo to místo, kde existovalo všechno a nic. Kdyby se dalo popsat slovy, byla by to 'prázdnota' a... 'chaos'.
Ale šla dál. Věděla, že je tu něco, co musí najít.
"Kam jdu? Kam se snažím dostat?"
Žádná odpověď. Nekonečné, přesto chvilkové ticho, hladově spolklo její hlas.