sobota 15. srpna 2015

Final Fantasy XIII-2 -Episode I, kapitola 5

Kapitola 5

Pohled na usmívající se dětskou tvář byl jak něco z jiného života. Bylo to neuvěřitelné. A přesto viděla od probuzení v Cocoonu tolik dětí – v nákupním centru v Bodhumu, v Euride...
Fang si uvědomila, že to ona se musela změnit.
Změna – nebo by možná bylo lepší říct, že se změnila zpátky ke svému starému já. K tomu, jaká byla, kdyý sledovala smějící se děti hrající si v Oerbě.
Všechny děti se při smíchu tváří stejně. Děti z Cocoonu, děti z Oerby...
Samozřejmě, hlupáčku! Děti jsou děti – je jedno odkud pochází! smála se Vanille.
Asi ano, odpověděla Fang, ale nemohla prostě přestat pozorovat Dajha, který byl i po tom všem, čím si prošel, opět běžným dítětem. Už nebyl Sanctum l'Cií. Když naposledy viděla jeho ruku bez té značky, pocítila neuvěřitelnou úlevu.
Když jí Sazh řekl, že to, co se Dajhovi stalo, nebyla její chyba, a že ten incident v Euride Gorge se stal, protože svého syna dostatečně nehlídal... ta slova jí tolik pomohla. Díky nim dokázala zdvihnout břemeno, které ji tak dlouho tížilo.
Samozřejmě se stále vinila. Zamíchala do tohohle všeho nevinné dítě. Hlas uvnitř ní ji pořád osočoval, pořád jí říkal, že přestože to bylo cocoonské dítě – nepřítel Pulsu – je to neomluvitelné.
Jediná věc, která ten hlas dokázala utičit, nebyla Sazhova slova odpuštění, ale odpuštění od Dajha samotného. Nebo si to alespoň myslela. Nakonec to bylo úplně jinak. Tohle nemohla napravit slova. Jen pohled do jeho tváře.
Fangina pozornost se stočila k další osobě, které dlužila omluvu. Serah stála vedle Snowa.
"Je jen na Serah, zda ti odpustí"
Řekla Lightning, když se skrývaly v Palumpolumu.
Odpustí nám, co jsme udělaly?
Neboj, zašeptala Vanille, má dobré srdce. A je vytrvalá. Odpustí nám.
Vážně? Pak myslím, že je naše práce tady u konce. Ten pád Cocoonu naplnil naše hloupé Zaměření a všechny l'Cie jsou zase lidmi.
Ale jejich práce ještě tak úplně neskončila. Ještě pořád musely podpírat váhu Cocoonu. Pro Fang se to však těžko dalo nazvat prací. Pokud vše, co musela uděla, bylo oddat se tomuto takzvanému 'spánku', bude ještě dlouhou dobu šťastná. Po boku měla Vanille a nemuseli se každou minu dne obávat, že se stanou Cie'th. Obě mohly prostě odpočívat, jak dlouho jen chtěly.
Tohle není práce – tohle jsou prázdniny!
Vycítila něcí úsměv.
Kdo je to?
Fang se otočila, zrovna když Vanille vykřikla překvapením. Už to předtím cítily. Kdysi dávno. Bylo to někde tam, hluboko v jejich vzpomínkách.
Vanille zamumlala jméno bohyně. Tak je to. Vanille si vzpomněla. Vzpomněla si, čí úsměv to cítily.
Samozřejmě. Teď už to všechno dává smysl. Dejme tomu, že víme, odkud pochází všechny ty zázraky...
Bylo jí, jako by právě začala rozplétat obzvláště složitý uzel. Ačkoli si pořád nemohla vzpomenout na všechno, věděla, že se mlha konečně projasňuje.
Fang se opět podívala na své společníky, pohledem obsáhla každého z nich. Sazh bude zaneprázdněný vychováváním Dajha... Hope měl před sebou ještě dlouhou cestu k dospělosti... Problémem byli Snow s Lighting.
Ani nemyslete na to, že byste se nám pokusili pomoct nebo nás přivést zpátky nebo jakýkoli stupidní plán vás napadne. Neopovažujte se. Starejte se o sebe, slyšíte?
Vanille se tiše zasmála.
Co hodláš dělat? Víš, jací jsou...
Fang si povzdechla a do tváře se jí vkradl ironický úsměv.

Žádné komentáře:

Okomentovat