Stejná barva jako její vlasy–.
Na to jsem myslel, když jsem se díval na své ruce pokryté krví.
Červená–Karmínově červené vlasy, mnohem krásnější než jahodová blond.
Ano, dlouhé a překrásné karmínové vlasy té osoby mají stejnou barvu jako ta, jež pokrývá mé ruce.
Život.0
Hyoudou Issei – tak se jmenuju. Mí rodiče a kámoši ze školy mi říkají “Ise“.
Jsem student druhého ročníku střední školy, v současné době prožívající čas svého mládí.
Bývaly časy, kdy studen, s ním jsem se nikdy předtím nesetkal řekl, “Není to Ise?“, takže vážně netuším, jak moc je mé jméno známé ostatním.
Jsem nečekaně populární, co?
Ne, to není ten případ. Koneckonců, jsem slavný, protože jsem fakt úchylák, dokonce jsem byl obviněn ze špehování šatny Dívčího Kendo Klubu.
Nedělám tak nemravný věci jako je špehování dívčích šaten.....
Omlouvám se. Byl jsem na místě činu. Byl jsem ve skladu vedle Kendo Klubu. Pokoušel jsem se špehovat dírou ve zdi ze skladu Kendo Klubu.
Bohužel jsem tam ani nenakouk. To protože Matsuda s Motohamou nechtěli od té díry uhnout. Vážně, tihle týpci......
Nedokázal jsem zůstat v klidu, když ti dva idioti říkali věci jako “Ohhh! Murayama má fakt velký kozy!“ a “Achhh, Katase má šíleně hezký nohy“.
Samozřejmě, že jsem se chtěl taky kouknout! Ale ke skladu se blížili nějací kluci, takže jsem radši utekl ze scény.
Nicméně, něco neskutečně báječného se stalo klukovi jako já, který by každý den dělal všechny druhy perverzních věcí.
„Prosím, pojď se mnou na rande.“
Vyznání od dívky!
Cítil jsem, jaké to je, být mladík.
Pro kluka bez holky, jako já, to byl splněný sen.
Jméno mojí přítelkyně je Amano Yuuma-chan. Je to dívka s hedvábnými, černými vlasy a štíhlou postavou.
Je tak roztomilá, že jsem se do ní na první pohled zamiloval.
Neřekl bys “OK“ hned, jakmile by k tobě přišla kráska a řekla “Hyoudou-kun! Miluju tě! Prosím, pojď se mnou na rande!“?
Pro týpka jako jsem já, jehož věk se rovná počtu let bez přítelkyně, to bylo jako z nějakého snu. Nebylo by divný, kdyby někdo řekl “Z jaký bishoujo hry si to vzal?“, ale fakt se to stalo!
Zázraky se určitě stávají! Dostal jsem vyznání! Od nádherný holky!
Vlastně jsem si myslel, že to byl vtip. Dokonce jsem si několikrát pomyslel, že je to výsledek hry Pravda/Úkol a její kamarádi se na nás odněkud dívají.
Ale nemohl jsem si pomoc. Do té doby jsem věřil, že jsem byl klukem zrozeným pro to, aby byl nepopulární u dívek.
Ale od toho dne jsem se stal klukem s přítelkyní. Svět kolem mě se změnil. Nevím, jak to vysvětlit, ale moje srdce prožívalo absolutní mír. Chtělo se mi říct “Vyhrál jsem!“ každému klukovi, kterého jsem minul.
Začal jsem litovat své dva kámoše, Matsudu s Motohamou, kteří neměli holku. Tak troufalým jsem se stal.
Na našem prvním rande, když jsme spolu začali chodit–
Byl jsem připraven zrealizovat plán, který jsem vypracoval už před nějakou dobou.
Fufufu, od včerejší noci jsem si nesčetněkrát vyčistil zuby. Není jediné místo, které bych vynechal.
Koupil jsem si nové trenýrky. Koneckonců, nikdy nevíte, co se může stát.
Přijel jsem místo setkání s chováním super nevinného kluka.
Přijel jsem na místo setkání tři hodiny před Yuumou-chan. Napočítal jsem sto dívek s brýlemi, které přede mnou prošly.
Během toho jsem dostal podezřelý leták od divné osoby, která je rozdávala.
Byla to tajemně vyhlížející věc s podivným magickým kruhem a na něm napsána věta– “Tvůj sen může být splněn“.
......Chtěl jsem to vyhodit, ale rozhodl jsem si ho dát do kapsy, jelikož jsem ho nemohl odhodit hned.
Když přišla Yuuma-chan, řekl jsem:
“Neboj, zrovna jsem přišel.“
Konečně jsem to mohl říct! Vždycky jsem to toužil pronést!
Pak jsem vyrazili, zatímco jsme se drželi za ruce. Byl jsem fakt dojatý. Mít rande a držet se za ruku se svojí nádhernou přítelkyní.
Byl jsem tak dojatý, že jsem se málem rozbrečel.
Nesmím to uspěchat. Ještě není čas na paniku.
Poté jsme si užili rande tím, že jsme šli do obchodu s oblečením a prohlíželi si výzdobu do našich pokojů.
Oběd jsme si dali v rodinné restauraci, jak by to udělal normální středoškolský student, a Yuuma-chan lahodně jedla svůj čokoládový parfait. Můj žaludek byl plný jen z pohledu na ni.
Jo, bylo to, jako bych rozuměl pocitům ostatních teenagerů, když jdou na rande. Cítil jsem se jako bych byl poprvé doopravdy naživu.
Mami, díky, žes mi dala život. Tati, bál jsem se, že nebudu schopný zajistit pokračování našeho rodu, ale vypadá to, že už se nemáš čeho bát.
Jak jsem přemýšlel o všech těch nejrůznějších věcech, bylo už odpoledne. To je vyvrcholení!
Polibek!? Polibek, než půjdeme domů!? Hlava se mi zatočila jen při tom pomyšlení!
Ou, možná bychom mohli zajít ještě dál!
To jsou myšlenky nadrženého středoškoláka, jako jsem já.
Jsme v parku, který je za městem. Po lidech tu není ani stopa, a kromě nás tu nikdo nestojí. Díky tomu se rozeběhly mé erotické představy.
Měl jsem si přečíst knížku, která vás naučí dělat mnohem víc hambatých věcí!
Yuuma-chan již pustila mou ruku a stála před fontánou.
„Dneska to byla vážně zábava.“
Yuuma-chan se usmála, zatímco za sebou měla fontánu.
Kuu! Sakra, ta je roztomilá. Slunce, které za ní zapadalo, udávalo tu pravou atmosféru.
„Ty, Ise-kun.“
„Co je, Yuumo-chan?“
„Chtěla bych něčím oslavit naše první rande. Vyslechneš mé přání?“
Ou jé, je to tady!
To je ono! Musí to být ono!
Zápach z úst! Zkontrolován! Psychická připravenost! Hmm! Srdce mi bije tak rychle~!
„C-Co by sis p-přála?“
Aaaaagh. Tón mého hlasu je hluboký. Dojde jí, že myslím na něco stupidního!
Po tom, co to došlo takhle daleko jsem udělal tu nejhloupější chybu......
Ale Yuuma-chan se na mě jen usmála.
Pak to jasně vyslovila.
„Zemřel bys pro mě?“
...........
......Ech? Co to bylo?
„......Ech? To je......huh, promiň, mohla bys to zopakovat? Myslím, že mám něco s ušima.”
Musel jsem se přeslechnout.
To jsem si myslel. Tak to musí být. Tak jsem se jí zeptal znovu.
Ale......
„Zemřel bys pro mě?“
Znovu to jasně vyslovila. Zatímco se smála.
Její slova nedávala žádný smysl. Ve chvíli, kdy jsem chtěl říct “To je ták vtipný, Yuumo-chan“ s úsměvem......
FLAP
Ze zad jí vyrostla černá křídla.
Pak jimi začala mávat. Ve vzduchu se vznášela černá pírka a pak mi padala k nohám.
Co je to?
Ech? Jasně, Yuuma-chan je rozkošná jako anděl, ale......
Anděl? Ne, to nemůže být pravda.
Je to nějaký druh hry?
Moje nádherná přítelkyně, která mává křídly, zatímco za ní zapadá slunce. Vypadá to jako scéna z fantasy příběhu.
Ale není šance, abych něčemu takovému uvěřil.
Její roztomilé oči se změnily v chladný, děsivý pohled.
„Byla to zábava. Ten krátký čas, co jsem s tebou strávila. Bylo to jako hrát si na rodinku s malým dítětem.“
Hlas Yuumy-chan byl velmi chladný. Její tón byl dospělý. Její ústa zformovala ledový úsměv.
BUZZ
Zvuk mnohem těžší než hluk z herní konzole rozvibroval zvuk.
Hlasitě to bzučelo a objevilo se jí to v dlaních.
Vypadalo to jako oštěp.
Září to? Zdá se, jako by to bylo nakupené světlo nebo tak něco....
Vlastně to je oštěp.
HYU
Zvuk větru. A za ním následoval ohavný zvuk.
DON!
Ve chvíli, kdy jsem si pomyslel, že mi něco zavadilo o žaludek, mi oštěp, který byl v ruce Yuumy-chan, probodl břicho.
Hodila ho po mně......
Ale spíš než to, proč? Snažil jsem se oštěp vytáhnout, ale zmizel.
Jediná věc, která zůstala, byla obrovská díra v mém žaludku. A krev, která z ní vytékala. Krev. Krev.
Dostal jsem závrať, a rozmlžil se mi zrak. Už jsem skoro ležel na zemi a v okamžiku, kdy jsem si to uvědomil, ztrácím pevnou půdu pod nohama.
Zatímco jsem na zemi se ke mně blíží kroky.
Neurčitě ke mně dosahuje slabý hlas. Yuuma-chan.
„Promiň. Představoval si pro nás hrozbu, tak jsme se tě rozhodli zbavit už teď. Jestli z toho chceš někoho obviňovat, tak nenáviď Boha, který do tebe vložil Posvátný pohon.“
......Posvátný co......?
Nemůžu se jí na to ani zeptat a nacházím se ve stavu, kdy ležím na zemi. Její kroky se ode mě vzdalují.
Zároveň začínám ztrácet vědomí. Díra v mém břiše. Musí být smrtelná. Necítím žádnou bolest.
Ale uvědomil jsem si, že jsem v hodně špatném stavu, jelikož jsem cítil, jak ztrácím vědomí.
Určitě to bude dobrý pocit, když teď ztratím vědomí, jako bych usínal. Ale pokud se to stane, určitě zemřu.
To jako fakt......? Zemřu takhle mladej?
Ještě jsem neprožil ani polovinu života!
Jak se můžu smát, když umírám, protože mě v tomhle divném parku probodla moje holka!
Ku... ... Mé vědomí začalo odplouvat, zatímco jsem přemýšlel nad podobnými věcmi... ...
Bylo to, jako by spousta věcí uvnitř mě mizela......
Ou, jasně, zajímalo by mě, co se stane zítra ve škole?
Bude Matsuda s Motohamou v šoku? Budou pro mě plakat? Ani náhodou, ne oni......
Mami, tati... ... Ještě jsem neudělal nic, čím bych je jako jejich dítě potěšil......
Spíše......nebude zrovna sranda až op mé smrti najdou ty porno časopisy, které jsem tajně schovával......
......Proč sakra myslím na takové věci, když umírám... ...?
Mé ruce......se ještě mohou pohybovat......
Dotknul jsem se svého břicha a přenesl si je před sebe.
Červená...... Karmínově červená. Tohle je moje krev. Celá moje ruka je červená. Tohle všechno je moje krev.
Pak mi vytanula na mysli ona.
Ten, koho si představuji je ta jediná dívka.
Kráska s karmínovými vlasy. Pokaždé, když jsem ji viděl, mé oči sjely na její karmínové vlasy.
......Kdybych měl zemřít, přál bych si, aby to bylo v náručí takhle krásné dívky......
Začal jsem cítit, že těmito myšlenkami podvádím svou dívku Yuumu-chan. Zadrž, Yuuma-chan byla ten, kdo mě zabil......
......Ale když musím zemřít, chci, aby to bylo až po osahání prsou Yuumy-chan......
Haha, nepřestanu myslet na perverznosti dokonce ani před smrtí......
Aaah, můj pohled se ještě víc rozmazává......
Je tohle konečně můj konec......?
Sakra, byl to fakt nudnej život......
......Kdybych se měl narodit znovu, chtěl bych být......
„Tak to ty jsi mě zavolal.“
Náhle se přede mnou někdo objevil, a mluvila ke mně.
Nedokážu říct, kdo to je, jelikož jsem měl rozmazaný pohled.
„Vypadá to, že umíráš. Tvá rána......páni, vypadá to, jako by se ti dělo něco zajímavého. Takže jsi to ty... ... Tohle je opravdu zajímavé.“
Směje se, jako by našla něco zajímavého.
......Zajímalo by mě, co je tu tak k smíchu.....
„Jestli umíráš, pak si to vezmu. Tvůj život. Od teď budeš žít pro mě.“
Než jsem ztratil vědomí, spatřil jsem před sebou překrásné karmínové vlasy.
Žádné komentáře:
Okomentovat