Část 1
“Uáááááááááááá!”
Je půlnoc a já naplno šlapu na svém kole.
Důvod pro to je prostý.
Rozdávám letáky. Mají na sobě magický kruh, jednoduchý pro použití.
Když je dostanou do rukou lidé se velkou chamtivostí a budou si něco přát, pak my, Démoni, jsme před ně přivoláni. Podívám se na přenosný počítač, který svírám v ruce. Monitor ukazuje mapu města, v němž se momentálně nacházím a blikají na něm červená světla.
Šlápnu do pedálů a zamířím k nim.
Když dorazím k blikajícímu bodu, který je ve skutečnosti něčím domem, položím leták do schránky.
Pak se přesunu k dalším blikajícím bodům v okolí.
Tohle opakuju pořád dokola.
Znova a znova.
“Kuuuuuurva! Nedá se nic dělat! Nedá se s tím nic dělat! Konec konců, jsem Démon!”
Šlapu dál, zatímco nahlas křičím.
V mysli si přehrávám den, kdy jsem jistil, že jsem Démon.
Den, kdy jsem zjistil, že vlastním Posvátný pohon, kdy jsem zjistil, že je Yuuma-chan Padlý anděl, a kdy jsem zjistil, že je Rias-senpai Démon.
Mimochodem, moje démonní křídla se zmizela krátce poté. Koneckonců, křídla by mi asi v každodenním životě dost překážela. Zdá se, že je budu moct využívat k letu, až si na ně zvyknu. Cítit na zádech křídla je fakt hustý…… Byl to trochu šokující zážitek, cítil křídla rostoucí z mých zad.
“Budeš-li pracovat po mne, může se tvůj nový život stát velmi pestrým, víš?”
Řekla mi Rias-senpai s mrknutím, zatímco jsem se, po zjištění, že jsem Démon, díval dolů. Zdá se, že výměnou za reinkarnaci jako Démon umožněnou Rias-senpai, musím žít jako její služebník.
Asi takhle nějak to je.
Ti, kteří jsou ze své lidské formy reinkarnováni jako Démoni, se stanou služebníky Démona, jež je reinkarnoval. Jde o pravidlo Démonů.
Cože? Jsem její služebník……? Nemusí být až tak špatný bejt služebníkem krásky, ale stejně s tím nemůžu souhlasit.
“Ale víš, mezi Démony jsou hodnosti. Jde o něco jako šlechtický titul. Také jeden mám. Místo tvého narození a tvé rodinné zázemí v něm hraje velkou roli, ale existují rovněž Démoni, kteří se vypracovali až k povýšení. Každý začíná nejprve jako nováček.”
“Mohla bys prosím přestat mluvit jako by to byl jen komerční nábor!? Ale myslíš to vážně? Pořád tomu nemůžu uvěřit.”
Zatímco si stěžuji, senpai mi zašeptá do ucha.
Její karmínové vlasy voní tak nádherně. Jako by mi to vyřadilo mozek z provozu. Ach, tohle je taky součást síly Démona?
“Mimochodem, měl bys být schopen započít život, v němž se staneš populárním u dívek, víš?”
-!
Ta slova mi začala vrtat hlavou.
“Jak!?”
Vyhrkl jsem dřív, než jsem si to stačil rozmyslet.
Moje perverzní podstata je celkem pozoruhodná, pokud už je to se mnou až takhle špatné.
Počkat, tohle by mohla být práce démonicky-silné Senpai, kterou na mě použila. Dokonce i já si myslím, že mám vyšší tenzi než normálně.
“Většina čistých Démonů byla zabita ve válce před mnoha lety. Kvůli tomu začali Démoni zoufale shromažďovat služebníky. No, Démoni nemají sílu nebo vliv jaký měli kdysi, když vedli své armády. I tak potřebujeme, aby počet Démonů narůstal. Stejně jako u lidí, Démoni se pohlavím dělí na muže a ženy a jsou schopni zplodit dítě. Ale i při běžné porodnosti zabere dlouhý čas, než se dostaneme na stejný počet jako předtím. Koneckonců, Démoni mají velmi nízkou natalitu. Takhle bychom nebyli schopni povstat proti Padlým andělům. Proto vyhledáváme lidi, kteří se zdají mít v sobě potenciál a předěláváme je na Démony. Jako naši služebníci, tak je to.”
“Takže jsem přece jen služebník.”
“Ach, netvař se takhle. Teď se dostanu k tomu hlavnímu. Vzhledem k tomu, že tímto se zvyšuje pouze počet služebníků, nedochází k navýšení počtu silných Démonů. Proto se Démoni rozhodli dát šanci na moc reinkarnovaným-těm, kteří byli převtěleni z člověka. Rozhodli se stejně tak darovat převtěleným Démonům šlechtický titul dokud jsou silní. Díky tomu je také v lidské společnosti mnoho Démonů. Existuje také určitý počet Démonů jako já, kteří stejně tak přišli mezi lidi. Ise, i když sis to zatím neuvědomil, jsem si jistá, že jsi se ve městě už s pár Démony setkal.”
“Takže Démoni tedy byli vždycky nablízku!?”
“Ano. Ačkoli existují lidé schopní rozlišit kdo Démonem je a kdo ne. Velmi chamtivá osoba nebo ta, která chce od Démona pomoct, násl obvykle dokáže jasně rozlišit. Většinou jsme přivoláváni těmi, jež nás od ostatních dokážou odlišit, skrze letáček s magickým kruhem, které rozdáváme. Jsou lidí jako ty, Ise, kteří dokáží rozlišit Démony ale nevěří v naši existenci, avšak většina z nich obvykle uvěří jakmile spatří naše démonické síly.”
Cože!? Těkže důvod, proč jsem přivolal Senpai byl protože jsem hodně chamtivej!
Vypadá to, že i ve společnosti Démonů existuje postup!
Musí to být složité, ale o to teď nejde.
Důležité je, že tohle je i šance pro mě!
“T-Takže! To znamená, že takhle taky získám titul!?”
“Ano. Není to nemožné. Samozřejmě, zabere to hodně času a úsilí, abys toho dosáhl.”
“Uoooooooooooooooooooooooooh!!”
Křičím. Uvnitř klubovny.
“To jako fakt!? Já!? Budu si moc vytvořit vlastní harém!? B-Budu s nima taky moct mít sex, že jo!?”
“Ano. Myslím, že pokud budou tvými služebníky, tak ano.”
Udeřil do mě hrom.
Nemožný.
Něco takovýho fakt de!?
V reálnym světě a taky pro člověka, je fakt těžký vybudovat si vlastní harém.
Nemáš šanci na posbírání skupiny dívek, pokud seš normální člověk.
To protože situace, v níž se momentálně nacházim je špatná.
Nemá dokonce ani jednu jedinou přítelkyni. No, měl sem, ale zabila mě.
Teď je všechno jinak! Teď můžu……!
“Uooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooh!! Být Démonem je totálně skvělý! Sakra jo! Ani se nedokážu uklidnit! Možná vyhodim svoje porno časopisy, které si tajně schovávám-”
Zarazil jsem se a zamyslel se nad rozhodnutím, které jsem se chystal udělat.
“Ne. Ne porno časopisy. Ty ne. Nemůžu je vyhodit. Jsou mým pokladem. Ještě pořád je můžu používat, dokud je matka nenajde! Tohle a tamto jsou jiný případy. Jo. Je to jinej případ!”
“Fufu. Tenhle chlapec je opravdu legrační.”
Směje se Rias-senpai, jako by mě shledávala velmi zábavným.
“Ara ara. Je to přesně jak jsi řekla, Buchou. Navozuje mi to pocit, jako bych nyní “Měla velmi hloupého bratra”.”
Dokonce i Himejima-senpai se zasmála se svým “Ufufu”.
Ahaha, tak nějak o mně řekla něco ošklivého.
“Kažodpádně, Ise. Jsi smířený s tím, že jsi můj služebník, ano? Pokud máš potenciál, nakonec vynikneš. A pak možný budeš schopen získat šlechtický titul.”
“Ano, Rias-senpai!”
“Špatně. Budeš mi muset říkat ‘Buchou’.”
“Buchou? Nemůžu ti říkat Onee-sama?”
Nechal jsem se unést a zeptal se jí.
Vždycky jsem chtěl “Onee-sama”. Nejde jen o yuri, ale všichni kluci touží nazývat starší krásku “Onee-sama”.
Rias-senpai se nad tím chvíli vážně zamyslela, a pak zavrtěla hlavou.
“Hmm. Také to zní báječně, nicméně jelikož pracuji hlavně ve škole, Buchou bude sedět lépe. Tohle je koneckonců Klub okultních záhad, a všichni tady mi tak říkají.”
“Okay! Tak tedy, Buchou! Nauč mě jak být Démonem!”
Na má slova-Buchou nasadila ďábelský úsměv. Vypadala opravdu šťastně.
“Fufufu, dobrá odpověď. Hodný kluk, Ise. Dobrá, změním tě v muže.”
Začala se Buchou dotýkat svými prsty mé brady.
O-Onee-sama! To je moje Onee-sama!
Budu probuzen jako Démon, zatímco od této chvíle budu sloužit pod ní! Ne, povýším!
Mělo by to být v pořádku!
Koneckonců, nemůžu se už nikdy vrátit do lidské podoby, ne? Takže jen musím kráčet kupředu!
Už jsem přijal svou nastalou situaci.
Možná to zní hloupě, ale hádám, že je to v pořádku. Přesvědčil jsem sám sebe.
Spíš než to, můj perverzní charakter funguje na MAXIMUM! Taky proto, že i moje napětí je vysoké.
Jsem rád, že jsem týpek, co pracuje pro sexuální ambice!
Spíše než přemýšlení nad novým světem, do něhož jsem vstoupil, si prostě užiju svůj současný život.
“Stanu se Králem harému!”
Když o tom dni klidně přemýšlím, možná na mě tohle narafičily démonické síly Buchou.
No, hádám, že je to v pořádku.
Mluvíme tu o harému. Být schopen stvořit harém je úžasný.
S tím jsem se stal členem Klubu okultních záhad.
Od chvíle, kdy jsem se stal Démonem už uplynulo několik dní.
Zrovna uprostřed noci šlapu na kole jako blázen.
Od toho dne jsem se stal služebníkem Rias-buchou a hodně pracoval.
Nejprve jsme se v noci shromáždili ve staré školní budově.
To protože jsme Démoni, můžeme svou sílu využívat dostatečněji v noci.
Neznámý jev, který se mi stal, je vlastně démonická síla.
Jelikož jsem Démon, moje síla se během noci zvyšuje. Je to tak nádherná věc.
Ale důvod, proč se ráno cítím slabý je ten, protože jsem Démon. Démoni nenávidí světlo. Zdá se, že čím silnější světlo, tím víc se stává smrtící pro naše těla.
Světlo je jedovaté-
To mi řekla Buchou.
Zdá se, že Padlí andělé a Andělé využívající světlo jako svou zbraň, jsou přirozenými nepřáteli Démonů. Řekli mi, že pokud na nějakého narazím, mám utéct. Ale jakmile si trochu zvyknete, nebude vám sluníčko působit problém.
Důvodem, proč jsem ráno slabý je, že jsem nedávno vzkříšen jako Démon a moje tělo ještě nemůže vystát ranní světlo.
Po chvíli bych si měl ale zvyknout.
Důvod, proč mě po vzkříšení jako Démona nechali samotného byl, protože po mně chtěla, abych si změny ve svém těle uvědomil sám.
Plánovala mi říct pravdu a čekala na správný čas.
Ten nastal dne, kdy na mě zaútočil chlápek v obleku, takže se cítím, jako by to byl osud.
Každopádně, pracuju tvrdě jako démonický služebník Rias Senpai.
Od doby, co jsem se stal Démonem, se musím učit o společnosti Démonů a jak to v ní funguje.
Nařídila mi, abych v noci rozdával tyhle letáky, takže si na to budu moct zvyknout.
Myslel jsem si, že se mí rodiče budou bát, když každou noc zmizím, ale Buchou mi s úsměvem řekla.
“Ten den jsem při setkání s tvými rodiči zařídila vše potřebné, takže se neboj.”
Jasně, mí rodiče se nezlobí, když přijdu po práci pozdě domů.
Prostě řeknou “Vítej doma”.
Hmm, Buchouina démonická síla je úžasná.
Mluvíme-li o úžasných věcech, byl jsem opravdu ohromen, kolik autority má Buchou na akademii. Akademie, kam chodíme, je jejím teritoriem. Proto tajně funguje jako kontrolor akademie.
Zdá se, že osba s nejvyšší pozicí na naší akademii má vazby s Démony a proto nemůže odporovat lidem z rodu Gremory.
Jinými slovy, akademie je v podstatě Buchouiným osobním majetkem.
Což je taky důvod, proč jsme mohli v noci jít dovnitř.
A teď zpátky k mojí současné práci.
Každý den jezdím kolem na kole, doručuji letáky, které přivolávají skupinu Rias Gremory, do schránek, použitím záhadného zařízení.
Zdá se, že zařízení, které držím, je tajným přístrojem vyvinutým technologií Démonů.
Má tvar těchto přenosných herních zařízení.
Má obrazovku a tlačítka. Jde o typ zařízení s dotykovým perem. Takže k němu mám i dotykové pero.
A přístroj používám tak, jak mi řekli.
Monitor ukazuje mapu města, v němž žiju, - území Buchou.
Každý Démon dostane v lidském světě určité území, a svou práci může dělat pouze v něm.
Naše práce-jinými slovy, přivolají nás, uzavřeme smlouvu, a pak splníme jejich přání.
Jako cenu, obdržíme odměnu odpovídající jejich konkrétnímu přání. Mohou to být peníze, věc, a někdy dokonce i jejich život.
No, patrně není moc zhotovitelů, kteří by zašli tak daleko, aby použili svůj život výměnou za přání.
I kdyby tu někdo takový byl, obvykle se smlouva zruší, jelikož cena neodpovídá přání.
Podle Buchou, “Lidská hodnota není spravedlivá”.
Jup, je to krutý.
A světlo blikající na monitoru ukazuje domy, kde žijí lidé se spoustou chamtivosti.
Takže chodím těmito oblastmi, rozdávám letáky, které na sobě mají magický kruh.
Dokud světla na obrazovce blikají, moje práce nekončí.
Jelikož jsem se stal Démonem, ostatní lidí a dokonce ani policie, mi nevěnují pozornost. Vzhledem k tomu, že už působím jako Démon, lidé se při mé práci ani neuvědomí mou přítomnost.
Každý den šlapu na kole, ale světla na monitoru nikdy nemizí.
Existuje tolik lidí se silnou chamtivostí.
Jakmile si něco přejete, stanete se na tom prý závislí, přejete si něco pro druhé.
Uzavření smlouvy je v podstatě omezeno na noc. To protože Démonům je dovoleno pracovat jen v noci. Den patří Andělům a Bohu. To je část, které stále ještě nerozumím.
Leták se dá použít jen jednou, takže jakmile tak učiní, musím je rozdat znovu.
Jinými slovy, moje práce je nekonečná.
No, díky tomu, Rias-buchou a ostatní, mohou být i nadále aktivní a nikdy se jim nevyčerpají pracovní příležitosti. Takže samozřejmě zvyšujeme náš post jako Démonů.
Zdá se, že si nás všimne i Král Démonů, pokud budeme dál uzavírat smlouvy a plnil lidská přání.
Jasně. Takže pokud budu dál takhle pracovat, budu schopen získat šlechtický titul od Krále!
Takže je lepší vzít si větší kus práce!
Chci to! Taky chci uzavřít smlouvu!
“Uoooooooooooooooooooh! Chci být obklopen dívkami tak brzo jak to jen půůůůůůjdeeeee!”
Ale pro teď musím být trpělivý a pokračovat v plnění těchhle jednoduchých úkolů!
Ale jak dlouho ještě budu muset tohle dělat……
Část 2
Jednoho dne po škole.
Kráčel jsem směrem ke staré školní budově poté, co jsem se rozloučil se svými dvěma kamarády.
Pro začátek to vypadá, že moje práce jako roznašeče letáků byla původně úkolem přiřazeným Buchouiným známým.
Senpai změnila formy myši a netopýra, které vlastní, do lidské podoby, a ti pak rozdávali letáky, stejně jako teď já.
Říkala, že to dělají ve dne v noci.
Důvod, proč mi byla tato práce přiřazena je, protože Buchou chce, abych věděl, jakými druhy prací si musí Démoni od začátku projít.
Stejně tak tohle dělali i Kiba s ostatními.
Kiba, Toujou Koneko-chan i Himejima-senpai jsou všichni služebníci Rias-buchou. Takže jsou mými senpaii.
Také mají všechny zkušenosti týkající se práce, kterou dělám. Takže každý člověk to v minulosti dělal. Ach, nejsou to lidé ale Démoni.
Možná na tom až tak nesejde, ale dostal jsem povolení od Toujou Koneko-chan a Himejimi-sanpai říkat jim “Koneko-chan” a “Akeno-san”.
Vypadá to, že jsem o krok blíže k sblížení s nimi.
Fufufu, naschvál jim říkám jmény před Matsudou s Motohamou. Výraz v jejich obličeji je prostě boží.
Neřekl jsem jim o sobě. A i kdyby, stejně by mi nevěřili, a taky si myslím, že by pro ně bylo vážně nebezpečné vstoupit do tohohle světa.
Taky jsem jednou umřel, nemůžu je do toho zatahovat.
Mimochodem, Kibovi říkám ještě pořád Kiba. Chcípni, krasavče. Nikdy ti nebudu říkat “Kiba-kun”!
A tak, dnes, jsem byl zavolán do klubovny.
Vešel jsem do staré budovy, s níž už jsem se seznámil a zamířil směrem k místnosti ve druhém patře.
“Jdu dovnitř.”
Řekl jsem a vešel, všichni už tam byli. Ach, jsem poslední?
Místnost je temná a zakrytá okna brání průniku světla dovnitř.
Jediným zdrojem světla v místnosti jsou svíčky rozmístěné různě po podlaze.
“Takže jsi přišel.”
Jakmile Buchou potvrdí mou přítomnost, dá rozkazy Akeno-san.
“Ano, Buchou. Ise-kun, prosím vstup doprostřed magického kruhu.”
Asuna-san mi posunkem ruky naznačila, abych přišel.
Kráska na mě mávla rukou! Děkuji mockrát! To samotné je pro mě odměnou.
Vešel jsem do středu kruhu. A co teď?
“Ise, tvoje práce rozdávání letáků je u konce. Dobrá práce.”
Buchou se směje. Jasně, takže jsem skončil s rozdáváním letáků.
“Nyní pro mě budou dělat skutečnou práci Démona.”
“Ou! Teď budu uzavírat smlouvy!?”
“Ano, přesně tak. Jelikož tohle je tvé poprvé, bude to smlouva s někým, kdo má malé přání. Koneko má dvě zarezervované smlouvy. Protože je pro ni obtížné zvládnout obě najednou, jednu ti nechám.”
“……Prosím, pomoz mi.”
Sklopí Koneko-chan hlavu v úkloně.
Takže budu zastupovat Koneko-chan. Dobře.
Rozdávání letáků už mě unavovalo.
Nečekaně, každonoční jízda na kole a rozdávání letáků mi navozovaly pocit osamělosti.
Ostatní členové stojí mimo kruh. Akeno-san uvnitř cosi kutila.
Pak začal kruh vyzařovat modrobílé světlo.
“U-Umm……”
“Buď zticha, Ise. Akeno právě do magického kruhu vkládá rytou pečeť.”
Řekla Buchou.
Mou rytou pečeť? Zdá se, že magický kruh v této místnosti reprezentuje “Gremory”.
Řekli mi, že pro nás, služebníky Buchou, je to něco jako rodinný erb.
Takže pro lidi, kteří se nás snaží přivolat, a pro ty, kteří s námi chtějí uzavřít smlouvu představuje toto znamení náš symbol.
Takže aktivace tzv. démonické síly závisí na tomhle.
Kiba s ostatními mají tato znamení v různých velikostech na těle a fungují vždy, když používají svou démonickou sílu. Alespoň tak mi to bylo řečeno.
Přemýšlel jsem, že si nechám vyrýt stejné znaky, ale zdá se, že se musíte naučit jak ovládat svou démonickou sílu, když se stanete Démonem, a pak ji teprve můžete využívat. Přičemž démonická síla tvoří přirozený jev skrze její ovládání pomocí magického kruhu.
No, to jsem si myslel.
“Ise, polož sem ruce.”
Podám svou levou ruku Buchou, přesně jak mi řekla. Buchou mi na dlaň cosi napíše prsty. Je to snad kouzlo?
Jako by kreslila něco podobného kruhu……
Pak se moje dlaň rozzáří.
Je na ní kruhový znak, magický kruh vyrytý do mé dlaně. Září modrobíle.
Páni, magický kruh!
“Tohle ti umožní přenést se okamžitě ke klientovi skrze magický kruh teleportačního typu. A až smlouvu uzavřeš, umožní ti návrat do této místnosti.”
Ach, už to chápu. Takže to má tuhle schopnost.
“Akeno, připravena?”
“Ano, Buchou.”
Akeno-san vystoupí z magického kruhu.
“Teď si se postav do středu.”
Stoupni si do středu magického kruhu, jak po mně chce.
Pak se magický kruh rozzáří silněji.
Nějak cítím sílu, která z něho sálá. Když se ho dotknu, síla ve mně začne proudit ven. Takže tohle je znak toho, že jsem součástí skupiny?
“Magický kruh reaguje na klienta. Nyní budeš teleportován na to místo. Už máš návod co dělat, až budeš teleportován, že?”
“Ano!”
“Dobrá odpověď. Teď běž!”
Napětí stoupá!
Moje první práce! Rozhodně ji úspěšně dokončím!
Magický kruh se rozzáří ještě silněji. Zdá se, že budu za okamžik teleportován.
Mé tělo pokrývá spousta světel. Kvůli jejich jasu zavřu oči. Až je zase otevřu, budu u klienta! Kuu! Tolik se na to těším!
A pak-
Se-
Okamžitě-
Teleportuju-
…………
…………
Hm? Hmm.
Huh? Už jsem se teleportoval? Skončilo to?
Bázlivě otevřu oči. ………… Zůstanu beze slov kvůli mému okolí.
-Je to klubová místnost.
Cože? A co okamžitá teleportace? Kde je klient?
Když se rozhlédnu, Buchou se zdá být ztrápená a položí si ruku na čelo.
Akeno říká “Ara ara" se zklamaným obličejem.
Ten bastard Kiba si povzdechne. Sere mě, ale stalo se mi snad něco?
“Ise.”
Zavolá Buchou mé jméno.
“Ano.”
“Je to neštěstí, ale zdá se, že nemůžeš použít magický kruh, aby ses teleportoval ke klientovi.”
Cože? Co to jako znamená?
Nasadím zmatený výraz, a Senpai mi vše vysvětlí.
“Magický kruh vyžaduje určité množství démonických sil… …Ne zas tak moc. Ne, je to něco, co dokáže každý Démon. Dokonce i děti. Transport skrze magický kruh je první a nejjednodušší krok k tomu stát se Démonem.”
C-Co to jako znamená……?
“Jinými slovy, Ise, tvoje démonické síly jsou ještě nižší než u dítěte. Ne, jsou tak nízké, že na ně ndokáže odpovědět ani magický kruh. Ise, tvoje démonická síla je neuvěřitelně nízká.”
Což-!
Cožeeeeeeeeeee!
“C-Co to sakraaaaaaaaaa!”
Oněměl jsem.
Íííík! Takže to znamená, že nemůžu použít magický kruh, abych se teleportoval ke klientovi, protože nemám démonické síly!?
Nejsem snad Démon? Jsem Démon, ne?
“……Nepříjemné.”
Řekne Koneko-chan bezvýrazně. To je trochu drsný, Koneko-chan.
“Ara ara. Máme problém. Co budeme dělat, Buchou?”
I Akeno-san se tváří ustaraně a zeptá se Buchou.
Uggh. Můj Démonický debut začíná pěkně tvrdě……
Pak mi Buchou po chvilce přemýšlení jasně řekne.
“Jelikož máme klienta, nemůžeme ho nechat čekat. Ise.”
“Ano!”
“Tohle se ještě nikdy předtím nestalo, ale musíš tam dojít.”
“Sám!?”
Jsem v šoku. Tohle jsem nečekal, Buchou-sama!
“Ano, stejně jako jsi rozdával letáky, budeš se ke klientovi muset dostat na kole. Nedá se nic dělat. Koneckonců, nemáš žádné démonické síly. Budeš si muset poradit vlastním tělem.”
“Na kole!? Musím se dostat ke klientovi na kole!? Existují vůbec takoví Démoni!?”
Zásah! Koneko-chan na mě tiše ukáže. Koneko-chaaaaan, fakt se ti líbí ničit mi náladu, co……
“Pospěš si a běž! Je to práce Démon uzavírat smlouvy! Nemůžeš nechat lidi čekat!”
Naléhá na mě Buchou. Má vážný výraz.
Ugggh, můj cíl získat šlechtický titul začíná na hrbolaté silnici!
“U-Uááááááá! Udělám, co je v mých silách~!”
Opustil jsem s pláčem klubovnu.
Část 3
Je půlnoc a já šlapu do pedálů jako blázen.
Oči mám pokryté závojem slz. Brečím. Jo, fakt brečim.
Démon, který nemůže být přivolán magickým kruhem. To jsem já. Zřejmě se jedná o první případ vůbec, drahé dámy.
Díky tomu nemůžu zadržet slzy.
Co myslela tím, že nemám žádné démonické síly!? Zatraceně! Vážně budu tímhle tempem schopný získat šlechtický titul!?
S použitím přenosného démonického zařízení šlapu směrem k osobě, která mě zavolala.
Je to bytovka nacházející se dvacet minut od školy. Klient bydlí v jednom z bytů.
Kdybychom byli zásilková služba, byli by zákazníci naštvaní kvůli pozdní dodávce.
Obvykle proběhne okamžitá teleportace. Ale já nechal klienta čekat dvacet minut. Kdybyste pracovali v obchodě, byl by na vás manažer naštvaný.
Můj manažer byl ustaraný, když jsem to udělal. Zanechal jsem v něm špatný dojem?
Hmm, žít jako Démon je fakt těžký.
Zaklepu na dveře.
“Dobrý večer! Přicházím jménem Démona Gremory-sama! Omluvte mě, ale je tohle dům, odkud nás povolali?”
Tohle by mělo být v pořádku.
Démoni mohou být zaznamenáni pouze lidmi, kteří s nimi chtějí uzavřít smlouvu. I když něco takového udělám uprostřed noci, sousedé nebudou vědět, o co jde.
Zdá se, že pouze klient slyšel, co jsem právě řekl. Během doby, kdy pracujeme jako Démoni se aktivují naše speciální démonické síly a tak nepůsobíme potíže nezasvěceným. To mi řekla Buchou.
“K-Kdo je tam!?” Zaslechl jsem hlas vyděšeného muže.
“Umm, jsem Démon. Jsem nováček a přišel jsem sem, protože jste mě zavolal.”
“N-Nelži! Žádný Démon by neklepal na dveře! Démoni přichází z letáku! Alespoň tak to bylo u předchozích přivolání! A já volal Koneko-chan!”
Jo, má pravdu.
Omlouvám se za to. Je mi líto.
Je to pro mě nečekané, stejně jako pro ostatní.
“Ach, omlouvám se. Zdá se, že nemám dostatek démonické síly, takže se nemohu vynořit z magického kruhu.”
“Možná seš jen úchyl!”
Jakmile to řekl, naštval sem se.
“Nejsem úchyl! A jak to mám vědět! Kdybych to věděl, přišel bych magickým kruhem! Co za samotáře by chtěl o půlnoci šlapat na kole přes celý město!?”
“Proč seš ty ten naštvanej, ty super úchyle!”
“Super úchyl!? Naser si! Říkám ti, že sem Démon!”
“Běž domu!”
Klient otevře dveře. Stěžuje si.
Je to hubený mužík. Vypadá dost nezdravě.
Vypadá naštvaně, ale jakmile spatří můj obličej, jeho výraz změkne.
“……Ty brečíš?”
“Ech? Já?”
Když si položím ruku na tvář, ulpí mi na ní slzy.
Brečím.
“Vážně? Takže tě šokovalo, že se nemůžeš teleportovat magickým kruhem……”
“Asi tak.”
Dostal jsem povolení vejít dovnitř.
Dokonce mi udělal čaj.
Incident s teleportací a hádka z dřívějška mi rozdrtily srdce víc, než jsem čekal, a nevědomky jsem se rozbrečel.
Samozřejmě jsem to nechtěl.
Klient, Morisawa-san, který mi dovolil vejít, mě politoval.
Jeho pokoj vypadal čistě. Byla to uklizená místnost pro svobodného chlapíka, jako byl on.
Řekl mi, že během dne pracuje pro vládu.
Morisawa-san bral svou práci vážně, ale toužil se dostat také do kontaktu s jinými lidmi, takže skončil u přivolání Démonů skrze letáček.
“Takže to není Koneko-chan……”
Zamiloval se do Koneko-chan na první pohled, byla prvním Démonem, s nímž uzavřel smlouvu a od té doby ji přivolával.
“Omlouvám se, ale zdá se, že je ta dívka populární také u ostatních zákazníků. Vypadá to, že má na starosti cosi jako oddělení “roztomilosti”.”
Když přivoláte Démona, můžete si vybrat, jakého chcete pouhým zvoláním jeho jména.
No, alespoň tak mi to vysvětlil.
A dnes připadla práce Koneko-chan mně.
Jsou případy, kdy Démon, kterého si vyberou, nemůže být přivolán, takže za něj jako náhrada přijde jiný.
“Když jsem použil leták, přál jsem si nějakého roztomilého Démona……”
“Jsem roztomilý nováček, copak to nestačí?”
“Hahaha! Mluvíš o nemožném! Kdybych u sebe měl stříbrný meč, probodl bych tě!”
Onii-san, směješ se, ale tvé oči zůstávají vážné.
“Mimochodem, co sis přál, když ses pokoušel přivolat Koneko-chan?”
Zněla má otázka. Možná mu také mohu splnit jeho přání.
Tahle představa se však okamžitě rozbila na kousíčky, když Morisawa-san vytáhl z rohu pokoje určitou věc.
“Chtěl jsem, aby si oblékla tohle.”
Z které školy je tahle dívčí uniforma? Už jsem ji někde předtím viděl. Nebo možná ne.
“To je uniforma Nagato Yuki.” |pzn překladatele: Dívčí postava ze “série Suzumiya Haruhi”. Původně psána jako “Tanmon Kiyu”(短門キユ)"kvůli autorským právům.|
“Nagato... ...ach! Ze Suzumiye Haruhi.”
Dokonce i já to znal. Série Suzumiya Haruhi. Minulý rok to bylo populární anime. |pzn překladatele: Série Suzumiya Haruhi (涼宮ハルヒシリーズ) - Jedna z nejlépe prodávaných lightnovel všech dob v Japonsku. Původně byla kvůli autorským právům psána jako “Atsumiya Akino(暑宮アキノシリーズ.)|
“Démone-kun, máš taky rád Nagato?”
“Ne, jsem spíš fanoušek Asakury Ryouko.” |pzn překladatele: Asakura Ryouko(朝倉 涼子) - Dívčí postava ze série Suzumiya Haruhi. Původně kvůli autorským právům psána jako “Yorumina Kako”(夜水可子)".|
“A důvod?”
“Prsa.”
“-!”
Morosawa-san ztratil slova, když zaslechl mou bezmyšlenkovitou odpověď.
Asakura Ryouko, pravidelná postava ze série Suzumiye Haruji, a krásná dívka s okouzlujícím tělem.
“Takže jsi milovník velkých prsou?”
“Jop, oppai jsou plné snů. Tím jsem si fakt jistej.”
Pak si představím Buchouina nahá poskakující prsa.
Buchou, zamiloval jsem se do tvých oppai na první pohled. Byl jsem příliš v rozpacích na to, abych to vyslovil před tebou, ale rozhodně ochráním tvá oppai, Buchou.
Morisawa-san nasadil chlípný výraz, zatímco se uculoval.
“Máš dobrý oči. Zdá se, že trpíš extrémně velkou vášní k oppai. Jasně, takže máš opačný fetiš než já. Mám rád holky s malýma prsama.”
“Tomu rozumím. Mám kámoše se stejnou chutí.”
V mysli mi vytane můj obrýlený kámoš ve zlu, Motohama. Je opravdový zvrhlík. Tím sem si stoprocentně jistej.
“Jo. Nemyslíš si, že se Koneko-chan podobá Nagato? Například ta atmosféra. I když je trochu malá.”
Když se o tom teď zmiňuješ, Koneko-chan má drobné tělo, neukazuje žádný výraz, je bez křivek, má krátké vlasy, takže jsou si podobné. Nagato Yuki je podobná postava.
“Proto jsem chtěl, aby si vzala tohle na sebe. Fakt jsem to chtěl!”
Morisawa-san ronil slzy lítosti. Opravdu toho lituje.
Fakt chtěl, aby to nosila, hm?
“Omlouvám se. Tak jo. Nech mě si to obléct-”
“Kurva já tě zabiju ty parchante!”
Zamítl Morisawa-san mou milou nabídku řevem. Prosím, nenaštvávej se, zatímco tak moc brečíš. Je to vtip. Jen si dělám srandu.
Zhluboka se nadechne a uklidní se.
“No, nevadí. Tak jaký máš speciální schopnosti? Jako Démon musíš bejt v něčem dobrej, ne? Něco jako použití záhadný síly. Jen tak mimochodem, Koneko-chan je extrémně silná. Nosí mě jako princeznu.”
Řekne Morisawa-san pyšně. Kam si dal svou mužskou hrdost, chlape?
Jo, musí existovat lidi co sou celí pryč z toho, že je zvedne holka.
Ale moje speciální vlastnost? Hmm.
Překřížím paže a pak vážně pronesu.
“Mojí speciální schopností je Kamehameha.” |pzn překladatele: Kamehameha(かめはめ波) - Jeden z Gokuových pohybů. Původně kvůli autorským právům psána jako “Dragonha(ドラゴン波)”.|
“Běž se oběsit.”
“Co! Co je to za odpověď! Neměl bys hned říkat něco takovýho! A v tvejch slovech byl takovej vražednej záměr!”
“Samozřejmě, že byl! V jakym světě má proboha Démon Kamehamehu jako speciální schopnost!?”
“V tomhle! Přímo v t~o~m~h~l~e!”
Odseknu nahlas, zatímco na sebe ukazuju.
“Ukaž!”
“Jasně!”
“Jestli zvládneš vystřelit, tak jen do toho. Neohrnuj na námi nos, nad generací, která vyrůstala na Dragon Ballu! Když sme byli na základce, všichni sme každý pondělí během pauzy procvičovali Kamehamehu. Dokonce sme se pokoušeli sbírat duchy na genkidamu, ale nic se nestalo! Neohrnuj nad naší generací nos!”|dvojitá poznámka překladatele: genkidama(元気玉) - Jeden z pohybů Son Gokua. Anglicky se nazývá “Spirit Bomb”. Kvůli autorským právům původně psána jako “Goukidama(豪気玉)”; Dragon Ball(ドラゴンボール)- Jedno ze slavných japonských anime. Původně kvůli autorským právům psáno jako “Drag so-Ball(ドラグ・ソボール)”|
“Sklapni!” Kdo se stará, jestli se ti postavil při sledování Dragon Ballu! Mám všechny svazky mangy! Dokonce sem si koupil i první výtisk cover verze! Já a moji kámoši taky hrajeme “Schovku s použitím ki”!”
Smetl jsem všechny jeho argumenty.
Sem nasranej. Jo, fakt nasranej!
Já ti ukážu! Hyoudou Isseiovu verzi Kamehamehy!
Aktivuji svůj Posvátný pohon!
Nejdříve zavřu oči, a pak předpažím levou ruku. V hlavě si představím Son Gokua……položím paži dolů, zatímco udělám pózu Kamehamehy. |pzn překladatele: Son Goku(孫 悟空) - Havní postava z Dragon Ballu. Původně kvůli autorským právům psáno jako “Soramago Satoru(空孫悟)”|
Vložím do toho veškerou svou energii! Kurva! Sežer si to ty Dragon Ball generace! Tohle je můj ultimátní útok!
“Kamehameha!”
Blesk! Moje levá ruka se okamžitě rozzáří!
Posvátný pohon, červená rukavic, se objeví, pokrývajíc mou levou paži.
Jaký to je! Tohle je můj Posvátnej pohon!
POTOK
Pak se podívám na Morisawu-sana, který naplno brečí.
Pak z knihovničky popadne první svazek Dragon Ballu.
Chytne mě za ruku a vyměníme si vášnivé potřesení rukou.
“Dáme pokec!”
POTOK“
I z mých očí vytékají slzy.
To stačí, abych pochopil, co se snaží říct. Každý fanoušek Dragon Ballu to musí pochopit.
“Ano, dáme!”
Tak začíná dlouhá noc.
“Hahaha. Já taky. Taky si myslím, že bylo dobrý, když Wakamota-san namluvil Cella.” |pzn překladatele: Wakamoto Norio(若本 規夫) - Dabér Cella, hlavního zlouna z Dragon Ballu. První z nich byl kvůli autorským právům psán “Oimoto-san(老本さん)”, ten druhý “Dell(デル)”|
“Jo. Znělo to přesně tak, jak sem i představoval.”
Když dostal svojí mangu, smáli jsme se a prokecali 2 hodiny.
Jak jsme tak mluvili, zapomněli jsme na věkový rozdíl mezi námi a téměř se stali přáteli.
Fufufu. První dojem byl děsněj, ale jakmile sme začali mluvit, došlo nám, že spolu vlastně vycházíme.
“Okay! Možná bych s tebou taky mohl uzavřít smlouvu?”
“Jo! Prezidente! Díky za smlouvu!”
Ano! Ano ano ano ano!
Dostanu svou první smlouvu!
Moje cesta k získání šlechtického titulu právě začala! Moje legenda startuje zde!
“Okay, možná by mohlo jít o běžné přání, ale můžu si přát bohatství?”
Jasně. To je vážně normální, ale u lidí velmi populární přání.
“Dobře. Mrknu se.”
Otočím se na přenosné zařízení pro Démony a manipuluju jím.
Když jsem zadal jeho přání, objevila se odpověď.
“Ach, umm, ve tvém případě by byla cena za naplnění přání cenou tvého života. Umřel bys.”
“Umřel!?”
“Jo, ve světě Démonů tomu říkají “Každý život má svou hodnotu”. Je mi líto. Když si budeš přát, abys zbohatl, umřeš.”
“Mám pocit, jako by mi právě někdo vyrval srdce, ale to je v pohodě. Každopádně, když si to budu přát, kde umřu?”
“Umm. Ach, jakmile začnou z nebe padat peníze. Zdá se, že se jich ani nedotkneš. To je děs.”
“Guha! Takže ti je ani nebudu moct vrazit do obličeje!?”
“Hej, nesnaž se mě tím praštit.”
Jo, právě sem byl svědkem zhroucení něčího snu.
Hm. Jak sem si myslel, podobné přání je pro Morisawu-san témě nemožné.
Takže tohle Buchou myslela tím, že každý člověk má jinou cenu. V jakém nespravedlivém světě to jen žijeme.
“T-Tak co třeba harém? Co si přát spoustu dívek na opulentní hostině!?”
Ach. Tak sem si došel, co!
Trochu to mnou pohnulo. Je to konec konců chlap. Samozřejmě, že si přeje něco takovýho.
“Morisawo-san! Taky miluju harémy! Je to konec konců sen každého muže! Úžasný! Myslím, že si s tebou můžu jeden den užívat pití alkoholu! I když se ještě pod zákonem!”
“To je fuk, co to říká?”
Vložím do přístroje jeho přání. Ach bože, jaká krutá odpověď.
“No, říká, že zemřeš jakmile spatříš krásné ženy a dívky.”
“Umřu jen při pohledu na ně!”
“Ne, říká to že jakmile je spatříš, nedokážeš říct, jestli jsou krásné nebo ne. To je krutý. Není lepší procházet kolem krásných holek ve městě?”
“U-Uááááááááááá!”
Náhle se Morisawa-san, dospělák, rozbrečí.
“Takže jsem člověk, co za moc nestojí!? Uggh, můžu říct jen, že lituju, že sem se kdy narodil……”
Jemně poklepu Morosawovi-san na rameno.
“Pojďme až do rána mluvit o Dragon Ball. Chceš si zahrát bitvu v Dragon Ballu? Budu Goku a ty Freeza. Co ty na to?”
Morisawa-san uslzeně přikývne.
Takhle se moje první smlouva stala neplatnou, protože jsem se musel postarat o svého klienta.
Část 4
Příštího dne, po škole.
“…………”
Buchou je naštvaná. Zvedá obočí a nic neříká.
Stojím před ní s bledým obličejem.
Včera jsem se svým klientem hrál Dragon Ball a tím pro mě noc končila.
Ach, jo, Kiba předtím s hořkým úsměvem řekl něco jako:
“Tohle se ještě nikdy předtím nestalo.”
“……Ise.”
Tón jejího hlasu je hluboký a děsivý.
“Ano!”
“Mluvil ji s klientem o manze, a co se stalo potom? Co smlouva?”
Přejde rovnou k věci. Začínám se potit.
“S-Smlouva se stala neplatnou… …Až do rána jsme si hrálo na boj s určitou mangou!”
“Hráli na boj?”
“A-Ano! Chováš se jako postava z té mangy a pak začneš předvádět boj!”
Proč něco takového vysvětluju tak vážně?
Z toho vysvětlování se mi chce brečet.
“J-Já vím, jako středoškolák bych se měl stydět- ne, jako profesionální Démon bych se měl taky stydět! J-Je mi to moc líto! Opravdu se omlouvám!”
Sklopím hlavu, zatímco se omlouvám.
Vážně, co jsem to jen pro všechno na světě do rána dělal?
“……Po smlouvě požádáme klienta o vyplnění dotazníku na letáčku, který rozdáváme. Ptáme se klienta, “Jaká byla vaše smlouva s Démonem?”. Vyplněný dotazník se objeví na tomhle letáčku, ale……”
Buchou mi ukáže papír s dotazníkem se zpětnou vazbou na mě.
Takže něco takového existuje, hm. Práce Démonů je složitější než jsem si myslel.
“… … [Byla to zábava. Bylo to poprvé, co jsem si to takhle užil. Rád bych se s Ise-kunem znovu setkal. Doufám, že příště už s ním smlouvu uzavřu] …… Tohle je dotazník vyplněný klientem.”
-!
Můj hrudník zalilo teplo.
Morisawa-san…… Nebyl jsem schopen nic udělat, ale ty……
“Tohle je poprvé, co jsem dostala takovou zpětnou vazbu. Nejprve jsem si nebyla jistá, co dělat. Proto jsem nasadila tak divný výraz, protože jsem nevěděla, jak na to zareagovat.”
Buchou není naštvaná?
Ale pravdou zůstává, že jsem neuzavřel kontakt……
“Pro Démony je důležité skutečně uzavřít smlouvu s lidmi, co nás přivolali. Pak za ně obdržíme odměnu. Tak kdysi dávno žili Démoni… …Nevěděla jsem, jak zareagovat, protože tohle je poprvé, co jsem se setkala s něčím takovým. Možná jsi selhal jako Démon, ale klient s tebou byl spokojený……”
Buchou se zatváří zmateně, ale pak se usměje.
“Nicméně je to zajímavé. To je jisté. Neexistuje Démon jako ty, avšak jsi velmi zajímavý chlapec. Možná se staneš Démonem číslo 1 v neočekávaných věcech. Ale zapamatuj si, že musíš pracovat na základech. Uzavírej smlouvy s klienty, plň jejich přání a pak získáš odměnu. Dobře?”
“Ano! Budu se snažit ze všech sil!”
Buchou mi odpouští.
To samotné mě udělá tak šťastným, že mám chuť tancovat.
Buchou, příště se mi to určitě povede!
Část 5
Noc po mém slibu.
Znovu dělám svou práci.
Na plný plyn šlapu na svém kole vstříc klientovu domu.
Tentokrát mířím k sídlu 30 minut od školy.
Zabralo mi 30 minut se k němu dostat, i když jsem šlapal plnou rychlostí. Klient není naštvaný, ne?
Stojím přede dveřmi a zvoním. Démon, který musí zazvonit, je opravdu skličující.
Taky se chci brzy nechat přivolat magickým kruhem.
Po chvíli se skrze interkom ozve odpověď.
“Je otevřenou. Vstupte-mňau.”
Opravdu silný hlas. Je to chlap. Cože?“Mňau”? Řekl snad právě“Mňau”?
Ne, musím mít něco s ušima.
Otevřu dveře, sundám si ve vchodu boty, a nesměle procházím sídlem.
Ve chvíli, kdy otevřu dveře, přijdu naprosto o řeč.
“Vítejte-mňau.”
Obrovské tělo. A ohromné vzezření.
Je to obrovský chlap s neuvěřitelnými svaly nosící oblečení gotik lolity.
Když se podívám pečlivě, knoflíky na jeho šatech vypadají, jako by měly každou chvíli odpadnout. Na několika místech taky vypadají, jako by se téměř trhaly.
Víc než to, jeho oči jsou naplněné ochromujícím zabijáckým záměrem - ale zároveň vydávají záři čistého nevinného člověka.
Ne, nejneobvyklejší věcí je jeho hlava.
Má kočičí uši.
Spolknu slinu. Po tváři mi steče kapka potu. Ruce se mi třesou, protože začínám být nervózní.
Tohle není muž. Je to muž mezi muži.
Ohromné vzezření a pocit, že jste v nebezpečí.
Mám tušení. Tušení, že budu zabit bezdůvodnou smrtí.
“U-Umm……Démon……přivolal jste Démona ze společnosti Gremory……?”
Ptám se ho nesměle.
BLESK!
Zasvítí mužovy oči se zvukovým efektem.
Jako by se mezi námi odehrával intenzivní souboj ducha.
Zabije měéééé! Íííííí!
I když jsem Démon, změním svůj postoj, abych se ochránil.
“To je pravda-mňau. Zavolal jsem Démona-san, protože mám přání-mňau. ”
Z jeho silných úst vyjdou nečekaná slova.
Zakončil větu "mňau”!
Neskutečný……je něco takovýho vůbec dovolený?
“Chci, abys udělal z Mil-tan magickou dívku-mňau.”
“Tak se teleportuj do jinýho vesmíru.”
Odpovím ihned.
Nemožný. Tohle je vážně nemožný. Fakt.
Sklopím hlavu, protože jeho přání je naprosto nad moje očekávání.
Mil-tan!? Co je to sakra Mil-tan!?
Slova toho chlápka mě začínaj mást.
S takovým tělem bys mohl jít do jiný dimenze a vrátit se živej! Možná bys dokonce zničil i Satana!
“To už sem zkoušel-mňau.”
“Fakt si to zkusil!?”
“Ale bylo to nemožné-mňau. Nebyl tam nikdo, kdo by mi daroval Mil-taniny magické síly-mňau.”
“No, dalo by se říct, že tahle situace je svym způsobem magická……”
“Jedinou možností je požádat svého úhlavního nepřítele, Démona-san-mňau.”
Už předtím jsem se sám považoval za jeho nepřítele, aniž bych si to uvědomil……Ale nechci mu to říkat.
“Démone-san~!”
Hlas vypuštěný tímhle chlapem -Mil-tan, otřese celou místností.
Co je to!? Zvuk magie!?
“Prosím, dej Mil-tan fantastické síly -mňaaaaaau!”
“Neboj; vypadáš dostatečně fantasticky! To já mám pocit, že se rozbrečím!”
Doopravdy sem se rozbrečel.
Sakra!
Jak to, že všichni klienti, které dostanu na starost, jsou banda perverzáků!? Co to jako má znamenat!?
“Mil-tan! Mil-tan, uklidni se! Vyslechnu si, co máš na srdci!”
Nejdřív, myslím, že musím uklidnit tohohle chlapa a vyslechnout si jeho příběh.
Mil-tan nasadí na svůj obličej obrovský úsměv poté, co si setře slzy.
“Tak se pojďme společně podívat na “Magickou dívku alternativní Mléčné spirály 7”-mňau. Příběh o magii začíná zde-mňau.”
Část 6
Už je skoro druhý den a já jsem na cestě domů po skončení pravidelných klubových aktivit.
Háá.
Povzdechnu si.
Dokonce i dneska měla Buchou divnej výraz. Moje smlouva se podruhé v řadě stala neplatnou.
Ale mám tu nejlepší zpětnou vazbu.
Buchou byla znovu zmatená, protože se podruhé v řadě setkala s incidentem, jaký nikdy předtím nezažila. Omlouvám se, že tě zatahuju do divný situace.
Cítím se hrozně, ale zdá se, že moje cesta k získání titulu bude těžší, než jsem si myslel……
Minulou noc jsem až do rána sledoval anime DVD s Mil-tan.
Nejprve sem to nemyslel moc vážně, ale propadle jsem anime Magická dívka kvůli jeho sexy akcím a příběhu, kterej mě rozbrečel, takže to dopadlo tak, že sem se díval až do rána.
Kromě toho, proč sou všichni mí klienti bandou perverzáků?
“Ahaha, Hyoudou-kun musí mít démonickou dílu, která tyhle lidi přitahuje. ”
Řekl předtím Kiba něco takovýho s osvěžujícím úsměvem.
Chcípni, krasavče. Slyšel sem, že jeho šance nechat se přivolat krásnou starší ženou sou vysoký.
Sakra! Jakej druh smlouvy s nima má!?
Je to sex!? Nebo něco, co se sexem souvisí!?
Jen pomyšlení na to mě nutí chtít ho zavraždit. Kurva! K čertu s tebou, Kiboooo!
“Hauááu! ”
Hmm? Nečekaný hlas.
Ve stejnou chvíli, kdy za sebou zaslechnu ten hlas, se ozve taky zvuk něčeho padajícího na zem.
Když se otočím, je tam sestra ležící na podlaze.
Ruce má roztažené dokořán a obličej na zemi. Tohle je zaručeně neohrabaný způsob jak spadnout.
“……S-Seš v pořádku? ”
Přistoupím k sestře a podám jí ruku, takže může vstát.
“Auu. Proč pořád zakopávám…… Ach, omlouvám se. Děkuji mockrát~.”
Soudě dle jejího hlasu je mladá. Je stejně stará jako já?
Beru ji za ruku, abych ji zvedl.
Vítr zavane.
Sestřin závoj odletí kvůli větru.
Její blonďaté vlasy, které pod ním byly skryty, jí spadají dolů na ramena. Její rovné plavé vlasy se třpytí slunečním svitem.
Pak se mé oči pohnou k jejímu obličeji.
-!
Okamžitě mi ukradne srdce.
Blonďatá kráska stojící přede mnou.
Obě její zelené oči vypadají tak nádherně, že se cítím, jako by mě do sebe vtahovaly……
…………
Na chvíli na ni zůstanu zírat.
“U-Umm……děje se něco……?”
Sestra se s ustaraným obličejem podívá zpříma do mého obličeje.
“Ach. O-Omlouvám se. Umm……”
Nemůžu to říct.
V žádnym případě jí nemůžu říct, že mě fascinuje.
Spíš, tahle holka je ona. Jo, mluvím o ní. Ano, o ní.
Vypadá přesně jako moje dokonalá dívka (Verze blonďatá kráska)! Samozřejmě, že mě přitahuje!
Cítím, že s ní potřebuju dál mluvit!
Je to znamení!? Myslet na něco tak sobeckého.
Pak mi do oka padne cestovatelská taška, kterou má na rameni. Když se nad tím zamyslím, je celkem vzácné vidět ve městě jeptišku. Tohle je pro mě vlastně poprvé.
Předtím jí ale musím zdvihnout ten závoj. Naštěstí přistál poblíž.
“C-Cestuješ? ”
“Ne, tak to není. Byla jsem umístěna do církve v tomto městě…… Ty musíš být obyvatel tohoto města. Ráda tě poznávám. ”
Sklonila hlavu.
Hmmm. Být umístěna do zdejšího kostela. Výměna zaměstnanců? Zdá se, že církev prochází těžkými časy.
“Prošla jsem si pár nepříjemnostmi, než jsem se sem dostala. Ummm… …Nemluvím japonsky zrovna dobře…… Ztratila jsem se a ostatní nerozuměli tomu, co jsem říkala……”
Spojí ruce před hrudníkem a vypadá vážně smutně.
……Což znamená, že neumí japonsky.
Důvod, proč se mnou může mluvit, je démonická síla. To mi předtím řekla Buchou.
“Když se změníš v Démona, jednou z jedinečných schopností, které získáš, je “Jazyk”. Ve chvíli, kdy se proměníš, všichni na světě budou rozumět tomu, co říkáš. Lidé, co tě budou poslouchat, uslyší tvá slova v jazyce, který je jim nejbližší. Pokud to budou Američané, uslyší angličtinu. Pokud Španělé, španělštinu. A také naopak. Pokud promluví v jiném jazyce než v japonštině, uslyšíš jejich slova japonsky. ”
Jo, je to přesně, jak Buchou řekla.
Během lekcí angličtiny slyším všechno v japonštině. Byl jsem šokován. Když mi učitelka angličtiny řekla, abych přečetl odstavec anglicky, nějak jsem četl a všichni mí spolužáci se zdáli být šokováni.
Samozřejmě. Jelikož teď mluvím anglicky přirozeně, jsou zřejmě jasně v šoku.
Dokonce i učitelka kvůli tomu ztuhla.
No, písmenka a slovíčka se nezměnila do japonštiny, protože schopnost se omezuje pouze na zvuk.
Ale to stačí. Je to tak úžasný, když můžu změnit jazyk kdekoliv na světě.
Tak jsem se stal “mezinárodním” středoškolákem bez jakýchkoli nároků.
“Myslím, že vím, kde je tu kostel. ”
Mám za to, že starý kostel leží ve vnější části města. Alespoň tuším, že je to kostel.
Ale používá se vůbec ještě?
“V-Vážně! D-Děkuji ti~! Tohle všechno se stalo díky Bohu! ”
Usměje se na mě se slzami v očích. Je vážně rozkošná.
Ale když se podívám na růženec zářící na její hrudi, mám z toho extrémně negativní reakci.
No, jak jinak taky, jsem přece Démon. Ona je ten druh člověka, s nímž nemůžu mluvit nebo se dostanu do potíží.
Ale nemůžu jí nechat samotnou v problémech. A tak beru tuhle sestru do kostela.
Po cestě jsme procházeli parkem.
“Uáááááááá!”
Co jsem zaslechl, byl pláč chlapce.
“Jsi v pořádku, Yosh-kun?”
Bude v pořádku, je s ním jeho matka. Zdá se, že právě zakopl.
Ale náhle, sestra, která šla za mnou, vykročila směrem k parku.
“Hej.”
Sestra vstoupila do parku a šla vstříc brečícímu chlapci sedícímu na zemi.
Následoval jsem ji.
“Jsi v pořádku? Chlapci by neměli plakat kvůli takovým malým zraněním.”
Poplácá sestra chlapce jemně po hlavě.
Chlapec pravděpodobně nerozumí tomu, co říká. Ale má velmi milý výraz. Sestra položí dlaň na chlapcovo zranění.
V příštím momentu zůstanu v šoku. Zelená světelná koule se jí objeví v dlani a bliká nad chlapcovým kolenem.
Co je to? Démonické síly? Buchou řekla, že je mohou používat jen Démoni a ti, kteří s nimi nějak souvisí, takže tak to být nemůže.
Když se podívám pečlivěji, chlapcovo zranění začne mizet.
Léčí snad světlo z její dlaně chlapcovo zranění?
Něco mě napadne.
–Posvátný pohon.
Zvláštní moc udělená určitým lidem. Myslím, že alespoň tohle předtím Kiba říkal.
Tak nějak cítím, že tohle je ono. Z pohledu na to světlo mě bolí levá ruka. Musí to být podobné.
Reaguje snad můj Posvátný pohon na ten její? Odpovídá mu?
Když se znovu podívám, je chlapcovo zranění pryč, nezbyla po něm jediná stopa.
Úžasný.
Tohle je taky síla Posvátnýho pohonu…… Existuje tolik různých druhů.
Chlapcova matka je v šoku. Každý, kdo uvidí něco tak nepředstavitelného, zareaguje stejně.
“Tak, tvoje rána je zahojená. Už by to nemělo bolet.”
Sestra poplácá chlapce po hlavě a podívá se na mě.
“Promiň. Ale musela jsem.”
Zasměje se a vystrčí jazyk.
Chlapcova matka, předtím šokovaná, zavrtí hlavou, pak popadne chlapce za ruku a rychle odejde.
“Díky, Onee-chan!”
Chlapcova slova. Slova vděčnosti.
“Říkal díky, Onee-chan.”
Přeložím jí a ona se šťastně usměje.
“……Ta síla……”
“Ano, mám sílu léčit. Je to nádherná síla darovaná Bohem.”
Vypadá trochu smutně, dokonce i přesto, že se usmívá.
Tak nějak se zdá, že má za sebou temnou minulost nebo tak podobně.
Pravděpodobně bych do toho neměl rýpat.
Není zrovna prostor pro slova jako “Vlastně mám taky Posvátný pohon!”. Je to neobvyklá síla, a někteří lidé kvůli ní možná trpí.
Dokonce ani já se necítil šťastně, když jsem měl na ruce svůj Posvátný pohon. Místo toho jsem byl opravdu v šoku. Ještě pořád nevím, jak ho používat, proto jsem taky nebyl šťastný. Jedinou věc, kterou s tím umím, je napodobenina Kamehamehy.
Rozhovor tady končí a my pokračujeme v cestě ke kostelu.
Dojdeme tam asi po pěti minutách.
Jo, jedinej kostel, kterej znám, je tenhle. Je stejně starej, jak si ho pamatuju.
Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se ještě využíval, ale zevnitř vychází světlo, což znamená, že jsou uvnitř lidé.
ZIMNICE ZIMNICE ZIMNICE
Mám zimnici a stéká po mně pot. Už předtím to bylo takové.
Věděl jsem to. Jsem Démon, takže kostel patřící Bohu a Andělům je pro mě nepřátelské území.
Dokonce i Buchou říká, že bych se nikdy neměl moc přibližovat ke kostelu nebo svatyni.
“Ano, jsme tady! Jsem tak šťastná.”
Sestra si úlevně povzdechne, jakmile porovná naši polohu s mapou, kterou má u sebe.
Ach, takže jsme na správném místě. To je dobré.
Neměl bych se tu zdržovat. Stmívá se, takže bych měl jít.
Je to ztráta, rozloučit se s takovou kráskou, ale jsem Démon a ona jeptiška……
Láska na protilehlých stranách může znít romanticky, ale tohle není ten případ.
To protože začínám mít z kostela vážně strach. Moje tělo se nemůže přestat třást.
Tohle znamení strachu musí být pro Démony zvláštní rys. Jako bych byl žába sledovaná hadem.
Ne, spíš jsem žába, která neví, co dělat, když ji had najde.
“Tak já půjdu.”
“Prosím počkej!”
Rozloučím se a pokusím se odejít, ale sestřina slova mě zastaví.
“Ráda bych ti udělala nějaký čaj jako poděkování, že si mě sem vzal-”
“Ach, docela spěchám, takže musím jít.”
“……Ale to je……”
Trápí se.
Pravděpodobně mi chce udělat čaj, aby mi ukázala své díky, ale pít zde čaj by bylo nebezpečné. Je to škoda, ale musím odmítnout.
“Jmenuju se Hyoudou Issei. Ale všichni známí mi říkají Ise. Takže můžeš i ty. A ty se jmenuješ?”
Když jí prozradím své jméno, s úsměvem odpoví.
“Mé jméno je Asia Argento. Prosím říkej mi Asio!”
“Tak, sestro Asio, ještě se setkáme.”
“Ano! Ise-san, určitě přijdu, abych tě viděla!”
Sklopí Asia hlavu.
Odejdu poté, co mávnu rukou jejím směrem. Sledovala mě, dokud jsem se jí neztratil z dohledu.
Chápu, že je to hodná dívka.
A tohle byl náš nevyhnutelný osud a první setkání.
Část 7
V noci.
“Už nikdy se ke kostelu nepřibližuj.”
Plísní mě Buchou v klubové místnosti. Její výraz je vážnější než obvykle. Spíš je na mě pořádně naštvaná.
“Pro nás Démony je kostel nepřátelským územím. Jen vstup do něj by mohl způsobit roztržku mezi Démony a Bohem. Jelikož to byl laskavý skutek, vzít jeptišku do kostela, neublížili ti, ale Andělé jsou vždy na pozoru. Byl jsi v situaci, kdy by nebylo divné, kdyby tě zasáhli světelným kopím.”
……To jako fakt?
Byl jsem v tak závažné situaci……?
Když o tom tak přemýšlím, zimnic, kterou jsem předtím cítil, nebyla normální. Tehdy jsem cítil jen strach.
Tak tohle znamená detekovat nebezpečí. Takže můj instinkt jako Démona mi napověděl, že jsem byl v nebezpečné situaci.
“Nedávej se dohromady s lidmi z církve. Obzvláště s exorcisty, našimi největšími nepřáteli. Snadno by nás zničili, protože jejich síly podporují Boží modlitby. Mnohem horší je však exorcista s Posvátným pohonem. Pak je to stejné jako stát na hranici mrti, Ise.”
Buchou se na mě zpříma podívá svýma modrýma očima, zatímco pohodí karmínovými vlasy.
Její pohled je vážný, takže nežertuje.
“A-Ano.”
“Můžeš zabránit své smrti jako člověka vzkříšením v podobě Démona. Ale Démoni, kteří jsou vymítáni, skončili. Změní se v nic. -Nic. Nic po tobě nezbyde a nic neucítíš. Chápeš, jak vážné to je?”
……Nic? Abych řekl pravdu, ne.
Buchou při pohledu na můj zmatený obličej zavrtí hlavou.
“Omlouvám se. Až moc jsem se rozzlobila. Každopádně, odteď už buď opatrný.”
“Ano.”
Můj rozhovor s Buchou tím skončil.
“Ara ara, už jsi skončila s přednáškou?”
“Owaa.”
Akeno-san stojí a mnou, aniž bych si to vůbec uvědomil. Směje se jako obvykle.
“Akeno, stalo se snad něco?”
Výraz Akeno-san se po Buchouině otázce změní.
“Obdrželi jsme příkaz k lovu od Arcivévody.”
Část 8
--Zbloudilí Démoni.
Existují takto nazývané bytosti.
Démon, který se promění ve sluhu Démona s šlechtickým titulem, kterého zradí nebo jehož pán je zabit. Podobné případy se vyskytují jen zřídka.
Síly Démonů jsou ohromné. Nedají se ani porovnávat s dobou, kdy jste byli lidmi.
Takže se samozřejmě najdou i tací, kteří ty síly využijí pro své vlastní zájmy.
Takoví Démoni opustí sídlo svého pána a působí škody na jiných místech.
Tohle je “Zbloudilý Démon”.
Padlý Anděl Donaseek v obleku si mě s ním spletl.
Jinými slovy, se zbloudilým psem.
Zbloudilí psi dělají potíže. Když se na ně přijde, pán nebo jiný Démon má nakázáno je zničit. Tohle je zákon démonů.
Jiné bytosti jako například Andělé a Padlí Andělé v nich vidí ohrožení a ničí je kdekoliv jim přijdou do cesty.
Není nic děsivějšího než Démon bez pravidel.
Vešel jsem do nepoužívané budovy umístěné ve vnější části města spolu s Buchou, Akeno-san, Kibou a Koneko-chan.
Každou noc tam Zbloudilý Démon lákal lidi, aby se jimi krmil.
A tak přišla od Démonů Vyšší třídy žádost na jeho ulovení.
[Jelikož unikl na teritorium Rias Gremory, chtěl bych tě požádat, abys ho zničila.]
Zdá se, že tohle je také jedna z prací Démona.
Pojídání lidí…… Takže existují i zlí Démoni……
Ne, přirozeně, že takoví Démoni jsou.
Takže jediným důvodem, proč jsou potichu je, že se řídí zákonem……
Jo, jsou to konec konců Démoni……
Je půlnoc. Svět temnoty.
Obklopuje mě spousta vysoké trávy, a daleko odsud vidím nepoužívanou budovu.
Jedna z vlastností Démonů je dobrý zrak v noci.
Hmm, mít dobrý zrak na takhle strašidelném místě není až tak dobré....
“……Pach krve.”
Zakryje si Koneko-chan nos uniformou jakmile domluví.
Pach krve? Já nic necítím. Takže to znamená, že má Koneko-chan dobrý čich.
Všechno ztichne.
Poblíž cítím přítomnost nepřítele a jeho vražedný úmysl není normální.
Nohy se mi třesou. Jsem opravdu vyděšený. Kdyby tu nebyli ostatní, utekl bych. Buchou, která je vpředu, vypadá s rukama v bok velmi spolehlivě!
“Ise, tohle je dobrá příležitost zažít jaké to je, bojovat.”
Řekne Buchou bezohledně.
“Počkat, to myslíš vážně!? Sem si jistej, že nebudu moc k užitku!”
“Ano. Pro teď je to stále ještě nemožné.”
Odpoví přímo mně. Je mi z toho kapku smutno.
“Ale můžeš se podívat, jaký je souboj Démonů. Dnes se jen soustřeď a dívej se, jak bojujeme. Ach, ano. Také ti vysvětlím vlastnosti jednotlivých služebníků.”
“Vysvětlíš? Vlastnosti služebníků?”
Nasadím zmatený výraz, ale Buchou pokračuje.
“Démoni, kteří jsou pány, přidělují vlastnosti těm, jež se stanou jejich služebníky. ……Ano, asi už je načase vysvětlit ti to spolu s historií Démonů.”
Buchou začne vysvětlovat současnou situaci Démonů.
“Kdysi dávno se odehrála třístranná válka mezi Démony, Padlými anděly a Bohem s jeho andělskými následovníky. Všechny tři strany měly velkou armádu a bojovaly téměř věčnost. Výsledkem bylo, že všichni ztratili většinu svých vojsk a válka skončila před několika lety, aniž by měla vítěze.”
Po Buchou se slova ujme Kiba.
“Démoni nebyli výjimkou. Velcí Démoni s titulem, kteří veleli asi 20 nebo 30 jednotkám ztratili kvůli válce většinu svých podřízených. Ztratili jich tolik, že ani nedokázali vytvořit nové armády.”
Odsud pokračuje Akeno-san.
“Slyšela jsem, že většina čistokrevných Démonů padla ve válce. A dokonce i po ní problémy mezi Démony, Padlými anděly a Bohem přetrvávaly. Ačkoli strana Padlých andělů i Boha ztratila téměř všechno vojsko, jsme stále v pozici, kdy nemůžeme polevit v ostražitosti, nebo se dostaneme do potíží.”
Pak promluví znovu Buchou.
“Tak se Démoni rozhodli využívat systém malých skupinek vojáků. A přesně tohle je [Hříšná Figurka].”
“Hříšná figurka?”
Zdá se, že tady se to komplikuje, ale jak to tak vypadá, musím pozorně poslouchat.
“Démoni s titulem se rozhodli využít vlastnosti z lidské hry “šachy” pro své služebníky. Byl to zároveň sarkasmus, jelikož většina služebníků jsou Démoni pocházející z oživených lidí. Od té doby se šachy staly populární hrou světa Démonů. To nechme stranou. Démoni, kteří jsou páni, zastávají pozici [Krále]. V našem případě jsem to já. Odtud pochází také 5 speciálních vlastností sestávajících se z [Královny], [Jezdce], [Věže], [Střelce] a [Pěšce]. Jelikož Démoni nemohli vytvořit armádu, rozhodli se pro malou skupinu Démonů a dali jim obrovské síly. Tento válečný systém byl stvořen před pár stovkami let a nečekaně se stal populárním mezi Démony s šlechtickým titulem.”
“Populární? Myslíš pravidla šachu?”
“Začali soutěžit proti sobě. Například jako, “Můj Kůň je silnější!”, nebo “Ne, moje Věž je silnější!” A výsledkem bylo, že Démoni vyšší třídy začali hrát hru podobnou šachům pomocí svých služebníků. Říkáme tomu “Hodnotící hra”. Každopádně, tahle hra se mezi Démony stala velmi populární. Dnes už existují dokonce i turnaje. Síla [Figurek] a také jak silní jsou ve hře, to vše ovlivňuje Démonovo společenské postavení a jeho titul. Existuje věc nazvaná [Sbírání figurek], kdy shromažďují lidi s talenty a mění je ve své [Figurky]. Poslední dobou je to hodně populární. Talentovaní služebníci se stanou jejich statusem.”
Aha.
Takže pokud jste silní v té hře, znamená to, že jste skvělý Démon. Stane se to vaší pýchou.
……Umm, takže služebníci Démonů jsou bývalí lidé a jejich funkce vychází z [Figurek] ve hře.
Mám pocit, že je to složité. Takže jednoho dne budu přinucen v té hře bojovat?
“Ještě nejsem dospělý Démon, takže se nemůžu účastnit oficiálního turnaje. A i kdybych mohla, jsou věci, jimiž si musím projít, jinak nemůžu hrát. V krátkosti, Ise i mí ostatní služebníci zde se ještě nějakou chvíli na hře nebudou podílet.”
“Takže to znamená, že Kiba s ostatními tu hru také ještě nehráli?”
“Jo.”
Zodpoví Kiba mou otázku.
Svět Démonů je divný. Kdysi jsem si je představoval jako zlé a děsivé bytosti, ale vypadá to, že jsem se mýlil.
Nebo se tak možná cítím, protože stále nejsem obeznámen s tím, jak to ve světě Démonů chodí.
Předtím, je tu něco, co ve mně hlodá.
Jo, moje hodnost jako [Figurky].
“Buchou, jaká je moje úloha a vlastnosti? Jaká jsem figurka?”
“Ise, ty jsi-”
Tady se Buchou zarazí.
Také znám důvod proč. Cítím to mrazení po celém těle. To kvůli přítomnosti nepřítele a jeho vražednému úmyslu, který se stal silnějším.
Něco se k nám blíží! Dokonce i někdo jako já, kdo se právě proměnil v Démona, to pozná.
“Cítím něco nechutnýho. Ale taky něco úžasnýho. Je to sladké? Nebo hořké?”
Tichý hlas, který přichází z podzemí.
Tahle zvláštnost není normální. Jen zvuk toho hlasu mě děsí.
“Zbloudilý Démone Vaizore. Jsme zde, abychom tě zničili.”
Řekne Buchou.
“Ketaketaketaketaketaketaketaketaketaketaketaketaketaketaketaketa……”
Zazní kolem nás v ozvěně ten abnormální smích. Ach, teď tomu jasně rozumím.
Tohle není smích člověka. Ale taky to není smích Démona, pokud vím.
Nggh……
Ze stínů se vynoří žena nahoře bez. Ale její tělo se vznáší.
Ne.
KROK.
Těžké kroky. Další věc, která se objeví, je tělo obrovského zvířete.
Je to groteskní bytost nepřirozené formy s horní polovinou ženskou a dolní polovinou patřící monstru.
Oběma rukama drží něco, co vypadá jako kopí.
Dolní část monstra má čtyři tlusté nohy s ostrými drápy. Je to hadí ocas? Páni! Ten ocas se pohybuje sám od sebe!
Soudě od pohledu je rozhodně víc než pět metrů vysoká. Pokud se postaví na zadní, nebude ještě mnohem vyšší?
Každopádně, je to monstrum. Je to taky Démon?
No, jo, jelikož to Buchou nazvala “Zbloudilý Démon”.
Kruci, to existují i takovýhle věci!? Znovu jsem si to potvrdil. Démoni jsou děsiví!
“Odejít od svého pána a řádit si jak se ti zachce, za to si zasloužíš smrt. Ve jménu Vévody Gremory tě s potěšením zničím!”
“Na malou holku si mazzzzzaná! Rozervu tvé tělo a zbarvím ho rudou stejnou jako svoje vlaaaaaasy!!”
Vyštěkne monstrum, ale Buchou se jen nosově zasměje.
“Opravdu mluví vkusně. Yuuto!”
“Ano!”
Svuf!
Kiba, který byl poblíž mě, vyrazí kupředu, jakmile mu Buchou dá rozkaz. Rychlej. Je šíleně rychlej. Nedokážu na to ani zareagovat!
“Ise, budu pokračovat v přednášce.”
Řekne Buchou.
Přednáška? Ta věc o vlastnostech Hříšných figurek nebo tak něco?
“Yuutova pozice je [Jezdec]. Jeho vlastností je rychlost. Ti, jež se stanou [Jezdcem], zvýší svoji rychlost.”
Přesně jak Buchou řekla, Kibova rychlost se zvýšila, a nakonec jsem ani nedokázal očima zachytit jeho pohyby.
Monstrum zaútočilo pomocí kopí, ale nezdálo se, že by ho mohla zasáhnout.
“A Yuutovou speciální zbraní jsou meče.”
Kiba zastavil a náhle držel evropský meč. Vyndal ho z pochvy, tasený meč odrážel měsíčné světlo.
SU!
Kiba náhle znovu zmizel. V příštím okamžiku se ozval výkřik monstra.
“Gjááááááááááááááá!"
Když se podívám, obě jeho paže jsou uťaty od těla i s kopím. Z jeho rány tryská krev.
“Tohle je Yuutova síla. Rychlost nezachytitelná okem a šermířské schopnosti profesionála. Díky této kombinaci se stal nejrychlejším Jezdcem.”
Poblíž nohou monstra je stín…… Počkat! To je Koneko-chan!
“Další je Koneko. Ona je [Věž]. Vlastností Věže je její-”
“Zastranej hmyzeeeeeee!”
DUP!
Obrovský netvor se pokouší zadupnout Koneko-chan!
K-Koneko-chan! Hej, má potíže-
Ale noha monstra nedopadne na zem. Nebylo schopno plně dostoupnout.
Gugugu……
Dívka s drobným tělem zvedá netvorovu nohu.
“Schopnost [Věže] je jednoduchá. Absolutní síla. A také vysoká obrana. Pro Démona s tohohle kalibru je nemožné Koneko zašlápnout. Nedokáže ji rozdrtit.”
ZDVIH!
Koneko-chan netvora úplně zvedne.
“……Leť.”
Konako-chan vyskočí do výšky a ostře udeří monstrum do břicha.
BUM!
Netvorovo obrovské tělo je odhozeno dozadu.
Pak si vzpomenu na slova klienta, který je zamilovaný do Koneko-chan, Morisawu-san.
-Koneko-chan má extrémní sílu. Nosí mě jako princeznu.
Tohle není něco, co byste nazvali extrémní silou!
Obrovské monstrum vyletělo jen díky jediné ráně!
Jo, rozhodně se s Koneko-chan nesmím pustit do křížku. Pravděpodobně by mě zabila pouhým dotykem prstu.
Super dívka. Opravdu děsivý. A Morisawa-san, kterej se do ní zamiloval, je taky děsivej.
“A konečně, Akeno.”
“Ano, Buchou. Ara ara, co bych měla dělat?”
Zasměje se Akeno-san, zatímco kráčí k monstru, které leží na zemi po zásahu Koneko-chan.
“Akeno je [Královna]. Je druhá nejsilnější, hned po mně. Je bezkonkurenční viceprezidentkou našeho klubu, má všechny vlastnosti [Pěšce], [Jezdce], [Střelce] i [Věže].”
“Guuuuuu……!”
Monstrum zírá na Akeno-san. Akeno-san se při zachycení netvorova pohledu nebojácně zasměje.
“Ara ara, zdá se, že ti ještě zbyla nějaká energie. Tak co třeba tohle?”
Akeno-san natáhne ruce k obloze.
BLESK!
V příští vteřině obloha zajiskří a sjede z ní zářící blesk, udeří do monstra.
“Gagagagagagagagagagagagaaa!”
Monstrum schytá vehementní dávku elektřiny.
Celé jeho tělo je spáleno a vychází z něj kouř.
“Ara ara, zdá se, že máš v sobě stále ještě nějakou energii. Vypadá to, že ještě něco vydržíš.”
BLESK!
Další blesk zasáhl monstrum.
“Gjáááááááááááááááá!”
Netvor dostane další zásah proudem. Už zní jako by umíral.
I tak sešle Akeno-san dolů třetí blesk.
Její obličej, zatímco sesílá dolů zářivé blesky, vypadá děsivě a chladně i přesto, že se směje.
Uá. Ta osoba si to užívá…… Konec konců se směje.
“Akeno vyniká v útocích využívajících démonické síly. Dokáže ovládnout přírodní elementy, jako jsou blesky, led a oheň. A co víc, je neskutečná sadistka.”
Přizná Buchou, jako by ani o nic nešlo.
Sadistka!? Tohle není někdo, koho byste nazvali sadistou!?
“Obvykle je velmi milá, ale jakmile jednou začne souboj, nedokáže zastavit, dokud se neuklidní.”
“……Uuu, bojím se Akeno-san.”
“Nemáš se čeho bát, Ise. Akeno je ke svým přátelům velmi milá, takže to není problém. Dokonce říkala, že jsi roztomilý. Příště se od ní nech hýčkat. Určitě tě laskavě obejme.”
“Ufufufufufufufu. Kolik mých blesků ještě sneseš? Už, monstrum-san? Ještě nemůžeš zemřít, ano? Ten, kdo tě dorazí, bude můj pán. Ohohohohohohoho!”
……Buchou, ta hlasitě se smějící osoba přede mnou mě vážně děsí.
Myslel jsem si, že zrovna ona má ze všech nejvíce zdravého rozumu……
Konec konců, je Démon. To musí být tím. Povídám ti, Démon. Ti musej bejt děsiví.
Bleskové útoky Akeno-san pokračují ještě několik minut.
Když se Akeno-san uklidní, Buchou to potvrdí a kývne hlavou.
Buchou se přiblíží k monstru, které už ztratilo vůli bojovat.
Buchou natáhne k monstru ruku.
“Nějaká poslední slova?”
Zeptá se Buchou.
“Zabij mě.”
To je vše, co řekne.
“Tak zmiz.”
Krutá odpověď. Z Buchouina hlasu mě zamrazí.
DON!
Ohromná masa černé démonické síly vystřelí z Buchouiny dlaně.
Je tak velká, že pokryje celé netvorovo tělo.
Masa démonické síly požírá tělo monstra. Pak zmizí i s jeho pozůstatky.
Přesně jak řekla Buchou, zmizelo.
Buchou to stvrdí povzdechem.
“Je po všem. Dobrá práce, všichni.”
Řekne Buchou členům klubu. Všichni se vrátí do svých normálních já. Takže lov na “Zbloudilého Démona” skončil, jo?
Osud Zbloudilých Démonů. Nevím, co říct. Ta věc také opustila svého pána, protože měla něco na mysli……
Tak tohle je souboj Démonů…… Byl to krutý boj. I se Zbloudilými Démony je v tomhle světě stále ještě spousta věcí, které jsou mi neznámé.
Takže odsud musím zamířit vysoko……
Možná bych měl uvažovat v dekádách.
Pak si vzpomenu na ten problém. Ta věc o hodnostech Hříšných figurek z dřívějška. Jelikož jsem služebník Démona s titulem, tak bych měl mít taky určitou [Figurku].
“Buchou, ještě pořád je tu jedna věc, kterou jste mi neřekla.”
“Která?”
Odpoví Buchou s úsměvem.
“Moje Figurka… …nebo spíš, jaká je moje role jako služebníka.”
Abych řekl pravdu, už jsem předvídal ten nejhorší scénář. Spíš jsem věděl, že to tak dopadne. Ale stejně jsem v sobě choval naivní naději.
Zbývají dvě [Figurky], jelikož Akeno-san je [Královna], Koneko-chan je [Věž], a Kiba [Jezdec].
[Střelec] a……[Pěšec]. To v mžiku zmizelo.
Doufal jsem, ale mé naděje jsou v okamžiku roztříštěny. Rudovlasá kráska se na mě usměje a jasně řekne.
“Jsi [Pěšec]. Ise, ty jsi [Pěšec].”
Jsem ten nejnižší.
Žádné komentáře:
Okomentovat