Předem chci upozornit, že jsem dala Kiritův rozhovor do tykání, prostě mi to tak přišlo... (asi jsem hodně nevychovaná). Ale až to budu dávat dohromady, dám tam vykání, což by určitě líp odpovídalo tomu, že mluví se starším a ještě k tomu "autoritou". Jen mám prostě pochybnosti, že je pro něj Kikuoka autorita, toť vše ;)
Kapitola 1
"Vítejte, stůl pro jednoho?"
Uklonil se číšník s úctou. Odpověděl jsem mu, že někoho hledám a pohledem prohledal obrovskou rozlohu kavárny.
Ze sedadla u okna na mě okamžitě zavolal hlasitý, sdílný hlas.
"Hej, Kirito-kun, tady!"
Jídelnou plynula elegantní klasická muzika spolu s tichým štěbetáním radostné konverzace, která s mým příchodem ve zlomku vteřiny utichla. Všechny oči se na mě kriticky zaměřily. Oblečen do své staré kožené bundy a záplatovaných kalhot, asi 80% obchodu - ženy z vyšší třídy na přestávce mezi nákupy - vyzařovala pocit, že jsem na špatném místě; začínal jsem cítit hlubokou zášť k osobě, která mě sem pozvala.
Kdyby to byla sladká a atraktivní dívka, dokázal bych se s tí vypořádat, ale naneštěstí patřila ruka, která mi mávala, muži v obleku. Neobtěžoval jsem se skrýt svou nevoli a neurvale se posadil na židli s ´dosun´ zvukem.
Číšník se objevil po mém boku, aby mě uvítal sklenicí chladné vody a teplým ručníkem spolu s menu. Jak jsem zvedl elegantní dřevěnou a koženou obálku, ozval se přes stůl slunečný hlas.
"Tentokrát platím, takže si objednej cokoliv jen chceš."
"To bych udělal, i kdybyste to neřekl."
Odsekl jsem ostře a přesunul oči na menu; šokující, jejich nejlevnější položka «Choux a la Creme» |pzn překladatele: Normální větrník :D *válí se smíchy po zemi*| stála téměř 1200 yenů, a já si ze zvyku málem objednal obyčejnou kávu. Poté, co jsem si vzpomněl, že tento muž je vysoce placený úředník a že cena také zábavy by měla být proplacena jako firemní výdaje prostřednictvím peněz těžce vydělávajícího taxikáře, já, který byl málem považován za idiota, jsem si začal klidně objednávat.
"Aach... dám si parfait au chocolat... a mille-feuille |pzn překladatele: Napoleonské řezy|... a nakonec oříškovou kávu."
Tak nějak se mi podařilo vyslovit celou objednávku aniž bych si překousl jazyk, navzdory tomu, že jsem neměl ani ponětí o tom, co jsem si právě objednal. Vybrané menu se vyšplhalo na tři tisíce devět set yenů. Zvážil jsem, že požádám jen o hamburger a shake, s tím, že shrábnu rozdíl.
"Velmi dobře, pane."
Číšník-shi |pzn překladatele: formálnější verze "san"| se výřečně rozloučil, a já se konečně nadechl, přičemž jsem vzhlédl k muži jménem Kikuoka Seijirou, který jedl svůj obrovský pudink s velkou horou čerstvé šlehačky.
Jeho obličej se podobal typickému vážnému a přísnému učiteli japonštiny, obzvláště s černě orámovaný brýlemi a lacině ostříhanými vlasy. Přestože tak ani trochu nevypadal, opravdu byl japonským vládním úředníkem. Patřil k Ministerstvu vnitra a komunikačních technologií, Druhé oddělená divize síťových technologií, nebo, jak se tomu říká na ministerstvu, Sektor virtuálního úložného managementu komunikační síťové vedoucí divize; «Virtuální divize».
Jinými slovy, tento muž monitoruje stav chaosu v novém VR světě jako agent ve službách státu... nebo potencionální obětní beránek. Obyčejně bych se cítil špatně, kdyby ho vyhodili, ale ve skutečnosti jsem si myslel, že je to vysoce pravděpodobné.
Byl to právě tento nešťastný Kikuoka-shi, který, s posledním soustem pudinku v ústech, vzhlédl, aby se nevinně usmál s čistou blažeností v obličeji.
"Jup, Kirito-kun, omlouvám se, že jsem tě zavolal po tak krátké době."
"Pokud cítíte alespoň náznak výčitky, neměl jste mě v první řadě zvát do Ginzy."
"Zdejší čerstvá šlehačka je ta nejlepší. Možná jsem si měl také objednat větrník, když už jsme u toho..."
Zatímco jsem si utíral ruce do citrusem navoněného ručníku, jsem si povzdechl a řekl:
"...a také, nemyslím si, že máte právo říkat mi ´Kirito´."
"To je tak kruté~~ nebyl jsem snad první osobou, co byla na tvé straně, když jsi se před rokem probral?"
-Bohužel měl pravdu. Po úniku ze «Hry smrti» a následném procitnutí, mě jako první přišel navštívit Kikuoka, jednající domácí agent protiopatřovacího týmu, seděl u mého lůžka.
Tehdy jsem použil slušný a zdvořilý projev, jelikož se zdálo, že to se mnou myslí dobře, ale brzy mi došlo, že to nebyl jediný důvod, proč se ke mně dostal tak blízko, a jako způsob řeči jsem tak zvolil ostrý jazyk. Možná mě plánoval využít hned od začátku - ale to možná přeháním.
Podíval jsem se na Kikuoka, který zoufale zvažoval další objednávku, a otevřel ústa hned jak jsem si uvědomil, že bych se neměl nechat polapit v jeho tempu.
"Novinky říkají, že v zátoce Sagami bylo objeveno velké množství vzácných materiálů, a hlavouni, kteří s tím mají co dočinění, zorganizovali slavnostní oklahomský společenský tanec. Takže nebuď tak ztrápený jen kvůli jednomu větrníku."
Na ta slova zvedl Kikuoka hlavu, párkrát zamrkal, a usmál se.
"No, na výnosu nezáleží, protože to nesouvisí s mým oddělením, nevěřím, že z toho budeme něco mít. Jen snáším svůj hlad pro dobro naší ekonomiky."
Zaklapl diplomat menu a ještě jednou si povzdechl.
"Tak tedy dobrý, je načase, abyste mi řekl, proč jste mě sem zavolal. ...Vsadím se, že jde pouze o vyšetření dalšího virtuálního zločinu, nemám pravdu?"
"Ach, to, že to Kirito-kun řekl na rovinu celou situaci jen zlehčuje."
Po tom troufalém tvrzení zvedne Kikuoka z vedlejší židle kufřík a vyndá z něj velmi tenký tablet.
-Jo, koneckonců, tenhle muž využívá přeživší největšího japonského internetového zločinu, «Incidentu Sword Art Online», jako jsem já, jako informátory.
Obyčejně, pro vyšetřování původu trestného činu, platí obecně veřejná bezpečnost za informace poskytované «Kolaboranty» a «Hlídacími psy», mimo jiné z toho dělá «Obchodní dohody». Kdyby tomu tak bylo, pak by se tohle mé pozvání na koláč dalo brát jak «Obchod» s Kikuokou.
Vážně jsem o tom chtěl takhle uvažovat, ale tohle byl stejný muž, který porušil pravidla, aby mi řekl, v jaké nemocnici se nacházela Asuna, a tenhle dluh jsem mu stále ještě nesplatil.
Bez té informace bych se opozdil v nalezení Yuuki Asuny v reálném světě a tak by nebylo možné odhalit ďábelské spiknutí Sugoua Nobuyukiho a zachránit Asunu z jeho spárů.
A tak, vzhledem k současnosti dané okolnostmi, jsem nemohl moc námitek proti tomu, abych se stal Kikuokovým «Hlídacím psem». I když jsem docela nedávno přestal mluvit slušně a zdvořile a začal si objednávat dražší zákusky.
Mezitím, ať už si toho faktu byl vědom či ne, si můj dobrodinec pohrával s tabletem a líně řekl:
"Nooo, k tématu, tentokrát jde o zvyšujícím se tempu zločinů ve virtuálním prostoru, vidíš..."
"Hmm. Konkrétně?"
"Podívejme se na to... Jen v letošním listopadu bylo pozorováno a zaznamenáno více než 100 případů virtuálních krádeží, škod na majetku atd. Navíc se vyskytlo 13 případů, ve kterých dospěly spory z VR hry k projevům v reálném světě, z nichž jedna událost vedla k smrti... Ten jeden případ by docela velký, takže o něm Kirito-kun už určitě ví, někdo udělal repliku westernového meče a mával jím kolem sebe na stanici Shinjuku, dva lidi při tom usekal k smrti. Uhjáá, ostří bylo 1.2 metru dlouhé a vážilo 3.5 kilo. Jak se mu povedlo tou věcí máchat?"
"Vypadá to na hardcorového hráče, který použil drogy a halucinoval... Ačkoli pohled na tento jediný případ samotný moc nepomůže, když ho vložíme do obecného hlediska a porovnáme se všemi těmi ostatními případy..."
"Opravdu, co se týče celkové národní kriminality, jsou tyto případy ničím, ale zváženo z užšího pohledu, možná jsou to VRMMO hry, které plodí takové sociální nepokoje. Nicméně, jak jsi předtím zmínil..."
"-VRMMO hry vedou lidé k snížení určitých mezí v realitě. To jsem zažil na vlastní kůži."
Tehdy se tichými kroky vrátil číšník a položil přede mě dva talíře dezertů a šálek kávy.
"Bude to vše, pane?"
Po přikývnutí položil na kraj stolu lícem dolů účet s děsivým číslem. Usrkl jsem kávy, která vydávala oříškovou vůni a pokračoval v našem rozhovoru.
"...Jelikož PK je ve většině těchto her jen další denní záležitostí, nedá se vyloučit, že takové prostředí slouží jako cvičiště pro vraždy v realitě. Konkrétně v tomto novém druhu her, kde useknutí zápěstí vede k prýštění krve a rozříznutí břicha vyústí ve vyhřeznutí vnitřních orgánů. Mimo to jsou tu také hardcoroví maniaci, kteří by raději spáchali sebevraždu, než aby se odhlásili."
Někdo u vedlejšího stolu s odkašláním ´ahem´ pročistil krk a přerušil mě, bylo to upozornění od dvou upjatých a slušných žen, které mě propichovaly pohledy. Sklopil jsem hlavu, a tlumenějším hlasem pokračoval:
"Vzhledem k takovým denním událostem není až taková záhada, že si z toho nějací idioti přinesou tu praxi do reality. Také cítím potřebu jakéhosi protiopatření, které by se nastavilo, ačkoli v takovém případě bude právo téměř bezmocné."
"Bezmocné?"
"Bezmocné."
Zlatou lžící jsem pečlivě nabral tenkou vrstvu růžové šlehačky a dort, opatrně ho přenesl do pusy, zatímco jsem uvažoval nad tím, že každá lžička má cenu 100 yenů.
Mezitím co jsem si vychutnával každé lahodné sousto, které se mi doslova rozplývalo na jazyku, jsem pokračoval v naší barbarské debatě.
"...Ani když uzavřete síť. Protože je VRMMO server relativně jednoduše nastavitelný, nezáleží na tom, jak moc ho v Japonsku zakážete, uživatelé a obchodníci se prostě přestěhují za moře."
"Hmm..."
Kikuokův důstojný pohled padl na stůl a po několika vteřinách přemýšlení otevřel ústa.
"...Tvoje mille-feuille vypadá dobře... můžu si kousnout?"
"..."
Nasměroval jsem svůj třetí povzdech, spolu s mým talířem, ke Kikuokovi.Tento profesionální hodnostář pak s velkou chutí pokračoval v krádeži přibližně 280 yenů mého mille-feuille a nacpal si jím tváře.
"Ale víš, Kirito-kun, jen jsem přemýšlel... Proč PK? Není snad dobré vycházení s ostatními větší zábava než je prostě zabít?"
"...Taky hrajete ALO, takže už vás to mělo napadnout, dlouho před Plným ponořením už existovaly MMORPG, v nichž se lidé navzájem okrádali. Přinejmenším, jelikož neměly takové hry technicky vzato úplné zakončení, byla třeba nějaká forma koncového obsahu, která by sloužila jako motivace...jako hledání a hraní pro pocit nadřazenosti nad ostatními, myslím."
"Och?"
Uprostřed žvýkání pozvedl Kikuoka obočí jako by žádal o další vysvětlení. Vážně, proč o tom musíme mluvit, hluboko uvnitř jsem zvažoval, že ho otrávím, napůl z pomsty, jak jsem pokračoval:
"...Neomezuje se to pouze na hry. Touha po uznání, po tom vyšplhat výš než ostatní, není to snad základ naší společnosti? I vy byste měl pochopit stejně jako ti, co s vámi pracují ve stejném oddělení, jsou vládní úředníci, kteří závidí ostatním s lepším vysokoškolským vzděláním nebo rychlejšímu povýšení díky konekcím; ale na druhou stranu, se samolibým pocitem nadřazenosti shlížejí spatra na nevládní úředníky. Nakonec, jak ti méněcenní tak ti nadřazení spolu v rovnováze pojídají dort s mírumilovnými tvářemi, není to tak?"
Kikuoka spolkl mille-feuille, a opatrně se usmál.
"Jsi ve své zlobě celkem upřímný, že? Tak co třeba Kirito-kun? Jak bereš rovnováhu?"
"..."
Samozřejmě, navzdory komplexu méněcennosti velkému jak hora, jsem neměl v úmyslu nic tomuhle chlápkovi vyprávět. S nevychovaným výrazem jsem vypálil zpět:
"...No, přinejmenším jsem se svou přítelkyní."
"Aha, kvůli tomu k smrti žárlím, Kirito-kun. Příště, až budeme v ALO, nepředstavil bys mě nějakým dívkám? Například té Sylphské lordce, je prostě můj typ."
"Předem vás upozorňuji, že ve chvíli, kdy řeknete ´Vlastně jsem vysoce postavený byrokrat´, vám setne hlavu."
Pokud by to udělal ona, pak by mi nevadilo být jednou zabitý. -Takže?"
"Takže, k tomu komplexu nadřazenosti, je překvapivě těžké naplnit ho v reálném světě. Není to něco, čeho dosáhnete, dokud nebudete tvrdě pracovat. Musíte těžce studovat, abyste dostal lepší známky, zlepšil se ve sportech, byl víc cool, nebo atraktivnější... To všechno vyžaduje hodně času a energie a nemáte žádnou záruku, že se vám to vrátí, každopádně, je téměř nemožné dosáhnout výše zmíněných požadavků."
"Chápu. Koneckonců, k smrti jsem studoval na své zkoušky, a stejně jsem se nedostal na Toudai." |pzn překladatele: Tokijská univerzita (Tokiy Daigaku), je považována za jednu z nejprestižnějších.|
Z nějakého důvodu, při pohledu na tak šťastně se smějícího Kikuoka mluvícího k tématu, jsem potlačil touhu udělat inteligentní poznámku a rychle pokračoval v řeči.
"Takže, MMORPG jsou záchranou. Zde není obětovaný čas promarněný jako v realitě, vaše postava zesílí spolu s nalezenými vzácnými itemy, naučí se více skillů, a má vyšší staty. Samozřejmě musíte stejně tvrdě pracovat, jenže protože je to stále hra. Narozdíl od studia nebo trénování svalů je to mnohem větší zábava. Vybavení drahým zařízením, abyste ukázali svůj vysoký level, zatímco procházíte cestami hlavní ulice, rozhodně upoutáte hodně závistivé pozornosti od těch, co jsou slabší než vy... v podstatě jde o tohle. Když se vydáte do loveckých kruhů, můžete drtivou silou porážet monstra nebo zachránit partu v nouzi. Dostávat díky, být respektován-"
"Virtuálně?"
"...Samozřejmě, to je jedním z aspektů a MMO hry k nim přidávají mnoho dalších prvků. Jenže, internetové hry se sociální sítí jako hlavním tématem existují už dlouho, a žádná nebyla úspěšnější než MMORPG."
"...Aha, ten druh her jen těžko uspokojí jejich potřebu po pocitu nadřazenosti?"
"Přesně tak. -Pak přišly VRMMO hry. V těchto hrách můžeš kráčet ulicí sám místo avarara. Tam, kde bylo předtím třeba spokojit se s představováním skrze obrazovku počítače, teď můžete opravdu cítit, jak se na vás upírají pohledy."
"Hmn. Hádám, že máš pravdu, jelikož když spolu s Asunou procházíte Ygměstem |pzn překladatele: Yggdrasilem|, všichni vás pozorují."
"...Mluvíš o něčem tak nenávistném docela otevřeně. Každopádně, ve VRMMO hrách, dokud na ně máte čas, každý dosáhne pocitu nadřazenosti. V porovnání s tím, jak dobře studujete, jak dobří jste ve fotbale, nebo kolik peněz máte, je to mnohem jednodušší, mnohem primitivnější, a apelují přímo na lidský instinkt."
"...Jinými slovy...?"
"Jinými slovy, je to «Síla», fyzická, náročná síla. Vlastníma rukama, moc zničit svého soupeře. Svým způsobem je to jako být na drogách."
"...«Síla» ...Nebo největší «Moc», huh."
Zamumlal Kikuoka s určitou dávkou nostalgie.
"...Kluci budou, všichni do jednoho, vždycky vyhledávat sílu na různých místech... dělají věci jako je čtení na boi založené mangy a chtějí trénovat úplně stejně. Ale obvykle v tom většina z nich okamžitě rozpozná marnost, a začne se soustředit na reálnější cíl... -Hm, pak by mě zajímalo, zda VRMMO nejsou další částí dosažení takových cílů."
Přikývl jsem, a jelikož takhle moc mluvím jen zřídka, svlažil jsem svůj vyschlý krk kávou, než jsem promluvil.
"Aach. Některé hry bojového žánru jsou také propojené s realitou, kdy se vytváří aliance a školy bojových umění."
"Och? Což znamená?"
"Jinými slovy... To, co se naučí ve hře je může dost dobře vést k tomu, aby se stali experty ve věcech jako Tenhle-a-tamten-styl-karate nebo Zdejší-a-támhleten-styl-kenpou. To zase může vyústit v stereotypní scény Shinjuku a Shibuyi, vedoucí k nějakým psancům, co vyjmou nepřátelské postavy, Tekkenský systém spravedlnosti. ...S tímhle tě samozřejmě nemůžu naučit jak jim porozumět. Lidé žijící v tomto druhu her možná budou chtít vyzkoušet schopnosti naučené ve VRMMO v reálném světě... nebo už možná něco takového udělali, naneštěstí nedokážu říct, zda taková možnost existuje nebo ne- tak to alespoň cítím."
"Chápu... Jde o vpádu VRMMO konceptu «síly» do reality, co. Hej, Kirito-kun."
Kikuoka, jehož obličej zvážněl, se na mě podíval.
"Mluvíme tu jenom o psychologických problémech?"
"...Co tím myslíš?"
"Kromě toho, že se jejich psychologický odpor k páchání násilí snížil, mají také schopnost získat znalosti a schopnosti potřebné k páchání násilí... V realitě jejich fyzické vlastnosti nějak přijmou tyto změny... něco takového se nestává, ne?"
Tentokrát bylo na mně, abych se zamyslel.
"...Jako, s využitím předchozího příkladu, je fyzická síla nutná k uzvednutí zhruba 3,5 kilového meče v Shinjuku vyvinutá mužem v herním světě... takhle to myslíš?"
"Přesně tak."
"Hmm... Jelikož FullDive systém ovlivňuje lidský nervový systém, zdá se, že je výzkum právě na počátku. Ale ve skutečnosti může dlouhodobé ležáctví zajisté vyústit v snížení celkové síly, ačkoli vyvinutí tak brutální síly jenom na okamžik by mohlo být způsobeno návalem adrenalinu v zápalu boje... -Ale to je spíš tvoje pole způsobnosti, ne?"
"Kdysi jsem si byl poslechnout profesora neuropsychologie a byla to pro mě španělská vesnice... Možná jsme teď hodně odbočili, ale dostali jsme se k dnešnímu cíli. Prosím, podívej se na tohle."
Kikuoka si hrál s tabletem a podal mi ho..
Vzal jsem si ho, na LCD obrazovce byla policejní fotografie muže, kterého jsem neznal, spolu s jeho domem a profilem vedle toho všeho. Měl hodně dlouhé vlasy, stříbrné obroučky brýlí a množství tuku na krku a v obličeji.
"...Kdo je to?"
Zatímco si ode mě převzal zpět terminál, Kikuoka mávl prsty.
"Noo, minulý měsíc... 14. listopadu. V bytě v Nakanské čtvrti v Tokiu si majitel domu během uklízení všiml nepříjemného zápachu. Snažil se s nájemníkem spojit prostřednictvím interkomu, jenže bez výsledku a neodpovídal ani na normální telefonáty. Nicméně jelikož byla světla v pokoji stále rozsvícena, odemkl ze zvědavosti elektronický zámek, a našel tohoto muže... Shigemuru Tamotsua, 26letého, mrtvého. Zdá se, že zemřel před pěti a půl dnem. Nejsou tam žádné známky vloupání, a tělo leželo na posteli, na hlavě měl..."
"AmuSphere, hádám."
Taky jsem v pokoji jeden měl, dva překrývající se zlaté kroužky, které tvořily kousek helmy, FullDivový stroj mi při mých slovech vytanul na mysli, potom Kikuoka lehce přikývl.
"Přesně tak. -Okamžitě jsme se spojili s jeho rodinou a nařídili posmrtnou pitvu, abychom objasnili jeho záhadnou smrt. Příčina smrti: akutní srdeční selhání."
"Srdeční selhání? Kdy srdce náhle přestane správně bít? Jak se to stalo?"
"Nevíme."
"..."
"Jelikož od úmrtí uplynula dlouhá doba a pravděpodobnost, že jde o zločin, je nízká, nedělali jsme podrobnou pitvu. Ale zdá se, že po nepřetržitém přihlášení dva dny nejedl."
Znovu jsem se zamračil.
Upřímně, takové případy nebyly až tak vzácné. Proč? Protože i když v realitě nic nejedl, jídlo ve VRMMO způsobovalo, že jste se pořád cítili plní. Tento pocit přetrvával několik hodin. Závislí lidé, a případy, kdy lidé jeden nebo dva dny nejedli, nebyly nijak výjimečné.
Nicméně pokud byly takové návyky stálé, bylo zhola nemožné, aby neměly žádný negativní dopad na tělo. Útok na podvyživenou oběť, co žije sama... nebyl vlastně až tak vzácný.
Na okamžik jsem zavřel oči a po modlitbě za to, aby byl Shigemura-shi v příštím životě šťastný, jsem promluvil.
...je to sice tragédie, ale..."
"Vážně je to depresivní, ale v poslední době běžné. Protože se taková událost ve zprávách neobjeví a členové rodiny nic neřeknou, jelikož chtějí zatajit fakt, že zemřel kvůli hře, nemůžeme provést pořádné vyšetřování. Svým způsobem může být na takovou smrt také nahlíženo jako na invazi VRMMO, ale..."
"...Za normálních okolností bys mě nezavolal jen kvůli vyslechnutí povrchní teorie, ne? Co je s tím případem?"
Kikuoka se na mou otázku zahleděl na terminál a odpověděl.
"Tenhle Shigemura-kun si na AmuSphere nainstaloval pouze jednu hru. «Gun Gale Online»... slyšel si už o tom?"
"To je... samozřejmě dáno. Vzhledem ke skutečnosti, že je to jediná VRMMO «Pro»hra v Japonsku; ačkoli osobně jsem ji nehrál."
"Zdá se, že v Gun Gale Online...Zkráceně GGO, byl ohodnocen jako top hráč. Bylo tak rozhodnuto v jedné události během října, v níž měl být vybrán ten nejsilnější. Jméno jeho postavy bylo «Zekushiido»."
"...Takže, zemřel, zatímco byl přihlášený do GGO?"
"Vlastně ne, nebyl. Jeho avatar, «Zekushiido», hostoval na «MMO Streamu», kanálu zřízeném jednou z internetových stanic."
"Áách... myslíš M-ST «Výherní skupina tohoto týdne»? To mi připomíná, vzpomínám si, že jsem slyšel, že jeden z jejich hostů ztratil během show spojení a tak bylo vysílání useknuté uprostřed..."
"Jo, to je pravděpodobně ono. Utrpěl během vysílání srdeční selhání. Jejich záznam nahrál všechno přesně na sekundu. Takže, tohle je nepotvrzená informace... Během času, kdy došlo k srdečnímu selhání se podle blogerů stalo v GGO něco divného."
"Divného?"
"MMO Stream také vysílalo v GGO, že?"
"Áach. Většinou vysílají v hospodách."
"Stalo se to v hospodě, kde se show vysílala, v ulici v hlavním městě GGO světa «SBC Gurokkenu». Takže problémem je, že v té době udělal jeden z hráčů něco vážně divného."
"..."
"Každopádně, zpátky k televiznímu obrazu Zekushiida-shi, «On» do něj vyprázdnil zásobník, zatímco křičel něco o rozsudku a smrti. Při pohledu na to to jeden z hráčů, který to celou dobu nahrával, uploadnul na video web. Nahraný klip také zahrnoval číselník s JST |japonský čas|... A... Z pistole se vystřelilo 9.listopadu ve 23:30 a 2 sekundy. Shigemura-kun z vysílání náhle zmizel ve 23:30 a 15 vteřin."
"...Jenom shoda náhod."
Řekl jsem, když jsem k sobě přisunul druhý talíř.
Dal jsem si do úst plnou lžíci nějaké čajově zbarvené válcovité věci. Její chlad mě překvapil. Kdyby to byl druh koláče, byl by to zmrzlinový dort, pomyslel jsem si. S nepatrnou sladkostí se začala hustě zabalená čokoládová esence rozevírat, přemohla hořkou chuť rozhovoru, který načal Kikuoka.
Spolkl jsem třetí a pokračoval tam, jde jsem skončil.
"Stát se špičkovým GGO hráčem přirozeně vedlo ostatní k nenávisti a závisti vůči němu mimo stupeň jiných VRMMO. Střelba na fyzickou osobu vyžaduje hodně odvahy, ale u TV obrazu to není nic moc divného."
"Dobře, nicméně, došlo k dalšímu incidentu."
"...Cože?"
Ruka z lžící mi ztuhla uprostřed pohybu, a vzhlédl jsem ke Kikuokově neměnném pokrokovém obličeji.
"Tentokrát k tomu došlo jen před 10 dny, 28.listopadu. Mrtvola byla nalezena v jednotce dvoupatrového bytového domu v Omiya Ward v Saitamě v prefektuře Saitama. Prodavač novin si myslel, že ho ignoruje, jelikož světla byla stále rozsvícená, i když neodpovídal, zkusil tedy kliku a nebylo zamčeno. Nahlédl dovnitř a našel na futonu ležet muže s AmuSphere s podobným zápachem..."
Ehem! Záměrné odkašlání přerušilo náš rozhovor; podívali jsme se na stejné ženy jako předtím sedící u stolu poblíž toho našeho, zle a odsuzovačně se na nás dívaly. Ale, překvapivě odvážný krok z Kikuokovy strany, on na ně kývl a pokračoval v naší konverzaci.
"...No, přeskočme detaily posmrtné pitvy. Tentokrát byla smrt také způsobena srdečním selháním. Jeho jméno... taky vynechme. Muž, 31 let. Byl také silným GGO hráčem a jméno jeho postavy bylo... «Usujio Tarako»? |Usujio Tarako japonská slovní hříčka... V podstatě 'Usujio' je druh sojové omáčky a 'Tarako' znamená 'Tresčí jikry'.| Je to správně?"
"Není to tak dávno, co byl v SAO týpek jménem «Hokkai Ikura»,'Hokkai znamená 'Severní moře' (Hokkai mmch odkazuje k Hokkaidu proslavenému mořskými plody) a 'Ikura' 'Lososové jikry'. Obě postavy jsou pojmenované po druhu kaviáru/jiker, chcete-li, proto to zmiňované spojení... ups, až v další větě -_-|, takže ti dva spolu pravděpodobně nějak souvisí. Byl Takaro-shi také v televizi?"
"Ne, tentokrát šlo o incident uvnitř hry. Podle záznamů AmuSphere bylo jeho spojení přerušeno asi 3 dny před nalezením těla, 25.listopadu ve 22:00:04. Odhadovaný čas smrti je odhadován na zhruba stejnou dobu. V tu dobu byl na Gurrokenském náměstí, účastnil se setkání Squadronu - což je zřejmě cech. Vyskočil na scénu, aby vyjádřil svůj názor, a hráč, který setkání narušil, ho zastřelil.
Ačkoli jsou ulice města oblastmi, kde je zabráněno jakémukoli poškození, ostřelovačův útok ho naštval, takže za ním vyrazil, potom náhle zmizel. I tahle informace pochází z internetového fóra, takže je hodně vyžadovaná autentičnost, ale..."
"Střelec, je to stejný hráč jako v «Zekushiidově» případě?"
"Můžeš o tom tak přemýšlet. Koneckonců, slova jako 'spravedlnost' a 'síla' padly od hráče se stejně pojmenovanou postavou jako v předchozím případě.
"...Jak...?"
Kikuoka mrkl na tablet a zamračil se.
"«Smrtící pistole»... To a «Death Gun»"
"Death... Gun..."
- Jinými slovy, «Smrtící pistole»?
Odložil jsem lžíci na nyní prázdný talíř, jak jsem si pro sebe v duchu znovu a znovu opakoval to jméno. Takové jméno postavy, bez ohledu na to, jak moc to bylo míněno jako vtip, vážně vyvolává o postavě určitou představu. Death Gun, představa, kterou to jméno vyvolává byla černý kovový chlad.
"...Jsi si jistý, že Zekushiido i Usujio Tarako zemřeli na srdeční selhání, ano?"
"Co když řeknu ano?"
"A... Žádné poškození mozku?"
Při těch slovech se Kikuoka chytil směru mých myšlenek a usmál se.
"To mě na tom taky mate. Konfrontoval jsem forenzní tým, ale nenašli žádné abnormality jako krvácení do mozku nebo přehřátí mozku."
"..."
"Také, s Nerve Gearem... Ach, je v pořádku mluvit o tom?"
"Jo, je."
"...U Nerve Gearu, když zabijete jeho uživatele, promění se signální senzory ve velmi silné mikrovlny, které zničí část mozku, jenže AmuSphere nejsou vyráběny k vytváření tak silných elektromagnetických vln. 'Takový stroj může přenášet zvukové a vizuální informace pěti smyslům pouze velmi nízkými a mírnými signály', prohlašovali prodejci."
"Takže už jsi mluvil s výrobci... splnil jsi úkol na tohle setkání, co, Kikuoka-san? Je to náhoda, že se ti podařilo dělat svou práci jen projížděním drbů?"
Jak jsem na něj zíral skly jeho brýlí do jeho přimhouřených očí, Kikuokovi na okamžik zmizel výraz z tváře, ale jeho rty se hned zvlnily v úsměvu.
"Tak jsem různě koukal; takže mám každý den vlastně docela volno.
"Takže proč nepomáháš čističům v předních liniích Aincradu. Sir Eugene tě chválil, že jsi dobrý mág, jak víš."
Vlastně mě nikdy nenapadlo, že by tenhle muž byl parodií na úředníka, soudě podle vylíčení jeho vzhledu a chování. Udělal si v ALO postavu ne kvůli zájmu o hru, ale spíš pro kvůli snadnému sbírání vědomostí o VR světě. Ačkoli vizitka, kterou jsem od něj předtím dostal, ho zařazovala pod Ministerstvo vnitra a komunikačních technologií, je na tomhle rozhodně něco podezřelého.
Už jsem uvažoval nad tím, že pravá jednotka byla součástí Ministerstva národní bezpečnosti.
Ale nechme to stranou, zdá se, že se «Virtuální divizi» během období «Záchranné jednotky případu SAO obětí» podařilo pouze shromáždit všechny hráče do nemocnice jen díky jeho úsilí. Pro tohle a laskavost, když mi prozradil Asunino umístění, se s ním bavím s 60% vděčností a 40% podezřívavostí.
Takže ať už znal mé myšlenky nebo ne, Kikuoka se pouze poškrábal na zátylku a rozpačitě se usmál.
"Jsi příliš laskavý; pamatuju si slova zaklínadla, ale nejdem dobrý v jejich zpěvu. Už dlouhou dobu jsem vážně špatný v jazykolamech. ...Každopádně, no, pokud jde o tento případ, myslím si, že je více než 90% šance, že jde o náhodu nebo podvod. Proto to musíme vyvrátit. -Kirito-kun, myslíš, že je to možné? Myslíš si, že je možné, aby postava zastřelená ve hře v důsledku toho utrpěla v realitě srdeční příhodu?"
Kikuokův návrh vykouzlil v mé hlavě obrázek, nad nímž jsem se zamračil.
Oblečený kompletně v černém... Amonymní střelec zírá do prázdna a stiskne spoušť.
Černá přízračná kulka vystřelená kupředu propálí virtuální zeď; paket zaútočí na síťový svět. Z routeru do routeru, ze serveru do serveru a různými pravoúhlými zatáčkami, kulka pokračuje kupředu. Nakonec dosáhne určité bytové jednotky, zhmotní se z LAN konektoru namontovaném na stěně a zasáhne srdce ležícího muže...
Zavrtím hlavou, abych z ní dostal ten znepokojivý obraz, zvednu prst.
"Myslím, že to není možné, ale... Jen za předpokladu, že... je naším střelcem «Death Gun», a a nějak se nějak se mu podařilo vyslat signály k «Zekushiidovi» a «Usujiemu Tarakovi»..."
"Ach, začněme u tohohle. Je vůbec možné něco takového udělat?"
"Jup... kdyby to, co vyslal, byla nějaká záhadná smrtící síla, ale u běžných signálů... Pamatuješ na «Imaginator virus», který nedávno způsobil rozruch?"
"Áach, ten překvapivý e-mailový incident, že?"
Imaginator, část softwaru vyvinutý někým z AmuSpheru. Ten kousek softwaru vytvořil virtuální prostor pro ponoření, kde jste si stoupli před fotoaparát, zašeptali zprávu a pak ji zkomprimovali do e-mailu. Příjemce pak mohl soubor přehrát, což zkopírovalo virtuální tělo odesílatele a namluvenou zprávu.
Jelikož jste mohli převést videa, zvuky a dokonce i doteky, stalo se to velmi populární.
Nakonec však objevili bezpečnostní riziko, virus infikující e-maily, které provázely původní zprávu, což způsobilo velkou poruchu. Pokud jste se pokusili ponořit s tímto e-mailem ve schránce, násilím to otevřelo náhled a před vašima očima v prostoru zvuků i barev, se začalo přehrávat něco šokujícího - obvykle erotického nebo oplzlého, jedno nebo druhé.
Samozřejmě, nakonec byl nahrán patch a incident se tak vyřešil, jenže...
"-Většina uživatelů AmuSphere měla nyní nainstalovaný «Imagine». Ale pokud v něm byly neznámé bezpečnostní mezery, pak se e-mail nebo IP adresa oběti prozradily..."
"...Aha, kdyby předem nastavil časovač, potom by vyslal signál ve stejnou dobu, kdy pistole vystřelila - něco takového je možné."
Kikuoka propletl prsty a přikývl, zatímco se o ně opřel bradou.
"Takže tahle část je vyjasněná. -Avšak, to co bylo vystřeleno, nebyla prokletá osudová kulka. Nakonec jde jen o stimulaci běžných smyslů."
"Jinými slovy, pocit dostatečný k tomu, aby zastavil srdce... Pravděpodobně věci jako chuť, čich... světlo a zvuk... Že? Proberme si je jednu po druhé. Nejdříve hmat, pocit na pokožce."
Zastavil jsem se a přitiskl si palec pravé ruky do levé dlaně. To, co jsem snědl předtím, nebyl čokoládový dort, jak jsem si myslel, ale zmrzlina, vzpomínám si na ten šok, když jsem to zjistil.
"Co by se stalo, kdybys dostal tělo až na hranici tolerance chladu? Jako bys skočil do vany plné ledové vody. Zastavilo by ti to srdce?"
"Áach... Skok do ledové vody zastaví srdce, jelikož rozdíl mezi teplotami způsobí tělu šok, cévy se stáhnou, což přetíží srdce... To není ono."
"-Takže hádám, že se touhle cestou nevydáme. Dokonce i kdyby mozek cítil chlad, kapiláry ostatních tělních částí by nic necítily..."
"Takže co tohle?"
Tentokrát si Kikuoka během svého návrhu mnul ruce. Pravděpodobně šlo o chybu z mé strany, ale Kikuoka se bezcitně usmál.
"Super malý hmyz... Menší než brouk, něco z kategorie dlouhých červů jako housenka nebo stonožka, pocit pádu do díry plné těch potvor. Samozřejmě by to provázelo video. Urgh, jen z toho pomyšlení mám husí kůži."
"..."
Jelikož jsem neměl jiný návrh, pokusil jsem si to představit.
Zatímco se klidně procházím polem, mi pod nohama zmizí země a já se propadnu do hluboké jámy. Nedaleko se plazí tenká, dlouhá stvoření, krouží kolem mého těla, dokud se nezačnou šplhat po mém zápěstí směrem k límci a nakonec se mi dostanou pod oblečení...
"...Vážně z toho mám husí kůži."
Třel jsem si ruce o sebe a vrtěl hlavou.
"Ale takový stupeň šoku, to zvládl dokonce i «Virus Imagine». Náhlý pád obrovských housenek nebo medúzy Echizen |pzn překladatele: Také Nemopilema nomurai, obří medúza stejné velikosti jako talířovka obrovská, největší žahavec na světě. Plný průměr dospělého jedince je větší než výška průměrného člověka|. Ale nikomu to zástavu nezpůsobilo... Myslím. V první řadě, ve chvíli, kdy vstoupíš do VRMMO jsi podvědomě připraven na nečekané. V některých polích může boss vyskočit hned vedle tebe a kdyby se ti z toho pokaždé zastavilo srdce, moc by to hře neprospělo."
"Máš pravdu."
Kikoaka pokrčil rameny, zvedl šálek a pootočil ho.
"...Takže, další smysl na zvážení je chuť a čich. Jenže jak by to fungovalo? Když někdo náhle ochutná nebo ucítí něco znepokojivého... jako chuť kiviaku |pzn překladatele: Tradiční zimní inuitské jídlo z Grónska; jde o alčí maso - včetně zobáku, noh a peří - zabalené v tulení kůži, kde kvasí. Jí se zejména na narozeniny a svatby|. Prostě se vyzvrací. Tento druh reakce může také ovlivnit tělo..."
"Pokud ano, rozhodně nezastaví srdce. Ale dokázaly by zvratky zastavit dýchání? Taky, co je vůbec kiviak?"
V tu chvíli, kdy jsem v Kikuokových očích spatřil záblesk vzrušení, jsem své otázky zalitoval.
Tenhle chlap miloval rozhovory o nechutných věcech. Ačkoli byl elitou neměl přítelkyni a tohle byl asi jeden z důvodů.
"Ach, nevíš? Kiviak je eskymácké jídlo. Na začátku léta chytí malé migrující mořské ptáky zvané Appaliarsuk a nacpou je do tulení kůže zbavené masa. Pak to celé na několik měsíců umístí do chladného, temného rohu, dokud tulení tuk neprosákne ptáky a oni pěkně nezkvasí, nebo přesněji neshnijí. Teprve tehdy vyndají ptáky jako rozpuštěnou čokoládu, vnitřní orgány chutnají jako tento druh pokrmu. A smrad je horší než Surströmming |pzn překladatele: Skandinávské shnilé ryby|, ale jakmile tomu přijdeš na chuť, nebudeš se moct nabažit..."
Břink! Podíval jsem se směrem, odkud vyšel ten hluk, a spatřil dámy sedící poblíž nás, s ústy zakrytými znechucením, zatímco s patřičným spěchem odcházely od stolu. Znovu jsem si zhluboka povzdechl a pak Kikuoku přerušil.
"Až budeš mít šanci navštívit Grónsko, pak to prosím ochutnej. Taky nemusíš nemusíš vysvětlovat to Surs-jak-je-to-dál."
"Ach, dobře."
"Nebuď smutný. -A bez ohledu na to, pozření něčeho nechutného nezpůsobí zástavu srdce. Tak další... Video, hm..."
Silné aroma kávy smazalo Kikuokova odporná slova a já pokračoval.
"Podobně jako s hmyzím příkladem předtím, by pouhé příslušné video pravděpodobně nezastavilo srdce, jedno jak by bylo děsivé nebo kruté. V podstatě bych řekl, že by možná způsobilo velké trauma, ale bylo by hodně těžké něco takového vyšetřit."
"Hmmm. -říkáš příslušné, jo?"
"Jo. ...například, a stalo se to dávno předtím, než jsem se narodil, takže přesně neznám detaily, ale hodně dětí, které sledovali jisté anime se najednou po celé zemi zhroutilo s příznaky epilepsie."
"-Ta událost. Chodil jsem do škole, když jsem to na vlastní oči viděl."
Řekl Kikuoka nostalgicky.
"Myslím, že to byly pokračující záblesky červených a modrých světel, které to způsobily."
"Je to možné. Pokud by byly vysílány stejné intenzivní světelné záblesky, lidé by mohli obyčejně v reakci na to zavřít oči. Což není možné, jestliže byly vysílány rovnou do mozku a není tak vyloučen určitý druh šoku."
"Ano, přesně tak."
Přikývl Kikuoka, jenže potom zavrtěl hlavou a pokračoval.
"-Jenže o tomhle jsme se bavili, kdyby byl AmuSphere vyvinut. Výsledkem bylo bezpečnostní zařízení ve formě nastavení omezovače. Obrazy ve videu s větší než určitou úrovní vibrací nejsou AmuSphere zobrazeny."
"-Hej, ty."
Tentokrát jsem zabodl do Kikuoky pohled 100% podezření a řekl.
"Zdá se, že jsi už prověřil všechny možnosti, co? Jestli jsi to už probral s mozky elity v ministerstvu, pak o tom se mnou nepotřebuješ mluvit. O co se doopravdy pokoušíš?"
"Ne, ne, tak to není. Způsob myšlení Kirita-kun je vážně stimulující, bylo to velmi nápomocné a taky s tebou rád mluvím."
"Ale já s tebou ne, a pokud jde o vnímání zvuku, taky má omezovač. Závěr proto zní - ovlivnění lidského srdce zevnitř hry je nemožné. Výstřely «Death Gun»-shi a infarkty obou mužů jsou zcela náhodné. Sbohem, odcházím a díky za pohostinnost."
Mám tušení, že pokud budeme v tomto tématu pokračovat, určitě se to nevyvine v nic dobrého. Takže jsem urychleně poděkoval a stoupl si.
Nicméně Kikuoka na mě zoufale zavolal, aby mě zastavil.
"Poooo- počkej, počkej. Teď už půjde o skutečné hlavní téma. Můžeš si objednat další zákusek; jen ještě chvíli zůstaň, prosím."
"...""No, ulevilo se mi, že došel Kirito-kun k tomuto závěru. Přemýšlel jsem o tom stejně, že tyhle dvě smrti nezpůsobila střela uvnitř hry. Nicméně i tak potřebuji laskavost-"
A je to tu, zamračil jsem se, zatímco jsem přemýšlel, a dál jsem naslouchal.
"Mohl by ses přihlásit do Gun Gale Online a kontaktovat toho týpka «Death Guna»?"
Pak se na mě usmál.
Na jeho nevinný úsměv úředníka jsem použil svůj nejchladnější hlas.
"Kontaktovat ho? Proč to neříct otevřeně, Kikuoka-san. Běž a nech se zastřelit tím «Death Gunem», tak to myslíš."
"Ne, no, ahahaha."
"Nikdy! Pokud se něco vážně stane, co mám dělat? Ty se běž nechat zastřelit a nech si zastavit srdce!"
Znovu jsem vstal, ale Kikuoka mě popadl za rukáv.
"Předtím jsme se oba shodli, že tohle nemůže být pravda. Taky, «Death Gun» má velmi přísné požadavky ohledně svých terčů."
"...Požadavky?"
Zeptal jsem se ho a nedokázal si pomoci a opět se posadil.
"Ano. Oba dva, «Zekushiido» a «Usujio Tarako», které «Death Gun» zastřelil, byli slavní top hráči. Takže, pokud nejsou silní, nebudou zastřeleni, pravděpodobně. A mně by ani roky nestačily, abych byl tak silný. Nicméně, pro tebe, koho dokonce Kayaba-shi uznal jako nejsilnějšího..."
"Pro mě je to taky nemožné! GGO není tak jednoduchá hra a jsou v ní «Pra».
"To, erm, co znamená «Pro»? Už předtím jsi to zmínil."
S uznáním toho, že jsem byl nakonec vtažen do Kikuokova tempa, jsem mu to neochotně vysvětlil.
"...Doslova to znamená lidi, kteří si vydělávají na živobytí hrou. Gun Gale Online je jediná hra ze všech VRMMO se «systémem převodu herních mincí v opravdové peníze»."
"...Vážně?"
Dokonce i na někoho jako je agent Kikuoka, který stále ještě neznal všechny herní detaily, byla ta otázka tentokrát originální.
"To znamená, jednoduše, že peníze vydělané ve hře se dají přeměnit na skutečné peníze a vrátí se ti tak. Popravdě, nejde o japonské jeny, ale elektronickou měnu. Jenže jelikož není nic, co by se za to nyní nedalo koupit, je to v podstatě to samé."
"...Ale může takhle VRMMO zůstat podnikáním? Operátoři firmy a zaměstnanci nejsou zrovna dobrovolníci, ne?"
"Samozřejmě to neznamená, že si všichni hráči vydělají peníze. Je to stejné jako pachinko a koňské dostihy. Měsíční poplatek, pokud si to dobře pamatuji, je 3000 jenů a na VRMMO je to celkem drahé. Ale částka, kterou průměrný hráč měsíčně dostane na oplátku, je přinejlepším desetina toho... údajně v oblasti několika stovek jenů. Nicméně, dá se říct, že jejich hráčská povaha je vysoká... a ve výjimečných případech přijde někdo s peckou a najde drahocenný vzácný předmět. Jakmile se ho zbaví v herní aukci, pokud vymění elektronické peníze z jeho prodeje, může se částka pohybovat v desítkách až stovkách tisíců jenů. Když zaslechneš podobný příběh, nejspíš tě napadne 'jednoho dne se to stane i mně...' Být uvnitř té hry je jako být v obřím kasinu."
"Hmmm, chápu..."
"Takže «Pro» je někdo, kdo každý měsíc vydělává peníze. Top hráči dostávají údajně každý měsíc okolo 200 000 až 300 000 jenů. |pzn překladatele: V momentálním kurzu 39 608 - 59 412 Kč - asi bych měla začít zvažovat kariéru profi hráče x)|. Pokud tu částku porovnáš se standardy reálného světa, nezdá se, že by šlo o kdo ví co... ale, bez luxusu, se z toho dá dobře vyžít. Jinými slovy, jde o to, že lidé vytváří svůj příjem měsíčními poplatky placenými hráči v intenzivní zóně. To jsem myslel tím, když jsem předtím řekl, že top hráčům se v GGO závidí více než v jiných hrách. Je to podobné tomu, když vládní úředníci jedí hloupě drahé zákusky z peněz daňových poplatníků."
"Fufufu, jako obvykle, Kirito-kun říká věci tak tvrdě. Tuhle tvou část mám rád."
Aniž bych vzal na vědomí Kikuokova slova předstírané nevědomosti, jsem ho přerušil.
"-Z těch důvodů nemůže být čas a nadšení vyšší úrovně GGO davu porovnatelné s ostatními MMO hráči. Já, i bez složité znalosti detailů herní mechaniky, nemůžu naslepo jít a soutěžit s nimi. V prvé řadě, jak název napovídá, jde o hru, kdy jsou hlavním způsobem souboje přestřelky... Se střelnými zbraněmi nejsem dobrý. Upřímnou soustrast, ale je mi líto, musíte si pro svou nabídku vybrat někoho jiného."
"Počkat, počkat, není tu nikdo jiný, na koho bych se mohl spolehnout. Pro mě jsi jedinou volbou, protože jsi jediným VRMMO hráčem, kterého můžu kontaktovat v realitě. Kromě toho, říkáš, že profesionální soupeři jsou těžkým břemenem, a že získávají svůj plat ze hry, takže potom je v pořádku, pokud to také budeš pokládat za práci."
"...Cože?"
"Zaplatím ti za spolupráci při vyšetřování. Možná... nepůjde o stejnou částku jako je měsíční výdělek top GGO hráčů, jenom tolik."
Kikuoka zvedl 3 prsty-
Upřímně řečeno, otřásl jsem se. S tolika penězi se dá zaplatit poslední 24-jádrový CPU a ještě něco zbyde. Nicméně, znovu jsem získal podezření.
"...Nelákej mě, Kikuoka-san. Proč jsi tolik posedlý touhle záležitostí? Skoro určitě jde o vyšperkovaný drb, okultní řeči, což je, jak věřím, na netu časté. Dva lidé dostanou infarkt, kvůli tomu se ve hře neukazují jejich postavy, a legenda je na světě."
Na mou otevřenou otázku si Kikuoka štíhlými prsty upravil brýle, skryl tak přede mnou svůj výraz. Nebylo pochyb o tom, že uvažuje, kolik jeho otázky bude tvořit pravda a oklik podvod. Jak mazaný člověk.
"-Vlastně jsou tím znepokojeni mí nadřízení."
Úředník vysoké úrovně se vrátil k svému obvyklému úsměvu.
"Fulldivová technologie ovlivňující realitu je momentálně nejpozoruhodnější na všech frontách. Dopad na společnost i kulturu je zajisté skvělý, avšak na poli biologie se těší velké kontroverzi. Například: jakým způsobem mění virtuální světy lidský způsob existence? Hypoteticky řečeno, jsou-li zde náznaky nebezpečí, a tento druh závěru byl již dosažen, brzy přijde nastavení předpisů. Ve skutečnosti v době SAO incidentu to došlo do právního stadia těsně předcházejícímu legislativnímu procesu. Jenže já - nebo spíš virtuální oddělení, nepovažujeme ustupování před oběhem za správný postup s potěšením z VRMMO her, a také za bezpečné pro tvou novou generaci mladistvých. Proto než tento incident přitáhne nežádanou pozornost, chceme znát všechny fakty, aby je nemohly zneužít zastánci regulace. Bylo by nejlepší, kdyby šlo jen o poplašnou zprávu, ale chceme se o tom ujistit. -Až do teď, nicméně můžeme."
"...S tím porozuměním mladistvých VR generace, tvé zásady, interpretuji je z dobré vůle. Ale pokud se této otázky skutečně obáváte, co takhle přímý útok na provozní společnost? Když analyzujete přihlášení, měli byste být schopni vystopovat hráče, která zastřelil «Zekushiida» a «Taraka». I v případě, že budou osobní informace zaregistrované v hře falešné, stále můžete kontaktovat poskytovatele IP adresy, a vyhledáte tak jeho skutečné jméno a adresu."
"-Kam až moje ruce dosáhnou, nemůžou se dostat za Pacifik."
Kikuokovo obočí tentokrát odráželo nepředstíranou únavu.
"«Zasker», společnost, která vyvíjí a provozuje Gun Gale Online... je neznámou organizací, o níž téměř nic nevíme a mají server v Americe.
Zatímco vnitřní podpora hráče se zdá být poměrně solidní, samotná reálná adresa a dokonce i telefonní číslo nebo telefon jsou soukromé. Dobrý bože, od doby uveřejnění «Semínka» jde o jeden ze stínových VR světů, které se rozrostly jako houby po dešti."
"...Och, vážně?"
Přerušil jsem ho a pokrčil rameny. Jen Egil a já jsme věděli o původu VRMMO balíčku na podporu rozvoje, «Semínku». Podobně jako náhlý objev plovoucího hradu Aincradu v znovuzrozeném ALfheimu Online, byl, pro širokou veřejnost, pozůstatek dřívějšího SAO serveru v současnosti řízen neexistujícím RECTO Progressem, čímž se celá věc uzavírala.
"A právě proto, když se zamyslíš nad uchopením té skutečnosti, nemáme na vybranou a musí dojít k přímému kontaktu ve hře. Samozřejmě zvážíme i většinu nepravděpodobných možností, a co největší bezpečností opatření. Kiruto-kun se v místnosti námi připravené ponoří do hry, a odpojíme tě, jakmile se na výstupu AmuSphere zobrazí nějaké abnormality. Nežádám tě, aby ses nechal střelit; je to v pořádku, dokud mi budeš podávat dojmy, které zachytíš. -Uděláš to, viď?"
Než jsem si to uvědomil, moje mysl se zasekla v bodě, kdy jsem nedmohl říct ne.
Vážně jsem se s ním neměl setkávat... Ačkoli jsem toho rozhodnutí vážně litoval, zároveń jsem cítil, jak ve mně roste zájem.
Schopnost zasahovat do reálného světa z toho virtuálního... pokud by to bylo skutečně možné, bylo to vodítko, o něž usiloval Kayaba Akihiko?
Byl incident, který začal v zimě před třemi lety, stále ještě nevyřešený...?
Pokud ano, potom na mně byla i povinnost jako svědka cíle jeho vývoje.
Pevně jsem zavřel oči, zhluboka se nadechl, a promluvil.
"...Rozumím. I když to bude nepříjemná jízda, pokud jde jen o to, jít do hry, půjdu. Ale nevím, zda se skutečně dostanu k tomuhle «Death Gunovi». V první řadě, i jeho existence je sporná."
"Áach... k tomuhle."
Kikuoka se nevinně usmál.
"Copak jsem to nezmínil? Během prvního střeleckého incidentu vytvořil jeden z hráčů audio záznam, který jsem zkompresoval a přinesl. Jde o hlas «Death Guna»-shi a už jsem si ho všemožně poslechl.
Vážně jsem v duchu proklel Kikuoku držícího bezdrátová sluchátka slovy 'to tvoje srdce by se mělo zastavit', zatímco jsem na něj zíral.
"...díky, že jsi se tak snažil, abys to udělal."
Poté, co jsem si nasadil sluchátka, Kikuoka pobídl prsty obrazovku.
Brzy se mi v hlavě přehrál tichý chaos.
Pak chaos náhle zmizel a následovalo napjaté ticho rozervané ostrým prohlášením.
"Jméno téhle zbraně i mé: «Smrtící revolver» - «Death Gun»!"
Byl zabarvený poněkud nelidským, kovovým zvukem.
A přesto, zpoza výkřiku byla silně cítit přítomnost živého hráče mluvícího za postavu. Majitel toho hlasu nehrál pouze nějakou "roli", zdálo se, že vyzařuje skutečnou touhu zabíjet.
Žádné komentáře:
Okomentovat