Život.3 Začínám s tréninkem
Část 1
Lekce 1: Trénink šermu s Kibou
"Jo, ha."
"Orja! Orjááá!"
Trénoval jsem šerm s Kibou a máchl dolů bokutem. |také bokken|
Kiba se mému útoku hladce vyhnul. Bez ohledu na to, kolik síly vložím do svých úderů, nevypadá to, že bych měl Kibu zasáhnout.
BAŠ!
Kiba mi znovu vyrazil bokuto.
"To není ono. Nedívej se jen na pohyby soupeřova meče, rozšiř své zorné pole, abys viděl soupeře i s okolím."
Není to tak jednoduché, jak říká, takže čím víc s Kibou cvičím, tím víc mi dochází rozdíl v našich silách.
Jak jsem si myslel, protože je [jezdec], jsou jeho techniky ohromující. Porazí mě s minimem pohybů. Dlouho cvičil, má víc bojových zkušeností a navíc i větší talent pro meče než já.
"Ještě jsme neskončili. Jdu na to!"
Znovu jsem si ten den uvědomil, jak úžasná je Kibova šermířská technika.
Lekce 2: Trénink démonické síly s Akeno-san
"Tak to není. Shromáždi démonickou sílu proudem aury, co pokrývá celé tvé tělo. Musíš se soustředit a cítit vlnu démonické moci."
Nedokážu ani nahromadit démonickou sílu v dlani, přestože to Akeno-san, v černém trikotu, mě důkladně učí.
Gunnnn...... Soustředit se! Musím se pořádně soustředit! Musím v dlani shromáždit démonickou sílu, zatímco si budu představovat, jak něco vytvářím!
"Dokázala jsem to!"
Asia v bílé teplákovce nahromadila v rukou hromadu démonické síly. Má světle zelenou barvu. Takže Asiina démonická síla je zelená. Je krásná.
"Ara ara. Takže Asia-chan má nakonec talent pro používání magické síly."
Asiiny tváře po Akenině pochvale zrudnou.
Ngh...... Já jsem na druhou stranu naprostým opakem. Neobjevilo se ani D jako démonická síla. Nějak se mi povedlo vytvořit opravdu malou sféru démonické síly, ale není tak velká jako Asiina, která má velikost softballového míče, spíš je jako zrnko rýže.
............No, pokud Asia zesílí, je to v pořádku.
S-Stejně mám nejlepší Posvátný pohon! Hahaha!
"Teď tu sílu změníme na oheň, vodu a blesky. Uděláte to tak, že si to představíte, nicméně pro začátečníky bude vlastně jednodušší pohybovat ohněm a vodou svou démonickou silou."
Akeno-san vyšle svou sílu do vody v lahvi.
BOD!
Voda, která získá démonickou sílu nabude tvaru hrotu a probodne zevnitř lahev.
Páni, to je úžasný.
"Asie-chan, chci, abys zkopírovala, co jsem právě udělala. Ise-kun, ty dál pokračuj v koncentrování tvých démonických sil. Zdrojem démonické síly je představivost. Každopádně je důležité zhmotnit to, co jste si představili."
Hmm. Představivost, jo. Zhmotnit, co si představíte v hlavě......
"Možná bude jednodušší, když zhmotníte to, v čem jste dobří a co si vždycky nejrychleji vybavíte."
To tvrdíš, Akeno-san. Ne že bych--
Hmm? Aha, něco, v čem jsem dobrý a na co pořád myslím, hm. Ach, to teda znamená, že "tamty" moje divoké nápady by taky šly?
"Akeno-san, můžeš na minutku?"
Jestli můžu to, na co pořád myslím, přetvořit do reality......
Tak se stanu neporazitelným! Páni, to je boží! I já si myslím, že je ten nápad skvělej!
Poté co se Akeno-san zarazí, se na mě na chvíli usměje se slovy, "Ufufu, to je určitě něco, s čím by přišel jen Ise-kun."
Och! Takže je to teda možný?
Akeno-san se vrátila do domu. Přinese něco a položí to přede mě.
--Přinesla mraky cibule, mrkve a brambor.
Jsou to ingredience na kari.
"Tak tedy, Ise-kun. Během našeho pobytu tady chci, abys je všechny oloupal pomocí své démonické síly."
Ach, chápu. Je mi jasné, co se Akeno-san snaží říct a co chce, abych udělal.
Vypadá to, že cesta bude plná hrbolů.
Lekce 3: Zápasení s Koneko-chan
"Nugagáááááá."
BUM!
Gufu! Dnes se mi povedlo už podesáté vrazit do velkého stromu. Ne, tak to není.
Znovu mě odhodila rána Koneko-chan! Ku! Jsem frustrován!
"......Slabý."
Lolitka v žlutém trikotu mě obdaří tvrdými slovy.
Kruci, sem v takovym šoku! Prožil jsem to při incidentu s Raiserem, ale bejt poraženej malou holkou je pro mě celkem šokující zkušenost.
Koneko-chan je démonka, která vyniká v hodech, znemožňování pohybu a dalších druzích bojových umění. Je šíleně silná se směsicí vlastnosti [věže] - supersíly - a hodně velké obrany. Také je mrštná, protože má drobné tělo, takže když se podívám stranou, okamžitě stojí přede mnou a schytám zásah.
Docela dost se drží zpátky, ale rána od ní pořád bolí.
"......Při úderu musíš zamířit na střed těla, kam se strefíš přesně a také musíš ránu zabořit hluboko do protivníkova těla."
Přestože to říká, bude pro nováčka, jako jsem já, těžké už jen protivníka trefit.
Koneko-chan začne kolem kroužit paží, potom na mě ukáže pěstí.
"......Tak tedy, dáme si další kolo."
Vypadá to, že mě zabije.
Lekce 4: S Buchou!
"Hej, Ise! Pokračuj!
"Óosu!"
Právě šplhám na dost strmou horu. Na zádech mám šutr. Je ke mně přivázanej provazem. A na vrch na něm sedí Buchou.
Opakuju postup, kdy scházím dolů po horské pěšině a pak zase nahoru. Horká pěšina bez schůdné cesty je fakt vyčerpávající.
V době, kdy mi nohy otupěly desítkami okruhů, mi Buchou konečně odpustí se slovy, "Dobře, s tímhle jsme skončili."
"Další bude trénink svalů. Přejdeme na kliky."
"A-Ano......"
Je Oni. Oni-Buchou!
Dost mi chybí základní zdatnost, takže mám mnohem víc tréninku než ostatní členové klubu. Navíc, pro [pěšce], co musí po bojišti běhat ze všech nejvíc, je zvýšení síly a vytrvalosti absolutní požadavek.
"Guwáá!"
Buchou mi bez slitování položí na záda kámen, zatímco jsem v pozici pro kliky. Démonická síla je vážné užitečná, protože se s ní dá lehce zvednout kámen. Jestli jí používala jen na nošení zavazadel......
SED.
"Unn......"
Potom se Buchou posadí na vrchol kamene. Moje tělo ovlivní dokonce i mírná síla......
"Tak tady, dáme si ty kliky třistakrát. Do toho."
"Osu!"
Kdybych nebyl démon, už bych byl stokrát po smrti.
Část 2
"Uóóóó! Je to vynikajícíííííí! Vážně vynikající!"
Večeříme po prvním tréninkovém dni.
Na stole máme přehršle jídla. Bylinky, které předtím nasbíral Kiba, jsme použili jako koření.
Maso. Zřejmě divočák, kterého ulovila Buchou. Tohle je poprvý, co jím kančí maso, nicméně chutná dobře, protože v sobě nemá žádné divné chutě!
Ryby. Zdá se, že je chytila taky Buchou. Jednoduše uvařené a posypané solí chutnají taky dobře!
Na stole máme různé druhy jídla.
"Ara ara. Ještě něco zbylo, tak jez, co hrdlo ráčí."
Akeno-san mi doplní rýži. Spíš, to Akeno-san tohle vlastnoručně připravila!
Káááá! Je to dobrý! Fakt dobrý!
Všichni jsou zabraní do jídla. Jsme konec konců děsně unavený z tréninku a proto si můžu žaludek zaplnit spoustou jídla.
Většina věcí v zavazadlech byla vybavení pro vaření. Stálo to za to, zoufale táhnout všechny ty kufry po té těžké horské pěšině, když za to můžu jíst takhle vynikající jídlo!
Asi bych neměl říkat nahlas, jak Koneko-chan rychle baští kvanta jídla.
"Akeno-san, jsi nejlepší! Dokonce tě chci za manželku!"
"Ufufu, uvádíš mě do rozpaků," usměje se Akeno-san, zatímco mi přiloží ruku na tvář. Vypadáš v té japonské zástěře tak dobře.
"......Také jsem dělala tuhle polévku."
Co! Od vedle mě smutně pozoruje Asia. Vypadá dost rozmrzele.
Cibulačka, která je na stole. Očividně ji dělala Asia.
Asi se cítí špatně, protože jsem pochválil jen jídlo Akeno-san.
Vezmi misku a vypiju polévku na jeden zátah. Jup, je dobrá!
"Je dobrá, Asie! Ta nejlepší! Nášup!"
"Vážně!? Jsem tak šťastná...... Takže teď se můžu stát Iseho......"
"Hmmm? Neslyšel jsem tu poslední část? Co to bylo?"
"N-ne, to nic!"
Asia mávne rukou, zatímco jí rudne obličej. Cože? Co se to pokoušela říct?
"Tak tedy, Ise. Na co jsi při dnešním tréninku přišel?" zeptala se mě Buchou po vypití zeleného čaje.
Odložím hůlky a upřímně jí odpovím.
"......Jsem z nás nejslabší."
"Ano. To určitě."
Potom, co to řekne tak bez obalu, je mi do breku.
"Akeno, Yuuto a Koneko mají spoustu bojových zkušeností, přestože se nezúčastnili hry, takže když si na to zvyknou, budou moci bojovat. Ale ty s Asií v podstatě nemáte žádnou zkušenost. Přesto se na Asiinu léčivou schopnost a tvůj Zesílený pohon nesmí zapomínat. To ví i nepřítel. Chci, abyste měli přinejmenším sílu utéct mu."
"Utéct......? To je to tak těžké?"
Buchou přikývne.
"Útěk je také součástí strategie. Ustoupit pro vytvoření nové formace je také profesionální způsob boje. Jsou způsoby, kdy se tak dá vyhrát zápas. Nicméně útěk zády k nepříteli je pěkně těžký. Pokud jde o nepřítele s zhruba stejnou silou, jako je ta tvoje, je to hračka, ale ukázat záda nepříteli, který je mnohem lepší, je v podstatě žádost o zabití. Takže schopnost utéct od někoho takového, bude také součástí vaší síly. Takže je načase, abych tebe a Asii naučila jak utéct. Samozřejmě vás také naučím, jak bojovat tváří v tvář nepříteli."
"Rozumím."
"Ano."
Odpovíme s Asií zároveň.
To, že se Asia zaplete do boje je po jejím zapojení do skupiny Gremory nevyhnutelné.
......Také musím mít sílu ochránit Asii. V nejhorším případě se stanu jejím štítem. Tohle rozhodnutí musím učinit.
"Po jídle se vykoupeme. Ta koupel je venkovní, takže je úžasná."
--! S Buchouinými slovy začnu myslet na nemravnosti!
Koupel!? Venkovní koupel!? V otevřeném prostranství!?
Jestli jo, tak je to místo pro šmírování! Šmírování je správný způsob venkovní koupele! Jo, není hřích šmírovat, když jste se narodili jako muž!
"Nehodlám šmírovat, Ise-kun," řekne Kiba předem s úsměvem.
"Idiote! N-Neodpovídej tak zbrkle!"
"Och, Ise. Chceš nás během koupele šmírovat?"
Všichni se na mě po Buchouině otázce zaměří.
Ua. Je mi trapně. ......Cítím se na omluvu za to, že sem úchyl.
Ale Buchou se zasměje.
"Tak co kdyby ses vykoupal s námi? Mně to nevadí."
Cože!
Cítím, jak mi tělem proudí elektřina! Ku! Buchouina japonština je ohromující jako vždycky! Kvůli ní sem pořád plačtivej!
"A co ty, Akeno?"
"Pokud je to Ise-kun, tak mi to nevadí. Ufufu. Možná bych chtěla gentlemanovi umýt záda."
Akeno-san mi s úsměvem udělí povolení! Rozhodně chci, aby mi umyla zááááááda!
Absurdní! Je to teda v pohodě!? Fakt je to v pohodě!?
Jak neopatrný jen můžou holky z tohohle klubu bejt!?
"A ty, Asie? Nemělo by ti to vadit, když jde o tvého milovaného Iseho, že?"
Asia po Buchouině otázce zrudne a ztichne, ale nakonec nepatrně přikývne.
Uach! Nikdy bych si ani nepomyslel, že se mi stane něco takovýho!? C-CCCCCCCC-Co mám dělat!? Já! Já! Já sem si jistej, že se musím celou dobu předklánět!
"A nakonec Koneko? Co ty na to?"
"......Ne."
Ona mě odmítla!? N-Ne, moje vnímání na okamžik ochrnulo, ale tohle je přirozená reakce běžné dívky!
"Tak tedy ne. Velká škoda, Ise."
Buchou se s rozpustilým výrazem uchichtne.
Cože...... Cítím se, jako by mi daly naději a pak mě svrhly do hlubin propasti.
Kvůli tomu šokujícímu závěru se mi zatmí před očima.
Smrk, byl jsem tak blízko...... Takže nakonec je těžké proměnit situaci podobnou snu v realitu. Takže to vypadá, že musím šmírovat--.
"......Jestli budeš šmírovat, budu vůči tobě navždy cítit zášť."
Guha! Koneko-chan mi to řekne tak prvořadě. Kruci! Takže nakonec je to ne! Měl jsem své naděje!
"Ise-kun, dáme si nahou koupel spolu. Umyju ti záda."
"Sklaaaaaapniiiiiii! Fakt tě zabiju, Kiboooo!"
Můj vzteklý výkřik se rozléhá celým sídlem.
Část 3
Druhý den tréninku.
Když jsem se ráno vzbudil, očekávala mě intenzivní bolest svalů. To protože jsem trénoval i v noci.
"V noci máme také naplánovaný noční trénink. Jsme konec konců noční bytosti," řekne Buchou.
Trénink byl o dost těžší než ten, který podstupuji každé ráno. Bylo toho mnohonásobně víc než ráno. Přestože je démon v noci o dost silnější, stejně umřu, když budu trénovat ve dne v noci.
Už jsem měl špatnou náladu, protože jsem musel sdílet pokoj s Kibou. Když jsem zaslechl dívčí hlasy, jak se nahoře baví, litoval jsem, že sem se narodil jako kluk.
Pak, druhý den tréninku, nastal čas studia.
Shromáždili jsme se v obýváku a ostatní se zřejmě rozhodli, že mě s Asií naučí nějaké démonické znalosti.
Proto mě učili divná jména, která bylo pěkně těžké si zapamatovat. Protože mě učili věci, kterým nerozumím, skoro se mi usmažil mozek.
Když vstřebám celkem slušné množství informací, Kiba se mě začne ptát.
"Náš největší nepřítel. Andělé vedení Bohem. Jak se říká nejvyšší vrstvě andělů? Také jejím členům?"
"Ummm, to je "Serafim, ne? Členové jsou......Michael, Rafael, Gabriel a......hmm, Uriel?"
"Správně."
Fjú...... Takže je to správně. Pamatoval jsem si, že všichni mají na konci jména "-el", takže jsem si je nějak všechny vybavil.
"Další je náš "Maou"-sama. Vyjmenuj "Yondai Maou-sama"?"
"Jasně! To je hračka! Chystám se s nimi setkat, až získám šlechtický titul! Takže jsem si dokonale zapamatoval všechny jejich jména! Lucifer-sama, Beelzebub-sama a Asmodeus-sama! A nakonec ženská Maou-sama, ke které vzhlížím, Leviathan-sama!"
"Správně."
"Rozhodně se setkám s Leviathan-sama!"
Slyšel jsem od Buchou, že to Maou Leviathan-sama stojí na špici démonek.
Také jsem slyšel, že je to hodně krásná Maou-sama! Řekli mi, že když budu mít štěstí, setkám se s ní! Ku! Nemůžu se dočkat!
Jak krásná bude? Protože je Maou-sama, musí bejt hódně krásná......
Háá...... Fakt se s ní chci setkat.
"Tak další, chci, abys vyjmenoval vůdce padlých andělů, které nesnášíš ze všeho nejvíc, Ise-kun."
A je to tu. Jména těch padlých andělů, který naprosto nenávidim......
Padlí andělé mají víc vůdců než ostatní frakce. A maj komplikovaný jména......
Ale pamatuju si ty dva nejvyšší.
"Hlavní skupina padlých andělů se nazývá "Grigori". Jméno velitele je "Azazel" a vicevelitele "Šemhaza". Potud to dokonale znám. A jména vůdců jsou...... Armaros...... Barakiel...... Tamiel...... Ach, a, hmmm, co? Bene-něco a C-C-Cociane......?"
"Benemue, Kokabiel a Šariel. Musíš si je pořádně zapamatovat. Jsou to také základy. Je to stejné jako zapamatování jmen předsedy vlády a vicepremiéra Japonska stejně jako vůdce okolních zemí."
Jak bych mohl!? Maj tolik vůdců! Dva stačej! Co potom teda dělá ten zbytek!?
Bože, proto sou padlí andělé taková osina v zadku. Nemůžu se donutit mít je rád. Stejně sou asi odpad.
Taky hlídaj "Děti Boží", jinými slovy vlastníky "Posvátného pohonu" 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
To je taky důvod, proč na mě zaútočili a proč jednou zabili Asii.
Padlí andělé stvořili skupinu zkoumající Posvátné pohony. Pozvou užitečné vlastníky Posvátných pohonů do své skupiny, nebo jim je vezmou. Když nejsou prospěšní, na místě je zabijou. Vážně, sou ten největší odpad vůbec.
Dokonce zabíjí ty vlastníky, co o svém Posvátném pohonu neví. Jako se byl já.
Vypadají na největší nepřátele démonů, takže se nebudu držet zpátky. Nebudu se držet zpátky před někým, kdo udělal Asii tak strašnou věc!
Takhle mě učili o andělech a padlých andělech. Je celkem užitečný to vědět.
Musím si zapamatovat hlavně to o vztahu mezi démony a ostatními frakcemi, protože jsou důležité.
Jaké další začne svou lekci Asia.
"Ehm. Takže teď já, Asia Argento, vysvětlím základy exorcistů."
Och. Tlesk-tlesk. Zatleskám Asii, která se před všemi chystá promluvit.
Ach, zrudne. Mockrát děkuju za roztomilou odpověď.
"U-Umm. Na místě, kam jsem dřív patřila, byly dva typy exorcistů."
"Dva typy?"
Asia na můj dotaz přikývne.
"Prvním jsou ti, kteří se objevují ve filmech a románech. Otec přečte část z knihy, potom použije svěcenou vodu, aby vyhnal ďábla z těla člověka. Vymítají "na povrchu". Takže "skrytí" exorcisté jsou pro nás hrozbou."
Buchou pokračovala tam, kde Asia skončila.
"Ise, také jsi se s ním předtím setkal, ale největší hrozbou démonů jsou exorcisté, kteří získali ochranu od Boha nebo padlých andělů. Ve skrytu jsme s nimi velmi dlouhou dobu bojovali. Přicházejí nás ničit silou světla od andělů a s fyzickými těly, která jsou trénována až do nejzazších mezí."
Potom jsem si vzpomněl na toho bláznivýho chlapeckýho kněze z dřívějška.
Byl to bláznivej exorcista s bílejma vlasama. Nezabíjel jen démony, ale také ty, co s nimi byli nějak spojeni. Abych pravdu řekl, je typ člověka, se kterým už se nikdy víc nechci setkat.
Zatímco jsem nad tím přemítal, Asia vyndala z tašky spoustu věcí.
Buchou prsty zvedne malou lahvičku s vodou a drží ji, jako by se dotýkala něčeho nechutného.
"Teď promluvím o vlastnostech svěcené vody a Bible. Nejprve svěcená voda. Kdyby se jí démon dotkl, bylo by to velmi ošklivé."
"To je pravda, takže se jí také nedotýkej, Asie. Zranila by tě."
"Smrk, to je pravda...... Už se nemůžu dotknout svěcené vody......"
Asia je po Buchouině poznámce v šoku. No, konec konců je démon.
"Později vám popíšu, jak ji vyrobit. Nevím, zda to bude užitečné, ale je několik způsobů, jak na to."
Možná je tohle její silná stránka, takže Asia energicky pokračuje.
Jo, démonická kněžka! Kdybych něco takového řekl, asi by se rozbrečela. Musím se ovládat.
"Dále Bible. Už od malička jsem ji četla každý den. Ale nyní mám potíže, protože jakmile přečtu jen jedinou větu, rozbolí mě hlava.
"Jsi démon."
"Konec konců jsi démon."
"......démon."
"Ufufu, démoni utrží značné poškození."
"Smrk, už víckrát nemůžu číst Bibli!"
Když na to všichni poukážou, naplní se Asiiny oči slzami.
Už jsem o tom předtím slyšel od Buchou. My démoni dost trpíme, když nám někdo předčítá z Bible.
Ještě jsem to nezažil, ale asi bych trpěl nudou, kdyby to někdo udělal.
Počkat, takže to znamená, že si Asia četla v Bibli. Pokud v tom bude pokračovat, jednoho dne umře!
"Nicméně tohle je má oblíbená věta..... Ach, Bože. Odpusť prosím hříšné osobě, jako jsem já, která nemůže číst Bibli--au!"
Kvůli modlení k Bohu zase trpí.
Bože prosím, ignoruj modtlitby tohoto dítěte,
Takhle jsme po dokončení ranního studia šli na večerní trénink.
Část 4
Je pár věcí, na které jsem přišel, zatímco jsem se všemi několik dní trénoval v horách.
Nemám talent na šerm.
Nemám talent na bojová umění.
Nemám talent na démonické síly.
A nejkrutější je, že sem šíleně slabej.
S pokračujícím tréninkem s ostatními si uvědomuju, jak malej sem.
--Nebudu ve hře užitečnej.
Jo, nemám schopnost léčit jako Asia.
Co dělám naprosto skvěle, je škrábání zeleniny. No, to je taky součást tréninku.
Sem... tak slabej a tak k ničemu.
Část 5
Té noci v sídle.
V leže na posteli zírám do stropu. Od chvíle kdy jsme přišli do hor, uplynul týden.
Byl to od rána do večera samý trénink. Také jsme zopakovali mnoho útočných i obraných formací a kombinací, které bychom mohli využít v nadcházející hře.
Podívám se na Kibu spícího na vedlejší posteli. Má klidný spánek.
......Kiba je úžasnej. Při společném tréninku jsem si ještě víc uvědomil propast mezi námi.
V šermu ho asi nikdy neporazím. Své schopnosti dosáhl díky talentu a spoustě tréninku.
Já nemám ani jedno. Kdybych od teď tvrdě dřel šerm, byl bych někdy na stejné úrovni? Po mnoha letech, šlo by to? Ne, po mnoha dekádách? Ne, možná bych jeho úrovně nedosáhl ani za věčnost.
Já--.
V tréninku démonické síly. Asia ji kromě mě pořád zlepšuje. Začala mistrně ovládat oheň, vodu a blesky, přestože jen v malém měřítku. Jenže já na druhou stranu zvládnu vytvořit jen masu démonické síly o velikosti zrnka rýže.
Já--.
Ach, k čertu!
Už to dál nevydržím, takže pomalu vstanu z postele a namířím si to do kuchyně. Když piju sklenici vody-.
"Ara? Jsi vzhůru?" ozve se z obýváku Buchouin hlas. Když se tam podívám, uvidím ji sedět u stolu.
"Ach, Buchou. Ahoj."
"Proč tak ztuhle? Dobře načasované, promluvíme si trochu."
Na stole lehce zazáří světlo čajové svíčky. Démoni vidí i v noci, dokonce i bez světel. Díky tomu jsme mohli v tuhle dobu trénovat. V tom případě slouží tahle svíce pro ozdobu.
Posadím se naproti Buchou, mezi námi stojí stůl.
Má na sobě červené negližé a brýle, karmínové vlasy svázané.
"Cože? Buchou, máš špatný zrak?"
"Och, tohle? To je jen pro ozdobu. S nimi na očích dokážu uvažovat mnohem jasněji. Fufufu, to je důkaz, že už jsem v lidském světě," zasměje se Buchou. Dokonce i v brýlích je krásná...... Spíš taky vypadá nádherně, když má na sobě negližé!
Na stole je hromada papírů, co vypadají jako mapy a bitevní formace. ......Pracuje snad v noci sama na plánu?
Buchou zavře sešit s povinnými strategiemi.
"......Upřímně, jediné, na co jsem čtením tohohle přišla, je mít v klid v mysli," řekne Buchou s povzdechem.
"Pročpak to?"
"Pokud je protivníkem další prvotřídní démon, můžeme bojovat tímhle. V této knize je popsáno mnoho výzkumů. Jenže v tom není ten problém."
"? Tak co je špatně?"
"Raiser sám. Ne, největším problémem je, že naším protivníkem je Fénix."
Potom, co mi odpoví, vytáhne Buchou knihu a položí ji na stůl. Ukáže na otevřenou stránku. Je tam obrázek ohnivého ptáka s heroicky rozpjatými křídly.
"Kdysi dávno se na mýtické zvíře, Fénixe, pohlíželo jako na ptáka, který vládne životu. Tolik se k němu vzhlíželo, až po něm zůstaly v mnoha zemích lidského světa legendy, podle nichž mohou jeho slzy vyléčit každé zranění a krev, která protéká jeho žilami, daruje věčné mládí těm, jež ji vypijí."
Ale byl tu také jistý klan odlišný od mýtického Fénixe. Jsou to démoni hodnosti markýze a počítají se mezi "72" pilířů. "Fénixové" z řad démonů.
"Lidé pojmenovali fénixí démony jako "Fenex", aby je odlišily od mýtického stvoření, nicméně Fénix má stejné schopnosti jako Raiserův klan. -Jinými slovy nesmrtelnost. Takový je protivník, proti němuž musíme bojovat."
Nesmrtelnej!? T-Tak moment!
"To je podvod! Chci říct, být nesmrtelný znamená v podstatě být neporazitelný!"
"Ano. V podstatě jsou neporazitelní. I když na ně zaútočíš, jejich zranění se hned vyléčí. Po jejich plamenech nezbude ani kost. Osm výher a dvě prohry. Tohle je Raiserův rekord v oficiální "Hodnotící hře". Desetkrát bojoval a vyhrál osm zápasů. Dva prohrál naschvál jako laskavost jedné domácnosti, k níž má blízko. Ve skutečnosti vyhrál všechny své zápasy. Už se stal kandidátem na získání titulu v oficiální hře."
……Cože. Neměl jsem slov.
Teď už chápu, co Buchou myslela tím "problémem". -Je to Raiser! Přemýšlí nad tím, jak toho zmetka porazit!
"Když jsem uslyšela, že jako mého snoubence vybrali Raisera, cítila jsem se znepokojeně. Ano, myslím, že ho otec s ostatními vybral pro případ, že by stalo něco takovéhoto. Zvolili Raisera, takže nemám na vybranou nic jiného, než si ho vzít. I když to přeroste v souboj mezi rody, vědí, že nemám šanci vyhrát. V šachu bys řekl, že mě podvedli. Švindl."
Bez ohledu na to, jak je Buchou silná, její rodiče vědí, že není možné, aby porazila někoho nesmrtelného. To je nefér! Pak je jedno, čí dcera to je, nemůžou se vyhnout svatbě.
"Když začala být Hodnotící hra populární, ti, kteří se dostali nejvýš, byl rod Fénixe. Před představením hry mezi démony neprobíhalo mnoho bitev. Ve hře, do níž se zapojuje i [král], je síla Fénixů ještě jasnější. Jejich rod je vedoucí skupinou mezi těmi nejsilnějšími. -Nesmrtelní. Démoni si poprvé uvědomili, jak děsivá ta síla je."
Pokud jsou nesmrtelní, potom se můžou vzkřísit bez ohledu na to, kolikrát jsou poraženi. Ostatní démoni mají na rozdíl od nich omezené síly, takže jakmile se vyčerpají, prohrají. Uá! Sou tak šíleně silný, až je to nespravedlivý!
-A takový je náš protivník!
I kdybychom porazili Raiserovy služebníky, armádu krásek, nic to neznamená, dokud neporazíme jeho. Ne, otázkou je, můžeme ho vůbec porazit? Nebude to boj, kde nás plánují podvést, aby nás porazili, ne?
Buchou se při pohledu na můj vážný obličej zasměje.
"Víš, že to není to tak, že bychom Raisera nemohli porazit?"
"To jako vážně!?"
"Ano. Jsou dva způsoby, jak ho můžeš porazit. Jeden z nich je zdolat ho neskutečnou silou a další je neustále ho porážet, dokud to nerozmlátí i jeho mysl. První metoda vyžaduje sílu na úrovni Boha. Pro tu druhou si musíme schovávat naši výdrž, dokud nezničíme Raiserovu mysl. Přestože má nesmrtelné tělo, které se může nesčetněkrát oživit, pro jeho mysl to neplatí. Pokaždé, když ho porazíme, se rozhodně unaví. Pokud naprosto zničíme Fénixovu mysl, bude to naše vítězství. Potom se přestane oživovat a padne. No, nejjednodušší způsob je porazit ho silou, která je na stejné úrovni s tou Boží a rozdrtí ho jediným úderem, který složí jeho tělo i mysl."
……Nevyžadují obě metody hodně snahy? Je vůbec možné udělat něco takového hned v našem prvním souboji? Ne, musíme to udělat.
Jinými slovy, musíme bojovat, dokud neřekne "Tolikrát jsem se vzkřísil, že jsem ztratil vůli k boji, tak mi to prosím odpusťte".
A jo, zeptám se jí na něco, co mě celou dobu trápí.
"Buchou."
"Co se děje?"
"Proč nenávidíš Raisera…..ne, spíš, proč jsi tolik proti téhle svatbě?"
Buchou si na mou otázku povzdechne.
Jasně, Raiser vypadá na odpad a je to celkem děvkař, ale myslím, že tu dohodu nemůže odmítnout, vezmete-li v úvahu problém Buchouina rodu.
"……Jsem "Gremory"."
"Co? N-No, to určitě jsi……"
"Ne. To nebylo znovupředstavení. Jsem démon z rodu Gremory a to jméno mě bude následovat, kamkoli půjdu."
Och, myslím, že to chápu.
"Nenávidíš to?"
"Jsem na to hrdá. Nicméně zároveň je to i mé břemeno. Všichni na mě hledí jako na Rias z rodu Gremory. Nemůžu je přinutit dívat se na mě jednoduše jako na Rias. Proto si užívám svůj život v lidském světě. Nevědí nic o Gremoriech ani o démonech. Všichni se na mě dívají na takovou, jaká jsem. Ten pocit se mi vážně líbí. Nikdy jsem se takhle mezi démony necítila a od teď už nikdy nebudu. Jediná doba, kdy si můžu svůj život užívat pod svým pravým já je, když jsem v lidském světě."
Buchou má vzdálený pohled. A taky hodně smutný.
Řekla mi příběh ze světa, který si nikdy ani nedokážu představit. Jsem Hyoudou Issei a ke svému jménu jsem nikdy nic necítil. Já jsem já; prostě syn svých rodičů.
Právě teď, kamkoli půjdu, lidé se na mě budou dívat jako na "Hyoudou Isseie" samotného. Buchou strávila svůj život tak, že sebou vlekla jméno Gremory. A od teď to bude stejné.
"Chci být s někým, kdo mě bude milovat jako Rias, bez toho, že jsem Gremory. To je můj malý sen…… Raiser mě naneštěstí bere jen jako Rias z Gremoriů. A miluje mě jako Rias z Gremoriů. Proto to nenávidím. Ale přesto je pýcha být Gremory velmi důležitá. Moje pocity mohou být komplikované, ale v srdci si chci uchovat ten svůj malý sen."
Takže Buchou chce být opačným pohlavím milována jako "Rias" a ne jako "Rias Gremory"…… Tomu se říká panenské pocity, co.
Ale není pochyb o tom, že jsou Buchouiny city složité kvůli problémům jejího rodu.
Hmm, nechápu ani jedno, city dívky ani strukturu démonické společnosti, takže nevím, co jí mám říct……
"Mám rád Buchou jako Buchou," řeknu prostě, co si myslím. Ale zírá na mě v úžasu.
"Nevím nic o Gremory ani světě démonů, ale pro mě je Rias-buchou prostě Rias-buchou…… Nggh, nechápu všechny ty komplikované věci, ale pro mě je normální Buchou ta nejlepší!" vyslovím s úsměvem všechno, na co jsem dokázal přijít.
Hahaha, nedokážu ani říct nic romantickýho.
……Hej, Buchou-sama? Nevím proč, ale Buchou se červená.
"B-Buchou? Ř-Řekl jsem něco divného?" zeptám se jí nejistým hlasem, avšak Buchou zavrtí hlavou, zatímco v panice řekne:
"T-To nic!"
Cože? Stalo se něco? No, nechám to být.
"Ale mít takového protivníka pro první zápas geniální Buchou bude rozhodně velkou překážkou, že?"
"Vlastně se mi nelíbí to slovo "geniální"?" odpoví Buchou s rudým obličejem.
"Proč?"
"Talent darovaný nebesy……je to jako dar od Boha, takže se z toho nemám zrovna dobrý pocit. Můj talent pochází z kořenů rodu Gremory a předával se po generace. Jako démon jsem tu úlohu zdědila. Nikdy jsem si nemyslela, že jsem ho obdržela jako dar od Boha a to je nemožné. Moje síla patří mně a rodu Gremory. Proto neprohraju. Pokud musím bojovat, vyhraju. Musím vyhrát," řekne mi Buchou, jako by mluvila sama k sobě.
Úžasné. Buchou je vážně silná. V porovnání s tím jsem…… jsem……
"Buchou, jsem bezcenný. Byl jsem k ničemu…… od doby, co jsem tady."
Buchou nasadí pochybovačný výraz, zatímco to slabým hlasem vyslovím.
"Ise?"
"Myslím, že od doby, co jsem sem přišel a se všemi trénoval, jsem zesílil, ale spíš než to…… cítím ten rozdíl mezi námi. Když jsem trénoval šerm, uvědomil jsem si, jak úžasný Kiba je a došlo mi, že "se nikdy nedokážu stát šermířem jakým je on"…… Když jsem trénoval použití démonických sil, došlo mi, o co silnější Akeno-san je, zatímco Asia zlepšuje své démonické síly…… A já nedokážu nic…… Jsem v pořádku, dokud mám svůj Zesílený pohon! S touhle myšlenkou jsem se choval jako tvrďák……"
Aniž bych si to uvědomil, vytékají mi z očí potoky slz.
Jsem frustrovaný, prostě frustrovaný. Čím víc trénuju, tím víc mi dochází, jak slabej sem.
-Nemám talent pro boj.
Došlo mi to.
"Zjistil jsem, že jsem nejslabší…… Taky jsem zjistil, že…… jsem nejvíc k ničemu…… Došlo mi, že to, že jsem někým s ultimátním Posvátným pohonem, nic neznamená. Proto se mi tehdy Raiser vysmál, viď? "Házet perly sviním", to na mě rozhodně sedí."
Děsně se před Buchou rozbrečím. Tolik brečím jen kvůli té frustraci, díky níž vypadám tak pateticky. Dokonce mi teče i z nosu.
Buchou vstane a posadí se ke mně.
OBJETÍ
-!
Buchou mě něžně obejme. Začne mě hladit po hlavě.
"Chceš sebedůvěru, viď? Dobře, dám ti sebedůvěru. Ale teď musíš dopřát svému tělu i mysli odpočinek. Budu s tebou, dokud se ti nebude chtít spát."
Tehdy jsem nevěděl, co tím myslí. Kromě toho, Buchouino teplo léčí moji duši.
A to mi pro teď stačí.
Část 6
"Použij svůj Zesílený pohon, Ise."
Následující den. Buchou na mě promluví, než začneme s tréninkem.
Dovolí mi použít svůj Posvátný pohon, což mi zakázala od chvíle, co jsme se dostali do hor. Teď mi ho dovolila použít…… ale co chce, abych s ním udělal?
"Mělo by být v pořádku mít za protivníka Yuutu."
"Ano."
Kiba přijde, jakmile mu to Buchou přikáže. Stojí přede mnou. Hej, to mi říká, abych bojoval s Kibou!?
"Ise, před cvičným zápasem aktivuj svůj Posvátný pohon. Tak tedy…… začneme souboj dvě minuty po tom, co ho aktivuješ."
"A-Ano."
Nechám svůj Zesílený pohon, aby se objevil na mé levé paži, přesně jak mi Buchou nakázala.
"Zesílení!"
[Zesílení!!]
Posvátný pohon vydá na moje slova zvuk a já cítím, jak se mi do těla vlévá síla. S tím se moje síla zdvojnásobila.
O deset vteřin později.
[Zesílení!!]
Moje síla se znovu zdvojnásobí. Síla, kterou cítím ze svého Posvátného pohonu, mi koluje tělem.
Je v pořádku, že se zdvojnásobuje, ale jsou věci, na něž musím při použití Zesíleného pohonu myslet.
Možná si myslíte, že pro zvyšování mé síly neexistují limity, ale pravdou je, že tak to není. Jednou jsem ho aktivoval, abych viděl, jak moc dokážu navýšit svou sílu, ale po pár minutách jsem odpadl. Důvod je jednoduchý. Moje tělo se s další zvýšenou silou neumí vypořádat. Když jsem se potom Buchou zeptal,
"Vezmi si například nákladní auto. Co se stane, když naložíš víc, než unese? Nepohne se, viď? Tak takhle to je."
Takhle mi to vysvětlila.
Náklad představuje mojí zdvojnásobující se sílu. Pokud se bude kvantitativně navyšovat, náklaďák se zpomalí a nakonec se ani nehne.
Takže jinými slovy, pokud se síla zvětší až moc, dostane tím moje tělo do stresu. Proto jsem odpadl. Moje tělo, nádoba, není schopné se s navýšenou silou vypořádat.
To se stalo, když jsem ji aktivoval na pár minut. Šperk v rukavici vydá zvuk [Výbuch], potom mi ztěžkne tělo a jako by mi zamrzly všechny smysly.
Přestože Posvátný pohon nemá žádné omezení, jeho uživatel, v tomto případě tedy já, je má. To je slabina mého Posvátného pohonu.
No, spíš moje slabina. Není to jeho chyba.
Mám dvanáctinásobek sály, poté co mi Buchou dá rozkaz. Potom mi přikáže, abych "zastavil" zesilování svého Posvátného pohonu.
"Jdeme na to, Zesílený pohon!"
[Exploze!!]
Tento zvuk také zastupuje zastavení navyšování síly a chová se jako stopka.
Jakmile zesilování přestane, můžu po určitý čas bojovat se zvýšenou silou. Délka, po jakou ji mohu využívat, závisí na činech během zesílení. Čím víc se pohybuji a útočím, tím kratší dobu trvá. Také to ovlivní mou výdrž, a pokud jsem unavený, zkrátí se i čas. Jeden ze způsobů použití tohoto Posvátného pohonu je, že neschytám žádný poškození.
Jo, tohle je taky můj současný stav, kdy jsem neutržil poškození a mám plnou výdrž, což je nejlepší doba pro použití schopnosti mého Zesíleného pohonu.
Moje síla se během zesílení zvyšuje, ale je nestabilní v porovnání s časem, kdy zastavím zesilování, abych na omezenou dobu použil navýšenou sílu. Když se budu moc pohybovat, je riziko, že se možná změním zpátky na své běžné já. Z toho důvodu je lepší zastavit zesilování, dokud používám navýšenou sílu.
Bylo by moudré během zesilování pobíhat kolem a schovat se.
Teď je moje síla díky dvěma minutám zesilování v nemyslitelném stavu. Síla, kterou cítím v těle, není normální.
"Ise, chci, abys v tomhle stavu bojoval s Yuutou. Yuuto, žádám tě, abys byl jeho protivníkem."
"Ano, Buchou."
Kiba zaujme postoj tím, že na mě po Buchouině příkazu ukáže bokutem.
"Ise, chceš použít meč? Nebo chceš bojovat holýma rukama?" zeptá se mě Buchou, jak bych chtěl zápasit.
Hmm, přestože mám bokuto, nebudu s to ho použít……
"Budu bojovat holýma rukama!"
"Velmi dobře. Tak tedy začněte prosím."
Také zaujmu proti Kibovi postoj. No, je to postoj nováčka.
SVIŠ
Kiba mi najednou zmizí z dohledu! A kruci! Vlastností [jezdce] je rychlost! Kiba má rychlost Boha! Jakmile ho ztratím z očí, schytám útok-.
BUM!
Kiba na mě máchne dolů mečem, ale vykryju to rukou. Ano! Tohle ustojím!
"!"
Kiba nasadí šokovaný výraz. Přestal dávat pozor!
Máchnu pěstí směrem ke Kibovi, který se zastavil.
SVIFT!
Kibovo tělo zmizí těsně předtím, než ho uhodím a moje pěst prořízne vzduch. Sakra! Vyhnul se!
Kde je? Snažím se ho zachytit rozhlížením ……Je fuč! Pokud není přede mnou, nalevo ani napravo, potom je za mnou!
Nicméně když se otočím, není tam.
! Nade mnou!? Jakmile vzhlédnu, Kiba se snáší dolů s bokutem namířeným před sebe.
BUM!
Uslyším ohavný zvuk. Guhááá! Schytal sem ránu do hlavy. To bolíííííííííííí!
"Ouč……"
Nemám čas dotknout se místa, kam mě praštil a vykopnu Kibovým směrem, jakmile přistane na zemi.
SVIŠ!
Znova se vyhnul! Do prdele! Nakonec ho ani netrefim! Když je mým protivníkem [jezdec], budu mít problémy s jeho rychlostí!?
"Ise! Vystřel blok démonické síly! Až ho zformuješ, vystřel ho ve tvaru, který si dokážeš nejlépe představit!" rozkáže mi Buchou.
Blok démonické síly? Musím to udělat teď? Nevím, jestli se trefím, ale nemám na vybranou! Uposlechnu Buchouin rozkaz.
Shromáždím démonickou sílu protékající mým tělem a soustředím ji do dlaně. Objeví se blok démonické síly o velikosti rýžové kuličky. Jako obvykle mrňavej.
Potom ho vystřelím na Kibu! V tom okamžiku jsem nemohl uvěřit vlastním očím.
GUÓÓÓÓÓÓÓÓÓÓ!
Je to obrovský! Magická koule velikosti rýžový kuličky, se zvětšila, když jsem ji vystřelil! Dosáhla velikosti obrovskýho kamene! Tohle!? Mám to! Tohle je síla Zesílenýho pohonu! Obrovskej blok magie se přiblíží ke Kibovi. Rychlost je taky celkem vysoká.
SVIŠ!
Kiba se tomu lehce vyhne. No, to není zrovna překvapující. Och, ale je fuk, jestli sem se netrefil. To jsem si myslel, ale brzy jsem se té myšlenky zbavil.
Koule démonické síly, která minula cíl, se řítila přímo proti hoře, vedle té, na které jsme byli, a-.
BUUUUUUUUUUUUUUUUUUUM!!
Za velkýho hluku a rámusu vybouchne!!
É! É? Ééééééééééééch!?
……Jedinej výstřel démonický síly, kterej se mi povedl, vyhodil do vzduchu celou horu…… Hora má v sobě obří díru. Změnila její vzhled.
……Ech? To jako vážně? Fakt to vybouchlo? Jako, je to hora, jasný? Hora.
Díky náhlé změně událostí nemám páru, co říct.
[Obnovení]
Vydá rukavice zvuk a já cítím, jak moje tělo zároveň opouští síla.
Potom najednou přijdu o všechnu najednou. Jako by se můj vnitřek úplně vyprázdnil. Vypadá to, že sem spotřeboval všechnu démonickou sílu.
"Tady vás musím zastavit," ukončí Buchou můj a Kibův zápas. Kiba také sklopí bokuto. Taky si sednu na zem, jako by mi došly síly.
H-Hora zmizela.
Moje srdce se nad tou skutečností rozbuší. T-To se udělal já? Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. T-Ten útok fakt vyšel z mojí ruky……
"Dobrá práce, oba dva. Teď si vyslechnu vaše dojmy. Yuuto, jaké to bylo?"
Kiba odpoví na Buchouinu otázku: "Ano. Abych řekl pravdu, jsem ohromený. Pokusil jsem se skončit zápas první ranou."
Ech? První ranou, jako tou, co jsem jí zvládl zablokovat?
"Ale nedokázal jsem prolomit Iseho obranu. Soustředil jsem se na její prolomení. Také jsem se ho pokusil vyřídit druhou ránou, úderem na jeho hlavu ze vzduchu, nicméně i to selhalo," odpoví Kiba, zatímco se s příjemným výrazem zasměje "Hahaha". Kiba položí bokuto dopředu, aby ho všem ukázal.
……Je zlomený.
"Posílil jsem ho démonickou silou, ale nedokázal způsobit Isemu-kun velké poškození, protože jeho tělo bylo příliš tvrdé. Kdybychom pokračovali, mohl bych leda tak utéct, protože bych neměl zbraň."
"Děkuji, Yuuto. Tak to je, Ise."
Tak to je? Tohle tím myslela, když včera řekla: "Dám ti sebedůvěru"?
"Ise. Řekl jsi mi, že "jsi nejslabší a nemáš žádný talent", viď?"
"A-Ano."
"To je pravda jen napůl. Tvoje já bez aktivovaného Posvátného pohonu je slabé. Nicméně pokud použiješ sílu Zesíleného pohonu, staneš se úplně jinou osobou."
Buchou ukáže na vybuchlou horu.
"Ten útok patří mezi repertoár prvotřídních démonů. Pokud zasáhne, vyhodí většinu lidí do vzduchu."
To jako vážně!? No, rozhodně to vypadá na útok, který zasáhne většinu bytostí.
"Tvoje tělo, které prošlo základním tréninkem, se stalo nádobou, která snese Posvátný pohon drasticky zvyšující sílu. Dokonce i teď je tvé tělo dostatečně silné, aby se vypořádalo se zvýšenou silou. Už jsem ti to předtím říkala, ne? Pokud budeš pracovat na svých základech, můžeš se stát nejsilnějším. Čím vyšší je tvoje počáteční síla, tím víc ji můžeš znásobit. Základní výdrž se zvedla z "1" na "2". Dokonce i něco takového hraje na cestě za tvým zesílením velkou roli."
-!
Moje síla je úžasná……?
Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit a Buchou mi to říká s takovou sebejistotou.
"Ty jsi klíč ke hře. Iseho útok se stane faktorem, který rozhodne o výsledku bitvy. Kdybys bojoval jen ty, bylo by to děsivé, protože bys během zvyšování síly polevil v obraně. Nicméně bitva je týmová. Budeš mít své přátele, kteří tě podpoří. Věř nám. Potom budeš stejně silný jako my. Můžeme vyhrát!"
-Stát se silným. Já?
"Ukážeme to těm, co se na tebe dívají spatra. Nezáleží na tom, jestli je nepřítelem Fénix nebo ne. Musíme je velmi přísně naučit, jak silní jsou Rias Gremory a její služebníci!"
[Ano!]
Odpoví všichni silnými hlasy. Správně! Mám sebou přece Buchou a ostatní!
Zesílím! Zesílím spolu s ostatními!
Porazím Raisera Fénixe!
Po znovunalezeném odhodlání probíhal trénink v horách hladce.
Potom jsme dospěli ke dni rozhodující bitvy.
Žádné komentáře:
Okomentovat