Poslední polibek
Na rozdíl od oblohy v lidském světě je ta v Podsvětí fialová.
Vypadá to děsivě, ale kupodivu se tak cítím v bezpečí. To protože sem démon?
DOTEK
Buchou se dotkne mé tváře, zatímco pozoruju oblohu.
„Hlupáčku,“ řekne s hořkým úsměvem. Vypadá, že se jí ulevilo. Jako by se konečně zbavila něčeho bolestivého.
“——!”
Když uvidí mou levou ruku, ztratí řeč. Se smutným výrazem se jí dotkne.
Asi je to správná reakce. Je pokrytá rudými šupinami a je dokonce tak divná, že z ní trčí drápy.
„Tvoje ruka—. Takže jako odměnu za vypůjčenou sílu si ji dal drakovi, že ano?“
„Jo. Byl to dobrej obchod. Někdo jako já bez talentu a bez ničeho dostal ultimátní sílu jen za levou ruku! Díky tomu jsem dokázal porazit Raisera a dostat tě zpátky!“
Nasadím úsměv, ale Buchou přimhouří oči a vypadá ještě smutněji.
„Dochází ti, že tu levou ruku už nikdy nevrátíš do normálního stavu, že jo?“
„Ach, to je trochu problém. Součást cosplaye! Och, to ve škole nezabere. Bože, co budu dělat?“
„Asia se určitě rozbrečí, až na to přijde.“
……Ugh, to storpocentně. Pořád a pořád jí nutím k slzám……
„……Možná jsi přerušil tyhle zásnuby. Ale, víš, třeba se objeví další. Jestli budeš takhle pokračovat……“
S úsměvem odpovím smutné Buchou: „Tak příště zaplatím pravačkou. A jestli se potom objeví někdo další, tak očima. Neustále tě budu zachraňovat. To jediný dokážu. Ale rozhodně přijdu a zachráním tě. To protože jsem [pěšec] Rias Gremory.“
——!
Jakmile to dopovím, cosi se dotkne mých rtů. A to cosi je——.
Buchou mi položí ruku kolem krku a přiloží své rty na mé. Nestalo se to jen na okamžik.
—— Polibek
Nebyl to hlubokej francouzák, ale z toho měkkého polibku cítím její city. Její měkké rty a vůně karmínových vlasů mi naprosto zmrazí mozek.
Asi minutu, co se naše rty dotýkaly, byly ty Buchouiny jen moje. Pak se Buchou zasměje.
............
P-Polibeeeeek!?
Já! J-Já se právě líbal s Buchou! Polibek! Polibeeeeeeek!!
Pak mi vybuchne mozek. Páni, páni, páni, páááááááááááániiiiii!
„Můj první polibek. To je něco, čeho si japonské dívky cení, ne?“
„Ech? J-Jo, to rozhodně jo! Co? Tvůj první polibeeeeeeek!?“
Fakt mě to dostalo! T-To protože pro holky je první polibek fakt důležitej!
„N-Nevadí to!? Ž-Že sem to byl já?“
„Udělal jsi pro mě něco, co za ten polibek stálo. Tohle je odměna,“ prohlásí s úsměvem. Áááááá, jako by se mi mělo něco stát! Jen za tenhle polibek všechna ta námaha fakt stála!
„Když už jsme u prvního polibku, to vážně tolik stojíš o moje panenství?“
„Rozhodně! Ach!“
Odpověděl jsem hned z fleku. Bože, ohledně svých tužeb sem fakt moc upřímnej……
Ale tak to doopravdy cítím. Samozřejmě, že ho chci! Dokonce jsem o něj žadonil před celym davem!
„……Bože, ty jsi v těchhle věcech vážně upřímnej.“
Buchou se zatváří utrápeně, ale směje se. Umm, omlouvám se, že jsem v těchhle věcech takovej.
Buchou mě pohladí po tváři, zatímco se v duchu omlouvám. Buchou se jen šťastně zasměje.
Jsem tak šťastnej. Fakt šťastnej, že se Buchou zase směje.
Žádné komentáře:
Okomentovat