Šachmat
Bitva vrcholí.
Já to vím. Já, Rias Gremory, už nemám kam táhnout. Jinými
slovy, šachmat.
Na mé straně už není nikdo, komu by zůstala síla.
Ale ten chlapec pořád vstává.
——Ise.
On jediný se neustále přibližuje k Raiserovi, dokonce i teď.
Nicméně je po všem. Ta předchozí ho dodělala.
Jakmile ho uvidím padat, moje tělo k němu nevědomky
přispěchá.
Tělo, které svírám v náručí, je zakrvácené a zpocené, je v
příšerném stavu. I tak ho stále miluji.
"......Ise, vedl sis dobře. Ale už to stačilo. Dobrá
práce," zašeptám něžně, ale pokusí se vymanit a vstát.
"Stačilo! Ise!"
Odtlačí mé ruce a pokusí se vstát.
Udělá krok a další, aniž by cokoli řekl.
Je to bizarní pohled a zároveň tak intenzivní.
Všichni ho sledují se zadrženým dechem.
Protivník, Raiser, se k němu taky bez výrazu přibližuje.
Ne!
Jestli to nechám pokračovat, ztratím Iseho!
Mého rozkošného služebníka. Mého Iseho. Chci ho ještě víc
rozmazlovat, takže ho tady nechci ztratit!
Dostanu se mezi ně a postavím se před Iseho.
"Ise! Přestaň! Neposlechneš snad můj——" Dál to
nedořeknu.
Samozřejmě.
Tohle...... On je...... Ise......jsi......
Už ztratil vědomí.
Obě oči má prázdné a ústa otevřená. Přesto se dál pohybuje
kupředu, třesoucí ruce zaťaté v pěst......
"......I v tomhle stavu chceš dál bojovat......"
Aniž bych si to uvědomovala, po tváři mi stékají slzy.
Natáhnu ruku k obličeji tohoto rozkošného chlapce.
Má ho nateklý a z jeho tváří nevycítím nic z toho, co mi
obvykle dává sílu.
"......Hlupáčku."
Obejmu Iseho, který se zkouší drát kupředu.
"Dobrá práce, Ise." Jakmile to vyslovím, opustí
jeho tělo síla a upadne na zem.
Obejmu jeho tělo a položím si ho na klín. Říkal jsi, že
chceš klínový polštář......
——Buchou! Rozhodně se postarám o to, abys vyhrála!
Ise se sotva naučil, jako používat svou démonickou moc a
přesto se na bojišti pohybuje vší silou. Má sotva nějakou zkušenost s bitvou.
Měl by být vyděšený. Několikrát měl skoro přijít o život......
——Já to nevzdám. Jsem blb, takže věci jako
"předvídání" nebo "šachmat" mi nic neříkaj. Ale pořád můžu
bojovat. Budu bojovat, dokud dokážu zatnout ruku v pěst!
I s takto nateklými pěstmi za mě dál bojoval......
Vždycky to dělal. Vždycky se smál. Vždycky se snažil ze
všech sil a dál za mě bojoval.
Skoro jsem ho navždycky ztratila.
"Děkuji, Akeno, Yuuto, Koneko, Asie a......Ise. Děkuji,
že jste bojovali za někoho tak bezcenného, jako jsem já."
Potom co něžně pohladím Iseho po hlavě, řeknu Raiserovi:
"Prohrála jsem. Odstupuji."
Moje první Hodnotící hra.
Začíná hořkou a bolestivou porážkou.
Nikdy na ní nezapomenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat