sobota 30. května 2015

No.6: Volume 1 – Kapitola 5

Omlouvám se, ale maturita mi zabrala spoustu času, takže jsem nějak nestihla dopřeložit Mahouku. Ale nebojte, zbývají poslední dvě stránky a kontrola, takže to do zítřka určitě stihnu :) Mezitím si užijte kapitolu No.6 :)

Město světla

Po jídle položil Nezumi před Shiona Petriho misku a pinzetu.
"Tohle jsem vyndal z tvojí rány. Zkus to otevřít. Tohle je pravděpodobně tvoje pole působnosti."
"Moje pole působnosti?"
V Petriho misce leželo cosi černého a vláknitého, zhruba dva centimetry dlouhého. Shion to vytáhl pomocí pinzety. Slizký černý objekt, který z nich visel, vypadal napůl rozpuštěný. Při bližším zkoumání si Shion na jeho konci všiml něčeho blánovitého.
"To jsou― křídla?"
"Vypadá to tak. Nemám ponětí. Vytáhl jsem ještě něco," dodal Nezumi. "Co říkáš na tohle?"
Další černá hrouda. Byla tvrdá a připomínala semeno s dírou, jako by se jí někdo prokousal ven.
"Kukla– myslím," řekl Shion pomalu.
"Kukla? Jako u můr a motýlů? Ach, počkat, motýli mají kokony."
"Kokony jsou vnější slupkou kukel," vysvětlil Shion. "Embryo, larva, kukla a dospělec – většina hmyzu prochází vývojem v tomto pořadí. Tohle… je pravděpodobně nějaký druh včely."
"To odhadneš?"
"Jsou tu známky rašících křídel. Blánovité náznaky spolu s faktem, že jsou to dva páry... a navíc–" Shion polkl. "Viděl jsem to na vlastní oči– černou včelu, jak vylétá z krku Yamaseho-san."
"Ta včela a tahle černá věc jsou jedno a to samé?"
"Pravděpodobně, pokud se ovšem nepletu. Tahle nedokončila svou metamorfózu z kukly. Podařilo se jí prokousat se ze schránky, ale nestala se plně vyspělým dospělcem. Selhala."
"Proč?"
Proč? Má pravdu, proč? Proč se ta samá včela, která se vylíhla, prošla proměnou uvnitř Yamaseho a stala se dospělcem, teď nedokázala dostat ze stádia kukly? Byla to jen náhoda, nebo– Shion zavrtěl hlavou.
"Nemám tušení. Vím akorát, že jde o parazita, krmícího se lidmi."
Nezumi upřeně zíral na Petriho misku.
"Parazitická včela..." zamumlal. "Měl jsem za to, že se včely živí pouze nektarem z květin."
"To je jen jeden druh, jako včela medonosná. Většina včel – nebo vos, v tomhle případě – jsou od přírody samotářští lovci."
"Existují taky parazitické vosy?"
Shion přikývl. Nezumiho otázky byly jednoduché a stručné a Shion na ně se svými znalosti dokázal snadno odpovědět. Ale žádná z nich nebyla úplně přesná. Byly ostražité, avšak přesně mířené. S každou další odpovědí Shionovo znepokojení rostlo, jak ho zaháněl do kouta. Jako by mohl nevědomky uklouznout a vypustit z úst něco strašného. Není se čeho bát, říkal si v duchu. Nemohl zavřít oči a nechat kolem sebe věci jen tak plynout. Nemohl předstírat, že se nic nestalo a odmítnout to prošetřit, udělat něco. Nacházel se v pozici někoho, kdo to prodělal. Byl hostitelem toho parazita, bojoval s ním a zvítězil. A jako symbol z bitvy si na těle nesl červeného hada. Ano, tohle je jeho pečeť. Nezumi na něj zíral. Shion uhnul pohledem a promluvil:
"Je přibližně 200 000 odlišných druhů parazitických vos. Blanokřídlí, jako například včely a mravenci, jsou vysoce specializovaný hmyz a stále existují desítky tisíc nezdokumentovaných druhů. Částečně to platí i pro parazitické vosy – nebo jsem to alespoň slyšel."
"Což znamená, že nevíme, co uděláme."
"Nemůžeme s jistotou určit druh."
"Ale přesto můžeme předpokládat."
"Pokud budeme mít nějaký podklad pro odhad," odpověděl Shion.
"Proč, ty seš ten nejlepší podklad tady," řekl Nezumi s předstíraným nadšením. "Tak jaké to bylo, být hostitelem parazitické vosy? Dokážeš říct, jestli se jedná o nový druh?"
"Občas seš dost nepříjemnej, víš to?" odpověděl Shion podrážděně.
"No, ty mě štveš furt. 'Nemůžeme s jistotou určit druh', povídáš. Nehraj si se mnou. Copak nemáš žádnej pud sebezáchovy? Tyhle vosy zabíjej lidi."
"Jako většina parazitických vos."
"Cože?"
"Vosy, které jsou klasifikované jako parazité, jsou vlastně ve skutečnosti spíš parazitoidi. |pzn překladatele: organizmus, který se vyvíjí v těle nebo buňkách jiného organismu a na konci tohoto vývoje svého hostitele usmrcuje. Liší se tak od klasického parazita tím, že svého hostitele usmrtí|. Aby dosáhli plného vzrůstu, potřebují se spojit s jednou kořistí… hostitelem. A nakonec, bez výjimky, ho zkonzumují a usmrtí."
Nakonec bez výjimky zkonzumují a usmrtí hostitele. Když to člověk vysloví, zní to ještě směšněji.
"Hostitele? Jakého druhu?"
"Je jich spousta. Můry, motýly, larvy mravenců, ovoce… druh Ichneumonoidea zvaný Rhysella approximator klade svá vajíčka do larev jiného druhu Xiphydriida, a dělá z nich své hostitele."
"Takže vosa se přisaje na jinou vosu."
"Nejenom to, jiné druhy Ichneumonoidea nazvané Pseudorhyssa alpestris vkládají svá vajíčka do stejné Xiphydriie jako předtím Rhysella a jejich larvy požerou jak larvu Rhyselly tak larvu Xiphydriie."
"Takže se zabíjí i jedinci stejného druhu… páni, myslel jsem, že jen lidi zabíjejí vlastní druh. Takže?"
"Hm?"
"Existují nějaké parazitické vosy využívající lidi jako hostitele?"
"Nikdy jsem o žádných neslyšel," odpověděl Shion. "Jsou jiné organismy parazitující na lidech – viry, bakterie, klíšťata a tak podobně. Kdysi jsem slyšel o střečkovi, co nakladl vajíčka do hlavy klukovi a jedno z nich mu napadlo mozek, jenže to byl výjimečný případ, myslím... Nikdy jsem neslyšel, že by něco takového udělala vosa. Nejdůležitější otázkou je," řekl Shion zamyšleně, "jak se jí vůbec povedlo naklást do lidského těla vajíčko? Jak propíchla kůži kladélkem, aniž bych si toho všiml?"
"Nevzpomínáš si na to?"
"Ne. Necítil jsem žádnou bolest ani svědění. Nikdy mě nenapadlo, že mě píchla vosa."
"Takže můžou klást vajíčka, aniž by si toho hostitel vůbec všiml."
"Nejen to, taky rostou úžasnou rychlostí. A když dorostou, musí vylučovat nějaký druh látky, která zrychluje stárnutí hostitele a nevyhnutelně vede k smrti. I proces rigor mortis a rozkladu je značně zrychlený. A konečně, plně vyspělý jedinec, parazitická vosa, si prožere cestu tělem a unikne ven."
Nastala chvíle ticha.
Shion s Nezumim se na sebe podívali a zároveň vydechli.
"Překvapuje mě, žes to přežil."
"Jo. Jen na to pomyslím, polije mě studenej pot."
"Je tu tolik věcí, co nevíme," řekl Nezumi. "Odkud vůbec je? Co je to?"
"Hej―" vyhrkl Shion náhle. "Došlo tady k něčemu podobnému?"
"Ne. Udělal jsem si malý průzkum, protože mě to taky hlodalo. Byly tu případy zastřelení během souboje, lidé, co se opili a utopili v příkopu, ale nikdo kdo by náhle zestárl a zemřel. Není tu žádná kontrola médií nebo cenzura jako v No. 6," dodal Nezumi, "takže když se stane něco neobvyklýho, rozšíří se to jako požár."
"A kdyby se to stalo v jiném Bloku―" navrhl Shion. "Jihovýchodním, například? Tamní prostředí je pravděpodobně nejvhodnější pro objevení nových druhů hmyzu."
Nezumi pomalu zavrtěl hlavou.
"Neumím si představit, že by se to stalo. Kdyby jo, město by zavřelo všechny brány vedoucí dovnitř. Jenže nevykázali žádné známky nějaké činnosti. Zemědělské produkty jsou z něj pořád vyváženy jako obvykle. Stejné je to i se Severním blokem."
"Takže vosy musí rozhodně pocházet z No. 6… Nemůžu tomu uvěřit," zamumlal Shion sám pro sebe.
"Neuvěřitelné― určitě máš pravdu." Nezumi lehce poklepal prsty na Petriho misku. Ramena se mu lehce otřásla.
"Nezumi?"
Nezumi měl skloněnou hlavu, ze rtů mu unikl smích. Brzy se změnil v řehot. Rozléhal se podzemní místností přetékající knihami. Nezumi se zhroutil na postel, držel se za břicho a smál se čím dál víc. Shion se vrhnul pro džbán s vodou a vylil ho Nezumimu na hlavu.
"Hej!" vyskočil Nezumi. "Co to ksakru děláš?"
"Jsi v pořádku?"
"V pořádku? Sem promočenej."
"Já prostě― myslel jsem, že proděláváš hysterický záchvat nebo tak něco, takže jsem…“
"Jak si přišel na hysterickej záchvat?"
"No, začal ses z ničeho nic smát, tak jsem myslel…“
"Smál sem se jen proto, že to bylo vtipný."
"Vtipný? A co?"
Nezumi zuřivě zavrtěl hlavou. Shionův obličej zasáhly kapky vody.
"Je to legrační, ne? Odkud je ta věc? Z No. 6. Utopickým modelem města, Svatým městem, chceš-li, si poletuje záhadná, lidi požírající vosa. Tohle město budoucnosti, ztělesnění moderní vědy požírají včely. Legrační."
"Tomu by ses neměl smát. Umírají lidé."
Nezumi vstal. Přešel k Shionovi a přitáhl si ho k sobě tváří v tvář. Nezumi měl pravdu, pomyslel si Shion. Vážně je vysoký. Snadno Shiona přesahoval o několik centimetrů.
"Co?" Shion nevědomky o krok ustoupil. Vytáhl se a vypjal hruď, jak nejvíce mohl, navzdory zdi z knih za ním. Spatřil v Nezumiho očích jakýsi záblesk, krutý, pronikavý lesk. Byl to jen prchavý okamžik, ale neunikl mu.
"Odpusť mi mou hloupou otázku," řekl Nezumi bezvýrazným hlasem. Zároveň prsty sevřel Shionův krk.
"Ale zabil si už předtím někoho?" Nezumiho prsty se pomalu zabořily hlouběji do Shionova krku.
"Nikdy…“ řekl Shion slabě. "Samozřejmě že ne…“
Nezumiho tenké rty se lehce zkroutily do chladného úsměvu.
"Myslel sem si to. Ale tohle si zapamatuj. Vosy možná zabíjej hostitele, aby se udržely naživu, ale lidé zabíjej lidi pro mnohem míň. A tebe málem zabil jinej člověk."
"Já vím."
"Lháři. Nic nevíš."
"Vím!" protestoval Shion naštvaně, sevřel Nezumiho zápěstí. "Vím. Kdyby mě vzali do Nápravného zařízení, jak plánovali, udělali by ze mě vraha namísto vosy. Při nejlepším bych dostal doživotí. Přinejhorším trest smrti…“ Na okamžik se odmlčel, pak odhodlaně pokračoval: "Úřad si chtěl koupit nějaký čas navíc. Potřebovali ho na dekódování pravdy o příčině smrti Yamaseho-san― a tím, že ze mě udělali podezřelého, chtěli to kvůli veřejnosti založit do kartotéky jako jednoduchý případ vraždy. Nemám pravdu?"
Nezumi stáhl prsty. Místo na Shionově krku, kam se do něj zabořil Nezumiho palec, žhnulo červení.
"Dobrá odpověď, na jedničku," řekl nenuceně. Pak jeho tón klesl do předstírané vážnosti. "Vypadá to, že tento nevyrovnaný mladík vypadl z řad elity a zapletl se do tohoto trestného činu, protože měl vztek na město. Údajně namíchal speciální chemikálii, kterou opakovaně používal při mnohonásobných trestných činech. Díky úsilí Bezpečnostního úřadu byl nicméně zatčen. Rádi bychom ujistili občany města, že jsou v naprostém bezpečí. ―Asi to napsali nějak takhle," odmlčel se. "Taková směšná fraška. Hádám, že tvoje znalosti i minulost přesně sedí na roli 'nebezpečného kriminálníka'."
"Město má plný přístup k osobním informacím všech občanů," odpověděl Shion. "Pravděpodobně bylo snadné najít někoho, kdo by jim seděl do předem vytvořené role."
"Spíš měli už od začátku na mušce tebe."
"Cože?"
"Už ode dne, kdys mi pomohl, si tě město označilo jako podezřelou osobu, na kterou si musí dávat pozor. Zkoumali tvůj každodenní život do nejmenšího detailu. S kým se stýkáš, o čem mluvíš, co jíš… takže si myslím, že ta vražda bylo něco, co město navrhlo tak, aby tě mohli zavřít. Pletl jsem se, ale už to víme."
"Jenže proč? Proč to udělali―"
"Protože nejsi loajální občan," odpověděl Nezumi, zatímco si ručníkem sušil vlasy. Jeho tvář byla jemně tvarovaná. Vypadal spíš jako umělé stvoření. Tolik se to všechno lišilo od obličeje s pokožkou, pod níž proudila krev, nesoucího tělesné teplo se záhyby tuku i masa, dolíčky, příležitostnou vyrážkou; obličej, který se měnil s radostí, vztekem, smutkem i veselím, zářícího potem nebo zalitého slzami. Tohle nebyl lidský obličej― podobal se panence stvořené s maximální přesností.
Ale i tak, pomyslel si Shion a sevřel ruce v pěst. Zápěstí, které popadl jen před pár minutami, bylo teplé a tlouklo stálým pulzem.
"Zase si myšlenkama jinde. Nudím tě?"
"Co? Ach, ne― samozřejmě že ne. Jen jsem přemýšlel, cos myslel tím… neloajální." Shion zrudl, aniž by věděl proč. Nezumi přezíravě popotáhl.
"To město přijímá pouze lidi, kteří mu zaručí absolutní loajalitu. Nechtějí ty, co se vzpírají, mají námitky nebo se mstí. Ujišťují se, že zcela odstraní každý cizí objekt. To se jim doposud dařilo."
"A tentokrát jsem cizím objektem já."
"Jsi pro ně víc než jen cizí objekt― zamysli se nad tím. Ubytoval jsi VC, podezíral město za manipulaci s informacemi a viděl krutost skrytou za jejich fasádou. Jako občan jsi neprošel testem. Jsi nežádoucí kandidát. Město jen čeká na vhodnou příležitost, aby se tě zbavilo. ―Hej," řekl Nezumi náhle. "Řekni mi, co udělá imunitní systém člověka, když jeho tělo napadne virus?"
"Co?" zachytil Shiona nepřipraveného. "No, nejprve NK buňky ― to je typ lymfocytů ― najdou buňky infikované virem a zničí je. Pak se aktivuje ribonukleáza a potlačí šíření viru. Potom―"
"To stačí," přerušil ho Nezumi. Bože, popíchnu tě, abys začal něco vysvětlovat a ty nevíš kdy přestat. Proto štveš lidi."
"Ty si jedinej, kdo vypadá, že je na mě naštvanej."
Nezumi ho ignoroval a krátce, opovržlivě se zasmál.
"Takže v podstatě jsi pro město virus. A proto se tě pokusili vymazat."
"Jsem člověk. Nemůžou mě odstranit až tak snadno."
Nezumi si podrážděně povzdechl.
"Pro lidi je jednoduché zabíjet jiné lidi, víš."
Shion zase sevřel pevně ruce v pěst.
"Jenže taky je mohou zachraňovat."
"Co?"
"Zachránil jsi mě, Nezumi," řekl vážně, "parazitické vosy si navzájem nepomáhají. Ale lidé se mohou zachránit. Pletu se snad?"
Nezumi se krátce usmál a spustil z Shiona pohled.
"Seš tak hloupej, jak jen to de. Beznadějnej. Kdes přišel na to odporný klišé? Říkám ti, že sem jen splatil svůj dluh."
"A já ti říkám, že jsi ho splatil dostatečně."
"To je od tebe tak šlechetné, že můj dluh považuješ za tak nízkej," řekl Nezumi sarksticky.
"V tom případě musím mít pěkně vysoký odhad."
Nezumi si dlouze povzdechl a vzhlédl ke stromu. V tichu si sklousl ret, jako by hledal správná slova. U nohou se mu shromáždily myši.
"Nechápeš to," řekl krátce. "A žádné množství slov tě k tomu patrně nepřiměje. Ten den, před čtyřmi lety, jsem to skoro vzdal. A vzdát se znamená konec. Já to věděl. Jenže nebyla šance, že by mi někdo pomohl, nebo podal pomocnou ruku― to jsem si upřímně myslel. Nemohl jsem požádat o pomoc, neměl kam jít… Vplížil jsem se do Chronosu tak unavenej, že sem se nemohl hejbat a myslel na to, že je jen otázka času, než mě chytí…“ odmlčel se, potom tiše promluvil, "Cítil sem se tak― ponížený. Napadlo mě, jestli jsem se narodil, jen abych zemřel takhle ponížený… nesměj se."
To by Shion ani nedokázal. V uších mu zněly zvuky té noci před čtyřmi lety. Zvuky větru, stromů a dopadajícího deště se mísily a vlnily, zostřovaly a zintenzivňovaly jeho mysl. A uprostřed toho hluku a temnoty se na zemi choulil promočený chlapec.
"A pak se to okno otevřelo. Otevřel jsi ho dokořán, ne. A potom si rozpřáhl ruce."
"Jo, vzpomínám si. Cítil jsem takový neklid, chtělo se mi křičet."
"Pro mě to bylo, jako bys mě volal, zval mě dovnitř. Napadlo mě– bylo to neuvěřitelný a vážně se to dělo. A dokonce si ho nechal otevřený, když si zase zmizel vevnitř."
"Šel jsem vypnout systém kontroly vzduchu."
"Je mi jedno proč. To okno, cos nechal tak nedbale otevřený, pro mě bylo štěstím. A skutečnost, žes na mě nezavolal Bezpečnostní úřad a místo toho mě ošetřil a dokonce mi dal jídlo, byla dalším zázrakem. Poprvý jsem zjistil, že se takovýhle věci fakt dějou. Že ti někdo najednou zázračně podá pomocnou ruku… tys byl první, co mě to naučil. Jako všechny tyhle–" Nezumi pomalu přejel pohledem po pokoji.
"–Tisíce příběhů tady, naučils' mě, že někdy narazíme na ty nejnečekanější věci. A díky tomu sem dokázal přežít…“ propadl se do chvilkového ticha. "Takže máš pravdu. Někdy se stane, že lidi zachrání jiné lidi. Tys mě to naučil. Ty jedinej si mě to naučil. A dluh, co u tebe za to mám, je vysokej– naneštěstí pro mě."
Nezumiho hlas byl tak tichý, že téměř šeptal, ale zůstával hluboký a jasný, příjemně zněl Shionovi v uších. Tak takhle to bylo, přemítal Shion, zahleděl se na dlaň a roztáhl prsty. Té noci, když tyhle ruce otevřely okno, přivolaly dovnitř spolu s větrem i zázrak.
"Nenech se moc unýst," řekl Nezumi, jeho slova rychle zhruběla. "Hostím tě, protože ti to dlužím. Jestli se necháš unýst a začneš se chovat namyšleně, vykopnu tě."
"To beru," souhlasil Shion mírně. "Nevím, jestli mi to uvěříš, ale nejsem ten typ, co se nechá zrovna lehce unést. Ale jak si zjistil, že sem v nebezpečí?" zeptal se zvědavě. "Není to tak, že bys na mě ty čtyři roky neustále dohlížel, ne?"
Nezumi zvedl šedou myšku a podal ji Shionovi. Byla nejmenší ze všech.
"Pořádně si ji prohlédni."
Shion držel myš v dlani a přiblížil k ní obličej.
"Je... robot?"
"Celkem dobře udělanej, ne? Má v sobě řadu vestavěných senzorů. Tahle věc je dostatečně malá, aby proklouzla městskou kontrolou a docela dost se tam pohybovala. V závislosti na oblasti, samozřejmě."
"Tos vyrobil ty?"
"No, jo," řekl ledabyle. "Zatímco jsem byl mimo No. 6, mi o tobě tenhle chlapík posílal data."
Shion lehce sevřel prsty okolo myšky v ruce. Neměla v sobě nic z tepla a měkkosti charakteristických pro živé bytosti. Naopak, sebral jednu z myší prohánějících se mu kolem nohou a také ji sevřel v dlani. Tahle vydávala slabě, ale jasně teplo a tep.
"Nevěděl jsem, kdy nebo jak se tě město plánuje zbavit," pokračoval Nezumi. "Seš chytrej a mladej.  Ještě pořád dobře využitelnej. Nedokázal jsem si představit, že by tě vykopli tak snadno. Myslel jsem si, že jakmile jim dojde, jak užitečnej bys mohl bejt, plně toho využijou. Popsat tě jako vraha pro ně byla pravděpodobně hračka. Stal ses jejich obětním beránkem," ušklíbl se. "Drželi tě zavřenýho v ohradě až do slavnostního dne, kdy tě před všechny vytáhli a uspořádali efektní show k příležitosti setnutí tvý hlavy."
"Takže jsem přešel od virusu k beranovi, jo. To sem si moc nepolepšil."
"Hej, beránci sou roztomilí. Každopádně víc než ty."
"Cením si tvého komplimentu," řekl Shion nevesele. "Takže tenhle chlapík vycítil blížící se změnu a informoval tě."
"Jup. Začalo to ten den, kdy ten muž zemřel nepřirozenou smrtí v parku, kde si pracoval. Potom začal Úřad s tvým pozorováním. A jako třešnička na dortu zemřel i tvůj spolupracovník. Perfektní příležitost k tvému zatčení."
"Pozorováním– ani jsem si nevšiml, že by mě sledovali."
"Dělají to tak, aby sis nevšiml. Protože jakmile ti to dojde, je už příliš pozdě."
"To je děsivý."
"To ti došlo až teď?" odfrkl si Nezumi posměšně. Shion si projel ofinu. Byl zmatený – nad tím, co se stalo, co se málem stalo a co se bude dít. Skoro nic nevěděl. A ta nevědomost byla děsivá. Nicméně jeden nápad, i když šlo jen o pouhou spekulaci, mu na mysli přece jenom vytanul.
"Nezumi."
"Hm?"
"Mohlo by jít o park?"
"Co?"
"Lesopark v centru města. Tam kde jsem pracoval– mohly by ty parazitické vosy pocházet odtamtud?"
"Proč?" řekl Nezumi. "Park je přímo ve středu města. Možná je to les, ale stejně je umělý. Všichni volně žijící živočichové jsou řízeni a kontrolováni městem. Kdyby tam zničehonic vznikla parazitická vosa, všimli by si toho."
"To je sice pravda, ale… ze všech míst ve městě by byl park nejvhodnějším prostředím pro zrod nového druhu. A všechny oběti, včetně mě, byly v parku, když se to stalo. Samozřejmě–" Shion zaváhal. "Nevím, zda se neobjevily oběti ještě někde jinde– ale řekl bych, že část důvodu, proč mě město podezřívalo, byl, protože se ty incidenty soustředily v téhle oblasti. Jenže pokud je to tak–"
"To monstrum se muselo někde zrodit, aniž by ho zaznamenaly kontrolní systémy."
"Je to věrohodné, ne? A navíc, v parku se schází spousta lidí."
"Bez nedostatku hostitelů," poznamená Nezumi ponuře.
Ten park byl vytvořený pro občany, krásný a pohodlný. Pokud ho skutečně obývají druhy parazitující na lidech, pak–
"Jaro," zamumlal Shion.
„Jaro?“ zopakoval Nezumi v tázavé ozvěně.
"Jakmile přijde zima, činnost vos ustane, vstoupí do fáze spánku. Nakladená vajíčka pravděpodobně prožijí zimu tak, jak jsou."
"Uvnitř lidských těl."
"Jo. A až přijde jaro, budou moci pokračovat v činnosti jako dospělci. Vylíhnou se všechny najednou."  V sezóně bohaté na sluneční světlo a kvetoucí květiny se z lidských těl vymaní masa černých vos a uletí. Kolik jich bude? Kolik lidí padne za oběti?
"Musíme něco udělat."
"A jak s tím chceš 'něco udělat'?" odpověděl Nezumi bez obalu. "Ani nemysli na návrat do města. Zabili by tě. Seš amatér, nemáš ani ponětí, jak zvládnout něco jako proklouznutí kontrolou. Deset na jednoho, jakmile vkročíš do města, zastřelí tě. Nemáme v rukávu žádnej trumf, víš."
"Vlastně– myslím, že máme."
Nezumi přimhouřil oči.
"Přežil jsem útok vosy. Je šance, že jsem si vytvořil protilátky odolné toxinům. Pokud to tak je, pak je možné vytvořit z mé krve sérum."
Nezumi věnoval Shionovi zděšený pohled a přehnaně se shrbil v ramenou.
"A pak uděláš co? Natančíš na městský Zdravotní úřad a řekneš 'Zkontrolujte mi krev. A když se vám bude chtít, mohli byste z ní prosím udělat sérum'? Taková blbost. Vycucnou z tebe všechnu krev a hoděj tě do koše i se zbytkem toho jejich organickýho odpadu. Jasně, to co říkáš je působivý, ale seš připravenej pro ty lidi riskovat vlastní život?"
"Nechci umřít."
"Tak nemysli na blbosti. Ať už máš protilátky nebo ne, jakmile tě chytěj, stejně tě zabijou. Otázkou zůstává, jestli to bude dříve či později."
"Tak co mám dělat?"
"Nic. Nech je, ať se postaraj sami o sebe."
Shion zvedl tvář.
"Nechat je?" zeptal se tiše.
"Jo. Jak nádherné divadlo to bude," ušklíbl se Nezumi. "Sledovat Svaté město rozpadat se v trosky, zářící v jarním svitu. A budeš mít ty nejlepší místa."
"Nezumi!" zvýšil Shion ostře hlas.
"Páni, už na mě nelij vodu."
"To se domníváš, že je Západní blok v bezpečí?" řekl nevěřícně. "Jsme lidské bytosti, stejně jako oni. Nevíme, zda na nás vosy také nezaútočí."
Nezumi ztichl. Na rtech mu hrál křivý úsměv.
"Nejsme stejní."
"Cože―"
"Lidé ve městě určitě nevidí obyvatele Západního bloku jako stejné lidské bytosti. Ještě pořád nemáš ponětí, co je tohle za místo, viď? Tohle je skládka Svatýho města. No. 6 prosperuje tím, že všechno co nechce, vyhodí sem. Dobře se kolem sebe rozhlídni a uvidíš sám."
"Nezumi..."
"Tohle je jen moje domněnka, ale poslouchej," pokračoval. "To monstrum si pravděpodobně vybere za hostitele jen občany No. 6– lidi, co vtlačili všechnu špínu do rukou jiných, aby mohli žít v tom dokonalym hygienckym prostředí, dobře živení a ve výbornym zdraví. Pan monstrum má vybraný chutě."
"Jak si můžeš být tak jistý?"
"Nemám ani páru o biologii hmyzu, Shione. Ale asi se nepletu, když hádám, že ta včela, vosa, mravenec nebo kobylka, se nejhojnějc obejví na místech, kde je nejvíc jídla. Z hlediska hustoty populace jsme mnohem výš než město. Jenže vidíš tady nějakej náznak tý obludy? Ne. Což znamená, že tu jednoduše neni žádná kořist, žádní hostitelé. Je to tak?"
Shion neměl slov. Jeho myšlenky se zamotávaly a vzadu v hlavě mu pulzovala bolest. Nezumiho ruka se dotkla jeho tváře.
"Promiň–" řekl měkce. "Nechtěl sem ti dát tak zabrat. Zapomněl jsem. Seš z druhý strany, z vnitřku zdi."
"Nevím, co myslíš tím vevnitř a venku."
"Jasně že ne," řekl Nezumi jemně. "To je normální. Vy jste se asi nikdy nepokusili pochopit, co se děje za zdmi, co? Asi vás to ani nikdy nezajímalo. Zaslepení, arogantní, blažení lidé... Ale ty, chudáčku," zamumlal. "jsi z toho podstavce spadl."
Což znamená, že už nemůžu být víc zaslepený, arogantní ani blažený. To mi chceš říct?  Shion za sebe nechal promluvit svůj pohled, když se podíval Nezumimu do očí.
Jestli znamená arogance nic nevědět a nikdy se o to ani nepokusit, a pokud byl můj dosavadní blažený život vystavěný na téhle aroganci, tak mi určitě nevadí všechno odhodit. Pád z mého podstavce byl tou nejlepší věcí, co se mi mohla stát.
"Nezumi," řekl pevně.
"Hm?"
"Chci znát pravdu. Chci vědět, co je skutečné, co se děje ve světě, ve kterém žiju. Chci vidět jeho pravou tvář."
Nezumi shrbil ramena a obdařil ho zábleskem ironického úsměvu.
"Taková mladická slova."
"Jsme stejně staří."
"Mám víc životní zkušenosti než ty. Bože, nemám tušení, kdo jiný by dokázal odříkat tak trapnou větu jako 'Chci znát pravdu'. Kromě Hamleta, možná."
"Kdo je to?"
"Kralevic dánský. Myslím, že bys měl vyvážit svoje znalosti, než zapracuješ na poznání pravdy. O klasice vážně nevíš skoro nic, co?"
"No, nikdy předtím jsem to nepotřeboval..." zamračil se Shion. "Umění nikdy nemělo moc velkou podporu, takže..."
Nezumi sáhl do police a vyndal dvě knihy.
"Jestli říkáš pravdu, tak než přijde zima, nepokoje utichnou. Což znamená, že máme moratorium do jara." |pzn překladatele: moratorium = pozastavení, odklad|
"Pravděpodobně."
"Pak není třeba plašit se," řekl bezstarostně. "Nic by z toho nevzešlo. Takže dokud se neuzdravíš a nebude ti natolik dobře, aby ses mohl pohybovat kolem, můžeš mu je přečíst."
"Mu?"
Hnědá myška vyběhla Shionovi na koleno a postavila se na zadní nožky.
"Miluje Macbetha. Ta druhá je Faust. Slyšels' o nich někdy?"
"Ne."
Nezumi se ušklíbl a hluboce přehnaně si povzdechl.

Co není v citu, marně se to shání.
Z duše se vám to musí drát,
by v nadšení a v
rozkochání
posluchač za srdce byl jat.
|IGOETHE, Johann Wolfgang von. Faust [online]. Přel. Otokar
Fischer. V MKP 1. vyd. Praha : Městská knihovna v Praze, s.425. Dostupné z WWW: <http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/67/93/19/faust.pdf>. I. díl, s. 25.|

"―tak to chodí. Měl bys dát mozku pauzu a zapracovat na duši. Maminka tě naučila číst, ne?"
"Jo."
Myška naléhavě vypískla.
"Ach, správně. Když mluvíme o mamince, mám od tebe zprávu. Málem bych zapomněl."
"Cože?"
Nezumiho tváře lehce zrůžověly, když se tvrdošíjně odvrátil.
"No, jelikož se ti povedlo neumřít... Myslel jsem, že by nebylo na škodu říct tvé matce, že seš teď tady."
"Šel jsi za mojí matkou?"
"Já ná," řekl příkře, "já zůstal v podzemním tunelu. To tenhle chlapík―"
Hnědá myška naklonila hlavu na stranu.
"―Došel pro mě se vzkazem v tlamičce. Jeden z nejstarších knižních triků, ale překvapivě se bez povšimnutí dostal přes dozor."
"Díky."
"Nech toho." Nezumi protáhl obličej. "Nedívej se na mě tak uslzeně. To se vůbec nestydíš?"
"Mluvil jsem k té myšce."
"Ach― dobře tedy."
Shion byl opravdu vděčný. Teď když věděl, jak těžké je dostat se přes zeď, cítil z hloubi srdce vděčnost, že na sebe Nezumi znovu vzal ten risk, jen aby doručil zprávu jeho matce. Tak tohle znamená získat znalosti. 
"Tvoje máma má kurář," poznamenal Nezumi. "Podařilo se jí poslat mi odpověď, aniž by jí chytili." Nezumi mu hodil srolovaný proužek papíru o velikost zhruba poloviny jeho prstu. Na ní byl narychlo načmáraný vzkaz, dal se jen stěží přečíst.



"Co to znamená?" Podívali se na sebe s Nezumim.
"Dopis, co matka napsala svému milovanému synovi," řekl Nezumi. "Nemáš ponětí, co by to mohlo znamenat?"
"Ani ne," odpověděl Shion pochybovačně. 'K' pravděpodobně znamená matčino křestní jméno, ale tohle... 'Ne jistě'...?"
"Asi jde o adresu. Ne že by tady bylo k něčemu číslo popisný... Zapadlá budova, hm. Myslím, že se do ní mrknu."
"Takže to musí znamenat, že matka zná někoho ze Západního bloku." To ho překvapilo. Nikdy neslyšel Karan utrousit jediné slovo o někom, kdo by tu žil. Nezumi rázně luskl.
"Ach― Já vím."
"Co?"
"Možná je to tvůj otec."
"To sotva," odsekl Shion. "Kdopak to přečetl až moc příběhů? To se vůbec nestydíš?"
Nezumi udělal zklamané tsk.
"Začínáš se zlepšovat v pohotových odpovědích. ―Ale, no, řek' bych, že máš pravdu. Je to typickej scénář levnýho melodramatu. Otec se synem spojeni v slzách po šestnácti letech odcizení." Nezumiho hlas byl najednou hluboký a hřmotný.
"Chyběl si mi, synu."
"Ty mně taky, otče." Shion se vrhl do Nezumiho otevřené náruče. Otočili se kolem dokola. Bylo to vřelé. Na okamžik mu hlavou probleskla vzpomínka na chladný dotek Yamaseho mrtvého těla. Ale byla to tahle vřelost, ne ten chlad, co si chtěl zapamatovat; a Shion přísahal, že nikdy nezapomene na teplo těla, co měl v náručí. Přál si, aby všechny bytosti, jeho nevyjímaje, mohly dál žít. Nechtěl, aby mu ho neprávem vyrvali. Cítil ― radost ze života, z dýchání a vlastnění těla z teplého masa ―, jak se mu vsakuje hluboko do nitra. Nezumi se lehce oddělil.
"Zlepšuješ se ve vychytávání narážek," uznal.
"Já vím. Za tu chvilku jsem se dostal dost daleko, co?"
"Celkem vynikající žák. Tak půjdeme?"
"Kam?"
"Ven."

Na Západní blok padla tma. Zdálo se, že se tu noci a tma stávají naprostými synonymy. Shionovi se do kůže zakousl mrazivý vítr.
"Dívej," ukázal Nezumi. No.6 bylo vystříháno temnoty, koupalo se ve světle, jak tak zářilo v dáli.
"Vždycky takhle září, ráno, přes den, v noci. Krása, viď."
"Jo."
"Ale od teď budeš žít tady." Země byla ponořená do tmy, světlo se jen tu a tam zřídka rozptylovalo. Pohroužili se do ticha, což způsobilo, že okolní temnota vypadala ještě víc inkoustově černá. Mraky nad nimi se protrhaly a vykoukl měsíc. Půlměsíc. Tenký, stříbrný, skoro jako zastřižený nehet, plul prázdnou oblohou.
Nezumi se sehnul a něco sebral.
"Dívej." Byla to mrtvá vosa.
"Dívej." Byla to mrtvá vosa.
"Vypadá jako běžná vosa." |pzn. překladatele: podčeleď Polistinae|
"Máš pravdu. Zdá se, že období jejich aktivity skončilo."
"Na jaře..." utrousil Shion.
Bylo možné, že město to do jara nějak vydrží. Získal tak několikaměsíční odklad, než padne osudové rozhodnutí.
"Jestli ten boj s parazitickýma vosama myslíš vážně, nebudu ti stát v cestě," řekl Nezumi. "Ale pokud to znamená pomoct No.6, netahej mě do toho."
"Chováš vůči No.6 zášť?"
Odpověď nedostal. Vítr zasílil. Klenba větví nad nimi zaskřípala a zašustila, jak se zmítala ve tmě.
"Shione."
"Hm?"
"To město, ve kterym ses narodil a vyrostl ― to je ten největší parazit."
"Co?"
"Přichytí se na hostitele, vysaje z něj všechny živiny a celého ho pohltí. Takové město to je. Parazitické město... rozumíš tomu, co říkám?"
"Ne."
"Brzy na to přijdeš. Říkáš, že chceš znát pravdu. Ale jakmile ji poznáš, už to nikdy nebudeš moct vzít zpět. Být tebou, tak se na to připravím."
"Stejně už jsem zašel příliš daleko, než abych se vrátil, nemyslíš?"
"Asi jo."
Vítr nesl Nezumiho tichý smích. Hlas měl suchý a dutý, jako by to tím završoval.
"Pokud se dozvíš pravdu a stejně budeš chtít No.6 ochránit―pak…"
Ve tmě se k němu Nezumi otočil tváří v tvář. Shion cítil jeho pohled. Jako by téměř živě viděl šeď jeho očí.
"Pak jsi také mým nepřítelem."
Chlapče, je tu zima. Pojďme zpátky. Nezumiho tón byl lehký. Jako by se nic nestalo. Otočil se k Shionovi zády a při sestupování po schodech si začal pískat.
"Nezumi."
Pískání ustalo.
"Ještě pořád jsi mi neřekl svoje jméno."
"Je to Nezumi a bude to Nezumi. To stačí."
"Ale nesedí k tobě. A byl to slib. Řekl jsi mi, že když přežiju, prozradíš mi svoje jméno."
Ozval se měkký smích, který se rychle změnil v další pískot. Dveře se zavřely a ve tmě se rozhostilo ticho. Shion zůstal sám přirostlý na místě. Vítr mu pročísl bílé vlasy. Kdesi v dáli slyšel štěkat psa.
Vzhlédl k městu ošperkovanému světlem. Parazitické město. Město, jehož jméno Nezumi s odporem vyplivl, bylo třpytivé a krásné.
Shion odvrátil oči od světla a zhluboka se nadechl.
Potom pomalu sestoupil po schodech do místnosti dole.

Žádné komentáře:

Okomentovat