MKnR: Volume 1 – Kapitola 3

Slibovaná kapitola Mahouky je tady! Je mi líto, že se tak moc opozdila, ale nic s tím neudělám, nějak jsem měla potřebu učit se na maturu :D

Dnes večer ještě dodám doslov No.6 a pak už jen očekávejte pondělní změny v kalendáři, kde se objeví nabídka na červen.

A teď si jdu lehnout, jelikož jsem naprosto mrtvá x)

Kapitola 3

Jak jasně prohlašoval nápis "První střední škola", tato stanice byla povinnou zastávkou všech zdejších studentů. 

Mezi vlakovým nádražím a školou vedla prakticky jen jedna cesta. 

Kvůli změnám v tramvajích a snížení jejich počtu by se událost známá jako "pojedeme spolu tramvají" měla mnohem přesněji změnit na "půjdeme do školy s přáteli pěšky". Pro tuhle školu to bylo stále dost časté. Opravdu, včera to bylo mnohokrát vidět a den po zahájení, dnes, to šlo zase od začátku. 

I když by to nemělo být tak náhlé, pomyslel si Tatsuya. 

"Tatsuyo-kun... Znáš se s předsedkyní?" 

"Poprvé jsme se potkali před imatrikulací... Takže ano." 

Co se týče Mizučiny otázky, byl Tatsuya stejně zmatený jako ona. 

"Rozhodně to nevypadalo na první setkání." 

"Jako by tě záměrně vyhledávala." 

Tatsuya si byl dostatečně jistý svou pamětí, aby řekl, že v den zápisu viděl Saegusu Mayumi rozhodně poprvé. Nicméně přesně jak prohlásili Leo s Erikou, její postoj nevypadal na první seznámení. 

"Možná kvůli Miyuki?" 

"...Ale ona zmínila konkrétně bratrovo jméno?" 

Tatsuyu obklopovali Mizuki, Erika a Leo, lidé, které by mohl bez obtíží nazvat "známými tvářemi". Stejně jako včera, a s největší pravděpodobností i do budoucna, se ta skupinka shromáždila kolem Tatsuyi s Miyuki, vyměnili si pozdravy a šli společně do školy. 

Nebyl to vůbec špatný pocit. 

Ve skutečnosti to byl docela pěkný způsob jak začít den. 

Nicméně zrovna když pětice nenuceně šla krátkou vzdálenost do školy, zaslechli zezadu volání "Tatsuyo-kun~~", které by každý rozumný přihlížející považoval za trapné. Provázela ho rychle se přibližující drobná osůbka a, podle Tatsuyova nepodloženého přesvědčení, konec blížícího se klidu a míru. 

"Tatsuyo-kun, dobré ráno~. A tobě také dobré ráno, Miyuki."

V porovnání s Miyučiným přivítáním bylo to mířené na něj poměrně ležérní, myslel si Tatsuya. Nicméně pořád byla předsedkyní studentské rady a z třetího ročníku. 

"Dobré ráno, předsedkyně." 

Bylo nezbytné dodržet správný protokol, jen tak pro jistotu. 

Hned po Tatsuyovi se uctivě uklonila i Miyuki. Zbylí tři slušně, třebaže trochu s respektem, pozdravili. Taková reakce byla jen přirozená. 

"Jste sama, předsedkyně?" 

Ačkoli to bylo od pohledu naprosto zřejmé, stejně se zeptali s jemnou nabídkou na společnou cestu do školy. 

"Hm. Ráno se mnou opravdu nikdo do školy nechodí." 

Potvrzení zjevného dotazu i jemné nabídky. 

Ačkoli, když už o tom mluvíme... předsedkyně měla poměrně příjemný zevnějšek. 

"Ráda bych si s Miyuki o něčem promluvila... Mohla bych s vámi jít do školy?" 

Poznámka mířená na Miyuki byla vyřčena vlídně, ale na jiné úrovni v porovnání s jejich předchozím rozhovorem. 

Nevypadalo to, že by Tatsuya špatně pochopil situaci. 

"Hm, pokud to nevadí..." 

"Och, ne že by to snad bylo tajné. Nebo by sis raději promluvila později?" 

Jak to řekla, předsedkyně se usmála na tři pomalu ustupující jedince, kteří náhle ztuhli. 

"Předsedkyně... cítím, jako by bylo vaše chování k jednomu z nás trochu jiné... nebo jsem si to snad jen špatně vyložil?" 

Samozřejmě že ne, odpověděli všichni tři slovně nebo gestikulací. Mayumi se zasmála a ve chvíli, kdy se Tatsuya zatvářil zklamaně, přikývla. 

"Ech? Je to tak?" 

Od teď volila jiná slova a předstírala, že poznání přišlo až příliš pozdě. Její tón a výraz ji už zradily. 

"Je snad to, o čem si přejete mluvit nějak spojeno se studentskou radou?" 

V tomto bodě Tatsuya neplánoval vycouvat, ale zároveň cítil i tlak. 

Miyuki zběsile vrátila téma zpět k sobě. 

"Hm, chtěla jsem najít příležitost, abych si s tebou mohla pořádně promluvit. Máš nějaké plány na polední přestávku?" 

"Plánuji se najíst v jídelně." 

"S Tatsuyou-kun?" 

"Ne, Onii-sama a já jsme v jiných třídách..." 

Jako by si pamatovala, co se stalo včera. 

Při pohledu na Miyuki lehce sklánějící hlavu a ztišující hlas Mayumi přikývla, jako by pochopila. 

"Je tu celkem dost studentů, co se starají o malichernosti." 

Tatsuya se trochu podíval stranou. 

Nebylo žádné překvapení, že Mizuki souhlasně přikývla. Vypadalo to, že včerejší incident ještě úplně neskončil. 

Nicméně pokud takhle mluví předsedkyně, nebude z toho problém? napadlo Tatsuyu. 

"Proč se v tom případě nepřidáš ke mně v místnosti studentské rady? Pokud ti nevadí benta [oběd do krabičky pro jednoho], místnost má automat na jídlo." 

"...Místnost studentské rady je vybavená modulem Obsluhy jídla?" 

Obvykle klidná Miyuki nedokázala ve své odpovědi skrýt úžas. 

Což provázel pocit zmatení. 

Co dělalo něco, co se dalo normálně vidět na letištních terminálech nebo v dálkových vlacích, v místnosti studentské rady? 

"Než se dostaneme do místnosti studentské rady, nechtěla jsem o tom moc mluvit. Ale je to pro studenty, co dlouho pracují." 

Rozpačitá Mayumi se zahanbeně usmála, zatímco se pokoušela přesvědčit Miyuki. 

"V místnosti studentské rady nevadí, když se připojí i Tatsuya." 

V té chvíli se Mayumin usměvavý výraz změnil na škádlivý a, řečeno na rovinu, rozpustilý. Doufejme, že šlo o chybu na Tatsuyově straně. 

I kdyby se jednalo o mýlku, konkrétní způsob, jakým to bylo podáno, mu způsobil bolehlav. 

"...Když už mluvíme o problémech, jeden tu je. Vypadá to, že mezi mnou a viceprezidentem došlo k nějakému sporu. Velmi se omlouvám." 

Tatsuya neplánoval zasahovat mezi Miyuki a studentskou radu a tak to takhle přerušil. 

V den zápisu byl student za Mayumi, který na něj pořád zíral, pravděpodobně viceprezidentem. 

Ten úhel pohledu se nezdál být mylný. 

Kdyby Tatsuya nedbale vešel do místnosti studentské rady, aby si tam snědl oběd, vedlo by to nepochybně ke konfliktu mezi nimi. 

Ukázalo se však, že Mayumi nechápe význam za Tatsuyovými slovy. 

"Viceprezident...?" 

Mayumi zlehka naklonila hlavu na stranu, ale rychle tleskla gestem jako vystřiženým z filmového drama. 

"Co se týče Hanzoua, nemusí mít strach, s tím nebude problém." 

"Ale i když je to tak...?"

V tom momentě se Tatsuya rozhodl, že za každou cenu zabrání incidentu, který by vedl k tomu, že jeho sestra dostane ten přídomek. 

"Hanzou-kun bude na oběd v klubovně." 

Absolutně to nesouviselo s tím, co měl na mysli Tatsuya – což bylo jen přirozené – ale Mayumin úsměv se ani trochu nezmenšil, zatímco pokračovala. 

"V tom případě můžete přijít i vy. Uvědomit všechny o aktivitách studentské rady je také jednou z našich povinností." 

Navzdory tomu byli lidé, kteří Mayumino pozvání přímo odmítli. 

"Přestože je to celkem vzácná příležitost, asi si jí nechám ujít." 

Ačkoli použili slovíčko "ujít", pořád to znamenalo rozhodné "odmítnutí". 

Nečekaná odpověď Eriky s ostatními způsobila poněkud prekérní situaci. 

Nicméně pokoušet se objasnit své základní pocity, nebo se dokonce omluvit, bylo zhola nemožné. 

"Opravdu?" 

Ale jedna věc se nezměnila a tou byl Mayumin usmívající se obličej. 

Byla prostě natvrdlá nebo dokázala pochopit to, co ostatním ucházelo? 

Tatsuya cítil, že jednoduše nepotřebuje důvod. 

"V tom případě to budete jen vy dva." 

Co budeme dělat? zeptaly se Tatsuyi tiše Miyučiny oči. 

Odmítnutí bylo až do teď stále ještě možné, jenže po odpovědi Eričiny skupiny jednoduše neexistoval způsob, jak z toho hladce vycouvat. 

"...Chápu. S Miyuki vás tedy potom vyrušíme." 

"Výborně. V tom případě detaily počkají až na později. Počkám na vás." 

Z nějakého důvodu ta odpověď Mayumi opravdu potěšila. S rychlou otočkou je pružným krokem opustila. 

Přestože všichni mířili ke stejné škole, kroky pětice sledující odcházející Mayumi, byly vpravdě náhle docela těžkopádné. 

Tatsuya si povzdechl. 

* * * 

Přestávka na oběd přišla rychle. 

Jejich kroky zůstaly těžké. 

Jen vylézt dvě řady schodů se stalo hrozně vyčerpávajícím úkolem a nebylo to nedostatkem pohybu. 

Jejich pravá váha vycházela z těžkopádné nálady; těžkopádné kroky byly jen metaforou, přestože nechuť k chůzi zůstávala stejná.

V porovnání s Tatsuyou byla Miyuki naprostým opakem. Její kroky byly lehké a energické. 

Tatsuya nebyl natolik necitlivý, aby si úplně spletl příčinu její radosti, takže zůstal zticha. 

Jejich cíl byl na konci chodby ve čtvrtém patře. 

Zvnějšku byly všechny stejné. Všechny měly stejné dřevěné dveře. 

Lišily se dřevěnými rytinami na dveřích, reproduktorem na stěně a chytře skrytým bezpečnostním zařízením. 

Nápis na dveřích jasně hlásal "Místnost studentské rady." 

Pozvánka platila pro Miyuki; Tatsuya šel čistě jako doprovod. Takže povinnost zaklepání připadla Miyuki. (Samozřejmě další metafora, jelikož místo klepání se komunikuje přes bzučák.) 

Poté co Miyuki vážně zažádala o vstup skrze bzučák, se z druhé strany ozvalo radostné přivítání. 

S mírným hlukem tak nepatrným, že by to nikdo nezaregistroval ani s uchem přitisknutým na dveře, se zámek odemknul. 

Tatsuya položil ruku na kliku a otevřel, cestou dovnitř zaujal postoj zaštiťující Miyuki. 

Ve skutečnosti tam nebylo nic, co by si žádalo takovou odezvu. Toho si byl Tatsuya velmi dobře vědom. 

To chování bylo v každodenním soužití sourozenců hluboce zakořeněno. 

—A samozřejmě se nic nestalo. 

"Vítejte. Nevšímejte si nás, prostě pojďte dál." 

Ozval se hlas zpoza stolu umístěného přímo před nimi. 

Tatsuya se chtěl Mayumi vážně zeptat, co ji tak potěšilo, že je uvítala s takovým úsměvem, když jim pokynula. 

Miyuki vešla přímo do místnosti spěšně následovaná Tatsuyou. Zastavil se krok ode dveří s Miyuki na dva kroky od nich. 

S rukama mírně před sebou se Miyuki uklonila na pozdrav, učebnicový příklad formálnosti. 

V porovnání s tak dokonalým pohybem neměl Tatsuya šanci na napodobení. 

Miyučin vzor řeči i pohybů se od toho jeho naprosto lišil. Což byla s největší pravděpodobností práce jejich zesnulé matky. 

"Ech... Není třeba být tak formální." 

Po shlédnutí Miyučina dokonalého pozdravu, který by nebyl nepatřičný na formální společenské události, jako by se Mayumi trochu zmenšila. 

Přestože byli přítomni další dva členové, jako by je také přemohla atmosféra. 

Byl tu ještě jeden člověk, který nepatřil ke studentské radě. Zástupce Výboru pro veřejnou morálku měl nasazenou masku klidu, nicméně někdo by mohl říct, že jde o statečnou přetvářku, nemluvě o veteránovi v pozorování, jakým byl Tatsuya. Opravdu, moje sestřička je dnes poměrně motivovaná, pomyslel si Tatsuya.

Jediná věc, která ho mátla, byla, proč vlastně Miyuki zvolila takovou zastrašovací techniku. 

"Posaďte se prosím. Můžeme si promluvit během jídla." 

Možná to byl otřes z Miyučiny zahajovací salvy, ale Mayumin hlas se změnil. Vzato pozitivně, stále byl libozvučný. Vzato negativně, předchozí intimní přátelskost byla pryč. 

Zřejmě měla na mysli dlouhý stůl v zasedací místnosti. 

V tu chvíli se dostal signál k vnitřku stolu, který ho předělal, aby byl vhodný pro stolování. 

Bez ohledu na to přistoupili sourozenci k drahému nábytku, aby si vybrali místa. Miyuki vysunula židli a posadila se, zatímco Tatsuya si zvolil místě těsně pod ní. 

Jediný důvod, proč Miyuki, která vždy tvrdohlavě trvala na tom, aby její starší bratr seděl výš než ona, ovládla svůj výbuch, bylo pochopení, že to ona je středobodem dnešního jednání. 

"Maso, ryby nebo něco vegetariánského? Čemu dáváte přednost?" 

Jak úžasný jen byl nejen modul Obsluhy jídla, ale i celý soubor možností, který měli. 

Tatsuya si vybral něco vegetariánského, Miyuki zrcadlila jeho volbu. Po obdržení jejich objednávek aktivovala studentka druhého ročníku — pravděpodobně tajemnice Nakajou Azusa — velký, skříni podobný stroj zastrčený poblíž zdi. 

Teď už mohli jen čekat. 

Mayumi seděla v čele. Po jejím boku a přímo proti Miyuki seděla další třeťačka. O jedno místo vedle byl člen Výboru pro veřejnou morálku; ten seděl naproti Tatsuyovi. Azusa seděla po jeho druhém boku. Jakmile se jí trochu vrátila sebekontrola, Mayumi začala. 

"Představili jsme se už na imatrikulaci, ale jen tak pro případ, začněme znovu. Po mém boku je naše účetní, Ichihara Suzune, známá také jako Rin-chan." 

"...Tak mi říká jen předsedkyně." 

Každá část její vážné tváře působila přísným dojmem, i přes její vysokou postavu a štíhlé končetiny na Suzune plně pasoval popis "kráska". Nutno říci, že "Rin-chan" jí sedělo lépe než "Suzune". 

"Oba byste měli znát osobu vedle Rin-chan, že? Je to vedoucí Výboru pro veřejnou morálku, Watanabe Mari." 

Mari nic neřekla, nicméně její bezvýhradnost vůči všem byla přirozená. 

"A následuje naše tajemnice, Nakajou Azusa, známá také jako A-chan." 

"Předsedkyně... Neříkejte mi prosím 'A-chan' před nižším ročníkem. Musím brát také v potaz svou pozici." 

Jelikož byla drobnější než Mayumi a měla i dětštější tvář, kdykoli namířila Azusa své uslzené oči vzhůru, neúmyslně působila dojmem dítěte, co se rozpláče. 

A to bude asi důvod, proč jí říkají "A-chan", pomyslel si Tatsuya. Pro dotyčnou osobu to možná bylo až příliš kruté. 

"Poslední je viceprezident Hanzou. A to jsou všichni členové výboru studentské rady." 

"Jehož nejsem součástí."

"Och ano, Mari nepatří do studentské rady. Ach, přípravy jsou u konce." 

Kryt Obsluhy jídla se otevřel, odhalil elegantní a pořádné jídlo beze stopy po řadě táců. 

Jen pět jídel. 

Jedno chybí... Přestože to Tatsuyu napadlo, nahlas nic neřekl, protože přemýšlel nad řešením. Zatímco to Tatsuya zpracovával, vytáhla Mari tiše bento. 

Při pohledu na vstávající Azusu odešla od stolu i Miyuki. Jak název naznačoval, Obsluha jídla je dokázala vytvářet, ale bez odpovídajícího prostírání bylo mnohem efektivnější tácy manuálně přenést. 

Asuza nejprve přinesla svůj tác, potom ještě Mayuminu a Suzuninu porci. 

Následovala ji Miyuki, která přinesla dva táce pro sourozence a tím začal ten nejzajímavější oběd. 

Ze začátku byl rozhovor naprosto otevřený. 

Dokonce i tehdy měli Tatsuya s Miyuki hodně málo konverzačních témat, která by se týkala i členů výboru. 

Rozhovor přirozeně plynul k tématu jídla. 

Nedalo se nic dělat, Obsluha jídla dělala více méně fast food, ale moderně zpracovávaná jídla měla téměř stejnou kvalitu jako běžná kuchyně. Pokud se to takto rovnalo pouze "běžné kvalitě" jídla, pak se nedostatky zpracovaných potravin nedaly popřít. 

"Udělala jste si bento sama, Watanabe-senpai?" 

Miyuki chtěl jen zahájit s ostatními rozhovor, neskrývala žádný jiný úmysl. 

"Ano, překvapená?" 

Nicméně když se Miyuki zeptala, Mari přikývla a sama odpověděla škádlivou otázkou, na kterou bylo těžké odpovědět. 

Mari ve skutečnosti nechtěla Miyuki trápit, jen si chtěla z té rozumné a slušné školačky trochu vystřelit. 

"Ne, jen trochu." 

Zrovna když začala Miyuki panikařit, věnoval Mari hlas vedle ní zápornou odpověď. 

"...Aha." 

Tatsuyovy oči sledovaly pohyby Mariiných rukou, nebo přesněji prstů. Kdyby bylo vyrobeno strojem, nebo ručně, jaké chody by byly, nebo nebyly, možné...? Působilo to dojmem, že vidí skrze vše, z čehož byla Mari trochu na rozpacích. 

"Od zítřka si začneme nosit vlastní benta." 

Když Miyuki promluvila, jako by se nechumelilo, Tatsuya také zvedl úhel svého pohledu. 

"Miyučina benta jsou zajisté neuvěřitelná, ale kde je jíst..." 

"Och, ano... Nejdříve musíme najít místo, kde je sníst..."

Sourozenecký rozhovor — nejen obsah ale atmosféra samotná – jako by byla na dvojici krvespřízněných teenagerů až příliš intimní. 

"...Zrovna jako párek milenců." 

Nasadila Suzune úsměv, který vlastně nebyl úsměvem, a vypustila výbušný komentář. 

"Opravdu? Kdybychom nebyli sourozenci, mohli bychom být milenci, tak jsi to myslela?" kontroval klidně Tatsuya a rychle zabránil explozi. 

Nebo ji spíš náhodně odpálil. 

"...To byl samozřejmě vtip." 

Zatímco čelil naprosto rudé Azuse, Tatsuya zrcadlil Suzunin předchozí "úsměv" a klidně pokračoval. Jeho výraz se ani v nejmenším nezměnil. 

"Ty, jsi celkem nudnej," řekla Mari podrážděně. 

"Také si myslím," odpověděl Tatsuya stejným způsobem. 

"Dobře, dobře, skončeme s tím tématem. Mari, vím, že je těžké to spolknout, ale s Tatsuyou-kun se dá dost těžko vypořádat." 

Možná protože předvídala, že tento rozhovor bude dál pokračovat, Mayumi s poněkud hořkým úsměvem zasáhla. 

"...To je pravda. Beru zpět svůj předchozí komentář. Jsi zajímavý chlapík, Tatsuyo-kun." 

S lehkým úsměvem — a na krásnou mladou dámu odhalovala svůj úsměv před chlapci často — změnila Mari své předchozí prohlášení. 

Nejdříve předsedkyně studentské rady, teď hlava Výboru pro veřejnou morálku. Hádám, že bude lepší, když si zvyknu, že mi lidé říkají jménem. 

"Už je načase přejít k věci." 

Možná to bylo trochu nečekané, ale čas vymezený na oběd byl omezený. 

Jakmile všichni dojedli, Tatsuya s Miyuki na Mayumina slova přikývli. 

"Jelikož naše škola klade velký důraz na nezávislost, byly studentské radě v mezích školy poskytnuty velké pravomoci. Nejen naše škola, ale i i většina veřejných středních přejala stejnou metodu." 

Tatsuya s tím principem souhlasil. Pevně daná a řídící centra byla jako příliv a odliv, zásadně se lišily, ale zároveň se ovlivňovaly. S vítězstvím v Okinawském obranném souboji před třemi lety a následným rozšířením mezinárodního práva byl starý systém centrálního řízení, který vedl k diplomatickému znevýhodnění a vnitřním nepokojům, smeten ve prospěch nezávislosti a stal se společenským tématem. Časem se došlo k obratu; část soukromých středních škol přejala tvrdou, mocensky řízenou filozofii. Proto je těžké jednostranně vyčíslit průběh událostí. 

"Naše studentská rada používá tradiční metody soustředění moci a autority do osoby předsedy. Tento předsednický styl se dá také popsat jako extrémně centralizovaný." 

Tato slova spustila určitý neklid, přestože to bylo od Mayumi asi nezdvořilé. 

Tatsuya pevně zaťal ruku v pěst.

"Předseda je volen studenty, další členové jsou jím pak jmenováni. Až na několik výjimek má předseda právo jmenovat a odvolávat veškeré úředníky." 

"Moje pozice jako vedoucí Výboru pro veřejnou morálku je jednou z těchto výjimek. Studentská rada, Správa klubů a učitelé na tuto pozici vybírají zástupce." 

"A kvůli tomu má na jisté úrovni Mari stejnou autoritu jako já. Podle pravidel má předseda volební období, ale ostatní už ne. Tohle období trvá od 1.října do 30.září příštího roku.  V této době má předseda právo jmenovat a odvolávat veškeré úředníky." 

(Je načase přejít k věci.) Tatsuya nevstupoval, pouze přikývl na znamení, že rozuměl. 

"Je každoroční tradicí pozvat zástupce prvního ročníku do studentské rady s úmyslem vyškolit ho jako nástupce. Doufáme, že zástupce prváků bude zvolen dalším předsedou studentské rady. Ačkoli to není zaručené, posledních 5 let to tak fungovalo." 

"Takže i předsedkyně byla zástupkyní prvního ročníku? Docela působivé." 

"Ách~, err, ano." 

Mayumi se začervenala a vykoktala odpověď. 

Tatsuyova reakce byla pouze lichotkou, jelikož odpověď už znal. Divné bylo, že Mayumi by měla být vzhledem ke svému postavení na takové pochlebování zvyklá, přesto se stále červenala rozpaky. Nebyly to hrané, nýbrž skutečné rozpaky. Tohle je vážně docela záludné... Vypadá jako naprosto normální středoškolačka. — Není možné, aby úmyslně nechala lidi vidět, že se dá snadno uvést do rozpaků, je to pravá součást herectví? 

"Takže... Miyuki, doufám, že vstoupíš do studentské rady." 

V této fázi znamenala slova "vstoupíš do studentské rady" v podstatě stát se jejím členem. 

"Přijímáš?" 

Miyuki s nádechem shlédla na své ruce, než namířila pohled Tatsuyovým směrem. 

Tatsuya pokrčil rameny, potlačil vlastní pocity a zlehka přikývl. 

Miyuki sklopila hlavu, než ji zase zvedla. Tentokrát se však její oči rozsvítily způsobem někoho, kdo se do toho chystá skočit. 

"Předsedkyně, jste si vědoma Onii-samova skóre u přijímacích zkoušek?" 

"—?" 

Po tomhle nečekaném vývoji mohl Tatsuya jen zůstat zticha. 

Co se tím snažíš říct, sestřičko? 

"Hm, o tom vím. Opravdu neuvěřitelné... Abych byla upřímná, když jsem se nenápadně podívala na učitelské výsledky, dokonce i já jsem ztratila sebedůvěru. 

"...Pokud přijímá studentská rada studenty s vysokým hodnocením testů a vynikajícími schopnostmi, věřím, že i Onii-sama pasuje na tato kritéria." 

"Počkej, Mi-"

"A co se týče kancelářské práce (teoretická manipulace), věřím, že nemá nic společného s praktickými dovednostmi a známkami. Jinými slovy, znalosti a úsudek jsou mnohem důležitější." 

Aby Miyuki nenechala někoho dokončit větu a hned je zastrašovala bylo poměrně vzácné. 

A pokud byl tím někým Tatsuya, pak byla frekvence výskytu ještě nižší. 

"Je mi ctí přijmout pozvánku do studentské rasy. Byla bych více než šťastná za přijetí i té nejnižší pozice, ale existuje nějaký způsob, jak by se mohl přidat Onii-sama?" 

Tatsuya si vážně chtěl zakrýt obličej a dívat se k nebi. 

Je možné, že by byl jeho negativní vliv na sestřičku až takhle velký? 

Miyuki by měla vědět, že ta do očí bijící protekce bude ostatním vadit. 

"Bohužel to není možné." 

Tím kdo odpověděl, nebyla předsedkyně, nýbrž člen rady sedící po jejím boku. 

"Členové studentské rady musí být vybráni ze studentů Prvního kurzu. Nejde o nepsané pravidlo, ale dané. Je to jediná klauzule připojená k předsednickému právu jmenování a odvolání. Ke změně je třeba speciální pozměňující setkání s účastí všech studentů a schválení dvoutřetinovou většinou. Jelikož je počet studentů Prvního a Druhého kurzu prakticky stejný, je to realisticky nemožné," zašeptala lehce omluvně Suzune. 

Z jejího hlasu bylo jasné, že i ona je proti rozdílnému zacházení s Květy a Plevelem. 

"...Omlouvám se. Řekla jsem to všechno, aniž bych chápala situaci. Odpusťte mi prosím." 

Miyuki mohla jen otevřeně přiznat svou chybu. 

Miyuki vstala a hluboce se uklonila v omluvě, nikdo ji ale nepokáral. 

"V tom případě se Miyuki připojí k současné studentské radě s titulem tajemníka, je to přijatelné?" 

"Ano, budu se snažit naplnit své povinnosti. Postarejte se prosím o mne." 

Miyuki opět sklopila hlavu, tentokrát však spíše zdvořile než omluvně. 

Mayumi s úsměvem kývla na Miyuki. 

"A-chan ti sdělí detaily." 

"Jak už jsem řekla, předsedkyně... Přestaňte mi prosím říkat A-chan..." 

"Pokud s tím nejsou žádné problémy, mohla bys přijít dnes po škole?" 

Zatímco naprosto ignorovala plačtivé protesty po straně, Mayumi pokračovala v rozhovoru. 

"Miyuki." 

Než se Miyuki mohla otočit a zeptat, Tatsuya ji zastavil krátkým, nicméně silným slovem. Souhlasně kývl na Mayumin návrh. 

Miyuki také přikývla, než obrátila tvář k Mayumi. 

"Chápu. Nicméně bude v pořádku, když sem přijdu po škole?"

"Samozřejmě. Počkám tu na tebe, Miyuki." 

"Hej~. Proč jsem já 'A-chan', zatímco Shiba je 'Miyuki'...?" 

Na jisté úrovni šlo o odůvodněnou otázku, ale opět byla ignorována. 

...Tatsuya začal Azusu trochu litovat. 

"...Do konce přestávky na oběd ještě pořád zbývá trocha času. Mohu něco říct?" 

Důvod, proč Azusu všichni ignorovali, a nešlo ani o zášť nebo zlomyslnost, byl, asi protože pozornost všech se zaměřila na Marinu ruku zvednutou do vzduchu. 

"Seznam pro Výbor veřejné morálky má ještě jedno prázdné nezaplněné místo." 

"Právě jsem řekla, že ještě pořád prozkoumáváme možné kandidáty. Kromě toho, škola začala jen před týdnem, ne? Není třeba spěchat, Mari." 

Nespokojena s Marinou uspěchaností ji Mayumi napomenula. Nicméně nevypadalo to, že by to Mari vadilo. 

"Myslím, že podle pravidel studentské rady musí být všichni členové kromě předsedy z Prvního kurzu, že?" 

"Ano," potvrdila kývnutím Mayumi, její výraz říkal, že se nedá nic dělat. 

"Pouze studentům Kurzu 1 je povoleno obsadit pozici vicepředsedy, účetního, tajemníka a s tím souvisejících rolí, je to tak?" 

"Ano. Pravidla stanoví, že se studentská rada skládá z rolí předsedy, vicepředsedy, účetního a tajemníka." 

"Jinými slovy, neexistují omezení pro přijetí studenta Druhého kurzu do Výboru pro veřejnou morálku." 

"Mari, ty..." 

Mayuminy oči se rozšířily, zatímco Suzune s Azusou měly obě podobně šokované výrazy. 

Nabídka byla stejně překvapivá jako předtím Miyučin návrh. 

Zdá se, že třeťačka známá jako Watanabe Mari je celkem recesista, pomyslel si Tatsuya. 

—Nicméně. 

"PĚKNĚ!" 

"Ach?" 

Zároveň s Mayuminým potěšeným výbuchem utrousil Tatsuya výraz tupého překvapení. 

"Ano, s Výborem pro veřejnou morálku není problém. Mari, studentská rada nominuje Shibu Tatsuyu na člena Výboru pro veřejnou morálku." 

Ve vteřině došlo k nečekanému vývoji. 

"Počkejte chvíli" Neměli byste taky počítat s mým náhledem na věc? Navíc, neřekli jste mi, z čeho se skládají povinnosti člena Výboru pro veřejnou morálku."

Spíš než námitky z logického hlediska bylo teď důležitější naslouchat instinktům, které ho upozornily na nebezpečný vývoj. 

"Nezašli jsme do podrobností o povinnostech tvé sestry ve studentské radě, správně?" 

"...Ne, to je pravda, ale..." 

—Tatsuyovy námitky naneštěstí okamžitě kontrovala Suzune. 

"Ech, Rin-chan, to je v pořádku. Tatsuyo-kun, práce ve Výboru pro veřejnou morálku je udržování veřejné morálky na akademické půdě. 

"..." 

"..." 

"...To je všechno?" 

"Zatímco práce nepřináší žádný pocit zadostiučinění a je také poměrně obtížná... Err, jde ještě o odměňující úkol?" 

Nejprve pomineme skutečnost, že se pokusila skrýt svá slova za úsměvem. Mnohem důležitější je, že si Tatsuya stejně nemyslel, že by ho ve vší vážnosti hodlali vyslechnout. "Tak jsem to nemyslela." 

"Hm?" 

Vypadá to, že nepředstírají neznalost. 

Tatsuya přesunul pohled doprava. 

V Suzuniných očích objevil soucit. 

Navzdory tomu pohledu to nevypadalo, že by se mu chystala pomoct. 

A na Suzunině straně. 

Mari vypadala, jako by ji celý tento sled událostí přišel velmi zajímavý. 

A po Marině druhém boku. 

Když zakotvil pohledem na Azuse, její oči prozrazovaly ztrýzněný pohled. 

Dál na ni zíral. 

Přestože Azusa zoufale kmitala pohledem napravo nalevo, Tatsuya z ní nespustil oči a dál se na ni díval. 

"Um, Výbor pro veřejnou morálku je organizace zodpovědná za dohlížení na ty, kteří porušují školní pravidla." 

—Přesně podle jejího vzhledu, Azusa snadno podléhala nátlaku. 

"V rámci veřejné morálky se obvykle řeší věci jako jednotné předpisy nebo nedochvilnost, ale s tím se vypořádávají členové jmenovaní Výborem pro samosprávu." 

Navenek konzervativní, ale ve skutečnosti neuvěřitelně unikátní a různorodá studentská rada, ona byla asi jediná náchylná k této taktice. 

Tatsuya se začal trochu obávat o své budoucí pracovní povinnosti.

"...Um, nějaké otázky?" 

"Ne, pokračuj prosím." 

"Ach, dobře. Primární povinnosti Výboru pro veřejnou morálku jsou identifikovat ty, kteří používají magii proti pravidlům školy a podmanit si ty, kteří ji používají na akademické půdě, aby vyvolali rozruch. Poté co člen Výboru pro veřejnou morálku rozhodne o nezbytném trestu, on či ona jej předloží před disciplinární komisi zároveň s předsedou a zástupcem studentů. V krátkosti, jsou policií i státním zástupcem." 

"Není to úžasné, Onii-sama." 

"Ne, Miyuki... Vyčkejte prosím, než nasadíte ten pohled 'Tak je rozhodnuto'... Jen tak pro případ, dovolte mi objasnit si pár věcí." 

"Objasnit co?" 

Tatsuya už se nezaměřoval na Azusu, která právě skončila s vysvětlováním, nýbrž na Mari. 

"Podle předchozího vysvětlení je mise člena Výboru pro veřejnou morálku zastavit případný konflikt, jakmile na něj přijde, správně?" 

"No, to je pravda. Zaměřujeme se i na nemagické konflikty." 

"Navíc, pokud byla použita magie, musíme povinně zakročit." 

"Pokud je to možné, je lepší, pokud se konflikt vyřeší, než dojde na použití magie." 

"O to mi jde! Moje technická úroveň je strašná a navrch jsem studentem Druhého kurzu!" 

Nakonec začal zvyšovat hlas i Tatsuya. 

Tento úkol jasně vyžadoval ohromnou magickou zručnost, aby došlo k podrobení soupeře. 

Bez ohledu na to, z jakého úhlu jste to zvážili, tento úkol studentovi Kurzu 2 s ubohými technickými dovednostmi neseděl. 

Nicméně navzdory Tatsuyově výslechu zůstávala Mari naprosto klidná a jednoduše odpověděla: 

"To není problém." 

"Co to říkáš?" 

"Co se týče síly, s tím se vypořádám... Přestávka na oběd je téměř u konce. Nechme si zbytek až po škole, nějaké námitky?" 

Byla pravda, že obědová pauza už skoro skončila a dvojnásob platilo, že toto téma nemohou jen tak jednoduše zamést pod koberec. 

"...Rozumím." 

Tatsuya naprosto chápal, že pokud do této místnosti vkročí po škole, bude muset znovu do stejné bažiny, ale neměl na vybranou. 

"V tom případě se tu zase sejdeme." 

Tatsuya potlačil zbytečné pocity a přikývl. Po jeho boku, zatímco si byla plně vědoma bratrových myšlenek, nedokázala Miyuki skrýt svou euforii. 

 

* * * 

 

Protože vzdělávání konečně dosáhlo obecně rozšířeného stavu, stala se nesmyslnost škol populárním postojem. 

Jelikož se online hodiny staly realitou, argumentovalo se, že trávení času ve skutečných třídách je ztráta času i zdrojů. 

Nakonec zůstala nesmyslnost škol jen na úrovni popularity a už se nezvyšovala. 

Bez ohledu na pokročilost rozhraní nejsou virtuální zážitky realitou. Praktičnost a experimentování se muselo spárovat s včasnými otázkami a odpověďmi. Kromě toho to co se neprovádí v reálných podmínkách nevede ke skutečným znalostem. Studenti učící se ve stejné třídě mohou podpořit k dalšímu učení. Tyto dva body byly bez pochyby osvědčeny cvičnými experimenty. 

První ročník, třída E, byl uprostřed praktické hodiny. 

S tímhle nebyl v učebně v reálném čase přítomen žádný učitel. Tohle je jednoduchý příklad toho, když se výsledky výzkumu neuvedou do praxe. 

Studenti třídy E následovali instrukce zobrazené na nástěnném monitoru a manipulovali s vestavěným výukovým CAD. Dnešním předmětem byly základy základů, což je jednoduchá obsluha tohoto zařízení. 

Zatímco oficiálně řídili hodinu, bylo pořád třeba dokončit postup. Protože tu nebyl žádný dohlížející učitel, stalo se pro tuto třídu jediným kritériem dokončení přidělených protokolů. Dnešním úkolem bylo použití CAD k řízení nákladního plošinového auta z jednoho konce trasy k druhému a to třikrát zopakovat. Navzdory nedostatku připomínek bylo manuální působení přísně zakázáno. 

"Tatsuyo, jaké to bylo v místnosti studentské rady?" 

Zatímco čekali ve frontě na použití CAD, ptal se ho Leo Tatsuyi, poté co ho šťouchl do zad. 

Ve tváři neměl vepsaný žádný postranní motiv. Byl jednoduše zvědavý. 

"Zvrtlo se to v zajímavou konverzaci..." 

"Zajímavou?" 

Erika, která byla zařazená před Tatsuyou, se také otočila, aby se zeptala. 

"Požádali mě, abych se přidal do Výboru pro veřejnou morálku. Jak se to mohlo najednou takhle vyvinout?" 

Tatsuya s Erikou naklonili hlavu. Po pravdě řečeno jediný způsob, jak to popsat, byl "jak se mohly věci takhle vyvinout". 

"Máš pravdu. Je to dost náhlé." 

I Leo souhlasil, že je to poměrně nečekané. 

"Ale není skvělé být odhalen studentskou radou?" 

Mizučin názor se od ostatních lišil. Zastavila se na cestě zpátky do řady, aby opět zkusila splnit zadání.

"Skvělé? Není to spíš doplňkový balíček pro mou sestřičku?" 

Přesto přese všechno nedokázal Tatsuya přijmout Mizučin kompliment. 

Když Erika viděla Tatsuyovo podezíravé a tvrdohlavé chování, zlehka se usmála. 

"No, no, přestaneme se vším tím sebepodceňováním. Takže, co vlastně dělá Výbor pro veřejnou morálku?" 

Po Eričině otázce Tatsuya zopakoval, co slyšel od Azusy. Když si to vyslechli, tři páry očí se rozšířily. 

"Celkem problematický úkol..." 

Leo si povzdechl, zatímco Mizuki se začala tvářit ustaraně. 

"Pokud to není bezpečné, tak... Eriko-chan, co se děje?" 

Erika byla neskutečně rozrušená, ačkoli když o tom mluvíme, od kdy je tak rozzuřená? 

"...Vážně, tak impulzivní..." 

Měla nepřítomný pohled. Jak tak mluvila do řídkého vzduchu, vypadalo to, že nadává někomu, kdo tam nebyl. 

"Eriko-chan?" 

"Ach, ech, promiň. To vážně zašlo moc daleko. Tatsuyo-kun, raději bys měl tak nebezpečný úkol odmítnout." 

Jak se ten vážný výraz proměnil v šibalský úsměv, Eričin hlas se stal znatelně jasnější, když ho popichovala. 

"Ech, pořád je to docela zajímavé! Proč to nepřijmeš, Tatsuyo. Budu ti fandit." 

Přestože bylo pochopitelné, že Erika vtipkuje, aby zamaskovala to, co řekla předtím, zdálo se, že ještě pořád něco skrývá. 

"Ale pokud máš zasahovat do konfliktů, nestaneš se také cílem magických útoků?" 

Dalo se rozumně odhadnout, kdo je ten "impulzivec", na kterého odkazovala. 

"Jo a rozhodně budou lidé, co si spletou dobré úmysly s chladnokrevnou akcí." 

Přesto zůstaly přesné detaily těch pocitů záhadou. 

"Na druhou stranu, nemyslíš si, že by spíš než nechat ty domýšlivé studenty Prvního kurzu vyhřívat se na výsluní, bylo lepší, aby to Tatsuya udělal?" 

Tatsuya nebyl tak zbrklý, aby se připojil k jejich rozhovoru. 

"Hm... No, to je asi pravda." 

"Eriko-chan, takhle na to prosím nemysli! Pokud nechceme, aby se to stalo, nebude lepší nedostat se do hádek?"

"Ale Mizuki, i když to nebudeme mít v plánu, nejsou chvíle, kdy se s tím musíme vypořádat? Jako například včera." 

"No, to..." 

"Ve světě je hodně podezíravosti a nespravedlnosti. I s neustálými ústupky nemůžeme vždycky očekávat pozitivní výsledek." 

Ukázkový příklad, Tatsuya podvědomě cítil, že je načase, aby ten rozhovor ukončil, než se dostanou na tenký led. 

"Eriko, jsi na řadě." 

"Ach, pardon, pardon." 

Po Tatsuyově dloubnutí zaujala lehce nervózní Erika rychle svou pozici. 

Soudě dle jejích zad byla ve stavu naprosté vážnosti a zcela neovlivněna předchozí konverzací. Jako by byla ten typ, co dokáže snadno změnit duševní stav. Navzdory přelétavému vzhledu byla pravděpodobně v jádru jedním z těch vážných typů. 

Erika se trochu otřásla, asi protože se zhluboka nadechla. 

Stalo se to ve vteřině, a přestože to bylo pouhému oku neviditelné, přešel přes Eričina záda výkyv psionů, které byly "vidět" ve formě světla, jaké vnímali pouze Kouzelníci. To byla známka toho, že aktivace a následné zaříkávání nespotřebovalo všechny psiony, jelikož ty zbylé vytvořily toto psionové světlo. Vysoce kvalifikovaní Kouzelníci ho zanechávali pouze malé množství, ale pro středoškolského prváka šlo o přijatelnou úroveň. S dostatečným zbytkem psionů vyústí fotonové rušení mezi psiony ve fyzický projev světla. Absence psionového světla naznačuje vynikající kontrolu něčích schopností. 

Plošinové auto se před CAD pohnulo dopředu, potom se vrátilo do původní pozice. Tohle se třikrát opakovalo. "Ano!" Bylo zřejmé, že je Erika s výsledkem velmi spokojená, jak se dalo vidět ze zaťatých pěstí a způsobu, jakým stočila pohled k Tatsuyovi. Opravdu, tentokrát byla v porovnání s tím, kdy cvičení provedla poprvé mnohem zručnější a v zrychlení i zpomalení bylo znatelné zlepšení. 

Účelem tohoto cvičení bylo zrychlení nákladního plošinového vozu do středu dráhy, pak zpomalení na druhém konci, zrychlení z toho konce zpět ke středu a zpomalení do výchozího bodu... A to třikrát zopakovat. Aktivační sekvence vložená do CAD byla pro vyvolání těchto 6 zrychlení a zpomalení. Protože nebyly nastavené žádné vektory zrychlení a zpomalení, dalo se to použít k zjištění úrovně dovednosti studentů. To, zda se nákladní vůz pohyboval stabilně stačilo ke zjištění, zda je uživatel zkušený nebo ne. 

Když se pohybovala směrem ke konci fronty za Mizuki, ukázala Erika rukou kradmo znamení pro vítězství, které nebylo ani trochu snobské. 

Tatsuya si stoupl na spínač, aby nastavil jeho výšku, položil dlaň na bílý, průhledný touchpad, který byl navrchu velké krabice a začal manipulovat s tokem psionů. 

Vrátil se mu zvuk potvrzení aktivace smíšený s různým protichůdným hlukem. Tatsuya odolal nutkání svraštit obočí a začal budovat vyvolávací sekvenci. 

Plošinové auto sebou dvakrát nebo třikrát škublo, než se stabilním pohybem pohnulo kupředu. 

Jelikož bylo dnešním úkolem zvyknout si na ovládání CAD, nebyl nastavený žádný časovač. 

Kromě Tatsuyi samotného to nikdo nevěděl. 

Než se začalo plošinové auto pohybovat, byl vyčerpaný čas delší než u Eriky a to s velkým rozdílem. Vlastně nejen v porovnání s Erikou. Z 25 lidí ve třídě E byl rozhodně mezi posledními. 

Jediný důvod, proč to nebylo hned znát byl, protože pohyb plošinového vozu byl zhruba stejný jako u ostatních. 

Nicméně Tatsuya si byl dobře vědom svého chabého výkonu. 

 

* * * 

 

Díky Bohu nikdo nežárlil.

Navzdory sérii zvolání "Hodně štěstí~" od jeho přátel se mu nálada nezlepšila a místo toho byl v ještě větší depresi. 

To asi proto, že Tatsuya o to téma původně neměl žádný zájem, což jen vedlo k další depresi. 

Po škole zamířil k místnosti studentské rady, táhl se dokonce ještě těžšími kroky než během polední přestávky. 

Přestože byla atmosféra obklopující okolnosti kapku žalostná, protože Miyuki nechápala Tatsuyovy pocity, zůstala zticha. 

Díky skutečnosti, že ID karty byly již zaregistrované v ověřovacím systému – (Vstup do studentské rady se dá zřejmě považovat za záruku. I když odpor je možný, Mayumi s Mari by asi vytrvaly) – sourozenci vstoupili do místnosti. 

Ihned po vstupu pocítili ostrý pohled s nádechem nepřátelství. Jeho zdroj se nacházel na druhé straně stroje ve stěně, z židle, která byla během přestávky na oběd neobsazena. 

"Omluvte nás!" 

Těžko říct, zda to bylo smutkem nebo pýchou, nicméně Tatsuya už si zvykl na tenhle typ pohledu a atmosféru s ním spojenou. Udržoval si svůj pokerový obličej, tiše se uklonil a s tím se ten nepřátelský pohled rozplynul jako mraky před sluncem. I potom jako by nepřátelství úplně nezmizelo, spíš byl předchozí nepřátelský pohled namířen v příznivějším světle na Miyuki, která teď stála vpředu. Důvod, který se za tím skrýval, nepotřeboval žádné vysvětlení. 

Vlastník toho pohledu vstal a vyrazil k sourozencům. Ne, spíš vyrazil k Miyuki. Tatsuya si pamatoval jeho obličej. V den imatrikulace to byl ten druhák stojící kousek za Mayumi, jako by čekal na rozkazy, což z něj dělalo vicepředsedu studentské rady. 

Vicepředseda byl zhruba stejně vysoký jako Tatsuya. Až na to, že měl poněkud užší ramena. 

Byl hezkého vzezření, což nebylo třeba nějak víc rozvádět, a ničím pozoruhodnou stavbu těla. Nevydával dojem robustnosti, ale ze způsobu, jakým se kolem něj nahusto drželo ovzduší psionového světla, muselo jít o mladíka se značnou magickou silou. 

"Jsem vicepředseda Hattori Gyoubu. Shibo Miyuki, vítej do studentské rady." 

Hlas měl trochu neobvyklý, ale vzhledem k svému věku asi potlačoval jakoukoli osobní reakci.

Pravá ruka se mu trochu zatřásla, pravděpodobně proto, že si přál, aby úplně nepřestali s potřesením rukou. 

Pokud jde o to, proč přestali, Tatsuya se neobtěžoval se zvažováním. 

Hattori se vrátil na místo, zatímco naprosto ignoroval Tatsuyu. Za Miyuki se shromažďovala nespokojená aura, ale ta také v mžiku zmizela. Jediný, kdo si všiml, byl asi Tatsuya díky tomu, že stál blízko. Naštěstí se jí povedlo ovládnout se a Tatsuya se diskrétně poplácal po hrudi. 

Vicepředseda byl naprosto nevědomý Tatsuyových obav – ačkoli to by nemělo být nijak překvapující, vzhledem k tomu, že se právě potkali – nebo jejich zdroje. V tu chvíli k nim zalétly dva velmi ležérní pozdravy. 

"Ach, tady jste." 

"Vítej, Miyuki. Ty také, Tatsuyo-kun. Dobrá práce." 

Ze způsobu, jakým Mari zvedla ruku na pozdrav, už považovala Tatsuyu za jednoho z nich. Mayumi byla naprostým opakem. Její chování se dost lišilo od toho předchozího. Naproti tomu většina skupin by byla zneklidněná, kdyby do nich vnikl outsider, ačkoli vlastně nedošlo k žádnému výbuchu. Tatsuya, stejně jako všichni ostatní, už dávno dospěl k názoru, že pokusit se těm dvěma porozumět, je beznadějné. 

"V tom případě se nebudeme zdržovat. A-chan, prosím." 

"...Ano." 

Vypadalo to, že už se vzdala. Na okamžik Azusina hlava se smutným výrazem klesla, než nasadila prkenný úsměv a dovedla Miyuki k terminálu po straně. 

"No, půjdeme." 

Ještě neuběhl ani celý den a ona už mluvila tak ležérně. Možná je nestálost součástí jejího charakteru, pomyslel si Tatsuya. 

"Kam?" 

Naproti tomu Tatsuyovo postavení nebylo dostatečně privilegované, aby se staral o výběr slov někoho jiného. Odpověděl co nejstručněji a nejefektivněji to jen bylo možné. 

"Do velínu Výboru pro veřejnou morálku. Je hodně věcí, které musíš vidět na vlastní oči, abys je pochopil. Je to přímo pod touhle místností. Jak již bylo řečeno, jsou spojené." 

Jakmile Mari domluvila, Tatsuya se nadechl, než odpověděl. 

"...To je docela zvláštní design." 

"Taky si myslím." 

Zatímco mluvila, Mari začala vstávat. Ale zrovna když se chystala opustit židli, zastavila ji poznámka. 

"Watanabe-senpai, počkejte prosím chvíli." 

Ten hlas patřil vicepředsedovi Hattorimu. Když to slyšela, Mari odpověděla způsobem, na který si Tatsuya do teď nezvykl. 

"Děje se něco, Hattori Gyoubushoujou Hanzou?"

"Neoslovujte mě prosím celým jménem!" 

Tatsuya se podíval na Mayumi. 

Když spatřila Tatsuyův pohled, naklonila Mayumi hlavu na stranu s "Hm?" 

Naznačujete tak, že "Hanzou" je vlastně jeho skutečné jméno... Naprosto. Nečekané. 

"Tak pojďme s vicepředsedou Hattori Hanzouem." 

"Říkejte mi prosím Hattori Gyoubu!" 

"To je oficiální titul tvé rodiny, že." 

"Teď to nemá s titulem nic společného. Škola už přijala jméno 'Hattori Gyoubu'! ...Ne, to není to, co jsem chtěl říct." 

"To protože jsi až moc formální, ne?" 

"Dobře, dobře, Mari, i Hanzou má něco, z čeho neustoupí." 

Pohled všech se stočil k mluvčímu, Mayumi. 

Na takové řeči máš sotva způsobilost. 

Ale Mayumi nijak nezareagovala. 

Možná protože si to neuvědomila. 

Přesněji řečeno, proč nic neřekl Hattori? 

Bylo to trochu jiné, než nebýt zvyklý mluvit s předsedkyní. 

I když čelil Mari, Hattoriho výraz se nezměnil. Ale v porovnání s jeho pozdějším výrazem to Tatsuya shledával velmi zajímavým. 

—Samozřejmě to bylo jen pod podmínkou toho, že byl divákem. 

Bohužel, čas vyčleněný divákovi je hodně krátký. 

"Watanabe-senpai, téma, o kterém jsem s vámi chtěl mluvit, se přesně týká náhrady ve Výboru pro veřejnou morálku." 

Krev, díky níž byl Hattoriho obličej naprosto červený, z něj teď vyprchala. Jako při zpomaleném promítání animace se Hattori uklidnil. 

"Cože?" 

"Mám námitky vůči jmenování tohohle prváka do Výboru pro veřejnou morálku." 

Když Hattori uvedl svůj názor, byl buď naprosto klidný, nebo násilím držel své emoce na uzdě. 

Marino obočí se lehce nakrčilo a nevypadalo to hraně. Tatsuya nedokázal říct, zda je tím spíš překvapená či naštvaná. 

"Co je tohle za nesmysl? Shibu Tatsuyu-kun nominovala předsedkyně Saegusa. Přestože to bylo slovně, právo jmenování zůstává jen na ní samotné."

"Slyšel jsem, že druhá strana nesouhlasila. Navzdory nominaci je záležitost neoficiální, dokud nebude osobně souhlasit." 

"To je na Tatsuyovi samotném. Předsedkyně už vyložila rozhodnutí studentské rady. Konečné slovo má on, ne ty." 

Mariny oči se během její řeči upíraly na Hattoriho. 

Hattori se nikdy nepodíval na Tatsuyu. Nebo by bylo možná přesnější říct, že ignoroval jeho přítomnost. 

Sledujíc ty dva zůstávala Suzune velmi klidná, Azusa velmi nervózní a Mayumi naprosto nečitelná, sedíce vedle nich se svým obvyklým úsměvem ve tváři. 

Nicméně asi byla jen kousíček od toho kdykoli explodovat. Z úplně jiných důvodů začali mít Tatsuya s Azusou velké starosti. 

"Neexistuje žádná priorita pro volbu Plevele do Výboru pro veřejnou morálku." 

Hattoriho vyvracení bylo doplněno o hanlivý termín. Když tu uslyšela, Mari lehce nadzdvihla obočí. 

"Tenhle termín je tabu, vicepředsedo Hattori. Tabu termín jako že zakázaný Výborem pro veřejnou morálku. Máte opravdu nervy použít ho přede mnou, jeho předsedkyní." 

Tváří v tvář Marině pokárání, varování, nebo snad od obojího trochu, nevykazoval Hattori žádnou slabost. 

"Můžete si to pojmenování zakazovat dle libosti. Chystáte se potrestat třetinu všech studentů? Rozdíl mezi Květy a Plevelem je něco vepsaného do školního systému a uznávaného školou samotnou. Zdrojem odlišnosti mezi nimi je rozdíl ve schopnostech. Členové Výboru pro veřejnou morálku jsou zodpovědní za podrobení studentů, kteří porušují pravidla školy. Plevel s nižšími schopnostmi není schopen tohoto úkolu dosáhnout." 

Mari se Hattoriho hrdému výroku jen chladně zasmála. 

"Je pravda, že se Výbor pro veřejnou morálku zakládá na schopnostech, ale ta přichází v mnoha formách. Pokud potřebujeme pro potlačení použít sílu, jsem tu já. I kdybych čelila 10 nebo 20 protivníkům, vypořádám se s nimi sama. Na této škole jsou jedinými lidmi, kteří by proti mně mohli jít jeden na jednoho předsedkyně Saegusa a vedoucí Správy klubů, Juumonji. Podle tebe jsou lidé s nízkou bojeschopností zbyteční. Takže mě plánujete vyzvat, předsedo Hattori?" 

Jediný způsob, jak tohle mohla Mari říct, byl díky její sebedůvěře a bojovému rekordu. Nicméně navzdory mírnému couvnutí před tímto obrovským tlakem, se Hattori nechystal vzdát. 

"To není můj problém. Jde o jeho schopnost přizpůsobit se." 

Pointou bylo, že Hattori věřil, že je jeho postoj správný. Studenti Druhého kurzu s nižšími schopnostmi se nemohli vypořádat s povinnostmi Výboru pro veřejnou morálku, které tak silně závisely na schopnostech. To podporovala také skutečnost, že do něj nikdy nebyl jmenován student Kurzu 2. 

Navzdory tomu Marina důvěra překonala tu Hattoriho. 

"Neříkala jsem snad, že schopnosti přichází v mnoha formách? Tatsuya-kun dokáže přečíst aktivační sekvenci a přesně tak předvídat vyvolávanou magii pomocí svých očí a mozku."

"...Co jsi to řekla?" zeptal se po těchto nečekaných detailech Hattori. Spíš než že by to bylo nečekané, by bylo vhodnější říct, že bylo nemožné tomu uvěřit. 

Čtení aktivační sekvence. To by mělo být podle všeho nemožné. 

To dávalo Hattorimu "jasně smysl". 

"Jinými slovy, ještě než dojde k vyvolání magie, už ví, jaké kouzlo jeho protivník používá." 

Nicméně Marina odpověď se nezměnila. Tohle byla pravda, bylo to rozhodně možné, a Mari nepochybovala o ničem z toho, co řekla. 

"Podle pravidel naší školy se v závislosti na typu použité magie liší i typ trestu. Naneštěstí, pokud narušíme aktivační sekvenci před vyvoláním, jako to udělala Mayumi, není možné určit, jaká magie byla původně použita. Kdybychom však čekali na její dokončení, ztratilo by to veškerý význam. Proto je bezpečnější přerušit kouzlo během aktivační sekvence. Bez jakéhokoli přesného nařčení ze špatnosti je jediné, co jim můžeme naúčtovat, pokus o rozvrat a následný lehčí trest. Ale s Tatsuyou můžeme přesně chytit ty, co by používali silnější kouzla." 

"...Ale pokud narazí na skutečné místo činu a nedokáže zastavit vyvolání magie..." 

Hattori nedokázal překonat šok, nicméně pořád se pokoušel něco namítat. 

"V tom případě to stejně bude nad rámec prváka z Prvního kurzu. A asi i nad druháka. Kolik lidí, kteří jsou schopni vyvolat první a zároveň se jim daří potírat jejich protivníky z vyvolání druhé, znáš? Kromě toho, je ještě jeden důvod, proč chci, aby se přidal k Výboru pro veřejnou morálku." 

Mari předložila jeden důvod a začala s dalším. 

Ať už by se stalo cokoli, Hattori nedokázal okamžitě přijít s odvetným argumentem. 

"Do dnešního dne není ve Výboru jediný člen z Kurzu 2. Jinými slovy, studenti Druhého kurzu, kteří nesprávně používají magii proti školnímu řádu, jsou zadrženi studenty Prvního kurzu. Jak jsi říkal, mezi Prvním a Druhým kurzem je velká propast. Studenti Kurzu 1 mohou zatknout ty z Kurzu 2, ale opačně to nejde. Toto uspořádání jen posloužilo k rozšíření té propasti. Nelíbí se mi, že členové komise pod mým velením slouží jen k rozšíření tohoto odlišujícího dojmu." 

"Ach... Celkem působivé, Mari. Vzala jsi v úvahu dokonce i tohle? Myslela jsem, že ti jde jen o Tatsuyu-kun." 

"Buďte prosím zticha, předsedkyně." 

Mayumi chtěla změnit okolní atmosféru, ale Suzune ji zastavila. 

Vyčítavý pohled. 

Zavrtění hlavou. 

To první bylo od Mayumi, to druhé od Suzune. 

A tak se dvě rozporuplné emoce smíchaly do jednoho nedělitelného celku a s nelibostí vybuchly. 

"Předsedkyně... jako vicepředseda mám námitku vůči jmenování Shiby Tatsuyi na člena Výboru pro veřejnou morálku. 

Přestože připouštím, že předsedkyně Watanabe má ve svém tvrzení pravdu, původním úkolem člena Výboru pro veřejnou morálku je odhalit a podmanit si porušitele školního řádu.

Student Druhého kurzu postrádající magické schopnosti nemůže plnit povinnosti člena Výboru pro veřejnou morálku. Takové špatné jmenováni zajisté poškodí vaši reputaci jako předsedkyně. 

Prosím, zvažte to znovu." 

"Počkejte prosím!" 

Tatsuya se zběsile otočil. 

Přesně jak se obával, Miyuki už to nemohla déle snášet. 

Pohlcen Marinou řečí propásl správné načasování, aby ji zastavil. 

Zatímco se ji zoufale pokoušel preventivně zadržet, Miyuki, která už začala mluvit, byla rychlejší. 

"Tohle může znít směle, vicepředsedo. Výsledky praktické magie mého bratra mohou být zajisté nežádoucí, ale to jen protože praktická zkouška nebyla účinná v měření bratrovy síly. 

Ve skutečném souboji by s nikým neprohrál." 

Po těchto slovech naplněných jistotou, se Mariny oči trochu rozšířily. 

Mayumin slabý úsměv také zmizel a její vážné oči se stočily k Miyuki s Tatsuyou. 

Nicméně vážnost v pohledu, který Hattori věnoval Miyuki, se ztenčila. 

"Shibo-san." 

Ten, koho Hattori oslovoval, byla, netřeba zmiňovat, Miyuki. 

"Bez ohledu na to, co se děje, musí kouzelník uvažovat klidně a logicky. Osobní zaujetí může být pro obyčejného člověka nevyhnutelné, nicméně jako někdo, kdo se chystá stát kouzelníkem, měj prosím na paměti, že nemůžeš nechat svoji osobní zaujatost, aby zastínila tvůj úsudek." 

V tom napomenutí nebyla žádná laskavost. Asi se prostě choval jako vynikající "senpai", který se navzdory své bohorovnosti stará o svého kouhaie ze stejného Prvního kurzu. –Ale za těchto okolností Tatsuya vypadal, že ví, že takový způsob mluvy vyústí v opačný efekt a v okamžik, kdy Miyuki napomene Hattoriho. 

Miyuki se zajisté postupně stále víc dostává do varu. 

"Odpusťte mi má slova, ale můj úsudek není zastíněný! Kdyby mohl Onii-sama použít víc ze své síly—" 

"Miyuki." 

Tatsuya natáhl před Miyuki, která naprosto ztratila hlavu, ruku. 

Miyuki polekaně zavřela ústa se směsicí rozpaků a lítosti a zahanbeně sklopila hlavu. 

Když zastavil mávnutím ruky Miyučina slova, vykročil Tatsuya k Hattorimu. 

Miyuki skutečně řekla až moc. Skoro vyřkla věci, které neměly být vyřčeny. Nicméně byl to Hattori, kdo ji k tomu přinutil. Tatsuya neměl v úmyslu vinit ze všeho Miyuki samotnou. 

"Vicepředsedo Hattori, proč si nedáme cvičný souboj?" 

"Cože...?"

Lidé, kteří z té překvapivé žádosti oněměli, se neomezovali jen na vyzvaného Hattoriho samotného. 

Mayumi, a také Mari, se na ty dva podívaly, ohromené úžasem z té odvážné odvety. 

Pod pohledem všech se Hattoriho tělo začalo chvět. 

"Nebuď tak domýšlivý kvůli pouhé výjimce!" 

Ten, kdo krátce vykřikl, byla Azusa. 

Zbylí tři, jak se od studentů staršího ročníku dalo čekat, zůstali vyrovnaní. 

A potom se na neklidné tváři toho, kdo byl slovně napaden, rozlil drobný vřelý úsměv. 

"Co je na tom k smíchu?!" 

"Kouzelník by měl zůstat klidný, že?" 

"Kuh!" 

S vlastními slovy výsměšně vpálenými do tváře zadržel Hattori dech. 

Tatsuya nezůstal jen u toho. Nechtělo se mu přestat. 

"Tak jak to je, si myslím, že bez boje nepoznáme své vzájemné proti osobám používané bojové schopnosti. 

Ne že bych se chtěl stát členem Výboru pro veřejnou morálku, ale... pokud je to pro prokázání toho, že úsudek mé sestry není zakalený, pak se nedá nic dělat." 

Jako by si mumlal sám pro sebe. 

Hattorimu to znělo jako výzva. 

"...Fajn. Dám ti dobrou lekci, abys poznal, kde je tvé místo." 

Nejenom ústa prozradila jeho rozrušení. Jeho ovládaný tón, naopak, naznačoval hloubku jeho hněvu. 

Bez vteřiny prodlení Mayumi prohodila. 

"Jako předsedkyně studentské rady schvaluji formální cvičný souboj mezi studentem druhého ročníku z třídy B, Hattorim Gyoubu a studentem prvního ročníku z třídy E, Shibou Tatsyuou." 

"Na základě prohlášení předsedkyně studentské rady jako vedoucí Výboru pro veřejnou morálku uznávám utkání mezi vámi dvěma jako legitimní mimoškolní činnost v rámci pravidel školy." 

"Čas souboje bude za třicet minut od teď v třetí tréninkové místnosti. Souboj bude soukromý a povoluji použití CAD na obou stranách." 

Bylo to opatření zabraňující tomu, aby se ze zápasu stala rvačka – akt násilí zakázaný pravidly školy. 

Po prohlášení od Mayumi s Mari se slavnostními výrazy a nonšalantními hlasy, začala Azusa zuřivě ťukat do terminálu. 

 

* * * 

 

"Je teprve třetí den školy a moje tajemství už bude venku, co..."

Zabručel Tatsuya přede dveřmi do třetí tréninkové místnosti poté, co výměnou za potvrzovací dopis s razítkem předsedkyně studentské rady (dokonce i teď se takové věci dělají na papíře) obdržel své CAD. Za ním se ozval hlas se slzami na krajíčku, 

"Je mi to vážně moc líto..." 

"Není za co se omlouvat." 

"Ale Onii-sama, je to jen moje vina, že ti zase působím potíže..." 

Tatsuya se otočil a ušel půl kroku, ruku držel nad hlavou své sestry. 

Miyučino tělo se roztřáslo, když zavřela oči. Ale poté, co na hlavě ucítila něžné poplácání, plaše vzhlédla. 

I teď se jí z očí valily slzy. 

"To jsem říkal i během imatrikulace, ne? 

Vždycky cítím, že mě zachraňuješ, kdykoli se místo mě naštveš ve chvíli, kdy sám nedokážu cítit vztek. 

...Neomlouvej se. Teď je načase říkat něco vhodnějšího." 

"Ano... Prosím, snaž se co nejvíce." 

Miyuki si prstem otřela slzy a usmála se, podobně se usmál i Tatsuya, přikývl a otevřel dveře do tréninkové místnosti. 

"Tohle je překvapení." 

Bylo mu řečeno po otevření dveří. 

"Co je?" 

Ten kdo Tatsuyu přijal u dveří, byl pro tento zápas jmenován soudcem, Mari. 

"Měla jsem na mysli tvoje nečekané nadšení k boji. Myslela jsem si, že ty se o poznámky druhých nestaráš." 

Dokonce i když mluvila o svém překvapení, oči jí jiskřily očekáváním. V krku se mu vzedmul mocný povzdech, ale Tatsuya ho svým železným sebeovládáním — tento způsob popisu může být trochu přehnaný, ale — stejně polkl. 

"Myslel jsem, že prací člena Výboru pro veřejnou morálku je zastavovat osobní souboje." 

Místo povzdechu si nemohl pomoct a utrousil poněkud sarkastickou poznámku. 

Ačkoli Mari ani v nejmenším nevypadala, že by to chtěla vyvrátit. 

"Tohle není osobní souboj. Je to formální zápas. 

To říkala i Mayumi, ne snad? 

Pravidlo násilí není něco platného mezi studenty Prvního a Druhého kurzu. Spíš se to aplikuje mezi studenty Kurzu 1 samotnými. 

Tohle je vůbec poprvé, co používáme tuhle metodu na urovnání věcí mezi studenty Kurzu 1 a 2, víš." 

Aha. Naopak, je povzbudivé řešit spory násilím, pokud se nedají urovnat slovy. 

"Nezvýšil se počet 'formálních zápasů' od doby, co jste se stala předsedkyní Výboru pro veřejnou morálku, senpai?" 

"Vskutku se zvýšil."

Její klidný postoj přinutil nejen Tatsuyu, ale i Miyuki čekající za ním, k sarkastickému úsměvu. Pak Mari náhle zvážněla a přiblížila k němu obličej. 

"No, jsi si jistý?" zeptala se šeptem ze vzdálenosti, z níž slyšel její dech. 

Miyučino krásné obočí se nad tou přehnanou blízkostí nadzdvihlo, ale jak Tatsuyův výhled z velké části zabíral Marin obličej s významným úsměvem, bylo štěstí, že neviděl přehnanou reakci jeho malé sestry. 

S částečně skloněnou hlavou s párem vzhůru obrácených mandlových očí a nádavkem k němu vanula slabá, sladká vůně, Tatsuya si začal být vědom vlastního sexuálního vzrušení. 

V okamžiku, kdy si to uvědomil, se objekt nazvaný 'on'  stal úkazem zrozeným uvnitř něj, který od něj byl poté oddělen. Jeho vzrušení se přeměnilo na pouhou informaci uvnitř něj. 

"Hattori je dostatečně zkušený, aby byl mezi pěti nejlepšími na naší škole. Kdybych to musela říct, je víc nakloněn skupinovým soubojům a individuální nejsou jeho parketou, ale přesto se stěží najde někdo, kdo proti němu může vyhrát jeden na jednoho," zašeptala Mari svůdným, vysoko posazeným hlasem, slova, která postrádala jakékoli sexuální kouzlo. 

"Nemám v úmyslu bojovat s ním čelně." 

Ale, bez sebemenšího náznaku zaváhání, Tatsuya odpověděl hlasem, o němž by se dalo říct, že je spíš mechanický než chladný. 

"Jsi celkem v klidu... Já ztratila trochu sebedůvěry." Mari byla zjevně pobavená. 

"Hááh." 

Aniž by řekl cokoli jiného, Tatsuya vágně přikývl. 

"Když ti v takové chvíli zrudne obličej, díky čemuž jsi roztomilejší, zvýší se počet lidí, co ti propůjčí svou sílu, myslím." 

Mari s úšklebkem ustoupila a potom přešla k startovní čáře uprostřed. 

"Takový problematický chlápek..." 

Asi je ten typ, co vyhledává chaos, aby do něj mohla vnést pořádek, pomyslel si Tatsuya. 

Pro klidně žijící osobu byla potížista. 

Zatímco si poprvé povzdechl nad mezilidskými vztahy, která naplňovaly pozoruhodné vzestupy a pády už od jeho vstupu na tuhle školu, otevřel kufřík s CAD. 

Černý kufřík obsahoval pár CAD ve tvaru revolverů. 

Jeden z nich vzal, vytáhl zásobník z místa, kde by byl u skutečné zbraně a vyměnil ho za něco jiného. 

Kromě Miyuki ho všichni s hlubokým zájmem pozorně sledovali.

"Omlouvám se, že jsem vás nechal čekat."

"To si sebou vždycky nosíš náhradní zásobníky?"

Počet aktivačních sekvencí použitelných se specializovaným CAD byl omezený. Oproti základnímu CAD, které mohlo uložit až devadesát devět typů aktivačních sekvencí bez ohledu na systém magie, specializované CAD mohlo zaznamenat pouze devět druhů aktivačních sekvencí jediného magického systému. K napravení této nevýhody byla vyvinuta CAD zařízení, která mohla uložit náhradní výměnné aktivační sekvence, jenže specializovaná CAD byla původně určena pro kouzelníky, kteří jsou dobří ve specifických magických sekvencích, potřeba zvýšení magického arzenálu není moc vysoká. Spíš i když si nosili četné zásobníky, většina se spoléhala na použití jednoho typu kouzla.

Nicméně z Tatsuyovy odpovědi na Marinu zvědavost by bylo bezpečnější předpokládat, že patří k oné menšině.

"Ano, nedokážu plynule pracovat se základním CAD, jelikož se s nimi nedokážu moc dobře vypořádat."

Hattori, který stál proti němu se při jeho odpovědi mírně ušklíbl, ale ani v nejmenším tím neovlivnil Tatsuyovo rozpoložení.

"Dobrá, dovolte mi vysvětlit pravidla. Co se týče přímých či nepřímých útoků, jsou zakázány smrtící výpady. Techniky, zabývající se trvalým postižení protivníka, jsou také zakázány.

Schopnosti způsobující přímé poškození fyzického těla, jsou zakázány. Nicméně přímé útoky, které nevyústí v nic většího než zlomeniny, jsou povoleny. Žádné zbraně, nikdy. Neozbrojený boj je povolen. Pokud plánujete použít techniky kopů, sundejte si prosím boty a vyměňte je za školní měkké přezůvky. Podmínkou porážky je, že soudce rozhodne, že je jedna strana neschopna pokračovat v boji.

Oba se prosím přesuňte za své příslušné startovní čáry a neaktivujte CAD, dokud vám nedám signál.

Porušení pravidel znamená automatickou porážku. Mějte na paměti, že do vašeho zastavení vložím plnou sílu. To je vše."

Tatsuya s Hattorim přikývli a vyrazili k startovním čarám, které byly od sebe vzdáleny pět metrů, a postavili se sobě čelem.

Hattori měl spíše slavnostní než posměšný výraz, nicméně jeho tvář přesto prozrazovala bezstarostné vystupování.

Počáteční pozice byla mimo fyzický dosah. I kdyby protivník ovládal prorážecí sílu na úrovni profesionálního fotbalisty, magie byla na tuhle rychlost pořád rychlejší. Jelikož šlo o na magii založenou soutěž, byla přirozeně strana s nadřazeným magickým útokem ve výhodě.

V této situaci obvykle vyhrál ten, kdo jako první vyvolal magii. I kdyby počáteční útok neporazil protivníka úplně, byla určitá míra poškození nevyhnutelná. Bylo hodně málo lidí, kteří měli duševní disciplínu schopnou vstřebat magické poškození a dál klidně pracovat s kouzlem. Jelikož utržení magického poškození také narušilo proces tvorby kouzla, dokud jste pokračovali v útoku, měli jste vítězství jisté.

Navíc, pod podmínkou, že obě strany aktivují svá CAD najednou Hattori pevně věřil, že on, student Prvního kurzu, nemá šanci prohrát proti povýšeneckému studentovi Kurzu 2. CAD byl nástroj minimalizující potřebný čas. I kdyby se někdo pokusil tajně použít magii nezaloženou na něm ještě před startovním signálem, stejně by neměl proti rychlosti CAD šanci. Navíc, rychlost vyvolání magie s použitím CAD tvořila velkou část individuálního magicko-technického skóre. To byl určující rozdíl mezi studenty Prvního a Druhého kurzu.

Tatsuya svíral specializované CAD tvaru pistole.

Hattori měl tradiční náramkové základní CAD.

Specializovaná CAD měla výhodu rychlosti, zatímco ta základní zase všestrannosti.

Nicméně přestože mělo specializované CAD nad základním výhodu rychlosti, to samotné nemohlo překonat rozdíl mezi studenty Prvního a Druhého kurzu. A protivníkem byl nováček. Hattoriho závěr byl, že není naprosto žádná šance na prohru, úvaha, která nebyla ani domýšlivá, ani příliš sebejistá.

Tatsuya namířil CAD v pravé ruce k zemi,

A čekal na Marin signál.

Simulační místnost se opět ponořila do naprostého ticha.

Zrovna když ticho málem naplnilo každý koutek místnosti...

"...Začněte!"

"Formální zápas" mezi Tatsuyou a Hattorim oficiálně začal.

Hattori přejel pravačkou po CAD.

Zatímco akce se skládala z pouhého poklepání na tři klíčové body, ani jeden pohyb nepřišel nazbyt.

Původně byla jeho specializací útočná magie na střední vzdálenost.

I kdyby nic jiného, když přišlo na čtvrtinové zápasy jeden na jednoho na blízko, nebyly jeho silnou stránkou.

Ale i kdybychom řekli, že "nebyly jeho silnou stránkou", od nástupu na střední školu před rokem, byl Hattori stále ještě neporažen.

Přestože by možná podlehl Velké trojce, která se skládala z Mari, specialistky na individuální i skupinový útok na člověka, Mayumi, která dokázala volně uplatnit ohromující, hodně rychlou a hodně přesnou magickou střelbu a Juumonjiho, kapitána klubu, který získal zvláštní titul "Železná zeď", Hattori měl jistotu, že by obstál proti jiným studentům, nebo dokonce skupině učitelů.

Ta pýcha nevycházela z přílišné sebejistoty.

Zjednodušující aktivační sekvence, která silně závisela na rychlosti, už byla dokončena, a v mžiku vstoupil Hattori na jeviště vyvolání magie.

V tu chvíli málem vykřikl překvapením.

Jeho protivník, ten arogantní prvák, byl tak nějak dost blízko na to, aby zaplnil celý jeho výhled.

Spěšně změnil svůj cíl a připravil se uvolnit svou magii.

Magie typu základního jednosystémového pohybu.

Každý protivník chycený do tohoto kouzla bude odhozen desítky metrů dozadu a po dopadu upadne do bezvědomí, čímž boj skončí.

Ale kouzlo skončilo bez vyvolání.

S aktivační sekvencí by neměl být problém.

Jeho soupeř zmizel.

Zatímco cíl magických sekvencí nemusel být moc specifický, pokud cíl, který byl původně v linii pohledu, náhle zmizel, bylo selhání kouzla nevyhnutelné.

Pomocník psionových informací, který měl sledovat stav a umístění protivníka, zmizel bez jakéhokoli efektu, prostě jako by se k boku Hattoriho, který byl příliš zaneprázdněný, než aby se kolem sebe díval po svém protivníkovi, přiblížilo "vlnění".

Tři po sobě jdoucí vlnění.

Každá vlna překrývala v Hattoriho těle tu další, způsobily propuknutí masivního kymácení, které nakonec vyústilo v ztrátu jeho vědomí.

O vítězství bylo rozhodnuto v jediném okamžiku.

Celý souboj trval méně než 5 vteřin a dal by se vhodně popsat jako okamžité vítězství.

Hattori se zhroutil před Tatsuyovým CAD.

"...Vítězem je Shiba Tatsuya," oznámila opatrně Mari jméno vítěze.

Na jeho obličeji však nebylo ani stopy po radosti.

Ten výraz se spíš hodil k někomu, kdo právě došel k očekávanému výsledku.

Krátce se uklonil, potom přešel ke stolu, na němž spočívaly kufříky s CAD.

Nebyl to jen jeho postoj, celý byl vůči svému vítězství naprosto lhostejný.

"Počkej," zavolala na něj Mari. "Ten pohyb tam... Vložil jsi tam preventivně rychlostní schopnost?"

S tím začaly Mayumi, Suzune a Azusa přemítat o zápase.

Ve chvíli, kdy byl dán signál ke startu, se Tatsuya pohnul před Hattoriho.

V příštím okamžiku byl několik metrů za jeho pravým křídlem.

Každý by tu rychlost zaměnil za Bleskový krok.

Běžné lidské tělo není takového pohybu schopno.

"Skutečnost, že je to nemožné... Myslím si, že senpai si je toho vědoma víc než kdokoli jiný."

Bylo to přesně jak Tatsuya řekl. Jako soudce Mari pozorně sledovala, zda byla CAD aktivována. Nejen proud psionů jasně viditelných CAD, ale i těch skrytých, by jí měl být zřejmý.

"Ale tamto?"

"To nebyla magie, to byla seriózní fyzická technika."

"To mohu dosvědčit. Je to bratrova fyzická technika. Onii-sama mentoroval Kokoe Yakumo-sensei."

Mari zadržela dech. Někomu tak zběhlému v boji, jako byla ona, bylo jméno Kokonoe Yakumo dost známé. Mayumi se Suzune ho neznali jako Mari, ale také nedokázaly skrýt své překvapení, že byl někdo schopen takového výkonu, který byl normálně odepsán jako něco, čeho by se dalo dosáhnout jen s pomocí magie.

Mayumi se vzpamatovala z údivu. Z perspektivy studenta magie měla vlastní otázku.

"Byl ten útok také ninjutsu? Myslela jsem, že jsem viděla uvolnění psionového vlnění."

S tím ztuhl její hlas i volba slov, asi protože se ještě tak úplně nevzpamatovala z toho šoku.

Obecně, otázky ohledně kouzelníkových neuvolněných technik, nebo dokonce i dotaz ohledně toho, jak jeho schopnost funguje, byly proti pravidlům. Ale pro někoho jako je Mayumi, kdo používá psionové kulky, Tatsuyovo použití psionů bez fyzického projevu jako zbraně a to, jak přesně se mu podařilo způsobit Hattorimu poškození... tyhle pálící otázky se nedaly potlačit.

"Máš pravdu. Nebylo to ninjutsu, ten útok byl založen na vlnění psionů. Základ psionového vlnění vychází ze základní jednosystémové magie oscilačního typu."

"Vzhledem k tomu stále nerozumím, jak jsi vyřadil Hanzoua."

"Stačilo přimět ho omdlít."

"Omdlít? Jak?"

Jak sledoval Mayumi naklonit hlavu, Tatsuyův výraz nebyl ztrápenější, když pokračoval ve vysvětlování.

"Pro kouzelníky mohou být psiony stejně rozeznatelné jako viditelné světlo a zvukové vlny. To je pro magii povinnou schopností, ale vedlejším efektem je, že když jsou kouzelníci vystaveni nečekanému vlnění psionů, často si nesprávně vyloží, že se jejich těla kymácejí. Tohle nedorozumění přímo ovlivní jejich fyzické tělo. Důvod toho všeho je hodně podobný hypnotické sugesci, kdy se lidem v hypnóze uměle vsugeruje, že utrpěli 'popáleniny', potom zjistíte, že fyzické symptomy odráží jejich myšlení. Během zápasu jsem použil tuto iluzi 'kymácivých pohybů', což ho přimělo pocítit extrémní případ mořské nemoci."

"Nemůžu tomu uvěřit... Kouzelníci jsou obvykle vystaveni psionovému vlnění a proto jsou na ně zvyklí. V externí systematické magii jsou aktivační i magická sekvence typem psionového vlnění. A přesto navzdory tomu být schopný vyřadit z boje kouzelníka skrze samotné vlny psionů a způsobit tak silný efekt, jak přesně..."

Na Mayuminu otázku odpověděla Suzune.

"Složené vlnění."

"Rin-chan?"

Pouze tato krátká věta nestačila, aby inteligentní Mayumi pochopila. Tím přirozeně Suzunino vysvětlení neskončilo.

"Postupným vytvořením tří rozličných vibrací a následným umístěným průsečíku do Hattoriho lokace se tím silným vlněním vytvořil rovnostranný nárůst. Při pomyšlení, že jsi byl schopen tak přesného výpočtu."

"Impozantní vysvětlení, Ichiharo-senpai."

Přestože byla Suzune také poměrně v šoku nad Tatsuyovou schopností výpočtu, zaslouží  si také značné uznání za pochopení mechaniky poté, co ji viděla jen jednou, myslel si Tatsuya.

Nicméně Suzunina pravá otázka byla z jiné oblasti.

"Když už o tom mluvíme, jak jsi dokázal postupně vyvolat trojitou vibrační magii? Pokud máš tak velkou technickou rychlost, proč je tvoje technické skóre tak nízké?"

Při tak přímém odkazu na svůj nízký výsledek mohl Tatsuya jen vynutit malý úsměv.

Už od té doby, co spočinula pohledem na Tatsuyově CAD, se Azusa nemohla ani v nejmenším uklidnit a teď se váhavě zeptala.

"Tatsuyo-kun, je to CAD 'Stříbrný roh'?"

"Stříbrný roh? Stříbrný jako ten Stříbrný od toho záhadného génia, kouzelného konstruktéra Tauruse Stříbrného?"

Azusa se po Mayumině otázce viditelně rozzářila.

Občas označovaný jako "Podivné zařízení", vysvětlovala Azusa nadšeně.

"To je on! Zázračný CAD inženýr spojený s Čtyřlistovou technologií, jehož jméno, vzhled a data zůstávají záhadou!

Geniální programátor, který jako první na světě uvedl do reality Smyčkový systém.

Smyčkový systém je aktivační sekvence, která přeskakuje krok restartování každé aktivační sekvence. Pokud je magická sekvence stejná, pak už CAD nepotřebuje pokaždé obnovovat aktivační sekvenci. To se provede přidáním zkopírované energie do režimu zpracování oblasti magického výpočtu, vložením kopie posledních částí aktivační sekvence do aktivační sekvence samotné, takže kouzelníci mohou donekonečna vyvolávat magii ve svých schopnostech. Přestože ta teorie v minulosti existovala, výpočet vyvolávací sekvence a zároveň oddělené zkopírování té aktivační až do teď nikdo nedokázal..."

"Přestaň! Vím, co je to Smyčka."

"V tom případě...

V tom případě je Stříbrný roh název plně přizpůsobitelného specializovaného CAD vyvinutého Taurusem Stříbrným!

Přirozeně má ta nejlepší nastavení pro Smyčku, dokáže stabilně vyvolat magii použitím minimálního množství kouzelné moci, je rozhodně vychvalované a obzvláště oblíbené zejména mezi prosazováním práv obyvatelstva.

I když se prodávají v obchodě, vyžaduje to zvláštní postup a poplatek! A soudě podle způsobu, jakým je hlaveň na rozdíl od tradičního modelu prodloužená, musí být tvůj model z limitované edice?! Kdes ho sehnal?"

"A-chan, uklidni se trochu."

Možná to bylo kvůli astma, ale Azusin hrudník se vzdouval, zatímco oči měla přilepené na předmět v Tatsuyiných rukou. Kdyby Mayumi, která si byla dobře vědoma Azusina zájmu, nebyla po ruce, aby ji zastavila, asi by ho obdivovala z hodně velké blízkosti.

Na druhou stranu měla Mayumi přesto další otázku.

"Ale Rin-chan. Není to divné? Bez ohledu na to, jak schopné je Smyčkové CAD, Smyčka stejně nemůže..."

Jakmile domluvila, Suzune přikývla, zatímco naklonila hlavu jako Mayumi.

"To je zvláštní.

Smyčka je vytvořena pro postupné uvolňování jednoho typu magie. I když jde o stejnou vibrační magii, pokud se délka vln a počet vibrací nastavených kouzelníkem změní, způsobí to změny v aktivační sekvenci. Pokud Smyčka automaticky zkopíruje původní aktivační sekvenci, je nemožné zahrnout změny v rámci dosažení 'skládání vlnění'.

Pokud nastavíš počet vibrací jako další proměnnou, pak bude možné použít stejnou aktivační sekvenci k dosažení 'složeného vlnění', zatímco zahrneš všechny odchylky. Ale jsou-li cíl, síla a doba trvání všechny proměnné, a ty zahrneš počet vibrací jako další proměnnou... Neříkej mi, že si to zvládl všechno vypočítat?"

Tentokrát byla Suzune ohromená až k němotě, Tatsuya pod jejím pohledem pouze pokrčil rameny.

"Nezáleží na tom, zda jde o multivariabilní kvantitativní rychlost zpracování, měřítko výpočtu, nebo dokonce sílu narušení. Nic z toho nemá stanovenou funkci."

Tatsuya zůstal pod Mayuminým a Mariným pohledem rozpolcený, když to vyslovoval nahlas.

"...Vyhodnocení magických technických schopností zahrnuje pouze rychlost vyvolání, měřítko kouzelné sekvence a jev přepisovací schopnosti.

Teď už je mi to jasné, takže test není schopen zcela změřit schopnost člověka..."

Hattori se se zasténáním posadil a odpověděl na Tatsuyovo ironické prohlášení.

"Hanzou-kun, jsi v pořádku?"

"Sem v pohodě!"

Mayumi se předkloní v pase a prohlédne si Hattoriho. Hattori se v odpověď rychle vyhne přibližujícímu se obličeji a rychle se vyhoupne na nohy.

"Aha, takže o tohle jste se už od začátku báli."

Hattori by tohle nemohl říct, kdyby nezaslechl jejich předchozí rozhovor.

Mayumi se narovnala, potom s porozuměním ve tváři přikývla. Hattori čelil přímo jí.

"Ne, ze začátku jsem si to opravdu neuvědomila!"

Ještě pořád s červení v obličeji spěšně hledal argument.

"Potom co jsem ztratil vědomí, jsem byl ještě pořád v zamlženém stavu... Teprve teď jsem se mohl začít znovu hýbat!"

S tímhle vysvětlením... To vypadalo, jako by bylo vážně snadné pochopit skryté pocity.

"Opravdu...? Takže jsi musel plně pochopit, co jsme právě řekli?"

"...Ech, ano! I když jsem ještě trochu mimo, slyšel jsem slova..."

Zdálo se, že Mayumi dokonale rozumí Hattoriho pocitům k ní.

Ďáblská žena...? Přestože tam byl ten dojem, význam za těmi slovy neseděl adekvátně jejímu okolí. Tatsuya se rozhodl přestat v téhle linii myšlení.

Ať byla realita jakákoli, existovala také možnost, že jednoduše špatně porozuměl situaci.

Tatsuya pokračoval v práci, která byla přerušena Mariným výkřikem.

...Říct to takhle by bylo až příliš domýšlivé, jelikož pouze vracel CAD do kufříku.

Tatsuya dělal, že nevidí Azusu, která zírala na objekt v jeho rukou s výrazem jasně říkajícím "To chci".

Také ignoroval pohled své sestry, který naznačoval, že chce pomoct. To protože Miyuki nebyla co se týče strojů moc zdatná. Mechanické dřevo nebo alergik na high tech nebyl nevhodný popis, hlavně protože Tatsuyovo CAD bylo uzpůsobeno až tak, že se s ním běžný středoškolák nedovedl vypořádat (na druhou stranu, jelikož školní CAD obdržely pouze omezené úpravy, Tatsuya je nemohl používat v plném rozsahu svých schopností.) Pravdou bylo, že kdyby mu Miyuki přišla na pomoc, jen by to tím zhoršila.

Vyměnil paměť a zapnul pojistku. Zezadu se k němu přiblížil zvuk kroků.

Vypadalo to, že vysvětlování bylo u konce.

To, co následovalo, se ho netýkalo, takže se Tatsuya neotočil.

"Shibo-san."

"Ano," nasadila Miyuki nespokojený tón.

S Tatsyuou byli v místnosti pouze dva muži, takže pokud se ten tón zcela lišil od toho předchozího, nebylo pochyb, kdo je řečníkem.

"Předtím jsem utrousil hrubou poznámku týkající se tvé podpory."

Nebylo pochyb, ke komu majitel hlasu mluví.

"To můj úsudek byl zamlžený. Odpusť mi prosím."

"Také jsem mluvila moc arogantně. Odpusť mi prosím."

Tatsuya si byl dokonale vědom, přestože k nim byl zády, kdo se komu uklání.

Někdy se dalo těžko odhadnout, kdo byl starší a zralejší sourozenec. Tatsuya semkl rty a zamkl CAD kufřík.

Pomalu se otočil.

Na okamžik odhalil Hattori vyděšený výraz, ale rychle se vrátil k tvrdšímu postoji.

Během toho zlomku vteřiny míru, byla to příprava na usmíření nebo předzvěst odvety?

Než mohla nastat kterákoli z těch možností, ten moment pominul.

Nakonec se Hattori jen krátce setkal s Tatsuyovým pohledem, než se otočil.

S pocitem spalující zuřivosti vycházející z prostoru vedle něj, Tatsuya jen zlehka poplácal Miyuki po rameni.

Měli spolu od teď pracovat ve stejné studentské radě, takže nechat mezi nimi jakoukoli zlou krev by mohlo Miyuki jen uškodit.

Jako by byly jeho myšlenky telepaticky přenášeny, Miyuki se rychle ovládla.

"Pojďme zpátky do místnosti studentské rady!"

Na Mayumina slova se všichni pohnuli.

Za Suzune, Azusou a Hattorim odhalil Mayumin obličej pohled, který říkal "Nedá se nic dělat".

V návaznosti na to si Mari uvědomila Tatsuyův pohled a pokrčila rameny, jako by nechtěla, aby si toho zbývající čtyři všimli.

* * *

Potom co vrátil CAD zpátky do dílny, vrátil se Tatsuya zpět do místnosti studentské rady, kde ho Mari okamžitě popadla za zápěstí.

Miyuki, kterou Azusa zaškolovala u terminálu na zdi, nadzdvihla obočí, zatímco Tatsuya mohl jen očima naznačit, že se nedá nic dělat... Ačkoli Tatsuya potají pochyboval, zda by to pochopila.

Násilně potlačil podvědomí nutící ho odhodit jinou osobu stranou. Ačkoli, když už jsme u toho, být schopná chytit svůj cíl v tak krátkém příhodném okamžiku, Mariny fyzické schopnosti musely být také docela působivé.

"Jelikož se stalo mnoho neočekávaných událostí, vraťme se k původnímu plánu a zamiřme do HQ Výboru pro veřejnou morálku!"

Jako by se nestarala o Tatsuovy (velmi zmatené) duševní obavy, táhla ho Mari za paži pryč.

Miyuki si konečně všimla Tatsuyova zmateného výrazu a přesměrovala svůj pohled zpět k terminálu. Přestože s velkými obtížemi.

Hattori od doby, co Tatsuya vstoupil do místnosti studentské rady, nezvedl hlavu.

Vypadalo to, že se snaží ignorovat všechno v tom směru, což byl z emocionálního hlediska asi největší ústupek. Za to mu byl Tatsuya nesmírně vděčný.

Mayumi rychle trhla rukou. Za co přesně to bylo, nebo to znamená, že se tím snažila něco říct...? Mezi lidmi, s nimiž už se Tatsuya setkal, bylo asi nejtěžší ji pochopit.

Což se dá pravděpodobně odložit na později.

Po větších obtížích (do značné míry přesvědčování) byl Tatsuya schopen vysvobodit své zápěstí a poslušně následoval Mari.

V nejzazším koutu místnosti, v místě, kde by obyčejně stál nouzový východ, bylo místo toho schodiště vedoucí do velitelství Výboru pro veřejnou morálku.

Ignorujeme bezpečnostní požární standardy?

Tatsuya o tom přemítal, ale i když se studenti zaučovali, nebo byli dokonce zcela noví, dokud byli po ruce výteční kouzelníci, neměl by být nedostatek požární techniky problémem. Jednoduché použití vibrací nebo rychlostní magie stačily na uhašení požáru, potom stačilo na vyhnání kouře kombinace Shromažďující kouřové magie. Po pravdě řečeno, obrovské ohně ve vysokých mrakodrapech byly jen další oblastí, kde mohli kouzelníci ukázat své dovednosti.

Co se týče Tatsuyi, byl Mari v patách při průchodu dveřmi do velína, kde ukázala směrem k židli u stolu a řekla,

"Je tu trochu nepořádek. Můžeš si tu chvíli odpočinout."

Takže tohle je jen trochu. Jak již bylo řečeno, nebylo kam šlápnout, všechny židle zabírala zavazadla. To asi protože právě přišli z čisté a uklizené studentské rady, byl tenhle obrázek obzvláště nepříjemný, ale dalo se to čekat.

Knihy, přenosné terminály a dokonce CAD, stůl pokrývaly všechny druhy předmětů.

Tatsuya vyklidil trochu prostoru a napůl odtáhl židli od stolu.

"Místnost Výboru pro veřejnou morálku je jako staromládenecký domov. I když jim donekonečna opakuju, aby si po sobě uklízeli, nikdo neposlouchá..."

"Nedá se nic dělat, když tu nikdo není."

Nevěda, zda byl Tatsuyův komentář výsměch nebo útěcha, Mari svraštila čelo.

"...Náš primární cíl je hlídat školní pozemky. Záležitosti ve velíně to nemůže ovlivnit."

Momentálně byli v místnosti jen dva lidé. Výbor pro veřejnou morálku se skládá z devíti lidí, ale prostor v místnosti by posloužil mnohem větší skupině než aktuálnímu soupisu. V tomto prostoru slouží nečinná atmosféra a roztroušené věci pouze ke zvýšení dojmu neuklizenosti.

Co přitáhlo Tatsuovu pozornost, kromě jasného nepořádku, byly věci rozházené na stole.

"I tak, předsedkyně, bylo by v pořádku, kdybych tu trochu poklidil?"

"Cože..."

Mari nadzdvihla nad Tatsuyovým náhlým návrhem překvapeně obočí. —Překvapení bylo dobře zařazeno mezi senpain herecký repertoár.

"Když si kladu za cíl stát se Kouzelným řemeslníkem, nemůžu vystát, když tu kolem vidím tak rozházená CAD. Stejný postoj mám vůči odhozeným a vyřazeným terminálům."

Kvůli tomu se Tatsuyovy priority v řazení úkolů změnily.

"Klade za cíl stát se Kouzelným řemeslníkem? I s takovou úrovní bojeschopnosti?"

Po Tatsuyových slovech naklonila Mari vážně hlavu na stranu. Podle nedávné soutěže, navzdory krátké době, která uplynula, byla úroveň bojeschopnosti vynikající.

"Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažil, mé schopnosti nejlépe sedí na licenci řádu C."

Ale jako by mluvil o záležitosti někoho jiného, kontroval Tatsuya Mari mírně sebekriticky. Mari byla příliš překvapená, než aby našla slova, jakými by to vyvrátila.

Ve většině zemí operovali kouzelníci pod licenčním systémem. Systém byl založen na mezinárodních standardech, v nichž nebyla tato země výjimkou. Nezáleží na tom, zda pracujete pro firmu, vládu nebo si dokonce otevíráte soukromou praxi, na úrovni licence se odrazila jak obtížnost, tak i potřeba. Kouzelníci licencí vyšší úrovně dostali větší úroveň vyrovnání; takové je společenské pravidlo.

Mezinárodní licence mají 5 úrovní od A po E.

Výběr a pořadí jsou založeny na designu magické sekvence a rychlosti použití, měřítku a interferenční síle, což jsou stejná měřítka, jaká se používají na střední škole pro testování schopností. Jinými slovy, hodnotící měřítko vzdělávacích technických dovedností bylo vytvořeno, aby přirozeně vedlo k mezinárodním licenčním standardům.

Pro oblast prosazení práva a armádu existuje samostatná, speciální sada standardů, ale ve výsledku jsou to standardy pro "prosazení práva" nebo "vojenství" a nebyly určeny k měření kouzelníků.

"...Takže je v pořádku to tady uklidit?"

"Ach? Hm, taky ti pomůžu. Můžeme si při práci promluvit."

Mari urychleně vstala, asi protože byla ten typ, co se přirozeně staral o ostatní lidi.

Nebo to možná bylo proto, že jen tak tam sedět a sledovat Tatsuyu dřít se s hromadami knih, bylo prostě neslušné.

Zatímco oba pracovali podobnou rychlostí, v porovnání s prázdným prostorem před Tatsuyou, se hromádka před Mari nesnížila a povrch stolu nebyl ještě pořád vidět.

Tatsuya mu věnoval krátký pohled.

A lehce si povzdechl.

Mari zastavila pohyb rukou v jasném znamení kapitulace.

"Promiň, v tomhle druhu práce jsem vážně hrozná."

Asi nese největší odpovědnost za stav místnosti, pomyslel si Tatsuya.

To zůstalo jen v jeho myšlenkách a nevyjádřil to slovy, vzhledem k tomu, že byl dospělý... možná.

"Když už jsme u toho, celkem se v nich vyznáš."

"Co máš na mysli?"

"Kategorie knih. Myslela jsem, že ses je jen chystal položit někam jinam, ale nečekala jsem, že je roztřídíš podle tématu."

"...Promiň, sedět na stole je trochu..."

S náhlou změnou chování se Mari posadila na stůl do otevřeného prostoru, který Tatsuya odklidil, dívaje se na neuspořádané hromady knih. Její oblečení se přímo dotýkalo Tatsuyova zápěstí. Látka decentně zakrývala stehna, vedla k půvabnému páru štíhlých nohou. Přestože byly zcela zakryty, obrys nedával prostor představivosti, což činilo tu pozici pro duševní stav extrémně rozptylující.

"Ach, promiň."

Netřeba dodávat, že v Marině hlasu nebylo ani stopy po omluvném tónu. —Jakákoli úmyslná odpověď by jen přinesla opačný účinek, což podporovalo rčení mlčeti zlato.

Vyhrabal zpod hromady knih knihovnu a poskládal je pořádně do polic. V této době byly knihy i regály považovány za raritu.

Nemluvě o tom, že šlo o magické texty.

"Pokud jde o to, proč jsme tě vyhledali — co se toho týče, už jsme si tím předtím prošli. To abychom správně posoudili případy nesprávného použití magie a zlepšili vnímání studentů Druhého kurzu."

"Vzpomínám si, ale myslím, že tahle taktika může způsobit značný odpor... Mohl bych se podívat do téhle knihy?"

Po roztřídění knih potřebovali zapracovat ještě na terminálech. Poté, co požádal Mari o povolení prozkoumat data, na což Mari souhlasně přikývla, Tatsuya obnovil provozuschopný stav terminálu, snížil energii, převedl terminál do úložného módu a shromáždil části do jedné oblasti.

"Co tě k tomu vede?"

"Přestože jsme to nikdy nezmínili nahlas, kdyby byl někdo z nižší třídy zatčen někým stejného postavení, povede to přirozeně k negativním reakcím."

Opustil sedadlo a začal prohledávat skříňky u zdi.

Potom, co uložil terminál do prázdné skříňky, zaslechl zezadu naprosto nezodpovědnou poznámku "To je pravda".

"Prváci však tu změnu zároveň uvítají. Nemluvili o tom tví přátelé?"

"Ano..."

Po roztřídění terminálů se porozhlédl po dalších skříních.

"Myslím, že kdyby to převzal student Prvního kurzu, převýšila by negativní reakce tu uvítací."

Po lokalizování cíle se Tatsuya napřímil, uvolnil si krouživými pohyby ramena, než si sundal sako a vyhrnul rukávy.

"Odpor je pravděpodobný. Ale pokud jde o nově přijaté studenty Kurzu 1, možná nebyli vystaveni diskriminačnímu myšlení natolik dlouho, aby začali mít předsudky, ne?"

"Kdo ví?"

Věc, kterou Tatsuya opatrně vyndal ze skříně, vypadala na CAD kufřík.

"Zrovna včera jsem narazil na 'Neuznávám tě' prohlášení."

Poté, co si omotal kabel okolo obnaženého zápěstí, natáhl ruku k hromádce CAD.

"Díky Bohu, že nosíš i tento typ zařízení... Byl ten někdo Morisaki?"

"Celkem příhodné... Také ho znáš?"

"Učitelé ho doporučili, aby se připojil k Výboru."

"Ech?"

Ruka zkoumající stav CAD lehce zaváhala.

Spěšně zvedl CAD, které spadlo na zem.

"Takže i ty cítíš překvapení."

"Samozřejmě."

V reakci na Marin smích byla Tatsuyova odpověď zabarvena povzdechem.

Kdyby jen existoval způsob, jak ukončit všechno to nepřátelství...

"Kvůli včerejšímu povyku vznikly důvody pro odebrání onoho doporučení, což jsem plánovala udělat, ale včerejší událost s tebou nemá nic společného."

"Také jsem se na tom podílel."

"No tedy, kdyby se nám povedlo naverbovat tě, bylo by mnohem těžší odmítnout ho."

"Proč jednoduše neodmítnete nás oba, co myslíte?"

"Nelíbí se ti to?"

Po tak přímé otázce Tatsuyovy ruce ustaly v práci.

Dočasně odložil CAD zpět do krabice a zvedl hlavu.

Mari seděla na stole a dívala se dolů na Tatsuyův obličej s úsměvem ve tváři.

Její křehký a jemný pohled jako by viděl skrze Tatsuyu.

"...Abych řekl pravdu, shledávám to velmi problematické."

"Hm... A?"

"Navzdory tomu pocitu nemám v plánu teď vycouvat."

Marin obličej ještě jednou odhalil potěšený úšklebek.

Její ďábelský výraz jako by zdvojnásobil její krásu.

"Senpai je ten typ člověka, který také nenávidí potíže..."

"A ty jsi taky ten typ, co rád jezdí riskantně."

Bohužel, Tatsuya mohl pouze přiznat, že tohle kolo vyhrála.

* * *

"...Tohle je velín Výboru pro veřejnou morálku?"

To byla Mayumina první otázka po sestupu po schodech.

"To bylo poněkud nečekané uvítání."

"Cože, to všechno kvůli tobě, Mari. Bez ohledu na to, kolikrát ti to Rin-chan připomněla nebo kolikrát tě A-chan prosila, stejně jsi to tu neuklidila."

"Namítám proti tvému bolestivému a nesprávnému popisu situace, Mayumi! Není to tak, že bych nechtěla uklidit, jenom jsem ještě nezačala!"

"Jako žena bys tomu měla věnovat víc pozornosti."

Mayumi přimhouřila oči, zatímco mžourala na Mari, která se spěšně otočila.

"Není to tak, že bych nechtěla... Ach, tohle."

Když viděla Tatsuyu pilně zkoumajícího vnitřní stav terminálu po odstranění krycího obalu, Mayumi nasadila chápající výraz a přikývla.

"Takže je to jen proto, že jsi pro něj našla to nejlepší využití."

„Meh, přesně tak.“

Mari byla při odpovědi k Mayumi ještě pořád zády, právě když Tatsuya nasadil ochranný kryt a otočil se.

"Šéfko, inspekce je u konce. Rozbité části byly nahrazeny. Neměly by nastat žádné další problémy."

"Dobrá práce," přikývla rychle Mari, ale možná v tom četl až moc, protože Tatsuyu napadlo, že vidí perličky potu na Marině spánku.

Studený pot.

"Ech... Takže oslovuješ Mari jako šéfku, což znamená, že jsme tě úspěšně naverbovali."

"V prvé řadě jsem si nikdy nemyslel, že bych měl právo to odmítnout..."

Tatsuya se ani nepodíval na Mayumin škádlivý výraz a s kamennou tváří odpověděl.

Mayumi vypadala, jako by s Tatsuyovým postojem nesouhlasila. Dala si ruku v bok, zvedla ukazováček, namířila na něj ten nejvíce nespokojený pohled, jak se chystala rozpoutat své nejzveličenější námitky.

"Tatsuyo-kun, není tvá odpověď k tvé starší sestřičce trochu moc hrubá?"

...V krátkosti, Tatsuya takto zformuloval odpověď, protože neměl starší sestru. Kdyby to přiznal nahlas, cítil, že situace by se jen zhoršila, takže to neřekl nahlas.

Bez ohledu na to, kde to začalo nebo skončilo, bylo to tak typické, že neexistovala žádná skutečná odpověď.

Kdyby něco, Mayumino chování vůči němu bylo až příliš ležérní, myslel si Tatsuya.

Už v minulosti vstoupil do tohoto typu situace s podobnými dojmy a pokaždé se mu podařilo vyhnout se problému. Nicméně tentokrát tak nějak cítil, že se mu to nepodaří.

"Předsedkyně, jen pro případ, chci si s vámi jednu věc ujasnit."

"Hm, a co?"

"Poprvé jsme se setkali těsně před imatrikulací, je to tak?"

Je samozřejmé, že první setkání může představovat až přehnaně důvěrné chování, nemluvě o všech dalších významech za těmi slovy, když se kvůli nim Mayuminy oči rozšířily. Nicméně rychle se vrátily do své původní velikosti a ještě se zúžily až tak, že se jejich výraz dal popsat pouze jako 'zlomyslný'.

Tatsuyovi konečně došlo, jak strašný krok udělal.

Když o tom teď přemýšlel, měla Mari těsně předtím ve tváři podobný výraz. Takže tohle musí být to, čemu lidé říkají vrána k vráně sedá, pomyslel si Tatsuya, jak si přál, aby mohl uniknout realitě.

"Tak takhle to je... Ho ho ho ho ho."

Diblík by byl naprosto přesným popisem toho smějícího se obličeje.

"Tatsuya-kun si myslí, že už jsme se setkali, že? A den imatrikulace musel být naším osudovým setkáním!"

"Ne, počkat, předsedkyně?"

Proč přesně napětí rostlo tak rychle?

"Kdysi dávno jsme se možná setkali, potom se vlivem krutého osudu rozdělili, jen aby nás osud opět spojil dohromady!"

Pokud si opravdu libuje v takových slovech, půjde o nebezpečného člověka. Ale pokud to celé sehrála, zatímco záměrně umožňovala ostatním, aby poznali, že to hraje, pak na takové osobnosti nebylo nic špatného.

"...Naneštěstí to bylo nepochybně naše první setkání."

"...Také si myslím."

"Jářku, jářku, ledaže bys opravdu získal ty vibrace osudového setkání?"

Mayumi sepjala ruce před hrudí a přitiskla obličej blíže k Tatsuyovi. —Vypadala opravdu vzrušeně, ale ve skutečnosti si dělala legraci. To na ní celkem sedělo... Opravdu strašná osobnost.

"...Promiň, proč jsi tím tak nadšená?"

Přestože odpověděl na otázku otázkou, odpověď nedostal.

Jediná věc, které se mu dostalo, byl pohled naplněný očekáváním.

Ona je "S", poznamenal si Tatsuya v mysli.

Tatsuya se chopil příležitosti a odpověděl.

"...Pokud je to osud, pak rozhodně ne předurčený a vypadá spíš jako odsouzení k záhubě."

Tatsuyova odpověď způsobila, že Mayumin obličej potemněl, když se otočila. "Opravdu...?"

K Tatsuyovým uším doputovalo osamělé zamumlání.

Za zády se jí shromáždily temné mraky deprese.

Tatsuya také cítil, že možná zašel příliš daleko. Přestože byla jeho odpověď založena na odhadu, že si z něj Mayumi naprosto tropí žerty, pokud v nich byl stín upřímnosti, pak se musel omluvit.

Nicméně...

Nedalo se říct, zda šlo o štěstí nebo neštěstí, ale pocit viny netrval dlouho.

To asi kvůli zmatení způsobenému okolnostmi.

"...Tsch."

Jak její ramena mírně poklesla, Mayuminy rty vypustily zvuk, který mohl znamenat jenom pocit porážky.

Byla řada na Tatsuyovi, aby vytřeštil oči.

Šlo samozřejmě jen o tichý zvuk a nijak půvabný, ale stejně se dal rozeznat.

"Um, předsedkyně?"

"Hm, co je?"

Mayumi obrátila tvář k Tatsuyovi; její elegantní úsměv by okouzlil kteréhokoli nově zapsaného studenta.

"...Proč se teď cítím, jako bych vás trochu lépe chápal, předsedkyně?"

S pocitem naprostého vyčerpání si Tatsuya pomyslel, že zahlédl Mayuminu pravou tvář skrytou za maskou.

A tou je usmívající se tvář, co miluje škádlení ostatních.

"Je načase přestat s vtípky. Tatsuyo-kun, příliš volného času může být špatnou věcí."

Mayumi, která byla naprosto bez viny a chovala se, jako by to celé byl jen vtip, řekla Mari.

"Nemůžeš použít stejný trik, jaký jsi použila na Hattoriho, Mayumi. Tvůj vzhled na něj nebude fungovat."

Mari se chopila příležitosti, aby přispěla svou troškou do mlýna.

"Nepopisuj ostatní tak zlým způsobem. Jako by ses vyžívala v zahrávání si s mladšími studenty."

Neschopná ignorovat předchozí komentář, byla Mayumina odpověď trochu rozpálená.

"Podle toho, co jsem právě slyšela..."

Tatsuya hluboce litoval, že při předchozí úvaze otevřel ústa, a zase se pustil do uklízení. Kdyby zůstal příliš dlouho v nepříjemném pocitu rozšířeném ostatními, rozhodně by utrpěl další poškození.

"Rozdíl v Mayumině chování způsobilo to, že už tě uznává, Tatsuyo-kun.

Asi vás v určitých oblastech shledává značně podobnými.

Jinými slovy, předstírá plachost. Svou masku si sundává jen před lidmi, které uznává."

Po Marině slavnostním projevu pocítil Tatsuya neklid.

"Nevěř tomu, co Mari říká, Tatsuyo-kun.

Ale řekla bych, že tě uznávám.

Jako bych se s tebou nemohla vypořádat stejně jako s ostatními.

Možná že ten, kdo je dotčen osudem, jsem já."

Při těchto slovech a pohledu na Mayumin smějící se obličej, který nemohl řádný rozumný člověk nenávidět, byl Tatsuyovo vnitřní tempo zcela narušeno.

Vypadá to, že vyzvat tyhle dvě přímo a čelně by bylo cvičení v marnosti, pomyslel si Tatsuya.

* * *

Důvod, proč Mayumi přišla na návštěvu, vlastně byl informovat je, že studentská rada dnes končí brzy. Měla pouze mimochodem zkontrolovat Tatsuyu, ale to zanedlouho rychle přerostlo v její hlavní cíl. Asi nebyl dobrý nápad příliš dlouho setrvávat u tohoto tématu.

Od konce imatrikulace se dostalo zároveň do čela mnoho rozdílných akčních položek. "Tak já jdu napřed." Mayumi zamávala a vyrazila směrem ke studentské radě.

Zítřek označoval první den soutěžení pro nové členy klubu, takže úroveň aktivity Výboru pro veřejnou morálku se měl také zvýšit. Mayumin rozhovor s Mari a Tatsuyou skončil u tohohle.

Současné informační systémy, stejně jako jejich předchůdci, vyžadovaly na provoz dost málo času.

Několik z nich bylo třeba vypnout, ale i tento krok se dal přehlédnout, pořád automaticky vstupovaly do režimu spánku.

Jediné, co bylo třeba v tomto bodě udělat, bylo nastavit bezpečnostní protokoly, ale v tomto příhodném okamžiku — nebo možná nešťastném — vešli do velína Výboru pro veřejnou morálku dva studenti.

"Ahoj."

"Dobré ráno!"

Rozlehl se po celé místnosti zvučný pozdrav.

"Oj, Nee-san, můžeme vstoupit?"

Kde to sakra je a v jakém roce to jsme? pomyslel si Tatsuya.

Předmět pochybnosti nebyl nijak zvlášť vysoký, nicméně robustně stavěný a s nakrátko ostříhanými vlasy, kterým velmi slušela čelenka. A to nenucené použití "Nee-san", musel mít na mysli—

(Musí jít o Watanabe-senpai...)

Tatsuya krátce pohlédl na Mari, která byla trochu na rozpacích.

Skutečnost, že si neustále zachovávala (přinejmenším) nějaký náznak normálnosti, přinesl Tatsuyovi směšnou úlevu. "Šéfko, dnešní hlídka je u konce! Žádné zatčení!"

V porovnání s dalším mladíkem, byl tento nevýrazného vzhledu a vzorec jeho řeči byl poměrně normální, nicméně naplněný velkolepostí. Nehybný postoj, jaký zaujal, když podával hlášení, připomínal vojáka nebo možná policistu, nebo nějakou součást systému, která zůstává v průběhu let neměnná.

"...Chceš mi namluvit, že Nee-san tu uklidila?"

Vyjádřil robustní mladík své překvapení nad náhlými změnami v pokoji, zatímco kráčel směrem k Tatsuyovi.

Jejich váha by se neměla nijak zvlášť lišit, ale jeho kroky byly ve srovnání s Tatsuyovými překvapivě neuvěřitelně pomalé.

Zrovna když chlapec procházel před Mari, ležérně si stoupla, podívala se jeho směrem—

"A-ja!"

SPA! Ozval se libozvučný zvuk, zrovna když se chlapec přikrčil a zakryl si hlavu.

Mari držela srolovaný poznámkový blok.

Kdy to vytáhla?

"Neříkej mi Nee-san! Kolikrát ti to musím zopakovat, než si to zapamatuješ?! Koutarou, máš snad mozek jen na ozdobu?!"

Tatsuya se ještě neprobral ze svého zmatku a Mari už vyřvávala svou nelibost na chlapce zakrývajícího si hlavu.

"Nemlať mě prosím do hlavy, Nee... šéfko. Když už jsme u toho, kdo je to? Nováček?"

Asi to zase tolik nebolelo, navzdory hlasitému zvolání mladíka jménem Koutarou. Nicméně jakmile si všiml srolovaného bloku, rychle změnil Nee-san na Marin oficiální titul.

Před Koutarouem, ztuhlým nervozitou, svěsila Mari ramena a povzdechla si.

"...Přesně jak jsi řekl, je to nováček. Prvák ze třídy E, Shiba Tatsuya. Doporučen studentskou radou."

"Ech... Nemá odznak."

Koutarou nadšeně zkoumal Tatsuyovu bundu, zatímco zároveň kontroloval Tatsuyovu tělesnou konstituci.

"Tatsumi-senpai, to je porušení zákazu určitých slov! Taky si myslím, že správný popis zní student Druhého kurzu."

Druhý chlapec, navzdory tomu, že to řekl navenek, nedokázal zamaskovat chladnou analytickou řeč svého těla.

"Oba byste měli být opatrní. Takovéto smýšlení by mohlo vést ke zranění v bitvě. Řeknu to jen jednou. Právě zmlátil Hattoriho."

Nicméně jakmile tohle Mari se škádlivým úsměvem na tváři vyslovila, výrazy obou chlapců zvážněly.

"...Tenhle kluk, sundal Hattoriho?"

"Ano, ve formálním souboji."

"Cože! Neporazitelný Hattori prohrál s nováčkem."

"Není třeba to vyřvávat, Sawaki. Neřekla jsem to snad právě?"

Tatsuyu nebyl zrovna nadšený, že na něj zírali tak dlouho, ale ti dva nebyli jen starší žáci, nýbrž i jeho nadřízení ve Výboru pro veřejnou morálku. Prostě to musel ještě chvíli snášet.

"Je celkem odhodlanej."

"Má potenciál, šéfko."

Jako hudebníci zotavující se z narušení rytmu, se jejich pohledy změnily. Téměř jako by na povel dokázali změnit vzhled.

"Překvapený?"

"Hm?"

Ta otázka byla tak vágní, že se dalo jen těžko odhadnout, čeho se týkala, ale beztak to nevypadalo, že by Mari od Tatsuyi očekávala odpověď.

"Tahle škola je plná lidí ponořených do myšlenky, že označení Květy a Plevel určuje jejich nadřazenost. Popravdě řečeno, nenávidím to. Takže mě velmi těší výsledek dnešního souboje.

Naštěstí Mayumi i Juumonji chápou mou osobnost. To znamená, že členové doporučení studentskou radou a Správou klubů nemají vymytý mozek a nesdílí tohle myšlení. Přestože nemůžu říct, že tu není žádný náznak nadřazenosti, jsme všichni lidé, kteří dokážou objektivně zhodnotit schopnosti jiné osoby.

Naneštěstí tři studenti doporučení učiteli jsou spíš z té první kategorie, takže s tím nemůžeme nic udělat, ale myslím, že tohle místo pro tebe není zrovna špatnou volbou."

"Student třetího ročníku třídy C, Tatsumu Koutarou. Vítej na palubě, Shibo. Jestli máš schopnosti, jsi u mě v pohodě."

"Student druhého ročníku třídy D, Sawaki Midori. Vítej mezi námi, Tatsuyo-kun."

Koutarou se Sawakim natáhli ruce. Přesně jak řekla Mari, v jejich výrazech nebylo ani stopy po urážce. Jejich dřívější hodnocení bylo prostě vidět, jestli má Tatsuya nějaké schopnosti a to, zda byl student Prvního nebo Druhého kurzu, pro ně nehrálo žádnou roli. Tatsuya to konečně pochopil.

Musel přiznat, že byl poněkud překvapen. Opravdu, tohle nebyla špatná atmosféra. Vrátil jim jejich pozdravy a potřásl si s Koutarouem rukou. Z nějakého důvodu mu nepustil ruku.

"Juumonji je ze Správy klubů. Můžeš o něm mluvit jako o vedoucím skupiny Juumonjim."

Udělal to, jen aby mi to řekl? Mohl jsi mi to říct až potom, cos mi pustil ruku.

"Na řadě jsem já. Říkej mi prosím příjmením, Sawaki."

Pocit tlaku na ruce vtáhl Tatsuyovo vědomí zpět do reality.

Síla jeho stisku se zvýšila až tak, že byl slyšet pohyb, to zjištění Tatsuyu překvapilo.

Tahle škola měla vynikající studenty a to nejen v magickém oddělení.

"Neříkej mi jménem."

To vypadalo jako varování.

Nebylo třeba takového nepřímého varování, jelikož Tatsuya neměl ve zvyku říkat svým starším spolužákům jménem, ale jelikož si Sawaki udělal čas speciálně na to, aby to zmínil, měl by také odpovědět.

"Zapamatuju si to."

Ve chvíli, kdy promluvil, mu pustil pravou ruku.

Při pohledu na Tatsuyovy fyzické dovednosti předčilo Koutarouovo překvapení Sawakiho vlastní.

"Ho, to je docela působivý. Sawakiho síla stisku je přinejmenším v trojitých číslech."

"...Myslím, že se stěží kvalifikuje jako běžná fyzická dovednost i co se týče kouzelníků."

Tatsuya předstíral, že nic neví, odpověděl pouze zlehka.

Asi s těmi dvěma budu celkem dobře vycházet –– napadlo Tatsuyu.