MKnR: Volume 1 – Kapitola 5

Kapitola 5

V magickém členění středních škol je mnoho výjimek, ale základní systém se od bežných škol nijak neliší.

Tady na První střední škole jsou klubové aktivity.

Jako u běžných škol je pro přeměnu v oficiální klub potřeba minimální množství lidí a nějaké dosažené výkony.

Ale, jelikož tato škola úzce souvisí s magií, jsou jisté kluby, které mohou existovat pouze na Magické střední.

V rámci velkých kouzelných her se školy od První po Devátou v Magické akademii hojně schází a soutěží. Výsledky těchto soutěží často hodnotí tyto různé školy. V závislosti na škole mohou klást na hry větší důraz než nejprestižnější sportovní školy. Kdyby se klub hodně předvedl v „Soutěži devíti škol“, dostalo by se jeho rozpočtu a členům speciálního zacházení.

Najít a získat talentované nováčky se stalo každoročním nejdůležitějším úkolem, jelikož to působí na vliv, jaký mají kluby na akademické půdě, a škola to plně podporuje. Proto spolu kluby během tohoto období divoce bojují, aby zíkaly tolik nováčků, kolik můžou.

„...A proto se každý rok objeví všemožné problémy.“

V místnosti studentské rady.

Důkladně ochutnávajíc Miyučino ručně dělané bento, Tatsuya naslouchal Marině vysvětlování.

„Žádosti od klubů jsou natolik intenzivní, že často postihují hodiny. A moc tomu nepomáhá ani fakt, že mají pouze jednotýdenní limit, aby získali tolik nových studentů, kolik dokážou,“ vysvětlila Mayumi sedící vedle Mari.

Poblíž Tatsuyi byla usazená sama Miyuki, jako by tam patřila.

Suzune s Azusou chyběly. Přišly sem pouze včera, protože je Mayumi pozvala; obvykle obědvaly se svými spolužáky.

Mari, stejně jako včera, měla svůj vlastní domácí oběd. Mayumi byla trochu naštvaná, protože jako jediná jedla oběd z jídelního stroje, ale její nálada jako by se konečně spravila. Dokonce prohlásila, že si od zítřka začne vlastnoručně dělat oběd.

„Během této doby vynášejí různé kluby najednou stánky. Jako by se tu konal malý festival. Existují dokonce tajné listiny se jmény všech studentů, kteří měli u vstupních zkoušek vysoké hodnocení, a jsem si jistá, že se na ty lidi těžce zaměří. Samozřejmě existují vhodná pravidla penalizující kluby i jejich členy, pokud je poruší, ale pěstní souboj nebo dokonce magická střelba nejsou výjimkou.“

Tatsuya se po Marině vysvětlení zatvářil překvapeně.

„Myslel jsem, že je zakázáno nosit CAD?“

I bez CAD je možné používat magii, nicméně něco jako „střílení“ ho u většiny lidí rozhodně vyžaduje.

Marina odpověď Tatsuyu ohromila.

„Škola jim dává povolení, aby mohli předvést 'názornou ukázku'. Na místě je jednoduché promítání, ale má více méně volný průběh. Kvůli tomu se z toho místa během té doby stává obří nezákonná zóna plná chaosu.“

No samozřejmě, pomyslel si Tatsuya. Proč by škola něco takového dovolovala...? Obvykle by mohli takové promítání zpřísnit.

Než mohl Tatsuya zformulovat otázku, Mayumi mu na ni odpověděla.

„Věřím, že je to hlavně proto, že škola chce, aby kluby v Soutěži devíti škol zaskórovaly co nejvíc. Jsem si jistá, že škole nevadí pár porušených pravidel, pokud to zvýší šance na zvýšení počtu studentů při náboru.“

Vláda zakázala povinnou účast v mimoškolních aktivitách před víc jak deseti lety, protože to omezovalo práva studentů. Kvůli tomu škola nemůže otevřeně nic udělat, kromě toho, že nechá různé kluby nabírat po svém.

„No, taková je naše situace. Dneškem počínaje do toho půjde disciplinární komise naplno. Páni, jsem ráda, že se nám povedlo zaplnit všechna prázná místa.“

Jakmile domluvila, vyslala k místu vedle sebe sarkastický pohled.

„Jsem ráda, že se ti povedlo najít někoho tak talentovaného, Mari.“

Podle toho jak s úsměvem ignorovala její pohled, se zdálo, že tohle dělají dost často.

Jakmile dojedl poslední sousto a položil hůlky, naplnila mu Miyuki šálek horkým čajem.

Tatsuya si párkrát usrkl a pokusil se o malý odpor.

„No, kluby se zaměřují na studenty s nejvyšším hodnocením, což znamená na studenty Prvního kurzu, je to tak? Nemyslím si, že bych byl v takovém případě jakkoli užitečný.“

Studenti Kurzu 2 mohli hlídat pouze studenty Kurzu 2. Využil Marinu poznámku ze včerejška proti ní.

„Koho to zajímá. Počítám s tebou.“

Naprosto ji odrazila.

Na tohle Tatsuya rozhodně nedokázal odpovědět.

„...Ach jo, chápu. Předpokládám, že začínáme po škole?“

„Jakmile hodina skončí, přijď na velitelství.“

„Rozumím.“

Tatsuya v tichosti přijal Marina slova. Bylo těžké odhadnout, zda bylo jeho chování mužné, nebo se jenom jednoduše vzdal.

Miyuki sedící vedle něj se zeptala, „Předsedkyně, přidáme se také k hlídce?“

Tím „my“ myslela členy studentské rady. Tatsuya se usmál při pohledu na to, jak jeho milovaná sestřička rychle zapadla, přestože měla s lidmi potíže.

„Přiřadím jim jako podporu A-chan. Hanzo-kun zůstane se mnou v pohotovosti v HQ, takže ty s Rin-chan můžete být také tady.“

„Dobrá.“

Miyuki pokorně přikývla, ale Tatsuya viděl, že byla trochu naštvaná. Možná nebyla bojovná, nicméně schopnosti měla velké. Asi jen chtěla ozkoušet novou potlačující magii, kterou přidal do její aktivační sekvence.

Jenže když jí to řekl, zakřičela „Ne, tak to není!“ a tiše dodala „Hloupej bráška“, což mohlo znít jako nadávka v závislosti na tom, jak jste si to poslechli. Potom Tatsuyu napadlo,

„Nakajou-senpai je podpora?“

Bylo to jemné prohlášení naznačující, že Azusa by mohla být pro takovou práci nespolehlivá.

Přestože bylo pouze „jemné“.

„Vím, že jsi zneklidněný kvůli jejímu vzhledu, ale měl bys vědět, Tatsuyo, že zdání klame.“

„To chápu, ale...“

Tatsuya hlavně poukazoval na její plaché chování.

Mayumi pochopila, co se snaží říct, a rozesmála se.

„No, plachost MŮŽE být sem tam trochu špatná, ale neměj obavy. Magie A-chan přijde v takových situacích vhod.“

Ušklíbla se podobně jako Mari. „Vidíš. V časech, kdy se rozdivočí velký dav, její magie – Azusayumi |druh posvátného luku používaného při některých šintoistických rituálech. Spíš než na lukostřelbu se hodí na hudbu.| – může být velmi efektivní.“

Moderní magie je technologií, kdy je většina kouzel formulována a sdílena. Samozřejmě existují určitá soukromá kouzla, která nejsou známá veřejnosti, ale většina je zaregistrovaná v databázi. Většina magie je pouze roztříděna podle „typu“ a „efektu“, nicméně ty s vysokou mírou originality mají často vlastní jména.

„Azusayumi? Nevěřím, že existuje takové oficiální vlastní jméno. Je to Externí systematická magie?“

Tatsuya se nad tím zamyslel, ale pak došel k závěru, že neexistuje žádná registrovaná magie s názvem „Azusayumi“. Ptal se na Externí systematickou magii, protože většina neregistrovaných kouzel patřila právě k Externí neregistrované magii,

„...Neříkej mi, že si znáš nazpaměť každé vlastní jméno,“ vyklouzlo Mari ohromeně, než by odpověděla na jeho otázku.

„...Tatsuyo-kun, ty musíš mít něco jako satelitní připojení, které tě neustále spojuje s masivní databází nebo tak něco,“ odpověděla Mayumi s vytřeštěnýma očima.

Miyuki se chystala vyprsknout smíchy, nicméně tohle nebylo poprvé, co se lidé na něco takového zeptali, takže se jí povedlo udržet si svůj skromný klid.

Moderní magie se zakládala na studiích nadpřirozených sil. Spíš než zařazení magie dle vizuálních aspektů, jako „plameny pálí“ nebo „vítr fouká“, kategorizovaly se podle účinků.

„Rychlost, váha“, „pohyby, vibrace“, „soustředění, rozehnání“, a „pohlcení, rozptýlení“ jsou známé jako 4 systémy/8 typů magie. Pravda, v těchto kategoriích existují i výjimky. Magie, která není součástí 4 systémů/8 typů magie, se rozděluje do tří kategorií. Jednou je vjemový typ magie známý jako „ESS“ (Extra senzorické smysly, nikoli Extrémně speciální síla). Další je magie, která se nezaměřuje na změnu jevu dočasným přepsáním těla informace s ním spojenou, „Eidos“, ale je zacílena na kontrolu psionů samotných. Je známá jako Nesystematická magie.

Mayumina specializace Magie uvolňování částic, je typickou Nesystematickou magií. Magie, kterou Tatsuya použil, aby knockoutoval Hattoriho, je také spojená spíše s Nesystematickou magií (více než s Vibrační magií), ale jelikož je manipulace s Psiony technicky součástí 4 systémů/8 typů, je rozdíl mezi nimi triviální.

A třetím typem není něco, co ovládá fyzické objekty, nýbrž duše samotné. Takové typy magie jsou označovány jako Externí systematická magie, jelikož nepatří k žádnému jinému typu kouzel. Některé příklady magie s těmito znaky zahrnují magii manipulující s duchovními bytostmi, čtení myšlenek, oddělení ducha a dokonce i ovládání mysli.

„Jak si možná Tatsuya uvědomil, 'Azusayumki' A-chan je Informačně-manipulativní externí systematická magie. V každé dané oblasti může uvést do transu větší skupinu lidí a dělat si s nimi, co chce.“

Po několikerém překvapení Mayumi nakonec podala odpověď na to, co je to “Azusayumi“.

“Informačně-manipulativní externí systematická magie“ je typ duševně zasahující magie, která ovládá nejenom myšlenky, ale i pocity.

„Azusayumi není něco, co okrádá nebo přejímá tvé vědomí, takže protivník není naprosto bezmocný. Místo toho, aby pouze ovlivňoval jednotlivce, působí na skupinu lidí. Takže je dokonalým typem magie na uklidnění rozdivočelého davu, který by se nám vymkl z rukou.“

Po Marině dodatečném vysvětlení se Tatsuya zatvářil vážně.

„...Nejsou zde omezení první třídy vázané na tento typ magie?“

Externí systematická magie má mnoho speciálních efektů, takže jsou na ni kladena přísná omezení, větší než na obvyklou 4 systémovou/8typovou magii. Z nich padají nejtvrdší omezení na Magii mentálního zasahování. Jak bylo vysvětleno, tento typ kouzel se může stát obávaným nástrojem vymývání mozků. Lidé v hypnotickém stavu jsou velmi citliví na příkazy. Kdyby byla známa existence takové magie, tyranická vláda, teroristé, sekty a podobní by určitě udělali cokoli, aby ji dostali do rukou. Ale když na to Tatsuya poukázal, Mayumi se smíchem odpověděla,

„Není čeho se bát.“

„Myslíš si, že je A-chan typ spolupracující s nějakým diktátorem?“

„No, existují případy, kdy by k ní mohla být donucena.“

„Nikdy. Do očí jí vhrknou slzy, jen když na zemi najde trochu peněz. Nemyslím si, že by se dokázala soustředit na magii, kdyby ji drtila všechna ta vina.“

Je všeobecně známo, že váš psychický stav má vliv na kouzlení. Kdyby byla tak laskavá, pak by kvůli pouhé myšlence na strašlivý zločin, jako je masové vymytí mozků, nedokázala použít ani kouzlíčko. No, další způsob, jak se na to podívat je, že kdyby byla měkkosrdcatá, někdo by ji mohl přimět být na něm závislá a tak s ní manipulovat, avšak není důvod pouštět se teď takovou cestou. Momentálně mají problém mnohem základnějšího rázu.

„Jsem si jistá, že právní předpisy týkající se na Magie mentálního zasahování jsou platné bez ohledu na to, jaká je Nakajou-senpai jako osoba...“

Jakmile na to Miyuki poukázala, Mayumi vypadala, že ztratila řeč.

„...Um, žádný strach, Miyuki-san. Není to tak, že by ji používala mimo školu.“

Její neklidná odpověď byla absurdní. Nevypadala na typ, co ukáže slabinu, pokud ji zaženete do kouta, ale pokud by nebylo Mariny pomoci, vykopala by si tím jen vlastní hrob.

„Mayumi... to řekla tak, že by to mohlo jednoho zmást. Nakajou získala povolení k použité své Externě-systematické magie pouze na školních pozemcích. No, používáme metodu zadních vrátek občas využívanou Výzkumnými institucemi tím, že jsme jako důvod pro výjimku uvedli 'vědecký výzkum úlevy uživatelského omezení'.“

„Chápu.“

„Nevěděla jsem, že je něco takového možné.“

„Ano, je...“

Sourozenci Shibovi s pochopením přikývli na Marino vysvětlení, zatímco se Mayumi nervózně zasmála.

* * *

Když Tatsuya po škole mířil na velitelství disciplinární komise, kdosi na něj zavolal vysoko posazeným hlasem.

Jakmile se otočil, přivítala ho hubená dívka s krátkými vlasy.

„Překvapila jsi mě, Eriko... jsi sama?“

„Na tom je něco překvapivýho? Nevidím se jako typ, co si s ostatními domlouvá schůzky a pak s nima courá.“

Když to teď zmínila, napadlo Tatsuyu hned několik případů.

„Každopádně, Tatsuyo-kun, co ty a kluby? Mizuki říkala, že se přidá k uměleckýmu. Pozvala mě, abych šla s ní, jenže nejsem zrovna umělecký typ, takže to tu procházím, abych se koukla, jestli tu někde nebude něco zábavnějšího.“

„Neříkal Leo, že si taky něco vybral?“

„Horolezecký klub, ne? To je celej on.“

„No... sedí to na něj.“

„Horolezecký klub se na naší škole zaměřuje spíš na přežití než na šplhání. Vážně, ten klub jako by byl pro něj dělanej.“

Způsob, jakým ho decentně proklínala, skoro vypadal, jako by se nudila.

„Hej, Tatsuyo, jestli ses ještě nikam nezapsal, chceš se kolem rozhlídnout se mnou?“

Tatsuya ji nedokázal bezostyšně odmítnout, protože se tvářila osaměle, jenže kdyby na tento fakt poukázal, určitě by se na něj naštvala.

„Abych řekl pravdu, vypadá to, že mě disciplinární komise už využívá, jak se jim zlíbí. Klidně se tu s tebou porozhlédnu, ale jako hlídka. Pokud ti to nevadí, tak můžeme jít.“

„Hmmmm... ach, dobře. Tak se prostě potkáme před třídou.“

Erika vypadala, že se pořádně zamyslela, než pokrčila rameny, jako kdyby se zdráhala s tím smířit, nicméně úsměv na její tváři odhalil její falešná gesta.

* * *

„Co ty tu chceš?!“

Tak začalo setkání.

„Nejsi trochu nezdvořilý?“ řekl Tatsuya unaveně a povzdechl si, jenže vyvolal tím ještě větší rozčilení.

„Cože!!“

Vypadal, že se na něj chystá vrhnout, ale,

„Sklapni, nováčku.“

Rychlý výkřik od Mari přinutil Morisakiho Shuna vzpřímeně si stoupnout a zavřít pusu.

„Tohle je oficiální setkání členů disciplinárky, takže každý, kdo je tady, je členem disciplinární komise. Přinejmenším si to nech projít hlavou, než se začneš takhle rozkřikovat.“

„Omlouvám se!“

Taková ubohost; Morisakiho tvář ukazovala napětí a strach. Mari ho přivedla teprve před dvěma dny. Nejen to, ještě pořád cítil horkost z pokárání od předsedkyně, což bylo pro vážného nováčka, jako byl on, těžkým břemenem.

„Tak dobrá, posaď se.“

Mari se zatvářila nervózně, když nařídila prvákovi s odkrveným obličejem, aby si sedl. Soudě podle jejího chování nebyla ten typ, co si užívá utlačování slabších.

Morisaki se posadil proti Tatsuyovi. Pro ty dva šlo o nežádoucí zasedací pořádek, avšak nemohli nic dělat, jelikož tu byli nejnovější. To, že byli podřízení, znamenalo, že museli sedět na kraji stolu, pohledy upřené na sebe.

„Dorazili všichni?“

Potom co do místnosti vstoupilo devět lidí, Mari vstala.

„Dobrá, poslouchejte. Zase tu máme začátek toho šílenýho týdne. Pro disciplinární komisi to bude první velká překážka, kterou musíme začátkem tohoto školního roku překonat. Loni tu byli jistí lidé, kteří se zapojili a během tohoto období způsobili pozdvižení a jiní, kdo se je pokusili zastavit, ale ve výsledku to ještě zhoršili. Ujistěte se prosím, že se budete letos krotit. Nechci nikoho napomínat. Opakuji, členové disciplinárky letos nebudou působit potíže.“

Většina členů jen seděla a krčila rameny. Tatsuya, na druhou stranu, vypadal, že se vždycky dostane do nějakých potíží, takže si přísahal, že tentokrát bude vyjímečně opatrný.

„Naštěstí se nám včas povedlo sehnat náhradu za ty, kteří dostudovali. Představím vás. Stoupněte si.“

Přestože si nic nenacvičili ani nic podobného, oba rychle a bez zmatků vstali. Jenže měli naprosto protichůdné výrazy.

Morisaki nedokázal, nebo se ani neobtěžoval, skrýt nervozitu, nicméně způsob jeho vzpřímeného držení těla ukazoval jeho nadšení. Oproti tomu Tatsuya prostě stál a choval se klidně a vyrovnaně.

„Morisaki Shun z 1A a Shiba Tatsuya z 1E. Ti dva budou od teď zahrnuti do hlídek.“

Jakmile zaslechli číslo Tatsuyovy třídy, rozlehlo se místností mumlání. Ale jelikož byli na velitelství, kde byl každý student, který řekl něco ofenzivního, napomenut, neslyšel nikoho použít slovo „Plevel“.

„S kým bude ve dvojici?“

Místo toho se našlo pár lidí, kteří se zeptali na něj. Jeden z těch, kdo zvedli ruku, byl druhák jménem Okada. Byl jedním z lidí zvolených učiteli.

„Jak jsem vysvětlila už předtím, během náborového týdne budou všichni hlídkovat na pozemcích na vlastní pěst. Nováčci nejsou výjimkou.“

„Jsou vůbec k něčemu?“

Formálně se ta otázka týkala Tatsuyi i Morisakiho, ale podle jeho očí směřujících k levé straně Tatsuyova hrudníku bylo jasné, že patřila jenom jemu. Nicméně něco takového Tatsuya čekal, takže prostě nechal Mari, aby to vyřešila. Jenže ta, na druhou stranu, už se tvářila otráveně, když se zaměřila na Okadu.

„Neboj, jsou užiteční. Na vlastní oči jsem viděla Shibovy schopnosti a Morisaki je se svojí manipulací zařízením taky docela schopný. Prostě měl smůlu na protivníka. Jestli ti to pořád dělá starosti, proč se tedy nedáš s Morisakim dohromady?“ odpověděla Mari nedbale, jako by toho měla dost, jenže Okada skryl úšklebek a, zatímco si držel svůj lid, pronesl sarkasticky „To je dobrý“.

„Ještě někdo nám chce něco říct?“

Tatsuyu překvapila Marina agresivní vyrovnanost, protože díky ní vypadala, jako by každého vyzývala na souboj. Ale kromě Tatsuyi a Morisakiho tomu nikdo nevěnoval moc pozornosti. Ostatní členové se chovali, jako by to bylo běžné. Ve výboru jako by byly hluboce zakořeněné konflikty zdánlivě vyvolávané zdější vedoucí.

„Tak tuhle schůzi uzavřeme. Hlídky půjdou podle plánu. Má někdo nějaké námitky?“

Bylo pár jedinců, kteří vypadali, že chtějí něco říct, avšak nešlo o aktivně odporující lidi.

„Fajn, jdeme na to. Nezapomeňte si záznamníky. Shibovi a Morisakimu vše vysvětlím. Vy ostatní, mobilizovat!“

Všichni vzpřímeně vstali, sklapli podpatky a pravou pěstí se udeřili do levé strany hrudi. Tatsuyu zajímalo, o co jde a později zjistil, že šlo o tradiční pozdrav používaný disciplinární komisí. Byla tu další pravidla jako říkat „Dobré ráno“ bez ohledu na denní dobu a tak podobně.

Zbylých šest členů začali jeden po druhém odcházet. Koutarou se Sawakim, kteří odcházeli jako poslední, mu řekli „Moc se nepředři“ a „Pokud budeš mít nějaké otázky, klidně se ptej“ (je jasné, kdo z nich co řekl). Jak k nim byl Tatsuya zdvořilý (přinejmenším formálně), probodával ho Morisaki podrážděným pohledem. Mari to viděla a zadržela povzdech, zatímco cítila přicházející bolehlav.

„Nejdřív vám dám tohle.“

Mari jim dala dvě pásky na rukáv a malý videorekordér.

„Dejte si ten nahrávač do náprsní kapsy. Je přizpůsobený, aby objektiv vyskočil přímo z kapsy. Musíte jen stisknout tlačítko pro nahrávání vpravo.“

Když si dali rekordéry do kapsy, jak jim bylo řečeno, objektiv se vytáhl, připravený nahrávat.

„Ujistěte se, že ho budete mít celou dobu při sobě. Když uvidíte někoho páchat násilí, nezapomeňte stisknout spínač. Nemusíte se bát o kvalitní obrázek, protože svědectví člena disciplinárky je považováno za dostatečný důkaz. Berte to prostě jako preventivní opatření.“

Zatímco čekala, až odpoví, nařídila jim Mari, aby vyndali své přenosné terminály.

„Teď vám pošlu komunukační frekvence... ujistěte se, že jste je dostali.“

Oba potvrdili obdržení komunikační frekvence.

„Své nálezy vždycky oznamujte pomocí této frekvence. I my vám skrze ně budeme sdělovat instrukce. A konečně, CAD. Členové disciplinární komise mají povoleno je nosit a co se týče jejich použití, nemusíte čekat na ničí povolení. Nicméně pokud přijdeme na neoprávněné použití, vyhodíme vás z výboru a dostanete mnohem přísnější trest než běžní studenti. Loni jsme kvůli tomu vyloučili studenta, tak si dejte pozor.“

„Otázka.“

„Povídej.“

„Mohu použít CAD, která jsem našel v místnosti výboru?“

Tatsuyova otázka ji zastihla nepřipravenou, takže chvíli trvalo, než odpověděla.

„...Klidně, ale proč? Jsou celkem stará.“

Mari vypozorovala ze sledování Tatsuyi během včerejšího zápasu a tak celkově, že je dobrý v manipulaci a udržování CAD. Nemluvě o tom, jak Azusa nadšeně mluvila o jeho vysoce specializovaném CAD.

A on se ptá na použití staršího modelu. Mari nedokázala zakrýt zvědavost.

„Možná jsou starší, ale jsou to prvotřídní CAD používaná hlavně profesionály,“ odpověděl nečekaně s hořkým úsměvem.

„...Opravdu?“

„Ano, ta série není moc oblíbená, protože je těžké ji ovládnout, ale navzdory tomu si ji můžeš přizpůsobit, jak se ti zlíbí a spínač je při použití NCT velmi citlivý. Díky tomu, přestože je omezená, má vášnivou podporu nadšenců. Ten, kdo je koupil, byl asi fanouškem té série. Životnost baterií je trochu omezená, nicméně kvůli zvýšení výpočetního výkonu byla přetaktovaná. Kdybyste je prodali, asi byste od těch nadšenců dostali pěknou sumu.“

„...A my se k nim celou dobu chovali jako k odpadu. Aha, teď už vím, proč jsi byl tak puntičkářský ohledně úklidu.“

„Nakajou má strach jenom sem vkročit.“

„Och... aha.“

Oba se nervózně zasmáli. Ale Mari si brzy všimla, že je Morisaki mimo.

„Ehm. Dobrá, v tom případě použij, co chceš. Stejně se tu na to jen práší.“

„Chápu. V tom případě si půjčím tyhle dva.“

„Dva? Jsi vážně zajímavý člověk.“

Tatsuya si vzal ty dva, které si tajně přizpůsobil pro vlastní potřebu a připnul si je na ruce. Při pohledu na to se Mari usmála a Morisaki sarkasticky zkourtil koutky úst.

* * *

„Hej.“

Zatímco odcházeli z velína, zavolal Morisaki na Tatsuyu.

Soudě podle jeho hlasu odhadoval, že nejde o nic přátelského.

Tatsuyu napadlo, že by ho mohl ignorovat, jenže to by věci jen zkomplikovalo, takže se neochotně otočil.

„Co?“ rozmrzelý tón a arogantní odpověď. Z toho se v žádném případě nemohlo vyklubat nic přátelského.

„Asi seš dobrej v bluffování, co. Tak ses dostal na správnou stranu předsedkyně a ostatních členů?“

„Žárlíš?“

„C...“

Jestli se hodláš naštvat kvůli takovému malému popíchnutí, tak přestaň dělat sarkastický poznámky, pomyslel si Tatsuya.

Ale zároveň trochu žárlil na Morisakiho přímočaré chování.

„...Ať tak či tak, tentokrát si to fakt přehnal. Není možný, aby někdo z Druhýho kurzu ovládal víc CAD najednou.“

Tím, že neřekl „Plevele“, si byl vědom své role člena disciplinární komise, pomyslel si Tatsuya cynicky. Jenže Morisaki si nevšiml Tatsuyova znuděného pohledu a pokračoval ve své přednášce, jako by byl opilý vlastními slovy.

„Když si připneš CAD na obě ruce, budou vlivem Psionů nepoužitelný. Tos nevěděl, co? Chtěl si prostě vypadat dobře. Jelikož nezvládneš ani používat žádný slušný kouzla, musíš si asi vystačit s takovýma záludnýma maličkostma, abys nevypadal hloupě.“

„To má být rada? Vypadáš poměrně sebejistě, Morisaki.“

„Ha! Já sem jinej než ty. Tehdy si mě chytil nepřipravenýho, ale to už se příště nestane. Ukážu ti rozdíl mezi náma.“

Jak naivní od něj bylo předpokládat, že vždycky je nějaké „příště“...

* * *

Přestože se měl setkat s Erikou, když dorazil před třídu, nebyla tam.

Ach jo...

Vzdychl Tatsuya, zvyk, který si osvojil od začátku školy, a zapnul na svém přenosném terminálu LPS.

Na mapě školy se pomalu pohybovala červená tečka. Přinejmenším byla alespoň natolik hodná, aby si nevypnula své přenosné zařízení. Nevypadá, že by byla až tak daleko.

I když by to mělo být jen bezpečnostní opatření...

Naprosto se spolehla na to, že ji najde. Přiblížil si její lokaci a vyrazil k ní.

Stánky pokrývaly každou píď školních pozemků; skoro to vypadalo jako veletrh s pouličními prodavači.

„Vypadá to tu jako na festivalu...“ mluvila Erika sama k sobě. Když si to uvědomila, zasmála se. Měla zvyk mluvit k sobě, ale od začátku školního roku ho skrývala.

Je nezvyklé, že jsem sama, hm... Vypadá to, že mi vážně zase tolik nerozumíš, Tatsuyo-kun.

Tiše k němu mluvila – k chlapci, s kterým si dala slib, jejž porušila.

Během nižší střední, vlastně i na základní škole, strávila většinu času o samotě. Ne že by nenáviděla lidi nebo něco takového. Byla milá a snadno s ostatními vycházela. Jen byla ohledně vztahů rychle ledabylá.

Prostě s nikým nevydržela 24 hodin denně. Její dobří přátelé jí říkali, že je chladná a že se chová jako náladová kočka. Jiní tvrdili, že se chová povýšeně a namyšleně. Hodně chlapců s ní chtělo chodit, ale žádný nevytrval. Volně procházela životem, nesvázána žádnými sliby.

To bylo její motto.

...No, to BYLO moje motto... ale poslední dobou se chovám trochu divně.

Z pohledu třetí osoby to skoro vypadá, jako bych ho pronásledovala, pomyslela si Erika pro sebe. Tohle je poprvé, co jsem slíbila, že se s někým sejdu a projdu se s ním. Je to jen týden, takže jsem se mohla začít nudit jako vždycky, ale zároveň jsem si myslela, že by to mohlo být jiné.

„Eriko~“

10 minut po dohodnutém čase. Hned za vchodem do školy na školních pozemcích zavolal Tatsuya Eričino jméno.

Našel mě rychleji, než jsem čekala, pomyslela si.

„...Promiň.“

Na okamžik nasadil bolestný výraz, ale potom sklopil hlavu.

„...Takže se hodláš omluvit.“

Erika tohle nečekala, takže byla omámená.

„Omlouvám se, že jdu pozdě o deset minut. Ale nepřijít včas a nepřijít na dohodnuté místo jsou dvě různé věci.“

„Ack... promiň.“

Byl to zvláštní výraz, avšak Erika nedokázala čelit úsměvu na jeho vážné tváři.

„...Řekni, Tatsuyo, neříkají o tobě lidi, že máš špatnou povahu?“

„Ne, to je nemyslitelné. Nikdo si na moji povahu nikdy nestěžoval. Ačkoli říkají, že jsem hrozný člověk.“

„To je to samé! Počkat, vlastně ještě horší!“

„Ach, počkat, špatně. Ne hrozný člověk, ale zlý.“

„To je ještě horší!“

„Někteří lidi o mně říkali, že jsem démon.“

„Dobře, to stačilo!“

Když Erika zafuněla, začal se Tatsuya chovat jako hloubavý filozof.

„Vypadáš unaveně. Jsi v pořádku?“

„...Tatsuyo. Lidé zmiňovali, že máš hroznou povahu, viď?“

„No, po pravdě řečeno ano.“

„...Takže prostě hodláš ignorovat celý ten rozhovor, co právě proběhl?“

Erika unaveně sklopila hlavu.

* * *

Chtělo to trochu snahy zlepšit jí náladu, ale Tatsuyovi se podařilo pokračovat v hlídce, než se jim lidé kolem začali vysmívat.

Nicméně pět minut na to chtěl jít domů.

Podcenil to. Přestože slyšel, že je to tam trochu „hlučné“, myslel si, že to bude v mezích běžného školního náborového veletrhu. Ale ve skutečnosti to tak ani zdaleka nebylo.

Hm, už vím, proč potřebují, aby to tu někdo hlídal, ale nemyslím si, že deset lidí bude stačit.

Masa stanů pokrývajících pozemky byla přeplněná studenty. Eriku zachytila stěna lidí a vypravila ze sebe jakýsi výkřik. I když byla hbitá, nedokázala si protlačit cestu. No, to neznělo moc přesvědčivě od Tatsuyi, který se rozhodl přihlížet zpovzdálí.

To nutně neznamená, že by snad byl hbitější; lidé se spíš zaměřili na ni než na něj. Tatsuya byl průměrné výšky a vzhledu a na první pohled vypadal trochu prostě. Navrch byl Plevel, takže mu ostatní nevěnovali pozornost.

Erika byla krásná. Miyuki je typ křehké krásy, která nutí lidi zamyslet se nad tím, zda k ní vůbec natáhnout ruku, ale Erika byla typ krásky, kterou přestože lidé věděli, že se mohou popálit, stejně chtěli zkusit uchopit.

V podstatě ji kluby bombardovaly žádostmi. Skutečnost, že byla studentem Kurzu 2, jí nijak nepomohla (nebo jak řekla Erika, byla na houby). Pravděpodobně se ji snažili získat jako maskota, něco, co nevyžaduje použití magie. Takže se všechno kolem ní změnilo v chaos.

Tatsuya skrze linii lidí neviděl, co se děje (předpokládal, že jí přinejhorším popadnou za paži, chytí ji nebo jí budou dokonce ohmatávat). Atmosféra se rychle změnila ve vražednou, až došla do bodu, kdy ji Tatsuya už nemohl ignorovat.

Šel před ní jen proto, že se domníval, že bude schopná probojovat si cestu. Človek by potřeboval hodně trénovat, aby se ubránil někomu, jako je Erika. Pamatoval si, jak rychle dokázala Morisakimu vyrazit z rukou CAD a ten pohyb nebyl něčím, co si osvojíte za rok. Kvůli tomu věřil v její schopnosti.

Ve skutečnosti Eriku obklopovaly starší spolužačky. Vypadalo to, že muži nebyli natolik drzí, aby se dotkli dívčina těla. Předpokládal, že by měla být schopná projít přes nějaké dívky, které jsou jen o pár let starší ne ona, jenže zdálo se, že ji to znevýhodnilo. Erika se zdráhala použít násilí.

Zrovna když si Tatsuya pohrával s myšlenkou na její záchranu, se to stalo.

„Hej, počkat, kam mi to saháš? P... Přestaň...!“

Uslyšel Eričiny výkřiky. Vypadalo to, že hra skončila.

Tatsuya rychle zapojil CAD na levé ruce. Když se magie zformulovala, kopl do země a ta se lehce roztřásla. Fyzicky nebyly vibrace stvořené šokem viditelné, avšak použil na jím stvořené vibrace magii, aby jimi manipuloval a namířil je do davu.

Vibrace nestačily, aby někoho zbavily vědomí. Tatsuya neměl ani fyzickou sílu, ani magickou schopnost, aby udělal něco tak velkého. Nicméně ty, co udělal, stačily, aby všichni ztratili smysl pro rovnováhu.

Jak se tlačil dopředu davem, každý, koho se dotkl, spadl. Poté co odtlačil dost lidí, chlapců i dívek, se mu podařilo dostat se do středu a projít přes starší studenty. Pak popadl Eriku za ruku a řekl „Běž“. Táhl ji za ruku a razil si cestu davem.

Jakmile proklouzli davem jako kouzelníci, povedlo se Tatsuyovi doběhnout na vzdálené místo mezi budovami. Když pustil její ruku a otočil se, konečně mu došlo, v jakém zmatku byla. Měla rozcuchané vlasy, novou uniformu zmačkanou, rozepnutý vršek a kravatu v ruce, protože upadla.

Jak se snažila upravit, Tatsuya čistě náhodou zahlédl pokožku pod její uniformou.

„Nedívej se!“

I když se dívala dolů, poznala to podle toho, jak se k ní otočily Tatsuyovy nohy. Když se sebrala, aby na něj začala křičet, už se díval jiným směrem.

„...Viděl jsi něco?“

Snadno si dokázal představit její zrudlý obličej, ale nedokázal jí odpovědět.

„…“

Mohl by říct, že neviděl. To by bylo chytré.

Jenže lehce opálená kůže, její bílá ňadra a štíhlé tělo, dokonce i béžové spodní prádlo se mu vrylo do paměti.

„Videl. Jsi. Něco?!“

Vypadalo to, že skončila s oblékáním, jelikož už neslyšel šustění látky. Zároveň chápal, že soudě podle jejího tónu mu došel čas na rozmyšlenou.

No, v tom případě mě praští, pomyslel si. Přestože to nebyla jeho vina, měl by konec konců alespoň ukázat nějakou upřímnost a být chlap.

—A tak se po krátkém útěku od reality otočil (když se nad tím teď zamyslel, nebyl tak úplně bez viny, protože jí prvořadě nechal v davu).

Naštěstí už se doupravila. Kdyby ne, asi by to věci ještě zhoršilo.

Tatsuyovi se ulevilo, když ji viděl úplně zapnutou, kravatu pevně uvázanou u krku. Jenže pak si pomyslel, že kdyby si bývala nebyla povolila kravatu a nerozepla vrchní knoflíček, nebylo by to tak špatné.

„Promiň, viděl.“

Ale neodvážil se to vyslovit. Jakmile spatřil její rudý obličej a slzy v očích, nedokázal říct vůbec nic.

Erika na něj zespodu zírala. Znovu začala rudnout a sevřela ruce v pěst, asi ze vzpomínky na hanbu, kterou právě utrpěla.

„...Idiote!“

Nepoužila ruce a místo toho ho kopla do holeně. Jakmile to udělala, rychle se otočila a odkráčela.

Tatsuya ji tiše následoval.

Neviděl jí do tváře, nicméně dokázal odhadnout, že je uslzená.

Trénoval své holeně, takže dokázaly ustát plný zásah dřevěným mečem. 

Její pružné boty bez ochrany palců jí pravděpodobně způsobily víc bolesti než jemu. Ale kdyby zkusil něco z toho zmínit, asi by zase začala rozdávat rány.

Jediné, co mohl udělat, bylo nevšímat si, jak nepřirozeně chodí.

* * *

Přestože byly stany po celé škole, jednalo se jen o venkovní pozemky. V budovách probíhaly demonstrace v různých klubovnách.

A také v tělocvičně.

Oba si razili cestu k druhé tělocvičně známé také jako „Aréna“, kde měl ukázku klub kenda.

—Mimochodem, touhle dobou už měla Erika klidnou hlavu. Už věděla, že ho obviňovala za něco, za co nemohl. Také tomu napomohl fakt, že se nijak nevymlouval. I tak si už začala rozepínat vršek a uvolňovat kravatu, protože „bylo horko“. Jako by už zapomněla na to, čím si prošla.

Oba se z chodby podívali do arény na ukázku kenda.

„Och... i když je to magická škola, je tu klub kenda,“ řekla Erika nonšalantně.

„Není to pro školy běžné?“ odpověděl Tatsuya nenuceně. Ale Erika se mu zadívala do tváře.

„...Děje se něco?“

„To je nečekané.“

„Co?“

„Nevěděla jsem, že je taky něco, co nevíš. Každý, kdo měl trénink bojových umění, to ví.“

Jakmile ji Tatsuya vyslechl, dostal obavy.

„Vypadám jako někdo, kdo se chová, že ví všechno?“

„Ach, ne, tak to není. Prostě máš tu auru někoho, kdo ví všechno.“

„Auru, jo... Jsem ve stejném ročníku jako ty, vzpomínáš? Ach ano, tohle stranou, proč je kendo klub tak zvláštní?“

„Ach, jasně, chodíš do stejného ročníku... když to řekneš takhle, je to trochu divné... áááá, každopádně, kendo, jo? Když se chceš stát kouzelníkem, není pro tebe kendo zrovna středoškolskou aktivitou. Kouzelníci obvykle používají kouzelné šermířství založené na „kendžucu“ a ne „kendu“. Možná sis vybral kendo na základce, abys získal základy kendžucu, ale během nižší střední už se ti, co se chtěli stát kouzelníky, dali spíš na kendžucu.“

„Aha... Myslel jsem si, že je to jedno a to samé.“

„Páni, to je fakt nečekaný.“

Tatsuyova slova ji vážně překvapila.

„Přestože vypadáš, že máš tolik zkušeností s bojovými uměními... ach, já vím!“

„Co?“

Tatsuyu Eričin náhlý výbuch překvapil.

No, nebyl jediný překvapený, ale Erika to všechno prostě ignorovala a dál dělala obličeje typu „Mám to“ a „Teď už to všechno dává smysl“.

„Hej, Tatsuyo, přiznáváš, že jsou všechna bojová umění spojena s magií, ne? Nejenom ta, ale i bojový duch a tak. Přiznáváš, že se magie používá jako doplněk při pohybu těla, ne?“

„Není to zřejmé? Svaly nejsou to jediné, co rozhýbává tělo.“

Z Tatsuyova úhlu pohledu mu Erika říkala samé samozřejmé věci, jenže ona jako by jen přikyvovala s jakýmsi druhem porozumění.

„No, pro tebe je to možná samozřejmost. Ale u běžných soutěží to tak není.“

„Aha.“

Bylo to rozvláčné vysvětlení, nicméně Tatsuya teď věděl, že se jeho zdravý rozum od toho jejího mírně liší.

„Nechme to být, proč si prostě tiše neužijeme představení?“

Tentokrát bylo na Tatsuyovi, aby donutil Eriku si něco uvědomit. Když následovala jeho nepatrný pohled, všimla si, že je středem pozornosti. Nervózně se zasmála a stala se tichým pozorovatelem.

Cvičná kola ukazovaná stálými členy byla v plném proudu. Co všechny upoutalo, byla hlavně ukázka studentky druhého ročníku.

Nebyla nijak velká ani nic; měla zhruba stejnou tělesnou stavbu jako Erika, jenže bojovala jeden na jednoho s dvakrát tak velkým mužem.

Nešlo jenom o sílu, elegantně se vyhýbala protivníkovým útokům. Vypadala, že má určitý manévrovací prostor.

Způsob, jakým v cvičném kole bojovala, v sobě měl určitou krásu. Všichni diváci měli oči jenom pro ni.

Ale byla tu i výjimka. Hned jakmile teatrálně porazila svého soupeře a sklopila hlavu, uslyšel vedle sebe Tatsuya odfrknutí.

„Vypadáš, že sis to neužila.“

„Cože? No, jo...“

Ani si neuvědomila, že to prohlášení patřilo jí, takže chvíli trvalo, než odpověděla.

„...I když je dost nudný se dívat. Bojuje s někým, kdo je na tom s dovednostma mnohem hůř než ona, takže se může takhle předvádět. Spíš než boj to připomíná nácvik.“

„No, co se toho týče, máš pravdu, jenže...“

Tatsuya se přirozeně usmál.

„Je to ukázka, která má podpořit jejich klub, pamatuješ? Vždycky jsou tam profíci s okázalými pohyby k ukázce boje naživo, ale běžným lidem něco takového opravdu ukázat nemůžeš. Opravdový boj znamená v bojových uměních v podstatě pokus zabít toho druhého.“

„...Jsi vážně chladnokrevný, co?“

„Jde o věc názoru.“

Erika se naštvaně odvrátila.

Avšak byla to ta mimika, kterou používá, když to jen hraje. Asi je mnohem víc naštvaná na lidi, kteří používají bojové umění spíš jako okázalou přehlídku, než čím by mělo opravdu být a považuje je za nečestné.

I kdyby Tatsuya ty pocity vyjádřil slovy, asi by ji to jen ještě víc naštvalo.

Pochyboval, že se prostě vrhne do boje, ale věděl, že by mohla provést něco podobného. Zrovna když se ji chystal odvést, něco upoutalo jeho pozornost.

Právě ve chvíli, kdy odcházeli z diváckého prostoru a chystali se vyjít z budovy, uslyšel nějaký rozruch. Jako by se někdo hádal.

Když se podíval vedle sebe, Erika se na něj zdola dívala. Oči jí přetékaly zvědavostí.

První, kdo vystřelil za hlukem, byla právě ona, v ruce Tatsuyův rukáv. V podstatě ho odvlekla do středu toho zmatku.

Jakmile se protlačili davem (jediný důvod, proč se nikdo z nich nenaštval, byl Eričin úsměv, když se kolem nich tlačila), uviděli navzájem si čelícího šermíře se šermířkou.

Byla to ta samá dívka, která se právě účastnila cvičného zápasu (nebo nácviku, jak to nazvala Erika). Ještě pořád na sobě měla hrudní chránič, ale helmu už si sundala. Byla to kráska s polodlouhými černými vlasy. Vypadala dokonale, jako reklama pro nové studenty verbující vzhledem i schopnostmi.

„Tatsuyo, tobě se líbí takové dívky?“

„Ne, ty jsi mnohem hezčí, Eriko.“

„...Na ten tvůj monotónní hlas ti neskočím.“

Přestože na něj zírala, tváře měla lehce načervenalé.

„Promiň, nejsem na něco takového zvyklý.“

„...Áááá! Proč vždycky...“ začala cosi mumlat, ale naštěstí přestala Tatsuyu obtěžovat, takže se mohl soustředit na šermíře.

Byl zhruba stejně velký jako on, ale vypadal, že má pružné tělo. V ruce třímal šinai, nicméně brnění neměl. Chystal se zeptat lidí kolem, co se to děje, jenže nevypadalo to, že by musel.

„Klub kendžucu měl mít ukázku až o hodinu později, Kiriharo! To ste nemohli počkat?!“

„Páni, jak to můžeš říct, Mibu? Jen jsem se vám snažil pomoct, protože ti slaboši, co ste tam měli, nevypadali, že by dokázali efektivně propagovat váš klub kenda.“

„Tím, žes je donutil ke cvičnýmu souboji s tebou?! Nemůžu uvěřit, že seš schopnej něco takovýho říct! Jestli disciplinárka zjistí, žes na staršího spolužáka použil násilí, nebudeš jedinej, kdo se dostane do průšvihu!“

„Násilí, jo? Hej, hej, Mibu, nepřeháněj. Jen jsem ho šinaiem zasáhl do helmy. Jestli je součástí klubu kenda, neměl by z něčeho takovýho ztratit vědomí. Kromě toho to byl stejně on, kdo s tím začal.“

„Protožes' ho vyprovokoval!“

Nemá moc smysl hádat se, když na sebe míří zbraněmi, pomyslel si Tatsuya. Ale jelikož už se vyjasnilo, o co jde, byla to pro něj výhoda.

„Vypadá to zábavně,“ zamumlala Erika po jeho boku a Tatsuya si nebyl jistý, zda mluvila sama pro sebe nebo ne. Nicméně z jejího tónu odvodil, že je nadšená.

„To je mnohem zajímavější než ten malej nácvik, kterej jsme právě viděli.“

„Znáš je?“

„No, osobně ne.“

Vzhledem k tomu, jak mu odpověděla na otázku, to nevypadalo, že mluvila sama k sobě.

„Jen si pamatuju tu holku. Jmenuje se Mibu Sajaka. Předloni byla v Národním turnaji nižších středních škol v kendu druhá v celé zemi. Média jí chvilku vychvalovala jako kendo krasavici.“

„...Ale byla druhá, ne?“

„No... šampion vypadal... však víš.“

„Aha.“

To pro tebe znamenají média.

„Ten kluk se jmenuje Kirihara Takeaki. Předloni byl první v turnaji v kendžucu mezi nižšími středními v oblasti Kantó. Pravý šampion.“

„Nebyl v celostátním?“

„Celostátky v kendžucu začínají až od střední, protože je v nich mnohem míň soutěžících.“

To je vlastně pravda, přikývl Tatsuya souhlasně.

Kendžucu je sport kombinující šermířské techniky s magií, takže základním předpokladem pro něj je schopnost používat magii. Přestože technologie ušla v oblasti pomoci použití magie dlouhou cestu, asi jen jeden z tisíce studentů nižší střední je schopný používat ji v praxi. Dokonce i v dospělosti je pouze jeden z deseti schopný dosáhnout v magii takové úrovně. Přestože jsou někteří z nich na škole jen studenti Druhého kurzu, mimo ni jsou v podstatě elitou.

„Och, asi už to začíná.“

Tatsuya vycítil, že se atmosféra dostala k bodu zlomu.

Jen tak preventivně vytáhl svou pásku a připnul si ji na levou paži. Studenta vedle něj to překvapilo, ale jakmile uviděl, že na levé straně hrudníku nic nemá, začal na něj zírat. Nicméně Tatsuyova pozornost patřila těm dvěma.

Šermířka váhala zaútočit na svého protivníka beze zbroje. Jenže dokud čelili meči toho druhého a neměli v úmyslu vycouvat, neměli na vybranou než bojovat.

Vypadalo to, že se Kirihara chystal udělat první krok.

„Neboj, Mibu, jde jen o ukázku klubu kenda. Nepoužiju na tebe žádnou magii.“

„Myslíš si, že mě můžeš porazit jen technikou? Ty, Kirihara z klubu kendžucu, který se tolik spoléhá na magii, a já, z klubu kenda, která se nespoléhá na nic jiného než techniku?“

"Máš docela velký řeči, Mibu. Však já ti ukážu. Technika kendžucu se používá k boji za hranici tělesných omezení."

To byl signál pro boj.

Kirihara se vrhl vpřed a máchl šinaiem na její hlavu.

Pokojem se rozlehl zvuk srážky šinaiů o několik vteřin později následovaný výkřiky. Diváci nedokázali říct, co se děje. Jen slyšeli údery bambusu o bambus, zvuk tak silný, že zněl skoro kovově. Většina z nich si dokázala jen představit, o jak intenzivní souboj tam běží.

-Vyjma pár lidí.

"Působivé. Studentka kenda je na poměrně vysoké úrovni. Jestli je tohle úroveň druhého místa, jak silný je potom šampion?"

Směřoval Tatsuya velkorysý obdiv k Sajakiným schopnostem.

"Ne, je úplně jiná, než jak jsem ji naposledy viděla. Nemůžu uvěřit tomu, jak moc se za pouhé dva roky zlepšila..."

Dokonce i ona se zatvářila překvapeně, Erika si olízla rty a skryla při tom svou tvář, zatímco vydávala bojovnou auru.

Oba momentálně uvízli na místě, ale rychle na sebe zatlačili a odskočili dozadu, aby mezi sebou vytvořili prostor.

Někteří se nadechli, zatímco jiní zalapali po dechu. Reakce pozorovatelů se rozdvojily.

"Zajímalo by mě, kdo vyhraje..." zeptala se Erika tiše.

"Mibu-senpai vypadá, že má navrch," odpověděl Tatsuya šeptem.

"Proč?"

"Kirihara-senpai se při útoku vyhýbá hlavě. Ten první pohyb byl bluff, protože věděl, že ho lehce vybere. Kromě toho ho omezuje to, že nemůže použít svou magii. Co se týče samotné techniky, je Mibu-senpai o moc lepší."

"Souhlas. Nicméně otázkou je, jestli se Kirihara-senpai bude držet zpátky až do konce?"

"Óóóóóóóóóóóóóóóóó!"

Poprvé během zápasu se Kirihara s řevem vrhl vpřed a útoky obou se srazily.

"Remíza?"

"Ne."

Kiriharův šinai sklouzl po Sajakině levém rameni, zatímco ten její uvízl v jeho pravém rameni.

"Ugh."

Kirihara levačkou odtlačil její šinai a uskočil zpátky.

"Prohrál, protože se uprostřed útoku pokusil změnit cíl."

"Aha, tak proto to vypadalo, že váhá. Bylo to dokonalé načasování pro remízu... ale hádám, že se nedokázal oprostit od svých pocitů."

Tatsuya s ostatními nebyli jediní, kdo věděl, že zápas skončil.

Proti davu seděli členové klubu kenda a kendžucu. Ti první si oddechli, zatímco druzí vztekle zaťali zuby.

"Kdyby šlo o opravdový souboj, bylo by tohle zranění smrtelné. Tvůj útok se mi ani nedostal ke kostem. Prostě přijmi svou porážku," vyhlásila Sajaka v elegantní póze své vítězství.

Ale Kiriharova tvář se při jejích slovech zkroutila. Přijala jeho šermířská stránka porážku navzdory tomu, co cítil?

"He…heheheheh."

Najednou se dutě rozesmál. Přijal svou porážku? Nevypadalo to tak.

Tatsuyův smysl pro nebezpečí zpozorněl. Jediný, kdo to vycítil lépe než on, stál před Kiriharou - Sajaka.

Upravil svůj postoj, ukázal na ni svou zbraní a ostře si ji změřil pohledem.

"Opravdový souboj, jo? Kdyby to byl opravdový boj, nikdy bys mě nedokázala seknout. Mibu, vážně si chceš doopravdy zabojovat? Pak... ti ukážu, co znamená 'pravý souboj'!"

Když Kirihara aktivoval CAD na své pravé ruce, ozvaly se z davu přihlížejících výkřiky.

Místností se rozlehl skřípavý zvuk, jako by někdo škrábal nehty po tabuli. Někteří dokonce celí pobledlí padli na kolena.

Kirihara skočil dopředu a máchl šinaiem dolů.

Byl stejně rychlý, nicméně nepoužíval tolik síly jako předtím. Bez ohledu na to Sajaka uskočila dozadu.

Útok ji ani nezasáhl, sotva ji škrábl. Jenže hrudní plát měla rozříznutý pouhým dotekem šinaie.

Jeho sek zvýšila vibrační magie pro boj zblízka, "Sonické ostří".

"Tak co, Mibu?! Tohle je 'skutečný' boj!"

Zrovna když se chystal znovu po Sajace seknout, skočil mu do cesty Tatsuya.

Než to udělal, aktivoval CAD na obou svých rukách (s použitím Psionů jako "rukou" pro stisknutí spínačů) a přenesl do nich Psiony. Použil CAD k vystřelení spletité sítě psionových vln, typ Nesystematické magie, kterou používal.

Teď už se našlo hodně diváků, kteří si drželi ruce na ústech, protože davem se rozšířil symptom podobný cestovní nevolnosti.

Kiriharův šinai se střetl s Tatsuyovou rukou, ale neozval se žádný zvuk bambusu dopadajícího na maso.

Místo toho se ozval zvuk těla padajícího na podlahu.

Jakmile se diváci vzpamatovali ze zvuku a nevolnosti, konečně spatřili, co se děje.

A to co viděli, byl Kirihara ležící na zemi, kde ho držel Tatsuya stiskem levého zápěstí a použitím kolena k přišpendlení šermířova ramena.

* * *

V tělocvičně, alias „Aréně“, prolomil ticho nepřátelský šepot.

„Kdo je to?“

„Nikdy předtím jsem ho neviděl.“

„Nováček?“

„Dívejte, je to Plevel?“

„Co to sakra ten Plevel dělá?“

„Ale ta věc na jeho ruce–“

„Počkat, slyšela jsem, že někdo z Druhýho kurzu se dostal do disciplinárního výboru.“

„Co? Jako fakt? Plevel v disciplinárce?“

Šepot vycházel od členů klubu kendžucu a šířil se odtamtud (od chlapců i dívek). V přeplněném kruhu zírala na Tatsuyu první polovina nepřátelsky, zatímco ta druhá ho pozorovala se zatajeným dechem.

V té nepřátelské atmosféře Tatsuya chladně (zatímco držel Kiriharu přišpendleného k zemi) vytáhl své komunikační zařízení umístěné v přenosném terminálu. Jeho chladný obličej nevypadal na bluff. Spíš jako by byl zvyklý být ve většině situací za špatného.

„Tady Tatsuya v druhé tělocvičně. Zadržel jsem jednoho studenta. Vypadá, že je zraněný, takže vezměte pro jistotu nosítka, prosím.“

Nemluvil nahlas, nicméně jeho hlas se rozhléhal davem.

Jakmile se vsáklo uvědomění toho, co se děje, člen klubu kendžucu vystoupil a začal na Tatsuyu křičet.

„Hej, co to děláš?!“

Musel být zmatený, že se ho ptáí na něco tak hloupého. Vlastně to nebyla ani tak otázka jako spíš hrozba.

„Zadržuji Kiriharu za nevhodné použití magie,“ odpověděl Tatsuya svědomitě křičícímu jedinci. No, technicky se jeho oči stále zaměřovaly na Kiriharu pod ním, takže přestože svědomité, nebylo to zrovna uctivé. V závislosti na úhlu pohledu to mohlo vypadat, že opovrhuje svým protivníkem.

A přesně tak to bral člen klubu kendžucu.

„Hej, ty! Přestaň se na mě dívat spatra, ty zatracenej Plevele!“

Začal se vrhat vpřed, aby trefil Tatsuyu do hrudi.

Ten ho rychle pustil a Kirihara ustoupil. Tatsuya se na něj zaměřil a uviděl, že má ještě pořád rozmlžené smysly z toho pádu, takže to nevypadalo, že by se chystal někam utéct. Potom, co tohle usoudil, obrátil svou pozornost na (blížícího se) spolužáka ze staršího ročníku před ním.

Zbylé členy kendžucu začínalo Tatsuyovo chladné chování, jako by jeho protivník nebyl ani hrozbou, štvát. Čelil mu s tak zaťatými zuby, až bylo skoro slyšet skřípání.

„Proč jen Kirihara?! Támhle Mibu za to taky může! To ona pokračovala v boji!“

Vyšlo z davu prohlášení. Byla to kritika mířená na Tatsuyu a zároveň podpora staršího studenta. Jenže s Tatsuyou to ani nehlo a odpověděl: „Jak jsem řekl předtím, zadržuji ho pro nevhodné použití magie,“ odpověděl opět svědomitě klidným hlasem.

Měl si je prostě ignoroval... pomyslela si Erika a v tu chvíli se její obavy naplnily.

„Přestaň blbnout!“

Staršího studenta opět zaplavil vztek a vrhl se k Tatsuyovi.

Ten se kruhově vyhýbal útokům jako toreador, avšak tím věci ještě zhoršil.

Teď na něj starší spolužák mířil pěstmi, jenže Tatsuya mu pořád uhýbal.

Bez ohledu na to, co udělal, nedokázal se Tatsuyi ani dotknout. Nejenže byl boj beze zbraně Tatsuyovou specialitou, ale agresor dělal kvůli vzteku hrubé pohyby.

Tatsuya se lehkým krokem vyhýbal jeho unáhleným úderům. Zrovna když se přestal hýbat, protože student únavou zastavil, zaútočili na Tatsuyu zezadu další dva členové klubu kendžucu.

Právě když se Erika chystala vykřiknout „Za tebou!“, Tatsuya se otočil a srazil oba členy dohromady. Oba do sebe naběhli a skutáleli se na zem.

Místnost opět umlkla. V Aréně bylo naprosté ticho.

Kdyby tu byl nějaký zvuk, byl by to bod varu dosahující svého vrcholu.

Protože v příštím okamžiku začal na Tatsuyu útočit celý klub kendžucu.

Z davu se ozývaly výkřiky a každý, kdo do toho nebyl zatažený (včetně klubu kenda), se dal na útěk, aby se vyhnul rvačce.

Sajaka byla jediná z davu, kdo vystoupil, aby Tatsuyovi pomohl.

„Počkej, Mibu.“

Třeťák z jejího klubu ji popadl za zápěstí.

„Ach, Cukaso-senpai.“

Ve chvíli, kdy uviděla, kdo ji chytil, se nechala odtáhnout ze scény. Obličej měla naplněný vinou, že utíká z boje, nicméně nemohla pustit ruku předsedy mužského kendo klubu pro třetí ročník.

Táhl ji od rvačky, v jejímž středu byl Tatsuya připravující se na čelní srážku se členy kendžucu.

No, není třeba používat „čelní srážku“ jako protiútok; Tatsuya se totiž jen vyhýbal a odrážel útoky „Květů“, které se na něj snášely.

Jeho pohyby nebyly elegantní; byly pevné nebo dokonce jisté, pokud se to tak dá popsat. Skoro jako by dokázal odhadnout pořadí, v jakém na něj útoky ze všech směrů přicházely; dělal pouze nezbytné pohyby. Během těžké zkoušky zůstával klidný a nevykazoval žádné známky zahnání do kouta. Když spolupracovali, aby ho tam dostali, provedl fintu a nechal je, aby se praštili navzájem; když se na něj hrnuli jako zeď, zkušeně se jimi propletl.

Dokonce i když na něj naráz zaútočilo deset lidí, nedokázali ani narušit jeho dechový rytmus, natož zastavit ho na místě.

Květy naštvaně chápaly, že tento drzý Plevel jim útoky neoplácel, ne protože by nemohl, ale protože ani nemusel.

Což způsobilo, že ve vzteku aktivovali svá CAD. Jenže jakmile je zapnuli, aby na něj vystřelili magii, nic se nestalo.

Kdykoli se Tatsuya podíval jejich směrem, naplnila je nevolnost a jejich bloky Psionů se rozptýlily do vzduchu.

Členové kendžucu zakleli, protože nedokázali pochopit, co se děje a prostě pokračovali v útoku na Tatsuyu pouze pěstmi.

Celou tu dobu si Sajaka nevšimla, jak její předseda zvědavě pozoruje celou situaci.