čtvrtek 1. ledna 2015

Log Horizon: Volume 1 – Kapitola 2

Malý zabiják




Jméno: Naotsugu
Level: 90
Rasa: Člověk
Třída: Ochránce
HP: 13295
MP: 6613
Vybavení
Meteor Loss Shield <Meteorický štít prohry> - Mocný štít tvrzený radiniem ze spadlého meteoritu. Předmět výrobní třídy, ale pro dokončení vyžaduje spolupráci někoho, kdo dokáže přivolávat meteority. Naotsugu zaplnil zadní část nálepkami kalhotek.
Castle Knights Armor <Brnění hradních stráží> - Vysoce výkonné brnění z <Ruseatova sedmého vězení>. Do přidání rozšiřovacího balíčku to bylo běžné brnění pro Stražce levelu 90.
Panties Notebook <Kalhotkový zápisník> - Zápisník, který zaznamenává porážky monster jako důkazy. Původně se mu říkalo "Důkazový notebook", ale Naotsugu si všiml, že je možné měnit jména předmětů, tak ho přejmenoval. Nemá žádné skutečné schopnosti.


Část první


...O 4 dny později
Už to byly 4 dny, co se absurdně přesunul do alternativního světa. Po rozloučení s Maryele, Shiroe a Naotsugem procestoval Akibu pro získání informací.
Přirozeně tu byly každý den nové skutečnosti.
Ta nejjednodušší věc, které rozuměli, bylo, že stále mohou mít hlad. Shiroe si všiml, že je něco špatně už když se loučili s Maryele. Ale jejich pocity nervozity a strachu nad jejich současnou situací ten pocit přebily, takže pokračovali v pátrání po informacích, dokud cítili nohy.
Padla noc, aniž by Shiroe nebo Naotsugu připustili, že mají hlad. Ale nakonec s ním prohráli a těsně před úsvitem zamířili na trh koupit jídlo. Shiroe s Naotsugem si ho přinesli do opuštěné budovy, v níž se předtím setkali, aby si užili svoji nezdravou 'večeři a snídani'...To vyústilo v bolestnou zkušenost.
Shiroe koupil pečené kuře s pomeranči a rajčatovou omáčkou, čokoládový dort a zelený čaj. Naotsugu obstaral pizzu s mořskými plody, šťouchané brambory se slaninou, salát caesar a pomerančový džus.
Znělo to marnotratně, ale oba byli hráči na 90 levelu, dostatečně bohatí, aby si na trhu koupili tolik člověkem vytvořených jídel, kolik chtěli. Vypadalo to jako pestré, čerstvé, luxusní a skvělé jídlo.
Ale všechno chutnalo stejně.
Řečeno Naotsugovými skromnými slovy, chutnalo to jako 'rozmáčené krekry |pozn. překl. crackers - slané sušenky|, bez soli'. Shiroe s tou kritikou nemohl nesouhlasit.
Nápoje měly různou barvu, nicméně všechny chutnaly jako voda z kohoutku. Nebylo to tak nechutné, abyste to museli vyplivnout a nevypadalo to jedovatě. Po jídle se cítili plní, takže to opravdu bylo jídlo, avšak bez té zkušenosti by se Shiroe s Naotsugem klidně obešli. Nebyli si jistí, jak mají reagovat, tak nechutné, aby vás to přimělo klít nebo nadávat to zas nebylo. Kdybyste toho snědli víc, mohli byste dostat špatnou náladu, jako by se vám ze srdce vytrácela naděje. Bylo to nechutné žalostným způsobem.
Navíc si u potravin, které koupili, potvrdili i něco jiného. Všechno jídlo, které snědli, bylo vyrobeno hráči, s NPC-čky prodávajícími ho jejich jménem. Narozdíl od hlavních tříd měli Staré Příběhy také nespočet podtříd. Jídlo bylo vyráběno pomocí schopnosti vaření Chef <šéfkuchař>, jedné z podtříd. Potřídy byly na hlavních třídách nezávislé, takže ve Starých Příbězích mohli existovat Samurai Chefs <šéfkuchaři samurajové> i Sorcerer Chefs <šefkuchaři čarodějové>.
Jídlo, které Shiroe s Naotsugem snědli, mohli tito šéfkuchaři vytvořit podle svého Chef levelu, ale vaření ve Starých Příbězích bylo velmi jednoduché. Postavte varné zařízení, vyberte přísady z herního menu a zadejte příkaz použít. Jídelní složky se mohou získávat z různých oblastí. Maso se dá získat z monster, nebo sebrat v dungeonech. Také tu byla semena, která se dala zasadit na polích.
Základní ingredience prodávala NPC-čka a ostatní hráči je na trhu mohli také kupovat. Prostě jste si mohli vybrat ze seznamu potravin co jste chtěli vytvořit pomocí příkazu Použít na přísady. Po výběru požadovaného jídla jste museli 10 vteřin počkat, než ingredience zmizely a byly nahrazeny konečným produktem.
Vězel snad problém v tomhle zjednodušeném procesu?
K tomuhle závěru alespoň došli Shiroe s Naotsugem.
Také museli potvrdit, jak přísady samotné chutnaly předchozí den.
Pomeranče a jablka byla křehká a šťavnatá, čerstvě ulovené ryby voněly normálně, sůl a cukr koupené od NPC-ček chutnaly slaně a sladce, tak jak měli.
Jenže výrobky vyrobené z těchto materiálů byly jako 'rozmáčené krekry bez chuti'.
Proces byl vykonán v tomto herním světě a oni nemohli udělat nic, aby to změnili. Manipulovat s přísadami také nemohli. Kdyby se je pokusili uvařit, změnily by se v podivnou pastu.
Bez jiné možnosti koupili Shiroe s Naotsugem s potravinami i sůl, a při jídle jí na něj sypali. Pořád to bylo žalostné jídlo, ale bylo to lepší, než žvýkat vosk.
Když jste potřebovali jíst, potřebovali jste taky chodit na záchod, což byla také nezbytná akce, což rychle potvrdilo. Vzhledem k tomu, že byli kluci, neměli Shiroe s Naotsugem problém tak dlouho, dokud jim nevadilo dělat to venku. Avšak přáli si mít toaletní papír. Shiroe uslyšel Naotsuga říkat "holky to maj těžký", ale předstíral, že to neslyší.Byla tam spousta věcí, s nimiž se nedalo nic dělat, bez ohledu na to, jak moc o tom Shiroe přemýšlel.
Zjistili, že bez spánku to nejde.
Shiroe měl velkou výdrž, narozdíl od reálného světa. Jeho 90-ti úrovňové tělo mělo vysoké fyzické statistiky dokonce i na třídu magického útoku a ta čísla se mu odrážela na těle.
Nicméně únava a ospalost byly dvě rozdílné věci a Shiroeho i Naotsugova malátnost určitou dobu po přesunutí rostla.
Když už mluvíme o vracení se, potvrdila se i jiná věc. Pokud jste v tomhle světě Starých přéíběhů zemřeli, mohli jste se oživit. Hráči, kteří v tomto světě zemřeli se po určité době znovuzrodili v katedrále.
Pokud se pořád používala hrací mechanika, hráči při smrti ztratili svoje EXPy a zlato, ale Shiroe s Naotsugem tohle ještě nazažili, takže to nemohli potvrdit.
Vzhledem k tomu, že se po smrti mohli oživit, znamenalo to, že pokud by tomto herním světě zemřeli, nezmizeli by. Z tohohle úhlu pohledu to znělo jako dobrá zpráva, ale taky to znamenalo ztrátu naděje na návrat do reality skrze smrt.
Jezení a umíraní.
Z těchto dvou základních pojmů přežití mohli dojít k závěru, že jde o rozporuplný a pokroucený svět.
Shiroe s Naotsugem se odbavili, jakmile dorazili do hotelu, jako své bydliště si pronajmuli sektor. Tuhle funkci nepoužívali, dokud byly Staré Příběhy pouze hrou, jelikož pokud se chtěli odhlásit, stačilo si prostě najít nějakou náhodnoou alej v Akibě. Když nehráli, zmizeli z herního světa. Avšak tahle jasná hráčská volba už se na ně nevztrahovala. Vzhledem k tomu, že i při spánku byli stále ve hře, potřebovali k odpočinku fyzické místo...a když se vzbudili, do původního světa se nevrátili.


Na první pohled tento svět vypadal jako věrná kopie Starých Příběhů. Shiroe s Naotsugem, kteří si stále udrželi schopnosti a bohatství ze hry, žili v tomhle světě, kde se potulovaly příšery, volně. Ale hra je hra a nemůže být zkopírována do alternativního světa. V porovnání se skutečným světem, který se bez rozporu řídil zákony, měl Shiroe pocit, že je tenhle svět nedokonalý a plný mezer. Nejlepším příkladem toho bylo jídlo. Grilované ryby dělané z ryb a soli nechutnaly ani jako ryby ani jako sůl, jen to vypadalo jako grilované ryby, ale chutnalo jako zmáčené krekry. Nicméně pokud jste grilované ryby posypali solí, chutnaly ve skutečnosti jako sůl. Sypání soli dělalo jídlo slanější, avšak jídlo vytvořené se solí nemělo chuť.
Shiroe s Naotsugem zkoušeli ugrilovat čerstvé ryby zdrojem tepla, jako je táborák, jenže bez ohledu na to, co udělali, nestalo se to grilovanou rybou, kterou znali a místo toho se to změnilo v záhadnou černou pastu.
Stejné to bylo se spánkem a používáním záchoda.
Byly to funkce pro hru zbytečné.
Ale ve světě Starých Příběhů, který se stal realitou, jste se mohli cítit ospalí, a opravdu potřebovat spánek.
S tímto světem bylo něco špatně, ať jste se na to dívali jakkoli. Vzhledem k tomu, že to byl svět, měl by jít o soubor zákonů. Jenže nedokázali říct, zda to funguje jako ve Starých Příbězích, nebo jsou tam nějaké podivné fyzikální asociace s alternativním světem.
Možná podivná kombinace obojího, svět přetvořený v chaotické tajemství.


Čtvrtý den se potvrdilo spoustu věcí.
Druhý den v alternativním světě.
Shiroe s Naotsugem se rozhodli jít do polních oblastí v Akibě. Zamířili do Archivu Lesní Věže, sousední oblasti, která byla hned za městskou bránou.
Protože se nacházel poblíž startovního města Akiby, měl Archiv Lesní Věže nízkou obtížnost. Oblasti obklopující všech pět velkých měst byly obyčejně vhodné pro trénink hráčů s nízkými levely. Příšery s vysokými úrovněmi číhaly až v oblastech jako hluboké kopce, které byly daleko od měst. To bylo ve Starých Příbězích všeobecně známo.
Byla to typická oblast zničeného pole s bloudivými monstry okolo levelu 20.
Pokrývala je réva a parazitické rostliny, podobně jako opuštěné budovy v Akibě.
Jak název napovídal, Archiv Lesní Věže byla oblast s mnoha knihkupectvími, knihovnami a výzkumnými laboratořemi propojenými s několika oblastmi dungeonů. Protivníci byli slabí, upouštěli věci obsahující 'Tajné Svitky Úrovně Dovedností', takže byly mezi začínajícími Dobrodruhy populární.
Nepřátelská monstra měla úroveň pouze okolo 20.
Shiroe s Naotsugem byli hráči na úrovni 90 s dobrým vybavením a rozsáhlými zkušenostmi, takže kvůli rozdílu v úrovních by nezískali žádné EXPy bez ohledu na to, kolik takových monster by porazili. Do nováčkovské oblasti přišli pouze aby vyzkoušeli bitvu ve Starých Příbězích v relativně bezpečném prostředí.
Bitva neprobíhala tak, jak očekávali.
Nešlo však o sílu nepřátel. Goblini a šedí vlci padli po škrábnutí Naotsugovým mečem. Dokonce i Shiroe, který byl Čarodějem s nejslabším útokem ve hře, je dokázal zabít jednou ranou.
Šlo o míru jejich rozdílných úrovní.
Ale možnost porazit nepřátele ještě neznamenala, že bylo lehké s nimi bojovat. Když Shiroe poprvé uviděl, jak na ně šedí vlci s gobliny útočí rezavými, krví potřísněnými sekerami, vyděsil se a málem se skácel na zem.
Jeho dechová frekvence byla 10x rychlejší než normálně. I když se hodně nadechl, jako by se dusil, zorné pole se mu před očima zužovalo. Nepřátelský útok mu neublíží… kdyby se o tom nepřesvědčil, nejspíš by hned utekl.
A po nějaké době si to potvrdil.
Shiroe na úrovni 90 měl přinejmenším 8000 HP, zatímco Naotsugu, který používal třídu s nejsilnější obranou, Strážce, měl HP přes 13 000. Útok goblinů jim mohl způsobit jen ojedinělé poškození.
Dokonce i když zlostně zavyli a roztočili své sekery ze všech sil, jejich rány byly bezbolestné, jako údery školáčka.
Shiroe s Naotsugem se po tomto zjištění uklidnili.
Po znovuzískání vyrovnanosti už neutrpěli žádná zranění, avšak jejich boj byl i nadále složitý.
Fyzikální zákony reálného světa, které považovali za samozřejmé, byly podivně propojené s pravidly Starých Příběhů. Účinky viděli všude.
Když jste ve Starých Příbězích bojovali ve skupině, jako Shiroe s Naotsugem, brali jste na vědomí HP svých spojenců pomocí stavové obrazovky, vybrali si vhodné taktiky a vzájemně je, téměř podvědomě, sladili.
Mohli se další nepřátelé přiblížit, zatímco jste se zabývali těmi vepředu?
Mohl se nepřítel propojit s více příšerami, nebo volat o posily?
Který nepřítel byl prioritním cílem?
Kterého nepřítele jste mohli udržet na uzdě a vyřídit ho později?
Různé podobné detaily byly důležitými prvky, ovlivňujícími tok bitvy. Ale v tomhle prostředí bylo těžké i jen upevnit HP toho druhého. Jejich hodnoty se zobrazily v případě, že se zaměřili na čelo, ale boj na nebezpečném místě plném trosek, a k tomu sledování těchto čísel v mysli bylo téměř nemožné.
Shiroe mohl jako mág stále ušetřit nějaký čas pozorováním bojiště. Jenže Strážce Naotsugu se musel s nepřítelem střetnout v přední linii, aby ochránil své spojence, takže navíc ztratil schopnost porozumět svému okolí, což vyústilo v boj téměř naslepo.
"Je to těžší, než jsem si myslel."
Naotsugu si povzdechl nad masovou koulí, kterou měl k obědu. Nepřátelé byli slabí, takže nebylo potřeba se příliš strachovat o HP. Ale nemuselo by to fungovat, pokud budou bojovat s nepřáteli na stejné úrovni.
Ačkoli mělo jídlo vzhled masových koulí, chutnalo jako rozmáčené krekry. Zatímco Shiroe s Naotsugem jedli jídlo bez chuti, z něhož začínali být unavení, přezkoumali podrobnosti bitvy.
Ti dva neovládali žádné bojové umění.
Amatéři jako oni dva neměli ponětí jak během bojů zvládnout emoce a strach a vážně pochybovali, že si na to během živých bojů prostě zvyknou.
Ale vzadu v mysli věděli, že když byli vystrašení přisluhovači na úrovni 20, budou později čelit větším problémům. Staré Příběhy byla fantasy dobrodružná hra, jejíž zábava vycházela většinou z bojů s monstry. Jestliže byl tenhle svět ovlivněn Starými Příběhy, pak bylo zvyknutí si na boje podmínkou přežití.
Naštěstí byla jejich těla silnější, než se zdálo.
Jejich vysoké úrovně od nich držely únavu dál, a když se unavili cestou nebo bojem, mohli získat zpět svou sílu pouhým několikaminutovým odpočinkem. Shiroe s Naotsugem strávili většinu svých dnů v terénu a večery v hospodě, nebo navštěvováním lidí, které znali. Hovořili s hráči, kteří na tom byli stejně jako oni, a sbírali jakékoliv novinky.
Akiba vypadala během těchto 4 dnů klidně.
Nevypukly žádné velké boje, jak se Shiroe původně obával.
Možná, že potvrzení hojnosti jídla bez chuti a jejich schopnosti znovuzrození, jim umožnilo získat nejzákladnější pocit bezpečí.
Nicméně stále tu byly incidenty, které se nedaly ignorovat.
Za prvé, objem zboží na prodej na trhu klesl.
Většina hráčů došla ke stejnému závěru jako Shiroe a uzavřela své zboží.
To, co zbylo na prodej na trhu, patřilo nepřihlášeným hráčům, ale i to bylo časem vyprodáno.
Kolovaly drby o velkých gildách, které odřízly zásobování a vyprodaných a čím dál populárnějších položek. Bylo tu hodně hráčů s produkcí podtřídního zboží, jenže v reakci na situaci přestali pracovat.
Dalším důsledkem byly náborové kampaně cechů. Nebo hráčů, kteří v žádném nebyli a nějaký hledali.
Lidé jsou bytosti nacházející útěchu v číslech. Mnoho bezstarostných hráčů bez cechu se rozhodlo po prožití téhle události k nějakému přidat.
Dalo se zjistit, který hráč se připojil ke kterému cechu kontrolou jejich stavu pomocí stavové obrazovky. Ale bylo těžké zjistit všechny tyhle informace přímo ve hře.
Takže Shiroe mohl pouze odhadovat na základě poměru hráčů, který viděl, nicméně cítil prudký pokles sólo hráčů.
Shiroe s Naotsugem, oba na úrovni 90, obdrželi mnoho pozvánek, jen když procházeli ulicemi.
Ale veškeré nabídky odmítli.
Naotsugu, ignorující Shiroeho, neměl žádný důvod k jejich odmítnutí. Když se ho Shiroe zeptal, Naotsugu s úsměvem odpověděl: "Seznámení se společníky je výsledkem, ne důvodem. Potřebuješ jít dál beze strachu a přátelit se procesem bitev."
Debauchery Tea Party (Zhýralý Čajový Dýchánek) nebyl cech, byla to jen koalice hráčů. Pro ně dva, s jejich historií takové skupiny, byl cech pouhým bezvýznamným titulem. A nemysleli si, že vstup do cechu by jim poskytl bezpečí tváří v tvář takové kritické a matoucí události.
Ale názor některých lidí se od Shiroeho a Naotsuguva lišil a viděli cechy jako něco, na co se mohou spolehnout.
Dvojčata, která Shiroe v den incidentu doprovázel, vypadala, že se také přidala k cechu. Viděl je jenom procházet ulicí, ale zdálo se, že jsou v bezpečí, což umožnilo Shiroemu vydechnout úlevou.
Hráči bez cechu se pro pocit bezpečí chtěli k nějakému přidat. Hodně cechů začalo v reakci na tyto požadavky s náborovou kampaní. Některé agitovali hráče bez cechu, avšak existovaly i příklady spojení několika malých cechů, nebo známých velkých, které naháněly konkrétní hráče.
Shiroe nechápal, proč se cechy chtějí rozšířit, dokud mu to Maryele nevysvětlila. Mělo to něco společného s pohodlným pobytem v Akibě.
Po tom incidentu si někteří hráči mysleli, že vtrhli to alternativního světa, o čemž si Shiroe myslel, že bylo rozumné.
Jenže hráči se tímto směšným stavem cítili frustrovaní mnohem více, než Shiroe očekával. Tyto emoce se shromažďovaly do formy cechu a vytvořily onsensus 'pokud nejste s námi, jste proti nám.'
Mohli věřit kamarádům z cechu, ale ostatním ne. Byla to přirozená obranná reakce na život v tak nepřátelském prostředí.
Jenže tahle příliš silná atmosféra vytvářela mezi cechy zřejmé napětí. Neměli by být napadeni, protože Akiba byla v nebitevní zóně. Pokud by se vyskytly nějaké pokusy o boj, krádež, či únos, okamžitě by se objevily stráže, aby hráče násilím zatkli.
Ale krutá slova a obtěžování se mezi boje nepočítalo. Bylo mnoho způsobů jak obejít omezení bojových akcí a obtěžovat ostatní, pro hráče uvězněné v tomto světě i víc.
Malé cechy byly často obětmi právě takových obtěžování. Maryele se snažila skrýt svou ustaranou tvář úsměvem, když o tom mluvili.
Shiroe zjistil nějaké důležité informace týkající se oblastí, zatímco se o tom bavil s Maryele. Náhodně otevřel stavovou obrazovku a všiml si neznámé karty pod tou týkající se cechů.
Neznal ji, ale už ji dříve viděl.
Ta karta zobrazovala informace o oblasti, v níž se nacházeli, popisovala 'Japonský server/Akiba/Městské oblasti - Žádné příšery/Oblast uzavřená bojům/Vstupní Omezení (Žádné)/Výstupní Omezení (Žádné).'
Shiroe, Maryele a Naotsugu mluvili o malé uličce. To poskytovalo stručný přehled této oblasti a Akiby, kde nebyly žádné problémy.
Zásadní byl další řádek.
'Tato oblast není ve vlastnictví žádné osoby, nebo cechu. Prodejní cena je 700 milionů zlatých. Měsíční poplatek činí 1.2 milionu. Koupit? (Ano/Ne)'
...Tahle věta se zobrazovala, při skupování malých opuštěných cechů, hotelů, pokojů, nebo cechovních hal, jako byl ten, ve kterém byla Aliance Srpku měsíce.
Ale město Akiba bylo nyní obchodovatelným aktivem, i když za astronomickou sumu peněz.
Naotsugu s Maryele si mysleli, že si Shiroe dělá legraci, když na to poukázal, ale jakmile si to ověřili, ohromilo je to.
Shiroe byl veteránem vysoké úrovně a byl bohatší, než ostatní. V bance měl okolo 50 000 zlatých. Takže si byl jistý, že 700 milionů není něco, co by zvládl jeden hráč.
Ale kdyby velký cech sloučil veškeré své zdroje… i když to bylo asi nemožné… mohl by tuto částku získat v hotovosti.
Za předpokladu, že by někdo uspěl v koupi ulic Akiby, měl by být kupující schopen nastavit vstupní a výstupní omezení, nevyjímaje členy cechů, které nenáviděl… mohli by jim zablokovat vstup do města.
Členové Aliance Srpku měsíce se rozdělili, aby to podle Maryeliných instrukcí prošetřili a zjistili, že tato kupní věta se zobrazuje téměř ve všech oblastech.
Jinými slovy, ať už město, pole nebo dungeony, všechny oblasti byly teď volně k prodeji, kromě míst, která už majitele měla… například oblast jako cechovní hala Aliance Srpku měsíce. V takové situaci měl majitel další možnost, vrátit vlastnictví do položky pozemkový skutek.
Čtvrtý den po incidentu.


V očích Shiroeho skupiny už nebylo rozšíření kampaní velkých cechů pouhou taktikou, jak zvýšit jejich velikost.

Část 2

Shiroe s Naotsugem odešli z hotelu a ráno pátého dne zamířili na tržiště, aby nakoupili jídlo na celý den. Naotsugu vypadal sklíčeně, jak se tak vlekl.
"Co se děje?"
"Nic. Jen sem zklamanej tim strašnym jídlem, co jsme měli."
Shiroe s ním sympatizoval. Nesmýšlel o sobě sice jako o grumánovy a na svou stravu z reálného světa rozhodně hrdý být nemohl, nicméně teprve teď mu došlo, jak dobré je opravdové jídlo z reality.
(Smažené kuře z fast foodu... bylo tak dobrý. Balíček ramenu za 68 jenů a chleba yakisoba byli taky vynikající. Opravdu neskutečná pochoutka.)
A také červený čaj, káva a limonády.
Veškeré nápoje chutnaly jako voda z kohoutku, což bylo vážně nesnesitelné. Každopádně se stejně vyráběly z ingrediencí zahrnujících vodu.
Dokonce i voda chutnala jako z kohoutku. Takže vinou jejich jazyků bylo všechno prostě jako běžná voda.
I když do vody přidali různé přísady, dopadlo to stejně, což cítili jako podvod.
"...Myslím, že nám nezbývá, než ho jíst."
"No, máš pravdu. Ale myslim si, že dokonce i ve vězení by nás krmili líp. Jednou jsem v televizi viděl speciální pořad o věznici Abashiri a jejich jídlo vypadalo dobře."
"Jo."
Na Naotsugovu zmínku shiroemu došlo, že to cítí stejně.
Shiroe studoval před střední na veřejné škole. Oběd ve školní jídelně nebyl zrovna kulinářským zázrakem, nicméně chutnal mnohem líp než máčené krekry z tohohle světa.
"To by mě zajímalo."
"Co?"
"Jestli je tohle mučírna, kde nás Bůh nutí celodenně jíst jídlo bez chuti."
Jak by to bylo možné? pomyslel si Shiroe, ale po pečlivém zvážení to nemohl popřít. Možná to znělo směšně, jenže situace, v níž právě teď byli, byla stejně směšná, takže nic nemohli brát na lehkou váhu jako vtip.
"Pokud je to pravda, tak má tenhle Bůh dobrej smysl pro mučení."
"Že jo? Nutit nás jíst otrávené jídlo, díky kterému zvracíš krev musí být nějaký druh pekla, ne? Jako by tě nutili jíst ďáblové."
Jako by Shiroe vzpomínal na pekelnou úroveň buddhismu, v níž by mohl být podobný druh trestu.
"Ale naše současná situace je jiná. Tohle jídlo by v sobě mělo mít výživovou hodnotu, ne jed. Sice je bez chuti, ale dá se jíst. Dokud budeme jíst, mělo by to být v pořádku. Ale je tu něco jiného, pokud bude pořád chutnat takhle, bude se naše morálka propadat hlouběji a hlouběji... Tohle je daleko za úrovní obtěžování, ne?"
"Proto říkám, že má dobrej smysl pro mučení... Jenže jeho záliba v mučení mi jde na nervy."
Jak si spolu Shiroe s Naotsugem klidně povídali.
*Plác*
Zvuk následoval oblázek skákající po asfaltu až k jeho noze.


Shiroe vzhlédl a uviděl třípatrovou budovu na pokraji zhroucení využívanou jako zázemí pro obchod. V jejím vchodu stál vysoký muž.
"To je Akatsuki-san."
Černé vlasy, jemné rysy v obličeji a tmavé oblečení, muž si nesundal masku zakrývající jeho ústa, když vzal na vědomí Shiroeho.
"Známý?"
"Jo , tohle je Akatsuki-san, assassin." |pzn překladatele: nájemný vrah, stejně ji budu označovat v další části překladu|
Shiroe vyrazil k Akatsuki, zatímco ho představoval Naotsugovi.


Shiroe se s velmi tichým Akatsuki setkal před rokem.
Trval na komunikaci přes text, přestože se nacházeli v době, kdy převládal hlavně hlasový chat, ale pomáhalo to dotvořit jeho atmosféru jako vraha.
Hodně hráčů se zaměřovalo na vžití do role, stejně jako Akatsuki. Shiroe je vnímal jako hráče kladoucí důraz na atmosféru hry.
Když byly Staré příběhy pouhou hrou, nechoval se Akatsuki jako 'hráč ovládající postavu Akatsuki', ale jako 'usedlík Starých příběhů' známý jako Akatsuki na tom zakládal veškeré své činy i slova.
Bylo neslušné nazývat takové hraní předstíráním, jelikož to byl jen jiný způsob, jak si užít hru, takže ho nikdo nemohl kritizovat.
Shiroe o Akatsukim smýšlel jako o schopném hráči. Tichý, ale neobtěžoval ostatní ani se nesnažil nikomu zavděčit laskavostmi, v jistém smyslu opak Maryele.
V partě dokonale plnil své povinnosti a nezapomínal na své spojence. Nezapomínal znamenalo víc než jen slova povzbuzení, jako hráč byl v současné době i věku velmi ceněný.
Důležité bylo, že v jeho mlčení nebyla žádná trapnost.
Díky tiché atmosféře jste se mohli cítit nesví, ale Shiroe cítil v jistých ohledech určité spříznění a boj po jeho boku nebyl nepříjemný. Shiroe cítil, že nejsou úplně zticha, jenom komunikovali beze slov.
Bral jejich spolupráci v okamžiku podpůrných akcí jako výzvu.
Veškerá drobná interakce během odpočinku mezi boji byl 'rozhovor' o péči a starosti.
Shiroeův dojem z něj při jejich společných dobrodružstvích byl profesionální zabiják.


"Kdo je Akatsuki-san?"
Akatsuki ukázal bradou a vešel do sešlé budovy. Nezdála se být oddělenou zónou, jen pozadí v zóně pole.
Na Akatsukiho pozvání vstoupili do spoře osvětlených ruin.
"Jaký je, Shiro?"
"Akatsuki-san patří mezi ty, co se vžijou do své postavy, ve hře je velmi schopný. Pravděpodobně má z téhle situace taky depresi."
Zeptal se Naotsugu tiše a Shiroe odpověděl stejně tlumeným tónem.
Už Akatsukiho neviděli, asi zamířil až do úplně zadní části budovy. Na Akatsukiho běžné chování to bylo až příliš uspěchané.
Cítil mokrý písek. Mezerami v částečně zničených stěnách prozařovalo ranní slunce, místnost osvětlovala malá okna.
Rozhodně šlo o obchod a nějaký druh restaurace. Byl to rozlehlý a chaotický prostor s nábytkem roztroušeným všude kolem.
Akatsuki se otočil a vrhl pohled na Naotsuga, částečně znepokojený, částečně obviňující.
"Akatuski-san, tohle je Naotsugu, ochránce a můj spolehlivý starý přítel, dá se mu věřit."
"Jsem Naotsugu, rád tě poznávám! Ať už jsi otevřený nebo tajný zvrhlík, vycházejme spolu dobře!"
Po Akatsukiho pohledu Shiroe raději Naotsuga představil.
Naotsugu ho uvítal až příliš familiérně. Ačkoli si Shiroe myslel, že by takhle neměl mluvit s někým, koho právě potkal, Akatskui se zdál být příliš melancholický, než aby se obtěžoval s neomaleným Naotsugem.
(Byl Akatsuki-san už předtím tak napjatý?)
Přemýšlel Shiroe v dusivém tichu.
(Vzpomínám si, že byl tichá, ale flexibilní hráč, který rád bojuje...)
"Hledal jsem tě."
Řekl Akatsuki po krátké odmlce sotva slyšitelným ženským hlasem.
Ještě pořád to vypadalo, že je hluboce znepokojený. Několikrát se zhluboka nadechl než se zocelil a řekl:
"Chci, abys mi prodal Lektvar obnovení vzhledu."
Promluvil Akatsuki tiše, avšak slyšitelně. Jenže chvíli trvalo, než Shiroemu došel význam jeho slov. Shiroe chvíli přemýšlel o tom, co má na mysli.


'Lektvar obnovení vzhledu'.
Byla to omezená položka rozdávaná během jedné z událostí Starých příběhů. Shiroe si vzpomněl, že šlo o propagační akci, která měla do Starých příběhů přilákat víc hráčů a tohle bylo odměnou za účast. Tahle propagační akce kombinovala úsilí s internetovým vysíláním, jenže obsah byl nepropracovaný, herečka s průměrným hlasem udělala rozhlasový rozhovor, aby propagovala svoji píseň. Bylo to selhání, o němž chtěli vývojáři dělat, že se nikdy nestalo.
Jelikož šlo o hru s dvacetiletou historií, odehrálo se už víc akcí, které lze vystihnout slovem stupidní. I rozsah itemů omezených na akce byl velmi široký.
Postavy představující hráče se nastavují na začátku hry.
8 ras, 12 tříd, jméno, pohlaví, stejně jako výška, tvar těla, sestřih, barva vlasů a očí, to všechno se dá upravit. Tělesné tvary byly přizpůsobeny pomocí tuctu znaků jako obvod hrudníku, délka nohou, šířka pasu a ramen. Vzhledem k tomu, že váš vzhled a tělesné tvary neovlivní bojové schopnosti, používá většina hráčů ve hře svůj skutečný vzhled.
'Lektvar obnovení vzhledu' vám dovoloval změnit nastavený vzhled vaší postavy, přesně jak název napovídá. Jak již bylo vysvětleno, vzhled nijak neovlivní sílu v boji, takže to byl jen item pro zábavu. I když celkem vzácný, jelikož ta událost byla selháním, nicméně šlo o dobrý způsob jak změnit náladu hry.
Alespoň až do současnosti.


"Aka, Aka, Akatsuki-san, mohla bys..."
Akatsuki zírala na Shiroeho.
"Seš holka?"
Akatsuki přímočaře přikývla, zcela v rozporu s jejím profesionálním vzhledem nájemného vraha. V tomto světě, kde byla konverzace skrze klávesnici nemožná, už nemohla déle skrývat své pohlaví.
"Tak to je překvapení."
I Naotsugu stojící vedle Shiroeho ztuhl šokem.

Část 3



Shiroe vytáhl z bankovního úložiště 'Lektvar obnovení vzhledu' a vrátil se do rozpadající se budovy. Když Akatsuki předal oranžovou lahvičku, dívka si s úlevou oddechla.
"Počkej prosím chvíli."
Řekla Akatsuki než zmizela v hlubinách obchodu.
Neodešla však do jiné místnosti. Zdálo se, že si nechala své věci za zástěnou oddělující kuchyni.
(Celkem neopatrné, přece tady nežije, ne?)
Pomyslel si Shiroe, ale nepanovala zrovna taková atmosféra, aby se mohl podělit o svou pointu.
"Hej... Seš v pořádku...?"
"Nedělej si starosti... Hnng!"
"Co se stalo?"
"Ten lektvar způsobuje velké bolesti."
Akatsuki lektvar okamžitě vypila, skrze zástěnu viděl oranžové světlo, které z něj vyzařovalo. Vypadalo to, že Akatsuki odpovídala v agónii, obličej ustaraného Shiroeho v příštím okamžiku zbělel.
Slyšel zvuk několika jídelních hůlek zlomených hrubou silou v půli. Zpoza zástěny se ozval výkřik tak strašlivý, že se až divil, jak ze sebe mohla lidská bytost něco podobného vydat.
(Počkej chvíli, hej!)
"Uu tsu... Gu tsu..."
Shiroe ji chtěl z obavy jít zkontrolovat, ale nohy jako by mu přirostly k podlaze. Nasloucháním Akatsučina sténání se ujistil, že je žena, rozhodně mladá dívka.
Ačkoli sténání pokračovalo, Shiroe se neodvažoval odsunout zástěnu, aby ji náhodou neviděl nahou.
Není divu, že Akatsuki nepoužívala hlasový chat.
Kdyby ano, všichni by zjistili, že je dívka a to by bylo pro její vžití do postavy vraha nepříjemné.
Shiroemu to konečně došlo.
"Taky má spoustu problémů."
Setřel Naotsugu prach ze stoličky a povzdechl si. I Shiroeho to překvapilo.
Ale byl to pravděpodobný scénář. Při převládajícím využití hlasového chatu u onlinovek byli hráči používající opačné pohlaví neobvyklí ale ne neslýchaní.
Pokud jde o onlinovky, Staré příběhy byly tradiční komplikovanou hrou sedící hardcorovým hráčům. Ačkoli v radosti ze hry nebyly mezi pohlavími rozdíly vzhledem k článkům, které Shiroe četl v časopisech, preferovaly dívky neformální hry.
Podle Shiroeho hrubého odhadu byl počet mužů ku ženám co se týče Starých příběhů 7 ku 3.
Akatsuki do hloubky chápala herní mechaniku a milovala souboje, takže Shiroeho nikdy ani nenapadlo, že by mohla být holka.
"Už je to v pořádku... máš mé díky."
Zpoza zástěny vyšla mladá dívka, asi 150 cm vysoká a s dlouhými vlajícími vlasy. Přesně jak si jí podle hlasu představoval, byla to krásná mladá dáma. Měla volné oblečení, jelikož se její výška snížila o 30 centimetrů a vypadala jako dítě v tátových montérkách. Z kalhot a vyhrnutých rukávů vyčnívaly bělostné kotníky a štíhlé prsty, dodávaly jí roztomilý vzhled malého zvířátka.
"Wah, je sexy, o tom není pochyb."
Řekl Naotsugu měkce s lehce otevřenými ústy.
Shiroe to viděl stejně.
Základní vzhled a účesy v tomto světě kopírovaly nastavení Starých příběhů. Ale podle nedávného pozorování si hráči z reality odnesli obličejové rysy.
Shiroe byl v tomto světě poloviční alv, lidská rasa smíchaná se starověkou alvskou rasou, základní nastavení bylo hubená postava se silnou zvědavostí. Shiroe si skrze zrcadlo v hotelu potvrdil, že jeho obličejové rysy opravdu odrážejí jeho protějšek z reálného světa. Korálkové zlé oči na něj ze zrcadla upíraly svůj pohled a přiváděly ho do lehké deprese.
Stejná teorie by se dala aplikovati na Akatsuki. Akatsuki byla na rozdíl od Shiroeho člověk. Její obličej rozhodně patřil krásné mladé dívce.
Velké černé oči, bělostný oválný obličej a obočí jako namalované. Jelikož obličej v tomto světě odrážel její reálné já, musela být nádherná... Ne, tradiční krásná mladá dáma.
Ale Akatsučino nové tělo bylo opravdu drobné, nesahala Shiroemu ani po rameno, možná neměla ani 150 cm.
Hráči si mohli svou postavu v detailech změnit... včetně těla a obličeje Dobrodruha. Akatsučina postava byla celkem vysoká, o více než 30 cm vyšší než současná Akatsuki.
Shiroe se při chůzi s pouze několikacentimetrovým rozdílem ve výšce cítil opravdu nemístně a Akatsuki se musela cítit desetkrát hůř než on.
"Musela si to mít těžké."
Shiroe byl ztuhlý šokem, vůbec ho nenapadlo, že by mohla být Akatsuki taková kráska.
Ten, kdo prolomil napjatou atmosféru, byl Naotsugu.
"Odvolávám své dřívější prohlášení. Nemůžeš být otevřený ani skrytý úchylák, protože nejseš kluk. To ty si ta, kdo nosí kalhotky, takže znáš své místo!"
Možná má pravdu, ale opravdu na to tlačí. Akatsuki nepochopila, co říká a nasadila zmatený výraz.
"Shiroe-dono, má snad něco s hlavou?"
"Tak to není... On má něco s celou osobností."
"A to jako proč!?"
"Každopádně je mimo."
Prohlásila Akatsuki poté, co si Naotsuga prohlédla.
Možná je to kvůli tomu, že se konečně zbavila omezení hlasového chatu.
V porovnání s dobou, kdy ji Shiroe potkal ve hře byla Akatsuki mnohem ochotnější povídat si s ostatními. Ale její klidná povaha nezměnila Shiroeův dojem z ní.
(Ne, ještě pořád jsem si nezvykl na její roztomilý hlas.)
"Ty říkej něco o tom kdo je mimo! Jak můžu jako čestný společenský muž přestat s nemravnýma vtípkama? Je to moje vznešená povinnost. Ale holka jako ty tomu nemůže rozumět, i kdyžjí to vysvětlím..."
Nafoukl Naotsugu hrdě hruď. Akatsuki mu věnovala pohled a odfrkla si.
"Ale vypadáš dobře, to se musí nechat."
Hodil Naotsugu polní láhev plnou vody ze studny.
Jelikož veškeré pití chutnalo jako běžná voda, vzdali to Shiroe s Naotsugem a pravidelně si kupovali čutory. Plnili je z nejlevnějšího zdroje, studny.
"Díky za tvůj zájem."
Akatsuki vypadala překvapeně, neschopná určit, zda je Naotsugu podivín nebo pečující osoba. Nicméně Akatsuki popadla lahev a dopila relaitvně plnou čutoru, vypadala opravdu žíznivě.
Všichni tři odpočívali, usazeni v nejpohodlnějších pozicích a povídali si spolu v mírně vlhkém obchodě.
Akatsuki se už pět dní moc dobře nenajedla a schovávala se v této budově, aby se vyhnula ostatním.
Shiroe nechápal, proč to udělala, ale jakmile mu sdělila své důvody, souhlasil s ní.
Její tělo se dramaticky lišilo od toho reálného, takže se cítila nepohodlně i při pouhé chůzi. Sice by se dokázala poklidně procházet ulicemi, nicméně při jakýchkoli problémech by se dostala do potíží.
A šance, že se nějaký problém vyskytne, byla opravdu vysoká.
Mohla v tomto světě komunikovat skrze zprávy, takže nemusela mluvit ať už při nakupování nebo kontaktování známých. Ještě pořád mohla používat ke komunikaci papír a tužku, jenže to by ostatním připadala podezřelá.
Kdyby promluvila, nic by se nestalo, prostě by byla mužem s dívčím hlasem. Avšak impozantní vysoký vrah s ženským hlasem by byl nemístný a rozhodně by přitahoval pozornost ostatních a spolu s ní i problémy. Akatsučina dedukce byla pravděpodobně správná.
"Vzpomněla jsem si, že Shiroe-dono při našem setkání zmínil, že má lektvar obnovení vzhledu, takže jsem měla tuhle... tuhle možnost vysvobození z mé situace."
"Aha."
Naotsugu pokračoval.
"Hádám, že jsi nejdřív hrála hry s tímhle zakrslým tělem."
"Neříkej mi, že jsem zakrslá."
Podívala se ostře na Naotsuga.
Akatsuki měla silný pohled. Byla taková před vypitím lektvaru, ale po návratu k původnímu tělu viděl Shiroe, že jsou její oči naplněné odhodláním a impozantním duchem dostatečně silným na to, aby drtil balvany.
"Není prcek prostě prcek?"
"Packalové nemají žádné právo říkat podobné věci."
Naotsugu ignoroval její pohled a pokračoval v jejím škádlení.
Ale navzdory škádlení vyndal Naotsugu z tašky jídlo a pití i pro Akatsuki. Jeho ležérní způsob jak ukázat laskavost opravdu seděl Naotsugově způsobu řešení věcí. I Akatsuki tomu porozuměla a přestala nad tím tématem dumat. Prostě se cítila nesvá, jelikož tohle bylo poprvé, co se setkala s někým, jako je Naotsugu.
"Hry jsou zábavné, protože v nich můžeš dělat věci, jaké v reálném světě nedokážeš, ne? Je to stejné jako fantasy nebo sci-fi světy. Změna mé výšky pro mě bylo podobně zajímavé."
Trucovala Akatsuki a trochu váhavě odpověděla.
Měla pravdu.
"Ach, nedá se nic dělat, máš pravdu."
Řekl Naotsugu soucitně a koukl na Akatsuki.
"..."
"Jo, nedá se nic dělat, není to chyba Akatsuki. Souhlasím s ní, všichni mají právo snít."
Zvedl Naotsugu s úsměvem palec jako by všemu rozuměl. Akatsuki vyskočila a v příštím okamžiku kopla kolenem Naotsuga do obličeje.
"Nepoužívej kolena! Kolena!"
"Shiroe-dono, je v pořádku když tomuhle podivínovi vrazím koleno do obličeje?"
"Zeptej se, než to uděláš!"
Zasmál se Shiroe šťastně jejich interakci.
A ani jeden z nich nebyl ve špatném rozpoložení, což dělalo situaci ještě vtipnější.
Naotsugu si stěžoval, že 'prostě chtěl, aby byla hodná holka', Akatsuki žádala, aby 'prosím, udělej něco s tím podivínem'. Po chvíli smíchu zmírnil Shiroe svůj řehot a zeptal se Akatsuki:
"Cítíš se po návratu do původního těla lépe?"
Akatsuki chvíli zvažovala odpověď a pak s vážným výrazem odpověděla.
"Mužské tělo je cool a má dlouhou útočnou vzdálenost... Ale hluboce jsem se trápila."
"Vážně? Čím?"
Zeptal se Naotsugu.
Právě se setkali, ale už se chovali jako staří přátelé. Shiroe si vzpomněl, že Akatsuki byla typ opatrný v osobních vztazích, avšak možná spustila svou ochranu díky Naotsugově povaze.
"To... chození na záchod je znepokojující."
Akatsuki se dívala do podlahy a neurčitě odpověděla.
(Jestli budeš pokračovat, bude to sexuální obtěžování, Naotsugu!)
"Ach, takže jsi měla penis!"
(Nezhoršuj to, Naotsugu!)
"Ach, takže, promluvme si o dalších věcech! Přizpůsobila jsi svou postavu blíže své pravé výšce?"
Změnil Shiroe nešikovně téma, aby vytažením této otázky pomohl nešťastné červenající se Akatsuki. Na ženu byla malá.
"Jo, přesně tak."
Akatsuki si upravila pytlovité oblečení a s vážným výrazem odpověděla.
(Takhle se chová, aby zakryla rozpaky po Naotsugových sexuálně obtěžujících slovech...)
Nicméně Shiroe vycítil, že je vážnější než obvykle a má tendenci dívat se zpříma na osoby nebo věci.
Akatsuki měla zvyk pozorovat věci, aniž by od nich odvrátila pohled, což byl pravděpodobně odraz jejího chování z reálného světa.
Dávalo to dojem, že ze sebe ta drobná dívka vydává to nejlepší při jakémkoli úkolu, který dostala.
"S vyřešeným výškovým problémem by teď měla být chůze jednodušší, co?"
"Jsem ti vděčná za tvou pomoc."
Poděkovala mu Akatsuki krátce.
Její mrzutý způsob mluvy, náhlé akce a zvyk zírání.
Tahle kombinace přesahovala toho tichého a profesionálního válečníka, jakého Shiroe znal. Ačkoli se jejich vzhled lišil, zdálo se, že upřímnost a vážnost jsou Akatsučinou přirozenou povahou.
Shiroe cítil, jak se drobná mladá dívka před ním pomalu slučuje s 'Akatsuki', kterou zná.
"Kolik ti dlužím? Můžu zaplatit celým jměním?"
Začala Akatsuki jako obvykle mluvit na Shiroeho, oči zaměřené na něj, zatímco pronesla něco tak šokujícího.
"Mám jen asi 30 000... Odpusť mi můj nedostatek finančních prostředků."
"Není třeba, nedělej si s tím starosti."
"To ne. Ten lektvar byl item limitovaný událostí, vzácný poklad, který se nedá znovu najít. Musí být k nezaplacení, 30 000 nemůže stačit."
To byla správná teorie.I když na něj jen padal prach ve skladišti banky, nebylo by překvapivé, kdyby teď výrazně získal na ceně.
"..."
"..."
Ale vážně stál za takové jmění? Shiroe o tom pochyboval. Až do teď byl každopádně k ničemu.
"To, ach... nemohla bys to prostě považovat za dárek zdarma?"
"Nechci, aby se o mně říkalo, že nedovedu splatit laskavost."
Shiroe se z té dvojice naléhavých zírajících očí cítil nesvůj. Akatsuki byla krásná mladá dívka, takže její vzhled měl silně destruktivní sílu.
"Když máš takové obavy, prostě použij kalhotky... Fu uah!"
Akatsuki znovu ladně udeřila Naotsuga kolenem do obličeje. Úhel by tak akorát, aby Naotsugu tentorkát sletěl na hromadu trosek.
"Akatsuki-san má dobré reflexy."
"Klídek, hej, tajnej zvrhlíku, na čí straně seš!"
"Shiroe-dono, je v pořádku když tomuhle podivínovi vrazím koleno do obličeje?"
"Neříkal sem, aby ses zeptala předtím, než to uděláš!?"
To, jak Akatsuki ukázala na Naotsuga a požádala o povolení bylo roztomilé a rozpustilé, Shiroe si nemohl pomoct a usmál se.
"Ech, zapomeň na to. Nemluvme teď o ceně toho lektvaru. Hej, Akatsuki."
"Nezapomeň na vyjádření úcty."
"Na také banality se nehraje, prcku."
"Neříkej mi prcku. A je to důležité, pokud přijmu limitovanou věc Shiroeho-dono, aniž bych ji zaplatila, budu se navěky stydět."
Odmítla Akatsuki ustoupit.
Naotsugu se podíval na trucující Akatsuki a potom se otočil k Shiroemu, přesouval pohled z jednoho na druhého a řekl:
"Ne, věci, o kterých mluvíš, nejsou důležité. Tak či onak, proč s námi na chvíli nezůstaneš, Akatsuki?"
"... Ach?"
Zdálo se, že to Akatsuki překvapilo.
Jako by na okamžik ztuhla.
"Vysvětli to, Taktiku."
Řekl Naotsugu svůj díl a zbytek přehodil na Shiroeho, jako by si myslel, že je to jeho povinnost.
Nadhodil něco, co nebylo v předstihu projednáno... Ačkoli Shiroeho to taky napadlo, souhlasil s Naotsugovým návrhem.
"...Jo, myslím, že je to dobrý nápad."
Ale 'ten nápad je dobrý' není to samé jako 'ten nápad je snadný'. Naotsugu to řekl z dobré vůle, ale jako by ta trestná hra nutila Shiroeho na dívku uhodit, z čehož byl v rozpacích.
"...Nechci to říkat, ale slečna Akatsuki je drobná dívka a po návratu k původnímu tělu... ach, tvůj vzhled a hlas tě můžou... snadno dostat do problémů. Důležité je, že slečna Akatsuki není v cechu. Máš v plánu se k nějakému přidat."
"Nejsem zvyklá na cechy, protože vrazi jsou vlci samotáři."
Zamračila se na něj Akatsuki.
"Myslel jsem si to. Oba jsme dobrodruzi na volné noze, svobodný kalhotkový festival."
"...Sklapni, zvrhlíku."
"Jestli máš v plánu přidat se k cechu, v pořádku... Ale lidé tě budou obtěžovat, dokud v žádném nebudeš, víš? Velké cechy chtějí zvýšit svou bojovou sílu, takže zvou každého, na koho narazí. A pokud je hráčem žena, vloží do hledání ještě víc snahy."
"Opravdu...?"
"Pro zajištění základny a výměnu informací... Myslím, že by bylo dobré mít nějaké styky."
Akatsuki souhlasně přikývla.
(Akatsuki-san není zrovna dobrá v navazování vztahů.)
Shiroe o sobě nesmýšlel jako o společenském tvoru, jenže Akatsuki obklopovala chladná atmosféra. Dokud byly Staré příběhy hrou, Akatsuki ukazovala svou laskavost bezeslovnou akcí. Ačkoli byla tichá, nebylo to tak, že by neměla v lásce společnost ostatních, což si však uvědomilo pouze minimum hráčů.
Z toho, co Shiroe věděl, znala specialistka na boj Akatsuki jen hodně málo lidí a nejčastěji spolupracovala právě s ním.
Vypořádávat se takhle s věcmi ve hře bylo v pořádku. Byla to jen hra, takže stačilo užívat si ji po svém, pokud to ovšem neobtěžovalo ostatní.
Jenže tenhle svět už nebyl hrou.
Jelikož byla Akatsuki taková kráska, mohl by její nonšalantní postoj zažehnout nejednu jiskru.
(Nejsem si jistý, jak moc o tomhle Naotsugu přemýšlel... v určitém smyslu by bylo dobré utvořit spolu tým, ale...)
"Není to skvělý? Vrazi jsou skvělí na odstraňování lidí, ne? Zatímco my budeme zaměstnávat monstra, ona se za nimi proplíží a zasadí jim smrtící zásah, nádherná spolupráce nesoucí spravedlnost na festival padouchů!"
Řekne Naotsugu s úsměvem.
(Správně co se týče týmové práce... Jenže co je to za festival, který pořád zmiňuje?)
"Ech, vadilo by to, Shiroe-dono?"
"Měli bychom tě mezi sebou rádi. Bez ohledu na to, jaké nás čekají překážky, bude bezpečnější, když budeme my tři spolupracovat."
"Aha, takže jako shinobi. Budu ctít Shiroeho-dono jako svého pána."
Shiroe na okamžik nad Akatsučinými slovy zaváhal, ale ona kývla, dívala se tím svým jedinečným pronikavým pohledem, který jako byl vždycky zaměřený.
(Shinobi? Pán? Není Akatsuki vrah?"
Ačkoli měl nějaké pochybnosti, znělo mu to jako dobrý nápad.
"Můj pane, zachránil jsi mě od osudu přeměny v muže a tak pro tebe musím na oplátku pracovat. Takový jest význam splacení dluhu, jako shinobi tě od teď budu ochraňovat."
Pronesla Akatsuki s pohledem, který se jí ani trochu nepodobal. Naotsugu si nevšímal modřiny na nose a zeširoka se na Shiroeho zašklebil.
"Tak, vyřízeno, od teď jsme tým. Vítej do naší party, prcku."
"Sklapni, idiote."
"Jsme výjimečný tříčlenný tým, zacházej se mnou prosím dobře."
Všichni tři si navzájem přiťukli čutorami v zaneřáděném obchůdku, připili si na sestavení své skupiny.

Část 4



Pár dní po Akatsučině připojení k týmu.
Oblast jejich operací se postupně přesunula k bitevní zóně poblíž Akiby.
Měli k tomu hned několik důvodů, jedním z nich byla obtížnostní úroveň soubojů, jimž čelili v Archivech věžního lesa.
Základní struktura a taktiky bojů věrně kopírovaly Staré příběhy. Hlavní rozdíl spočíval v bojových technikách a schopnostech.
Prvky, které byly během hraní hry zanedbatelné... Jako úhel seku mečem nebo zdvihu štítu, terén, zaujmutí pozice, do bitvy přibyla spousta detailů potřebných uvážení. Spolupráce a zorné pole byly také důležité a vůbec nejdůležitější bylo prolomit těžkou překážku psychického strachu.
Shiroeho první myšlenka při venkovním procvičování s Naotsugem byla 'Tohle bude těžké'. Ale po několika bitevních cestách se jeho pohled změnil na 'tohle je těžší, než jsem si myslel'.
Jelikož Akatsuki patřila do třídy bojující v první linii, bylo by pro ni lepší, aby si zvykla co nejdříve. Nyní tvořili skupinu, nicméně nevěděli, jak dlouho to spojenectví vydrží, takže se shodli, že by si měli během společně stráveného času zvyknout na základy boje.
Další věcí byla existence Aliance Srpku měsíce.
Po první návštěvě sklesli, protože cech si celkem často vyměňoval informace. Na rozdíl od Shiroeho party měla Aliance Srpku měsíce i nějaké výrobní hráče. I když měl Shiroe výrobní podtřídu jako prvotřídní písař, v Srpku měsíce byla velká škála řemeslníků.
Znali ve městě víc lidí a proto byli při shromažďování informací účinnější než Shiroeho skupina.
Protože si vyměňovali informace, bylo by lepší prozkoumat bitevní oblasti a zároveň trénovat. To byl další důvod.




Aby si zajistili alespoň minimální úroveň bezpečí, byli v Akibě i lidé, kteří se vrhli do akce jako Shiroeho skupina. Nicméně většina lidí v Akibě trávila dny pouhým zahálením, neschopná dokonce i po týdnu přijmout novou realitu. Mohl by tu být někdo... Možná bůh nebo GM, který by je zachránil? Zuby nehty se drželi této naděje.
(Kdyby na ní tak nelpěli, jejich srdce by se mohla prostě rozpadnout.)
Shiroe se do nich dokázal vcítit, jen nebyl dostatečně optimistický, aby věřil v jejich naději.
Pokud šlo jen o žert a pomoc by dorazila, bylo by to skvělé a Shiroemu by se ulevilo. Jeho život na vysoké možná nebyl dokonalý, ale byl to svět, který mu by důvěrně známý a v němž vyrůstal, rozhodně se do něj chtěl vrátit.
Ačkoli šlo o událost řízenou úředníky, stále existoval nepopiratelný fakt, že tu mohou být uvězněni navždy. Někdo velmi neopatrný by si mohl vsadit na možnost záchrany a bezvýsledně tak žít své dny.
Akiba byla největší japonský server a taky začínající město pro nové hráče. Hlavní města se mohla lehce lišit, ale zóny, které je obklopovaly, patřily pouze monstrům na nízkých úrovních, bezpečná oblast pro prozkoumání začátečníky.
Shiroe se rozhodl prozkoumat každou z těchto zón a postupně se propracovali k oblastem na vyšší úrovni. Při zvážení jejich úrovně byli Shiroe, Naotsugu i Akatsuki všichni na 90.
I když utržili v zónách na nízké úrovni zásah, neutrpěli moc poškození. Nepřátelé neútočili až tak nedbale, jakmile pochopili, jak silná Shiroeho skupina je.
V tomto smyslu se dalo vyhnout soubojům. Jenže Shiroeho skupina chtěl bojovat se všemi druhy monster kdykoli to jen bylo možné.
Útoky nepřátel nezpůsobovaly škodu, ale stejně nedobrovolně ucukli, když čelili výpadům různých monster. Jejich těžký dech, dusivý pach krve a zlé úmysly skrze obrazovku rozhodně cítit nebyly.
Ačkoli měli nízkou úroveň, strach z boje stačil, aby vycouvali.
Existovali protivníci na tak nízké úrovni, že z nich nezískali žádnou zkušenost, ale stejně s nimi několikrát bojovali, aby si prostudovali, jak se vypořádat s bojem a zvykli si pocit z boje.




Jejich bitevní formaci obvykle vedl Naotsugu.
Jakmile se totiž dostal do úderného pole nepřátel, boj začal.
Ochránce Naotsugu používal těžkou zbroj a štítové techniky odrážející údery monster. 'Výsměšný jásot' byl jedním ze základních schopností ochránců s efektem rozzuření nepřátel. Rozzuřená monstra se pak změřila na Naotsuga a zachovala Shiroeho s Akatsuki v bezpečí před útoky.
Přesně jak předpokládali, bylo těžké kontrolovat obrazovku statusů během lítého boje. Dokud byly Staré příběhy jenom hrou, potřebovali jste pouze vybrat monstrum a vaše postava na něj neustále útočila. Zároveň se stabilním tempem vyhýbala nepřátelským výpadům, takže nebylo třeba obávat se o odražení útoku mečem nebo zablokování štítem.
Stačilo jen kliknout na tlačítko schopnosti a aktivovat ji.
Ale v alternativním světě jste při boji museli neustále pozorovat pohyby nepřátel před vámi a opakovaně útočit svou zbraní.
Když jste čelili blížícímu se monstru, vaše zorné pole se zúžilo a nedokázali jste sledovat pohyby všech protivníků.
Po noha diskuzích vytvořila Shiroeho skupina několik formací a bitevních kódů. Závěrem bylo, že budou držet Shiroeho od přední linie, aby pozoroval celé bojiště a instruoval je, což bylo nejbezpečnější. Shiroe potřeboval pro magii podporu, zatímco držel krok s okolní situací a stavem jeho spojenců.
Většina kouzelnických zaříkávadel bylo průměrných. Intenzivní ostří bylo jedním z mála kouzel, které se dalo považovat za velmi užitečné. Na několik hodin zvyšovalo útok spojenců o 30% a nebylo třeba ho během bitev znovu přivolávat.
Existovala i další použitelná kouzla, avšak jejich použití z větší části záviselo na situaci. Shiroeho hlavní povinností bylo sledovat okolí a spravovat stav jeho spojenců.
Akatsuki přirostla Shiroemu s Naotsugem po mnoha trénincích jako spoluhráč k srdci.
Vrahové byli jednou ze tří útočných tříd a měli největší útočnou síle mezi dvanácti celkovými třídami.
Lišili se od válečníků, kteří byli zběhlí v zachycování nepřátelského útoku v přední linii. Oproti tomu, útočné třídy nebyly houževnaté na poli obrany ani neměly schopnosti lákat nepřátele.
Jednoduše řečeno, povinností útočné třídy bylo dodělat ne nepřátele vylákané válečnickou třídou. Mezi těmi třemi se vrazi specializovali na rychlé zabíjení. 'Atentát' využívaný vrahy dokázal v jediném okamžiku způsobit téměř 10 000 poškození.
Akatsuki hbitě uháněla bojištěm.
Její drobné tělo mělo úchvatnou rychlost, její pohyby se daly jen stěží sledovat, jak se hnala k nepřátelům. Tohle byla 'Skrytá chůze', schopnost vrahů, která jim umožňovala přiblížit se do slepého bodu nepřítele a zvýšit tak úspěšnost dalšího útoku.
Její běžící postava s černými vlasy, hladkými jako kapalina, vlajícími za ní, byla tak krásná, až to fascinovalo.
Naotsugu zablokoval tesáky nepřátele svým štítem a uskočil, Akatsuki jim tak mohla spěšně zarazit ostří do slabin, aby zabránila dalším útokům na Naotsuga.
Spolupráce přední a zadní stráže byla taktika dohlížející na celé bojiště; týmová práce 2 předvojů přímo souvisela s bojem samotným.
Proto bylo potřeba s nepřáteli bojovat opakovaně, jedině tak mohli instinktivně vycítit vzájemný zavedený postup.
Shiroe měl na druhou stranu na starosti potvrzení jejich stavů a jejich přemisťování, aby vyváděli nepřátele z rovnováhy. Občasně vyvolal kouzlo, aby oklamal nebo omezil pohyblivost protivníků, zvrhl bitvu v jejich prospěch.
Po týdnu procvičování byl Shiroeův tým schopný vypořádat se s nepřáteli na úrovni 50.

Žádné komentáře:

Okomentovat