High School DxD: Volume 3 – Život.0

Nikdy Excaliburu neodpustím—.

Život.0

Část 1

Ahojte, všichni. Tady Hjódó Issei.

Je to dost náhlý, ale i vám se jednou nebo dvakrát staly takové ty postelové věci, ne?

Například že přijdete pozdě, protože vám nezazvonil budík nebo jste spadli z postele, protože jste se ve spaní moc převalovali.

V mém případě je to, co se mi právě děje, daleko za mýma očekáváníma……

“Unnn……”

Slyším svůdný zvuk. Jo, je mi to dost blízko.

Když se podívám vedle sebe, spí tam karmínovlasá sestřička, Rias bučó. Moje paní, prvotřídní démon.

V podstatě se před několika dny vnutila ke mně domů a začala se mnou žít.

Zdá se, že se mi pokaždé vloudí do postele, než si toho všimnu… A bývá u toho nahá……

Ne, věděl jsem to. Bučó mi řekla, že spí nahá a to samé udělala, když jsem spal na ošetřovně ve škole.

Kuuuu! Z levé strany cítím něco měkkýho! Ve spaní mě používá jako objímací polštář!

Bučóina vůně stimuluje moje čichové buňky! Proč voní tak dobře?

Chci říct, prsa má totálně namáčknutý na mojí levou paži! A moje ruka noha je naprosto zakrytá něčím totálně měkkým! Musí to bejt její stehno. Moje levá ruka je mezi jejíma stehnama jako v sendviči! “Stehnovej sendvič”! To je tak boží!

Díky tomu se nemůžu hýbat. Ne, nechci se hýbat. Ani náhodou bych tak snadno nepřerušil tak skvělou situaci!

Stalo se to jen několik dní potom, co se nastěhovala! Myslel sem, že bude divný žít s ní, ale jestli to tak pude dál, sem pro všema deseti! Banzai!

“……Och, jsi vzhůru?”

Takže Bučó je taky vzhůru!

“J-Jo, sem. Když jsem se probudil, leželi jsme takhle, takže jsem nevěděl, co dělat……”

No, tak se fakt cítím. Nemám tušení, co mám dělat. A jelikož je moje paní vzhůru, už vůbec netuším, co se ode mě očekává, že udělám.

“Omlouvám se. Dobře se mi spí, když tě mám jako objímací polštář. Přišla jsem, když jsi usnul.”

To se děje!? Vážně nerozumím Bučóiným pocitům!

Bučó pak ještě pevněji obejme levou stranu mého těla. Uóóóóóóóó!

“Co bychom měli dělat? Bylo by krásné zůstat takhle, než bude čas vstávat…… Možná že trochu těch lechtivých věcí by bylo dobrou komunikací s mým rozkošným služebníkem.”

Mlask.

Prezidentka mi dá pusu na tvář. P-Proč mě tak zbožňuje!? Je to jen můj pocit nebo mě po tom incidentu s Raiserem začala zbožňovat ještě víc? Je pravda, že každej den krvácím z nosu.

“Umm, Bučó……Jsem taky kluk……t-takže když budeš říkat takové věci……”

“Máš v úmyslu na mě něco zkusit?” odpoví Bučó rozpustile. Proč je tak dobrá v rozpalování!? “Určitě, udělám cokoli, co by tě potěšilo.”

“—!”

Jak zašeptá takhle sexy hlasem, moje mysl je s to odplout do věčných lovišť, když—.

ŤUK ŤUK. Někdo klepe na dveře.

“Ise, už je skoro čas na ranní trénink.” Ten hlas z druhé strany patří Asii.

……Takový načasování! Z-Zrovna jsme se dostávali k tý dobrý části— ne, není to Asiina vina!

Každé ráno tvrdě trénuju. To protože jsem ještě pořád slabej démon.

Pořád trénuju pod vedením Bučó. Asia mě podporuje tím, že se chová jako manažerka. Moc díky, Bučó, Asie.

“Ise? Ještě spíš?”

“Ne, jsem vzhůru. P-Počkej chvíli! Chci říct, počkej na mě dole!”

Přesně tak! Nemůžu dopustit, aby tohle Asia viděla. Už tak je to dost blbý, co začala soupeřit s Bučó, jakmile se nastěhovala.

Nevím, proč se na ní Asia dívá takhle, ale Bučó tu výzvu taky přijala.

No, obvykle spolu mluví normálně, takže to nevypadá na vážnej souboj. Každopádně, mohly byste spolu prosím vycházet……? Nechci vidět holky, jak se perou.

Aniž by věděla, co se mi honí hlavou, nasadí Bučó ďábelský úsměv.

“Asie, počkej na nás ještě chvíli. Musíme se s Isem připravit.”

“—!”

Tohle Bučó řekne za dveřmi stojící Asii. Bučóooooo! Proč to ještě zhoršuješ!?

I když je za dveřmi, dokážu si představit, jak jí tím připravila o řeč.

PRÁSK! Dveře mojí ložnice jsou násilím otevřeny.

Asia uvidí mě, horní polovinu těla vztyčenou, s Bučó.

V očích má slzy. Vypadá nespokojeně a tváří se nepřátelsky……

Bučó při pohledu na její výraz obejme mojí levou paži. H, hej!?

“Dobré ráno, Asie,” usměje se. Asia, už naštvaná, se roztřese.

Pak si položí ruku na oblečení. U-Umm, Asie?

“Taky se svleču! Nechci, abyste mě vynechali!”

“Asie!?”

Zdá se, že dnešek taky začne žhavou situací.

Část 2

“Dobrou chuť.”

Čas snídaně. Bučó s Asií sedí vedle mě.

Je tak fajn sedět mezi dvěma kráskama! No, to bych rád řekl, jenže není to tak, že bych na to myslel každej den. Asia má i dneska od rána špatnou náladu.

No, když jako bývalá jeptiška viděla tu situaci, asi si pomyslela “nečisté!”. Počkat, v tom případě to “Taky se svleču!” zní divně.

Tak proč je potom naštvaná? Hmm, kluk jako já jen stěží chápe panenské pocity.

Bučó to na druhou stranu očividně nijak netrápí a za živé konverzace s mými rodiči snídá.

“Páni, Rias zvládá také vynikající japonské jídlo.”

“Děkuji, otče. Už nějakou tu dobu žiju v Japonsku, takže jsem se docela naučila vařit.”

Jo, co se týče snídaně, co zrovna máme, je to částešně její práce. Jako smažená vejce tak vynikající, že už je do sebe nějakou dobu cpu ve velkém. Fakt jsou vynikající.

“Ise, ještě je na přidání, tak jez klidně.”

“D-Dobře, Bučó……”

Než jsem s ní začal bydlet, nedošlo mi, že je tak dobrá ve vaření japonského, západního i čínského jídla. Má široký spektrum vařících schopností a dokáže udělat jídlo nejlepší kvality.

Myslel jsem, že jelikož je princezna, nebude v takových věcech dobrá, ale je to naopak.

Nežije sama v Japonsku jen tak, takže toho hodně zvládá jako vaření, praní a uklízení.

“Nemám ráda, když někdo říká, že tyhle věci nemůžu dělat, protože jsem princezna. Chci dělat, co dokážu.”

To mi předtím řekla. Vážně úchvatné! Vážně jí z hloubi duše obdivuju. Si skvělá, Bučó. Na mojí paní se dá spolehnout I v běžnym životě!

A Asia, která vidí Bučó jako svou rivalku, se také začala soustředit na studium japonské kultury, jakmile viděla rozdíl mezi nimi.

Ale taky je úžasná. Zakrátko se začala učit japonské písmo. Už zvládla hiraganu a katakanu a teď se přesunula k čtení a psaní znaků.

Pravděpodobně už umí znaky na úrovni základní školy.

Hlavně protože se tolik snaží, nicména zdá se, že má taky nadání pro studium. Nedávno začala školu, ale nemá problémy s matikou, vědami nebo jazyky.

Navíc říká, že si učení užívá, což může být důvod, proč jí to jde tak rychle. Dokonce jsou předměty, co mě učí. Měl bych jí chránit, ale vypadám tak uboze.

Asia, která si všechno užívá, začala soupeřit s Bučó, když na to dojde.

H-Hmm. Asia je úžasná i z mýho úhlu pohledu, protože tvrdě pracuje, ale když jí porovnáte s Bučó ……

Bučó je co se týče vaření o něco lepší. Asiino jídlo je taky dobrý, jenže její protivnice je prostě moc……

Pak si dám trochu miso polévky. Ach, to miso od Bučó je vynikající! Z očí mi vytrysknou slzy!

Holky, co uměj vařit, sou tak přitažlivý. A když sou to elegantní krásky, nemám si na co stěžovat……

Máčk.

Asia, ještě pořád s utrápeným výrazem, mě pod stolem popadne za oblečení. Je to její zvyk, který ukazuje jen mně.

Kdykoli má špatnou náladu, bez jedinýho slova udělá tohle. No, je to fakt roztomilý a rozkošný. Jo, podle mě by se takhle zachovala mladší sestra.

“Och, zapomněla jsem ti něco říct, Ise. Dnes sem přijdou ostatní z klubu,” sdělí mi Bučó.

“Co? Konečka a ostatní? Budeme něco dělat tady v domě?”

“Ano, přemýšlím, že bychom se tu setkávali.”

“Cože, u mě doma?”

“Pamatuješ, co jsem řekla předtím? Je načase vycídit celou starou školní budovu. Zjevně požádali uklízeče, aby se o to postarali.”

Je to napůl lež. Pravdou je, že používá své známé, aby tam uklidili. Říká to, aby to vysvětlila mým rodičům.

Takže aktivity Klubu okultních záhad se budou konat u mě doma, jo.

Bučó před rodiči sklopí hlavu: “Je mi to velmi líto, tatínku, maminko.”

“To nevadí, Rias. Slyšela jsem, že se o Iseho moc hezky staráš. Také jsem šťastná, že má víc kamarádek,” řekne matka a otec přikývne.

“Má pravdu. Macudu s Motohamou mám rád, ale myslím, že je důležité mít také bezpečné kamarády. Válením v pokoji a žvaněním o sprosťárnách si mládí neužiješ.”

“Přesně tak, drahý. Macuda s Motohamou jsou hodní kluci, ale dívají se tak oplzle. No, jsou to smilníci, je jasné, že mají na Iseho špatný vliv. A protože tu teď žijí Asia s Rias, nesmí překročit práh tohoto domu. Ještě by je zneuctili.”

Říkají si o vás, co chtějí, chlapi, Macudo, Motohamo. Nemůžu vás bránit, protože maj pravdu.

Ale, mami, víš, je fajn mít kámoše, co s nima můžeš mluvit na rovinu a o všem? To sou přesně oni a do teď jsem se bavil jen díky nim.

“Takže dnes se sejdeme tady. Jsme v tvých rukách, Ise.”

Zajímalo by mě, co se teď stane.

Část 3

“A tohle je fotka Iseho na základní škole.”

“Ara ara, takže chodil na pláž nahatý.”

“Hej, Akeno! Hej, mami, přestaň jí to ukazovat!”

Schůzka klubu, jo. Rozpadla se, jakmile matka přinesla album.

“……Iseho trapná minulost.”

“Ty se taky nedívej, Konečkoooooooooo!”

To je děs. Objekt skrývající mojí trapnou minulost. Uááááá, chce se mi umřít!

Řekl bych, že mamka kdysi říkala něco takovýho: “Jednou, až si domů přivedeš hodně dívek, ukážu jim tvoje fotky.”

Myslela, že to zůstane snem, protože u holek nejsem zrovna oblíbenej. Ale život se mi obrátil naruby a vyvinulo se to takhle…… bože, její sen se splnil, zrovna když jsem o to nestál!

“……Maličký Ise.”

Bučó, bude mi trapně, jestli takhle budeš zírat na obrázek mě jako dítěte.

Umm, Bučó? Proč se červenáš?

“…Ise jako dítě, Ise jako dítě, Ise jako dítě, Ise jako dítě…”

Mumlá něco?

Ale vypadá spokojeně. Je ta fotka podle tvého gusta, Bučó? Je snad šotacon? O tom jsem nikdy nic neslyšel……

“Myslím, že chápu, jak se Bučó cítí!”

Asia popadne Bučóinu ruku. Oči jí září.

“Takže chápeš, jak se cítím. Jsem tak šťastná.”

Hej, hej. Obě jsou v jiný realitě……

Dokonce i Kiba si album prohlíží s úsměvem! Sakra, proč mě tak otravuje, že se na něj dívá!?

“H-Hej, Kibo! Nedívej se!”

Snažím se mu album vyrvat, ale hladce se mi vyhne.

“Hahaha, žádný strach. Nech mě si to ještě trochu užít.”

Unnnnngh! Neužívej si tooooo!

Znovu se ho snažím získat, takže na něj skočím! Ale zase se vyhne jako by nic!

Kurňa! Jsem tu svědkem rozdílu v našich schopnostech!

Stejně jako Asia vidí rivalku v Bučó, mám já rivala v Kibovi. Stejně jako je Bučó velkou překážkou pro Asii, je Kiba překážkou pro mě.

Ale jednoho dne ho rozhodně překonám!

Zrovna když jsem si stavěl nový cíl, podívá se Kiba na jeden obrázek. Spíš než aby si ho užíval, tváří se překvapeně.

Přistoupím k němu a taky se na tu stránku kouknu. Je tam fotka mě ve školce.

Je tam moje fotka s dalším stejně starým klukem s někým, kdo vypadá na jeho otce.

Toho kluka si pamatuju. V době, kdy jsem chodil do školky, žil v sousedství. Často jsme si spolu hráli na “hrdiny”.

Kvůli práci jeho rodičů se před nástupem na základku odstěhoval do jiné země. Od té doby jsem ho neviděl.

Ale proč Kibu ta fotka zaujala? Neříkejte mi, že ten kluk je Kiba……

Kiba ukáže na chlapcova otce na fotce. Přesněji na to, co má v ruce.

Meč—.

Řekl bych, že je falešnej, ale chlapcův otec nese starý evropský meč.

“Pamatuješ si to?” zeptá se mě Kiba vážně. Hej, mluvíš jinak.

“Hmm, ne, tenkrát sem byl fakt malej……”

“Takže takové věci se opravdu dějí. Nečekaně na to narazit……” Směje se Kiba pro sebe. Ale oči má naplněné takovou nenávistí, až z toho mrazí.

Ta fotka je začátek jisté události—.

“Tohle je Svatý meč.”