No. 6: Volume 1 – Kapitola 3

Páni, nemohla jsem se dočkat, až vydám další kapitolu... a tady je! :D (Ano, není to zrovna pozitivní novela, na rozdíl od těch ostatních, co jsou na blogu, ale dost mě zajímá... vás snad taky :))

Běh o život

Shion vložil svou ID kartu do čtečky v kanceláři Správy parku. Dveře se nehlučně otevřely a naskočil filtrační systém vzduchu spolu s kontrolou teploty. V kanceláři ještě nikdo nebyl. Bylo zvláštní, že už tu Yamase neseděl. Shion zapnul systém správy parku. Byl začátek dalšího pracovního dne. 

"Dobré ráno." Obrázek Radnice, Měsíční kapky, se objevil spolu s přivítáním. "Vaši neochvějnou věrnost městu―" 

Položil ruku na obrázek Měsíční kapky a pomalu odříkal. 

"Slibuji svou nepolevitelnou a neochvějnou věrnost městu No. 6." 

"Máte naši vděčnost za svou loajalitu. Zapojte se do vaší každodenní práce s upřímností a pýchou dobrého občana Města." Měsíční kapka zmizela a nahradila ji zpráva o životních podmínkách všech organismů v parku. Shion vydechl úlevou. Každodenní věrnostní rituál se pro něj stal zdrojem nepohodlí. Ačkoli patřil mezi nejvzdálenější pobočky, Správa parku byla přímo pod Městem. Všichni zaměstnanci museli každé ráno slibovat Městu poslušnost. Pokud odmítli, přišli o práci. 

Nebyl to až tak velký problém. Všechno, co musel udělat, bylo položit ruku na displej a odříkat pořád stejná slova. Shion se to pokusil odsunout stranou, jenže opotřebovaná a banální slova slibu, stejně jako jeho naprostá směšnost, ho naplňovala znechucením. A každodenní opakování toho banálního a směšného rituálu bylo žihadlem pro Shionovu pýchu. Vzpomněl si, že i Safu si stěžovala na to samé. Laboratoř, v níž Safu pracovala, byla také spravována pod Městem, takže i pro ně byl rituál věrnosti povinný. 

Shion si lehce foukl na dlaň. Nemělo smysl si stěžovat. Dokud byl občanem No. 6, dokud zde žil, nemělo smysl vztekat se kvůli hrdosti. To si alespoň neustále připomínal. 

Dveře kanceláře se otevřely a vešel Yamase. Za ním stála žena, která vypadala asi na dvacet. Yamase na ni tiše zavolal, avšak zavrtěla hlavou, lehce se uklonila a ve spěchu odešla. Byla drobná s dlouhými vlasy. 

"Ahá…“ Shion zastavil ruce nad klávesnicí a stočil pohled k Yamasemu čtvercovému, hranatému obličeji. 

"Je vzácné vidět tě se ženou, Yamase-san. Je to snad tvoje―" Zrovna se chystal říct 'tvoje přítelkyně', avšak okamžitě zmlkl. Yamase seděl za svým kontrolním panelem, odříkával svůj slib věrnosti. Měl napjatý výraz. Shion z jeho obličeje odhadl, že teď není nejlepší čas na škádlení. 

"Yamase-san, děje se snad něco?" 

"Shione, ta paní…“ Yamase umlkl, a obrátil se na Shiona. "Je manželka toho těla za včerejška." 

"Co?" 

Tak to mezi nimi byl docela obrovský věkový rozdíl. No. 6 nemělo pro manželství žádné přísné předpisy, pokud měli oba shodné registrované občanství. Dokonce, i když pár neměl oficiální oddací list, nebyl to problém. Problematické spíš bylo, zda byli schopni vytvořit vhodné výchovné prostředí pro děti, pokud nějaké chtěli mít. Početí dítěte nebylo povoleno lidem, kteří nesplňovali městská standardní kritéria. Shion nevěděl, jaká ta kritéria jsou. Nicméně, lidé se mohli volně oddávat, a pár nebo dvojice s takovým věkovým rozdílem nebyli ničím neobvyklým. 

"Říkala, že jdou od sebe jen tři roky," upřesnil tiše Yamase. Shion tomu nerozuměl. "Byl o tři roky starší než ona," zopakoval Yamase. 

"Tři roky… ale―" 

Yamase přikývl. "Tomu tělu bylo 31." 

"V žádném případě!" vykřikl Shion nevěřícně. "To není možné. Jedno jak se na to podíváš, bylo to tělo starého muže." 

"Jo," souhlasil Yamase ztěžka. "Taky mě to překvapilo. Ale to tělo se madam ještě nevrátilo. Nechávají si ho na Úřadu." 

"Nechávají? Takže říkáš, že pitva nedokázala zjistit, jak zemřel?" 

"Hádám, že je to přesně takhle." 

Nezjistili příčinu smrti. Shion si nedokázal představit příčinu smrti, kterou by přední zdravotnické techniky No. 6 nedokázaly rozpoznat. Medicína byla už dávno plná zaměření na analýzu organismů v měřítku nanometrů. Průměrná buňka měří zhruba 20 mikrometrů. A mikrometr je tisíckrát větší než nanometr. Jakékoli onemocněné na buněčné úrovni by mělo být víc než snadné najít a analyzovat. 

Shiona zamrazilo. Abnormální rigor mortis, jeho rozptyl a tělo, které bylo nepochybně pozůstatky starého muže, co to všechno znamenalo? Nevěděl. V současnosti Yamase znovu promluvil tichým hlasem. 

"Té paní bylo řečeno, že zemřel při nehodě v parku, a aby čekala na další výzvu, až zjistí příčinu smrti. Dnes sem přišla zeptat se, zda by mohla alespoň vidět místo, kde se nehoda odehrála." 

"Nehoda? Blbost!" 

"Máš pravdu, je to naprostá hloupost. To, že jí řekli, že zemřel při nehodě, byla obrovská lež," odvětil Yamase a silně podrážděně se poškrábal na krku. 

"Yamase-san, proč by o tom Úřad lhal? A není divné, že nemůžou zjistit příčinu smrti?" 

"Jo… tenhle incident je plný nevyjasněných otázek." 

"Pokud to Úřad nedokáže vysvětlit, mohlo by to být proto, že na takovou příčinu smrti ještě nikdy předtím nenarazili?" 

"Žádné předchozí případy?" 

"Ten muž zemřel na něco, co bylo až do teď zcela neznámé, něco, co ještě nikdo nezažil ― je to možné?" 

"Shione! Co to…“ Yamaseho hlas se vytratil. Byl bledý v obličeji. Shionovi došlo, že se musí tvářit stejně. 

"Dáme si kafe, co ty na to?" vstal náhle Yamase jako by už déle nedokázal snést napjatou atmosféru. Shion také spěšně vstal. 

"Ach, nech mě―" 

"Ne, udělám ho. Máš rád hodně mléka, že, Shione?" 

"Díky." Shion zmlkl. "Takže―ale každý, kdo se na to tělo podívá by řekl, že nešlo o nehodu, že?" 

Yamase se k němu otočil. Jeho obvyklý jemný obličej byl podivně zkroucený. 

"Yamase-san?" 

"Shione, těla mohou být upravena." 

"Co?" 

"Já―" Yamase se zakoktal. "Než jsem tu začal pracovat, dělal jsem v Ústřední městské nemocnici. Mojí prací bylo upravovat těla." 

"Upravovat―co tím myslíš?" 

"Nikdy jsem to nechtěl nikomu říct, ale…“ Yamase zaváhal. "Shione, viděl jsi někdy předtím mrtvolu?" 

"Jednou, na pohřbu svého dědečka z matčiny strany. Při prohlížení jsem viděl jeho tělo v rakvi." 

"Jaké bylo?" 

"Jaké…? Měl poklidný obličej. Nevypadají tak snad všichni?" 

"Myslíš?" 

"Chceš říct, že ne?" 

Lékařská technologie udělala obrovský pokrok nejenom na poli léčení a prevence nemocí, ale také v odstranění bolesti. Technologie dneška dokázala odstranit všechno, ať už šlo o nehodu nebo nemoc, v rozsahu od bolesti během operace po problémy s dýcháním, silné bolesti a křeče provázející poslední okamžiky před smrtí. Lidé končili své životy osvobození od bolesti a všichni umírali s poklidným výrazem ve tváři. Alespoň takhle to Shionovi řekli. 

Yamase mu podal hrnek s kávou. Sklopil pohled a ohnul krk, aby se na něm poškrábal, jako by se vyhýbal Shionovu pohledu. 

"Všechno o té prvotřídní lékařské technologii jde mimo mě," pronesl Yamase pomalu. "Ale co vím, je, že… bez ohledu na to, jak se technologie vyvinula, není možné, aby všichni umírali poklidně. Tím jsem si jistý." Yamaseho obličej se zkřivil ještě víc. Ruka, v níž držel hrnek, se mu lehce roztřásla. 

"Dlouho jsem pracoval v suterénu Ústřední nemocnice. Mojí prací bylo upravovat těla, která mi přinesli." 

"Yamase-san, takže o co šlo při tom upravování těl?" 

"Byla to jednoduchá práce. Když byla potvrzena smrt a přinesli tělo dolů, natřel jsem jeho tvář speciální chemikálií a zakryl ji tímhle přístrojem. A potom―" 

"Potom?" 

"Potom se smáli. Všichni. Vypadali, jako by snili nějaký překrásný sen." 

Shion málem vykřikl. Bylo to přesně, jak Yamase řekl. Bylo mu devět, když viděl tvář svého mrtvého dědečka, smála se. 

"Bylo to skoro, jako by snil nádherný sen," vzpomněl si, jak mu to matka pošeptala skrze slzy. 

"Samozřejmě," pokračoval Yamase, "většina mrtvých nepotřebovala upravit. Jsou lidé, kteří dostanou správnou paliativní péči a opravdu zemřou poklidně. Ale je to jen většina ― ne všichni. Je tu malý počet lidí, jimž kvůli tragické smrti ztuhla tvář v bolestech. 

"Například―?" 

"Co?" 

"Jací lidé takhle umírali, Yamase-san?" 

Yamase krátce vydechl a dopil zbytek kávy. "Nevím. Mojí prací bylo jen potřít jim obličeje chemikálií a zakrýt je přístrojem. Nevím, proč zemřeli s takovým utrpením a smutkem ve tvářích, ani mi to nikdo neřekl." Umlkl. "Ale― jednou mi přinesli muže středního věku… Obvykle jsem jim musel před použitím chemikálie otřít obličej, a všiml jsem si, že muž má na tváři stružky slz, a ― a já si pomyslel ― možná brečel celou tu dobu, co umíral. A pak mě náhle uhodila myšlenka, že ― možná spáchal sebevraždu." 

"Sebevraždu? Občan tohoto města―?" 

"Myslíš, že je to nesmysl?" zeptal se Yamase rozhodně. 

"Ve všech případech smrti v uplynulých deseti letech zabrala sebevražda pouhou 0,05%. A většinou se jednalo o impulzivní případy způsobené dočasnou psychózou, takže technicky vzato se do toho nezahrnují. No, alespoň dle statistik města." 

"Podle toho, co město vydalo jako statistiky, jo," překroutil to Yamase. 

Zoufalství v No. 6 neexistovalo. Všichni občané vedli bezpečné a příznivé životy. Žádný hladomor, žádná válka, žádné utrpení. Dokonce ani bolest v posledních chvílích vedoucích k smrti. 

Všichni jste byli naprogramovaní pěkně věřit tomu, že je tenhle děravej falešněj bordel perfektní utopií. Nezumi před čtyřmi roky vyplivl tato slova. Teď Shionu tu realitu prožíval slovo od slova. Ztracené město bylo plné lidí, kteří ztratili naději. Měli co jíst a dostatek prostředků pro život. Ale neměli naději na budoucnost. Ztracené město nebylo jediným místem―možná by se to samé dalo říct o Chronosu. Kolik lidí zemřelo s pravým úsměvem na tváři a řeklo, že prožilo naplněný život? 

"Yamase-san, říkáš, že Úřad manipuluje s informacemi?" 

"Shione!" varoval ho Yamase, zamračil se a prudce zavrtěl hlavou. "Neříkej takové věci nahlas. Město nás najalo. Přísahali jsme poslušnost. Neměli bychom mluvit o svých podezřeních. Nevím, co to do mě vjelo. Zapomeň na všechno, co jsem řekl. Prostě zapomeň." 

"Dobře," odpověděl Shion nejistě. 

"Tak dobře, pojďme rozpohybovat Sampa s ostatními. Jaké oblasti jsou dnes hlavní?" 

"Oblast JK02 až ER005. Hlavně úklid listí." 

"Dobrá, pusťme se do práce." 

"Máš pravdu." Začali ťukat do klávesnic ovládajících roboty. Yamase krátce zavrčel bolestí. 

"Yamase-san?" 

"Ach, to nic. Jen―mám divnej pocit v prstech." 

"Bolí tě?"

"Ne, ne… jsou jako by ztuhlé…“ Nejistě vstal, pak se náhle zhroutil na podlahu, obličej v dlaních.

"Jsi v pořádku?"

"Moje oči… Nevidím… všechno je rozmazaný…“

Uprostřed pokusu pomoct mu, Shion ztuhl. Nedokázal se pohnout. Yamaseho vlasy bělely. Po rukou, jimiž si zakrýval obličej, se mu začaly šířit skvrny.

"Shione…co―co se mi to děje…?“

Přimražený hrůzou na místě, Shion sledoval jak před ním Yamase stárne přímo neuvěřitelnou rychlostí. Vleže se na zemi stulil do klubíčka, záda se mu škubala v ostrých křečích. Měl potíže s dýcháním. Shion se vrhl k nouzovému interkomu.

"Máme stav pohotovosti. Sanitku, prosím. Rychle!"

Yamase slabě zakašlal. Co se to jen děje? O co jde? Shion nedokázal uvěřit tomu, co se před ním odehrávalo. Všechno vypadalo tak neskutečně. Mysl se mu zmítala v panice ― nevěděl, co dělat, jak se s tím vypořádat. Ale jiná jeho část zůstala znepokojivě klidná. Pozoruj. Analyzuj. Sleduj. Nespouštěj z něj oči. Vnímej každou maličkost a absorbuj ji jako vědomost.

Shion polkl a zvedl Yamaseho v náručí. Po několika slabých křečích se Yamaseho tělo uklidnilo.

"Yamase-san?" Jeho tvář patřila nepochybně starému muži. A rozhodně už nežil. Shion zkontroloval jeho puls a zornice. Yamaseho tělo s každou uplynulou minutou chladlo. Jeho ústa byla otevřena v úžasu stejně jako u toho muže ze včerejška.

Shione, jak je tohle možné? Nemůžu tomu uvěřit. Shion si téměř dokázal představit, jak mu ta slova splývají z pootevřených rtů.

Musím mu přinejmenším zatlačit oči. Shion přitiskl prsty na Yamaseho víčka. Nejdou zavřít. Rigor mortis už si začal vybírat svou daň.

Shion se přikrčil vedle Yamaseho, zaťal pěsti a dál zíral na svého kolegu, s nímž se ještě před pár minutami normálně bavil. Kupodivu necítil pocit strachu, smutku nebo bolesti. Jako by veškeré jeho city otupěly.

Pozoruj. Analyzuj. Sleduj. Nespouštěj z něj oči. Vnímej každou maličkost a absorbuj ji jako vědomost. A zapamatuj si to. Zapamatuj. Zapamatuj―

Ukončení respirační a kardiovaskulární aktivity. Pokles tělesné teploty. Rigor mortis. Smrtelné skvrny. Rozšíření rigor mortis. Posmrtné jevy, které obvykle nastanou až za desítky hodin, se objevily už v pouhých patnácti, šestnácti minutách. Jako by sledoval zrychlený film.

Shion vše nehybně sledoval, oči doširoka vytřeštěné, ret skousnutý v soustředění. Dokázal předpovědět, co bude dál. Potil se. Po tváři mu sklouzla teplá kapka potu. To teplo ho ujišťovalo, že stále ještě žije.

Žijící lidé jsou teplí. Měl jsi pravdu, Nezumi. Lidé jsou teplí, protože žijí. Před čtyřmi lety jsi to věděl.

Na Yamaseho krku se objevila skvrna. Byla tmavě zelená, téměř černá. Shion skousl ret ještě víc. V ústech se mu rozšířila pachuť krve. Tady, začínalo to―to, co nikdo předtím neviděl, co nikdo nezažil. Naklonil se dopředu. Skvrna se pohnula. Kůže na té straně naběhla a hýbala se.

Ozvalo se bzučení. Sampo posílal signál nerozpoznatelného objekt. Nedbajíc na změny, které se děly v kanceláři, zdálo se, že Sampo a zbytek si šli po svých čisticích povinnostech jako obvykle. Shion to ignoroval. Neměl pozornosti nazbyt. Veškeré nervy v jeho těle se soustředily na skvrnu. Jeho oči k ní byly přilepené, a nemohl odtrhnout pohled.

Shion vydal tlumený výkřik hrůzy. Sevřel si hrudník, cítil vlastní srdce bijící proti jeho dlani. Uskočil. Zpod kůže na Yamaseho krku si prožíral cestu ven hmyz a kroutil se, aby se osvobodil. Měl stejnou barvu jako skvrna, z níž vylezl. Měl tenká stříbřitá křídla, šest nohou, antény a kladélko podobné jehle.

"Včela…“

Včela, která si právě vyžrala cestu z lidského těla. Jak je to―

Hmyz se dal na útěk. Sledoval ho pohledem, a spatřil ambulanci lékařského úřadu zastavit u kanceláře. Náhle se mu zatmělo před očima.

Šok mu přivodil mdloby.

Černý hmyz se vrhl kolem jeho tmavnoucího vidění. Shion zasténal a stulil se do klubíčka na podlaze.

Shion se probudil do oslepujícího světla, které ho bodalo do očí. Slyšel tichý mužský hlas.

"Vzhůru?"

Oknem pronikalo světlo, muž k němu stál zády. Jeho obličej byl ukrytý ve stínech. Stín opět promluvil.

"Vstávej. Musím se tě na něco zeptat."

Ten hlas už někdy předtím slyšel. Shion se probral a všiml si, že leží na pohovce v kanceláři. Yamase, zabalený do bílé látky, byl zrovna vynášen pryč. Zdá se, že omdlel jen na pár minut.

"Yamase-san."

Shion zavolal jméno svého kolegy téměř bez přemýšlení. Myslí mu bleskl obrázek Yamaseho smějícího se obličeje. Roztříštěné vzpomínky – jak miloval kávu a vypil několik šálků denně; jeho tiché chování; jeho zvyk rozpačitě se dívat na nohy – to všechno mu najednou vybuchlo v hlavě.

Nebyli si nějak zvlášť blízcí. Pro Shiona byl pouze starším spolupracovníkem. Nikdy se Yamasemu nesvěřoval, ani s ním nevedl hluboce osobní rozhovor. Ale Shion měl Yamaseho rád. Yamase nikdy bez povšimnutí nezasahoval do cizího osobního prostoru, ale nikdy to neznamenalo, že by se o nikoho nezajímal. Byl to dobrý člověk. Jenže už byl pryč.

"Yamase-san…“ Začínaly ho pálit oči. Kdosi mu lehce poklepal na rameno.

"Nechme emoce na později, ano?" Promluvil muž líně a bez emocí. Shionovo srdce nepříjemně poskočilo.

"Mohl bys nám vysvětlit, co se stalo?" Ten hlas, ta slova. Už je někdy předtím slyšel.

"Vy jste…“

"Už to bude nějaká ta chvíle, co? Je hezké, že si mě stále ještě pamatuješ."

Byl to Rashi, průzkumný důstojník Bezpečnostního úřadu. Měl stejně vybraný jazyk a neusmívající se oči jako před čtyřmi lety.

"Řekneš nám vše, co víš, že ano?"

Shion zjistil, že automaticky přikyvuje. Cítil, jak se jeho mysl začíná pomalu rozplétat. Hlavu i tělo měl ztěžklé a vlastní hlas mu zněl, jako by přicházel z velké dálky.

Tohle je špatný.

Zablikal mu v hlavě varovný signál. Ale už se nedokázal ovládat tak dobře jako včera. Každá otázka, kterou mu Rashi položil, mu bezmocně tahala slova z úst. 

"Včela?" Rashi svraštil obočí. Rozhlédl se po místnosti, rozpačitě naklonil hlavu na stranu. Nebyl tam žádný hmyz, včela ani nic jiného. 

"Na to ti neskočím." 

"Zkontrolujte si krk Yamaseho-san, měla by tam být jizva―" Polkl svá slova. Měla by tam být jizva. Měla by tam být stejná jizva, jaká byla na krku toho muže ze včerejška. Úřad vyhodnotil tělo jako nepřirozenou smrt, nebyla šance, aby ji přehlédli. Všimli si toho, avšak truchlící manželce řekli, že šlo o nehodu. Nechtěli, aby byla známa pravá příčina smrti ― na to se to smrštilo. 

Shion odvrátil hlavu na stranu, aby se vyhnul Rashiho pohledu. Příliš mluvil. Měl prozradit všechno, co věděl, což mohlo být něco, co se podle Úřadu nikdy nemělo dostat k cizím uším ― utajované skutečnosti, které chtěli skrýt. V tom případě― 

"Specializoval ses na ekologii, je to tak?" 

"Chtěl jsem, ale nestalo se. Už s tím nemám nic společného." 

"A zajímáš se také o biologie hmyzu?" 

"Ekologie zahrnuje všechno, co má co dočinění s interakcí druhů s jejich prostředím. Hmyz není jedinou věcí, na níž jsem se specializoval." 

"Ach, opravdu? A konkrétně, co máš na mysli pod termínem vztahy mezi organismy a jejich prostředím?" 

"No―" 

Shion cítil, jak po něm stéká studený pot. Na Rashiho ústech hrál sotva postřehnutelný úsměv, zatímco mluvil, slova měl lehká, tón konverzační. Ale ani jednou ze Shiona nespustil pohled. Vešli dva úředníci z Bezpečnostního úřadu. Jeden z nich cosi zašeptal Rashimu do ucha. Rashi okamžitě promluvil. 

"Doufám, že by ti nevadilo zajít na chvíli na Bezpečnostní úřad." 

"Co?" 

"Vážně o nic nejde, jen chceme slyšet víc podrobností toho tvého příběhu. Nezabere to víc než pár minut. Slibuju, že pokud půjdeš s námi, nijak výrazně tě nezdržíme." 

"Já―" 

Bzučák. Sampo posílal chybu nerozpoznatelného objektu. 

"Omlouvám se, musím hlídat čisticí roboty..." 

"To nech být. Každopádně, stejně už toho dneska moc neuděláš." 

Shion ho ignoroval. Minimalizoval zobrazenou chybu, a přepnul na kameru. Na obrazovce se objevila malá šedá myška. Pobíhala nahoru a dolů po Sampově paži. Měla doširoka otevřenou tlamičku a neustále něco štěbetala. Shion si k uchu přiložil sluchátka, aby slyšel a přepnul na zvukový senzor. 

"Shione." Pronikl k němu Nezumiho hlas. "Vypadni odtamtud. Seš v průšvihu." 

Cože? 

"Zmiz." 

Klik. Uslyšel za sebou. Shion se otočil a zjistil, že zírá přímo do páru hlavní pistolí. Nerozeznal jejich model. Ale věděl, že nejde o paralyzéry na vysoké technické úrovni, ne, nic takového ― byly to starší modely, vysoce efektivní zabijáky. Tenhle typ rádi používali fandové sportovního lovu. Shion pomalu zapnul Sampův reproduktor. Teď mohl Nezumi slyšet jeho hlas. 

"Zatýkáte mě?" 

"Dalo by se to tak nazvat. Každopádně, ty půjdeš s námi." 

"Nepotřebujete k mému zatčení důvod?" 

"Důvod? Nic takového. Ale pokud na tom trváš... tvoje kolo, například?" 

"Moje kolo?" 

"Používal jsi kolo bez omezení rychlosti. To je porušení zákona a víc než dostatečný důvod k tvému zatčení." 

"Cože―jak―z tak směšného důvodu, bez správného postupu? Použitím násilí? Tak takhle zatýkáte občany města? Co se stalo s mými právy?" 

"Občanství? Práva?" Rashi se ušklíbl. Shionovi přeběhlo po páteři zamrazení. 

"Vážně si myslíš, že něco z toho máš?" 

Slyšel, jak Nezumi mlaskl. Tsk. 

"Hádám, že jsem to nestihl." 

Shion vydechl a dal se do vypínání operačního systému. Ještě než ho vypnul úplně, zaslechl jasně zaznít Nezumiho krátkou zprávu. 

"Shione, nepanikař. Jdu ti na pomoc."

Měl pravdu. Nesmí propadnout panice. Musí uvažovat rozumně. Potřebuje si koupit víc času. Shion ochabl.

"Prosím, snad se to obejde bez násilí."

"Samozřejmě. Dokud s námi budeš spolupracovat."

"Stejně by to nemělo žádný smysl, že?"

"Je snad tvojí filozofií nevrhat se do zbytečných akcí? To je hodný kluk, ví, o čem mluví. Opravdová ztráta.

"Ztráta? Co to znamená?"

"Pro tebe."

"Nechápu, o čem to mluvíte."

"Včas se to dozvíš. Vždycky jsi byl chytrý a rychle jsi chápal, stejně jako před čtyřmi lety."

Zaklíněn mezi dvěma úředníky, Shion vlezl do auta. Nad nimi se klenula jasná modrá podzimní obloha. Čas klidu a míru.

Auto klouzalo kupředu.

"Dneska máme ale pěkné počasí," komentoval Rashi ze sedadla spolujezdce, aniž by se otočil. Úředník po Shionově pravici přikývl. "Zdá se, že budeme mít víc teplých dnů, než je poslední dobou obvyklé." 

Rashi se obrátil na Shiona a usmál se. 

"A co ty? Máš auto?" 

"Ne. Obvykle jedu na kole nebo jdu pěšky." 

"To je dobře. Mladí lidé jako ty se potřebují víc hýbat. Mimochodem, právě jedeme autem napájeným baterií. Celkem pohodlné, nemyslíš?" 

"Kdybych nebyl v takovéhle situaci, myslel bych si, že je to skvělý," odpověděl Shion sarkasticky. Byla to ta nejlepší odplata, na níž se zmohl. Rashi lehce pokrčil rameny. 

"Jak jsem říkal, tohle auto běží na palivové články baterií. Máš ponětí, jak to funguje? Obávám se, že ve vědecké stránce této věci nejsme příliš zběhlí." 

"Taky o tom moc nevím." 

"Co o tom víš?" 

"Nic moc…  Chci říct, vážně nemám zrovna moc vědeckých poznatků." 

Úředníci po obou jeho stranách se najednou pohnuli. Byl pevně zachycen jejich rukama. Rashiho tón se změnil na vyšetřovatelský. 

"Tak nám jen řekni, co víš." 

"Jak jsem řekl, vše, co vím― jsou pouze základní znalosti." 

"Jako?" 

Rozhovor byl krátký, osekaný a postrádal lehkomyslnost, ale Shion v něm cítil jakousi škrtící tíhu. Jako by ho někdo pomalu dusil měkkým vlhkým kusem látky. Bylo to odporné. 

"Takže… Alkohol se elektrolýzou štěpí na kyslík a vodík, a jejich znovuspojením je energie―" 

"Co je energie?" 

"Kam jedeme?" zeptal se náhle Shion. Vstal, avšak strhli ho zpátky a zatlačili do sedadla. 

"Nejedeme na Bezpečnostní úřad? Ale to je jinudy." 

Bezpečnostní úřad se nacházel vedle Radnice. Z Úřadu správy parku se tam dalo dostat pouze skrze park. Autem to zabralo pár minut. Jenže krajina za oknem ukazovala, že míří opačným směrem. 

"Kam si myslíš, že jedeme?" 

"Na to sem se zrovna ptal," řekl Shion podrážděně. 

"Nejsi oprávněn klást jakékoliv otázky." 

"Co―jak jen―proč―" 

"Neříkal jsem to snad? Jsi hlavní podezřelý tohoto případu." 

"Jakého případu?" 

"Dnešní a včerejší smrti. Jsi podezřelý z vraždy." 

Shion oněměl. Slyšel, jak mu v uších hučí krev, jak mu mizela z tváře. 

"Jsi nebezpečný podezřelý. Máš rozsáhlé znalosti a inteligenci, kterou umíš využít. To můžu říct jen na základě našeho rozhovoru. A navíc jsi nespokojen se svou situací a cítíš silný odpor k Městu. Vynikající schopnosti a nepřátelství vůči Městu. Když je vezmeš zvlášť, o nic nejde. Není se čeho bát. Ale ty máš obojí. Což je opravdu nebezpečné." 

"To je falešné obvinění." 

"Falešné? Dovoluji si nesouhlasit." Rashiho ruka se natáhla ke stříbrnému tlačítku vedle volantu. Z reproduktoru se ozval Yamaseho a Shionův hlas. 

'Yamase-san, proč by o tom Úřad lhal? A není divné, že nedokážou určit příčinu smrti?' 

'Jo… ten incident je plný nezodpovězených otázek.' 

Shion zavřel oči. Byl to rozhovor, který vedly ještě před pár minutami. Celou dobu byli napíchnutí. Byl na ovládacím panelu ukrytý mikrofon? Ale proč? 

'Yamase-san, chceš říct, že Úřad manipuluje s informacemi?' 

'Shione!' 

Rashi znovu zlehka stiskl tlačítko. Hlasy byly přerušeny. Na moment bylo v autě ledové ticho, jako by i vzduch zmrzl. 

"Chceš slyšet víc?" 

"Prosím… přestaňte… nemůžu tomu uvěřit." 

"Ne?" 

"Nikoho jsem nezabil," řekl Shion rozhodně.

"Takže tvrdíš, že pravým vrahem je ta včela, o které jsi mluvil?"

"Ano."

"Absurdní. Poněkud nepřirozený příběh na někoho s tvou inteligencí."

"Z jakého důvodu jsem zabil Yamaseho-san?"

"Na to přijdeme. Tipuju, že jsi chtěl vyburcovat povstání."

"―Co?"

"Povstání. Chtěl jsi začít obrovské povstání, dostatečné na to, aby otřáslo kořeny města a vyhřívat se v jeho slávě. Musíš se považovat za génia padlého do nepřízně Štěstěny, že? Nenáviděl jsi Město, protože ti nedalo, co sis zasloužil a stejně tak jsi nenáviděl i jeho občany. Věřil jsi, že si zasloužíš víc pozornosti, takže sis vymyslel tento způsob vraždy, tuhle nepřirozenou smrt, abys rozbouřil společnost. Máš na to dostatečnou znalost medicíny i biologie. Je velmi pravděpodobné, že jsi k vraždě použil nějakou speciální chemikálii."

Shion se zabořil hlouběji do sedačky. Opustila ho veškerá síla. Uvědomil si, že je to past Vešel přímo do jejích lstivých pařátů. Olízl si rty. Byly vyprahlé a vyschlé.

"Chápu," řekl chladě. "Takže všechno už bylo sepsané. Hodně nepřirozený příběh, možná ještě víc, než ten můj."

"Uvidíme, jak nepravděpodobný je, jakmile tě vyslechneme." Ozval se kovový zvuk. Úředník po Shionově levici mi nasadil pouta.

"Je na nich vysílač, díky tomu budeme vědět, kde jsi. Až se tam dostaneme, sundám ti je." Rashiho slova vytvořila v Shionovi představu, kam asi jedou. Východní blok. Nápravné zařízení. Pokud tam podstoupí výslech, určitě ho ihned poté zavřou jako trestance. Výměnou za sundání pout mu bude implantován V-čip.

―Nezumi, je příliš pozdě. Už neuteču.

Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

"To je hodný kluk. Buď pěkně zticha."

Shion zůstal skrčený a skousl si vysušený spodní ret.

Jdu ti na pomoc. Zněl mu v uších Nezumiho hlas. V srdci se mu rozhostil klid. Nohy se mu třásly, nikoli zoufalstvím nebo strachem, ale vztekem. Vztekem na lidi, kteří ho napálili. Nezumiho hlas držel ten vztek na hladině. Auto vjelo do Ztraceného města.

―Mami.

"Máš strach o svou matku?"

"Má matka―co―co se s ní stane?"

"Stane? Nic. Nebude zbavena svého občanství jen proto, že je její syn zločincem." Rashi něco zašeptá řidiči. Vůz se stočil doprava. Spatřil známou scenérii uliček. Auto tiše zastavilo u chodníku.

"Podívej."

Ukázal Rashi. Karan právě předávala malé holčičce zabalený bochník chleba. Něco jí řekla, dívka přikývla. Obě se usmívaly. Zahaleny v oranžovém světle podzimu vypadaly, jako by byly součástí malby nebo scény z hry. Shion se naklonil dopředu.

"Tvá matka vypadá jako jemná dáma. Dobře se na ni podívej, dokud můžeš." Pokynul Rashi bradou a auto se dalo do pohybu. "Už ji možná nikdy nespatříš."

Zasmál se Rashi zády k Shionovi.

"Není však čím se trápit. Jistě, nejprve bude tvá matka v šoku a bude se cítit hrozně. Ale dostane se z toho. Takový je život. No, ne, že by tvůj strach o ní k něčemu byl. Brzy přijdeš na to, že existují vážnější věci, kterých by ses měl bát."

Rashiho slova se Shinonvi zařízla do srdce. Dech se mu zadrhl v hrdle. Vztek a pobouření, které v něm vřely, se pomalu začaly rozptylovat. Nikdy nebude schopný vrátit se znovu do svého běžného života. Byl od něj navždy oddělen. Pohled na jeho matku do něj hluboko vryl pocit zoufalství.

Vypočítali si to. Nezastavili u Shionova domu z lítosti. Udělali to, aby mu uštědřili poslední úder, úder, který ho srazí k zemi a řekne mu, vzdej to, zbav se naděje, už nikdy se znovu nevrátíš. Byl to mazaný a krutý trik, přinutit ho ztratit vůli k pomstě.

"Jdu ti na pomoc. Jdu ti na pomoc."

Shion otevřel ústa a v duchu si ta slova zopakoval.

Jdu ti na pomoc. Pouhá krátká věta. Ale Nezumiho hlas byl jistý a plný sebedůvěry.

Jak vypadá? Zajímal se, pokoušel si představit Nezumiho tvář. Pamatoval si jenom pár světle šedých očí.

―Uvidím tě brzy, Nezumi?

"Co je to?" otočil se Rashi a svraštil obočí.

"Směješ se?"

"Směju? Jasně že ne," odpověděl Shion. "Nemám odvahu smát se v takové situaci."

"V takové situaci, ho… vypadáš spíš klidně. Doufám, že přesně rozumíš tomu, do čeho ses namočil."

"Až příliš dobře."

"Nejsi navzdory tomu příliš klidný a soustředěný."

"Jsem slabomyslný."

"Cože?"

"Slabomyslný," zopakoval Shion. "Kdysi mi to někdo řekl. Že jsem slabomyslný a nechápu to."

Rashi na Shiona tiše zíral. Auto opouštělo Ztracené město a blížilo se k západní hranici. Shion tu byl poprvé, protože běžní občané sem měli vstup zakázán. No. 6 byla pevnost― město ohraničovala zeď ze speciální slitiny a uzavírala ho. Ve většině částí města byla zeď dobře zakryta stromy, ale v Západním bloku stála odhalená. Auto objelo Kancelář vstupní kontroly.

"Nepojedete odsud do Západního bloku?" 

"Jsou tu dvě brány. Tamta byla pro vstup a opuštění města. Druhá slouží zvláště pro vstup do Nápravného zařízení, vede rovnou do něj. Nápravné zařízení je speciální druh zařízení dokonce i v Západním bloku. Od běžných občanů ho držíme naprosto oddělené. Vsadím se, žes o něm ani nevěděl." 

"Ne, nevěděl." 

"Už brzy se o něm dozvíš víc než dost." 

Cesta se zúžila. Zvyšující se množství stromů zabraňovalo slunečním paprskům v dopadu na projíždějící auto. 

"Jakmile projedem lesem, nebude tam nic než pustina, Za bránami je to stejné. Pravděpodobně je to teď naposledy, co vidíš zeleň, takže ti radím, aby sis ji dobře vryl do paměti." 

Auto zastavilo. 

"Co se děje?" zeptal se Rashi. 

"Ach, to jen..." Řidič ukázal na něco před nimi. Uprostřed cesty ležela stříbrně zbarvená hromádka. Pomalu se zvedla. 

"Sampo?" spolkl Shion. 

"Co je to? Co tu chce čisticí robot?" 

"Možná dostal příkaz vyčistit oblast lesa?" 

"O tom jsem nic neslyšel." 

Sampo sbíral svými kovovými rameny spadané listí. 

"Hlídejte podezřelého." Přikázal Rashi úředníkům a vystoupil. Blížil se k Sampovi. Sampo se zakymácel, rukama popadl Rashiho. Pevně ho chytil a spadl s ním dopředu. 

Rashi krátce vykřikl a Sampo ho stáhl k zemi mezi stromy. 

"Ach!" vyjekl řidič překvapeně a otevřel dveře, aby se naklonil dopředu. V příštím okamžiku se do auta vrhly dva malé stíny. Dvě šedé myši. Obě se bleskurychle zachytily na krku úředníka. 

"Nehýbej se," přikázal mu šepot. Na sedadlo spolujezdce vklouzla postava. Její hlavu zakrýval kus šedé látky, kterou měl obalená i ramena. Z nich se odrazila hnědá myš na zátylek řidiče. 

"Mají v sobě implantované bomby. Pokuste se o něco a můžete počítat s tím, že vaše hlavy vybouchnou." 

Řidič zakňučel hrůzou. 

"Sundejte mu želízka. A všichni tři vypadněte z auta." 

Nikdo se nepohnul. 

"Rychle!" přikázal ostře. "Nejsem moc trpělivej. Chcete, abych je odpálil?" Z myši na jednom krku se ozvaly kovové zvuky. Cvak. Cvak. Cvak. Z Shionových zápěstí spadla želízka. Muži se vyhrnuli z auta, krky jim krvácely. 

"Nezumi!" 

"Děkovat můžeš potom." Nezumi sevřel volant. Auto se stočil do U a plnou rychlostí se řítilo po silnici. 

"Nezumi, vážně si je chtěl nechat vybuchnout?" 

"Idiote. Myslíš, že bych vložil bomby do svých věrných přátel? Jen sem je chtěl vyděsit." 

"Jsou to roboti? Vypadají úplně jako opravdové. A se Sampem, jak jsi―"

"Sklapni," zavrčel Nezumi. Strhl si látku z hlavy a odhodil ji na zadní sedadlo. "Obal si to kolem hlavy a zůstaň schoulenej."

"Je to supervlákno? Proč se do toho mám zabalit?"

"Protože hodlám nabourat."

"Nabourat co?"

"Auto."

"Cože!? Proč―"

Nezumi udeřil pěstí do volantu.

"Prostě sklapni, jasný? To sou otázky to jediný, v čem seš dobrej?"

"Ale utéct můžeme jen s autem."

"To jsem měl v plánu, jenže―"

"Jenže co?"

"Šlo to až příliš dobře.! Blížili se ke zdi oddělující Západní blok od No. 6. Auto nevykazovalo žádné známky zpomalení. "Nemělo by bejt lehký tě zachránit."

"Vážně?"

"Seš přirozeně tupej, víš to. Nic není tak nebezpečné jako když jde něco moc lehce. Proto tuhle věc sešrotujem. Až ti řeknu, zabal se do té látky a vyskoč z auta. Já s ním narazím."

"Ale co ty?"

"Sem na podobný věci zvyklej. Není třeba, aby se o mě bál takovej trouba."

"Nemůžu tě tu prostě nechat!"

Zeď byla hrozivě blízko.

"Vypadni, otevři dveře!" zařval Nezumi. Téměř současně začaly pneumatiky vřískat, jak auto se skřípěním zastavovalo. Shionovo tělo se vzneslo. V příští chvíli sebou praštil zpátky na sedadlo. Kdyby nešlo o nárazy absorbující materiál, pravděpodobně by si zlomil pár kostí.

"Sakra!" Nezumi prudce kopl do dveří. Nepohnuly se.

"Byl to autamatcký brzdový systém?" zeptal se Shion a trhl pohmožděným ramenem.

"Už dávno sem ho vyřadil. Vyřadil sem alarm, systém pro detekci srážky, všechno. Tohle auto je ovládáno na dálku," odpověděl Nezumi naštvaně.

Z vnitřku auta se ozval smích. Byl to Rashi.

"Neměli byste podceňovat Bezpečnostní úřad. Auto, které řídíte, je vlastně doprovodný křižník, ačkoli jste si toho možná nevšimli. Není to nic, co by se dalo ovládat tak jednoduše."

Nezumi zaklel.

"Nevěděl jsem, že máš komplice. To jsem opravdu nečekal. Byla to celkem podívaná, velmi působivé. Proč si pěkně nepromluvit, abych si mohl všechno poslechnout."

Auto změnilo směr, začalo se pohybovat samo od sebe.

"Spíše tichý, hmm? Tvůj přítel moc nemluví? Nebo mu snad mluvení působí problémy? Ach, vzorek tvého hlasu musí být určitě v systému, což znamená, že máš záznam."

"Myslím si, že ty mluvíš zase až moc." Nezumiho ruce se velice rychle pohnuly. "Promiň, ale nemám čas na nesmyslné tlachání se starci." Nezumi se přesunul na zadní sedadlo a zatlačil Shiona dolů. "Skrč se a dostaň se pod látku. Drž se pevně."

"Hej! Co to děláš?" V Rashiho hlase byl náznak paniky.

"Měj se, starče. Rozluč se taky se svým high-tech doprovodným křižníkem."

"Co―"

Došlo k výbuchu. Narazila do nich tlaková vlna.

"Ven!" Zazněl Shionovi v uchu krátký příkaz. Nad nimi se přehnal závan horkého vzduchu. Ven. Musím se dostat ven. Shion nuceně zavřel oči a vyskočil do vnějšího světa. Dopadl na zem a a kutálel se. Za sebou uslyšel obrovský výbuch. Auto dopadlo na stranu, kola se mu bezmocně točila ve vzduchu.

"Dobrá práce," hvízdl Nezumi. "Kutálel ses celkem dobře na někoho s tak velkou hlavou. Nezranil ses, že ne?"

"Dost ošklivě jsem si poškrábal rameno. Ty?"

"Řekl sem ti, že sem zvyklej."

"Co si udělal?"

"Zničil jsem řídicí systém."

"Jak?"

"Doprovodné křižníky jsou možná odolný zvnějšku, jenže choulostivý zevnitř. Pokud ji nastavíš na správný místo, malá bomba ho odrovná."

"Zdá se, že o tom víš fakt hodně."

"Jak sem řekl, jsem na to zvyklej. Dobře, teď odsud vypadnem. Můžeš běžet?"

"Samozřejmě."

Vyšli z lesa a uviděli, jak se z dálky blíží několik aut Bezpečnostního úřadu. Oblast byla pravděpodobně dána pod nouzovou výstrahu.

"Odhoď svou ID kartu." Přikázal Nezum tiše. "Dělej, není času nazbyt. Jen by nás ohrozila."

Shion to věděl. Jeho ID karta v sobě nesla veškeré jeho osobní informace a byla napojená a uložená v městském správním počítačovém systému. Počítač mohl ihned vytáhnout jeho poslední informace nebo určit místo jeho pobytu pomocí slabých radiových vln, které karta vyzařovala. Nosit ji sebou bylo jako mávat obrovským praporem a říkat každému, kde zrovna je. Pro každého, kdo byl na útěku, skrýval se, nebo mířil do podzemí, to byla příliš nebezpečná věc. Nezumi mu řekl, aby se jí zbavil. Jenže― jakmile ji jednou odhodí, už nikdy se nebude moct vrátit. Odhodí s ní i celý svůj život v No. 6. Kartu jste potřebovali na všechno od nakupování, splácení účtů, vstupu a odchodu do práce či školy, po použití MHD. Ti, kdo nemohli prokázat své občanství, nemohli žít ve městě.

"Odhoď ji," zopakoval Nezumi stejně tiše jako předtím.

Kdyby ji nezahodil, neměli by šanci utéct. Jenže pokud to udělá, nebude se moct vrátit. Pár šedých očí ho pozoroval. Nebyly ani zastřené panikou, ani se vyzývavě neleskly. Zračil se v nich jen klid a nečitelnost. Shion pustil svou ID kartu. Objevila se šedá myška, vzala ji do tlamičky a znovu zmizela v podrostu.

"Zbaví se jí za nás. To by mělo Úřad na chvíli zaměstnat, zatímco se budou snažit přijít na naší pozici. Moc je to nerozptýlí, ale koupí nám to nějakej čas. Půjdem."

Auto Bezpečnostního úřadu se stočilo doprava a zmizelo v lese. Zachytilo radiové vlny vyzařované ID kartou. Rozeběhli se opačným směrem.

"Chvátni. Jakmile Úřad přepne do systému satelitního sledování, uvidí všechno, co se na zemi jen mihne. Musíme se dostat pryč, zatímco se ženou za tou ID kartou."

"Kam? Jak―?"

"No, pro začátek použijeme tohle. Naproti buku byl zaparkovaný malý náklaďák. Byl to náklaďák Správy parku. Vzadu měl uloženého čisticího robota.

"Sampo― ne, tohle je Ippo." |pzn překladatele: V překladu "první krok", "jeden krok"|

"Jo. Říkali, že ti chtějí pomoc a vůbec mě neposlouchali, takže jsem je vzal sebou. Ukázalo se, že byli ve výsledku docela užiteční."

Náklaďák se pohnul.

"Nezumi, tahle oblast je teď pravděpodobně v nejvyšší pohotovosti. Jestli se tu budeme potloukat, najdou nás."

"Máme kartu."

"Kde?"

"On ji má," Kývl Nazumi bradou směrem k Ippovi.

"Ach, pravda." I roboti museli být zaregistrováni na městě. Ippo se Sampem využívaní v městských organizacích, byli detailně zaregistrováni pro rozdílné účely a byl jim implantován čip.

"Díky jeho čipu se dostaneme přes kontrolní systém."

"Ale Ippův čip ukáže jen to, že je čisticí robot. Jestli ho najdou, jak se potuluje v oblasti, kam nepatří, budou mít podezření."

"Potulujeme se v oblasti, do níž patříme."

"Co?"

Blížili se ke stříbrné bráně. V momentě, kdy budou projíždět, je automaticky přejede sken a pokud budou považovat obsah čipu za nevyhovujícím podmínkám projetí, brána se zavře a náklaďák bude muset zastavit.

Vozidlo se bez zpomalení prořítilo bránou. Výstražný signál brány zůstal tichý. Shion vydechl. Nezumi se zasmál.

"Moc se neraduj. Tohle je jen začátek."

"Promiň, prostě na tohle nejsem jistej."

"Časem si zvykneš. Takže se posaď a užívej si jízdu."

"Tohle není zrovna moje představa 'užívání'," zamumlal Shion.

"Ach, vážně? Ten výraz, co máš, říká, že si to celkem užíváš."

Shion si znovu zhluboka povzdechl a podíval se na Nezumiho profil.

"Díváš se, jak dobře vypadám?"

"Ne, jen jsem si všiml, že jsi vyšší."

"Ty taky. Jsou to čtyři roky. Pro nás dva jsou čtyři roky dlouhý. Měl si předpokládat nějaký změny. Bylo by nepřirozený, kdybysme se vůbec nezměnili."

Čtyři roky byly opravdu dlouhá doba. Pro Shiona dlouhá a bouřlivá. Ale ve srovnání se závratnými událostmi posledních pár hodin mu připadaly jako nejpoklidnější dny jeho života. Přes tělo se mu převalila vlna únavy. Nezumi se ušklíbl.

"Takže sis všiml?"

"Cože?"

"Jsem vyšší než ty."

"Kecy," kontroval Shion.

"Je to tak. Cos jedl? Seš jak vyžle. Nechápu, jak se s tímhle tělem dokážeš svlíct před svojí milenkou."

"To není tvoje věc," odpověděl Shion podrážděně. "Viděl si mě snad někdy nahýho? Nevymejšlej si."

"A co kdybych řekl, že viděl?" Látka kolem Nezumiho ramen se zatřásla, jak se dál smál. Shion před čtyřmi lety ošetřoval ránu na stejném rameni. Nyní byla širší a svalnatější. Jeho kdysi dlouhé vlasy byly zkrácené, sahaly mu jen po uši, bradu s krkem měl pořád stejně štíhlé, ale ne vyhublé. Už si v sobě nenesl žádnou slabost, která před čtyřmi lety v Shionovi vzbudila ochranitelský instinkt.

"Nezumi, dával jsi na mě pozor?"

"O čem to mluvíš?" řekl Nezumi nevinně.

"Nehraj si na hlupáka. Objevíš se tu, jako bys věděl, že se mi přesně tohle stane. O co jde? Měl jsi mě snad pod dohledem?"

"Chm, moc si o sobě nemysli. Tolik času zase nemám."

"Tak mi vysvětli proč?"

"Vždycky jsi byl takový, co?" zamumlal Nezumi. "Nikdy se do ničeho nepustíš, dokud si v hlavě nesrovnáš všechny informace. Potřebuješ všechno vysvětlit a vyložit."

"Co ty o tom víš?" odsekl Shion naštvaně. "Nechovej se, jako bys o mně věděl úplně všechno. Musím zjistit, proč se tohle stalo―co se stane. V takovémhle zmatku se nemůžu pohnout dál."

Náklaďák zastavil. Nezumi popadl Shiona za límec a prudce jím zatřásl.

"Ty se pohneš dál," zasyčel Nezumi. "Ne, že tě zase uslyším kňučet o tom, že nemůžeš dál. Ti lidi nás nevidí jako lidské bytosti. Zbavili by se nás stejně snadno jako by zašlápli mravence. To si zapamatuj."

Shion se snažil popadnout dech a zíral Nezumimu do tváře. Jeho slova zapadla na místo jako puzzle.

Práva? Vážně si myslíš, že něco z toho máš? Slova Rashiho, důstojníka z Vyšetřovacího oddělení Bezpečnostního úřadu, nepohnul při nich ani brvou. Vlastně řekl, že by mohl Shiona sprovodit ze světa stejně snadno jako by zašlápl mravence. Smazat ho z povrchu země.

"Vypadni." Nezumi otevřel dveře. "Odcházíme."

Opuštěný náklaďák udělal U otočku a pomalu sjel po cestě, kterou přišli. Přepnul se na autopilota a vracel se do kanceláře Správy parku. Na jeho nakládací plošině seděl Ippo a na okamžik to vypadalo, jako by sklíčeně skláněl hlavu.

Stáli uvnitř něčeho, co sloužilo jako továrna na ukládání odpadu a továrna na Odpad získaný z paliva (OZP). Veškeré odpadky z města zde byly roztříděny a přeměněny na OZP, něco se potom předalo jiným recyklačním továrnám a něco se zlikvidovalo jako odpad. 80% energie No. 6 pocházelo ze solární energie. V Chronosu byl každý dům vybaven solárním panely a vlastním termálním úložným systémem. Ve Ztraceném městě, nicméně, bylo častější použití levnějších OZP. OZP byly bloky tuhého paliva přibližně o velikosti palce dospělého člověka. Jakmile se zapálily, začaly vydávat slabý zápach, který zakryl město.

"Aha. Není problém dostat se s jednotkou čisticích robotů do závodu k ukládání odpadu." Kdyby šlo o lékařskou jednotku nebo mazlíčka, neprošli by.

"Nezumi, bylo tohle všechno součástí tvého plánu, když jsi sebou vzal Ippa s ostatními?"

"Další otázky?" Nezumiho ramena se mírně nahrbila podrážděním, byl zády k Shionovi, kterého táhl za sebou. Shion si všiml, že mu na rameni sedí šedá myš.

"Když jsem je měl sebou, nevypadal jsem při projíždění městem podezřele. Kontrolní systém mě nemohl zachytit, dokud jsem mířil západně ve směru továrny k ukládání odpadu. Dalo by se říct, že byli celkem užiteční. Přepravní náklaďák byl trochu pomalej, což mě štvalo. Ale ti staroušci to vzali oklikou k tobě domu, ne? To mi koupilo trochu času. Jenže…“

"Jenže?"

"Jenže chtěl jsem se dostat pryč v autě Bezpečnostního úřadu," povzdechl si Nezumi. "No, to jen ukazuješ, že nikdy nedostaneš všechno, co chceš. Dívej, od teď to bude trochu divoký."

"Co?"

Došlo k explozi. Shion se otočil a uviděl oblak bílého kouře. Nezumi svraštil obočí.

"Na bráně zničili náklaďák."

"Což znamená, že přečetli Ippův čip a―"

"Jo. Museli ke všem branám vyslat příkaz destrukce. To protože jsme tam nechali toho druhého robota. Došlo jim to."

―Takže Ippo se Sampem jsou oba mrtví. |pzn překladatele: Ok, víc by se hodilo "pryč" nebo tak něco, ale vzhledem k jejich sebeobětování a statečnosti… fňuk, ubozí roboti T.T|

Náhle Shiona popadl za zápěstí.

"Brzy zjistí, že jsme tedy. Musíme proto utéct. Dělej."

Jeho stisk byl tak silný, že Shion začal v prstech brzy ztrácet cit.

"Nezumi, to bolí."

"Sklapni. Drž se u mě."

"Chápu to, pusť. Zlomíš mi zápěstí."

Zaslechl Nezumiho frustrované tsk.

"To je problém s křekhýma malýma klukama jako seš ty."

"Nejsem žádnej křehkej malej kluk," odporoval Shion rozhořčeně. "Liším se od svého já před čtyřma rokama."

"Fakt? Víš, někdy seš vážně osina v zadku. Můžeš kdykoliv umřít, chápeš to vůbec?"

"Jo."

"Lháři."

"Nelžu."

Nezumiho tón zhrubl.

"Tak co byl potom ten obličej předtím, hm? Je snad tohle čas litovat ty roboty? Ničemu nerozumíš. Seš jen lhostejnej malej kluk."

Nezumiho stisk zesílil, bolestivě se mu stáhl kolem zápěstí. Shion zaťal zuby a tiše to snášel. Nesnesl by, kdyby se po tom všem, co Nezumi řekl, žalostně rozfňukal.

Nezumi ho pustil.

"Jestli nechceš umřít, pojď se mnou. Drž se u mě bez ohledu na to, co se stane." Nezumi se rozeběhl. Továrna pro likvidaci odpadu byla opuštěná. Po celém objektu byly roztroušené kamery, ale zdálo se, že většina ze starších modelů už nepracuje tak dobře jako kdysi. Shion hádal, že je pravděpodobně nepotřebují, jelikož by především nikoho nenapadlo vplížit se do továrny na likvidaci odpadu. Nicméně Nezumi opatrně pročesával cestu, zatímco hledal cestu, která by je udržela z jejich dohledu.

Obrovský trychtýři podobný likvidační stroj vydával neustálý hukot. Odpad, který nebude zrecyklován nebo použit jako palivo, se měnil v suché třísky a odesílal do spalovny. Odpadní voda odkapávala ze stroje do bazénu pod ním. Voda pomalu vtékala do venkovního filtru. Byla kalná, jako řeka po vydatném dešti. Ale v téhle řece nebyl žádný život. Jak sestupovali po schodech a přibližovali se k vodní hladině, zaútočil na Shionův nos štiplavý zápach. Podlahu pod jejich nohama pokrýval sliz a hrozil podklouznutím. Nezumi zastavil a hodil něco Shionovi.

"Brýle?"

"Jup. Mají infračervené filtry, takže v nich uvidíš dokonce i v téhle vodě."

"Tady?"

Nezumi ukázal na odpadní vodu. "Máš rád potápění?"

"Takže se potopíme, jo..."

"Přesně tak."

Shion se zhluboka nadechl. Plíce mu zaplnil zápach. Bez jediného slova si nasadil brýle.

"Páni, sebral ses rychle," poznamenal Nezumi s mírným pobavením. "Myslel sem si, že budeš kňourat a dupat."

"Nechci umřít," řekl Shion pevně. "Nenechám se zašlápnout jako nějakej mravenec. Udělám cokoli, co mě zachrání, což zahrnuje i potápění do odpadní vody."

Nezumi se otočil k Shionovi a lehce se usmál.

"Tak mě tedy následuj."

"Samozřejmě."

Nízký šum stroje ustal. Stropní světla se náhle rozsvítila. Uslyšeli nad sebou zvuk kroků.

"Přicházejí." Nezumi natáhl ruku k vodě. Myš mu po ní seběhla a skočila do řeky.

"Bude nás navigovat. Snaž se necákat. Vpluj do vody pomalu."

Shion ho poslechl. Než se ponořil, zhluboka se nadechl. Těsně předtím, než dopadl na hladinu, mu myslí probleskl obrázek jeho matky.