Kapitola 2
Když jsme se znovu shledali, nemyslel jsem na minulost, ani budoucnost. Jen jsem se chtěl ujistit. Chtěl jsem vědět, že jsme přivedli Serah zpátky. Nedokázal jsem myslet na nic jiného.
Jsem prostě chlap. To mi stačilo.
Promiň, řekl Snow Fang s Vanille, které podle něj spaly v krystalovém sloupu. Sledoval Seražin pohled a to ho s třeskem vrátilo do reality. Dva z jejich společníků nebyli tak šťastní, jak by měli být. Nebyli zachráněni. Tohle nebyl čas slavit.
Když jsem spal v krystalu, měl jsem vizi. Byla o budoucnosti, ve které jsme se všichni smáli. Byly tam i Vanille s Fang. Což znamená, že ještě není po všem. Tohle není konec. Nemůže být...
"Cocoon je zničený, co?"
Zvuk Seražina hlasu vrátil Snowa na zem.
"Zachránil jsi mě... A teď jsem zase svým starým já a znovu vidím tebe a svou sestru, ale..." řekla Serah s pohledem na Cocoon. "Vím, že musím něco udělat. Vím, že nemůžete zachránit jen mě. Nemůžu to být jen já, kdo je teď šťastný... Ale co můžu dělat?"
Serah měla pravdu. Tolik lidí ztratilo své domovy, živobytí... Tolik lidé zoufale potřebovalo pomoc... Jenže jen pomyšlení na to stačilo, aby se vám z toho zamotala hlava.
Takže jsem se rozhodl přestat na to myslet. Stejně jsem nikdy nebyl na přehané pitvání věcí.
"No, pokud je zničený, tipuju, že postavíme jiný, ne?"
Prostá odpověď od prostého chlápka.
"Cože? Nový Cocoon?"
Podívala se na něj Serah v úžasu.
"Ne, ne nový. Něco jiného. Nové město místo Cocoonu. Tady v Gran Pulsu. Dokážeme to."
To byla první věc, která mě napadla, ale jakmile jsem to vyslovil, nezdálo se to jako špatný nápad. Ve skutečnosti spíš jako zatraceně boží.
"Postavíme si vlastní domy, najdeme vlastní jídlo. Budeme v pohodě. Zvládneme to. Udělali jsme to v Bodhumu, ne? Lovili monstra a tak..."
Lightning, která tiše poslouchala, se usmála a řekla, "To jsi celý ty, Snowe. Když je to rozbité, oprav to."
Znovu vzhlédla ke Cocoonu.
"Udělat nový, hm? Dobře, jsem pro."
"Fakt? Tohle je náš nový domov! Přímo tady! Ode dneška!"
"Skvělá volba. Opravdu útulné," odsekla Lightning a Serah se rozesmála.
"Ale je to přesně, jak říkají, všichni v Gran Pulsu jsou rodina, pamatujete?"
Lightning se podívala na Snowa.
"Samozřejmě, že si vzpomínám. Vanille to říkala dostatečně často."
Lightning se otočila ke sloupu a usmála se.
"A jejich také..."
Když jsme bloudili Gran Pulsem, držíc se naší poslední špetky naděje, zatímco jsme hledali Oerbu, byli jsme rodina. Bojovali jsme bok po boku. Už to nebylo peklo, nebylo to nepřátelské území... Byl to domov.
Najednou mě zvuk dýchání za mnou naprosto zarazil. Byl to Hope. Sledoval jsem jeho pohled a uviděl skupinku vojáků v modrém.
"To je Kavalérie..."
Řekl prostě a rozeběhl se jejich směrem... Samozřejmě. To bylo předtím, než jsme věděli, zda je jeho otec v pořádku. Slyšeli jsme, že byl s oddílem Kavalérie v Palumpolomu. Musel si myslet, že nám něco řeknou.
"Taky půjdeme."
To byla Lightning, kráčela za ním.
"Uch-huh. V době krize si musíme navzájem pomáhat."
Sahz zvedl Dajha a vydal se za nimi.
"Tati, co je to kri...ze?"
"To znamená, že se najednou stane spousta špatných věcí. Možná je to mým špatným rozpoložením, ale hej..."
Malý chocobo na Dajhově rameni se ohlédl na Serah se Snowem a pískl, jako by říkal "Vy nejdete?"
Promiň, řekl znovu Snow Vanille s Fang.
Ještě chvíli počkejte. Jakmile dokončíme, co tu máme na práci, jakmile budou lidi tady dole v Gran Pulsu na cestě k uzdravení, přijdeme a zachráníme vás. Ta vize, co jsem měl, nebyla iluze. Nenechám to plavat.
"Radši bysme je měli dohnat."
"Jo."
Serah vypadala jinak, když to říkala – šťastněji – ne jako když se dívala na Cocoon. Snow jí položil ruku kolem ramen a společně vyrazili.
Žádné komentáře:
Okomentovat